15 CO 296/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudkyň JUDr. Zoji Dvořákové a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a ve výroku o nákladech řízení III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, Obvodní soud pro Prahu 2 (I.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částka s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, (II.) zamítl žalobu v požadavku na zaplacení další částky částka s příslušenstvím a (III.) uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení částka.

2. Žalobce se domáhal přiznání částky částka se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky řízení, jež inicioval svým návrhem ze dne datum a které se týkalo úpravy poměrů tří jeho nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství rodičů; zdůraznil, že toto řízení trvalo více než tři roky a došlo v něm k průtahům a zmatkům na straně procesních soudů obou stupňů zejména v době od anonymizováno rok do anonymizováno rok v rámci řízení o návrzích na předběžná opatření. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že žalobci za nepřiměřenou délku řízení poskytla finanční zadostiučinění v částce částka, což považuje za dostatečnou satisfakci.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce datum uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jak bylo žalováno, a žalovaná mu sdělila písemností ze dne datum, že shledala jeho požadavek částečně opodstatněným s tím, že za přiměřenou satisfakci považuje částku částka. Poté, co byla žalobci tato částka vyplacena, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět, a řízení o ní bylo proto ohledně částky částka s příslušenstvím zastaveno. Napadeným rozsudkem pak soud rozhodoval o zbývající části žalobcova požadavku, tj. o částce částka s příslušenstvím.

4. Skutečnosti týkající se délky a průběhu opatrovnického řízení zjistil soud I. stupně především z opatrovnického spisu (spis Okresního soudu v Třebíči sp. zn. spisová značka) a podrobně je popsal v odst. 6 odůvodnění rozsudku. K právnímu posouzení věci poukázal na příslušná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. a poté, co v obecné rovině pojednal o žalobou uplatněném nároku a právní úpravě, jíž se řídí rozhodování o něm, konstatoval, že v opatrovnickém řízení, na něž si žalobce stěžuje, skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky (což svým postupem ostatně potvrdila i žalovaná, když žalobce sama částečně odškodnila); posléze podrobně vyložil, jakými úvahami se řídil, když zmíněnou právní úpravu aplikoval na zjištěný skutkový stav, rozhoduje o žalobou uplatněném nároku. Ten co do základu shledal opodstatněným, neztotožnil se však s výpočtem částky, kterou žalobce požadoval, a výši přiměřeného zadostiučinění s ohledem na zjištěné skutečnosti stanovil odlišně. Vycházel při tom z judikatorně stanoveného rozmezí základní částky finančního odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení anonymizována dvě slova – částka za každý rok, resp. společně za prvé dva roky řízení, a s ohledem na to, že předmětné řízení trvalo 3 roky, 1 měsíc a 4 dny, nebylo tedy extrémně dlouhé, stanovil základní částku částka, tj. s ohledem na délku řízení celkem částka. Takto stanovenou základní částku pak podrobil dalšímu hodnocení podle kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 o.s.ř.; tyto své úvahy podrobně popsal v odst. 27 – 31 odůvodnění rozsudku se závěrem, že je namístě vypočtenou základní částku náhrady snížit o 10 % z důvodu složitosti věci a o 5 % s ohledem na to, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy včetně opakovaného posuzování věci Ústavním soudem, a naopak zvýšit o 15 % z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce. Výsledkem jeho úvah byla částka částka, z níž již bylo žalovanou žalobci vyplaceno částka; žalovanou proto zavázal k úhradě další částky částka s příslušenstvím (výrok I.), a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nerozhodla o nároku žalobce v šestiměsíční lhůtě, a žaloba tak byla podána důvodně v plném rozsahu, přičemž rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu, přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti zamítavému výroku II. tohoto rozsudku, a to výslovně v rozsahu částky částka s příslušenstvím, podal žalobce včasné odvolání. Konstatoval, že soud I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně a úplně, a nepochybil ani v základní právní úvaze týkající se odškodnění, za nesprávné však považoval úvahy, na jejichž základě dospěl soud I. stupně ke stanovení částky zadostiučinění, které považoval za přiměřené. Zdůraznil v této souvislosti, že se jednalo o opatrovnické řízení, jehož zvýšený význam pro účastníka je samozřejmý a zdůrazňuje jej i právní úprava, která ukládá soudům povinnost v opatrovnických věcech rozhodovat s nejvyšším urychlením, zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení, a poukázal na to, že v úvahách soudu I. stupně nebyla zohledněna řízení o předběžných opatřeních (prosinec rok – červen rok), pro něž jsou, co do rychlosti rozhodování, na soud vznášeny ještě přísnější požadavky. Vyjádřil přesvědčení, že tato skutečnost se měla do úvah o stanovení finanční satisfakce promítnout minimálně navýšením základní částky odškodnění, která by měla činit přinejmenším částka za rok, přičemž by mělo být vycházeno z jejího dvojnásobku, tedy částka za rok. Sám proto vypočetl částku, již považuje za přiměřenou satisfakci, jako dvojnásobek částka = částka, z níž po odečtení zaplacených částka a soudem I. stupně přisouzených částka zbývá k úhradě částka. V tomto rozsahu proto napadl zamítavý výrok rozsudku s návrhem, aby mu odvolací soud změnou napadeného rozhodnutí přisoudil ještě tuto částku vč. příslušenství. Doplňujícím podáním posléze ještě namítl, že navýšení náhrady o 15 % s ohledem na význam řízení pro žalobce je nedostatečné s ohledem na to, že se jednalo o první rozhodování o soudní úpravě poměrů tří nezletilých dětí žalobce, a náhrada proto měla být zvýšena alespoň o 50 %, a že pochybení opatrovnického soudu v řízení o předběžných opatřeních, která ve výsledku ovlivnila i výsledek meritorní, měla být důvodem, k dalšímu 20 – 30% navýšení částky.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho rozsahu napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.). Učinil tak za souhlasu účastníků bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud I. stupně učinil správná a úplná skutková zjištění týkající se odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, k němuž v opatrovnickém řízení iniciovaném návrhem žalobce došlo. Nepochybil ani v závěru, že za toto pochybení je nutno poskytnout finanční zadostiučinění, a odvolací soud se plně ztotožňuje i s úvahami, na jejichž základě dospěl soud I. stupně ke stanovení částky přiměřené satisfakce. Tyto úvahy soud I. stupně vyčerpávajícím způsobem konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsal v mimořádně pečlivém odůvodnění rozsudku, na něž pro jeho preciznost může odvolací soud plně odkázat, neboť není co mu vytknout a v podstatě ani co k němu dodat.

