15 Co 270/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A za účasti: 1/ jméno FO , narozená datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 2/ jméno FO , narozený datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 3/ jméno FO , narozená datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 4/ jméno FO , narozený datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 5/ jméno FO , narozený datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 6A/ jméno FO , narozená datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 6B/ jméno FO , narozený datum narození zainteresované osoby bytem adresa zainteresované osoby 7/ právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 8/ právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě podle části páté o. s. ř., o nahrazení rozhodnutí Orgán veřejné moci , k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. června 2025, č. j. 42 C 70/2019-733,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje ve znění: „Zamítá se žaloba na nahrazení rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, , č.j. , hodnota, , sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v části, v níž žalobce požadoval určení, že není vlastníkem podílů na pozemcích uvedených ve výroku II. rozsudku s tím, že má nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb.“II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění jen tak, že účastníkům č. 1 až 6 se povinnost zaplatit České republice náklady státu neukládá, jinak se tento výrok potvrzuje.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a účastníky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6A a 6B nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi č. 7 - , právnická osoba, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta.

VI. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi č. 8 - , právnická osoba, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobce není vlastníkem id. 21/80 a id. 77/240 na pozemcích ve výroku I. uvedených a určil, že v těchto podílech na těchto pozemcích má jako oprávněná osoba nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (výrok I.), určil, že žalobce není vlastníkem id. 27/80 a id. 99/240 na pozemcích ve výroku II. uvedených a určil, že nemá nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (výrok II.), uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 33 881 Kč (výrok III.), uložil účastníkům č. 1 - 8 společně a nerozdílně povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši 33 881 Kč (výrok IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

2. Takto bylo rozhodnuto v řízení vedeném dle ust. § 244 a násl. o. s. ř., v němž žalobce požadoval, aby soud nahradil pro něho negativní rozhodnutí , Orgán veřejné moci, (dále také jen „, Orgán veřejné moci, “ nebo také jen „správní orgán“), , Orgán veřejné moci, , č.j. , hodnota, , sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, (dále jen „, podezřelý výraz, “), vydaného dle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“).

3. Správní orgán rozhodl, že žalobce a prvý až šestý účastník nejsou vlastníky id. 3/5 pozemků PK , adresa, , , adresa, , , adresa, ,, adresa, , , Anonymizováno, , , adresa, , , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, až , Anonymizováno, “) a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a dále id. 11/15 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, . , Orgán veřejné moci, k odůvodnění uvedl, že z kupní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že v souladu s § 14 odst. 1 vyhl. č. 43/1969 Sb., byla za zemědělské pozemky poskytnuta maximální možná cena, a tudíž není splněna podmínka nápadné nevýhodnosti. , Orgán veřejné moci, nezpochybnil tíseň, která na rodinu , adresa, doléhala.

4. Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem id. 3/5 pozemků PK , adresa, až , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, a dále id. 11/15 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, , eventuálně že není vlastníkem id. 3/5 pozemku PK , adresa, až , adresa, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a dále id. 11/15 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, a určení, že v těchto podílech na těchto pozemcích má jako oprávněná osoba nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb.

5. Má za to, že , Orgán veřejné moci, nesprávně vyložil ustanovení § 14 vyhlášky č. 43/1969 Sb., když opomněl, že každý jednotlivý pozemek se prodával zvlášť a na jednotlivých pozemcích byly různé spoluvlastnické podíly. Pokud došlo k součtu výměr jednotlivých pozemků, byl takový postup nepřípustný. Předmětné pozemky měly být oceněny částkou 6 Kčs za m², nikoli pouze částkou 0,40 Kčs za m². Nápadně nevýhodné podmínky je třeba spatřovat v tom, že v rozhodném období nebyla jiná možnost, jak pozemky realizovat, než je opět převádět do vlastnictví státu nebo obcí, když v předchozím období docházelo k masivnímu vyvlastňování majetku. Žalobce požadoval, aby předmětné pozemky byly ve výroku specifikovány tak, jak jsou nyní znázorněny v katastru nemovitostí a jak byly nově vytvořeny geometrickými plány, které jako znalecký úkol vytvořil soudem ustanovený znalec.

6. Účastníci č. 3, 4, 5 a původní č. 6 (účastníci řízení před správním orgánem) uvedli, že souhlasí se žalobou a mají za to, že pozemky byly prodány v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.

