17 Ad 2/2026

Rubrum

17 Ad 2/2026 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: Z. O. bytem X. zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Hojdnem, LL.B. se sídlem Praha 10, Francouzská 299/98 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Praha 2, Palackého náměstí 375/4 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 5. 12. 2025, č. j. MZDR 29883/2025- 3/PRO, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým ministr zdravotnictví zamítl její rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2025, č. j. MZDR 11691/2023-9/PRO. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně ze dne 12. 4. 2023 o poskytnutí jednorázové peněžní částky za sterilizaci provedenou v rozporu s právem podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 2 17 Ad 2/2026 jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (dále jen „zákon č. 297/2021 Sb.“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 6. 1. 2001 byla hospitalizována v nemocnici v Kadani z důvodu porodu. Dne 8. 1. 2001 jí byl v témže zařízení proveden lékařský zákrok spočívající v její sterilizaci. Tato sterilizace byla provedena v rozporu s tehdy platným právem, tj. zákonem č. 20/1996 Sb., o péči o zdraví lidu, a směrnicí Ministerstva zdravotnictví ČSR č. LP-252.3-19.11.71 (dále jen „směrnice“).

3. Žalobkyně o sterilizaci nikdy nežádala a neudělila k ní informovaný souhlas. Při podepisování žádosti o sterilizaci ze dne 28. 12. 2000 jednala v omylu, neboť žádost považovala za potřebný dokument související s porodem. Tvrdila, že žádost neobsahovala řádné odůvodnění (viz § 6 směrnice). Zároveň nebylo podepsáno písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní (viz § 11 směrnice). Žalobkyně tedy nevěděla, že by mělo jít o nezvratný zákrok. Ze zdravotnické dokumentace dále nelze seznat, jakým způsobem byla žalobkyně informována o důsledcích, rizicích a předpokládaném průběhu zákroku či o možných alternativách. Ve zdravotnické dokumentaci je sice obsaženo „Poučení o operačním zákroku“, to je však velmi obecné, a navíc bylo žalobkyni předloženo nedlouho po porodu, kdy měla teplotu a nebylo jí dobře. Z těchto důvodů má žalobkyně za to, že sterilizace byla provedena protiprávně. Nadto se provedení sterilizace takto krátce po porodu jeví jako krajně nevhodné. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 14 Ad 3/2024-39.

4. Žalobkyně poznamenala, že provedená sterilizace se následně ukázala být neúspěšná, jelikož žalobkyně po 6 letech znovu otěhotněla (po neúspěšné sterilizaci žalobkyně měla ještě 3 děti). Namítala, že neúspěch sterilizace by neměl vést k automatickému závěru o pozbytí nároku na jednorázové odškodnění podle zákona č. 297/2021.

5. Tvrdila, že zákon č. 297/2021 Sb. byl přijat mimo jiné jako prostředek, jímž stát převzal odpovědnost za své dřívější jednání. Při výkladu tohoto zákona by tak měl být brán v potaz nejen zájem žadatelek o odškodnění, ale i zájem státu na přijetí odpovědnosti. Jestliže stát skutečně zamýšlel převzít odpovědnost, měl by být zákon vykládán extenzivně. Pokud tedy stát někomu způsobil újmu, měl by se snažit zajistit, aby tato osoba nevyvázla bez náhrady.

6. Dále žalobkyně poukázala na § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. s tím, že toto ustanovení nehovoří o úspěchu či neúspěchu zdravotního výkonu. Pokud by měly být odškodňovány pouze zákroky, které fakticky zabraňují plodnosti, mohlo by jít např. i o vložení nitroděložního tělíska, popřípadě o jiné zákroky zabraňující dotyčné osobě otěhotnět.

7. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že podmínkou pro přiznání odškodnění je „prokázání, že žadatelka podstoupila v rozhodném období sterilizaci ve zdravotnickém zařízení na území České republiky (1. podmínka) a že se tak stalo při opravdu vážném rozporu s právem ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 Sb. (2. podmínka.).“. Obě tyto podmínky žalobkyně splňuje. S ohledem na účel zákona č. 297/2021 Sb. by nedávalo smysl, pokud by neúspěch sterilizace sám o sobě zapříčinil nemožnost odškodnění, pokud žalobkyni navzdory neúspěchu vznikla újma.

8. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem, že jí neúspěšným zákrokem nevznikla žádná újma a nebylo zasaženo do jejího rodinného a soukromého života. Žalobkyně totiž poté, co jí bylo sděleno, že byla sterilizována, z této informace vycházela. Další dítě tak měla neplánovaně Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 3 17 Ad 2/2026 až s šestiletým odstupem. Původně si však přála, aby její děti měly mezi sebou malé věkové rozestupy. Její životní plán tak byl v důsledku neúspěšné sterilizace fakticky narušen. Žalobkyně si vždy přála mít další děti, o čemž svědčí to, že poté, co se dozvěděla o neúspěšnosti sterilizace, měla ještě tři holčičky. Z důvodu domnělé nemožnosti otěhotnět tak prožila i psychické útrapy. Bylo rovněž zasaženo do jejího práva na reprodukci, byť ne trvale a pouze v omezeném časovém období. Zákrok měl nezvratný vliv na její rodinný a soukromý život, který si žalobkyně představovala jinak. To však napadené rozhodnutí nijak nereflektuje.

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

11. Při jednání konaném dne 18. 5. 2026 setrvala žalobkyně na svém procesním stanovisku. Žalovaný se z jednání omluvil.

12. Při posouzení věci vyšel soud z následující právní úpravy: - Podle § 3 odst. 1 zákona č. 297/2021 sterilizací v rozporu s právem se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.

13. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

14. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení otázky, zda nárok na jednorázové peněžité odškodnění podle zákona č. 297/2021 Sb. může vzniknout rovněž osobě, která sice podstoupila sterilizační zákrok, avšak tento zákrok se posléze ukázal jako neúspěšný. Zatímco žalobkyně tvrdí, že zákon č. 297/2021 Sb. nespojuje vznik nároku s úspěšností zákroku, žalovaný je opačného názoru. Pro úplnost soud doplňuje, že skutkové okolnosti projednávaného případu nejsou mezi účastníky řízení sporné. Žalobkyně podstoupila sterilizační zákrok, který se však ukázal jako neúspěšný.

15. Výkladem pojmu sterilizace ve smyslu zákona č. 297/2021 Sb. se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2025, č. j. 1 As 283/2024-50. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že zákon č. 297/2021 Sb. obsahuje v § 3 pro své účely autonomní definici pojmu sterilizace, která se uplatní přednostně před odlišnými vymezeními tohoto pojmu v jiných právních předpisech. Zákon č. 297/2021 Sb. se tak vztahuje nejen na protiprávní zákroky zabraňující plodnosti bez odstranění či poškození pohlavních žláz, ale rovněž na zákroky vedoucí k trvalé ztrátě plodnosti, které byly spojeny s jejich poškozením či odstraněním, například s úplným odstraněním vaječníků (tzv. kastrací).

16. Dále Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 283/2024 konstatoval, že [a]čkoliv důvodová zpráva k zákonu č. 297/2021 Sb. v úvodu cituje definici sterilizace coby zdravotní Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 4 17 Ad 2/2026 výkon zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz, neznamená to, že cílem zákona mělo být poskytnutí peněžité satisfakce pouze v případech striktně omezených na zbavení plodnosti bez poškození či odstranění pohlavních žláz. Újmu, kterou se zákon č. 297/2021 Sb. snaží dle důvodové zprávy reparovat, je třeba chápat jako odebrání možnosti založení biologické rodiny, resp. trvalé zbavení plodnosti“, respektive, že účelem zákona č. 297/2021 Sb. „bylo odčinit negativní následky spojené se zneužíváním běžných léčebných zákroků k rozsáhlejším a trvalým zásahům do reprodukčního zdraví, k nimž v minulosti prokazatelně docházelo“ (poznámka: podtržení provedl zdejší soud).

