36 C 180/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 22 102 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 22 102 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 102 Kč za dobu od 2.9.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 450 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2.10.2025 došlou zdejšímu soudu dne 2.10.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 22 102 Kč se zákonným s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 102 Kč za dobu od 2.9.2025 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5.12.2013 pojistnou smlouvu , název, č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojistné bylo sjednáno ve výši 615 Kč měsíčně. Žalobkyně vypověděla pojistnou smlouvu a pojištění skončilo výpovědí. Žalobkyně zaplatila na pojistném částku ve výši celkem 85 804 Kč, žalovaná v době trvání pojištění poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 600 Kč a při skončení pojištění žalobkyni vyplatila odkupné ve výši 63 102 Kč. Žalobkyně se tak domáhala vydání částky 22 102 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Žalobkyně uvedla, že předmětem smlouvy bylo pojištění spojené s fondem či portfoliem, ty představují různé druhy investic dle části II. čl. 5 a 6 Doplňkových pojistných podmínek , název, , název, , název, platných od 1. 2. 2012 (dále jen „DPP“). Principem tohoto pojistného produktu je, že podíl pojistníka na fondu určuje počet podílových jednotek, který je připisován na podílový účet pojistníka, hodnota podílového účtu je pak součet podílových jednotek, od hodnoty podílového účtu se pak odvíjí pojistné plnění pro případ smrti i pojistné plnění pro případ dožití dle části II. čl. 2a, čl. 2b a čl. 2d DPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí hodnoty podílového účtu pojistníka vedeného k pojistné smlouvě. Z hodnoty podílového účtu jsou strhávány poplatky dle části II. čl. 11 DPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota podílového účtu.

3. Žalobkyně dále poukázala na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů pojištění pro Investiční životní pojištění , název, (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobkyně tak tvrdila, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (část II. čl. 11 DPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá.

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 5.12.2013 pojistnou smlouvu , název, č. , hodnota, s počátkem pojištění 1. 1. 2014 a že smlouva byla ukončena ke dni 1.5.2025 na základě výpovědi žalobkyně.

6. Žalovaná smlouvu považovala za platnou. Odmítla, že by jakákoliv ustanovení pojistné smlouvy byla neurčitá, a proto by byla smlouva absolutně neplatná. Poukázala na to, že žalobkyně podpisem na pojistné smlouvě stvrdila, že se seznámila a převzala pojistné podmínky a že se seznámila s Přehledem poplatků; žalobkyně tedy potvrdila, že jí byly poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů. Žalobkyně byla rovněž informována o nákladech pojištění průběžně po dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací. Poukázala v této souvislosti rovněž na informace pro zájemce o uzavření pojistné smlouvy, ve kterém jsou vysvětleny základní podmínky produktu a upozornění na důležité aspekty tohoto typu pojištění. Žalovaná rovněž odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání, odkázala přitom na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023.

7. Žalovaná argumentovala, že žalobkyní uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení nemůže obstát; dílem proto, že je v rozsahu plateb uhrazených před 2. 10. 2023 (resp. před 2. 10. 2022) promlčen; a dílem proto, že ohledně nepromlčených plnění je třeba provést vzájemné zúčtování dle § 457 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), v jehož důsledku nepromlčené plnění žalované (63 102 Kč) převyšuje nepromlčené plnění žalobkyně (max. 17 835 Kč), takže žalobkyni nenáleží ničeho.

