17 C 134/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem: adresa státního zastupitelství o zaplacení 133 437 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 851 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 851 Kč od [datum] do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 26 563 Kč od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 128 586 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 128 586 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 200 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] po žalované původně domáhal částky 160 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že návrhem ze dne [datum] se jako otec nezletilých dětí [jméno], [jméno] a [jméno], domáhal úpravy poměrů pro dobu po rozvodu, a to v souvislosti s rozpadem vztahu s manželkou a matkou nezletilých. Jelikož se rodiče na fakticky předjednané a realizované střídavé péči následně neshodli, a to z důvodu na straně matky, byl opatrovnický soud nucen provádět v rámci řízení podrobnější dokazování, včetně zadání znaleckých posudků. Procesní soud prvního stupně vydal rozsudek po více než roce od zahájení řízení dne [datum], kdy všechny nezletilé děti svěřil do výchovy matky. Odvolací Krajský soud v Brně se věcí zabýval na základně odvolání žalobce, kdy rozhodl po dalším přibližně půl roce rozsudkem ze dne [datum] s tím, že tento rozsudek ohledně výchovného prostředí potvrdil a změnil jej pouze ohledně výše vyživovací povinnosti. Na základě ústavní stížnosti žalobce, podané dne [datum], do části rozsudku odvolacího soudu, jenž se týkala úpravy poměrů pro dobu po rozvodu, ve věci rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kdy napadenou část rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], zrušil. Odvolací soud poté doplnil dokazování o nový znalecký posudek a dne [datum] vydal v pořadí druhý rozsudek, jimž potvrdil rozsudek procesního soudu prvního stupně, i ohledně úpravy poměrů po dobu po rozvodu. Na základě další ústavní stížnosti žalobce, podané dne [datum], do rozsudku odvolacího soudu, ve věci znova rozhodoval Ústavní soud, který usnesením ze dne [datum], sp. zn. II [číslo], ústavní stížnost odmítl. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne [datum] a řízení tak po více než 3 letech definitivně skončilo. Žalobce tvrdí, že v době od prosince 2019 do června 2020 došlo k průtahům a zmatkům na straně procesních soudů obou stupňů, a to v rámci řízení o předběžných opatřeních. Po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], k čemuž došlo dne [datum], matka odmítala požadovanou a dříve praktikovanou střídavou péči, a vše v polovině prosince 2019 dospělo do situace, kdy se opatrovnické soudu znovu zabývaly návrhy obou rodičů na vydání předběžných opatření. Na návrh matky z [datum] bylo vydáno usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření o zatímním svěření nezletilých do péče matky. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal předání dětí do střídavé péče rodičů. Žalobce tvrdí, že o tomto návrhu nebylo nikdy žádným soudem jakkoli rozhodnuto a tento byl ignorován. Dne [datum] podal žalobce k Okresnímu soudu v Třebíči návrh na vydání (změnu) předběžného opatření ze [datum] (na návrh matky), a současně odvolání do jeho výroků I. a III. Tento návrh byl zamítnut. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí podal žalobce odvolání dne [datum], přičemž teprve při jednání odvolacího soudu dne [datum] se dozvěděl, že odvolací soud rozhodl o podaných odvoláních proti rozhodnutím ze dne [datum] a ze dne [datum], na začátku března 2020 s tím, že obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil procesnímu soudu prvního stupně k novému projednání. Tato zrušující rozhodnutí však žalobci, respektive jeho právnímu zástupci nebyla nikdy v průběhu řízení žádným z procesních soudů v posuzovaném řízení doručena a žalobce tak až do června 2020 ani nevěděl, že existují. Přípisem za dne [datum] Okresní soud v Třebíči žalobci oznámil, že ve věcech předběžných opatření již nebude rozhodovat, neboť řízení skončilo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], které je pravomocné. K okolnostem a kritériím pro stanovení výše požadovaného nároku žalobce uvedl následující. K celkové složitosti řízení, že projednávaná věc byla běžně složitá, dle jeho názoru o ní mohlo být řádně a v přiměřené lhůtě rozhodnuto, což se ovšem v důsledku chybného postupu a rozhodování procesních soudů nestalo. V tomto směru poukazuje na to, že soudy mají rozhodovat ve věcech péče o nezletilé s největším urychlením, zpravidla do 6 měsíců. Podle názoru žalobce platí o to více ve věcech předběžných opatření. V tomto směru žalobce poukazuje na § 471 zákona o zvláštních řízeních soudních, a na § 184 odst. 3 kancelářského řádu. Z hlediska případného podílu žalobce na délce řízení žalobce uvedl, že nikdy nezavdal žádnou příčinu k průtahům v řízení. Uvedl, že pouze v zákonných lhůtách využil právo na podání opravných prostředků. Z hlediska počtu stupňů soudních orgánů, které ve věci rozhodovaly, žalobce uvedl, že věc byla projednávána před obecnými soudy ve dvou stupních, a též opakovaně u Ústavního soudu. Specifiky byly projednávány návrhy na vydání předběžných opatření před soudy ve dvou stupních s tím, že za dobu 6 měsíců