15 Co 7/2026

Plný text

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a Mgr. Blanky Vernerové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci, IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o zaplacení 206 708 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. srpna 2025, č. j. 45 C 202/2023-107,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 000 Kč od datum do zaplacení, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 65 476,60 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta, advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 59.500,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 59.500,00 Kč od datum do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 147 208,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 147 208 Kč od datum do zaplacení a spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 59 500 Kč od datum do datum (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 145,34 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 206 708 Kč, způsobené mu nesprávným úředním postupem ve správním řízení dle § 16 a § 19 odst. (1) písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, vedeném před právnická osoba (dále jen ,,právnická osoba“), v němž se žalobce jako pojištěnec domáhal „plné“ úhrady zdravotnického prostředku - podezřelý výraz, ze zdravotního pojištění hrazeného pouze částečně (dále jen „namítané řízení“). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která konstatovala nepřiměřenou délku namítaného řízení, a žalobci se za nesprávný úřední postup omluvila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla zejména nedostatek své pasivní legitimace s tím, že právnická osoba nevykonává státní moc. právnická osoba je vykonavatelem moci veřejné, a proto se na ni nevztahuje zákon č. 82/1998 Sb., který se vztahuje pouze na výkon státní správy. Tento závěr opřela i o znění ustanovení § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), z něhož plyne, že příslušná zdravotní pojišťovna hradí postupem podle § 19 odst. 1 písm. a) ve výjimečných případech zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Dle žalované lze činnost blíže specifikovanou v § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění označit za výkon decentralizované veřejné správy, neboť se jedná o delegování pravomocí a s tím souvisejících odpovědností z vyšších složek systému na nižší podřízené složky téhož systému. Žalovaná na podporu výše uvedených závěrů odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka a rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka. Žalovaná současně namítla, že délka správního řízení před právnická osoba, sp. zn. spisová značka, č. j. spisová značka, byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvá více něž 11 let a 4 měsíce, proto se žalobci za tento nesprávný úřední postup omluvila. Dle žalované částka 14 780 Kč, která představuje sumu uhrazenou žalobcem za sluchadlo, nemohla založit značnou nejistotu žalobce, jež by odůvodňovala přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, z důvodu zvýšeného významu řízení pro poškozeného. Namítla, že nebylo možné dovodit vznik závažné nemajetkové újmy a existenci příčinné souvislosti mezi závažnou nemajetkovou újmou a nepřiměřenou délkou řízení, když zdravotnická pomůcka, jejíž úhrady se žalobce domáhal, nebyla schopna plně dostát své funkce (žalobce i přes jeho užívání žalobce rozuměl pouze střídavě), což relativizuje vznik závažné nemajetkové újmy. Žalovaná konstatovala, že požadované odškodnění je ve zjevném nepoměru mezi žalobcem požadovaným doplatkem, kterého se u právnická osoba domáhal (tzn. 14 780 Kč) a jehož hodnotu převyšuje téměř 14krát. Takovou výši neodůvodňuje ani význam daného řízení pro žalobce, jehož zdravotní stav se v důsledku poskytnutého plnění nezhoršil.

4. V pořadí první rozsudek ve věci ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byla žaloba zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace žalované, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že pasivní legitimace žalované je ve věci dána.

5. Soud prvního stupně v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu proto přistoupil k projednání věci. Následně svá skutková zjištění učiněná ohledně průběhu správního řízení vedeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR pod sp. zn. spisová značka (posuzované řízení) a navazujících soudních řízení, včetně uplatnění nároku žalobcem, detailně popsal v bodech 4 až 33 odůvodnění napadeného rozsudku, a to jak co do chronologie úkonů účastníků řízení i ve věci rozhodujících orgánů, tak ohledně podstatného obsahu těchto úkonů, na což odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí plně odkazuje.

6. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 1, 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a odst. 1,, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž „při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit nejen délku řízení, ale i jeho složitost, význam pro poškozeného a chování účastníků řízení“ (viz rozsudek NS ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka)

7. Soud prvního stupně konstatoval, že správní řízení vedené před právnická osoba bylo zahájeno dne datum a skončilo dne datum, kdy nabylo právní moci rozhodnutí revizní komise, trvalo celkem 11 let a 4 měsíce. Předmětem řízení bylo posouzení nároku pojištěnce na mimořádnou úhradu zdravotnického prostředku (specifikovaného závěsného digitálního sluchadla podezřelý výraz) podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. V řízení docházelo k opakovaným zásahům správního soudu, který opakovaně rušil rozhodnutí právnická osoba a vracel věc k dalšímu řízení. Věc byla projednávána ve správním řízení na dvou stupních. Ve věci bylo vydáno několik rozhodnutí, včetně rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, a opakovaně docházelo ke zrušení předchozích rozhodnutí. Následně probíhal soudní přezkum Orgán veřejné moci, který rozhodoval meritorně dvakrát, přičemž v obou případech rozhodnutí právnická osoba zrušil. V řízení byly činěny četné procesní úkony, výzvy k doplnění podkladů, vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům, rozhodování o námitce podjatosti člena revizní komise, a opakovaná vyžádání odborných podkladů od poskytovatele zdravotních služeb. Řízení tak vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce procesní, nikoli však skutkové či právní. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem. Předmětem řízení nebylo poskytnutí zdravotní péče ani rozhodnutí o jeho zdravotním stavu žalobce, ale pouze doplatek za již zakoupený zdravotnický prostředek. Proto byl význam řízení hodnocen jako mírně snížený.

8. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk., když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Za přiměřené odškodnění proto považoval peněžité zadostiučinění.

9. Po posouzení kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. soud prvního stupně stanovil základní částku ve výši 155 000 Kč (za 11 let a 4 měsíce trvání řízení /tj. 136 měsíců/ v rozsahu 15 000 Kč za rok řízení /za první dva roky trvání řízení vycházel z poloviční částky, tj. 7 500 Kč za rok/). Od základní částky odečetl: 10 % z důvodu právní a procesní složitosti, 10 % z důvodu počtu instancí, 10 % z důvodu procesního podílu žalobce na délce řízení, 25 % z důvodu nižšího významu řízení, celkem tak základní částku ponížil o 55 %. Učinil následně úvahu, že žalobci by se na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 69 750 Kč, avšak přihlédl k poměru této částky k původnímu předmětu řízení (doplatek ve výši 14 780 Kč za zdravotnický prostředek, jehož celková cena činila 19 880 Kč). Dle soudu prvního stupně tak přiznaná částka 59 500 Kč představuje více než trojnásobek původní ceny pomůcky a současně čtyřnásobek částky, kterou se žalobce v řízení domáhal. Takto stanovené zadostiučinění odpovídá závažnosti porušení práva, délce řízení i jeho významu pro žalobce, a je přiměřené ve smyslu § 31a OdpŠk. Jelikož žalovaná žalobci mimosoudně ničeho nehradila, bylo žalobě vyhověno v rozsahu částky 59 500 Kč, včetně zákonného příslušenství (výrok I.), a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalované, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci dle bodu 47. odůvodnění.

10. S rozsudkem nesouhlasí žalobce ani žalovaná.

11. Žalobce obsáhlým odvoláním brojí proti výrokům II. a III. rozsudku prvního stupně. Předně namítl, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalované přiznal nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zdůraznil, že v předmětném typu řízení nelze použít procesní zásadu úspěchu ve věci, ale i částečně úspěšný žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení.

12. Dle žalobce nebyl dán důvod k moderaci žalované částky. Zdůraznil aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, podle něhož v případě plurality příčin nelze snížit náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem dle OdpŠk.

13. Dále žalobce zdůraznil, že celková délka řízení je 12 let 4 měsíce a 15 dní, přičemž žalobce se žalobou domáhá spravedlivého zadostiučinění pouze za období 11 let a 4 měsíce. Namítl, že zvolená aplikace kritérií soudem prvního stupně je zcela neproporciální, kdy své výtky zachytil podrobně ve svém odvolání a zdůraznil celkovou genezi řízení. Žalobce nepožaduje kompenzaci za dobu přezkumného řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. spisová značka, za dobu 1 roku a 15 dní.

