17 Co 148/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Andrey Venclíkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 81 470 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 1. 2026, č. j. 19 C 173/2025-62,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku III. o nákladech řízení se mění jen tak, že výše náhrady těchto nákladů činí 50 547 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 5 844 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 81 470 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 470 Kč za období od 11. 7. 2023 do 28. 7. 2023 (výrok II.) a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 46 994,03 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 81 470 Kč jako odstupného podle smlouvy o zájezdu, kterou účastnice uzavřely dne 10. 7. 2023. Předmětem smlouvy bylo zajištění pobytu v hotelu , název, v , stát, a letenek na trase , adresa, –, adresa, –, adresa, v termínu od 13. 7. 2023 do 21. 7. 2023 pro žalovanou a další cestující. Žalovaná od smlouvy odstoupila 11. 7. 2023. Žalobkyně proto požadovala na základě smluvních podmínek stornopoplatek ve výši 100 % ceny zájezdu. Žalovaná jeho úhradu odmítla. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny od 11. 7. 2023, Anonymizováno, do zaplacení.

3. Žalovaná se žalobě bránila nejprve tvrzením, že smlouvu neuzavřela, přičemž poukazovala na nesoulad adresy uvedené ve smlouvě s adresou jejího pobytu zapsanou v občanském průkazu. Namítala též, že při uzavírání takové smlouvy by měl být občanský průkaz předložen. Následně již nezpochybňovala, že smlouva o zájezdu byla uzavřena, avšak storno poplatek ve výši 100 % ceny zájezdu považovala za nemravný, a poukazovala též na nedostatek svých finančních prostředků. Ve svém závěrečném návrhu dále uvedla, že ona i její partner vzhledem ke svému vzdělání a schopnostem nemohli pochopit rozsah smluvních podmínek ani důsledky odstoupení od smlouvy, a proto dovozovala rozpor smlouvy i smluvních podmínek s dobrými mravy.

4. Soud I. stupně měl po provedeném dokazování za prokázané, že dne 10. 7. 2023 byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o zájezdu, jejímž předmětem byl zájezd do , adresa, v , stát, v termínu od 13. 7. 2023 do 21. 7. 2023 v hotelu , název, , zahrnující leteckou dopravu a ubytování pro žalovanou a další tři cestující, a že celková cena zájezdu činila 81 470 Kč. Dále zjistil, že součástí smlouvy byly podmínky pro cestující cestovní kanceláře , právnická osoba, , podle nichž při odstoupení dva dny před zahájením letního zájezdu náleží cestovní kanceláři částka odpovídající 100 % konečné ceny zájezdu. Žalovaná byla s těmito podmínkami seznámena pracovníkem žalobkyně před uzavřením smlouvy. Smlouvu podepsala v kanceláři žalobkyně. Následující den po uzavření smlouvy žalovaná požádala o storno zájezdu z důvodu nevyhovujícího hotelu, následně storno elektronicky potvrdila. Pořádající cestovní kancelář vyúčtovala žalobkyni storno poplatek ve výši 81 470 Kč a žalobkyně tuto částku dne 12. 7. 2023 uhradila. Následně ji fakturovala žalované se splatností dne 28. 7. 2023.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravujících smlouvu o zájezdu, zejména § 2521 odst. 1, § 2523 odst. 1, § 2524, § 2533 odst. 1 a 2, § 2535, dále podle § 1970 o. z. o úroku z prodlení.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a uvedených zákonných ustanovení dospěl k závěru, že smlouva o zájezdu byla platně uzavřena, žalovaná od ní před zahájením zájezdu odstoupila, vznikla jí povinnost uhradit přiměřené odstupné ve výši sjednaného stornopoplatku a ode dne prodlení s úhradou této částky též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení.

7. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně splnila své informační povinnosti, neboť žalované jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem sdělila obsah závazku i celkovou cenu zájezdu, a současně ji seznámila s podmínkami odstoupení, včetně stornopoplatku pro případ zrušení zájezdu bezprostředně před jeho zahájením. Za rozhodné považoval, že žalovaná od smlouvy odstoupila dva dny před zahájením zájezdu, kdy již žalobkyně i pořádající cestovní kancelář měly pouze mizivou možnost zájezd nabídnout či prodat jinému zájemci. Z tohoto důvodu považoval stornopoplatek ve výši 100 % ceny zájezdu za přiměřený ve smyslu § 2533 odst. 2 o. z. Současně neshledal podmínky pro aplikaci § 2535 o. z., neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by v místě určení nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti odůvodňující odstoupení bez zaplacení odstupného.