7. Účastník č. , hodnota, , Hlavní město , adresa, – povinná osoba podle §9 odst. 8 a § 5 zákona o půdě, uvedl, že žalobce není oprávněnou osobou k celku předmětných podílů. Otec žalobce, , jméno FO, , ke dni své smrti vlastnil pouze id. 21/80 pozemků PK , adresa, až , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, a dále id. 77/240 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, . Další podíly nebyly projednány v dědickém řízení po otci žalobce, ani po matce žalobce, , jméno FO, . Namítl, že nedošlo k naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 zákona o půdě, neboť předmětné podíly byly vykoupeny za nikoli nápadně nevýhodných podmínek. Předmětný podíl byl vyvlastněn v souladu s § 14 vyhl. č. 43/1969 Sb., neboť předmětné pozemky se ke dni , datum, nacházely v intravilánu obce , adresa, , která byla připojena k Praze až v roce 1974. Nápadně nevýhodné podmínky spočívají zejména v podstatném rozporu ceny s cenovými předpisy platnými v rozhodné době. Předmětné pozemky nacházející se v intravilánu obce , adresa, jsou podle platného územního plánu v ploše s funkčním využitím OB-čistě obytné, SV-všeobecně smíšené a ZMK-zeleň městská a krajinná, ve stabilizovaném nikoli rozvojovém či transformačním území, na některých z nich se nacházejí domy a zahrady a jejich individuální využití je do budoucna zcela vyloučeno, pozemky je tak třeba považovat za zastavěné.

8. Účastník č. 8, , právnická osoba, - povinná osoba podle § 9 odst. 8 a § 5 zákona o půdě uvedl, že souhlasí s rozhodnutím , Orgán veřejné moci, a má zato, že nebyly prokázány nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupní smlouvy, když cena byla stanovena podle tehdy platných právních předpisů.

9. Správní orgán v rámci vyjádření k žalobě uvedl, že uznal tíseň, ale oprávněné osoby nápadně nevýhodné podmínky neprokázaly, byť k tomu byly vyzvány. Cena pozemků byla stanovena podle tehdy platných předpisů. Předmětné pozemky byly prodávány původními vlastníky v odpovídajících podílech jednou kupní smlouvou a pro jejich ocenění byla použita nejvyšší možná cena za m2. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána nápadná nevýhodnost kupní smlouvy, rozhodl o nevydání předmětných pozemků. Vzhledem k tomu, že otec žalobce , jméno FO, prodal pouze id. 21/80 pozemků PK , adresa, až , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, a dále id. 77/240 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, , není možné, aby jeho syn v tomto řízení požadoval navrácení pozemků v podílech id. 3/5 pozemku PK , adresa, až , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, a dále id. 11/15 pozemku PK , adresa, v k.ú.

10. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce podal žalobu včas, když mu rozhodnutí , Orgán veřejné moci, bylo doručeno dne , datum, a žalobu podal ve dvouměsíční lhůtě dne , datum, (§ 247 odst. 1 o. s. ř.).

11. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že Rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, bylo určeno, že žalobce a prvý až šestý účastník nejsou vlastníky id. 3/5 pozemku PK , adresa, až , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, a dále id. 11/15 pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, . V rámci odůvodnění SPÚ uvedl, že pod č.j. , hodnota, řešil restituční nárok sourozenců , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Po smrti , jméno FO, jeho nárok přešel na , jméno FO, , , jméno FO, a , Jméno žalobce, (žalobce). Po smrti , jméno FO, přešel její nárok na , jméno FO, , , jméno FO, , , Jméno advokátky E, , , Jméno advokátky F, . Po smrti , jméno FO, přešel její nárok na , tituly před jménem, , jméno FO, . V původní žádosti o vydání nemovitostí podané , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, dne , datum, bylo uvedeno, že podíly pozemků přešly na stát na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s odůvodněním, že stát žadatelům prostřednictvím , podezřelý výraz, bránil ve využívání pozemků a donutil je k odprodeji jejich podílů a že v kupní ceně bylo zabráněno uplatnění zhodnocení pozemků, v čemž žadatelé spatřují restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Původní vlastnictví bylo prokázáno výpisem z pozemkových knih, knihovních vložek č. , hodnota, a , hodnota, pro k.ú. , adresa, a rozhodnutím o dědictví ze dne , datum, č. , hodnota, , čímž bylo prokázáno, že oprávněné osoby vlastnily k pozemkům PK , adresa, , adresa, , adresa, ,, adresa, , , adresa, , , adresa, , , adresa, a , adresa, v k.ú. , adresa, podíly v rozsahu 21/80 , jméno FO, , 21/80 , jméno FO, a 6/80 , jméno FO, a k pozemku PK , adresa, v k.ú. , adresa, v rozsahu 77/240 , jméno FO, , 77/240 , jméno FO, a 22/240 , jméno FO, . Oprávněné osoby byly vyzvány, aby doložily tíseň a nápadně nevýhodné podmínky. , Orgán veřejné moci, nezpochybnil tíseň, která na rodinu doléhala v inkriminované době, problém však shledal ve splnění druhé zákonné podmínky, a to v nápadně nevýhodných podmínkách. Podle pozemkových knih se jednalo o zemědělské pozemky pastviny, event. role, které byly oceněny podle § 14 odst. 1 vyhl. 438/1969 Sb. tak, že za pozemky nebo jejich části v zastavěné části obce přísluší s přihlédnutím k poloze, popř. ke kvalitě pozemku v místních podmínkách náhrada za 1 m2 do výše 3000 m2 nejvýše 6 Kčs v obcích od 2000 do 10000 obyvatel a za výměru přesahující 3000 m2 0,40 Kčs. Za zemědělské pozemky tak byla podle tehdy platné vyhlášky vyplacena maximální možná cena a není tak splněna podmínka nápadně nevýhodných podmínek. Zákon č. 229/1991 Sb. nenapravuje veškeré křivdy, které byly v minulém režimu lidem způsobeny, ale zmírňuje pouze některé z nich. Mezi , Orgán veřejné moci, v , adresa, a , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, byla dne , datum, uzavřena kupní smlouva k pozemkům č.kat. , adresa, o výměře 479 m2, 1892/4 o výměře 775 m2, , adresa, o výměře 843 m2, , adresa, o výměře 839 m2, , adresa, o výměře 539 m2, , adresa, o výměře 689 m2, , adresa, o výměře 466 m2, , adresa, o výměře 290 m2, celkem 4 920 m2 v knihovní vložce 36 a č.kat. , adresa, o výměře 564 m2 v knihovní vložce 184, přičemž podíl pozemků zapsaných v knihovní vložce 36 činí 21/80 , jméno FO, , 21/80 , jméno FO, , 6/80 , jméno FO, a 32/80 , adresa, . Prodávající touto smlouvou převedly svůj spoluvlastnický podíl na stát za celkovou částku 18 146 Kčs představující 3000 m2 á 6 Kčs a 366 m2 á 4,40 Kčs, náhrada tak činila pro , jméno FO, částku 7935 Kčs, , jméno FO, částku 7 935 Kčs a , jméno FO, částku 2 276 Kčs. , Orgán veřejné moci, posoudil výši kupní ceny pozemků prostřednictvím oddělení tvorby cen a verifikace (Stanovisko ze dne , datum, ).

