16 CO 155/2022
č. j. 16 CO 155/2022-192
V PLATNOSTI- OS Praha 5 15 C 242/2017-136
- MS Praha 16 CO 155/2022-192
Městský soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který uznal nárok žalobkyně na zaplacení částky za nákup nástroje a náhradu nákladů. Soud se ztotožnil s názorem, že původní žalovaný jednal jako podnikatel, ne jako spotřebitel, a že záloha nebyla zaplacena. Důkazním základem byly účetní doklady, výpisy z účtu a pokladní knihy, které nevykazovaly příchozí platbu. Žalovaná byla povinna nahradit náklady odvolacího řízení žalobkyni, včetně odměny právního zástupce a cestovného.
Plný text
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že původní žalovaný příjmení jméno příjmení, příjmení příjmení, datum narození, IČO, naposledy sídlem adresa, je povinen žalobkyni, dříve vystupující pod obchodní firmou právnická osoba, zaplatit částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení a částku částka, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I/), a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II/). Pravomocným usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud I. stupně podle § 107 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. s. ř.”), rozhodl, že namísto původního žalovaného, který zemřel dne datum, bude v řízení pokračováno s jeho sestrou jméno příjmení coby nabyvatelkou dědictví a procesní nástupkyní původního žalovaného.
2. Po skutkové stránce soud I. stupně zjistil, že původní žalovaný si v provozovně žalobkyně na adrese adresa, osobně objednal nástroj příjmení jméno anonymizována dvě slova – číslo černý lesk s tím, že měl povinnost zaplatit zálohu ve výši částka převodem na základě vystavené zálohové faktury a s předáním pianina doplatit zbytek kupní ceny ve výši částka. Dne datum zaslal žalovaný e-mailem žalobkyni své fakturační údaje a téhož dne zaslal Mgr. příjmení, zaměstnanec žalobkyně, původnímu žalovanému zálohovou fakturu číslo. Původní žalovaný zálohu nezaplatil ani převodem na účet, ani v hotovosti, jak vyplývá z pokladních knih za období od datum do datum, z bankovních dokladů za období od datum do datum i z výpisu z účtu žalobkyně za období únor až květen rok. Původní žalovaný si nástroj převzal dne datum tak, že Mgr. příjmení původnímu žalovanému sdělil, že pianino je hotové, dopravce jede do obec a původní žalovaný jej může mít následující den, původní žalovaný proto na prodejně doplatil částka v hotovosti, a Mgr. příjmení změnil původní fakturu číslo vystavenou na platbu převodem na platbu v hotovosti. Mgr. příjmení do této faktury též osobně dopsal odpočet částka, aniž by si zaplacení této částky ověřil, neboť k nezaplacení zálohy dosud nedošlo. O neuhrazení uvedené zálohy se Mgr. příjmení dozvěděl až později z výpisu pohledávek, a původního žalovaného telefonicky a emailem marně žádal o zaslání dokladu o zaplacení.
3. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce původního žalovaného, že zálohu zaplatil v hotovosti a pravděpodobně dostal stvrzenku, resp. pokladní doklad, s tím, že toto tvrzení ničím neprokázal, naopak z pokladních knih, knih bankovních dokladů, z výpisu z bankovního účtu žalobkyně a ze svědecké výpovědi pana příjmení vzal za prokázané, že k úhradě v hotovosti ani bezhotovostně nedošlo. Nedostatečná je podle soudu I. stupně též argumentace žalovaného, že v konečné faktuře je záloha odečtena, a proto musela být zaplacena, neboť faktura není dokladem ani důkazem zaplacení. Soud I. stupně též nesouhlasil s tvrzením původního žalovaného, že si pianino kupoval coby fyzická osoba - spotřebitel, pokud sám původní žalovaný uvedl jako fakturační údaje své sídlo, IČO a anonymizováno, a žalobkyně pak tyto údaje zanesla do faktury a do svého účetnictví a s původním žalovaným tak nadále jednala jako s podnikatelem.
4. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na podle § 2086 odst. 1, § 2087 a § 2118 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. z.”). Mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 2086 o. z. na nástroj příjmení jméno anonymizována dvě slova – číslo černý lesk v provozovně žalobkyně za celkovou kupní cenu ve výši částka. Původní žalovaný měl povinnost zaplatit zálohu ve výši částka po obdržení zálohové faktury a s předáním pianina doplatit zbytek kupní ceny ve výši částka. Doplatek žalovaný zaplatil a obdržel od žalobkyně konečnou fakturu, ve které byla záloha odečtena. Žalobkyně však dodatečně zjistila, že záloha nebyla původním žalovaným uhrazena. S ohledem na výše uvedený skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství pohledávky rozhodl podle § 1970 o. z., o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka rozhodl soud I. stupně podle § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že sám původní žalovaný uvedl jako fakturační údaje své sídlo, IČO a anonymizováno, žalobkyně pak tyto údaje dle sdělení žalovaného zanesla do faktury a do svého účetnictví a s žalovaným tak nadále jednala jako s podnikatelem.