nedošlo k vydání žádného pravomocného rozhodnutí. Z hlediska významu pro osobu žalobce, žalobce uvádí, že pro žalobce, coby otce, byl předmět řízení naprosto zásadní s dopady na jeho budoucí osobní a rodinný život. Žalobce má za to, že závažná újma mu byla způsobena zejména vadným rozhodováním na základě nepoužitelného znaleckého posudku, dále průtahy při projednávání návrhů na vydání předběžných opatření, respektive při vyřizování opravných prostředků, což mělo za následek, že se žalobce nemůže podílet na výchově dětí v rámci střídavé výchovy. Žalobce má za to, že při včasném a řádném rozhodování by k ničemu takovému nedošlo, neboť před vydáním pravomocného vadného rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum]) byla střídavá výchova realizována a fakticky fungovala, ještě tehdy možnou nápravu zmařilo nesprávné rozhodování a neomluvitelné průtahy v záležitostech předběžných opatření, kdy procesní soudy obou stupňů nedoručovaly rozhodnutí žalobci, a byly několik měsíců nečinné, což mělo ten následek, že řízení ve věci samé mezi tím pravomocně skončilo. Dle žalobce by základní částka zadostiučinění měla činit 80 000 Kč, tedy 20 000 Kč za rok, a měla by být zdvojnásobena, s ohledem na zákonem předpokládanou zkrácenou délku řízení 6 měsíců ve věcech péče o nezletilé. Ke snížení základní částky je dle žalobce možné přistoupit nanejvýš o 20% v důsledku jejího projednání na dvou stupních soudů a před Ústavním soudem, naopak ke zvýšení o 20% lze přistoupit z důvodu, že žalobci nelze vytýkat nic v souvislosti s průtahy, a o dalších 50% by měla být částka navýšena z důvodu značného významu předmětu řízení pro žalobce. Dále má žalobce za to, že by mělo dojít k navýšení o dalších 50% a to samostatně za průtahy v řízení o předběžných opatřeních. Za adekvátní základní částku tak žalobce považuje žalovanou částku 160 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované, žalobce uvedl, že podáním ze dne [datum] se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti a uplatnil nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, ve výši 160 000 Kč. Žalovaná ve lhůtě 6 měsíců nereagovala, ani stanoviskem, ani poskytnutím nějakého plnění. Žalobce se dále domáhá zákonného úroku z prodlení, a to od [datum], a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nárok za poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Třebíči, pod sp. zn. [spisová značka] uplatnil. Žalovaná nárok shledala částečně důvodným, a žalobci přiznala a poskytla zadostiučinění ve výši 26 563 Kč. Toto bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci obsahu posuzovaného řízení a odkazech na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva žalovaná uvedla, že vycházela z toho, že celková délka řízení činila 3 roky a 1 měsíc, procesně bylo rozhodováno na dvou stupních soudních soustavy a Ústavním soudem. Meritorně bylo rozhodováno 1x soudem nalézacím, 2x soudem odvolacím a 2x Ústavním soudem. Věc vykazovala jistou míru procesní i skutkové složitosti s tím, že ve věci byly vypracovány 2 znalecké posudky z oboru klinický psychologie, a psychologie dětí. Z hlediska procesního byla řešena námitka podjatosti opatrovníka, dále návrhy na vydání předběžných opatření, kdy návrh otce byl projednáván i soudem odvolacím. V průběhu řízení také byla účastníkům nařízena mediace. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako vyšší, byť současně uvedla, že jej nelze přeceňovat, neboť žalobce, coby otec nezletilých, se domáhal střídavé výchovy, avšak byl na všech stupních procesně neúspěšný, když děti byly vždy svěřeny do péče matky, přičemž žalobci nikdy nebylo bráněno v pravidelném styku s dětmi. Při posouzení celkové délky řízení z hlediska její nepřiměřenosti, žalovaná nezjistila dílčí průtahy ze strany soudů. Dospěla k závěru, že procesní soudy činily úkony v přiměřených lhůtách. Negativně hodnotila postup procesního soudu, kdy žalobci nebylo doručováno usnesení odvolacího soudu o zrušení předchozího rozhodnutí o předběžném opatření ze dne [datum]. Celkovou délku řízení žalovaná hodnotila, jako nepřiměřenou a to jednak s ohledem na předpokládanou dobu řízení podle § 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních a vzhledem k nálezu Ústavního soudu, kterým byl první pravomocný rozsudek odvolacího soudu zrušen. K výši žalobou uplatněného nároku žalovaná uvedla, že dle jejího názoru je požadovaná částka nepřiměřená. Žalovaná má za to, že přiměřenou je částka, kterou žalobci poskytla ve výši 26 563 Kč. Žalovaná uvedla, že k této částce dospěla tak, že vycházela ze základní částky za 1 rok řízení 15 000 Kč s tím, že první 2 roky náleží částka v poloviční výši, tedy 31 250 Kč. Tuto základní částku pak žalovaná snížila o 10% s ohledem na složitost řízení, a dále o 15% s ohledem na rozhodování na dvou stupních soudní soustavy a opakované rozhodování Ústavním soudem. Naopak základní částku zvýšila o 10% a to vzhledem k vyššímu významu řízení pro žalobce. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo řízení co do požadavku na zaplacení částky 26 543 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, od [datum] do zaplacení, zastaveno a to s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 133 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 563 Kč od [datum] do [datum].