8. Pokud jde o námitku, že žalovaná a její partner nebyli vzhledem ke svému vzdělání schopni pochopit rozsah smluvních podmínek a důsledky odstoupení, soud I. stupně zdůraznil, že byla uplatněna až po uplynutí lhůty ke koncentraci řízení. Současně odkázal na § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností.

9. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl co do jistiny 81 470 Kč a co do úroku z prodlení od 29. 7. 2023 do zaplacení. V části požadující úrok z prodlení za dobu od 11. 7. 2023 do 28. 7. 2023 žalobu zamítl, protože povinnost žalované zaplatit odstupné se stala splatnou až na základě vystavené faktury se splatností dne 28. 7. 2023.

10. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 46 994,03 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též „a. t.“), náhradu hotových výdajů, cestovné, náhradu za promeškaný čas a daň z přidané hodnoty.

11. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým napadla výroky I. a III. V odvolání žalovaná namítá, že jí byla k podpisu předložena velmi rozsáhlá smlouva, aniž měla možnost jejího řádného posouzení. Dále tvrdila, že jí žalobkyně nesdělila, že od smlouvy nemůže odstoupit, ačkoli ji upozornila, že se během dne ještě musí rozhodnout, zda bude na nabídku zájezdu reflektovat. Současně tvrdila, že nebyla seznámena se stornopoplatkem ve výši 100 % ceny zájezdu pro případ odstoupení. Za nesprávný považuje i závěr soudu I. stupně, že námitku o neschopnosti své a svého partnera pochopit rozsah smluvních podmínek a důsledky odstoupení uplatnila až po koncentraci řízení. Má za to, že nešlo o nový důkaz, ale o hodnocení situace, která by soudu měla být zřejmá, pokud žalovaná namítala, že je hlášena k pobytu na adrese úřadu městské části a že adresa uváděná žalobkyní neodpovídá adrese zapsané v jejím občanském průkazu. Z těchto skutečností dovozuje, že soudem mělo být bráno v potaz, že je osobou sociálně slabou a ne zcela schopnou posoudit velmi rozsáhlou smlouvu. V této souvislosti připomněla svůj návrh na provedení důkazu výpisem z registru obyvatel. Žalobkyni dále vytýká, že při uzavírání smlouvy postupovala chybně, pokud si nevyžádala doklad totožnosti žalované a nepodmiňovala uzavření smlouvy předchozím zaplacením zálohy. Znovu zdůraznila, že na adrese uvedené v žalobě, , adresa, , nebydlela a nebydlí. Při jednání odvolacího soudu naopak žalovaná na dotaz odvolacího soudu uvedla, že na této adrese bydlí. Dále žalovaná v odvolání namítla, že se sama nijak neobohatila a že případná majetková újma vznikla žalobkyni pouze v důsledku jejího vlastního postupu vůči jinému subjektu. Závěr soudu I. stupně o existenci práva žalobkyně z uzavřené smlouvy považuje za nesprávný, vůči ní za šikanózní a dovozuje, že smlouvu nelze považovat za platně uzavřenou. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu i v této části zamítne a žalobkyni uloží povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně i náklady odvolacího řízení. K dotazu odvolacího soudu dále uvedla, že není omezena ve svéprávnosti.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadených výrocích. Zdůraznila, že žalovaná uzavřela smlouvu dobrovolně, svobodně a bez jakéhokoli nátlaku. Měla možnost se se smluvní dokumentací seznámit, uzavření smlouvy odmítnout nebo si vyžádat čas k jejímu prostudování. Jestliže tak neučinila, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že obrana žalované ve svém důsledku znamená popření odpovědnosti spotřebitele za obsah podepsaných dokumentů, pokud je později vyhodnotí jako nevýhodné nebo rozsáhlé, což by bylo v rozporu se zásadou pacta sunt servanda. K námitce, že žalovaná nebyla seznámena se stornopoplatkem ve výši 100 % ceny zájezdu, žalobkyně uvedla, že storno podmínky byly součástí smluvní dokumentace i všeobecných obchodních podmínek, s nimiž žalovaná vyslovila souhlas podpisem smlouvy. Podle žalobkyně nelze přijmout obranu, že účastník smluvního vztahu není vázán smluvními podmínkami jen proto, že si je nepřečetl nebo jim nevěnoval dostatečnou pozornost. Samotná skutečnost, že smluvní dokumentace byla rozsáhlá, nemá vliv na platnost smlouvy. Za nerozhodné označila i námitky týkající se sociální situace žalované, jejího hlášeného pobytu na adrese úřadu městské části a tvrzení, že měla před uzavřením smlouvy zkoumat její majetkové nebo osobní poměry. Uvedla, že jí žádný právní předpis takovou povinnost neukládá. Stejně tak pokládala za právně nevýznamné, zda žalovaná bydlela na jiné adrese, než kterou uváděla, neboť pro posouzení věci je rozhodné, že žalovaná smlouvu uzavřela a následně od ní odstoupila za podmínek zakládajících vznik nároku na storno poplatek. Za mimoběžnou označila námitku, že se žalovaná nijak neobohatila, neboť uplatněný nárok není nárokem z bezdůvodného obohacení, nýbrž nárokem smluvním. Ztotožnila se i s argumentací soudu I. stupně ohledně koncentrace řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění. Odvolací soud proto z těchto zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje, zejména na skutkovou rekapitulaci obsaženou v bodu 5. odůvodnění napadeného rozsudku.