17. Zejména však Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 283/2024 dospěl k závěru, že „z textu i kontextu zákona (jakož i jeho smyslu a účelu) lze jednoznačně dovodit, že zabráněním plodnosti se zde rozumí trvalé zbavení plodnosti, a nikoliv dočasné antikoncepční metody. Lze tedy uzavřít, že pod pojem sterilizace ve smyslu zákona č. 297/2021 Sb. spadají všechny zdravotní výkony zabraňující plodnosti, a to trvale“ (poznámka podtržení provedl zdejší soud).

18. Na základě shora uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že sterilizací ve smyslu zákona č. 297/2021 Sb. je nutno rozumět trvalé zbavení plodnosti jako následek zdravotního výkonu. Rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda jde o sterilizaci ve smyslu tohoto zákona, není forma či medicínské označení zákroku, nýbrž jeho trvalý účinek spočívající v definitivní ztrátě reprodukční schopnosti a odebrání možnosti založení biologické rodiny. Tento výklad odpovídá textu zákona, jeho autonomní definici pojmu sterilizace, jakož i jeho smyslu a účelu, jímž je odčinění újmy způsobené závažnými a nevratnými zásahy do reprodukčního zdraví.

19. Soud k námitce žalobkyně akcentuje, že pojmu sterilizace podle zákona č. 297/2021 Sb. neodpovídají zdravotní výkony, které zabránění plodnosti způsobují pouze dočasně, jako je např. zavedení nitroděložního tělíska či jiné formy antikoncepce.

20. Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobkyně nebyla v důsledku podstoupeného zákroku trvale zbavena plodnosti, neboť následně ještě třikrát porodila. Soud má proto ve shodě se správními orgány za to, že žalobkyně nesplňovala podmínky pro přiznání jednorázové peněžité částky podle zákona č. 297/2021 Sb.

21. Protože soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňovala zákonné podmínky pro vznik nároku podle zákona č. 297/2021 Sb., nepovažoval za nezbytné se dále zabývat námitkami žalobkyně spočívajícími v tvrzení, že žádost o sterilizaci podepsala omylem, že tato žádost nebyla řádně odůvodněna a že před provedením zákroku nebyla řádně poučena. Ani případná důvodnost těchto námitek by totiž nemohla nic změnit na závěru, že v projednávané věci nebyl splněn zákonný předpoklad vzniku nároku podle zákona č. 297/2021 Sb., tj. trvalé zbavení plodnosti (viz výše). Tyto námitky jsou tak irelevantní.

22. Soud pro úplnost dodává, že se ztotožňuje s žalobkyní v tom, že působnost zákona č. 297/2021 Sb. má být vykládána spíše extenzivněji. Ostatně to vyplývá i z rozsudku sp. zn. 1 As 283/2024. Pokud by však soud pod působnost tohoto zákona zahrnul i (protiprávní) lékařské zákroky, v jejichž důsledku nedošlo k trvalému zbavení plodnosti, nešlo by již o přípustný extenzivní výklad zákona, nýbrž o jeho nepřípustné dotváření v rozporu s jeho jazykovým významem, smyslem i úmyslem zákonodárce. Takový postup by byl v rozporu s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24, body 30 a násl.).

23. Soud chápe a nikterak nezpochybňuje, že žalobkyně mohla v souvislosti s provedeným zákrokem a následnou informací o sterilizaci utrpět újmu a že tato skutečnost mohla mít Shodu s prvopisem potvrzuje M. S. 5 17 Ad 2/2026 dopad na její soukromý a rodinný život. Taková újma však není reparovatelná cestou zákona č. 297/2021 Sb., neboť ten se na takové situaci nevztahuje.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

24. Soud tudíž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. Ve druhém výroku soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému správnímu orgánu žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha dne 18. května 2026 Milan Tauber v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.