12. Předmětné pozemky se nacházejí v intravilánu obce , adresa, jsou podle platného územního plánu v ploše s funkčním využitím OB-čistě obytné, SV-všeobecně smíšené a ZMK-zeleň městská a krajinná, ve stabilizovaném nikoli rozvojovém či transformačním území, na některých z nich se nacházejí domy a zahrady a jejich individuální využití je do budoucna zcela vyloučeno, pozemky je tak třeba považovat za zastavěné. Původní pozemky dle PK č. , adresa, jsou nově evidovány v katastru nemovitostí jako část pozemku parc. č. , adresa, , dále jako pozemek parc. č. , adresa, , parc. č. , adresa, , parc č. , adresa, a zčásti zasahují i do pozemku parc. č. , adresa, . (kopií katastrální mapy s orientačním zákresem pozemkové držby podle pozemkového katastru ze dne , datum, , výpisem z katastru nemovitostí) Nový pozemek parc. č. , adresa, svou současnou rozlohou přesahuje původní rozlohu pozemků označených v žalobě dle PK, a proto bylo třeba tuto jeho přesahující část od zbytku nově evidovaného pozemku parc. č. , adresa, oddělit geometrickým plánem tak, aby rozloha zbývající části nově evidovaného pozemku parc. č. , adresa, odpovídala rozloze původních pozemků dle PK. Původní pozemek PK č. , adresa, , který v části zasahuje na část pozemku parc. č. , adresa, , parc. č. , adresa, , parc č. , adresa, a parc. , adresa, , znalec označil v části, ve kterých nezasahuje na citované pozemky, jako , adresa, (o výměře 1 m²), , adresa, (o výměře 1 m²), , adresa, (o výměře 1 m²) a z části , adresa, (o výměře 1 m²). Původní pozemek PK č. , adresa, zasahuje na pozemek parc. , adresa, v rozsahu 10 m². (znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , adresa, a geometrickým plánem č. , hodnota, odsouhlaseným , Orgán veřejné moci, ). Původní pozemek PK č. , adresa, , který v části zasahuje na část pozemku parc. č. , adresa, , znalec označil v části, ve kterých nezasahuje na citované pozemky, jako , adresa, (o výměře 1 m²), , adresa, (o výměře 2 m²), , adresa, (o výměře 2 m²), , adresa, (o výměře 2 m²), , adresa, (o výměře 3 m²), , adresa, (o výměře 3 m²), , adresa, (o výměře 4 m²), , adresa, (o výměře 4 m²), parc. , adresa, (o výměře 10 m²) a , adresa, (o výměře 5 m²) (znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, a geometrickým plánem č. , hodnota, ). Pozemek PK č. , adresa, je nově evidován v katastru nemovitostí jako pozemky parc. č. , adresa, a z části zasahuje i do pozemku parc. č. , adresa, . (kopií katastrální mapy s orientačním zákresem pozemkové držby podle pozemkového katastru ze dne , datum, ) Původní hranice pozemku PK č. , adresa, se liší od současné hranice pozemku parc. č. , adresa, na jihozápadní straně v místě řadových garáží (pozemky parc. č. , adresa, ). (znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, a geometrickým plánem č. , hodnota, ). Pozemek PK č. , hodnota, o výměře 564 m² je nově v katastru nemovitostí evidován jako parc. č. , hodnota, o výměře 522 m² a zasahuje i na část parc. č. , adresa, . (kopií katastrální mapy s orientačním zákresem pozemkové držby podle pozemkového katastru ze dne , datum, , výpisem z katastru nemovitostí). Původní pozemek PK č. , adresa, , který v části zasahuje na část pozemku parc. č. , adresa, , znalec označil jako , adresa, . Odchylka ve výměře činí 48 m². (geometrickým plánem č. , hodnota, odsouhlaseným , Orgán veřejné moci, ). Pozemek PK č. , hodnota, je nově evidován v katastru nemovitostí jako pozemek parc. č. , hodnota, . (kopií katastrální mapy s orientačním zákresem pozemkové držby podle pozemkového katastru ze dne , datum, ). Znalec nově evidovaný pozemek parc.č. , adresa, , který svou původní rozlohou přesahoval původní rozlohu pozemku označených v žalobě dle PK, jeho přesahující část od zbytku nově evidovaného pozemku parc. č. , adresa, oddělil geometrickým plánem č. , hodnota, tak, aby rozloha zbývající části nově oddělovaného pozemku parc.č. , adresa, odpovídala rozloze původních pozemků dle PK. Pozemek parc. č. , adresa, , která byla původně součástí pozemku PK č. , adresa, jsou o celkové výměře 69 m². Nově vzniklý pozemek je evidován pod parc. č. , adresa, , jeho výměra činí 3858 m². (znaleckým posudkem č. , hodnota, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , geometrickým plánem č. , hodnota, odsouhlaseným , Orgán veřejné moci, , výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ).

13. Soud prvního stupně v rámci nového posouzení restitučního nároku žalobce uplatněného před správním orgánem, zopakoval dokazování, které bylo provedeno i před správním orgánem (viz dokumenty ze správního spisu č.j. č.j. , hodnota, ) a doplnil dokazování ohledně aktuální situace předmětných pozemků (znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, a geometrický plán č. , hodnota, , geometrický plán č. , hodnota, odsouhlasený , Orgán veřejné moci, ).