15. Správný je závěr soudu I. stupně, že mezi účastnicemi byla dne 10. 7. 2023 platně uzavřena smlouva o zájezdu, od níž žalovaná dne 11. 7. 2023 odstoupila, a že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednaného odstupného ve výši 81 470 Kč, neboť se nejednalo o situaci předvídanou v § 2535 o. z. Tento závěr vyplývá ze smlouvy o zájezdu, souvisejících smluvních podmínek, následné e-mailové komunikace i z výpovědi svědka , jméno FO, . Svědek přesvědčivě popsal okolnosti uzavření smlouvy, včetně toho, že se žalovanou byly projednány podstatné okolnosti zájezdu, jeho cena i podmínky storna. Jeho výpověď koresponduje s listinnými důkazy.

16. Odvolací námitka, že žalovaná neměla možnost smlouvu řádně posoudit, že nebyla seznámena se stornopoplatkem ve výši 100 % ceny zájezdu nebo že jí žalobkyně nesdělila důsledky odstoupení od smlouvy, důvodná není. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanou s těmito podmínkami včetně odstupného před uzavřením smlouvy seznámil pracovník žalobkyně, a to na pobočce žalobkyně, kde pak žalovaná smlouvu bez výhrad podepsala. Smluvní dokumentace byla žalované následně zaslána rovněž elektronicky. Jestliže žalovaná po poskytnutém poučení smlouvu podepsala, je nerozhodné, zda se podle svého tvrzení chtěla ještě dále rozmýšlet. Měla možnost smlouvu neuzavřít, případně si vyžádat další čas k jejímu prostudování. Samotná rozsáhlost smluvní dokumentace bez dalšího nevede k závěru o neplatnosti smlouvy ani k závěru, že žalovaná není jejím obsahem vázána. Tento závěr odpovídá i zásadě autonomie vůle a zásadě pacta sunt servanda, jak je akcentuje judikatura Ústavního soudu, zejména nález ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1653/17.

17. Nedůvodná je též námitka nepřiměřenosti odstupného ve výši 100 % ceny zájezdu. Podle § 2533 odst. 2 o. z. musí být sjednané odstupné přiměřené; jeho přiměřenost se posuzuje zejména podle doby mezi odstoupením od smlouvy a zahájením zájezdu, očekávaných úspor nákladů a možnosti náhradního využití služeb cestovního ruchu. Žalovaná odstoupila od smlouvy dva dny před zahájením zájezdu, tedy v době, kdy byla možnost náhradního obsazení zájezdu zjevně minimální a kdy lze rozumně předpokládat, že podstatná část nákladů na zajištěné služby již byla vynaložena nebo byla nevratná. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3044/2021, připustil, že odstupné odpovídající ceně zájezdu může být při odstoupení krátce před odjezdem odůvodněné, jestliže cestovní kancelář již zajistila služby a nepodařilo se nalézt náhradního zákazníka. V poměrech projednávané věci proto soud I. stupně správně neshledal sjednané odstupné nepřiměřeným.

18. Námitku žalované o tom, že nebyla schopna vzhledem ke svému vzdělání posoudit a pochopit rozsah smluvních podmínek ani důsledky odstoupení od smlouvy, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně považuje za nedůvodnou a s ohledem na měnící se tvrzení žalované v průběhu řízení ji hodnotí jako účelovou. Žalovaná není omezena ve svéprávnosti a v řízení nevyplynuly žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by nebyla plně svéprávná ve smyslu § 15 o. z. Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Obecná tvrzení týkající se sociální situace, vzdělání, místa hlášeného pobytu na adrese úřadu městské části či nesouladu adresy ve smlouvě s adresou uvedenou v občanském průkazu sama o sobě nic nevypovídají o neschopnosti žalované smlouvu uzavřít nebo porozumět jejím podstatným důsledkům.

