17 Co 32/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Andrey Venclíkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 500 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 10. 2025, č. j. 40 C 73/2025-80,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku II. o nákladech řízení se mění jen tak, že výše náhrady těchto nákladů činí 215 584,40 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 45 955,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 500 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 195 643,60 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali, aby jim žalovaná zaplatila částku 500 000 Kč jako smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení žalované s úhradou kupní ceny ve výši 17 000 000 Kč dle kupní smlouvy o koupi spoluvlastnického podílu na nemovitostech uzavřené dne 11. 6. 2024.

3. Žalovaná se bránila zejména námitkou neplatnosti kupní smlouvy pro údajný omyl ohledně možnosti nabýt i druhý spoluvlastnický podíl. Tvrdila, že byla žalobci uvedena v omyl o ochotě druhého spoluvlastníka podíl prodat. Dále namítala nepřiměřenost smluvní pokuty a navrhla její moderaci.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků dospěl ke skutkovému závěru, že dne 11. 6. 2024 uzavřeli žalobci s žalovanou kupní smlouvu na prodej spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na nemovitostech v k. ú. , adresa, za kupní cenu 17 000 000 Kč. Strany si ujednaly závazek kupující zaplatit smluvní pokutu prodávajícím ve výši 100 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení se zaplacením kupní ceny a pro případ nezaplacení kupní ceny do 30. 11. 2024 ve výši 500 000 Kč s tím, že kupujícím současně vzniklo právo od smlouvy odstoupit. Jednání o prodeji probíhala od počátku roku 2024. Za žalovanou se žalobci jednal a smlouvu podepsal tehdejší předseda správní rady , jméno FO, . Uzavření smlouvy zprostředkoval realitní makléř , tituly před jménem, , jméno FO, , který se s , jméno FO, znal z dřívějších obchodních transakcí a žalobcům jej doporučil jako seriózního zájemce. Sdělil jim, že , jméno FO, má od svého investora potvrzené zajištění financí na koupi poloviny nemovitostí, dále že je připraven posléze řešit spoluvlastnictví případně soudní cestou. Žalované měl být poskytnut úvěr na developerský projekt za částku kolem 160 000 000 Kč, z níž měla být uhrazena i předmětná kupní cena. K poskytnutí úvěru nedošlo, neboť banka jej podmínila vypořádáním spoluvlastnictví. Soud měl za prokázané, že žalovaná byla před uzavřením kupní smlouvy informována o odmítavém stanovisku spoluvlastníka , jméno FO, k prodeji jeho spoluvlastnického podílu a rizicích s tím spojených.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil tak, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem, a proto žalobci od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. odstoupili.

6. Nárok na smluvní pokutu posoudil podle § 2048 o. z. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela kupní smlouvu s vědomím, že se jedná o prodej pouze spoluvlastnického podílu, a byla si vědoma komplikací spojených s částečným vlastnictvím. Přestože financování nebylo v době podpisu smlouvy zajištěno, žalovaná jednala v očekávání jeho budoucího zajištění, což se však nenaplnilo. Soud vyložil, že za situace, kdy skutečnost, že druhý spoluvlastník odmítal prodej, byla známa již před podpisem smlouvy, nelze následné neplnění závazku žalovanou přičítat okolnostem mimo její kontrolu. Jednalo se přitom o podstatné porušení smlouvy a nárok žalobců na zaplacení sjednané smluvní pokuty je proto důvodný.

7. Požadavek na moderaci smluvní pokuty soud posoudil podle § 2051 o. z. Výši smluvní pokuty (cca 2,9 % kupní ceny) považoval za odpovídající hodnotě zajištěného závazku i významu včasného plnění pro žalobce, kteří jsou na rozdíl od podnikající žalované fyzickými osobami. Nebyly prokázány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly zásah soudu do smluvní autonomie stran. Soud proto požadavku na moderaci nepřisvědčil a žalobě zcela vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal zcela úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 195 643,60 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu advokáta vypočtenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za dvě zastupované osoby, náhradu hotových výdajů a daň z přidané hodnoty.

9. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně při posouzení nároku na smluvní pokutu nevzal v potaz žalovanou tvrzené skutečnosti a jí označené důkazy, a to zejména ve vztahu k tomu, že žalovaná měla jednat v ospravedlnitelném omylu vyvolaném žalobci. Dále namítala, že neuhrazení kupní ceny nebylo důsledkem její libovůle, nýbrž následkem objektivní překážky, která jí znemožnila sjednanou kupní cenu uhradit. K prokázání tvrzení, že žalobci ji utvrzovali v tom, že postoj , jméno FO, k prodeji není kategoricky odmítavý, navrhla k důkazu e-mailovou komunikaci z 5. 2. a 18. 3. 2024 mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , kterou se jí údajně podařilo získat po vynesení napadeného rozsudku a v níž , tituly před jménem, , jméno FO, žalovanou instruoval, aby nekontaktovala druhého majitele nemovitosti. Vytkla soudu neúplné zjištění skutkového stavu, když neprovedl navržený důkaz výslechem spoluvlastníka pana , jméno FO, , neboť pouze pan , jméno FO, mohl soudu objektivně sdělit, jaký byl vztah mezi ním a žalobci, zda a jakým způsobem informoval žalobce o svém postoji k prodeji ještě předtím, než žalobci začali jednat s žalovanou, dále mohl vypovědět o tom, zda ho žalovaná kontaktovala ohledně prodeje jeho spoluvlastnického podílu a o tom, zda žalobci vytvořili informační bariéru mezi ním a žalovanou, dále že žalobci navzdory vědomosti o neochotě pana , jméno FO, prodat spoluvlastnický podíl ujišťovali žalovanou o reálnosti nabytí celé nemovitosti. Soud I. stupně naproti tomu podle žalované založil své skutkové závěry o vědomosti žalované a rizicích transakce výhradně na výpovědích osob, které mají na výsledku sporu přímý ekonomický zájem, konkrétně výpovědích žalobců a svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Odmítnutím výslechu nestranného svědka pana , jméno FO, soud znemožnil žalované prokázat pravdivost jejích tvrzení o tom, že byla uvedena v omyl, a tím jí upřel právo na spravedlivý proces. Podle žalované jednání žalobců, kteří nechali žalovanou vstoupit do smluvního vztahu podloženého vysokou smluvní pokutou v situaci, kdy věděli, že realizace záměru je kvůli postoji třetí osoby nemožná, naplňuje znaky jednání v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Podle žalované nárok na smluvní pokutu slouží pouze k bezdůvodnému obohacení žalobců na její úkor. K úvahám soudu o moderaci žalovaná uvedla, že matematický přístup k posuzování přiměřenosti výše smluvní pokuty je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí vyšších soudů, která vyžaduje komplexní zhodnocení všech okolností případu. Podle žalované měl soud zkoumat především funkci smluvní pokuty, přičemž funkce paušalizované náhrady škody zde zcela absentuje, neboť žalobcům žádná škoda nevznikla, a funkce sankční je vzhledem k okolnostem případu nepřiměřeně tvrdá. Žalovaná navíc vyvinula maximální úsilí k vyřešení situace, když aktivně jednala s financujícími institucemi. K tomuto svému tvrzení v odvolání navrhla k důkazu Indikativní nabídku od společnosti , právnická osoba, ze dne 18. 2. 2025.

10. Žalovaná dále v odvolání brojila proti výši nákladů řízení. Podle jejího názoru byl nesprávně aplikován § 12 odst. 4 a. t. (stanovení odměny za dvě osoby), když žalobci jsou manželé, předmětný podíl na nemovitostech je součástí jejich společného jmění manželů a v řízení vystupují jako nerozluční společníci. Jejich právní zástupce v řízení nevykonával dvě odlišné sady úkonů pro dva klienty s rozdílnými zájmy. Veškerá podání, argumentace i důkazní návrhy byly společné a směřovaly k vymožení jednoho plnění do jedné majetkové podstaty. Žalobci by tak měli být pro účely stanovení náhrady nákladů řízení považováni za jeden subjekt. Opačný postup vede k neúměrnému zatížení žalované úhradou nákladů, které nebyly vynaloženy účelně, neboť právní zástupce fakticky zastupoval jeden nedělitelný majetkový zájem.

11. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne, případně aby jej zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Pro případ, že by tomuto odvolacímu návrhu nebylo vyhověno, žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že částka nákladů řízení bude činit 130 836 Kč.

12. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku včetně výroku o nákladech řízení. Odmítli tvrzení žalované, že jednala v jakémkoliv (natož ospravedlnitelném) omylu, který měl být vyvolán z jejich strany zatajením odmítavého stanoviska , jméno FO, k prodeji jeho spoluvlastnického podílu. Skutečnost, že žalovaná si byla od samého počátku vědoma toho, že pan , jméno FO, nehodlá svůj podíl prodat, byla dle žalobců dostatečně prokázána svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, . Poukázali též na skutečnost, že žalovaná je vysoce odbornou firmou, poskytující (mimo jiné) poradenství ve věci koupě a prodeje nemovitostí. Podle nich byl důvodem nezaplacení kupní ceny fakt, že žalovaná si neověřila možnosti financování koupě pouze ideální poloviny nemovitostí z úvěru, což vyplynulo z výpovědi , jméno FO, . Takovéto jednání (opomenutí) odborné firmy nelze považovat za objektivní překážku zaplacení kupní ceny. Žalobci se ztotožnili s postupem soudu I. stupně, když nevyslechl navrženého svědka , jméno FO, , neboť skutečnost, že odmítal prodat svůj spoluvlastnický podíl, byla v řízení nesporná. K charakteru smluvní pokuty žalobci uvedli, že se jedná v prvé řadě o utvrzení dluhu a až poté i funkci reparační. Lze ji proto požadovat bez ohledu na to, zda škoda vznikla. Navíc žalobci mají za to, že jim škoda vznikla, neboť nejméně sedm měsíců marně čekali na zaplacení kupní ceny. Ohledně možnosti moderace smluvní pokuty odkázali na svá předešlá vyjádření a obecně známou skutečnost, že v obdobných obchodních případech se výše smluvní pokuty pohybuje v rozmezí 5 % až 10 % z kupní ceny, přičemž v daném případě to bylo pouze 2,94 %. V reakci na odvolací argumentaci a nově navržené důkazy žalovanou žalobci v doplňujícím vyjádření uvedli, že při podrobné lustraci e-mailové komunikace dohledali zprávu, kterou zaslala dne 6. 6. 2024 žalovaná , tituly před jménem, , jméno FO, a ten ji přeposlal žalobcům. V ní , jméno FO, jasně hovoří o tom, že se bude spoluvlastnictví domu zřejmě vypořádávat soudní cestou. Uvedenou e-mailovou korespondenci z 6 6. 2024 žalobci navrhli k důkazu.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

14. Soud I. stupně provedl dokazování v zásadě v dostatečném rozsahu. Odvolací soud ho pouze drobně doplnil s ohledem na chybějící skutková zjištění v odůvodnění rozsudku. Z přípisu právního zástupce žalobců ze dne 20. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobci odstoupili od uzavřené kupní smlouvy z důvodu neuhrazení kupní ceny a současně vyzvali žalovanou k úhradě smluvní pokuty 500 000 Kč do 28. 2. 2025. Tento přípis byl žalované doručen dne 20. 2. 2025, jak vyplývá z doručenky datové zprávy.