14. Po provedeném dokazování soud prvního stupně v bodu 26 odůvodnění vyložil, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobci se podařilo prokázat, že byl naplněn restituční titul ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, zároveň však vydání předmětných pozemků brání jejich zastavěnost ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (intravilán obce , adresa, , dle platného územního plánu v ploše s funkčním využitím OB-čistě obytné, SV-všeobecně smíšené a ZMK-zeleň městská a krajinná, ve stabilizovaném nikoli rozvojovém či transformačním území, na některých z nich se nacházejí domy a zahrady a jejich individuální využití je do budoucna zcela vyloučeno, viz nálezy ÚS sp.zn. I. ÚS 581/14, II. ÚS 536/14, III. ÚS 1961/15). Existence překážky zastavěnosti se připouští i u ploch souvisejících a nutných k provozu obytných budov, které tvoří areál sídliště, konkrétně komunikace, chodníky, vstupy do domů, travnaté plochy, sportoviště (viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR I. ÚS 272/200, II. ÚS 59/95, II. ÚS 30/2000). Kupní cena byla stanovena na základě diskriminační vyhlášky č. 43/1969 Sb., která diskriminovala výrazně dvě skupiny vlastníků. Cena tak v žádném případě nemohla být odpovídající, neboť reálná cena v místě a čase byla zcela jistě vyšší, čímž došlo k porušení ekvivalentnosti smluvených vzájemných plnění. (srovnej rozhodnutí sp.zn. II. ÚS 2988/13). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětná vyhláška nebyla řádně aplikována, pokud byl proveden součet výměr předmětných pozemků, když každý pozemek měl být oceněn zvlášť a jednotlivě měla být vypočtena i kupní cena za jednotlivé podíly, tedy nikoli částkou 0,40 Kčs, ale 6 Kčs za m2.

15. Soud prvního stupně konstatoval, že vzhledem k tomu, že otec žalobce pan , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem pouze id. 21/80 pozemků (PK , adresa, ) a id. 77/240 pozemku (PK , adresa, ) a tyto podíly nebyly projednány v dědickém řízení po , jméno FO, ani , jméno FO, , není žalobce oprávněnou osobou k celku předmětných podílů, ale pouze co do podílu id. 21/80 pozemků a id. 77/240 pozemku. Soud prvního stupně tak co do oprávněného podílu žalobce vyhověl částečně eventuálnímu petitu a určil, že není vlastníkem id. 21/80 pozemku (PK , adresa, až , adresa, a , adresa, ) v k.ú. , adresa, a dále id. 77/240 pozemku (PK , adresa, ) v k.ú. , adresa, a zároveň určil, že v těchto podílech na těchto pozemcích má žalobce jako oprávněná osoba nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve zbývajících podílech s ohledem na nedostatek aktivní legitimace určil, že žalobce není vlastníkem id. 27/80 a id. 99/240 na předmětných pozemcích a nemá nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Předmětné pozemky ve výrocích I. a II. specifikoval soud prvního stupně tak, jak jsou v současné době evidovány v katastru nemovitostí a ve vyhotovených a schválených geometrických plánech.

16. O náhradě nákladů státu (uhrazené znalečné) rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát v řízení vynaložil náklady v celkové výši 67 762 Kč /znalecký posudek ve výši 21 166 Kč (viz usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ), výslech znalce ve výši 1 200 Kč (viz usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ) a znalecký posudek ve výši 45 396 Kč (viz usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ) /. S ohledem na částečný úspěch žalobce, kdy požadoval větší podíly na předmětných pozemcích, než mu svědčí, ostatní účastníci nárok nepopírali a jejich účastenství v řízení vyžadoval zákon, soud prvního stupně s ohledem na okolnosti případu, že žalobce je povinen nahradit státu částku ve výši 33 881 Kč, představující polovinu nákladů vynaložených státem (výrok III.). Žalobce uhradil dne , datum, uhradil zálohu na znalecký posudek částku 15 000 Kč, proto na nákladech státu zaplatí toliko částku 18 881 Kč. Účastníkům č. 1 až 8 byla uložena povinnost uhradit státu společně a nerozdílně částku 33 881 Kč (výrok IV.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s ohledem na částečný úspěch žalobce tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Rozsudek napadl v rozsahu výroku II. a nákladových výrocích včasným a přípustným odvoláním žalobce. Nesouhlasí se závěrem o nedostatku své aktivní věcné legitimace z důvodu, že sporné restituční nároky (resp. odpovídající podíly) nebyly projednány v dědickém řízení. Jedná se o nesprávný výklad zákona. Dle žalobce je nepochybné, že dědil po svém otci , jméno FO, i po své matce , jméno FO, . Nebylo třeba, aby v rámci dědického řízení byly přihlašovány nároky z restitučních titulů, neboť se nejedná o majetek, který by mohl být projednán v rámci dědického řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě na určení ve zbylém rozsahu, tj. že žalobce není vlastníkem zbylé části podílů ve vztahu k předmětným pozemkům vyhoví a určí, že žalobce má nárok na vydání jiných pozemků podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb. Současně navrhl, aby byla žalobci přiznána plná náhrada nákladů řízení a uložil účastníkům, aby společně a nerozdílně uhradili náklady státu.

