16 Co 150/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Jachury a soudkyň Mgr. Jitky Stibralové a Mgr. Zdeňky Burdové ve věci žalobce: právnická osoba ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 326 555 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 2. 2026, č. j. 31 C 44/2025-126,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení je 102 165,40 Kč; jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 23 595 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 77 779 Kč s příslušenstvím (výrok I), částku 248 776 Kč s příslušenstvím (výrok II) a náhradu nákladů řízení 162 544,40 Kč (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobce domáhal zaplacení ceny díla 326 555 Kč dle ústní smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobcem (zhotovitelem) a žalovaným (objednatelem), jejímž předmětem bylo dodání a instalace fólie na skla žalovaného. Dodání díla spočívá v sedmi dodávkách učiněných v době od prosince 2023 do března 2024, vyúčtovaných sedmi fakturami, konkrétně fakturou č. , hodnota, (3 850 Kč), fakturou č. , hodnota, (6 450 Kč), fakturou č. , hodnota, (248 776 Kč), fakturou č. , hodnota, (24 775 Kč), fakturou č. , hodnota, (18 484 Kč), fakturou č. , hodnota, (15 440 Kč) a fakturou č. , hodnota, (8 780 Kč).

3. Soud prvního stupně nejprve rozhodl částečným rozsudkem pro uznání (§153a o. s. ř.) o částce 77 779 Kč s příslušenstvím, která představovala cenu šesti dodávek vyúčtovaných šesti fakturami, konkrétně fakturou č. , hodnota, (3 850 Kč), fakturou č. , hodnota, (6 450 Kč), fakturou č. , hodnota, (24 775 Kč), fakturou č. , hodnota, (18 484 Kč), fakturou č. , hodnota, (15 440 Kč) a fakturou č. , hodnota, (8 780 Kč). Tento nárok uznal jednatel při své výpovědi u jednání dne , datum, . Soud vyhověl žalobě i ve zbylém rozsahu 248 776 Kč představujícím dodávku z , datum, (faktura č. , hodnota, ) s odůvodněním, že považuje za zjištěné, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které žalobce dodal žalovanému dílo s dohodnutou cenou, kterou žalovaný nezaplatil. Za neprokázané považoval soud prvního stupně obranné tvrzení žalovaného, že provedené dílo mělo vady (bubliny mezi sklem a fólií) a že je žalovaný reklamoval. K tomu soud uvedl, že jednatel žalovaného a zaměstnankyně žalovaného sice ve svých výpovědích opakovaně uváděli, že se vadně nalepené fólie nacházejí v hale žalovaného a že se žalobcem ohledně nich komunikovali emailem a telefonicky, žalovaný však emaily ani telefonické hovory a jejich obsah neprokázal. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle ustanovení smlouvy o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), ustanovení o vadném plnění (§ 2615, § 2099 a násl. o. z.) a o odstoupení od smlouvy (§ 2001 a násl. o. z.), a s ohledem na závěr, že žalovaný neprokázal, že by vůbec někdy reklamoval, žalobě na zaplacení ceny díla vyhověl.

4. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení věci. Trval na tom, že vada (bubliny mezi sklem a fólií) existovala, žalovaný ji včas reklamoval a následně kvůli jejímu trvání účinně odstoupil od smlouvy. Nesouhlasil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním nebyla reklamace vady prokázána. Odkázal na výpovědi jednatele žalovaného , jméno FO, a dvou zaměstnankyň žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, , označil je za konzistentní, navzájem se doplňující a shodně potvrzující vznik bublin mezi sklem a folií, ústní reklamace a ujišťování žalobce o dočasnosti vad (tzn. o tom, že bubliny časem vyschnou). Soudu prvního stupně vytkl nesprávné hodnocení těchto výpovědí z hlediska § 132 o. s. ř., poukázal na to, že veškerá komunikace účastníků byla ústní či telefonická, a tudíž i reklamace byla jen ústní a tato forma postačuje. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nevypořádal s tím, že sám žalobce připustil možnost vzniku bublin po instalaci folie, a že v žalobě žalobce přiznal, že docházelo k odstraňování nedostatků, ovšem ve výpovědi pak jakoukoli reklamaci popřel. Dále namítl, že jde o viditelné vady, o kterých žalobce musel vědět, a proto dle § 2618 o. z. ve spojení s ustanovením § 2112 odst. 2 poslední věta o. z. nemůže žalobce uplatnit námitku opožděnosti reklamace. Dále namítl, že jde o vadu trvajícího charakteru, a i při nikoli včasném odstoupení a neodstranění vady je odstoupení možné dle § 2107 o. z.; odstoupení z , datum, je proto účinné. Dále namítl, že skla vadně opatřená fólií jsou nedokončeným dílem ve smyslu § 2605 o. z., a nemohlo být proto ani předáno ve smyslu § 2604 a § 2605 o. z. Skutečnost, že žalovaný se skly fyzicky disponoval a pokusil se je předat svému zákazníkovi, nevylučuje závěr o nepředání díla. Setrval na tom, že fyzická dispozice se skly neznamená předání, jestliže dílo nebylo způsobilé sloužit svému účelu.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dokazování označil za dostatečné k rozhodnutí a hodnocení důkazů za vyhovující požadavku ustanovení § 132 o. s. ř. Poukázal na to, že žalovaný měnil obranu, kdy nejprve tvrdil předání díla a jeho reklamaci, pak nepředání díla a jeho reklamaci, a nakonec nedokončení díla. Namítl, že žalovaný účelově interpretuje výpovědi jednatele žalovaného a zaměstnankyň žalovaného, které nedokázaly identifikovat spornou zakázku, a jejich povědomí o věci bylo zjevně odvozeno od interní verze žalovaného. Za správný považuje závěr, že žalovaný neprokázal, kdy, jak, vůči komu a v jakém rozsahu byly vady uplatněny.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

7. Rozhodná právní úprava a judikatura. Dle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu.Dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.Dle § 2605 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad (odstavec 1 věta druhá). Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas (odstavec 2).Dle § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě (odstavec 1). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (odstavec 2).Dle § 2617 o. z. má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného plnění.Dle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.Dle § 2111 o. z. neoznámí-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že za zjištěnou lze považovat takovou skutečnost, lze-li na základě dokazování ohledně takovéto skutečnosti nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se daná skutečnost opravdu stala, aniž by o tom byly rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze proto učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a o jeho nepravdivosti., Orgán veřejné moci, v rozsudku sp. zn. , spisová značka, uvedl, že řešení otázky, kdo je nositelem důkazního břemene, tj. kdo z účastníků řízení je povinen ty které právně významné skutečnosti prokázat, vyplývá z příslušné hmotně právní normy, která je při právním posouzení věci aplikována. V zásadě platí, že nestanoví-li právní předpis jinak, stíhá důkazní břemeno toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu, tedy toho, kdo takovou skutečnost tvrdí, neboť z její existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

8. Předmětem odvolacího řízení je cena jedné ze sedmi dodávek uskutečněné dne , datum, . Soud prvního stupně se správně zaměřil na spornou otázku oznámení tvrzené vady (bublin mezi sklem a fólií) a správně vyšel z toho, že důkazní břemeno ohledně reklamace vady nese žalovaný, který se tím brání povinnosti platit cenu díla. Soud prvního stupně založil rozhodnutí na tom, že žalovaný reklamaci vady neprokázal, žalovaného však předtím o neunášení důkazního břemene nepoučil. K poučení dle § 118a o. s. ř. u prvního jednání , datum, (č.l. 61) nelze přihlížet, neboť s ohledem na procesní situaci bylo předčasné. Ze spisu totiž vyplývá, že žalovaný ve vyjádření k žalobě z , datum, (č.l. 28) tvrdil, že vady reklamoval, a k tomuto tvrzení navrhl důkazy, konkrétně výslech jednatele žalovaného , jméno FO, , výslech dvou zaměstnankyň žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, a výslech prokuristy žalobce , jméno FO, , a soud prvního stupně poučil žalovaného dle § 118a o. s. ř. ještě předtím, než navržené důkazy provedl. Po provedení důkazů a jejich vyhodnocení jako nepostačujících k prokázání tvrzení žalovaného však poučení nezopakoval, ač měl.

