45 C 202/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. Václavem Veselým sídlem Gutova 3297/4, 100 00 Praha 10-Strašnice proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 206 708 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59.500,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 59.500,00 Kč od 18.10.2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 147.208,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 147.208,00 Kč od 16.9.2023 do zaplacení a spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 59.500,00 Kč od 16.9.2023 do 17.10.2023, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 145,34 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 206 708,- Kč, způsobené mu v řízení před Anonymizováno, v němž se žalobce jako pojištěnec domáhal „plné“ úhrady zdravotnického prostředku sluchadlo závěsné digitální - NAIDA V UP Phonak kód ZP 0161282, ze zdravotního pojištění hrazeného pouze částečně, přičemž druhově se jedná o řízení o návrhu na posouzení naplnění podmínek nároku pojištěnce na poskytnutí zdravotních služeb jako [plně] hrazených, s odkazem na ustanovení § 16 a § 19 odst. (1) písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, tedy správní řízení o nároku pojištěnce na poskytnutí zdravotních služeb jinak ze zdravotního pojištění nehrazených. Řízení bylo u právnická osoba zahájeno dne 13.12. 2011, a dosud není definitivně skončeno, když došlo k opakovaným kasačním zásahům správního soudu, řízení tak trvá více než 11 let a 9 měsíců. Žalobce k délce řízení nikterak nepřispěl a tato je tak zcela přičitatelná pouze veřejné moci, tedy správnímu orgánu [právnická osoba] a správním soudům. Žalobce se v tomto směru odvolal na judikaturu, týkající se procesních úkonů účastníků (např. rozhodnutí ESLP ze dne 18.04. 2006 ve věci Patta proti České republice či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 04.11. 2010 sp.zn. 30 Cdo 2301/2009). Žalobce uvedl, že uplatnil podáním ze dne 17.04. 2023 u žalované nárok na přiznání a vyplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s dosavadní zcela zjevně nepřiměřenou délkou v odstavci 1. této žaloby specifikovaného řízení, které trvá již více než 11 let a 9 měsíce, celkem tedy 136 měsíců, a to peněžní částkou v celkové výši 206.708,-Kč. K této částce dospěl ze základní částky 1 667,- Kč za měsíc řízení (prvních 24 měsíců v poloviční výši) s přihlédnutím k počtu měsíců probíhajícího řízení (prozatím 136 měsíců). Žalovaná učinila nesporným nárok žalobce co do důvodu, když konstatovala, že délka správního řízení je nepřiměřeně dlouhá a žalobci se za nesprávný úředním postup omluvil. Dle žalobce je tak spornou pouze výše nároku. Dle žalobce se jedná o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného, neboť se jedná o zdravotní služby a nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou celkovou délkou řízení nepostačuje kompenzovat formou písemné omluvy, ale je třeba poškozenému poskytnout satisfakci v penězích. Žalobce ponechal v tomto směru na soudu, zda přihlédne i délce tohoto řízení, zahájeného v dubnu 2023.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Především namítla nedostatek své pasivní legitimace s tím, že Anonymizováno (dále jen jako ,,právnická osoba“) nevykonává státní moc. Z ustanovení Anonymizováno, že právnická osoba je právnickou osobou, přičemž v právních vztazích vystupuje svým jménem a může nabývat práv a povinností. právnická osoba rovněž nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Státní moc nelze ztotožňovat s pojmem veřejná moc. Veřejná moc je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Subjekt, o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí orgánu není dán na vůli subjektu (usnesení Ústavního soudu ze dne 23.6.1995, sp. zn. II. ÚS 86/951). Shodný závěr vyplývá též z nálezu Ústavního soudu ze dne 25.11.1993, sp. zn. II. ÚS 75/93, či nálezu Ústavního soudu ze dne 1.12.1998, sp. zn. I. ÚS 41/98. Protože právnická osoba není vykonavatelem státní moci, nýbrž vykonavatelem moci veřejné, nevztahuje se na ni zákon č. 82/1998 Sb., protože ten se vztahuje pouze na výkon státní správy. Tento závěr opřela i o znění ustanovení § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen jako ,,zákon o veřejném zdravotním pojištění“), z něhož plyne, že příslušná zdravotní pojišťovna hradí postupem podle § 19 odst. 1 písm. a) ve výjimečných případech zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Z ustavené § 19 