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzali, případně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí věci bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně či mlčky souhlasili.

5. Soud z předložených listinných důkazů, shodných tvrzení účastníků, učinil následující skutková zjištění, a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. [spisová značka], soud zjistil následující skutečnosti: Návrhem na zahájení řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilým po dobu po rozvodu ze dne [datum], který Okresnímu soudu v Třebíči (dále též jen„ Okresní soud“) došel dne [datum], se žalobce domáhal, aby nezletilý [jméno], [jméno] a [jméno], byli pro dobu po rozvodu manželství svěřeni do střídavé výchovy rodičů dále v návrhu specifikované, a že otec je povinen přispívat na výživu nezletilých měsíčně částkami, které určí soud, a stejně tak i matka. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud jmenoval nezletilým opatrovníka město Třebíč. Dále Okresní soud referátem ze dne [datum] vyžádal potřebné zprávy od dalších státních orgánů a institucí. Referátem ze dne [datum] bylo nařízení jednání na den [datum], které bylo poté odročeno na neurčito za účelem nařízení rodinné mediace. Mediace byla nařízena usnesením Okresního soudu ze dne [datum]. Dne [datum] byla Okresnímu soudu podána ustanoveným mediátorem zpráva o průběhu mediačního setkání s návrhem na uzavření mimosoudní dohody. Referátem ze dne [datum] bylo jednání nařízeno na den [datum]. Dne [datum] sdělil ustanovený mediátor, že jej kontaktovala matka, že se finální schůzky nezúčastní a nebude ve věci nadále vyjednávat dohodu. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud ustanovil znalkyni z oboru psychiatrie – klinická psychologie, aby podala znalecký posudek do 90 dnů od doručení spisu. Spis ustanovené znalkyni odeslán přípisem Okresního soudu ze dne [datum]. Znalecký posudek byl Okresnímu soudu doručen dne [datum]. Referátem ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Dne [datum] bylo Okresnímu soudu doručeno vyjádření otce ke znaleckému posudku, čítající 9 listů. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, které bylo odročeno na den [datum]. Vyjádření žalobce, coby otce, došlo Okresnímu soudu dne [datum]. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž byli nezletilý [jméno], [jméno] a [jméno] svěřeni pro dobu do rozvodu, i pro dobu po rozvodu, do péče matky s tím, že otec je povinen přispívat na výchovu nezletilých tam uvedenými částkami. Matka se po vyhlášení rozsudku práva odvolání vzdala. Písemné vyhotovení rozsudku je na čl.