5. Proti tomuto rozsudku podal před svou smrtí původní žalovaný (do jehož procesního postavení vstoupila podle § 107 odst. 4 o. s. ř. v záhlaví označená žalovaná) včasné odvolání. Namítal, že fakturou bylo jasně deklarováno, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti a též z jeho účastnického výslechu vyplývá, že žalovaný uhradil celou kupní cenu v hotovosti, neexistuje tedy žádná neuhrazená záloha, kterou by původní žalovaný dlužil, což ostatně vyplývá i ze samého pojmu„ záloha.“ Uhrazení celé kupní ceny je zřejmé z uvedené faktury opatřené razítkem a podpisem, v níž je uvedeno, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti, a z povahy věci nelze podat tzv. negativní důkaz. Uvedené podporuje k žalobě přiložená faktura, která nebyla žalovanému předána a dle které má být hrazena celá kupní cena bezhotovostně. Tuto skutečnost nelze zpochybnit ani výslechem svědka příjmení jméno, který uvádí, že úhradu zálohy asi zapomněl ověřit, a který je sice oprávněn vydávat faktury, aniž by ale měl přístup k účetnictví, což má být protimluv svědčící o nevěrohodnosti svědka. Dále původní žalovaný připomněl pravidla volného hodnocení důkazů. Odvolatel nesouhlasil ani s povinností platit částka a s posouzením smlouvy jako uzavřené mezi podnikateli, neboť vymezení spotřebitele v § 419 o. z. je funkční, a jednání mimo rámec podnikatelské činnosti nelze dovozovat z fakturačních údajů opatřených IČO a anonymizováno.
6. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s napadeným rozsudkem. Poukázala, že prokázala veškerá tvrzení relevantní k předmětu řízení, tj. o předmětu koupě, o celkové kupní ceně částka, o předání a převzetí předmětu koupě a o zaplacení toliko části kupní ceny ve výši částka dne datum v hotovosti v provozovně žalované, další tvrzení byla v potřebném rozsahu prokázána svědeckou výpovědi Mgr. anonymizováno a emailovou korespondencí mezi žalobkyní a původním žalovaným. Pokud původní žalovaný rozporuje nutnost zaplacení části kupní ceny, musí prokázat kdy, jakou formou a v jaké výši k tomuto zaplacení již došlo; žalovaný však neprokázal, že by zaplatil částka dle zálohové faktury č. rok. Původní žalovaný neměl povinnost si ponechávat veškeré účetní doklady, je však na uvážení každé osoby, zda si ponechá či neponechá doklady. K tvrzením o zpronevěře prostředků žalobkyně jejími zaměstnanci původní žalovaný neoznačil žádný důkaz, stejně jako pro tvrzení o zaplacení zálohy. K nesouhlasu s nárokem na zaplacení částka žalobkyně uvedla, že ač souhlasí s nutností funkčního a nikoliv formální posuzování postavení spotřebitele, je třeba přihlížet k dalším skutečnostem a principům a mj. k tomu, že sám původní žalovaný emailem sdělil své IČO a anonymizováno pro vystavení faktur. S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu se ochrany spotřebitele nemůže dovolávat fyzická osoba, která mohla vyvolat u druhé smluvní strany oprávněný dojem, že jedná za podnikatelským účelem, resp. postavení smluvní strany nelze posuzovat s ohledem na skutečnosti, které druhá strana nemohla a neměla vědět, obzvláště u osob vykonávajících právnickou profesi. Podnikatelskému charakteru též svědčí, že původní žalovaný odkazoval Mgr. anonymizováno na svou sekretářku, a domněnka v § 421 odst. 2 o. z., podle kterého se za podnikatele presumuje osoba s živnostenským nebo jiným oprávněním podle jiného zákona. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku s přiznáním náhrady nákladů odvolacího řízení.