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění plyne, že zdravotní pojišťovna posuzuje před poskytnutím zdravotních služeb naplnění podmínek nároku pojištěnce na jejich poskytnutí jako hrazených v případě zdravotních služeb jinak ze zdravotního pojištění nehrazených podle § 16. Dle názoru žalované lze činnost blíže specifikovanou v § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění označit za výkon decentralizované veřejné správy, neboť se jedná o delegování pravomocí a s tím souvisejících odpovědností z vyšších složek systému na nižší podřízené složky téhož systému. Dále poukázala na skutečnost, že právnická osoba je úplně nezávislá na ústředních orgánech, svoje úkoly plní samostatně a jen v zákonem stanoveném rozsahu podléhá dozoru. Žalovaná je sice oprávněna, resp. povinna k provádění dozoru, nicméně však nemá dle zákona právo zasahovat do rozhodovací činnosti zdravotních pojišťoven. Žalovaná na podporu výše uvedeného tvrzení poukazuje též na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1.9.2022, č. j. 70 Co 239/2022-162. Městský soud v předmětném rozhodnutí uvedl, že ,,soud prvního stupně tedy správně dovodil, že při rozhodování podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do 31. 12. 2021 není právnická osoba vykonavatelem státní moci, resp. osobou vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo Na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. za škodu či nemajetkovou újmu způsobenou takovým nezákonným rozhodnutím právnická osoba tudíž nelze dovodit. Správný je tedy závěr, že žalovaná Česká republika nebyla v tomto řízení pasivně legitimována, což byl důvod pro zamítnutí žaloby.“ Tentýž závěr pak plyne i z rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 9. února 2022, č. j. 46 C 51/2021-136, v němž soud přezkoumával rozhodnutí právnická osoba ve věci schválení úhrady léčivého přípravku pro udržovací léčbu rakovinového onemocnění žalobkyně. Dle tohoto rozhodnutí nelze právnická osoba považovat za vykonavatele státní moci, resp. za právnickou osobu vykonávající státní správu, která jí byla svěřena zákonem nebo na základě zákona ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Při rozhodování dle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. právnická osoba nevykonává státní správu, neboť jí nebyla předmětným zákonem ani jiným právním předpisem svěřena. Žalovaná uzavřela, pakliže by soud v dané věci dovodil pasivní legitimaci žalované, že by se jednalo o rozhodnutí, které je v rozporu s ustálenou judikaturou civilních soudů. V neposlední řadě žalovaná konstatovala, že délka správního řízení před právnická osoba, sp. zn. právnická osoba byla nepřiměřeně dlouhá, neboť trvá více něž 11 let a 4 měsíce, proto se žalobci omluvila se za tento nesprávný úřední postup, neboť s žalovaná dospěla k závěru, že částka 14 780,-Kč, která představuje sumu uhrazenou žalobcem za sluchadlo, nemohla založit značnou nejistotu, jež by odůvodnila přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích z důvodu zvýšeného významu řízení pro poškozeného. Dále namítla, že z dostupných podkladů nebylo možné dovodit vznik závažné nemajetkové újmy a existenci příčinné souvislosti mezi závažnou nemajetkovou újmou a nepřiměřenou délkou řízení, když zdravotnická pomůcka, jejíž úhrady se žalobce domáhal, nebyla schopna plně dostát své funkce (žalobce i přes jeho užívání žalobce rozuměl pouze střídavě), relativizuje vznik závažné nemajetkové újmy, která mu v důsledku nepřiměřené délky řízení měla vzniknout. Žalovaná proto nemohla pokládat žalobcův nárok za oprávněný, a proto mu vyhovět. A konečně konstatovala, že požadované odškodnění je ve zjevném nepoměru mezi žalobcem požadovaným doplatkem, kterého se u právnická osoba domáhal (tzn. 14 780,-Kč) a jehož hodnotu převyšuje téměř 14 krát. V této souvislosti konstatovala, že výše zadostiučinění by značně přesahovala výši plnění, jež bylo předmětem průtahového řízení. Takovou výši nedůvodňuje ani význam daného řízení pro žalobce, jehož zdravotní stav se v důsledku poskytnutého plnění nezhoršil. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Soud v této věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 18. června 2024, č.j. 45 C 202/2023-48, když dospěl k závěru, že žalovaná není v dané věci pasivně legitimována. Tento rozsudek byl následně Městským soudem v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2025, č.j. 15 Co 292/2024-68, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že pasivní legitimace žalované je dána.