19. Odvolací soud nepovažuje za přijatelný argument žalované, podle něhož by osoba hlášená k pobytu sídla úřadu měla být bez dalšího soudem považována za neschopnou uzavřít smlouvu. Takový závěr by navíc vedl k nepřípustně diskriminačnímu posuzování osob pouze podle místa jejich hlášeného pobytu. Soud I. stupně tedy nepochybil, pokud důkaz výpisem z registru obyvatel neprovedl, neboť skutečnost, kde je žalovaná hlášena k pobytu, je pro posouzení její schopnosti uzavřít smlouvu nerozhodná.

20. Odvolací soud neshledal důvod ani k zásahu korektivem dobrých mravů. Závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy představuje výjimečný zásah do smluvní autonomie a musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Ty však v souzené věci shledány nebyly.

21. Relevantní není ani námitka, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy zkoumat majetkové, sociální či osobní poměry žalované, vyžádat si doklad totožnosti nebo podmínit uzavření smlouvy zaplacením zálohy. Žádná taková obecná zákonná povinnost z právní úpravy smlouvy o zájezdu nevyplývá. Rozhodné je, že žalovaná smlouvu uzavřela, následně sama potvrdila storno zájezdu a odstoupila od smlouvy v době, s níž byly spojeny sjednané stornovací důsledky. Stejně tak je bez významu tvrzení, že se žalovaná neobohatila, neboť žalobkyní uplatněný nárok není nárokem z bezdůvodného obohacení, nýbrž nárokem smluvním, odvozeným od platně uzavřené smlouvy o zájezdu a od podmínek jejího zrušení odstoupením ze strany zákazníka.

22. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

23. Pokud jde o náklady řízení, soud I. stupně správně přiznal úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 4 074 Kč a nákladů právního zastoupení. Pokud jde o stanovení odměny za jednotlivé úkony (5,5 úkonů po 4 380 Kč), odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich výčet uvedený v bodě 15. odůvodnění napadeného rozsudku.

24. Pokud jde o výši paušální náhrady nákladů podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času podle § 14 a. t., soud I. stupně převzal částky obsažené ve vyúčtování učiněném žalobkyní. To však vycházelo z částek odpovídajících znění a. t. účinnému do 31. 12. 2024, ačkoli část úkonů byla učiněna po 1. 1. 2025. Navíc náhradu za ztrátu času na cestě přiznal pouze za 12 půlhodin, ačkoli za dvě cesty k jednáním z , adresa, do , adresa, a zpět to bylo 24 půlhodin (jak bylo vyúčtováno žalobkyní). Cestovné přiznal ve výši vyúčtované žalobkyní, která však neodpovídá vyhláškám č. 475/2024 Sb. a č. 573/2025 Sb., které stanoví cestovní náhrady pro rok 2025, resp. 2026.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhoduje podle § 151 odst. 1 o. s. ř. i bez návrhu a jejich výši určuje sám podle § 151 odst. 2 o. s. ř., takže není vázán vyúčtováním účastníka, a to ani tehdy, vyúčtoval-li účastník náklady v nižší částce, než jaká mu podle právních předpisů náleží.

26. Žalobkyni tedy náleží paušální náhrada nákladů v částce 300 Kč za 2 úkony učiněné v roce 2024 (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva) a dále po 450 Kč za 4 úkony učiněné po 1. 1. 2025 (žaloba, vyjádření, 2 jednání). Dále žalobkyni náleží cestovné za jízdu osobním automobilem (spotřeba dle technického průkazu 12,3/8,0/9,4 litrů benzinu 98 na 100 km) ke dvěma jednáním soudu z , adresa, do , adresa, a zpět (425 km), a to za den 4. 11. 2025 ve výši 4 169,03 Kč (cena pohonných hmot 40,50 Kč/l; sazba základní náhrady 5,8 Kč/km) a za den 8. 1. 2026 ve výši 4 148,42 Kč (cena pohonných hmot 39 Kč/l; sazba základní náhrady 5,9 Kč/km). Za uvedené cesty náleží dle § 14 a. t. též náhrada za ztrátu času na cestě, a to za celkem 24 půlhodin po 150 Kč. DPH ve výši 21 % činí 8 065,57 Kč.

27. Náklady za řízení před soudem I. stupně celkem činí po zaokrouhlení 50 547 Kč.

28. Odvolací soud z uvedených důvodů nákladový výrok III. napadeného rozsudku změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a přiznal žalobkyni uvedenou částku.

29. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány zcela úspěšné žalobkyni. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří odměna za právní zastoupení advokátem určená dle a. t. Žalobkyni náleží odměna za jeden úkon dle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání) v částce 4 380 Kč, paušální náhrada nákladů dle § 13 a. t. v částce 450 Kč, dále 21% DPH v částce 1 014,30 Kč. Náklady odvolacího řízení celkem činí po zaokrouhlení 5 844 Kč.