14. Žalobce dále nesouhlasí s datem, od kterého mu byl přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení, neboť 6timěsíční lhůta je určena pro případy, kdy žalovaná zadostiučinění v penězích přizná, nikoliv, kdy nárok odmítne, jako je tomu v projednávaném případě. Dále se žalobce vyjádřil k argumentaci žalované, kterou uplatnila v průběhu řízení. Zdůraznil, že namítané řízení nebylo bezúčelné, když žalobce v důsledku soudního přezkumu správních rozhodnutí právnická osoba docílil odstranění protiústavní a nezákonné správní praxe právnická osoba, kterou v letech 2011 až 2022 odmítala opustit. Tato skutečnost jistě přesahuje individuální zájmy žalobce. Namítané řízení dle žalobce vykazuje již ze samé podstaty zvýšený význam pro žalobce, neboť v něm byla řešena materie úhrady za poskytování zdravotních služeb. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žalobci přizná nárok na částku 147 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalovaná odvoláním brojí proti výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Setrvala na námitce o nedostatku své pasivní legitimace v řízení. Dále namítla vady rozsudku, kdy soud prvního stupně dostatečně nezohlednil nízkou závažnost správního řízení a přiznaná náhrada je ve zjevném nepoměru k předmětu řízení, kdy přiznaná kompenzace představuje cca 4násobek částky 14 780 Kč, o níž žalobce ve správním řízení usiloval. Zdůraznila, že správní orgán rozhodoval věcně správně, když obstál závěr, že u žalobce nebyly splněny podmínky pro mimořádnou úhradu naslouchadla.

16. Žalovaná namítla, že žalobce nemohl být v nejistotě ohledně práva na další kompenzaci, tj. nad rámec nároku plynoucího z veřejného zdravotního pojištění, neboť si měl být vědom, že v případě dodatečné kompenzace ceny naslouchadla se nejednalo o jedinou možnost z hlediska jeho zdravotního stavu (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Dále soudu prvního stupně vytkla, že nezohlednil konstatování porušení práva žalobce ze strany žalované a její omluvu. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

17. Na odvolání žalované reagoval následně žalobce replikou ze dne datum.

18. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalované rozsudek včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o. s. ř., a po doplnění dokazování (ohledně celkové délky řízení) v rámci odvolacího jednání dle § 213a odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné, odvolání žalované důvodným neshledal.

19. Odvolací soud z z evidence InfoSoud zjistil, že řízení vedené před Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka bylo pravomocně skončeno dne datum. Na základě uvedeného zjištění je zřejmé, že namítané řízení trvalo od datum a skončilo dne datum, tedy celkem trvalo 12 let 3 měsíce a 15 dní.

20. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 206 708 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce namítaného řízení, avšak požaduje pouze odškodnění za část vedeného řízení od datum do datum, tj. za 11 let a 4 měsíce (bez soudního řízení před správním úsekem Orgán veřejné moci pod sp. zn. spisová značka).

21. Odvolací soud, ve vztahu k opětovně uplatněné odvolací námitce žalované o jejím nedostatku pasivní legitimace v řízení, zcela odkazuje na závěry svého rozhodnutí ze dne datum, č.j. spisová značka. V uvedeném rozhodnutí přijal závěr, že rozhodnutí zdravotní pojišťovny, v projednávané věci právnická osoba, podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, je považováno za výkon státní správy dle § 3 OdpŠk a za rozhodovací činnost v této oblasti odpovídá stát. V projednávané věci je proto pasivně legitimována Orgán veřejné moci. Odvolací soud nevidí důvod se od tohoto závěru jakkoli odchylovat i v této fázi řízení, kdy uvedeným závěrem byl zavázán soud prvního stupně, který při svém rozhodování závazný pokyn zcela reflektoval.

22. Odvolací soud proto vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která pouze doplnil o zjištění ohledně celkové délky namítaného řízení, jak uvedeno shora. Soud prvního stupně provedl jinak dostatečné dokazování ve věci, na jehož podkladě učinil správný závěr o nepřiměřené délce řízení. Průběh posuzovaného řízení, které zahrnovalo řízení před právnická osoba, její revizní komisí a navazující řízení správního úseku Orgán veřejné moci, mezi účastníky sporný nebyl. Nesporné bylo také to, že žalobce své nároky v souladu s § 14 OdpŠk předběžně uplatnil u žalované dne datum v celkové výši 206 708 Kč a žalovaná Stanoviskem ze dne datum shledala délku namítaného správního řízení za nepřiměřeně dlouhou, za což se žalobci omluvila.

23. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu řízení pro poškozeného.

25. Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu (v daném případě tvrzená nepřiměřená délka řízení), 2) vznik újmy v nemajetkové sféře osoby a 3) existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení se typicky projevuje stavem nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Účelem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je tedy odškodnění nejistoty účastníka spojené s trváním řízení.

26. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nesdílí názor žalované, že jí poskytnutá satisfakce žalobci je v projednávaném případě dostačující. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Žalovaná namítá nízkou závažnost správního řízení pro žalobce, případně navrhuje limitaci předmětu řízení s ohledem na výši doplatku na naslouchalo, což je částka, o kterou žalobce v namítaném řízení usiloval. Odvolací soud souhlasí, že je na místě poskytnutí peněžité satisfakce, když se odškodňuje stav žalobce, kterému byl vystaven v důsledku nepřiměřené délky namítaného řízení. Otázka významu řízení pro žalobce je vystavena hodnocení v rámci postupu dle § 31 § 31a odst. 3 OdpŠk.

27. Soud prvního stupně proto správně konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma a je na místě s ohledem na délku posuzovaného řízení, přistoupit k finanční náhradě. Odvolací soud však nesdílí úvahy soudu prvního stupně na základě, kterých dospěl k výši přiměřeného zadostiučinění.

28. K délce řízení a formě přiměřeného zadostiučinění: Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka (dále jen „Stanovisko“) při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

29. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, které je zaručeno jak Ústavou, tak právními předpisy mezinárodního původu. Poskytnutí přiměřeného zadostiučinění představuje následnou kompenzaci za již vzniklou újmu. Při zvažování, zda je namístě přiznat zadostiučinění v penězích je třeba posoudit, zda nemajetkovou újmu lze nahradit jinak a zda se samotné konstatování porušení práva jeví v konkrétním případě jako dostačující.

30. V rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) uvedl, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ 31. V řízení nebylo sporu o tom, že délku posuzovaného řízení již nelze považovat za přiměřenou. Otázku přiměřenosti délky řízení je třeba nahlížet a posoudit v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“), kde je zakotveno právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturou ESLP. Přiměřenost délky řízení se posuzuje dle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne datum).

32. Řízení bylo zahájeno podáním žádosti o zvýšení úhrady zdravotnického prostředku revizní lékařkou právnická osoba dne datum, a bylo pravomocně skončeno dne datum doručením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým byla zamítnuta žaloba zamítnuta. Posuzované řízení tak celkem trvalo 12 let 3 měsíce a 15 dní, kdy předmětem žalobního nároku je však pouze jeho část, a to 11 let a 4 měsíce (od datum do datum). Dle odvolacího soudu vznikla žalobci tímto nesprávným úředním postupem nemajetková újma, resp. její vznik nebyl žalovanou vyvrácen. Odvolací soud je názoru, že je třeba přistoupit k odškodnění nemajetkové újmy v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva by nebylo postačující.

33. K výši zadostiučinění v penězích: Odvolací soud vyšel při stanovení základní částky, ve shodě se soudem prvního stupně, z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, jejíž výši shledává v poměrech projednávané věci za odpovídající. Odvolací soud proto shodně určil základní částku odškodnění ve výši 155 000 Kč, tj. 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, tj. 10 x 15 000 Kč + 4 x 1 250 Kč = 155 000 Kč.

34. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédl odvolací soud ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména celkové délce řízení, které trvalo 12 let 3 měsíce a 15 dní.

35. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní.

36. Odvolací soud v rámci tohoto kritéria přihlédl k procesní složitosti věci, kdy v řízení byla ze strany správního orgánu činěna v řízení řada procesních úkonů, a to i v mezidobí mezi jednotlivými rozhodnutími. Spis obsahuje černé výzvy, včetně výzev k doplnění podkladů, vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům, rozhodování o námitce podjatosti člena revizní komise. Byly opakovaně vyžadovány odborné podklady od poskytovatele zdravotních služeb. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 15 %.

37. Současně odvolací soud shledal ve věci složitost hmotněprávní, zejména právní posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti /viz např. rozsudek senátu Druhé sekce ESLP ze dne 25. 2 2003, ve věci Tímár proti Maďarsku, stížnost č. 36186/97, odst. 35). Právní názor na aplikaci § 16 zákona č. 48/1997 Sb. se v průběhu řízení vyvíjel, kdy až po téměř 11 letech od zahájení řízení, jsou jasné nároky na argumentační a obsahovou kvalitu návrhu poskytovatele zdravotních služeb na zahájení řízení. Odvolací soud proto přistoupil k ponížení základní částky o 15 %.

38. Ohledně instancí odvolací soud konstatuje, že projednání věci před více instancemi vždy znamená určité prodloužení řízení. V rozhodnutí sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud dovodil, že „lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí …“. Projednání věci na několika stupních soudní soustavy je tak třeba v kritériu složitosti řízení zohlednit. Posuzované řízení bylo vedeno jak před správním orgánem, a to na dvou stupních a následně podléhalo soudnímu přezkumu. Ve věci bylo vydáno několik rozhodnutí, i rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, rozhodnutí byla opakovaně rušena. Městský soud v Praze rozhodl meritorně třikrát. Na základě těchto skutečností odvolací soud přistoupil k ponížení základní částky o 10 %, a to ve shodě se soudem prvního stupně.

39. Odvolací soud neshledal důvod pro snižování či zvyšování základní částky z důvodu skutkové složitosti. Oproti soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud k vyššímu zohlednění kritéria procesní složitosti, když je názoru, že shora uvedené skutečnosti nelze promítat do kritéria jednání poškozeného (jeho procesní aktivita se odrazila v procesní složitosti).

40. Odvolací soud v rámci hodnocení postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) souhlasí se soudem prvního stupně, že délku namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, již nelze považovat za přiměřenou. Je však potřeba počítat s určitou dobou nutnou pro projednání věci. Z uvedených důvodů odvolací soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 %, s ohledem na opakovaná kasační rozhodnutí správního soudu, kdy správní orgán dostatečně nereflektoval pokyny, a jeho rozhodnutí proto následně neobstálo. Odvolací soud navýšil základní částkou o uvedená procenta, dbajíc principu proporcionality, když bere v potaz, jak se každé kritérium podílelo na celkové délce řízení. Skutečnost, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, se odráží nikoliv jen v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení, ale právě i v navýšení základní částky, kdy jistá míra pochybení orgánu veřejné moci je již v základní částce peněžitého zadostiučinění zohledněna.

41. Pokud se jedná o kritérium význam řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), kdy žalovaná zastává názor, že je na místě aplikovat limitaci předmětu posuzovaného řízení, neboť forma konstatování porušení práva je adekvátním zadostiučiněním pro žalobce. Odvolací soud již výše uvedl, že tento názor nesdílí. Současně však odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, který základní částku ponížil z důvodu tohoto kritéria o 25 %. Soud prvního stupně v bodu 45 odůvodnění vážil význam řízení pro žalobce, avšak neshledal, s ohledem na charakter posuzovaného řízení (kdy se řízení týkalo výhradně peněžitého nároku, jehož výše byla relativně nízká) ve věci typově zvýšený význam posuzovaného řízení.

42. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. spisová značka dovodil, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. Nejde-li o případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ani k případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně.

43. Z uvedeného vyplývá, že je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro účastníka „v sázce". Dle odvolacího soudu v situaci, kdy se namítané řízení sice týkalo materie úhrady za poskytování zdravotních služeb (nároku na plnou úhradu konkrétního naslouchadla), nelze však odhlédnout od skutečnosti, že šlo o nárok na úhradu částky, a nikoliv o řízení týkající se poskytnutí zdravotní péče či rozhodování o zdravotním stavu žalobce. Žalobce jistě svým postupem a vedením posuzovaného řízení docílil situace, kdy došlo ve vztahu k návrhu poskytovatele zdravotních služeb na zahájení řízení o zvýšenou úhradu zdravotnického prostředku z veřejného zdravotního pojištění, k vyjasnění obsahových požadavků návrhu, a tím ovlivnil praxi právnická osoba. Lze tak jistě konstatovat, že se zasloužil o vyšší dostupnost služby. V poměrech projednávané věci, s ohledem na charakter řízení, je však rozhodný význam řízení pro žalobce, jakožto jednotlivce. Odvolací s ohledem na výše uvedené uzavřel, že neshledal důvod pro snižování či zvyšování základní částky z důvodu význam řízení pro žalobce.

44. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne datum, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne datum, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci právnická osoba proti České republice ze dne datum, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

45. Dle názoru odvolacího soudu se žalobce na celkové délce řízení, ve smyslu nečinnosti či obstrukcí, nepodílel. Dle názoru odvolacího soudu vystupoval aktivně, využíval opravné prostředky, a to v souladu s procesními pravidly s. s. ř. V jeho chování lze shledat rozumný a procesně přípustný způsob využití procesních práv. Skutečnost, že na celkové délce řízení se promítla doba vyřízení jeho procesních úkonů, nelze klást k tíži žalobce. Odvolací soud proto uzavřel, že není důvod pro snižování či zvyšování základní částky z důvodu jednání poškozeného.

46. Odvolací soud doplňuje, že neshledal opodstatněnou odvolací argumentaci žalobce ohledně použitelnosti závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, neboť se jedná o rozhodnutí na zcela odlišném skutkovém základě, kdy v poměrech projednávané věci nebyla shledána jiná příčina nepřiměřené délky namítaného řízení než v postupu namítaného řízení samém.

47. Výpočet výše zadostiučinění: Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce je částka 108 500 Kč (155 000 Kč - 30 % ( -15 % složitost procesní; - 15 % složitost hmotněprávní; - 10 % instance; + 10 % postup orgánů veřejné moci)). V situaci, kdy soud prvního stupně žalobci přiznal částku 59 500 Kč, je proto na místě žalobci přiznat ještě částku 49 000 Kč, včetně úroku z prodlení od datum.

48. Podle § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

49. Dle bodu 10. Stanoviska má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

50. Odvolací soud neshledal pochybení soudu prvního stupně, který žalobci přiznal zákonné příslušenství od datum, kdy stěžení je uplatnění nároku u ústředního orgánu a marné uplynutí 6měsíční navazující lhůty, kdy se stát ocitá v prodlení. Dle odvolacího soudu není důvodná odvolací argumentace, že uvedený postup nedopadá na situaci, kdy není nárok uspokojen, resp. je odmítnut. Jelikož žalobce předběžně svůj nárok uplatnil u žalované dne datum a šestiměsíční lhůta podle § 15 odst. l OdpŠk žalované marně uplynula datum, má ode dne následujícího (datum) proto žalobce, podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, právo na úrok z prodlení ve výši dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části uplatněného nároku (98 208 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta.

51. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Současně změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 000 Kč od datum do zaplacení, jinak zamítavý výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

52. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval dle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V obou případech vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), s ohledem na plný úspěch žalobce, neboť uzná-li soud ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci základ žalobcova nároku (existenci nemajetkové újmy), avšak přiměřené zadostiučinění nepřizná v plné žalované výši, má podle judikatury Ústavního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení přesto postupovat podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, jenž umožňuje přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Odvolací soud proto rozhodl, že žalobce má proti žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na řízení.

53. Náklady řízení žalobce na řízení před soudem prvního stupně (vč. předchozího odvolacího řízení) jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31.12.2024, advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum, sepis odvolání dne datum) po 3 100 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, kdy není důvod se od této judikatury jakkoliv odchylovat), náhradou hotových výdajů za uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč, a dále odměnou advokáta dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., za 3 úkony právní služby (účast u jednání dne datum, sepis vyjádření dne datum, účast u jednání dne datum) po 5 460 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g), d) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 108 500 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 730 Kč ve výši 3 723,30 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí částku 44 023,30 Kč.

54. Náklady řízení žalobce na odvolací řízení jsou tvořeny odměnou advokáta dle § 9a odst. 1 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a.t. ve znění vyhlášky 258/2024 Sb., za 3 úkony právní služby (sepis odvolání, sepis vyjádření ze dne datum, účast u jednání odvolacího soudu dne datum) po 5 460 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k), g) a.t., z tarifní hodnoty ve výši 108 500 Kč, náhradou hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 730 Kč ve výši 3 723,30 Kč. Celkem náklady řízení žalobce před odvolacím soudem činí částku 21 453,30 Kč. Celková výše nákladů žalobce, vynaložených na řízení před soudy obou stupňů, činí 65 476,60 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., platební místo dle § 149 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek § 237 o.s.ř.