4. Žádostí na náhradu nemajetkové újmy ze dne 17. 4. 2023 uplatnil žalobce svůj nárok jednak u ministerstva zdravotnictví, jednak u ministerstva spravedlnosti a rovněž u Anonymizováno 5. Informací o přijetí žádosti o přiznání náhrady škody ze dne 26. 4. 2023 byl žalobce informován, že ministerstvo zdravotnictví obdrželo jeho žádost o předběžné projednání nároku a o lhůtě k vypořádání.

6. Písemným vyrozuměním o posouzení nároku uplatněného dle zákona o odškodňování z 15. 9. 2023 byl nárok žalobce vypořádán a žalovaná nepřiznala ničeho.

7. Vyjádřením ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 10. 2023 byl žalobce vyrozuměn o doručení žádosti o odškodnění s tím, že se věc týká řízení vedeného u Anonymizováno v této souvislosti odkázalo žalobce na ministerstvo zdravotnictví.

8. Vyjádřením Anonymizováno ze dne 2. 5. 2023 byl žalobce odkázán ve věci podání žádosti a uplatnění předběžného nároku na náhradu škody na ministerstvo spravedlnosti či ministerstvo zdravotnictví.

9. Ze spisu vedeného Anonymizováno pod sp. zn. právnická osoba bylo zjištěno následující: Ve věci byla podána žádanka o zvýšení úhrady výkonu léčiva – PZT - ostatní, a to ze strany tituly před jménem Marie Knéřové, revizního lékaře ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Foniatrické kliniky s velmi špatně čitelným datem (dle tvrzení žalobce, která žalovaná nesporovala) 13.12. 2011. Současně byly předloženy lékařské zprávy, z 11.11.2011 a sdělení Anonymizováno. Následovalo sdělení Anonymizováno ze 3.2.2012 s tím, že Regionální pobočce – Krajské pobočce pro hl.m. Prahu byla doručena stížnost žalobce proti postupu revizní lékařky tituly před jménem Knéřové a následná urgence vyřízení ze dne 26.1.2012 s tím, že na zmiňované Žádance je požadována tzv. plná úhrada zdravotnického prostředku Naida V UP Phonak (maximální cena 19.880,- Kč), přičemž v obvyklém případě je uhrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění max. 5.100,- Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný zdravotnický prostředek spadá do kategorie tzv. částečně hrazených zdravotnických prostředků. Tento nesporný fakt vychází ze Zákona, jeho přílohy č. 3 oddílu C, řádku 82, kde je explicitně uvedeno ve své části „limitace výše úhrady“: 100%, nejvýše do 5.100,- Kč. V tomto směru tedy právnická osoba avizuje, že na předmětný zdravotnický prostředek nutně musí pohlížet jako na zdravotnický prostředek ze Zákona hrazený (byť částečně), což již tato skutečnost sama o sobě není způsobilá založit jakoukoliv možnost aplikace § 16 Zákona, neboť se musí jednat o potřebu poskytnutí zdravotní péče jinak nehrazené, kdy žádaná zdravotní péče je (jak uvedeno výše) péče částečně hrazená, v plném souladu se Zákonem. S ohledem na to byl návrh na plnou úhradu ze strany právnická osoba zamítnut. Dne 28.12.2011 podal žalobce stížnost proti postupu revizní lékařky, tituly před jménem Knéřové s tím, že tato neschválila návrh lékaře foniatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, tituly před jménem jméno FO, o schválení plné úhrady prostředku zdravotnické techniky – sluchadla Phonak Naida V UP vpravo pojištěnci, postupem podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Ve věci byl vydán Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 6 právnická osoba/2012 – 88 – 96, kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí žalované ze 6.2.2012, bez čísla jednacího, označené jako dopis žalobci Jméno žalobce, ředitele Oddělení kontroly právnická osoba, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení žalobce. Rozhodnutí je z 9.3.2016. Dále vydala Anonymizováno 22.6.2016, usnesení, kterým bylo řízení přerušeno a pojištěnec byl vyzván k odstranění vad žádosti ve lhůtě 40 dnů od doručení usnesení. V dané věci se jednalo o žádost ošetřujícího lékaře s tím, že tedy co se týče sluchadla vpravo, je dosaženo lepšího efektu, než je běžné po kochleární implantaci, která byla zvažována. Současně právnická osoba zjistila, že žádost nemá předepsané náležitosti, a sice kdy k žádosti nebylo doloženo podrobné audiologické vyšetření s Anonymizováno. S ohledem na to byl žalobce poučen. Dne 30. 