17 Co 377/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - orgán , IČO IČO sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2025, č. j. 20 C 104/2023-98

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku II. o nákladech řízení se mění jen tak, že výše náhrady těchto nákladů činí 45 088,10 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 752,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 132 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 276,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení o návrhu na deklaraci veřejné účelové komunikace na pozemcích žalobce p. č. , číslo, a p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“), zahájeného 5. 12. 2012. Žaloba byla v průběhu řízení se souhlasem soudu opakovaně rozšířena až na celkovou částku 200 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 132 000 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že dne 5. 12. 2012 bylo zahájeno správní řízení o určení existence veřejně přístupné účelové komunikace na předmětných pozemcích, které jsou ve vlastnictví žalobce (dále jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení rozhodnutím ze dne 4. 1. 2013 MÚ , adresa, deklaroval existenci veřejně přístupné účelové komunikace na předmětných pozemcích, toto rozhodnutí bylo dne 22. 4. 2013 rozhodnutím , orgán, , adresa, kraje (dále jen „, orgán, “) zrušeno a věc vrácena MÚ , adresa, k novému projednání. Usnesením ze dne 30. 9. 2013 , orgán, rozhodl o odnětí věci MÚ , adresa, z důvodu vyloučení úředních osob a přikázal věc MÚ , adresa, . MÚ , adresa, rozhodnutím ze dne 9. 6. 2014 deklaroval neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace na předmětných pozemcích, rozhodnutím , orgán, ze dne 17. 5. 2016 bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému rozhodnutí. Dne 1. 6. 2017 MÚ , adresa, řízení zastavil, toto rozhodnutí , orgán, rozhodnutím z 26. 6. 2018 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Oznámením ze dne 14. 9. 2020 MÚ v , adresa, vyzval žalobce k doplnění důkazů, následně byla usnesením , orgán, ze dne 17. 10. 2022 konstatována nečinnost MÚ , adresa, a věc byla přikázána k rozhodnutí MěÚ , adresa, . MěÚ , adresa, dne 25. 9. 2023 rozhodl dle § 142 správního řádu o neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace na předmětných pozemcích, , orgán, rozhodnutím ze dne 15. 5. 2025 toto rozhodnutí potvrdil, tím bylo řízení skončeno. V rámci správního řízení vydal MÚ , adresa, dne 23. 11. 2016 předběžné opatření, jímž bylo žalobci nařízeno, aby z předmětných pozemků odstranil veškeré překážky bránící nebo omezující průchod a průjezd kočárky a jízdními koly. Rozhodnutím MÚ , adresa, z 1. 6. 2017 bylo předběžné opatření zrušeno, proti čemuž se MÚ , adresa, odvolal. Na základě předběžného opatření byla proti žalobci nařízena exekuce a dne 25. 1. 2017 vydán exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalobce ve výši 26 046 Kč, exekuce byla následně usnesením Okresního soudu , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 30. 8. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, č.j. , spisová značka, ze dne 2. 6. 2020 zastavena. Dne 27. 9. 2022 uplatnil žalobce u , orgán, nárok na náhradu škody způsobené mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, , orgán, dne 14. 3. 2023 konstatovalo, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé a žalobci se za to omluvilo.