8. Žalovaná vznesla námitku promlčení, tvrzený nárok žalobkyně je dle ní promlčen jak v objektivní tříleté, tak v subjektivní dvouleté promlčecí době. Subjektivní promlčecí doba dle ní počala běžet již v okamžiku uzavření pojistné smlouvy, nejpozději však od doručení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 13.6.2015, přičemž za poslední dva roky od podání žaloby žalobkyně uhradila na pojistném žalované částku 10 455 Kč (17 x 615 Kč), za poslední tři roky před podáním žaloby uhradila žalobkyně částku toliko 17 835 Kč (29 x 615 Kč). Současně uvedla, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

9. Žalobkyně trvala na tom, že smlouva je neplatná, jelikož nebyla seznámena s přehledem poplatků, a že obsahuje nepřiměřená (zneužívající) ujednání. Tvrdila, že žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Navíc to byla žalovaná, která formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářela a rozhodla o jeho obsahu. Žalovaná nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. V této souvislosti poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobkyně skutečně nabyla vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní promlčecí dobu nelze aplikovat, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně tak nepovažovala svůj nárok za promlčený. V této souvislosti odmítla, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly.

10. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

11. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 5.12.2013 žalobkyně a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu , název, č. , hodnota, s počátkem pojištění 1. 1. 2014, produktem bylo investiční životní pojištění.

12. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, na č.l. 8 a z pojistky k pojistné smlouvě č. , hodnota, na č.l. 11 soud dále zjistil, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 5.12.2013, počátkem pojištění byl den 1.1.2014, žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 615 Kč, přičemž základní pojistná částka (hlavní pojištění) – pojištění pro případ smrti bylo 5 000 Kč, pojištění pro případ dožití byla hodnota podílového účtu. Dále bylo sjednáno připojištění invalidity II. + III. stupně na pojistnou částku 100 000 Kč a smrt první pojištěné (žalobkyně) úrazem s 2násobným plněním při autonehodě na částku 100 000 Kč a denní odškodné za pobyt v nemocnici v částce 200 Kč za 1 den. Pojištěným byla žalobkyně a dítě , jméno FO, . V pojistce nejsou zmíněny jakékoliv poplatky či náklady, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

13. Ze zadání náhrady pojistné smlouvy č. , hodnota, č. , hodnota, na č.l. 10 soud zjistil, že kapitálová hodnota předchozí pojistné smlouvy s názvem produktu Životní pojištění s , název, činila ke dni 1. 1. 2014 částku 2 779 Kč. Z přílohy pojistky k pojistné smlouvě č. , hodnota, na č.l. 12 soud zjistil, že na pojistnou smlouvu byla převedena kapitálová hodnota předchozí smlouvy ve výši 2 779 Kč.

14. Dle části II. bodu 5) písm. a) DPP na č.l. 14 až 20 pojistník při sjednání pojistné smlouvy volí jednu z investičních strategií uvedených v pojistné smlouvě anebo v rámci individuální alokace až pět fondů či portfolií z nabídky pojistitele a dle části II. bodu 5) písm. b) DPP podle svého zaměření představují jednotlivá portfolia různé druhy investic, které se od sebe liší předpokládanými i dosaženými výnosy a mírou investičního rizika, přičemž předchozí výkonnost portfolia nezaručuje stejnou výkonnost v období budoucím. Dle části I. bodu 1) písm. u) DPP podílovou jednotkou se rozumí jednotka připisovaná na podílový účet a nakoupená za aktuální cenu za pojistné zaplacené pojistníkem, vyjadřuje podíl na hodnotě daného portfolia. Dle části I. bodu 1) písm. i) DPP se hodnotou podílového účtu rozumí součet počtu podílových jednotek jednotlivých portfolií vedených na podílovém účtu vynásobený jejich prodejní cenou. Dle části II. bodu 11) písm. a) a b) DPP pojistitel jedenkrát v každém měsíci sníží hodnotu účtu o poplatky na úhradu počátečních resp. průběžných neboli změnových nákladů, poplatek za vedení účtu, poplatek za správu portfolií, inkasní poplatek, poplatek za platbu složenkou a poplatky za vyjmenované úkony provedené na pojistné smlouvě v průběhu pojištění dle platného Přehledu, přičemž poplatky se uhrazují z účtu formou snížení počtu podílových jednotek. Z Přehledu poplatků a parametrů pojištění investiční životní pojištění , název, (na č.l. 51 až 57) soud zjistil, že poplatek na úhradu počátečních (nebo průběžných) nákladů je stanoven v tabulce v části E. (str. 12 Přehledu poplatků), přičemž se jedná o procento z měsíčního pojistného, které je závislé na délce trvání pojištění; současně je zde uvedeno, že v případě změny pojistného se do výše tohoto poplatku rozpočítají i dosud z podílového účtu nestržené poplatky na úhradu počátečních a průběžných nákladů, rovněž je zde uvedeno, že dojde-li k předčasnému ukončení pojištění v době, kdy nejsou strženy všechny doposud neuhrazené náklady dle tabulky, pojistitel vyplatí hodnotu účtu poníženou o doposud nesplacené počáteční a průběžné náklady.

15. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 11.6.2015 ze dne 13.6.2015 (č.l. 58 až 59) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o stavu pojistné smlouvy, v této informaci jsou uvedeny základní informace o pojištění (výše měsíčního pojištění, doba trvání, rozsah pojištění), dále je zde uvedeno, že k datu rekapitulace činí hodnota účtu (která však neodpovídá výši vyplaceného odkupného při případném předčasném ukončení smlouvy) 8 693 Kč. Dále je uvedeno, že odkupné je stanoveno jako hodnota účtu k datu zániku pojištění snížená o dosud neuhrazené počáteční a průběžné náklady, případné dlužné poplatky, poplatek za zrušení pojistné smlouvy dle platného Přehledu poplatků a parametrů a případnou srážkovou daň podle zákona o daních z příjmů. Obdobný rozsah informací a aktuální hodnota účtu (která v průběhu let postupně rostla) jsou uvedeny ve všech dalších rekapitulacích stavu pojistné smlouvy na č.l. 60 až č.l. 79, tj. v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 14.1.2016 ze dne 21.1.2016, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 6.1.2017 ze dne 8.1.2017, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 5.1.2018 ze dne 8.1.2018, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 11.1.2019, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 8.1.2020, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 8.1.2021, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 8.1.2022, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 29.1.2023, v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 8.1.2024 a v rekapitulaci stavu pojistné smlouvy k 8.1.2025, ze které plyne, že hodnota účtu žalobkyně činila ke dni 8. 1. 2025 již 62 533 Kč16. Z výpovědi pojistné smlouvy ze dne 12. března 2025 na č.l. 44 a z Přijetí výpovědi pojistné smlouvy ze dne 14. 3. 2025 na č.l. 80 soud zjistil, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně, která byla doručena žalované dne 14. 3. 2025. Z přípisu žalované ze dne 9. 5. 2025 na č.l. 45 soud zjistil, že pojistná smlouva zanikla dne 1. 5. 2025 na základě podané výpovědi žalobkyní a že výsledná částka k výplatě činí 63 102 Kč.

17. Z přehledu plateb pojistného zpracovaného žalovanou k ukončení pojistné smlouvy ke dni 30. 4. 2025 na č.l. 46 až 48 a na č.l. 23 až 25 soud zjistil (a mezi stranami o tom nebylo sporu), že v jednotlivých platbách pojistného po 615 Kč měsíčně žalobkyně uhradila žalované celkem částku 83 025 Kč.

18. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaná vyplatila žalobci v průběhu trvání pojištění částku 600 Kč jako pojistné plnění a při skončení pojištění odkupné ve výši 63 102 Kč.

19. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 14.8.2025 (na č.l. 22). Požadavky žalobkyně byly žalovanou odmítnuty jako neopodstatněné dopisem ze dne 1. 9. 2025 na č.l. 21.

20. Z dalších provedených důkazů (změna pojistné smlouvy na č.l. 10 p.v., dohledový benchmark č. , hodnota, , výroční zpráva žalované za rok 2024) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci, neboť zejména z výroční zprávy žalované za rok 2024 a z dohledového benchmarku nevyplývají žádné skutečnosti vztahující se ke konkrétní posuzované pojistné smlouvě.

21. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu, ani neposkytoval žalobkyni lhůtu za účelem předložení dokladu o převedení kapitálové hodnoty původní pojistné smlouvy , název, na pojistnou smlouvu , název, ve výši 2 779 Kč, ani nepřistoupil k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, jelikož tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na obsah spisu a právní hodnocení věci. Z důvodu nadbytečnosti soud nepřistoupil ani k dokazování dalšími výročními zprávami za roky 2017–2023, neboť považoval za dostačující provedení výroční zprávy za rok 2024.

22. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že žalobkyně se domáhá zaplacení 22 102 Kč s příslušenstvím z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout plněním na základě údajně neplatné pojistné smlouvy Investiční životní pojištění , název, č. , hodnota, , uzavřené dne 5. 12. 2013 s počátkem pojištění 1. 1. 2014. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1. 5. 2025. Za dobu trvání smlouvy uhradila žalobkyně na jednotlivých platbách pojistného po 615 Kč měsíčně částku 83 025 Kč. Dále byla na pojistnou smlouvu převedena kapitálová hodnota dřívější pojistné smlouvy Životní pojištění s , název, ve výši 2 779 Kč. V souvislosti s ukončením pojištění výpovědí bylo žalobkyni žalovanou vyplaceno odkupné 63 102 Kč (po odečtení poplatku 500 Kč). Žaloba byla soudu doručena 2. 10. 2025. Žalobkyně po celou dobu trvání pojistné smlouvy hradila měsíční pojistné ve výši 615 Kč; v posledních 2 letech před podáním žaloby uhradila celkem 10 455 Kč (17 × 615 Kč), v posledních 3 letech pak 17 835 Kč (29 × 615 Kč).

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

24. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 5.12.2013, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

25. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

26. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

27. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

28. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

29. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

30. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

31. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

32. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

33. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

34. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

35. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

36. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

37. Jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

38. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud má v dané věci za to, že k započetí běhu subjektivní promlčecí doby došlo až při ukončení pojistné smlouvy, neboť až v tomto okamžiku bylo zřejmé, jaká konkrétní výše odkupného bude žalobkyni vyplacena.

39. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

40. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 17 835 Kč (29 × 615 Kč), žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila částku 63 102 Kč na odkupném. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná rovněž sdělila, že ohledně plateb provedených 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 17 835 Kč) provedla započtení (tj. zúčtování vzájemných plnění), které je souladné s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by bylo souladné i s ustanovením § 457 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (jako nepromlčené plnění – pojistné uhrazené žalobkyní žalované za poslední 3 roky před podáním žaloby), je výrazně nižší částka, kterou jí vydala jako odkupné, soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

41. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. V této souvislosti žalobkyně rovněž argumentovala, že to byla žalovaná, kdo formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářel a rozhodl o jeho obsahu. Dále argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017.

42. Soudu je však z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila v průběhu trvání pojištění žalobkyni pojistné plnění a při skončení pojistné smlouvy odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy přistupovala ke smlouvě jako k platné a využívala pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobkyně.

43. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou. To se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, když nadto Nejvyšší soud v těchto věcech neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, když soudu je z úřední činnosti tento dokument dlouhodobě znám, že obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

44. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí současně žalovaná nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví na „krytí potencionálních nároků“ nelze dle stanoviska soudu k posuzované pojistné smlouvě ničeho vyvodit.

45. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

46. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

47. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst v závislosti na trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi smlouvy), a to tak, že se mělo strhávat určité % ze zaplaceného běžného pojistného. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

48. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

49. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

50. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i žalobkyni.

51. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

52. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení a ve spojení s usnesením NS ze dne 18.11.2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, za celkem 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě) po 450 Kč, tj. 450 Kč.

53. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.