6. 2016 podal pojištěnec odvolání proti uvedenému usnesení, v němž namítal, že požadované vyšetření se nachází ve zdravotnické dokumentaci vedené poskytovatelem, a navrhl, aby si právnická osoba podklady vyžádala přímo. Dne 19. 7. 2016 vydala právnická osoba rozhodnutí, kterým usnesení o přerušení řízení zrušila a uložila si vyžádat doplňující podklady od poskytovatele zdravotních služeb. Dne 10. 8. 2016 vyzvala právnická osoba Všeobecnou fakultní nemocnici k doložení audiologického vyšetření pojištěnce. Dne 16. 8. 2016 byly právnická osoba doručeny audiogramy, tympanometrie a výsledky slovní audiometrie. Dne 2. 9. 2016 vydala právnická osoba rozhodnutí, kterým návrh pojištěnce na zvýšení úhrady zdravotnického prostředku zamítla. Dne 21. 9. 2016 podal pojištěnec odvolání proti rozhodnutí ze dne 2. 9. 2016. Dne 12. 10. 2016 vydala právnická osoba rozhodnutí, kterým odvolání zamítla a rozhodnutí ze dne 2. 9. 2016 potvrdila. Dne 30. 1. 2020 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. právnická osoba 24/2016-60 zrušil rozhodnutí právnická osoba ze dne 12. 10. 2016 a věc vrátil právnická osoba k dalšímu řízení. Dne 27. 2. 2020 vydala právnická osoba rozhodnutí, kterým zrušila obě vedle sebe existující prvoinstanční rozhodnutí – stanovisko revizní lékařky z roku 2011 i rozhodnutí ze dne 2. 9. 2016. Dne 3. 3. 2020 podal pojištěnec podnět na zahájení zkráceného přezkumného řízení. Dne 2. 4. 2020 vydala právnická osoba rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, kterým změnila rozhodnutí ze dne 27. 2. 2020 tak, že zrušila pouze rozhodnutí ze dne 2. 9. 2016. Dne 5. 6. 2020 vydala právnická osoba rozhodnutí o stížnosti pojištěnce ze dne 28. 12. 2011, kterým stížnost zamítla a potvrdila stanovisko revizní lékařky z roku 2011. Dne 30. 3. 2022 Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 17 Ad 8/2020-138 zrušil rozhodnutí právnická osoba ze dne 5. 6. 2020 a věc vrátil právnická osoba k dalšímu řízení. Dne 13. 6. 2022 doručila revizní komise právnická osoba pojištěnci vyrozumění o právu seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dne 14. 6. 2022 požádal pojištěnec o zaslání podkladů a informací o členech revizní komise. Dne 16. 6. 2022 byly pojištěnci zaslány podklady správního spisu a informace o složení revizní komise. Dne 16. 6. 2022 vznesl pojištěnec námitku podjatosti vůči členu revizní komise tituly před jménem jméno FO. Dne 22. 6. 2022 vydala revizní komise usnesení, kterým tituly před jménem jméno FO z projednávání vyloučila. Téhož dne, 22. 6. 2022, vydala revizní komise rozhodnutí, kterým zrušila stanovisko revizní lékařky z roku 2011 a věc vrátila právnická osoba jako správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Dne 1. 2. 2023 vyrozuměla právnická osoba pojištěnce o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Téhož dne, 1. 2. 2023, pojištěnec reagoval žádostí o zaslání podkladů e-mailem, současně předložil námitky a připojil kopii žádanky z roku 2011 a příjmový pokladní doklad ze dne 28. 6. 2012. Dne 14. 2. 2023 zaslala právnická osoba pojištěnci podklady správního spisu. Pojištěnec téhož dne reagoval dvěma samostatnými vyjádřeními, v nichž zopakoval své námitky a doplnil argumentaci. Dne 3. 3. 2023 vydala právnická osoba rozhodnutí (č. j. právnická osoba-23-01221700-A444), kterým návrh pojištěnce na mimořádnou úhradu zdravotnického prostředku zamítla. Téhož dne, 3. 3. 2023, podal pojištěnec proti tomuto rozhodnutí odvolání. Dne 20. 3. 2023 vyrozuměla revizní komise pojištěnce o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Dne 21. 3. 2023 požádal pojištěnec o zaslání podkladů e-mailem. Téhož dne mu byly podklady zaslány. Dne 27. 3. 2023 zaslal pojištěnec revizní komisi své vyjádření k podkladům správního spisu. Dne 5. 4. 2023 vydala revizní komise rozhodnutí (č. j. právnická osoba, kterým odvolání pojištěnce zamítla a potvrdila rozhodnutí právnická osoba ze dne 3. 3. 2023. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 4. 2023.