15. Odvolací soud neshledal důvod pro další doplnění dokazování.

16. Pokud jde o navrženého svědka , jméno FO, , odvolací soud uvádí, že jeho výslech by pro posouzení věci neměl relevantní význam. Jeho výslech totiž žalovaná navrhla zejména k prokázání tvrzení, která jsou mezi účastníky nesporná, konkrétně že žalobci věděli o odmítavém stanovisku , jméno FO, již před uzavřením kupní smlouvy. Podle žalované by mohl svědek dále vypovědět, jaké jsou jeho vztahy s žalobci, zda žalovaná kontaktovala , jméno FO, ohledně prodeje jeho spoluvlastnického podílu již před uzavřením kupní smlouvy, dále zda žalobci vytvořili informační bariéru mezi ním a žalovanou. Toto jsou však skutečnosti zcela nerelevantní pro prokázání sporného tvrzení žalované, že žalobci před uzavřením kupní smlouvy žalovanou ujišťovali o ochotě , jméno FO, spoluvlastnický podíl prodat. , jméno FO, také nemohl mít povědomost o tom, zda žalobci ujišťovali žalovanou o reálnosti nabytí celé nemovitosti, když jednáním účastníků nebyl přítomen. Navíc toto tvrzení žalované bylo zcela vyvráceno jinými důkazy.

17. Odvolací soud tedy konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když výslech navrženého svědka , jméno FO, neprovedl, byť tento svůj postup opomněl v odůvodnění rozsudku vysvětlit.

18. Skutečnost, že žalovaná věděla o odmítavém postoji , jméno FO, k prodeji spoluvlastnického podílu, vyplynula především z výpovědi slyšeného svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který jako realitní makléř uzavření kupní smlouvy zprostředkoval a o rizicích spojených s koupí se žalovanou komunikoval. Podle tohoto svědka si žalovaná byla neochoty druhého spoluvlastníka k prodeji dobře vědoma, předpokládala případné získání jeho spoluvlastnického podílu soudní cestou a uvědomovala si, že právě tato okolnost je důvodem pro nižší kupní cenu spoluvlastnického podílu žalobců oproti běžné tržní ceně, což pro ni činilo nabídku lukrativní. Věrohodnost tohoto svědka nebyla ničím zpochybněna. Poukaz žalované na ekonomický zájem tohoto svědka na výsledku řízení odvolací soud nepovažuje za případný, neboť svědek zprostředkovával pouze uzavření kupní smlouvy a při vymáhání smluvní pokuty žalobce nezastupuje.

19. Výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, nezpochybnil ve své výpovědi ani , jméno FO, , předseda správní rady žalované v době uzavření smlouvy, který s , tituly před jménem, , jméno FO, za žalovanou uzavření kupní smlouvy projednával. Ten ve své výpovědi uvedl, že kupní smlouvu podepsal v dobré víře, že financování celého projektu bude zajištěno prostřednictvím banky.

20. Ohledně výslechu , jméno FO, je třeba uvést, že byl soudem I. stupně nesprávně vyslechnut jako svědek podle § 126 o. s. ř., navzdory tomu, že vypovídal o událostech z doby, kdy byl statutárním orgánem žalované a z toho důvodu měl být vyslechnut jako účastník řízení podle § 131 o. s. ř. (srovn. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98, a ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2678/2000). Odvolací soud však dospěl k závěru, že tato procesní vada neměla vliv na výsledné rozhodnutí soudu. Soud I. stupně totiž na výpovědi , jméno FO, nevystavěl svůj skutkový závěr o tom, že žalovaná si byla vědoma odmítavého stanoviska , jméno FO, již během kontraktačního procesu. Současně skutečnost, o níž zejména vypovídal, tj. že žalovaná doufala v poskytnutí úvěru, což banka nakonec odmítla, byla tvrzená samotnou žalovanou a žalobci ji nesporovali.