9. Toto procesní pochybení zhojil odvolací soud tím, že u odvolacího jednání dne , datum, žalovaného poučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a umožnil mu označit další důkazy k prokázání tvrzení o reklamaci vadnosti dodávky z , datum, . Odvolací soud tak učinil proto, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že důkazy žalovaným označené a soudem prvního stupně provedené (tj. výslech jednatele žalovaného , jméno FO, , výslech dvou zaměstnankyň žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, a výslech prokuristy žalobce , jméno FO, ) nepostačují k nepochybnému skutkovému závěru o tom, že žalovaný oznámil včas žalobci vady dodávky z , datum, . Výpovědi jednatele , jméno FO, a obou svědkyň jsou jen obecné, nekonkrétní, vágní a nevyplývá z nich nic konkrétního o tom, kdy a s jakým obsahem měla být reklamace provedena a které ze sedmi dodávek se měla vlastně týkat. Nelze totiž pominout, že dodávek bylo sedm, obranné tvrzení žalovaného o vadném plnění, reklamaci a odstoupení od smlouvy se původně týkalo všech sedmi dodávek, přičemž až v průběhu řízení se stanovisko žalovaného ve vztahu k šesti dodávkách zásadně změnilo. Za daných okolností lze tak jen stěží bez pochybností uzavřít, že právě třetí dodávka z , datum, byla v celém rozsahu vadná, že žalovaný oznámil vadu žalobci a že se oznámení týkalo právě této dodávky.

10. Po poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. zástupce žalovaného navrhl doplnit dokazování telefonickými hovory jednatele žalovaného, aniž je byl schopen konkrétně označit, tzn. uvést, kdy a mezi kým proběhly a jaký byl jejich obsah. K dotazu odvolacího soudu na možnosti zjištění obsahu telefonických hovorů zástupce žalovaného uvedl, že neví, zda má jednatel žalovaného nějaké hovory nahrané. K tomu žalobce uvedl, že již u soudu prvního stupně zaznělo, že jednatel žalovaného má nějaké nahrané hovory, žádné však nebyly předloženy.

11. Odvolací soud dokazování nedoplnil, ani nemohl, neboť označení dalšího důkazu (telefonických hovorů) bylo vágní a neurčité a žalovaný ani srozumitelně neuvedl, jak by byl zjistitelný obsah telefonátů. Tento důkazní návrh byl tedy zjevně nezpůsobilý nějak změnit skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně.

12. Lze se sice ztotožnit s odvolací námitkou žalovaného, že zákon nepředepisuje formu reklamace, a i ústní reklamace má právní účinky, ovšem žalovaný pomíjí obvyklou „procesní nevýhodu“ ústního právního jednání spočívající v jeho obtížnějším prokazování, která je projevila i v tomto řízení. Žalovaný měl předložit jakýkoli (třeba i písemný) důkaz, který by přesvědčivě prokázal jeho tvrzení o včasné reklamaci; takový důkaz však nepředložil. K argumentaci žalovaného, že komunikace účastníků byla v dané věci jen ústní a telefonická, odvolací soud uvádí, že dne , datum, vyzval žalobce žalovaného emailem k zaplacení do , datum, s tím, že jinak věc předá advokátovi, a dne , datum, oznámil emailem žalovanému, že věc předává advokátovi. Ani na tyto emaily žalovaný nějak „viditelně“ nereagoval, např. výslovnou odmítavou e-mailovou odpovědí spojenou s výslovným požadavkem na odstranění vad. První prokázanou reakcí je až písemné odstoupení od smlouvy z , datum, sepsané advokátem žalovaného (zjevně reagující na předžalobní výzvu žalovaného sepsanou advokátem žalobce , datum, ).

13. Zákon sice neupravuje formu ani obsah reklamace, ale časově ji limituje. Včasné neoznámení vad má za následek zánik (prekluzi) práva od smlouvy odstoupit (§ 2111 o. z.). Závěr o neprokázání včasné reklamace (v daném případě nebyla prokázána žádná reklamace, ke které by došlo v době před písemným odstoupením od smlouvy , datum, ) tedy zároveň znamená, že nebylo prokázáno právo odstoupit od smlouvy ve smyslu § 2111 o. z. Vzhledem k tomu, že včasným neoznámení vad zaniká právo odstoupit od smlouvy ze zákona, bez ohledu na to, zda zhotovitel námitku opožděnosti reklamace namítne či nikoli, neuplatní se argumentace žalovaného opřená o § 2112 odst. 2 věta druhá o. z.

14. Právní úprava odlišuje oznámení vad a oznámení volby práva, přičemž nedodržení zákonem stanoveného časového limitu má odlišné právní následky. V případě neoznámení vad jím je prekluze práva odstoupit (§ 2111 o. z.) a promlčení dalších práv z vadného plnění (§ 2618 o. z.), v případě opožděné volby práva je jím režim nepodstatného porušení smlouvy (§ 2107 o. z.). Mezi opožděným oznámením vad a ustanovením § 2107 o. z. tudíž není přímá souvislost.