10. Dle lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO, foniatra z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ze dne 11. 11. 2011, bylo žalobci doporučeno sluchadlo Phonak Naida V UP jako jediné funkční řešení Anonymizováno s tím, že dosažený efekt převyšuje obvyklý výsledek po kochleární implantaci.

11. Dle žádanky o zvýšení úhrady zdravotnického prostředku ze dne 13. 12. 2011, vystavené tituly před jménem byla pro žalobce navržena plná úhrada sluchadla Phonak Naida V UP, jehož maximální cena činila 19.880 Kč.

12. Dle sdělení Anonymizováno ze dne 3. 2. 2012, byla žádanka posouzena jako návrh na úhradu zdravotnického prostředku, který je ze zákona hrazen pouze částečně, a proto nelze aplikovat § 16 zákona č. 48/1997 Sb.

13. Dle přípisu Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2012, č. j. MZDR 157/2012/KON, je plná úhrada zdravotnického prostředku podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb. možná pouze v případě, že daný prostředek není hrazen vůbec.

14. Dle příjmového pokladního dokladu ze dne 28. 6. 2012 žalobce uhradil částku 14.780 Kč za zdravotnický prostředek Phonak Naida V UP.

15. Dle rozhodnutí právnická osoba ze dne 2. 9. 2016, č. j. právnická osoba byl návrh žalobce na mimořádnou úhradu zdravotnického prostředku zamítnut s odůvodněním, že pomůcka je částečně hrazena ze zákona, a tudíž nelze aplikovat § 16.

16. Dle doručenky k rozhodnutí právnická osoba ze dne 2. 9. 2016 bylo prokázáno, že rozhodnutí bylo žalobci řádně doručeno, a tím nabylo právní moci.

17. Dle audiogramů a tympanometrie ze dne 16. 8. 2016, doložených právnická osoba, byla potvrzena Anonymizováno žalobce.

18. Dle výsledků slovní audiometrie ze dne 16. 8. 2016 bylo prokázáno, že žalobce dosahuje s navrženým sluchadlem výrazně lepšího porozumění řeči než bez něj.

19. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č. j. právnická osoba 24/2016-60, bylo rozhodnutí právnická osoba ze dne 12. 10. 2016 zrušeno z důvodu, že správní orgán neprovedl dostatečné skutkové zjištění a nevypořádal se s odborným doporučením foniatra. Soud konstatoval, že právnická osoba měla posoudit, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci § 16 zákona č. 48/1997 Sb., a nikoli návrh odmítnout pouze s odkazem na částečnou úhradu pomůcky ze zákona.

20. Dle rozhodnutí právnická osoba ze dne 27. 2. 2020, č. j. právnická osoba byla zrušena obě vedle sebe existující prvoinstanční rozhodnutí — stanovisko revizní lékařky z roku 2011 i rozhodnutí ze dne 2. 9. 2016 — s odůvodněním, že nelze vést paralelní řízení o téže věci a je třeba sjednotit postup.

21. Dle rozhodnutí právnická osoba ze dne 5. 6. 2020, č. j. právnická osoba byla stížnost žalobce ze dne 28. 12. 2011 zamítnuta s tím, že stanovisko revizní lékařky bylo v souladu s interními pravidly úhrady pomůcek a že nebyly splněny podmínky pro mimořádnou úhradu.

22. Dle výzvy právnická osoba ze dne 13. 6. 2022 byl žalobce informován o právu vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve věci mimořádné úhrady zdravotnického prostředku.

