14 Co 88/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – orgán , IČO IČO sídlem adresa za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 303 551,63 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. října 2025, č. j. 48 C 86/2025 – 103,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku ve věci samé (výrok I) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 1 350 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení 303 551,63 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobou podanou dne 12. 5. 2025 se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, , a u Ústavního soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, (dále také jen „posuzované řízení“).

3. Žalovaná ve vyjádření ze dne 7.8.2025 nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně u ní dne 8. 11. 2024 uplatnila nárok na zadostiučinění. Žalovaná nárok projednala dne 5. 5. 2025 a částečně žalobkyni vyhověla do částky 126 500 Kč, ve zbytku (tj. rozdílu do požadované částky 430 051,63 Kč) žalobkyni zadostiučinění nepřiznala.

4. Soud I. stupně provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , jehož podstatný obsah podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Předmětem řízení bylo určení výživného pro zletilé dítě.

5. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 23.9.2015, kdy byla podána žaloba, a pravomocně skončilo dne 21. 5. 2025, kdy nabyl právní moci třetí rozsudek odvolacího soudu, tedy 8 let a 8 měsíců. Žalovaná žalobkyni poskytla odškodnění před podáním žaloby ve výši 126 500 Kč.

6. Soud I. stupně věc posoudil dle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. (dále „OdpŠk“)

7. Řízení jako celek bylo nepřiměřeně dlouhé. Je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, což ostatně nesporovala ani žalovaná.

8. Soud I. stupně stanovil základní částku zadostiučinění 15 000 Kč za rok trvání řízení. Horní hranice doporučeného rozmezí (až 20 000 Kč za rok) je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách. Základní částka 20 000 Kč byla přiznána za řízení trvající přes 23 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR /dále „NS“/ 30 Cdo 5440/2014). Částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). Základní sazbu nelze určit částkou 34 000 Kč/rok, jak požaduje žalobkyně s ohledem na zvyšující se inflaci a vývoj hrubé měsíční nominální mzdy (rozsudek NS ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, rozsudek NS ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024). Základní zadostiučinění je 115 000 Kč 2 x 7 500 + 6 x 15 000 + 8 x 1 250.

9. Tuto základní částku soud I. stupně modifikoval dle § 31a odst. 3 OdpŠk.

10. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud I. stupně základní částku zvýšil o 25 %. Za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu se považují 3 měsíce, u vyšší instance (zejména NS a ÚS) lhůta delší. Na délce řízení se podílel soud nekoncentrovaným postupem. V letech 2015 až 2019 se opakovaně neúspěšně pokoušel o dosažení smírného řešení sporu, nezřídka se omezil toliko na průběžnou evidenci vyjádření účastníků a nařizování (resp. konání či odročování) jednání. Řízení před odvolacím soudem probíhalo v obecně akceptovaných lhůtách. Řízení před Ústavním soudem probíhalo bez průtahů, o věci bylo rozhodnuto vždy do jednoho roku od předložení spisu. Ačkoliv je toto kritérium zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené, nekoncentrovaný postup soudu byl již významně určující.

11. Z hlediska významu řízení pro žalobkyni soud I. stupně základní částku zvýšil o 10 %. (viz rozsudky Městského soudu v Praze v obdobných věcech ve věcech péče o nezletilé ze dne 3. 5. 2022, č. j. 30 Co 95/2022 - 137, ze dne 19. 4. 2023, č. j. 55 Co 85/2023 - 278, ze dne 25. 10. 2022 č. j. 15 Co 296/2022 – 103). Dle Stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován i v řízeních rodinně právní povahy (zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného). Na druhou stranu bezprostřední negativní dopady délky řízení do postavení žalobkyně zmírnilo vydání předběžného opatření ukládajícího žalovanému poskytovat žalobkyni částečné výživné, a to hned v úvodní fázi posuzovaného řízení. Ani se nejednalo o výživné pro nezletilé děti, které jsou výživou odkázáni pouze na své rodiče, zatímco dospělá osoba je alespoň částečně schopna si na živobytí vydělat vlastními silami. Nelze zohledňovat otázku výše nákladů řízení ani případné vracení výživného vyplaceného na základě předběžného opatření. Tyto otázky souvisí s úspěchem či neúspěchem ve věci, nikoli s nejistotou ohledně jeho výsledku. Délka řízení je právě důvodem pro poskytnutí odškodnění, nikoliv důvodem pro jeho zvýšení.

