16 CO 427/2021

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Milanem Chmelíčkem a soudkyň Mgr. Jitky Stibralové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobců: a) Ing. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa b) Ing. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem Národní třída číslo, PSČ obec a číslo o částka s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č. j. 7C 195/2020-36

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částka s úrokem z prodlení 10% ročně od datum do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení 10% ročně z částky částka za dobu od datum do datum (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům náklady řízení částka (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali plnění ze smlouvy o převodu bytové jednotky číslo v k.ú. část obce a o zřízení věcného břemene spočívajícího v právu doživotního užívání bytu prodávajícím, uzavřené dne datum mezi žalobci (kupujícími) a právním předchůdcem žalovaného příjmení příjmení (prodávajícím). Předmětem řízení byly platby spojené s užíváním převáděné bytové jednotky (poplatky do fondu a náklady služeb) za dobu od datum do datum, ke kterým se JUDr. příjmení ve smlouvě zavázal a které v rozhodné době neplatil. Žalobci se domáhali zaplacení po žalovaném jako závětním dědici příjmení příjmení, který dne datum zemřel. Soud I. stupně považoval za prokázané, že JUDr. příjmení nesplnil závazek vyplývající z článku VI kupní smlouvy hradit veškeré platby spojené s užíváním bytu, svého závazku si byl vědom, neboť i po převodu bytu platby platil, a to nejenom v době, kdy v bytě fakticky bydlel, ale i po srpnu 2013, kdy byl umístěn do zařízení žalované, a lze mít za to, že by je platil i nadále prostřednictvím svého účtu u obec spořitelny, pokud by tento účet nezrušil a finanční prostředky neuložil u žalovaného, kam mu pak chodily i jeho příjmy z důchodu. Od května rok hradili platby vůči SVJ žalobci a z důvodu promlčení žádali plnění za dobu od datum do úmrtí JUDr. příjmení datum. Žalovaný dědictví neodmítl, učinil prohlášení dědice o pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti byla vyčíslena částkou částka; soud I. stupně proto uzavřel, že jako dědic dlužníka odpovídá za dluhy dlužníka ve smyslu § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb občanský zákoník (dále jen o.z.). Soud I. stupně přiznal žalobcům i úrok z prodlení za dobu od datum, vycházeje z toho, že první řádnou výzvou k zaplacení žalované částky byla až žaloba; ve zbylé části úroku z prodlení žalobu zamítl. Úspěšným žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)

3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl nesprávnost závěru soudu I. stupně o existenci dluhu JUDr. příjmení vůči žalobcům, vytkl soudu I. stupně, že nevzal v úvahu dohodu žalobkyně s JUDr. příjmení, že platby bude od okamžiku, kdy JUDr. příjmení neměl možnost platit platby prostřednictvím účtu u právnická osoba, platit sama. Soud I. stupně se měl dle žalovaného podrobně a blíže nezabýval touto dohodou, odkázal na vyjádření žalobkyně u jednání dne datum, kde existenci takové dohody sama tvrdila. Žalovaný má tedy za to, že žalobci upustili od požadavku, aby JUDr. příjmení platil platby za byt, který fakticky neužívá, a o placení ho nijak neupomínali. Žalovaný dále namítl, že pokud se v článku VI smlouvy JUDr. příjmení zavázal hradit platby po dobu užívání bytu, pak jde o závazek trvající pouze po dobu, po kterou JUDr. příjmení byt fakticky obýval, nikoli po dobu trvání doživotního práva užívání bytu. JUDr. příjmení přestal byt užívat v roce 2013, kdy byl umístěn do zařízení žalovaného, a poté žalobcům nic nebránilo byt užívat. Nemožnost užívat byt žalobci v době po 2013 žalobci neprokázali. Žalovaný též namítl, že článek VI smlouvy není dostatečně určitý a srozumitelný a závazek JUDr. příjmení platit žalobou uplatněné platby z něho nelze dovodit.

4. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odkázali na doslovné znění článku VI kupní smlouvy, trvali na tom, že jde o platné a určité ujednání o závazku prodávajícího JUDr. příjmení, který souvisí s oprávněním JUDr. příjmení z věcného břemene byt užívat, a závazek platil po celou dobu trvání tohoto oprávnění, nikoli jen po dobu faktického bydlení JUDr. příjmení vy bytě. Ve shodě s tím byli žalobci dle smlouvy povinni zdržet se užívání bytu. Závazek JUDr. příjmení o úhradě plateb nebyl změněn či zrušen, trval po celou dobu trvání věcného břemene, tedy do smrti JUDr. příjmení. Byt užíval i tím, že v něm měl umístěny věci, pro které neměl jiné uskladnění. V zařízení žalovaného byl JUDr. příjmení od srpna rok, přesto i pak platby platil, závazku si byl tedy vědom. Žalobci namítli, že žalovaný dezinterpretuje vyjádření žalobkyně učiněné před soudem I. stupně v souvislosti se zrušením účtu JUDr. příjmení u obec spořitelny v roce 2015. Po zrušení účtu JUDr. příjmení bylo nutné vyřešit placení plateb za byt, za jejichž úhradu jsou žalobci jako vlastníci bytové jednotky odpovědní ve vztahu ke společenství vlastníků jednotek, proto změnili zavedenou praxi a platby začali hradit společenství místo JUDr. příjmení sami, nešlo však o změnu či zrušení článku VI kupní smlouvy, což by se muselo stát písemně; nešlo ani o prominutí dluhu, pouze ho aktivně po JUDr. příjmení nevymáhali. Takto postupovali kvůli blízkému osobnímu vztahu žalobkyně a JUDr. příjmení, přičemž žalobkyně měla i za to, že je závětní dědičkou příjmení příjmení. Dále uvedli, že JUDr. příjmení měl zájem byt vyklidit, zrušit věcné břemeno a umožnit žalobcům jeho užívání, k tomu však za života JUDr. příjmení nedošlo. Trvali na tom, že stav bytu bránící užívání bytu žalobci prokázali např. fakturou (resp. přílohou faktury) firmy, která po úmrtí JUDr. příjmení byt vyklízela.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolán žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem I. stupně, který odpovídá provedeným důkazům a je dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Na základě odvolacích námitek žalovaného k němu odvolací soud dodává, že jednotlivá dílčí skutková zjištění soudu I. stupně jsou ve vzájemném souladu a vytvářejí logický celek. Žalobci nabyli s účinností od datum bytovou jednotku od JUDr. příjmení, ve prospěch kterého bylo zároveň zřízeno bezúplatné věcné břemeno doživotního užívání, s povinností oprávněného zakotvenou v článku VI odst. 2 kupní smlouvy platit vůči SVJ náklady spojené s užíváním bytu, tj. poplatky a služby, což se také dělo do května 2015, tedy i v době od srpna 2013, kdy začal pobývat v zařízení žalovaného. Po zrušení jeho bankovního účtu (ať již byly důvody jakékoli) platili platby vůči společenství vlastníků jednotek sami žalobci, kteří mají tuto povinnost ze zákona. S ohledem na blízký vztah žalobců a JUDr. příjmení plnění smluvní povinnosti nevymáhali, i s vědomím, že žalobkyně je na základě závěti JUDr. příjmení ze dne datum jeho závětní dědičkou. Poté co po smrti JUDr. příjmení zjistila, že dne datum sepsal JUDr. příjmení novou závěť ve prospěch žalovaného, žádá plnění dluhu JUDr. příjmení z pozůstalosti. Postup žalobkyně je srozumitelný a logický, neboť je zřejmé, že pokud by byla bývala zůstala závětní dědičkou ona, stala by se sama sobě dlužníkem a vyrovnání dluhu by se jí dostalo z pozůstalosti. Pokud se však hotovost JUDr. příjmení ve výsledné výši částka uložená v depozitu žalovaného stala pozůstalostí a žalovaný se stal dědicem, nelze v rozhodnutí žalobkyně domáhat se za daných okolností po žalovaném jako právním nástupci JUDr. příjmení úhrady dluhu spatřovat překvapivý či snad dokonce neetický postup. Námitka žalovaného, že žalobkyně a JUDr. příjmení se dohodli na tom, že platby budou hradit žalobci, není rozhodná. Ústní dohoda žalobkyně a JUDr. příjmení není platnou změnou článku VI odst. 2 kupní smlouvy, a to jednak pro nedostatek písemné formy, a dále též pro nedostatek vůle učinit změnu smlouvy, který plyne z okolnosti spočívající ve zrušení bankovního účtu JUDr. příjmení, prostřednictvím kterého byly platby činěny. Za přesvědčivé považuje odvolací soud vysvětlení žalobkyně, že platby začala v květnu 2015 hradit ona s tím, že společnou vůlí obou smluvních stran bylo vyklidit byt, ukončit věcné břemeno a přenechat byt k dispozici žalobcům. Pokud je v článku VI odst. 2 smlouvy závazek JUDr. příjmení vymezen dobou užívání bytu, pak se odvolací soud ztotožňuje s výkladem, že rozhodná doba, za kterou se žalobci domáhají plnění, je dobou užívání bytu JUDr. příjmení, neboť byt nebyl vyklizen a služebnost trvala. Námitka neurčitosti a nesrozumitelnosti článku VI odst. 2 smlouvy není důvodná, neboť smluvním stranám bylo jasné, jaký druh plateb (označené ve smlouvě jako všechny poplatky a služby spojené s užíváním bytu) se v tomto článku míní, přičemž výši plateb (zejména výši záloh za služby ve výši nedoplatků z vyúčtování) určovalo společenství vlastníků jednotek, tedy třetí nezávislá osoba. Skutečnost, že druh plateb i jejich výše (resp. způsob určení jejich výše) nebyl mezi účastníky sporný, dokládá zjištění, že JUDr. příjmení platil tyto platby po dlouhou dobu (8/ 2008 2015).

7. Správné je i právní hodnocení soudu I. stupně opřené o §1701 o. z., vycházející ze zjištění čisté hodnoty pozůstalosti částka, výše žalované pohledávky částka a prohlášení dědice o pozůstalostním majetku ve smyslu § 1687 odst. 2 o. z. Odvolací soud pouze doplňuje, že JUDr. příjmení svědčilo oprávnění z věcného břemene sjednané smluvně v roce 2008 dle § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), transformované s účinností od datum do služebnosti bytu dle § číslo odst. 2, § 1297 o. z. Náklady spojené s touto služebností nesl dle smlouvy JUDr. příjmení a právě tyto náklady jsou předmětem řízení. Na tom nic nemění skutečnost, že věcné břemeno bylo sjednáno bezúplatně.

8. S ohledem na vše výše uvedené potvrdil odvolací soud napadený výrok I. ve věci samé jako věcně správný dle § 219 o. s. ř., včetně věcně správného závislého nákladového výroku III.

9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byli úspěšní žalobci, a proto mají právo na náhradu nákladů právního zastoupení, tj. které představuje odměna advokáta určená dle § 7, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/196 Sb. za dva úkony právní služby po částka (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne datum), hotové výdaje 2x částka určené dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH, vše v celkové výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tedy jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Jen proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.