17 Co 235/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: název, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 15 000 Kč k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. května 2024 č.j. 21 C 30/2024-61

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba co do částky částka zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to za řízení před soudem I. stupně ve výši částka a za odvolací řízení ve výši částka, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka (výrok I.), zamítl žalobu co do částky částka (výrok II.) a zavázal žalovanou k zaplacení náhrady nákladů řízení žalobkyni ve výši částka (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši částka způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouho trvajícím správním řízení před Českou správou sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) o příplatek k vdovskému důchodu za manželovo věznění a podezřelý výraz dle vl. nař. 622/2004 Sb. (o zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální). Tvrdila, že nárok uplatnila datum a rozhodnutí bylo vydáno až datum, ale nikoliv o příplatku v souvislosti s úmrtím manžela ve vězení. Námitkové řízení poté trvalo od datum do datum – i zde byla překročena lhůta k vyřízení. O příplatku za úmrtí manžela nebylo do datum rozhodnuto, a proto odškodnění požaduje do datum, kdy byla podána žaloba.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když žádost o příplatek byla vyřízena nejen ve vztahu k manželovu věznění, ale i rovněž k manželovu podezřelý výraz. S odkazem na vl. nař. 622/2004 Sb. uvedla, že v případě, že manžel oprávněné osoby podezřelý výraz v době věznění, zvyšuje se příplatek o částka. Ustanovení zakládající nárok na toto zvýšení, tj. § 2 odst. 2 věta třetí citovaného vl.nař. bylo do nařízení vloženo novelizací, provedenou nařízením vlády č. 369/2007 Sb.; podle čl. II bodu 2 novelizačního nařízení náleží zvýšení o částku částka od splátky důchodu za leden 2008. Toto zvýšení bylo žalobkyni přiznáno, když příplatek byl od ledna 2007 zvýšen na částka a následně od ledna 2008 na částka.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že v rámci rozhodnutí označeného číslem IV ze dne datum, č. j. 1–4R– datum–415/tel. číslo bylo rozhodnuto o příplatku k vdovskému důchodu žalobkyně za dobu věznění a zároveň v souvislosti s podezřelý výraz jejího manžela v době věznění ve výši částka, o požadavku na příplatek, (který byl fakticky v minulosti přiznán), rozhodnuto nebylo. Dále soud zjistil, že žalobkyně podala dne datum u ČSSZ žádost o přiznání příplatku k vdovskému důchodu z důvodu věznění podezřelý výraz manžela v době od datum do datum. Dne datum podala též žádost o příplatek za věznění manžela v době od datum do datum. Rozhodnutím číslo IV ze dne datum, č.j. 1–4R– datum–415/tel. číslo bylo rozhodnuto tak, že podle ustanovení § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených název režimem v oblasti sociální byl žalobkyni příplatek přiznán. Dne datum byly ČSSZ doručeny námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne datum, č. j. RN tel. číslo 315 – AHN byly podané námitky zamítnuty. Žalobkyně uplatnila nárok na nemajetkovou újmu k předběžnému projednání dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. dne datum a nebylo jí vyhověno.

5. Soud věc právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. Délku řízení hodnotil ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva jednak z pohledu celkové délky řízení a jednak z pohledu konkrétních průtahů. Konstatoval, že i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum, mají právo na projednání věci v přiměřené době (s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum).

6. Na straně ČSSZ jako správního orgánu byly zjištěny průtahy v řízení s poukazem na ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., (správního řádu – dále jen SŘ), v rozhodném znění, dle něhož lhůta pro vyřízení žádosti žalobkyně byla 30, resp. 60 dnů. Ani odvolací řízení by nemělo být zásadně delší (§ 93 správního řádu). V této věci však žalovaná o požadavku žalobkyně rozhodla pravomocně po 9 měsících co se týče příplatku za věznění, potažmo po 15 měsících o požadavku o příplatek ve výši částka. O příplatku za podezřelý výraz manžela nebylo formálně rozhodnuto, byť již byl žalobkyni fakticky přiznán. Délka správního řízení nebyla přiměřená a byla zatížena průtahy. U žalobkyně se na základě vyvratitelné právní domněnky předpokládá vznik nemajetkové újmy.