12. Věc byla značně složitá především po stránce skutkové. Byla navrhována a provedena celá řada důkazů, a to rovněž svědeckými výpověďmi a listinami, jejichž obstarání si ze strany soudu vyžádalo značné úsilí. Jinak šlo po právní stránce o běžný spor o výživné. Věc byla složitá i po stránce procesní, bylo vydáno značné množství procesních rozhodnutí a přípisů (desítky výzev adresovaných účastníkům i externím institucím k vyjádření a sdělení údajů o žalobkyni, 6x výzva ke sdělení stavu postupu mimosoudního řešení sporu, 1x usnesení o přerušení řízení, 1x usnesení o prodloužení přerušení řízení, 1x výzva účastníkům k důkazní rekapitulaci, 1x usnesení o ustanovení tlumočníka a o tlumočném + 5x rozhodnutí o odvolání). Soud I. stupně základní zadostiučinění snížil o 15 %. Nepřihlédl k projednání věci ve vícero soudních soustavách, neboť rozhodnutí odvolacího soudu byla opakovaně rušena Ústavním soudem pro porušení základních práv garantovaných Listinou, šlo o tzv. kvalifikovanou kasaci (viz rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1328/2009).

13. Žalobkyně se na délce posuzovaného řízení podílela, základní zadostiučinění bylo sníženo o 10 %. Sama žalobkyně učinila značný počet podání obsahujících skutková tvrzení o různá další vysvětlení vůči soudu, dodatečně doplňovala až k výzvě soudu bez vlastní iniciativy obsah předchozího podání nebo doplňovala tvrzení a důkazní návrhy (14. 2. 2018, 30. 11. 2018., 20. 2. 2019 a 3. 3. 2021), případně reagovala dokonce až na opětovnou výzvu soudu (např. výzvu z 3. 1. 2019); v jednom případě na výzvu soudu odstraňovala vady podaného odvolání. Z nařízených jednání byla na základě žádosti žalobkyně odročena tři jednání, čtvrté jednání bylo odročeno k žádosti obou stran sporu (v době trvání protipandemických opatření v dubnu 2020).

14. Žalobkyni tak náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 115 000 Kč plus celkově 10 %, tj. 126 500 Kč. Tato částka již byla žalobkyni žalovanou zaplacena. Do žalobkyní požadované částky 303 551,63 Kč (včetně příslušenství) byla žaloba zamítnuta.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Procesně úspěšné žalované náleží náklady ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. (vyjádření ze dne 7. 8. 2025, příprava a účast při jednání dne 18. 10. 2025) dle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 900 Kč.

