16 Co 142/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Jachury a soudkyň Mgr. Jitky Stibralové a Mgr. Zdeňky Burdové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 22 102 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2026, č. j. 36 C 180/2025111,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 22.102 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou (I) a současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 450 Kč (II).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 22.102 Kč s úrokem z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout plněním na základě investiční pojistné smlouvy ze dne , datum, , již považovala za absolutně neplatnou pro neurčitost a rozpor se spotřebitelským právem, zejména se směrnicí Rady 93/13/EHS a ustanoveními § 55 a § 56 obč. zák. Žalovaná se bránila tvrzením, že pojistná smlouva byla uzavřena platně, žalobkyně byla s podmínkami i přehledem poplatků seznámena a nárok je nadto promlčen v subjektivní i objektivní promlčecí době dle § 107 občanského zákoníku, přičemž v případě nepromlčené části je třeba provést zúčtování vzájemných plnění podle § 457 obč. zák., které vede k závěru, že žalobkyni žádné plnění nenáleží.

3. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav zejména ze smluvní dokumentace, rekapitulací pojistné smlouvy, přehledu plateb a dalších listinných důkazů, přičemž vyšel ze shodných tvrzení účastníků o uzavření pojistné smlouvy, výši uhrazeného pojistného (83.025 Kč), vyplaceného pojistného plnění (600 Kč) a odkupného (63.102 Kč), jakož i o ukončení smlouvy výpovědí žalobkyně v roce 2025. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že žalobkyně se domáhá zaplacení 22 102 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout plněním na základě údajně neplatné pojistné smlouvy Investiční životní pojištění , podezřelý výraz, č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, s počátkem pojištění , datum, . Pojistná smlouva byla ukončena ke dni , datum, . Za dobu trvání smlouvy uhradila žalobkyně na jednotlivých platbách pojistného po 615 Kč měsíčně částku 83 025 Kč. Dále byla na pojistnou smlouvu převedena kapitálová hodnota dřívější pojistné smlouvy , podezřelý výraz, ve výši 2 779 Kč. V souvislosti s ukončením pojištění výpovědí bylo žalobkyni žalovanou vyplaceno odkupné 63 102 Kč (po odečtení poplatku 500 Kč). Žaloba byla soudu doručena , datum, . Žalobkyně po celou dobu trvání pojistné smlouvy hradila měsíční pojistné ve výši 615 Kč; v posledních 2 letech před podáním žaloby uhradila celkem 10 455 Kč (17 × 615 Kč), v posledních 3 letech pak 17 835 Kč (29 × 615 Kč).

4. Po právní stránce soud věc posoudil podle občanského zákoníku účinného do roku 2013 a zákona o pojistné smlouvě, přičemž dospěl k závěru, že pojistná smlouva je pro neurčitost ujednání o poplatcích absolutně neplatná dle § 37 odst. 1 obč. zák., avšak rozhodující význam přiznal námitce promlčení, když konstatoval, že jednotlivá plnění se promlčují samostatně v tříleté objektivní promlčecí době dle § 107 odst. 2 obč. zák. Soud uzavřel, že nárok žalobkyně je z převážné části promlčen, a v rozsahu nepromlčených plnění je nutno aplikovat princip synalagmatického vypořádání dle § 457 obč. zák., přičemž plnění žalované (odkupné) převyšuje plnění žalobkyně, a proto po započtení žalobkyni nic nenáleží. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 17 835 Kč (29 × 615 Kč), žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 63 102 Kč na odkupném. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná rovněž sdělila, že ohledně plateb provedených 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 17 835 Kč) provedla započtení (tj. zúčtování vzájemných plnění), které je souladné s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by bylo souladné i s ustanovením § 457 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (jako nepromlčené plnění – pojistné uhrazené žalobkyní žalované za poslední 3 roky před podáním žaloby), je výrazně nižší částka, kterou jí vydala jako odkupné, soud shledal námitku započtení opodstatněnou. Soud dále nepřisvědčil námitce, že by uplatnění promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy, a zároveň neshledal důvod zkoumat otázku zneužívajících smluvních ujednání, neboť neurčitost smlouvy podle jeho názoru vylučuje posuzování přiměřenosti smluvních podmínek. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč.

5. Žalobkyně (odvolatelka) napadá rozsudek v plném rozsahu a namítá zejména neprovedení navržených důkazů, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, když neprovedl klíčové důkazy – zejména výroční zprávy žalované z let 2017–2019 – které měly prokazovat vědomost žalované o neplatnosti pojistných smluv a existenci systémového problému, a že provedení pouze výroční zprávy za rok 2024 je nedostatečné. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním odvolatelka vytýká soudu, že nesprávně posoudil otázku vědomosti žalované o neplatnosti pojistných smluv, ignoroval časovou osu vývoje judikatury , Orgán veřejné moci, od roku 2018 a nesprávně vyhodnotil význam tvorby rezerv žalovanou, které podle ní svědčí o vědomosti právních vad smluv. V právním posouzení věci odvolatelka namítá především nesprávnou aplikaci objektivní promlčecí doby dle § 107 obč. zák., která je podle její argumentace v rozporu s unijním právem, konkrétně se Směrnicí Rady 93/13/EHS a judikaturou Soudního dvora EU i , Orgán veřejné moci, , podle níž by její použití porušovalo zásadu efektivity ochrany spotřebitele. Dále odvolatelka namítá nesprávný způsob vypořádání vzájemných plnění, když soud prvního stupně nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu k § 457 obč. zák., podle níž se plnění vypořádávají k okamžiku jejich vzniku a nelze při zúčtování vycházet pouze z nepromlčených plnění. Odvolatelka dále vytýká soudu vadu řízení spočívající v tom, že nezkoumal zneužívající charakter smluvních ujednání ex offo, ačkoliv mu to ukládá judikatura Soudního dvora EU (např. věci Pannon GSM a Invitel) a nálezy , Orgán veřejné moci, , čímž porušil právo na ochranu spotřebitele. Ve vztahu k nákladům řízení odvolatelka implicitně nesouhlasí s výsledkem řízení jako celkem, a požaduje jejich přiznání ve svůj prospěch. Odvolací návrh směřuje ke změně napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.102 Kč s příslušenstvím a náklady řízení v obou stupních.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo na jeho úkor k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.Podle § 107 odst. 2 obč. zák. se toto právo nejpozději promlčí za tři roky ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

9. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jsou správné. Odvolací soud především konstatuje, že žalobkyně v odvolání uplatňuje v podstatě shodnou argumentaci, jakou předestřela již v řízení před soudem prvního stupně, s níž se tento soud přehledně, podrobně a přesvědčivě vypořádal. Odvolací soud proto na jeho odůvodnění v podrobnostech odkazuje. Správně byla aplikována právní úprava účinná ke dni uzavření pojistné smlouvy, tedy občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a to i s ohledem na § 3028 odst. 3 a § 3036 o. z. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že smluvní ujednání účastníků neobsahují dostatečně určité ujednání o výši nákladových složek (zejména rizikového pojistného a poplatků), přičemž tento nedostatek nelze zhojit ani výkladem. Je proto namístě závěr o neurčitosti podstatných náležitostí smlouvy podle § 37 odst. 1 obč. zák., což má za následek její absolutní neplatnost jako celku.

10. Za této situace soud prvního stupně správně kvalifikoval žalobou uplatněný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 451 a § 457 obč. zák. a v návaznosti na námitku promlčení se zabýval otázkou, zda je nárok žalobkyně promlčen. Správně přitom aplikoval § 107 obč. zák. a vyšel z ustálené judikatury, že subjektivní a objektivní promlčecí doba běží nezávisle na sobě a postačí uplynutí jedné z nich.

11. Odvolací soud doplňuje, že subjektivní promlčecí doba v posuzované věci skutečně neuplynula. Rozhodující je vědomost skutkových okolností, z nichž lze bezdůvodné obohacení dovodit. Závěr soudu prvního stupně, že tato vědomost nastala až v souvislosti s aktivní právní obranou žalobkyně (při udělení plné moci advokátovi), je přiléhavý. Nelze ji dovodit již z průběžných rekapitulací pojištění. Nárok žalobkyně však neobstojí z hlediska objektivní promlčecí doby. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že u každé jednotlivé platby pojistného počíná běžet samostatná tříletá objektivní promlčecí doba, a uplynutím této lhůty dochází k promlčení příslušného dílčího nároku. V projednávané věci tak byly promlčeny všechny platby uskutečněné dříve než tři roky před podáním žaloby. Současně bylo zjištěno, že v rámci nepromlčeného období žalovaná žalobkyni poskytla plnění ve vyšší částce, než činí nepromlčené plnění žalobkyně.

12. Pokud žalobkyně namítá, že aplikaci objektivní promlčecí doby brání právo Evropské unie, odvolací soud tuto námitku neshledává důvodnou. V posuzované věci není neplatnost smlouvy důsledkem existence zneužívajících smluvních ujednání ve smyslu článku 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS, nýbrž důsledkem neurčitosti smluvního ujednání podle § 37 obč. zák. Jde tedy o vadu právního jednání podle vnitrostátní právní úpravy, nikoli o situaci, na kterou dopadá ochranný režim uvedené směrnice. Judikatura Soudního dvora EU, na niž žalobkyně odkazuje, proto na danou věc nedopadá.

13. Tento závěr odpovídá i judikatuře , Orgán veřejné moci, , který opakovaně zdůraznil, že v případě smluv o investičním životním pojištění nelze bez dalšího přejímat závěry rozhodnutí Soudního dvora EU týkajících se spotřebitelských úvěrů, a že uplatnění námitky promlčení v těchto sporech nelze považovat za rozporné s dobrými mravy pouze z toho důvodu, že nárok je dovozován z neplatné smlouvy. Tento závěr přitom není nikterak v rozporu s § 457 obč. zák., který ukládá vrácení bezdůvodného obohacení, nestanoví však pravidlo, jak postupovat. Z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, plyne ustálenou judikaturou aprobovaný závěr, že v případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu, respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení. Citované závěry nicméně nijak nevylučují závěr o promlčení žalobou uplatněného nároku v dané věci založený na shora uvedených důvodech. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synalagmatického závazku; proto se použijí § 107 a § 112 obč. zák.

14. Neplatnost pojistné smlouvy tedy nebyla důsledkem porušení unijního práva, a proto nic nebrání běhu objektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 2 obč. zák. Za této situace není dán důvod k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie.

15. K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně nezkoumal zneužívající charakter smluvních ujednání, odvolací soud konstatuje, že tento soud se uvedenou otázkou zabýval, a to v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, když správně uzavřel, že nelze posuzovat přiměřenost ujednání, které není dostatečně určité.

16. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, avšak z obsahu spisu vyplývá, že jí v tomto stadiu řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Nebylo proto o jejich náhradě rozhodováno a náhrada nákladů odvolacího řízení jí přiznána nebyla.