18. K odvolání žalobce se vyjádřil účastník č. , hodnota, . Zdůraznil, že v řízení bylo zjištěno a prokázáno, že pan , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem pouze ideálních 21/80 u pozemků původně evidovaných jako PK , adresa, v k. ú. , adresa, a dále ideálních 77/240 u pozemku původně evidovaného jako PK , adresa, v k. ú. , adresa, . V rozsahu zbylých podílů (tj. id. 27/80 a id. 99/240) žalobci aktivní legitimace proto nesvědčí. Žalobce netvrdí ani nedokládá žádný právní titul, na jehož základě by byl právním nástupcem dalších původních spoluvlastníků, jejichž podíly právě tyto zbylé části představují. Samotné tvrzení žalobce, že "dědil po otci a matce", takové nástupnictví nezakládá. Uvedla, že v judikatuře je akcentováno, že neprokáže-li žalobce, komu a v jakém podílu náleží majetkový restituční nárok, aktivní legitimaci neunesl. K tomu se souladně vyjádřil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a Ústavní soud ČR v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 1692/21. V těchto rozhodnutích bylo potvrzeno, že při absenci vypořádání nároku v dědickém řízení není zřejmý podíl jednotlivých dědiců a žaloba může být zamítnuta pro neprokázanou aktivní legitimaci. Současně bylo v uvedených rozhodnutích vyšších soudů i zdůrazněno odlišení případů, kdy se ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě uplatní. Současně odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1481/24, v němž Ústavní soud aproboval závěry obecných soudů o aplikaci ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě a o nutnosti vycházet z okruhu dědiců daného právním nástupnictvím po konkrétní oprávněné osobě. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil.

19. Účastník č. , hodnota, se v rámci odvolacího jednání zcela připojil k závěrům vyjádření účastníka č. , hodnota, a zcela na ně odkázal.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo.

21. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

22. Dle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

23. Restituční nároky: ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, stanoví, že pokud zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí o tomto nároku, přechází tento nárok na dědice. V souvislosti s touto problematikou se v odborné literatuře objevují dva rozdílné názory. Podle prvního z nich ze zmíněného ustanovení jednoznačně vyplývá, že tento nárok je předmětem dědictví. Podle druhého vyjadřuje toto ustanovení odlišení od případů, kdy oprávněná osoba zemřela až poté, kdy už bylo vydáno rozhodnutí, jímž bylo přiznáno vydání nemovitosti a vlastnictví k ní. Zde by byl nárok předmětem dědictví jednoznačně. V případě, že oprávněná osoba zemřela dříve, přechází tento nárok na dědice, přičemž pojem „dědicové“ má podle tohoto názoru pouze označovat osoby, na které má tento nárok přejít mimo ustanovení občanského zákoníku o dědění. Tomu nasvědčuje také skutečnost, že není vyloučena situace, že i dědic, který dědictví neodmítl, může prohlásit, že se v řízení vzdává svého práva, což by v případě dědictví pouze ohledně některé jeho části nebylo možné. (viz KLEGA, Lukáš. Práva, která v případě smrti přecházejí jinak než děděním. Bulletin advokacie, 2009, č. 5, s. 16-18).

24. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona o půdě upravuje přechod nároku zemřelé oprávněné osoby na dědice, jestliže již před smrtí oprávněné osoby byl z její strany uplatněn nárok na vydání nemovitosti, a to před vydáním rozhodnutí podle ust. § 9 zákona o půdě. Uvedená právní úprava znamená zvláštní způsob přechodu nároku ze zákona, nikoliv jen odkaz na dědění podle občanského zákoníku. Vyjadřuje také odlišení případů přechodu nároku tohoto druhu a v tomto stadiu realizace nároků na zmírnění následků majetkových křivd od případů, kdy oprávněná osoba (§ 4 odst. 1 cit. zákona) zemřela až poté, kdy už bylo vydáno rozhodnutí podle ust. § 9 odst. 2 nebo 4 zákona o půdě a kdy tento přiznaný nárok na vydání nemovitosti zdědí podle občanského zákoníku dědici osoby, jimž bylo přiznáno vydání nemovitosti a vlastnictví k ní. V řízení podle ust. § 9 zákona o půdě, jestliže zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti před vydáním rozhodnutí podle uvedeného ustanovení, se pokračuje se všemi dědici oprávněné osoby, kteří přicházejí po ní v úvahu jako dědici, pokud dědictví po oprávněné osobě neodmítli (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, na které odkazuje usnesení Ústavního soudu ze dne 15. ledna 2025, sp.zn. II. ÚS 1481/24).

25. Odvolací soud zdůrazňuje, že v řízení dle části páté o. s. ř. soud znovu projednává jen ten nárok, který byl uplatněn v řízení před správním orgánem, a je na soudu, aby výrok vyhovujícího rozsudku formuloval tak, aby povinnost v něm uložená byla (exekučně) vykonatelná.

26. V projednávané věci v řízení podle páté části o. s. ř. se žalobce jako účastník správního řízení (osoba oprávněná) domáhá toho, aby věc dříve projednaná správním orgánem (SPÚ) byla znovu projednána soudem. Soud opětovně rozhoduje o návrhu, který byl podán u správního orgánu, tedy znovu rozhoduje ve věci samé a nepřezkoumává pouze samotné správní rozhodnutí. Proto není namístě, aby se soud vyjadřoval ke všemu, co řešil správní orgán ve svém rozhodnutí. Dospěje-li soud po provedeném řízení k závěru, že předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu ve věci soukromého práva není správné (že o věci má být rozhodnuto jinak), rozhodne ve věci, o níž dříve rozhodl správní orgán a rozsudkem, který nahradí dotčené správní rozhodnutí, vymezí práva a povinnosti účastníků řízení odchylně od rozhodnutí správního orgánu (§ 255j o. s. ř.). Dospěje-li soud řízení podle páté části o. s. ř. tomu, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně, žalobu zamítne (§ 250i o. s. ř.).

27. V poměrech projednávané věci došlo k situaci, kdy oproti rozhodnutí SPÚ dospěl soud prvního stupně k závěru, že předmětná kupní smlouva ze dne , datum, byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek (viz bod 26 odůvodnění), proto ve výroku I. rozsudku, nahradil dotčené správní rozhodnutí odchylně od rozhodnutí správního orgánu, avšak pouze v částečném rozsahu (oproti žalobnímu návrhu id. 3/5 a id. 11/15), kdy určil, že žalobce není vlastníkem id. 21/80 a id. 77/240 na pozemcích ve výroku I. uvedených a určil, že v těchto podílech na těchto pozemcích má jako oprávněná osoba nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. V tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a tento výrok nebyl odvoláním napaden.

28. Odvoláním žalobce brojí proti zamítavému výroku II., neboť je názoru, že závěr o nedostatku jeho aktivní legitimaci v rozsahu id. 27/80 pozemku (PK , adresa, ) v k.ú. , adresa, a id. 99/240 pozemku (PK , adresa, ) v k.ú. , adresa, , je nesprávný.

29. Odvolací soud konstatuje, že z rozhodnutí vyplývá, k jakým závěrům soud dospěl a jakými zákonnými ustanoveními a judikatorními závěry Nejvyššího a Ústavního soudu řídil při novém posuzování požadavku žalobce původně uplatněném ve správním řízení (viz body 22 až 26 odůvodnění).