16. Žalobkyně napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním. Namítala následující.Soud I. stupně své úvahy při stanovení základní částky zadostiučinění nepodřídil konkrétním okolnostem případu. Posouzení řízení pro stanovení základní částky v rámci daného intervalu je neúplné, tudíž nesprávné. Nesprávně nebylo při stanovení základní částky přihlédnuto k ekonomickému vývoji ČR od roku 2011, kdy bylo přijato Stanovisko Cpjn 206/2010. Je třeba zajistit stejnou výši reálné hodnoty zadostiučinění v průběhu času, jak je tomu u jiných typů nemajetkové újmy., u kterých Ústavní soud valorizaci vyžaduje.V rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci nebylo zohledněno, že rozhodnutí odvolacího soudu trpěla závažnými procesními vadami, pro které byla rušena ústavním soudem. Ale správně nebylo k tomuto přihlédnuto v kritériu zvýšeného počtu jednajících soudních soustav.Do kritéria chování poškozeného nelze zahrnout mnohé skutečnosti, jak to provedl soud I. stupně. Do tohoto kritéria spadá nečinnost či obstrukční činnost poškozeného, nikoliv prostá aktivita poškozeného (množství podání či jejich doplnění). Odstraňování vad odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí na výzvu soudu se na délce řízení nijak negativně projevit nemohlo, jelikož se tak dělo v průběhu odvolací lhůty. K jediné urgenci ze strany soudu došlo administrativním pochybením (právní zástupkyně omylem soudu zaslala pouze přílohu vyjádření bez vyjádření samotného), a to bez výrazného dopadu na délku řízení.V kritériu významu řízení pro žalobkyni nebylo zohledněno, že rovněž výživné zletilého dítěte je požadováno osobou, která není schopna se vlastními silami živit. Naopak postavení zletilého dítěte je horší. V případě neúspěchu ve věci mu hrozí jednak, že bude muset výživné (zde vyplacené na základě předběžného opatření) vracet, jednak, že bude muset nahradit náklady řízení. Tedy délkou řízení se zvyšujícími se částkami placeného výživného a nákladů řízení se zvyšoval i význam řízení pro žalobkyni, které hrozila majetková likvidace.Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná ve vyjádření požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Pokud žalobkyně poukazuje na ekonomický vývoj ČR od roku 2011 v souvislosti se stanovením základní částky zadostiučinění, odkázala žalovaná na aktuální nález ÚS Pl. ÚS 26/25. Soud I. stupně pak správně zhodnotil kritéria ovlivňující výši zadostiučinění dle okolností konkrétního případu, a to včetně významu řízení pro žalobkyni.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Je nesporné, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že žalobkyni náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Ostatně tento závěr nezpochybňuje ani žalovaná, když dobrovolně odškodnila žalobkyni částkou 126 500 Kč.

20. Žalobkyně v odvolání nezpochybňuje úvahy soudu I. stupně týkající se výše přiznaného zadostiučinění z hlediska kritéria složitosti řízení (základní částka zadostiučinění snížena o 15 %), kdy tyto úvahy považuje za správné i odvolací soud. Odvolací soud se proto zaměří jen na odvolací námitky žalobkyně.Základní částka zadostiučinění21. Dle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

23. Všechna řízení o zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení se shodují v podstatných znacích, a to v souboru zjišťovaných rozhodných skutečností. Předně je zjišťováno, zda je řízení nepřiměřeně dlouhé (zda doba jeho průběhu odpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci), pak jaká forma zadostiučinění bude poskytnuta dle § 31a odst. 2 OdpŠk (zda v penězích nebo konstatováním porušení práva) a následně po zkoumání kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk je určeno, v jaké výši bude zadostiučinění poskytnuto.

24. Není tak oprávněná odvolací námitka žalobkyně, že v tomto směru je napadený rozsudek neúplný, tedy nesprávný. Soud I. stupně postupoval správně, pokud ve smyslu § 13 o.z. základní částku zadostiučinění v obecně uznávaném a judikaturou dovozeném rozpětí 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok trvání řízení podrobil testu srovnání s jinými řízeními o zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhá řízení. Použil odpovídající srovnávací judikaturu (odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje) a správně určil, že v tomto případě je na místě použít částku 15 000 Kč za rok. Částka základního zadostiučinění vypočtená s ohledem na délku řízení v částce 115 000 Kč je správná.Vliv změny ekonomických poměrů v ČR25. Žalobkyně požaduje navýšení základní částky zadostiučinění s ohledem na ekonomický vývoj v ČR od roku 2011, kdy bylo přijato Stanovisko Cpjn 206/2010, aby byla zajištěna stejná výše reálné hodnoty zadostiučinění v průběhu času.

26. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst v České republice, se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Následně se Nejvyšší soud vyjádřil obdobně i k otázce vlivu změny životní úrovně [srov. např. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19]. Tyto své závěry Nejvyšší soud posléze zopakoval např. v rozsudku ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, či v rozsudku ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 30 Cdo 283/2023.

27. Aktuálněji se Nejvyšší soud otázkou valorizace částek vyčíslených ve Stanovisku s ohledem na dobu, jež od jejich stanovení uplynula, zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024. Zde prvé řadě provedl analýzu rozhodovací činnosti ESLP stran nároků na náhradu nemajetkové újmy v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení, a to za posledních 5 let, a z konkretizované rozhodovací praxe ESLP zjistil, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Uzavřel, že závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální a změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv.