91. Proti tomuto rozsudku podal žalobce, coby otec, odvolání podáním ze dne [datum]. Odvolání bylo předloženo Krajskému soudu v Brně, jakožto soudu odvolacímu, referátem ze dne [datum], a došlo odvolacímu soudu dne [datum]. Podáním ze dne [datum] pak žalobce, coby otec, odvolání doplnil. Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích I., IV. a VI., tedy v části, kdy bylo rozhodnuto, že se nezletilí svěřují do péče matky, a změněn byl ve výrocích II. III. a V., týkajících se výživného. Písemné vyhotovení rozsudku je na [číslo listu]. Proti tomuto rozsudku podal žalobce ústavní stížnost, a to konkrétně proti části výroku I., kterým byl potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně, o svěření nezletilých dětí pro dobu po rozvodu do výchovy matky, a proti části výroku II., kterým byl změněn výrok V., rozsudku soudu prvního stupně, ohledně částky, kterou je žalobce, coby otec, povinen přispívat po dobu po rozvodu na výživu nezletilých. Nálezem ze dne [datum] Ústavní soud vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně, ze dne [datum], a to částí jeho výroku I., v níž byl potvrzen výrok IV., rozsudku Okresního soudu v Třebíči, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a částí jeho výroku II., v níž byl změněn výrok V. uvedeného rozsudku Okresního soudu v Třebíči, a výrokem IV., bylo porušeno stěžovatelovo (žalobcovo) právo na soudní ochranu zaručené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se v části jeho výroku I., v níž byl potvrzen výrok IV., rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a v části jeho výroku II., v níž byl změněn výrok V. uvedeného rozsudku Okresního soudu v Třebíči, a ve výroku IV. ruší. Usnesením Krajského soudu v Brně, ze dne [datum] byl poté ustanoven znalec z oboru psychologie dětí a bylo mu uloženo, aby podal znalecký posudek do 2 měsíců od dodání spisu znalci. Spis byl znalci předložen přípisem Krajského soudu v Brně ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, návrh na vydání předběžného opatření, jímž navrhl, aby nezletilý [jméno], [jméno] a [jméno], byli předáni do střídavé péče rodičů. Z vyjádření matky ze dne [datum] Krajskému soudu v Brně vyplývá, že Okresní soud vydal dne [datum] usnesení ve věci předběžného opatření, které bylo matce doručeno dne [datum], podle něhož byli zatímně svěřeni nezletilí do péče matky. Dne [datum] žádá znalec [příjmení]. PhDr. Konečný o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku. Dne [datum] obdržel Krajský soud v Brně znalecký posudek. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud rozhodl o změně kolizního opatrovníka tak, že zprostil této funkce město Třebíč, a jmenoval opatrovníkem Městský úřad Náměšť nad Oslavou. Dne [datum] se před odvolacím soudem konalo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve výrocích IV., V. a VII. potvrzen. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne [datum] vyplývá, že zástupce žalobce, coby otce, při tomto jednání uvedl, že doposud nebylo rozhodnuto soudem prvního stupně a nebyla mu doručena zrušovací usnesení odvolacího soudu ve vztahu k prvostupňovým rozhodnutím o předběžných opatřeních. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku je na [číslo listu]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Spis byl Okresnímu soudu vrácen dne [datum]. Z části předmětného spisu označeného jako věc: Nc-dodatek sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že matka podala u Okresního soudu dne [datum] návrh na vydání předběžného opatření, aby do doby pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči a Krajského soudu v Brně, byli nezletilí [jméno], [jméno] a [jméno], svěřeni do péče matky. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud vydal předběžné opatření a nezletilé [jméno], [jméno] a [jméno], zatímně svěřil do péče matky. Návrh na vydání předběžného opatření na zatímní stanovení výživného pro nezletilé Okresní soud zamítl. Dle připojených doručenek bylo toto usnesení doručeno právnímu zástupci žalobce, coby otce. Na [číslo listu] dodatkového spisu je založen návrh otce na vydání předběžného opatření ze dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, návrh na vydání (změnu) předběžného opatření, návrh otce na změnu – jmenování jiného opatrovníka nezletilých, a dále podal odvolání proti I. a III. usnesení Okresního soudu ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud návrh otce na zatímní svěření nezletilých [jméno], [jméno] a [jméno] do střídavé péče rodičů zamítl. Dále zamítl návrh žalobce, coby otce, na zatímní úpravu styku s nezletilými, který žalobce, coby otec, navrhl. Dále soud jmenoval opatrovníkem nezletilých město Třebíč. Dle přiložených doručenek bylo toto usnesení doručeno mimo jiné právnímu zástupci žalobci, coby otce. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, proti tomuto usnesení odvolání, které bylo předloženo Krajskému soudu v Brně, jakožto soudu odvolacímu dne [datum]. Přípisem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] se vrací spis Okresnímu soudu bez věcného vyřízení s tím, že v usnesení na [číslo listu] nebylo rozhodnuto o návrhu matky na předběžnou úpravu styku otce s nezletilými dětmi tak, jak matka výslovně navrhovala, a je proto třeba doplnit chybějící výrok rozhodnutí a dále pak v návrhu na čl. 30 otec výslovně navrhuje jmenování opatrovníkem v řízení Městský úřad Náměšť nad Oslavou, tedy navrhuje změnu opatrovníka, kterým je dosud město Třebíč, o čemž dosud nebylo rozhodnuto. Usnesením ze dne [datum] Okresní soud doplnil své usnesení ze dne [datum], a to o výrok IV., kterým bylo rozhodnuto o zatímním styku s nezletilými dětmi žalobce, coby otce. Dalším usnesením ze dne [datum] Okresní soud rozhodl o změně kolizního opatrovníka tak, že zprostil město Třebíč této funkce a jmenoval opatrovníkem Městský úřad Náměšť nad Oslavou. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, doplňující odvolání proti doplňujícímu usnesení Okresního soudu, které bylo odvolacímu soudu předloženo přípisem Okresního soudu ze dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] na čl. 73 dodatkového spisu, a na čl. 75 dodatkového spisu, byla zrušena a Okresnímu soudu k dalšímu řízení vrácena usnesení Okresního soudu ze dne [datum], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum], a usnesení ze dne [datum].

7. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum] s tím, že žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne [datum], a žalobci poskytla zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka], ve výši 26 563 Kč, a to dne [datum] (zjištěno z uplatnění nároku u žalované ze dne [datum], ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum], a ze shodných tvrzení účastníků).

8. Soud na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru o skutkovém stavu, který odpovídá průběhu posuzovaného řízení tak, jak jej soud výše uvedl, a pro stručnost na něj toliko odkazuje.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu v předmětném řízení došlo, a že odpovídajícím odškodněním za nemajetkovou újmu tímto vzniklou žalobci je finanční satisfakce. Spornou skutečností mezi účastníky byla výše peněžitého odškodnění, které se má žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení dostat, když žalovaná považuje za odpovídající částku 26 563 Kč, nicméně žalobce i nadále trvá na celkové částce 160 000 Kč, tedy domáhá se toho, aby soud žalobci přiznal dalších 133 437 Kč.

19. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk., neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne [datum].

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek článku 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou, byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle článku 6 odst. 1 věta pravá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného článkem 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk. je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: 1) Existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední potup), 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému postupu, a to konkrétně zde došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a zároveň tkví k příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu v projednávané věci, nikoli stěžovatele, případně obvinění odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve svém judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem skutečnostem, jako celek (srovnej rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2020), naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat poručení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na paměti, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud je tak oprávněn přihlédnout i k dalším okolnostem v projednávané věci.

23. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] doručením návrhu žalobce na zahájení řízení o svěření do péče a určení výživného k nezletilým dětem žalobce pro dobu do rozvodu a po rozvodu Okresnímu soudu v Třebíči. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení v procesním postavení otce. Posuzované řízení bylo ukončeno usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti druhému rozsudku Krajského soudu v Brně, a které bylo žalobci doručeno dne [datum], což žalovaná sporným nečinila. Řízení tak trvalo od [datum] do [datum], tedy 3 roky, 1 měsíc a 4 dny.