7. Při výpočtu odškodnění vycházel soud I. stupně ze Stanoviska (Cpjn 206/2010). Vyšel z částky částka ročně (první dva roky ½) s tím, že jde o řízení pro žalobkyni vyššího významu – jedná se o důchodovou věc. Řízení trvajícímu 15 měsíců by zadostiučinění odpovídalo v částce částka. S přihlédnutím k průtahům ČSSZ zvýšil odškodnění o 10 %. Z důvodu, že bylo rozhodováno 2x a s ohledem na námitky žalobkyně odškodnění snížil o 10 %. Z hlediska významu pro žalobkyni zvýšil základní částku o 10 % za 9 měsíců a poté snížil o 10 % za 6 měsíců s tím, že již žalobkyně nemohla být v nejistotě, když příplatek jí již byl vyplácen. V návaznosti na to vyhověl žalobě co do částky částka a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

8. Proti rozsudku podala žalovaná rozsáhlé odvolání. Namítla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému závěru a neobstojí ani jeho právní posouzení. Upozornila na jeho rozporné závěry, zejména v bodech 13 a 14 rozsudku. Především poukázala na to, že neexistuje žádný příplatek za podezřelý výraz manžela v době věznění jako takový. Existuje příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, na který mají nárok státní občané ČR, specifikovaní ve vl. nař. č. 622/2004 Sb., vydaném na základě § 8 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti název režimu a odporu proti němu. částka Kč potom představuje jen jednu z komponent příplatku určeného dle § 2 odst. 2 Nařízení. Toto ustanovení bylo do Nařízení vloženo vl. nař. č. 369/2007 Sb.; podle čl. II bod 2 novelizačního Nařízení náleží zvýšení o částku částka od splátky důchodu za leden 2008. Poté cituje ve svém odvolání výrok rozhodnutí č. IV. ze dne datum č.j. 1-4R-datum-415/tel. číslo. Z něho je zcela zřejmé, že o příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální bylo meritorně rozhodnuto. Zcela nesrozumitelný je tedy závěr soudu v bodě 13, kde je uvedeno, že celková doba správního řízení o požadavku žalobkyně činila 9 měsíců, pokud jde o příplatek za věznění a 15 měsíců za příplatek za podezřelý výraz manžela. Na to navazuje další závěr soudu, že o příplatku za podezřelý výraz manžela v době věznění nebylo formálně rozhodnuto, i když příplatek částka byl fakticky přiznán. Tento závěr však neodpovídá skutečnosti. Rozporuplné je i odůvodnění v části týkající se přiznané výše odškodnění. Kdy pro význam je soud zvýšil za 9 měsíců o 10 % a za 6 měsíců snížil o 10 % s tím, že žalobkyně již nemohla být v nejistotě. Ve skutečnosti nejistota žalobkyně pominula datum vydáním předmětného rozhodnutí a celkově bylo rozhodnuto datum, kdy byly zamítnuty námitky žalobkyně. Dále shrnula, že složitost řízení v této věci je dána mimo jiné množstvím podaných žádostí a jejich doplňováním a opakovaným podáváním neodůvodněných odvolání. Rovněž upozornila na to, že kritérium vyššího věku, jehož se žalobkyně dovolává ve snaze o zvýšení odškodnění v projednávané věci nelze použít. V této souvislosti upozornila na to, že žalobkyně požádala o odškodňovací dávky v roce 2022 a 2023, ačkoli rehabilitační řízení proběhlo v roce 1990 (věznění manžela bylo v letech 1983 až 1985). Žalobkyně je poživatelkou vdovského důchodu od roku 1992. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k novému projednání, nebo změnu rozsudku na plné zamítnutí žaloby.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Namítla, že může požádat o dávky kdykoliv chce. Navíc za situace, kdy žije v Kanadě neměla až do roku 2022 o příplatku žádnou povědomost. Dále zdůraznila, že v průběhu řízení se intenzita újmy může měnit.

10. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu odvolání žalované rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a poté co zopakoval dokazování rozhodnutím ČSSZ č. IV. ze dne datum č.j. 1-4R-datum-číslo a rozhodnutím datum č.j. číslo o námitkách žalobkyně, dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně opodstatněné.