28. Tyto své závěry Nejvyšší soud následně zopakoval v rozsudku ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3497/2024, v usnesení ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1744/2025, či v usnesení ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1238/2025. V usnesení 30 Cdo 1744/2025, navíc uvedl, že tento postoj dovolacího soudu je ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (nález ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, usnesení ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 723/22, ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 2064/22, ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1204/23, ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2459/23, ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 3018/24, ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1587/24).

29. Z nejnovější judikatury Ústavního soudu je třeba odkázat na sjednocující nález ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, dle kterého není povinnost přiznávané částky odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v řízení valorizovat s ohledem na inflaci a růst životní úrovně. Rozhodující je individuální přiměřenost náhrady.

30. Individuální přiměřenost náhrady se projeví zhodnocením kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk v každém konkrétním případu.

31. Tato odvolací námitka žalobkyně tak není důvodná.Kritérium postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk)

32. Žalobkyně namítá, že nebylo zohledněno, že rozhodnutí odvolacího soudu trpěla závažnými procesními vadami, pro které byla rušena ústavním soudem.

33. Soud I. stupně v rámci kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) nepřihlédl k tomu, že věc byla projednávána v několika stupních soudní soustavy, ač je obecně jedná o okolnost složitost řízení zvyšující (viz např. rozsudek NS ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Důvodem tohoto postupu bylo právě to, že rozhodnutí odvolacího soudu byla opakovaně rušena Ústavním soudem pro porušení základních práv garantovaných Listinou, že šlo o tzv. kvalifikovanou kasaci (viz například rozsudek NS ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009).

34. Ačkoliv je vadný procesní postup soudů v posuzovaném řízení (tzv. kvalifikovaná kasace) hodnocen předně v kritériu postupu orgánů veřejné moci, není vyloučeno ani to, aby byl zohledněn v kritériu složitosti řízení v rámci posuzování počtu jednajících soudních soustav při tzv. soudním ping-pongu (viz například nález ÚS ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21).

35. Soud I. stupně tedy přihlédl k uvedené skutečnosti v rámci jiného kritéria pro určení výše zadostiučinění (složitost řízení), stejnou skutečnost nelze hodnotit opakovaně, jinak by došlo k nepřípustné duplicitě.

36. Tato odvolací námitka žalobkyně není důvodná.Kritérium podílu žalobkyně na nepřiměřené délce řízení (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk)

37. Dle rozsudku NS ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4067/2010 (shodně usnesení NS ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 617/2025) chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit i negativně. Poškozený jako účastník řízení může přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru, a to jak úmyslným, tak nedbalostním jednáním. Zde jde pak o "průtahy" vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk jím způsobené. Odlišně je však třeba přistupovat k aktivitě účastníka řízení, která sice přispívá určitou měrou k prodloužení řízení, nelze mu ji však přičítat k tíži. Mezi takové jednání poškozeného patří podávání vadných či neúplných žalob nebo jiného procesního úkonu, který si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, časté změny předmětu sporu nebo upřesnění či doplňování svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). K délce řízení může poškozený přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje, i tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži, pokud se nejedná o aktivitu ryze obstrukčního charakteru (srov. rozsudek NS ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).

38. Z uvedeného je zřejmé, že soud I. stupně neposoudil toto kritérium správně. Jak vyplývá z uvedené judikatury, činění podání týkajících se skutkových tvrzení a důkazních návrhů či doplňování a opravy podání (i k výzvě soudu) nelze považovat za okolnosti, které by byly v neprospěch žalobkyně způsobilé snížit zadostiučinění ve smyslu toto kritéria pro určení výše zadostiučinění. Jednání žalobkyně nelze označit za obstrukční.