23. Dle námitky podjatosti ze dne 16. 6. 2022 vznesl žalobce námitku podjatosti vůči členu revizní komise tituly před jménem jméno FO.

24. Dle usnesení revizní komise ze dne 22. 6. 2022 byl tituly před jménem jméno FO z projednávání věci vyloučen pro podjatost.

25. Dle rozhodnutí revizní komise ze dne 22. 6. 2022, č. j. právnická osoba, bylo stanovisko revizní lékařky z roku 2011 zrušeno s odůvodněním, že nebylo dostatečně odůvodněno, nevycházelo z aktuálních podkladů a neodpovídalo požadavkům na odborné posouzení zdravotního stavu pojištěnce.

26. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, č. j. 17 Ad 8/2020-138, bylo rozhodnutí právnická osoba ze dne 5. 6. 2020 zrušeno, protože správní orgán nevyhověl pokynu soudu k meritornímu rozhodnutí a opětovně odmítl návrh bez řádného posouzení zdravotního stavu pojištěnce a odborného doporučení.

27. Dle e-mailu žalobce ze dne 1. 2. 2023 žalobce požádal o zaslání podkladů správního spisu elektronicky a současně vznesl námitky k jejich obsahu.

28. Dle potvrzení o převzetí zásilky ze dne 14. 2. 2023 bylo prokázáno, že žalobce obdržel podklady správního spisu zaslané právnická osoba.

29. Dle vyrozumění revizní komise ze dne 20. 3. 2023 byl žalobce informován o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

30. Dle e-mailu žalobce ze dne 27. 3. 2023 žalobce zaslal své vyjádření k podkladům pro rozhodnutí revizní komise, včetně doplnění argumentace.

31. Dle rozhodnutí právnická osoba ze dne 3. 3. 2023, č. j. právnická osoba byl návrh žalobce na mimořádnou úhradu zdravotnického prostředku zamítnut s odkazem na to, že pomůcka je ze zákona částečně hrazena, a tudíž nelze aplikovat § 16 zákona č. 48/1997 Sb.

32. Dle rozhodnutí revizní komise ze dne 5. 4. 2023, č. j. právnická osoba, bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí právnická osoba ze dne 3. 3. 2023 potvrzeno. Komise uvedla, že nebyly splněny podmínky pro mimořádnou úhradu, neboť zdravotnický prostředek je hrazen ze zákona v omezené výši a nejedná se o péči jinak nehrazenou.

33. Dle obálky k rozhodnutí revizní komise ze dne 5. 4. 2023 bylo prokázáno, že rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 4. 2023, a tím nabylo právní moci.

34. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

35. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

36. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

37. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

38. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

39. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

40. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

41. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

42. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

43. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

44. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

45. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že správní řízení vedené před Anonymizováno bylo zahájeno dne 13. 12. 2011 a skončilo dne 20. 4. 2023, kdy nabylo právní moci rozhodnutí revizní komise, tedy trvalo celkem 11 let a 4 měsíce. Předmětem řízení bylo posouzení nároku pojištěnce na mimořádnou úhradu zdravotnického prostředku — závěsného digitálního sluchadla Phonak Naida V UP — podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V řízení docházelo k opakovaným zásahům správního soudu, který opakovaně rušil rozhodnutí právnická osoba a vracel věc k dalšímu řízení. Věc byla projednávána ve správním řízení na dvou stupních, přičemž rozhodovala jak právnická osoba jako správní orgán prvního stupně, tak její revizní komise jako orgán odvolací. Ve věci bylo vydáno několik rozhodnutí, včetně rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, a opakovaně docházelo ke zrušení předchozích rozhodnutí. Soudní přezkum probíhal rovněž na dvou stupních soudní soustavy, kdy Městský soud v Praze rozhodoval meritorně dvakrát, přičemž v obou případech rozhodnutí právnická osoba zrušil. V řízení byly činěny procesní úkony i v mezidobí mezi jednotlivými rozhodnutími, včetně výzev k doplnění podkladů, vyrozumění o právu vyjádřit se k podkladům, rozhodování o námitce podjatosti člena revizní komise, a opakovaného vyžádání odborných podkladů od poskytovatele zdravotních služeb. Řízení tak vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce procesní, nikoli však skutkové či právní. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, jeho procesní chování bylo aktivní, včasné a přehledné, přičemž opakovaně reagoval na výzvy správního orgánu, doplňoval podklady a vyjadřoval se k obsahu spisu. V řízení nebyly zjištěny průtahy způsobené jeho jednáním. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako jsou věci osobního stavu, trestní věci, věci týkající se zdraví nebo života. Předmětem řízení nebylo poskytnutí zdravotní péče ani rozhodnutí o jeho zdravotním stavu žalobce, ale pouze doplatek za již zakoupený zdravotnický prostředek. Žalobce si sluchadlo pořídil a uhradil již na počátku řízení, přičemž jeho zdravotní situace nebyla v důsledku vedeného řízení nijak ohrožena ani zhoršena. Řízení se tak týkalo výhradně peněžitého nároku, jehož výše byla relativně nízká. Soudu je zřejmé, že žalobce řízení subjektivně vnímal jako významné, neboť se jednalo o dlouhodobě vedený spor, v němž uplatňoval nárok na náhradu výdaje, který považoval za nespravedlivě odmítnutý. Tento subjektivní význam však nemůže převážit nad objektivními okolnostmi případu, zejména s ohledem na povahu nároku, jeho výši a absenci dopadu na zdraví či životní podmínky žalobce. Soud proto hodnotí význam řízení jako mírně snížený, a to s ohledem na jeho objektivní charakter, převažující peněžitou povahu nároku, a skutečnost, že žalobce nebyl vedeným řízením omezen v přístupu ke zdravotní péči ani v užívání zdravotnické pomůcky.

46. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když délka namítaného řízení, byť se v něm nevyskytly průtahy v podobě nečinnosti, byla ve vztahu k jeho průběhu dobou nepřiměřenou. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným odškodněním se tak jeví peněžité zadostiučinění. Soud stanovil základní částku za 11 let a 4 měsíce trvání řízení (tj. 136 měsíců) v rozsahu 15 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky trvání řízení vycházel z částky v poloviční výši, tj. 7 500 Kč za rok. Celkově tak dospěl k základní částce ve výši 155 000 Kč. Od této částky soud odečetl: 10 % z důvodu právní a procesní složitosti, neboť právní názor na aplikaci § 16 zákona č. 48/1997 Sb. se v průběhu řízení vyvíjel, a opakovaně docházelo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu, 10 % z důvodu počtu instancí, které věc projednávaly, neboť řízení probíhalo na dvou stupních správního řízení i soudního přezkumu, 10 % z důvodu procesního podílu žalobce na délce řízení, neboť žalobce opakovaně využíval opravné prostředky, jejichž důvodnost byla sporná, a jeho procesní strategie vedla k prodloužení řízení, aniž by přinesla změnu jeho výsledku, 25 % z důvodu nižšího významu řízení, neboť žalobce se nedomáhal poskytnutí zdravotní péče, ale pouze peněžitého plnění za již uhrazený zdravotnický prostředek; řízení se tak netýkalo jeho zdravotního stavu ani životní situace. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 55 %, a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 69 750 Kč. Soud následně přihlédl k poměru této částky k původnímu předmětu řízení. Žalobce se v řízení domáhal doplatku ve výši 14 780 Kč za zdravotnický prostředek, jehož celková cena činila 19 880 Kč. Přiznaná částka 59 500 Kč tak představuje více než trojnásobek původní ceny pomůcky a současně čtyřnásobek částky, kterou se žalobce v řízení domáhal. Soud má za to, že takto stanovené zadostiučinění odpovídá závažnosti porušení práva, délce řízení i jeho významu pro žalobce, a je přiměřené ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud přihlédl k okolnostem případu ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a současně vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž „při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit nejen délku řízení, ale i jeho složitost, význam pro poškozeného a chování účastníků řízení“ (viz rozsudek NS ČR ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Jelikož žalovaná žalobci mimosoudně ničeho nehradila, soud proto žalobě ve výroku ad I. v tomto rozsahu vyhověl v rozsahu částky 59 500 Kč, a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou výrokem ad II. rozsudku zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 145,34 Kč, přičemž tato částka představuje 42,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,21 % a úspěchu žalobce v rozsahu 28,79 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 700 Kč představující 300 Kč za každý z devíti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání 18.6.2024, vyjádření k odvolání žalobce, doplnění tvrzení, příprava na jednání a účast u jednání 10.7.2025, příprava na jednání a účast u jednání 28.8.2025). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.