9. Odvolací námitky žalobce nelze považovat za opodstatněné, přičemž je možno konstatovat, že odpovědi na odvolací argumentaci jsou již obsaženy v úvahách soudu I. stupně, jak jsou popsány v odůvodnění rozsudku, na jehož mimořádnou kvalitu odvolací soud poukázal výše. Skutečnost, že se jednalo o opatrovnické řízení, není důvodem navýšení základní částky v rámci judikatorně stanoveného rozpětí anonymizováno – částka za rok (prvé dva roky) řízení; zohledňuje se v rámci kritéria„ význam řízení“ pro účastníka, jak také soud I. stupně správně učinil. Skutečnost, že v rámci opatrovnického řízení probíhala ještě řízení o předběžných opatřeních, není důvodem k navýšení náhrady, a zohledněna by mohla být naopak jako důvod pro snížení částky, neboť řízení o předběžných opatřeních z procesního hlediska opatrovnické řízení naopak komplikují a v důsledku protahují. Jedná se totiž o řízení – zjednodušeně řečeno –„ vložená“ do řízení o věci samé, jehož ukončení v zákonem předpokládané době 6 měsíců v tomto smyslu spíše brání. Je-li odškodňováno opatrovnické řízení jako takové, nelze proto uvažovat o navýšení náhrady z důvodu v jeho průběhu probíhajících řízení o předběžných opatřeních, neboť opatrovnické řízení je z pohledu poskytnutí náhrady za jeho nepřiměřenou délku jedním celkem. Zohledňují se proto případně jednotlivé zjištěné průtahy v řízeních o předběžných opatřeních, pokud by měly vliv na celkovou délku opatrovnického řízení, nikoli však probíhající řízení o předběžných opatřeních jako důvod pro další navýšení náhrady. Již vůbec pak nelze uvažovat o tvrzeném vlivu„ zmatků“ při těchto řízeních na výsledek řízení o věci samé, neboť předběžná úprava slouží k dočasnému řešení situace v průběhu řízení, jehož meritorní výsledek je závislý na zjištěních soudu o relevantních skutečnostech, a tímto způsobem jej nelze zpochybňovat.

10. Vzhledem k výše vysvětlenému odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení přitom bylo rozhodnuto vzhledem ke skutečnosti, že procesně úspěšná žalovaná, která se k odvolání žalobce nevyjádřila, v odvolacím řízení žádné náklady, k jejichž náhradě by bylo třeba žalobce zavázat, nevynaložila. Proti tomuto rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně dovolání, které je přípustné jen tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.