11. Ze shora citovaného rozhodnutí ČSSZ č. IV. vzal odvolací soud za prokázané, že jím bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že od ledna 2008 se zvyšuje procentní výměra vdovského důchodu na částka/měsíčně; procentní výměra vdovského důchodu na částka/měsíčně a příplatek k důchodu podle vl.nař. 622/2004 ve znění pozdějších předpisů činí částka/měsíčně. Jedná se o poměrně složité a pro člověka nepohybujícího se v důchodové agendě těžko srozumitelné rozhodnutí, jež kromě uvedeného výroku obsahuje dalších 21 výroků o výměře, zvýšení, či příplatků k důchodu za různá období.

12. Ze shora citovaného rozhodnutí o námitkách žalobkyně má odvolací soud za prokázané, že namítaná rozhodnutí ČSSZ označená čísly I., II. a IV. se potvrzují a námitky do nich se zamítají. Současně je v závěru odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že, i když podání žalobkyně adresované správnímu orgánu, ze dne datum je označeno jako námitky proti rozhodnutí IV. ze dne datum, posoudila je ČSSZ s odkazem na § 37 odst. 1 SŘ podle obsahu, jako novou žádost, o níž bude rozhodnuto v odděleném řízení. Právě tato formulace měla zcela zřejmě za následek pochybnosti žalobkyně, ale i soudu I. stupně o tom, zda je věc skončena.

13. K tomu žalovaná na vysvětlenou uvedla, že řízení v důchodových věcech je ovládáno zásadou rebus sic stantibus, dle níž jsou důchodové záležitosti přezkoumávány v případě, že je o to požádáno za situace, kdy dojde ke změnám, resp. k doložení nových zjištění. V daném případě to ale neznamená, že se takové řízení považuje za jeden celek. Zdůraznila, že v projednávaném případě bylo o nároku žalobkyně rozhodnuto datum a s konečnou platností potom datum. K tomuto závěru se po podaném vysvětlení připojil i zástupce žalobkyně.

14. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že ve věci příplatku ke vdovskému důchodu žalobkyně trvalo správní řízení od datum do datum, tj. 9 měsíců. S přihlédnutím k tomu, že pro vyřízení věci je stanovena přímo lhůta ve správním řádu (jeden, maximálně dva měsíce pro mimořádně složitou věc na každém stupni), tedy zákonná lhůta, došlo bezpochyby k jejímu překročení. Lhůta vyřízení věci je nepřiměřená, a tudíž je třeba uzavřít, že ze strany žalované došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za který náleží žalobkyni odškodnění.

15. Soud I. stupně v dané věci provedl dostatečné dokazování a věc správně právně posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud však plně nesdílí jeho skutkové závěry a formu a výsledek výpočtu odškodnění. V projednávané věci se jedná o netypický případ protahovaného řízení, který vychází z toho, že byly překročeny zákonné lhůty k vyřízení věci a nejedná se s přihlédnutím ke všem okolnostem o překročení mimořádně zásadní. Nárok žalobkyně je třeba podřídit Stanovisku při zohlednění specifik věci.

16. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je třeba odškodnit částkou částka ročně bez krácení na ½ za prvé dva roky, tj. částka měsíčně. Při 9 měsících základní odškodnění představuje částku částka. Tuto základní částku již dále nijak neupravoval. Ve vztahu k napadenému rozsudku to představuje změnu vyhovujícího výroku tak, že žaloba se zamítá ještě co do částky částka. V tomto směru odvolací soud změnil výrok I. dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jinak jej jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil. Žalobkyni tak náleží odškodnění za nepřiměřeně dlouho trvající řízení ve výši částka.

17. Zamítavý výrok II. nebyl napaden odvoláním žádné z účastnic, a proto nabyl samostatně právní moci dle § 206 odst. 2 o.s.ř.

18. Výrok o nákladech řízení byl učiněn dle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř.

19. Pokud jde o náklady řízení před soudem I. stupně, žalobkyni na těchto nákladech náleží částka, jak správně vypočetl již soud I. stupně. Jedná se o soudní poplatek částka, dále 4 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava, žaloba, vyjádření žalobkyně ze dne datum, účast u jednání soudu dne datum), k tomu 4 režijní paušály na hotové výdaje po částka a 21 % DPH.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni náleží náklady právního zastoupení v tomto stadiu řízení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Jedná se o dva úkony po částka (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání datum), k tomu dva režijní paušály po částka, DPH ve výši částka, tj. celkem částka. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.