39. Navzdory uvedenému je však závěr soudu I. stupně hodnotící toto kritérium věcně správný. Ve věci bylo nařízeno celkem 18 jednání, která nebyla zrušena z důvodů na straně soudu (1. 6. 2017, 1. 2. 2018, 24. 5. 2018, 19. 6. 2018, 28. 8. 2018, 21. 3. 2019, 28. 5. 2019, 20. 8. 2019, 28. 11. 2018, 25. 2. 2020, 23. 4. 2020, 4. 6. 2020, 3. 9. 2020, 10. 9. 2020, 6. 10. 2021, 12. 4. 2023, 12. 5. 2023 a 17. 4. 2024). Žalobkyně žádala o odročení jednání třikrát, a to z jednání 24. 5. 2018, 21. 3. 2019 a 12. 4. 2023 (odvolací soud neuvažoval žádost o odročení jednání 23. 4. 2020 z důvodů pandemických opatření) tj. v 17 % jednání. Takový podíl žalobkyně na prodloužení řízení již není zanedbatelný a soud I. stupně správně v neprospěch žalobkyně korigoval výši zadostiučinění.

40. Tato odvolací námitka žalobkyně tedy není z hlediska celkového posouzení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk důvodná.Kritérium významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk)

41. Žalobkyně argumentuje, že v důsledku narůstající délky řízení narůstala výše nákladů řízení a výše eventuálně vraceného výživného (uloženo předběžným opatřením), žalobkyně byla v narůstající nejistotě o výsledku řízení a tím se pro ni zvyšoval význam řízení.

42. Dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne soud k významu předmětu řízení pro poškozeného.

43. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení výživného, u něhož je, jak správně zhodnotil soud I., presumován vyšší význam předmětu řízení pro poškozeného.

44. V tomto kritériu, určujícím pro výši zadostiučinění, nelze posuzovat samotný průběhu řízení. Průběh řízení a jeho (nepřiměřená) délka mají za následek právě poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, kdy poškozený je v nejistotě ohledně výsledku řízení a vznik nemajetkové újmy je presumován. Narůstající délka řízení se pak projeví při určení výše zadostiučinění kritériem délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, resp. narůstající základní částkou zadostiučinění násobenou roky probíhajícího řízení. Sama žalobkyně v odvolání argumentuje nárůstem nákladů řízení a vraceného výživného jako důsledkem délky řízení, nikoliv důsledkem předmětu řízení (přiznání výživného). Žalobkyní namítané aspekty tak nelze hodnotit v kritériu významu předmětu řízení pro poškozeného, jak správně uzavřel již soud I. stupně.

45. Soud I. stupně správně zvýšil základní zadostiučinění z důvodu významu řízení pro žalobkyni o 10 %. Použil převážně správnou srovnávací judikaturu Městského soudu v Praze ve smyslu § 13 o.z., zejména rozsudek ze dne 19. 4. 2023, č. j. 55 Co 85/2023- 278 (úprava poměrů nezletilého, řízení trvající 7 let, zvýšení o 20 %) a rozsudek ze dne 25. 10. 2022, č. j. 15 Co 296/2022 – 103 (úprava poměrů nezletilého, řízení trvající 3 roky, zvýšení o 15 %). Jsou přiměřené jeho úvahy, že v tomto případě je význam řízení pro žalobkyni nižší, když jako zletilá si mohla alespoň částečně na živobytí vydělat vlastními silami (například brigádami) a že dopady délky řízení zmírnilo předběžné opatření, vydané na začátku řízení a ukládající žalovanému platit alespoň částečné výživné.

46. Tato odvolací námitka žalobkyně není důvodná.Závěr47. Jelikož žádná z odvolacích námitek žalobkyně není důvodná a odvolací soud nezjistil vady řízení ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř., postupoval dle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný potvrdil.

48. Ve výroku o nákladech řízení byl napadený rozsudek změněn. Soud I. stupně správně tyto náklady přiznal procesně úspěšné žalované dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu tří režijních paušálů (vyjádření ze dne 7.8.2025, příprava a účast při jednání dne 18.10.2025) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Nicméně přehlédl, že dle usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 za procesní úkony učiněné od 1. 1. 2025 náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon analogicky dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Správná výše nákladů řízení tak činí 1 350 Kč (3 x 450).

49. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. dle stejných principů jako výše o nákladech řízení před soudem I. stupně, a to rovněž za tři úkony (vyjádření k odvolání, příprava na jednání 15. 5. 2026 a účast u tohoto jednání).