7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), provedl dokazování zálohovou fakturou č. rok na č. l. 9 spisu na bezhotovostní zaplacení zálohy částka, ve které je původní žalovaný coby odběratel identifikován mj.„ IČO, anonymizována dvě slova“. Tyto fakturační údaje sdělil žalobkyni původní žalovaný v emailu založeném na č. l. 55 spisu ze dne datum odeslaném z adresy email na adresu email. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. příjmení odvolací námitkou, kterou původní žalovaný neúspěšně vznášel již před soudem I. stupně, je, že žalovaný žalobkyni nyní požadovanou zálohu částka na celkovou kupní cenu částka zaplatil, což by měl potvrzovat údaj na faktuře žalobkyně číslo ve které je požadováno k úhradě celkem částka s údajem o odpočtu zálohy částka dle zálohové faktury č. rok, s tím, že k tomuto zaplacení mělo dojít před dodáním zboží v hotovosti, avšak původní žalovaný si o tomto zaplacení neponechal žádný doklad. Soud I. stupně naopak uvěřil tvrzení žalobkyně, že k tomuto údaji na faktuře číslo došlo omylem, neboť příslušný zaměstnanec žalobkyně na zaplacení zálohy spoléhal, aniž by si zaplacení ověřil. Ač soud I. stupně na některých místech rozsudku zmiňuje, že původní žalovaný k tomuto tvrzení (zaplacení zálohy) neunesl důkazní břemeno, není pochyb o tom, že dospěl na základě provedeného dokazování (zejména účetními doklady žalobkyně) k pozitivnímu závěru, že k zaplacení nedošlo, což je odlišný skutkový úsudek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), u kterého je poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nadbytečné, i když se žalovanému dostalo.
9. Skutkový závěr o nezaplacení žalované zálohy je souladný s pravidly volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Soud provedl dokazování jednak výpovědí svědka příjmení a zejména výpisy z účtu žalobkyně, pokladními knihami a knihami bankovních dokladů za rozhodné období, které tuto platbu nikde neevidují, a dospěl k závěru, že se žalobkyni podařilo prokázat, že záloha nebyla žalovaným zaplacena. Zaplacení příslušné zálohy nemůže prokázat údaj na faktuře číslo. Obecně je fakturu možno považovat za výzvu k zaplacení dlužné částky, jež má význam pro posouzení splatnosti dluhu, či za prostředek identifikace pohledávky za závazkového vztahu. Také předmětná faktura číslo se vztahovala jen k platbě zbývající části kupní ceny ve výši částka. Údaj o uhrazené záloze částka je tedy jen doprovodný, který nepožívá žádné zvýšené důkazní síly a nelze jej vykládat jako kvitanci k zaplacení této částky ve smyslu § 1949 o. z. Ostatně nesprávnost tohoto údaje vyplývá již z toho, že zaplacení zálohy se vztahuje k bezhotovostnímu uhrazení zálohové faktury č. rok, o které však žalovaný tvrdil, že zálohu platil v hotovosti. Rovněž se nepodařilo nijak zpochybnit věrohodnost svědka příjmení jméno, neboť byl-li tento svědek oprávněn k vystavení faktury, z ničeho se nepodává, že by nutně musel mít přístup k celkovému účetnictví, nadto i v kladném případě by nebylo nevěrohodné tvrzení o tom, že uvedený svědek původnímu žalovanému zkrátka důvěřoval. Námitka žalovaného, že nelze podat negativní důkaz k výše uvedené faktuře nemůže obstát. Žalovanému nic nebránilo skutkový závěr soudu I. stupně o nezaplacení zálohy zvrátit dokladem o jejím zaplacení.
10. Odvolací soud se též ztotožňuje s tím, že původní žalovaný nevystupoval ve smluvním vztahu se žalobkyní coby spotřebitel. Jak zjistil odvolací soud z doplněného dokazování, byl to původní žalovaný, kdo sdělil žalobkyni údaje o svém IČO a anonymizováno a kdo též sdělil kontaktní email své advokátní kanceláře. Za této situace není pochyb, že původní žalovaný vystupoval ve vztahu se žalobkyní coby podnikatel, a žalovanému se nepodařilo vyvrátit domněnku stanovenou v § 421 odst. 2 o. z.
11. Soud I. stupně taktéž správně dospěl k závěru, že původní žalovaný je v prodlení se zaplacením části kupní ceny částka podle § 2086 odst. 1, § 2087 a § 2118 o. z. a částky částka coby minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení.
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně neúspěšná a je proto povinna nahradit úspěšné žalobkyni náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na ústním jednání před odvolacím soudem) po částka podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ advokátního tarifu, s připočtením náhrady paušální výdajů po částka za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. Součástí náhrady nákladů odvolacího řízení je též náhrada promeškaného času ve výši částka podle § 14 tarifu za cestu ze sídla zástupce žalobkyně do sídla odvolacího soudu s jednou jízdou v trvání necelých 4 hodin, celkem 16 půlhodin vč. cesty zpět s náhradou částka za každou započatou půlhodinu, a cestovné podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 151 a násl. zákoníku práce, které tvoří paušální náhrada částka za každý z celkových 748,6 km, celkem částka, a částka coby náhrada za spotřebované pohonné hmoty v ceně částka podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. při průměrné udávané kombinované spotřebě automobilu právního zástupce žalobce 6,8 l číslo km, vše s připočtením DPH částka. Celková náhrada cestovného vč. DPH tedy činí částka, s připočtením odměny a náhrady promeškaného času zástupce vč. DPH částka, celkem částka. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.