4. Soud I. stupně nárok posoudil dle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ;o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“). Uvedl, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť správní řízení bylo zahájeno dne 5. 12. 2012 a bylo pravomocně skončeno dne 19. 5. 2025, trvalo tedy 12 let, 5 měsíců a 14 dnů. Jedná se o tak závažné průtahy, že jako kompenzace vzniklé újmy nepostačuje poskytnutí pouhé omluvy. Soud proto přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích. Při výpočtu náhrady vycházel ze Stanoviska Nejv. soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky snížené na polovinu. Základní částka za 12 let, 5 měsíců a 14 dnů činí 171 833,30 Kč. Dále se soud zabýval kritérii pro zvýšení či snížení základní částky a shledal důvody pro zvýšení částky o 10 % z důvodu extrémní délky řízení i jednotlivých dílčích průtahů správních orgánů, které musely být řešeny opatřením proti nečinnosti a k nimž žalobce žádným způsobem nepřispěl. K dalšímu zvýšení základní částky o 10 % soud přistoupil proto, že žalobce byl neoprávněně poškozen exekučním řízením, které představovalo závažný (byť dočasný) zásah do jeho soukromého života (vedení v evidenci exekucí, obstavení účtů atd.). K dalšímu zvýšení by soud přistoupil z důvodu významu řízení pro žalobce, neboť se neztotožnil s argumentací žalované, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný - jedná se o nemovitý majetek ve vlastnictví žalobce, který těsně přiléhá k jeho další nemovitosti a může ovlivňovat kvalitu jeho užívání (ruch, vandalství atd.). Soud však byl vázán žalobním návrhem ohledně výše žalované částky, proto vyhověl žalobě v plnému rozsahu, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů ve výši 27 276,90 Kč: zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč za 4 úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 21. 4. 2023, podání ze dne 3. 11. 2023, účast na jednání dne 12. 4. 2024) 4 x 3 100 Kč, 4 paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., dále odměna dle § 9a odst. 2 a.t. z tarifní hodnoty 22 766 Kč za úkony učiněné po 1. 1. 2025 (podání ze dne 19. 5. 2025, podání ze dne 2. 6. 2025 a účast na jednání dne 27. 6. 2025) 3 x, Anonymizováno, 1 980 Kč, 3 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a DPH 21 % z částky 20 890 Kč ve výši 4 386,90 Kč.

6. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že soud chybně posoudil význam posuzovaného řízení pro žalobce a pominul okolnosti, za kterých ke vzniku nemajetkové újmy ve sféře žalobce došlo. Soud pominul i složitost posuzovaného řízení, když správní řízení o deklaraci existence veřejné komunikace patří mezi typově nejsložitější a nejnáročnější řízení po stránce skutkové i právní, což ovlivňuje jeho délku. , orgán, sice pravomocně deklaroval, že se na předmětných pozemcích nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, ale jedině z důvodu nenaplnění znaku nutné komunikační potřeby. Odvolací správní orgán však dospěl k jednoznačnému závěru, že souhlas vlastníka pozemků s veřejným užíváním pozemků byl v minulosti výslovně udělen právním předchůdcem (otcem) žalobce, který tím sledoval své jiné majetkové zájmy. Na předmětných pozemcích měla v rámci své developerské činnosti vybudovat komunikace společnost , právnická osoba, ., ovládaná otcem žalobce, tato společnost však poté, co rozprodala nemovitosti v realizovaném developerském projektu, komunikace nedobudovala a pozemky byly převedeny na žalobce, který začal bránit jejich veřejnému užívání, což je v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti mají vliv na hodnocení významu posuzovaného řízení pro žalobce, neboť kdyby žalobce předchozí souhlas s užíváním pozemků respektoval, k zahájení řízení by nedošlo. Cesta přes předmětné pozemky byla využívána zejména dětmi při cestě do školy a ze školy a rodiči s dětmi při docházce do mateřské školy. Předmětné pozemky jsou od rodinného domu a zahrady žalobce odděleny oplocením, je na nich instalováno veřejné osvětlení a váznou na nich věcná břemena, proto je pro žalobce jiné využití předmětných pozemků než jako cesty prakticky vyloučené. , adresa, shledává potřebnost uvedené dopravní cesty na předmětných pozemcích, dne 5. 9. 2023 bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby komunikace na předmětných pozemcích, k realizaci stavby bude nutné vyvlastnění pozemků za náhradu. Žalobci se tak dostane náhrady za pozemky, které již jednou jeho právní předchůdce dobrovolně věnoval veřejnému užívání. To vše vede k závěru, že není na místě žalobci poskytnout za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení zadostiučinění v penězích. Vzniklá újma byla žalobci dostatečně a účinně kompenzována konstatováním porušení práva a omluvou v rámci předběžného projednání nároku. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že jádrem tohoto sporu je posouzení přiměřenosti délky posuzovaného řízení, nikoli jeho výsledek. Z toho, že silniční správní úřad pravomocně rozhodl v r. 2025 ve prospěch žalobce, tedy shodně jako v r. 2014, vyplývá, že věc nebyla skutkově ani právně složitá a nic správním úřadům nebránilo rozhodnout v obvyklé lhůtě 2 – 3 let. To umocňuje význam řízení pro žalobce, který ač byl v právu, musel po celou dobu řízení snášet negativní důsledky řízení ve své majetkové a osobnostní sféře: nemohl účinně zamezit vstupu cizích osob na své pozemky a ochránit své věci před poškozením, byla narušena jeho pohoda bydlení, v řízení bylo vydáno předběžné opatření, které bylo po žalobci exekučně vymáháno, exekucí byla dotčena i dobrá pověst žalobce. Předmětné pozemky byly vráceny otci žalobce na základě restitučních zákonů, o to tíživější bylo pro žalobce vedení posuzovaného řízení. Žalobce a členové jeho rodiny věnovali k veřejnému užívání své jiné pozemky, které jsou od r. 2014 užívány jako plnohodnotná dopravní cesta. Odvolání není důvodné, právní i skutkový stav věci byl zřejmý již ke dni 9. 6. 2014, kdy MÚ , adresa, přijal rozhodnutí č.j. , číslo, , nebylo důvodu prodlévat s meritorním ukončením věci dalších 11 let. Žalobce proto navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po zopakování dokazování rozhodnutím , orgán, č.j. , spisová značka, ze dne 15. 5. 2025 dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud I. stupně zjistil provedeným dokazováním správně skutkový stav, odvolací soud považoval za potřebné pouze doplnit některá skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení.