21. Odvolací soud neshledal důvod pro doplnění dokazování listinami, které účastníci předložili v odvolacím řízení. Předně, pokud jde o e-mailové komunikace, jedná se o důkazy navržené až v rámci odvolacího řízení v rozporu se zásadou neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.). V obou případech se jedná o e-maily, jimiž strany nepochybně disponovaly již v průběhu řízení před soudem I. stupně, neboť se jednalo o jejich vlastní e-mailové komunikace s , tituly před jménem, , jméno FO, . Navíc se jednalo o důkazy nadbytečné, resp. nerozhodné. E-maily předložené žalobci měly prokázat, že žalovaná věděla o odmítavém stanovisku , jméno FO, , což již bylo prokázáno jinými důkazy. E-maily předložené žalovanou měly prokázat, že žalobci ujišťovali žalovanou o tom, že postoj , jméno FO, k prodeji není kategoricky odmítavý. K tomu odvolací soud uvádí, že ze žádosti, aby žalovaná nekontaktovala druhého spoluvlastníka, nelze učinit žádný závěr o tom, zda žalobci žalovanou o jeho odmítavém stanovisku informovali či nikoli. Nerozhodný byl též důkaz listinou Indikativní nabídku od společnosti , právnická osoba, ze dne 18. 2. 2025. Tento důkaz ostatně navrhli již před soudem I. stupně žalobci. Tento důkaz je bez významu, neboť okolnost, že banka žalované úvěr neposkytla, je nesporná, a skutečnost, že žalovaná ještě v únoru 2025 jednala s bankou nemá vliv na závěr o tom, že žalobcům vznikl nárok na smluvní pokutu 500 000 Kč ke dni 30. 11. 2024. Odvolací soud tedy neshledal pochybení soudu I. stupně, pokud tento důkaz neprovedl, byť v odůvodnění napadeného rozsudku opomněl tento svůj postup vysvětlit.

22. Pokud jde o ostatní skutkové okolnosti zjištěné soudem I. stupně, ty byly mezi stranami víceméně nesporné. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že skutkový stav, jak je popsán v bodě 4. tohoto odůvodnění, byl soudem I. stupně zjištěn správně, a odvolací soud jej doplnil pouze o zjištění uvedená v bodě 14. tohoto odůvodnění.

23. Soud I. stupně také věc správně právně posoudil, když dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 o. z. Pokud jde o odstoupení od smlouvy, odvolací soud upřesňuje, že žalobci od smlouvy odstoupili podle § 2001 o. z., neboť si možnost odstoupení v případě neuhrazení kupní ceny výslovně sjednali ve smlouvě. Odkaz soudu I. stupně na § 2002 odst. 1 o. z. tak nebyl případný, což však nemělo vliv na správnost jeho rozhodnutí ve věci, neboť předmětem řízení nabyly nároky vyplývající z odstoupení od smlouvy.

24. Soud I. stupně se v odůvodnění svého rozsudku výslovně nezabýval námitkou žalované o neplatnosti kupní smlouvy z důvodu omylu. Žalovaná tvrdila, že jednala v omylu, který vyvolali žalobci tím, že ji ujišťovali o tom, že druhý spoluvlastník bude rovněž ochoten prodat svůj spoluvlastnický podíl. Jednalo by se tedy o důvod neplatnosti právního jednání podle § 583 o. z. Žalovaná byla soudem I. stupně při jednání soudu dne 24. 7. 2025 řádně vyzvána s poučením podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k uvedení tvrzení a označení důkazů o tom, že ji žalobci uvedli v omyl. Žádné další důkazy však nepředložila. Její obrana byla navíc zcela vyvrácena, neboť bylo prokázáno, že odmítavé stanovisko , jméno FO, k prodeji bylo žalované dobře známo již před uzavřením kupní smlouvy. Neplatnost kupní smlouvy z důvodu omylu žalované tedy nepřipadá v úvahu.

25. Nárok na smluvní pokutu soud I. stupně správně posoudil podle § 2048 a násl. o. z. Postup při úvaze o moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. podrobně popsal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2023. V něm uvedl, že přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dále uvádí, že je třeba nejprve zjistit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta plnit, přičemž lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí. Dále může plnit paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody) nebo funkci sankční, případně dílem obě. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že moderace je zásadně výjimečný nástroj umožňující soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na smluvní pokutu.