30. Správní orgán ohledně pozemků PK , adresa, a č. , hodnota, vyšel ze zjištění, že , jméno FO, , jakožto oprávněná osoba vlastnil k předmětným pozemkům id. podíl v rozsahu 21/80 a k pozemku PK , adresa, id. podíl 77/240. Uvedené vyplývá z výpisů z pozemkových knih, knihovních vložek č. , hodnota, a , hodnota, pro k.ú. , adresa, a rozhodnutím o dědictví ze dne , datum, č. , hodnota, . Z uvedených zjištěních vycházel soud prvního stupně při formulaci výroku I. napadeného rozsudku, a za splnění podmínek § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě určil, že v podílu id. 21/80 u pozemků původně evidovaných jako PK , adresa, v k. ú. , adresa, a dále id. 77/240 u pozemku původně evidovaného jako PK , adresa, v k. ú. , adresa, těchto podílech na těchto pozemcích má jako oprávněná osoba nárok na vydání jiných pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb. V řízení před správním orgánem ani soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by otci žalobce, jakožto oprávněné osobě byly uvedeným restitučním titulem odňaty pozemky nad rámec rozsahu, který je uvedený pod výrokem I. rozsudku. Naopak ve správním řízení i v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že pan , jméno FO, vlastnil a prodal podíly id. 21/80 pozemků PK , adresa, a dále podíl id. 77/240 pozemku PK , adresa, . Je proto logický a správný závěr, že podíl id. 3/5 k pozemkům PK , adresa, a dále podíl id. 11/15 k pozemku PK , adresa, otec žalobce, , jméno FO, , nevlastnil, a proto v rozsahu zbylých podílů (tj. ideálních 27/80 a 99/240) žalobci aktivní legitimace ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě nesvědčí. Odvolací argumentace žalobce, že si soud prvního stupně chybně vyložil zákon, když zbylé části žaloby nevyhověl s odůvodněním, že nebyly podíly projednány v dědickém řízení po , jméno FO, a , jméno FO, , tak není proto opodstatněná.

31. Je pravdou, že žalobce je dědicem po svém otci, jeho právním nástupcem, ale jen v rozsahu převzatého (zděděného) práva, tj. podílů id 21/80 a id. 77/240 na předmětných pozemcích, což odpovídá znění výroku I., který je stranou odvolacího přezkumu. Není však právním nástupcem dalších původních spoluvlastníků (, jméno FO, a , jméno FO, ), jejichž podíly představují zbylé části nárokovaného celku, a proto nebylo žalobě ve zbylém rozsahu správně vyhověno (výrok II.), resp. žaloba soudem prvního stupně správně v uvedeném rozsahu zamítnuta.

32. Z těchto důvodů odvolací soud odvoláním napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, po jeho formulační úpravě, včetně výroku V. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a výroku III. o náhradě nákladů státu ve vztahu k žalobci, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

33. Odvolací soud přistoupil ke změně nákladového výroku týkajícího se nákladů státu, a to ohledně účastníků č. 1 až 6, kteří ve sporu nebyli, jakkoliv neúspěšní, nebyla jim ukládána žádná povinnost a ničeho neuplatňovali. V řízení se řešil spor mezi oprávněnou osobou, žalobcem, a povinnou osobou, , právnická osoba, ), a to, zda je restituční nárok existentní. Uložení povinnosti hradit náklady státu proto u účastníků č. 1 až 6 nemá zákonnou oporu. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že účastníkům č. 1 až 6 se povinnost zaplatit České republice náklady státu neukládá, jinak byl ohledně povinnosti účastníků č. 7 a č. 8 zaplatit České republice společně a nerozdílně částku 33 881 Kč (dle § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na výsledek řízení) dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

34. Výrok o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a účastníky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6A a 6B vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř., kdy s hledem na neúspěch žalobce v odvolacím řízení, by účastníci č. 1 až 6B měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v odvolacím řízení. V situaci, kdy v souvislosti s odvoláním žalobce uvedení účastníci žádné náklady nevynaložili, odvolací soud rozhodl, že mezi žalobcem a účastníky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6A a 6B nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a účastníkem č. 7 vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný účastník, odvolací soud mu proto proti žalobci přiznal právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Přiznaná částka 900 Kč představuje 3 x paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (spojených s úkony: vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu a příprava na tuto účast). Na straně účastníka lze za účelně vynaložené náklady pokládat toliko náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). U účastníka lze totiž presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 14. 03. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 05. 2021, sp. zn. 28 Cdo 946/2021).

36. Výrok o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a účastníkem č. 8 vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný účastník, odvolací soud mu proto proti žalobci přiznal právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Přiznaná částka 600 Kč představuje 2 x paušální náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (spojených s úkony: účast u jednání odvolacího soudu a příprava na tuto účast), a to ze stejných důvodů, jak uvedeno u účastníka č. 7 (viz bod 35 odůvodnění tohoto rozsudku).