10. Z rozhodnutí , orgán, č. j. , spisová značka, ze dne 15. 5. 2025 má odvolací soud za prokázané, že posuzované řízení bylo zahájeno návrhem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . O opatření proti nečinnosti správního orgánu žádalo v průběhu posuzovaného řízení , adresa, jakožto jeden z účastníků řízení. V rámci projednání věci před MěÚ , adresa, (kterému byla věc delegována a předána dne 10. 11. 2022) došlo mj. k ústnímu projednání spojenému s ohledáním na místě. Odvolání proti rozhodnutí MěÚ , adresa, ze dne 25. 9. 2023 bylo podáno dne 15. 10. 2023. V posuzovaném řízení se silniční správní orgán musel zabývat následujícími kritérii: zda jsou naplněny znaky pozemní komunikace uvedené v § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích („dále jen „ZPK“), zda jsou naplněny znaky účelové komunikace uvedené v § 7 ZPK, zda byl dán předchozí souhlas vlastníka pozemku se vznikem komunikace a zda jde o zajištění nutné komunikační potřeby některého z uživatelů. , orgán, shledal, že první tři kritéria byla naplněna (souhlas s veřejným užíváním byl dán předchozím vlastníkem , tituly před jménem, , jméno FO, ), není však naplněn znak nutné komunikační potřeby, neboť existují plnohodnotné alternativní cesty. Rozhodnutí z 15. 5. 2025 bylo písemně vyhotoveno (podepsáno) 19. 5. 2025.

11. Protože posuzované řízení nebylo zahájeno na návrh žalobce, zabýval se odvolací soud dále tím, kdy se žalobce o zahájení posuzovaného řízení dozvěděl (dobu před tímto okamžikem nelze do relevantní délky posuzovaného řízení zahrnovat, neboť žalobce ještě nemohl pociťovat nejistotu ohledně výsledku řízení).