24. Jakkoliv by se délka posuzovaného řízení mohla na první pohled jevit v zásadě ještě přiměřenou, je třeba přihlédnout k tomu, že se v této věci jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, kdy podle ustanovení § 471 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních ve znění pozdějších předpisů, platí, že soudy mají ve věcech péče o nezletilé jednat a rozhodovat s největším urychlením, zpravidla do 6 měsíců. Jakkoli nebylo zjištěno, že by se na délce řízení nějakým významným způsobem podílely procesní soudy svojí nečinností či prodlevami mezi jednotlivými dílčími úkony v řízení, když současně v řízení bylo potřeba provádět i obsáhlejší dokazování dvěma znaleckými posudky, je třeba délku řízení ve věcech péče o nezletilé, přesahující 3 roky, považovat již za nepřiměřenou. Řízení, jako celek, totiž neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Soud přihlédl i k tomu, že ve věci došlo ke zrušení prvního odvolacího rozsudku Krajského soudu v Brně nálezem Ústavního soudu a Krajský soud v Brně, jakožto soud odvolací, ve věci prováděl další doplňování dokazování druhým znaleckým posudkem a rozhodoval ve věci podruhé. V tomto ohledu tedy došlo k prodloužení řízení, ke kterému by jinak nemuselo dojít a řízení tak mohlo skončit dříve. Byla tak překročena i hraniční doba 2 let, vyplývající ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také„ stanovisko“), kdy je ještě možné tuto délku řízení považovat za ještě přiměřenou. V nyní posuzované věci je však nutné vzít v úvahu to, co již soud výše předeslal, a to skutečnost, že se v tomto případě jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, na jehož délku je třeba nahlížet přísněji. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, a tím i k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk.). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formu zadostiučinění, neboť konstatování či omluva by v tomto případě nebylo a nepředstavovalo dostatečnou formu zadostiučinění. Toto ostatně ani žalovaná nečinila sporným, když žalobci již v rámci předběžného projednání přiznala peněžitou formu zadostiučinění, byť v nižší podobě, než jaké se žalobce domáhal u žalované, a jaké se nyní domáhá u soudu.

25. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, k níž se při určování výše, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za 1 rok řízení (1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první 2 roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za 1 rok řízení v horní hranici této sazby, neboť řízení nebylo extrémně dlouhé, rovněž zde ani jiné důvody, které by bylo možné zohlednit, jako je věk či zdravotní stav poškozeného, přičemž samotná žalobcem tvrzená skutečnost o vysokém významu předmětu řízení dostatečným důvodem pro stanovení vyšší základní sazby za 1 rok řízení, není. Skutečnost, že se v posuzované věci jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, byla již soudem zohledněna v samotném závěru o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a že tedy posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012 a z něj vycházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. 30 Co 95/2022). Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc.

26. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 31 414 Kč (2x 15 000 + 1x 1 250 + 4x 15 [číslo]), kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.

27. Posuzované řízení bylo běžně složité po právní stránce, bylo však složitější po stránce skutkové i po stránce procesní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Právně nešlo o věc nijak složitou, neboť šlo o standardní řízení ve věcech péče o nezletilé, nebylo třeba řešit žádnou právní složitost, jako např., otázku použití cizího práva. Skutkově však věc již obtížnější byla, neboť bylo potřeba provádět obsáhlejší dokazování vzhledem k tomu, že oba rodiče v posuzovaném řízení nebyli ve shodě ohledně toho, jaký druh péče má být ve vztahu k nezletilým aplikován. Bylo proto třeba zadat vypracování dvou znaleckých posudků, a to jednak z oboru klinická psychologie a poté také z oboru psychologie dětí. Z procesního hlediska byla posuzovaná věc rovněž složitější, neboť byla v průběhu řízení řešena námitka podjatosti kolizního opatrovníka, jak matkou, tak otcem, byly v průběhu řízení podávány návrhy na vydání předběžných opatření, přičemž návrhy na vydání předběžných opatření byly projednávány i soudem odvolacím. V průběhu řízení byla účastníkům rovněž nařízena rodinná mediace. Z tohoto dílčího hlediska je na místě základní částku snížit o 10 %. Z hlediska procesní složitosti je třeba zohlednit i to, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a ve věci 2x rozhodoval i Ústavní soud. Pokud jde o meritorní rozhodnutí ve věci, tam rozhodoval procesní soud prvního stupně 1x, a procesní odvolací soud 2x, Ústavní soud pak ve věci rozhodoval 1x nálezem a 1x usnesením, kterým ústavní stížnost proti druhému odvolacímu rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl. Současně však bylo na obou stupních soudní soustavy rozhodováno o návrzích na vydání předběžných opatření, která byla podávána jak ze stany žalobce, coby otce, tak ze strany matky. Z hlediska tohoto kritéria, tedy rozhodování na vícero stupních soudní soustavy, a nutnost rozhodování Ústavním soudem je třeba základní částku rovněž modifikovat, avšak pouze o mínus 5%, a to z toho důvodu, že rozhodování Ústavním soudem v prvém případě nelze klást k tíži žalobce, neboť podal ústavní stížnost důvodně, kdy Ústavní soud poté částečně první odvolací rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k novému rozhodnutí. S druhou ústavní stížností poté již žalobce úspěšný nebyl, kdy jeho ústavní stížnost proti druhému odvolacímu rozsudku byla odmítnuta. Z hlediska kritéria složitosti řízení je tak na místě základní částku celkově snížit o 15 %.