15. K argumentaci žalovaného, že pro vady díla nemohlo dojít k jeho předání, odvolací soud uvádí, že žalovaný směšuje „předání díla“ a „dokončení díla“. V rozsudku , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , na který žalovaný odkazuje, , Orgán veřejné moci, mimo jiné uvádí, že převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno a pokud má provedené dílo vady (byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když je objednatel převezme. V takovém případě povinnost zhotovitele provést dílo nezaniká, ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z vadného plnění. Nemožnost předání vadného díla nevyplývá ani z rozsudku , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , na který žalovaný též odkázal. Naopak i z tohoto rozsudku vyplývá odlišnost pojmů „předání díla“ a „dokončení díla“. Odvolací soud odkazuje např. i na rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém se též rozlišují pojmy „předání díla“, „dílo vadné“, „dílo provedené“, „splnění závazku ze smlouvy o dílo“ a „vznik nároku na cenu díla“, přičemž po skutkové stránce z rozhodnutí , Orgán veřejné moci, vyplývá, že rozhodnou skutkovou okolností při právním posouzení věci byla zjištěná reklamace vad díla.

16. Právní názor žalovaného, že vady díla pojmově vylučují předání díla, i kdyby k němu fakticky došlo, je nesprávný. Výklad žalovaného by prakticky znamenal, že vady díla „zpětně ruší účinky případného faktického předání díla“, což je v rozporu s principem právní jistoty, na kterém je založena i právní úprava odpovědnosti za vady (předaného) díla, která vychází z toho, že převezme-li objednatel dílo a zjistí, že je vadné, vady oznámí. V posuzované věci lze proto vyjít z toho, že k předání díla došlo (nedostatek předání začal žalovaný tvrdit až v průběhu řízení, vycházeje z nesprávné interpretace právní úpravy a judikatury, nikoli ze skutkového stavu), a bylo na žalovaném, aby – bylo-li dílo jakkoli vadné – vady včas oznámil.

17. S ohledem na závěr o neprokázání včasné reklamace vad není rozhodná otázka faktické existence vad. Závěr soudu prvního stupně, že vady díla nebyly prokázány, je nepřesný, neboť vady díla nebyly v řízení soudem prvního stupně pro nadbytečnost ani zjišťovány (k vadám díla nebylo vůbec prováděno dokazování, byť žalovaný důkazy navrhl).

18. Na základě výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že obrana žalovaného, že není povinen platit cenu díla, neboť od smlouvy účinně odstoupil z důvodu reklamované vady díla, nebyla prokázána. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku II potvrdil.

19. Soud prvního stupně správně přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., nesprávně však určil její výši. Odvolací soud vycházeje z obsahu spisu dospěl k následujícím závěrům:Úkon právní službyOdměna§ 13/41Převzetí a příprava9 6204502Předžalobní výzva4 8104503Žaloba9 6204504Podání , datum, (na výzvu soudu)9 6204505Jednání , datum, (odrok bez jednání za účelem jednání o smíru)4 8104506Jednání , datum9 6204507Jednání , datum9 6204508Jednání , datum9 62045067 3403 600Celkem bez DPH70 940Celkem s DPH85 837,4Náklady řízení před soudem prvního stupně tak spolu se soudním poplatkem za žalobu 16 328 Kč činí celkem 102 165,40 Kč. Samostatná odměna nenáleží za podání (repliku) žalobce z , datum, , kterým žalobce jen setrval na svých tvrzeních, ani za doplňující repliku žalobce z , datum, , ani za písemné podání z , datum, obsahující vyjádření k jednání , datum, , ani za písemné podání z , datum, obsahující vyjádření k jednání , datum, , neboť jde o procesní aktivitu žalobce plynoucí z jeho vlastní iniciativy a potřeby sdělit soudu své aktuální stanovisko, které však nemělo vliv na průběh a výsledek řízení a bylo sdělitelné i ústně u jednání. Předžalobní výzvu z , datum, (č.l. 10) posoudil odvolací soud dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., nikoli dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť s ohledem na její obsah nejde o skutkový ani právní rozbor, ale o seznam nezaplacených faktur a výzvu k jejich zaplacení pod pohrůžkou zahájení soudního řízení.

20. Výrok III o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení, jehož předmětem byla částka 248 776 Kč s přísl., úspěšný, a proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 9 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání , datum, ) a hotové výdaje 2x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), včetně 21 % DPH, tj. celkem 23 595 Kč.