12. Žalobce na dotaz odvolacího soudu sdělil, že o zahájení posuzovaného řízení se dozvěděl až doručením prvního správního rozhodnutí (rozhodnutí MÚ , adresa, ze 4. 1. 2013), někdy v polovině ledna 2013. Odvolací soud vycházel z toho, že proti rozhodnutí MÚ , adresa, ze dne 4. 1. 2013 podal žalobce odvolání dne 28. 1. 2013, a to v 15denní odvolací lhůtě, napadené usnesení mu proto nemohlo být doručeno později než 13. 1. 2013. Tento den proto odvolací soud považoval za počátek relevantní délky posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci.

13. Posuzované řízení tedy ve vztahu k žalobci trvalo 12 let, 4 měsíce a 6 dní (od 13. 1. 2013 do 19. 5. 2025), po tuto dobu byl žalobce v nejistotě o výsledku řízení.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Ze shora uvedeného Stanoviska vyplývá, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích (tzn. v případě nepřiměřené délky řízení se vznik nemajetkové újmy presumuje).

18. Dle konstantní judikatury (např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 1209/2009 ze dne 30. 9. 2010) lze konstatování porušení práva považovat za dostatečnou formu satisfakce jen v případě, kdy byla újma utrpěná poškozeným nepatrná.

19. V souladu s nálezem Ústavního soudu II. ÚS 570/20 ze dne 14. 10. 2020 a s rozsudkem Nejv. soudu sp. zn. 31 Cdo 2402/2020 ze dne 9. 12. 2020 mají právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum.

20. Protože se posuzované správní řízení dotýkalo vlastnického práva žalobce, měl žalobce právo na projednání věci v přiměřené době. Přiměřenost délky posuzovaného řízení i formu a výši odpovídajícího zadostiučinění bylo na místě hodnotit dle shora uvedených ustanovení OdpŠk a dle Stanoviska.

21. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že posuzované správní řízení (trvající 12 let, 4 měsíce a 6 dní) bylo nepřiměřeně dlouhé, a došlo tedy k naplnění nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Tento závěr činí odvolací soud se zřetelem ke všem prokázaným rozhodným okolnostem, zejména vzhledem k tomu, že šlo o správní řízení, jež probíhalo pouze před správními orgány na 2 stupních (nedošlo k soudnímu přezkumu vydaných rozhodnutí), řízení nelze považovat za extrémně složité, když jediné prvky mírně zvyšující složitost představovala nutnost vypořádat se s námitkou podjatosti a nezbytnost místního ohledání (v řízení však např. nebylo nutné provádět znalecké zkoumání ani rozsáhlé právní posouzení, nebyl dán cizí prvek ani velký počet účastníků) a žalobce svým jednáním řízení nijak negativně neovlivňoval (neobstruoval).

22. Odvolací soud neshledal, že by význam řízení pro žalobce byl nepatrný ani jiným způsobem snížený. Správní řízení se týkalo nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Pokud by došlo k deklaraci existence příslušné pozemní komunikace na předmětných pozemcích, dotýkalo by se to vlastnického práva žalobce, neboť by z toho pro něj vyplývala povinnost strpět nadále právo obecného užívání cesty na svých pozemcích. Že význam řízení pro žalobce nebyl zanedbatelný je zřejmé i z toho, že mu v rámci posuzovaného řízení byly předběžným opatřením uloženy povinnosti, které byly po určitou dobu exekučně vymáhány, čímž byl žalobce zasažen ve své majetkové sféře. Skutečnost, zda předchozí vlastník pozemků udělil souhlas s jejich veřejným užíváním, byla významná pro věcné posouzení předmětu správního řízení (v něm byla ostatně také posouzena a zohledněna), není však významná z hlediska přiměřenosti délky posuzovaného řízení a jeho významu pro žalobce. Žalobce nebyl tím, kdo správní řízení zahájil, nelze proto ani uvažovat o tom, že by z jeho strany došlo k zahájení řízení v rozporu s dobrými mravy nebo že by šlo o šikanózní výkon práva.

23. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení nelze ztotožňovat s náhradou za veřejné užívání pozemků žalobce nebo za omezení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům, jeho účelem je odškodnit stav nejistoty účastníka o výsledku řízení, v němž se po dobu jeho délky ocitá. Proto je z hlediska předmětu nynějšího řízení nerozhodné, jaký bude další osud předmětných pozemků (zda budou vyvlastněny a žalobci za ně bude vyplacena náhrada).

24. S ohledem na vše výše uvedené souhlasí odvolací soud se soudem I. stupně, že újma žalobce utrpěná nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení nebyla nepatrná, k jejímu odškodnění proto nepostačuje konstatování porušení práva a omluva, a žalobci náleží zadostiučinění v penězích.

25. Dle Stanoviska se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky řízení v částce o polovinu nižší (tzn. 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady). Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

26. Délka správního řízení přesahující 12 let je již významně nepřiměřená, a tomu neodpovídá základní částka odškodnění na samé dolní hranici stanoveného rozmezí (15 000 Kč za rok), z níž vycházel soud I. stupně. Dle odvolacího soudu je třeba v tomto případě vycházet ze základní částky vyšší, a to 16 000 Kč za rok řízení (za první dva roky ve výši poloviční).

27. Za délku řízení 12 let a 4 měsíce a 6 dní tedy činí základní částka 181 596 Kč (11 x 16 000 Kč + 4 x 1 333 Kč + 6 x 44 Kč).

28. Jednotlivá zákonná kritéria pro moderaci základní částky (viz § 31a odst. 3 písm. b), c), d) a e) OdpŠk) hodnotí odvolací soud následovně:

29. Nejvíce přispěl k nepřiměřené délce řízení postup orgánů veřejné moci, zejména dlouhodobá nedůvodná nečinnost (průtahy) na straně MÚ , adresa, v období od 26. 6. 2018 do 14. 9. 2020 a od 15. 9. 2020 do 17. 10. 2022. Tyto průtahy prodloužily řízení o cca 4 roky a ukončil je až (z podnětu účastníka řízení Města , adresa, ) nadřízený orgán přikázáním věci jinému správnímu orgánu I. stupně. Ani další průběh řízení však nebyl zcela plynulý a koncentrovaný, když mezi podáním odvolání proti rozhodnutí MěÚ , adresa, dne 15. 10. 2023 a rozhodnutím , orgán, o tomto odvolání uplynulo 19 měsíců. Postup orgánů veřejné moci je proto důvodem zvýšení základní částky odškodnění o 25 %.

30. Složitost správního řízení považuje odvolací soud za mírně vyšší, a to z důvodu řešení námitky podjatosti a nutnosti provést ohledání na místě samém. Mírně vyšší složitost řízení však nepřispěla k celkové délce řízení zdaleka takovým způsobem, jako postup orgánů veřejné moci. Kritérium složitosti řízení je proto důvodem snížení základní částky odškodnění o 5 %.

31. Nebyl důvod pro zvýšení ani snížení základní částky z důvodu postupu žalobce, když žalobce se na nepřiměřené délce řízení negativně (obstrukčně) nepodílel, na druhé straně neinicioval ani opatření proti nečinnosti správního orgánu (tuto aktivitu vyvinul jiný účastník řízení).

32. Rovněž odvolací soud neshledal důvod ke zvýšení ani snížení základní částky odškodnění z důvodu významu řízení pro žalobce. Význam řízení pro žalobce byl standardní. Již výše v odst. 22. bylo uvedeno, proč význam řízení pro žalobce nebyl nepatrný ani snížený: řízení se týkalo jeho vlastnického práva a v rámci řízení byly žalobci ve vztahu k jeho majetku uloženy povinnosti předběžným opatřením. Význam řízení pro žalobce však nebyl ani zvýšený – nejde o řízení s typově zvýšeným významem (jako jsou řízení trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně – viz Stanovisko), odvolací soud neshledal zvláštní zásah posuzovaného řízení do osobnostní sféry žalobce (řízení se netýkalo přímo nemovitostí, které žalobce užíval k bydlení), též není významné, že předmětné pozemky byly dříve předmětem restituce, neboť osobou, které byly vydány, nebyl žalobce, ale jeho právní předchůdce, který s veřejným užíváním pozemků vyslovil souhlas. V příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení (a přičitatelné státu) nemůže být žalobcem zmiňované jednání vandalů proti majetku žalobce.

33. Pokud žalobce tvrdí, že mu určitá újma (ať už majetková či nemajetková) byla způsobena exekucí na základě vydaného předběžného opatření, tak náhrady této újmy by se mohl (při splnění dalších zákonných podmínek) domáhat z titulu náhrady újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (tzn. na základě jiného odpovědnostního titulu), z hlediska zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení však tato skutečnost významná není.

34. S ohledem na výše uvedené by výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce měla činit 217 915,20 Kč (základní částka 181 596 Kč, zvýšená o 25 % pro postup orgánů veřejné moci a snížená o 5 % z důvodu složitosti řízení). Jak však uvedl soud I. stupně, soud byl v řízení vázán žalobním návrhem, proto nemohl žalobci přiznat více, než požadovanou částku 200 133 Kč.

35. Podle Stanoviska má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Do prodlení se zaplacením původně žalobcem požadované částky 132 000 Kč se proto žalovaná dostala v den následující po uplynutí lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku, tedy (vzhledem k předběžnému uplatnění nároku dne 27. 9. 2022) dne 28. 3. 2023, od tohoto dne do zaplacení žalobci z této částky náleží úrok z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 15 % ročně. Podle § 14 odst. 2 OdpŠk není z hlediska prodlení žalované významné, že nárok byl uplatněn u nepříslušného úřadu (u , orgán, namísto u , orgán, ), neboť účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Žalobce však požadoval úrok z prodlení až ode dne 14. 4. 2023, a soud byl i v tomto bodě jeho žalobním návrhem vázán.

36. Výrok napadeného rozsudku, jímž bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, byl proto věcně správný.

37. Pokud šlo o náklady řízení, soud I. stupně správně přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jejich náhradu procesně úspěšnému žalobci, nesprávně však určil jejich výši, když u úkonů právní služby učiněných po 1. 1. 2025 vycházel při výpočtu odměny advokáta z nesprávné a ničím neodůvodněné tarifní hodnoty 22 766 Kč.

38. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady řízení v celkové výši 45 088,10 Kč: soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a.t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši po 3 100 Kč za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněné do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé z 3. 11. 2023 a účast u jednání dne 12. 4. 2024), odměna advokáta dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněné po datu 1. 1. 2025 (rozšíření žaloby dne 19. 5. 2025, tarifní hodnota 31 833 Kč, odměna 2 380 Kč; písemné vyjádření ve věci samé ze dne 2. 6. 2025, tarifní hodnota 200 133 Kč, odměna 9 140 Kč; účast u jednání dne 27. 6. 2025, tarifní hodnota 200 133 Kč, odměna 9 140 Kč), 4 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024, 3 x režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 7 478,10 Kč. Dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS st. 60/24, změní-li odvolací soud výrok soudu prvního stupně o nákladech občanského soudního řízení v neprospěch odvolatele, neporuší tím jeho práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

39. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ve výroku II. jej změnil za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 45 088,10 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

40. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení v celkové výši 23 752,30 Kč: odměna advokáta dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a.t. z tarifní hodnoty 200 133 Kč za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2 x 9 140 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení 4 122,30 Kč.