26. Odvolací soud má za to, že v dané věci měla smluvní pokuta s ohledem na okolnosti uzavření smlouvy plnit všechny tři výše zmíněné funkce, neboť měla především žalovanou odradit od možného nesplnění jejího závazku, sankcionovat ji za případné prodlení a současně měla částečně krýt případnou újmu vzniklou žalobcům, pokud by se jim včas nedostalo sjednaného finančního plnění v relativně velmi vysoké částce. Odvolací soud se ztotožňuje s úvahou soudu I. stupně, že ve vztahu ke sjednané kupní ceně není požadovaná smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká. Dosahuje totiž pouze 2,94 % sjednané kupní ceny. Žalovaná je přitom obchodní společností zabývající se mimo jiné nakupováním a prodejem nemovitostí. Kupní smlouvu uzavírala v rámci svého developerského projektu. Předmětná transakce tedy proběhla v rámci její běžné podnikatelské činnosti. Na rozdíl od žalobců tak žalovaná v tomto vztahu vystupovala jako profesionál. Okolnost, že podcenila rizika spojená s nákupem pouze ideální poloviny nemovitostí, jde zcela k její tíži a rozhodně nemůže být důvodem pro snížení již tak (ve vztahu ke kupní ceně) nízké smluvní pokuty. Ani odvolací soud tedy neshledal důvod pro snížení požadované smluvní pokuty.

27. Soud I. stupně tedy správně žalobcům přiznal nárok na zaplacení celé sjednané smluvní pokuty 500 000 Kč.

28. Správně byl přiznán též nárok na požadovaný úrok z prodlení. Odvolací soud pouze doplňuje, že nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. a jeho výše je stanovena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení dne 1. 3. 2025, nicméně žalobci požadovali úrok z prodlení až od 8. 3. 2025. V souladu s dispoziční zásadou byl tedy správně přiznán až od požadovaného data.

29. Soud I. stupně správně přiznal žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Správně též aplikoval na výpočet nákladů právního zastoupení vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“).

30. K námitce žalované o nesprávné aplikaci § 12 odst. 4 a. t. o odměně za zastupování více účastníků odvolací soud uvádí, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu vztahující se k tomuto ustanovení je obecný soud povinen použít právní předpis jako celek a není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení. V případě nepřiměřeně vysoké náhrady nákladů přichází v úvahu pouze moderace podle § 150 o. s. ř. (srovn. rozsudek ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 173/2016; nález ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 529/16; nález ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 2865/23). K argumentaci žalované, že žalobci jsou manželé, hájí společný zájem a měli by proto být považováni za jednu osobu, odvolací soud uvádí, že ve zmíněném rozsudku sp. zn. 25 Cdo 173/2016 Nejvyšší soud neshledal důvod pro žalovanou naznačený postup ani v případě, kdy společně zastoupenými účastníky řízení jsou nezletilé děti a jejich rodiče.

31. Odvolací soud při jednání poučil účastníky o tom, že vypočtenou odměnu podle a. t. lze snížit jen cestou moderace podle § 150 o. s. ř. Žalovaná na výzvu odvolacího soudu žádné mimořádné důvody netvrdila a ani odvolací soud žádné neshledal.

32. Odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu I. stupně, pokud jde o složení nákladů řízení (soudní poplatek, jednotlivé úkony právní služby, režijních paušály a daň z přidané hodnoty). Shledal však nesprávnou výslednou částku nákladů řízení, kterou přezkoumal z úřední povinnosti. Za 8,5 úkonu právní služby po 18 540 Kč za dva zastoupené (10 300 Kč a 8 240 Kč) a 9 režijních paušálů po 450 Kč, se soudním poplatkem 20 000 Kč činí celkové náklady 181 640 Kč, s 21% DPH činí 215 584,40 Kč.

33. Odvolací soud tedy podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil pouze tak, že výše nákladů řízení činí 215 584,40 Kč, jinak jej rovněž potvrdil.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní. Náklady představuje odměna za právní zastoupení advokátem určená podle § 8 odst. 1, § 12 odst. 4, § 7 a. t. Odvolací soud přiznal odměnu za dva úkony po 18 540 Kč, dále dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 a. t. a 21% DPH v částce 7 975,80 Kč. Náklady odvolacího řízení celkem činí 45 955,80 Kč.