28. Z hlediska postupu žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), lze konstatovat, že nebylo zjištěno, že by žalobce k délce řízení nějakým způsobem negativně přispěl. Žalobce v řízení toliko využíval opravných prostředků, které má jako účastník řízení k dispozici. Soud dále z obsahu spisu posuzovaného řízení zjistil, že žalobce podal 1x poměrně obsáhlé vyjádření k závěrům prvního znaleckého posudku, s nímž nepochybně musel procesní soud prvního stupně pracovat, seznámit se s ním, a k určité prodlevě právě s ohledem na obsažnost tohoto podání mohlo dojít, nicméně soud má za to, že s pohledu celkové délky řízení by byl příspěvek k délce řízení tímto vzniklý poměrně nepatrný, tudíž s ohledem na toto kritérium není na místě základní částku ani zvyšovat, ani snižovat.

29. Pokud jde o postup procesních soudů v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že postupy procesních soudů prvního i druhého stupně byly koncentrované, jednotlivé úkony v řízení byly prováděny plynule, k žádným průtahům v řízení nedocházelo. Jako průtah v řízení nelze hodnotit ani to, že byla účastníkům nařízena rodinná mediace. Jde o jednu z možností, jak vést účastníky ke smírnému řešení sporu, což je ostatně obecnou povinností soudů. Nelze tedy mít za to, že by prodloužení řízení tím způsobené, neboť nakonec nebyla úspěšná, bylo přičitatelné státu, jakožto nesprávný úřední postup procesního soudu. Rovněž jednotlivá jednání byla nařizována ve lhůtách, které jsou obecně akceptovány pro činění procesních úkonů v soudním řízení. K plynulému postupu došlo i ohledně ustanovování znalců, kdy znalecké posudky byly v zásadě vypracovány ve stanovených lhůtách, pouze s tím, že znalec, který byl ustanoven odvolacím soudem, požádal o prodloužení lhůty, která však představovala přibližně 1 měsíc, takže i v tomto směru a to vzhledem k tomu, že byla původně stanovená lhůta k vypracování posudků dvouměsíční, lze považovat za zcela plynulé. Současně je třeba mít na paměti, že v řízeních ve věcech péče o nezletilé, kdy se rodiče nedohodnou na způsobu péče o nezletilé děti, prakticky bez znaleckých posudků není možné ve věci rozhodnout. Zadání znaleckých posudků je tak třeba v posuzovaném řízení považovat za naprosto běžnou nezbytnou záležitost, které nebylo možné se vyhnout, a tudíž nebylo možné se ani vyhnout prodlevám, které vyvstaly v souvislosti s tím, že bylo nutné vyčkat vypracování znaleckého posudku, včetně možnosti účastníků se k jeho závěrům vyjádřit, a k provedení dokazování jimi nařídit ve věci jednání. K tíži procesního soudu prvního stupně je možné přičíst to, že žalobci, coby otci, nebylo doručováno usnesení odvolacího soudu o zrušení předchozího rozhodnutí o předběžném opatření ze dne [datum], kdy jak vyplývá z jednání před odvolacím soudem dne [datum], žalobce se o tom, že bylo předběžné opatření, vydané Okresním soudem dne [datum], dozvěděl až na tomto jednání odvolacího soudu. Jakkoli se tento nesprávný postup mohl žalobce dotknout a určitou újmu mu způsobit, nelze současně dospět k závěru, že by tím procesní soud prvního stupně přispěl k prodloužení délky řízení, která je předmětem odškodnění, kterého se žalobce touto žalobou domáhá. Z hlediska tohoto kritéria tedy není na místě základní částku ani navyšovat, ani snižovat.

30. Ještě ke kritériu složitosti řízení. Z hlediska procesní složitosti je třeba zohlednit i to, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a ve věci 2x rozhodoval i Ústavní soud. Pokud jde o meritorní rozhodnutí ve věci, tam rozhodoval procesní soud prvního stupně 1x, a procesní odvolací soud 2x, Ústavní soud pak ve věci rozhodoval 1x nálezem a 1x usnesením, kterým ústavní stížnost proti druhému odvolacímu rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl. Současně však bylo na obou stupních soudní soustavy rozhodováno o návrzích na vydání předběžných opatření, která byla podávána jak ze stany žalobce, coby otce, tak ze strany matky. Z hlediska tohoto kritéria tedy rozhodování na vícero stupních soudní soustavy, a nutnost rozhodování Ústavním soudem je třeba základní částku rovněž modifikovat, avšak pouze o mínus 5%, a to z toho důvodu, že rozhodování Ústavním soudem v prvém případě nelze klást k tíži žalobce, neboť podal ústavní stížnost důvodně, kdy Ústavní soud poté částečně první odvolací rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k novému rozhodnutí. S druhou ústavní stížností poté již žalobce úspěšný nebyl, kdy jeho ústavní stížnost proti druhému odvolacímu rozsudku byla odmítnuta.

31. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle stanoviska (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako je právě např., řízení ve věcech péče o nezletilé. S žalobcem lze tedy souhlasit, že předmět posuzovaného řízení pro něj zvýšený význam měl, aniž by bylo nutné k této otázce zvlášť vést dokazování. Zvýšený význam tohoto typu řízení se promítá i do apelu zákonodárce na jeho co nejvyšší urychlení a stanovenou optimální pořádkovou lhůtu 6 měsíců. Soud proto na tomto místě konstatuje, že částečně se zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce promítl již do samotného závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, neboť soud již z hlediska kritéria délky řízení zohlednil skutečnost, že pořádková 6 měsíční lhůta pro rozhodnutí, překročena byla, byť jak soud rovněž již výše uvedl, k tomu byly i objektivní důvody spočívající např. v nutnosti v řízení zadat vypracování znaleckých posudků. Přesto má soud za to, že je na místě základní částku navýšit z důvodu tohoto kritéria, a to z důvodu, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, kdy šlo o 3 nezletilé děti žalobce, a žalobce, coby otec, byl po celou dobu trvání řízení v nejistotě ohledně toho, jakým způsobem nakonec řízení dopadne a jakým způsobem bude o způsobu, jakým se bude podílet na výchově svých nezletilých dětí rozhodnuto. Soud přihlédl rovněž k tomu, že dětem bylo v době, kdy bylo řízení žalobcem, coby otcem, zahájeno, mezi 8 až 11 lety, a byli tedy ve věku, kdy jak pro žalobce, coby jejich otce, tak pro tyto nezletilé děti bylo důležité, aby bylo ve věci co nejdříve rozhodnuto. Soud tedy shledal namístě, s ohledem na toto kritérium, základní částku navýšit o 15%.

32. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi dvěma předešlými podmínkami. Zadostiučinění žalobci náleží ve výši 31 414 Kč bez jakékoli modifikace, neboť po zohlednění všech relevantních kritérií soud dospěl k 0% modifikaci. Pro úplnost soud dodává, že si je vědom demonstrativnosti výčtu kritérií, nicméně žalobce jiná netvrdil a soud ani jiné důvody pro modifikaci ze skutečností vyšlých najevo neshledal. Od částky 31 414 Kč soud odečetl žalovanou již poskytnutou částku 26 563 Kč. Soud tedy žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 4 851 Kč (výrok I.) ve zbytku, co do částky 128 586 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 26 563 Kč od [datum] do [datum], a z částky 4 851 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku jej (úrok z prodlení z částky 128 586 Kč od [datum] do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013, která byla ke dni [datum] 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroku z prodlení vzniká podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím 6 měsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], kdy ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit poškozenému úrok z prodlení, když lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Žalovaná s tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Z žalovanou dobrovolně poskytnuté částky soud žalobci přiznal úrok z prodlení v souladu s jeho návrhem od [datum] do [datum], kdy i podle judikatury náleží úrok z prodlení i za den, v němž došlo k zaplacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1450/2008)

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. V tomto směru je nutno dodat, že žalovaná nárok žalobce do 6 měsíců neprojednala, když jej projednala až poté, co žalobce podal žalobu k soudu. I z tohoto pohledu je tedy třeba hodnotit úspěch žalobce. Pro úplnost nutno dodat, že řízení bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, nicméně tak žalobce učinil pro chování žalované, která jeho nárok včas, tedy do [datum] neprojednala a částečně plnila až [datum] Náklady žalobce jsou představovány částkou 12 200 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobce učinil ve věci 3 úkony právní služby, spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a podání repliky podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 50 000 Kč (podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) po 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrady hotových výdajů advokáta, 3x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Z veřejné databáze ARES soud ověřil, že zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tedy náklady právního zastoupení činí 10 200 Kč. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce.

34. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje.