17 Co 50/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neexistence zástavního práva k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 9. 2025, č. j. 43 C 24/2024-993

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek mění jen tak, že výše nákladů činí 48 823,50 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že neexistuje zástavní právo zřízené smlouvou o zřízení zástavního práva k věci hromadné ze dne 16. 4. 2012, uzavřené mezi , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , jako zástavcem a , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , jako zástavním věřitelem k věci hromadné - technologie pivovaru, která se skládá z následujících komponent: šrotovník kunzel - výrobní č. , číslo, , varna - výrobní č. , číslo, , 6 ks ležácký tank - výrobní č. , číslo, , chlazení - výrobní č. , číslo, , kompresor - výrobní č. , číslo, , která se nachází v budově č.p. , číslo, , na pozemku parc. č. , číslo, v KÚ , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, u KÚ pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , které zajišťuje pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. 3. 2012 mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, na straně jedné a , právnická osoba, ., IČO: , IČO žalobkyně, , se sídlem , adresa, , a , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, na straně druhé (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 53 966 Kč k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se určení neexistence zástavního práva domáhala s odůvodněním, že zástavním právem měla být zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru, tato smlouva je však buď částečně nebo zcela neplatná. Pokud by smlouva o úvěru byla neplatná částečně, pak platná část úvěru již byla v celém rozsahu splacena a zajištěná pohledávka zanikla splněním, čímž zaniklo i zástavní právo. Je též možné, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná celá, potom na základě neplatné smlouvy o úvěru vznikla jen pohledávka na vrácení bezdůvodného obohacení, tato pohledávka rovněž byla zcela splacena, proto současně s jejím zánikem zaniklo i zástavní právo. Pokud by snad zástavní právo nezaniklo splněním pohledávky, tak zaniklo promlčením. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení neexistence zástavního práva spatřovala žalobkyně v tom, že byla zahájena exekuce pro vymožení údajné pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru a žalobkyni hrozí, že v rámci exekuce bude provedena dražba zástavy (již byla vydána dražební vyhláška o provedení elektronické dražby). Nadto naléhavý právní zájem vyplývá z toho, že zástavní právo již zaniklo, ale přesto je stále vyznačeno v rejstříku zástav.

3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, “) jakožto věřitel a společnost , právnická osoba, . společně se společností , právnická osoba, (tato společnost nebyla členem , právnická osoba, ) jakožto dlužníci, uzavřeli dne 14. 3. 2012 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek , právnická osoba, poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 76 000 000 Kč, který se dlužníci zavázali vrátit se sjednanými úroky nejpozději do 28. 2. 2015, přičemž dle čl. 2.11.1 smlouvy je závazek dlužníků závazkem solidárním ve smyslu § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Společnost , právnická osoba, potřebovala pro získání úvěru zajištění, neboť samostatně by úvěr od , právnická osoba, nezískala. Dostatečné zajištění měla žalobkyně, ani samotné žalobkyni by však úvěr poskytnut nebyl. Pouze společně mohli dlužníci úvěr získat. Pohledávka věřitele z úvěrové smlouvy, jakož i pohledávky vzniklé výpovědí, odstoupením, nebo jiným ukončením smlouvy nebo smlouvy zástavní, jakož i pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy, byly zajištěny zástavním právem k zástavě, věci hromadné, jejímž vlastníkem je žalobkyně, zřízeným zástavní smlouvou ve formě notářského zápisu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , adresa, , na jehož podkladě byl proveden dne 30. 5. 2012 zápis zástavního práva do Rejstříku zástav pod běžným číslem , číslo, . Následně byla mezi smluvními stranami uzavřena dohoda o podmíněném odpuštění části dluhu, ve které dlužníci uznali svůj dluh ve výši 47 095 870,28 Kč sestávající ze splatné, ale nesplacené jistiny úvěru. Dne 22. 4. 2016 byl uzavřen dodatek č. 1 k této dohodě, v němž dlužníci uznali, že došlo k naplnění rozvazovací podmínky, zavázali se zaplatit , právnická osoba, úrok z nového dluhu do dne 30. 4 2016, druhou splátku úroků z nového dluhu do dne 31. 5. 2016 a částku 42 000 000 Kč na jistině dluhu, to vše s konečnou splatností nového dluhu 31. 5. 2016. Pro případ nesplnění dluhu řádně a včas se dlužníci zavázali uhradit věřiteli částku 46 590 506,43 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 45 954 702,94 Kč a smluvní pokuty ve výši 635 803,49 Kč, nejpozději do tří pracovních dnů. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek.

4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi , právnická osoba, a žalobkyní a společností , právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. b) zákona o spořitelních a úvěrních družstvech. Žalobkyně a společnost , právnická osoba, vystupovaly v pozici tzv. solidárních dlužníků, oba dlužníci úvěr v souladu se sjednanými podmínkami smlouvy čerpali, a bylo prokázáno, že smlouva o úvěru by nebyla uzavřena pouze s jedním z dlužníků. Soud shledal, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná jako celek pro rozpor se zákonem, když smlouvu uzavřela žalobkyně a , právnická osoba, společně, přičemž , právnická osoba, nebyla členem spořitelního družstva (srov. například rozsudek Nejv. soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 850/2007). V řízení nebyla zjištěna jiná shodná vůle stran než ta, která je zachycena v úvěrové smlouvě. Soud se zabýval tím, zdali lze smlouvu o úvěru oddělit na platnou část ve vztahu k žalobkyni a na neplatnou část ve vztahu k , právnická osoba, , ale uzavřel, že se jedná o neoddělitelné plnění. Zástavní smlouva, jež byla uzavřena k zajištění pohledávky věřitele z úvěrové smlouvy, však dopadá (jak je v ní výslovně uvedeno) i na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy. Pro posouzení neexistence zástavního práva je proto na místě zabývat se vypořádáním bezdůvodného obohacení (§ 457 obč. zák.) vzniklého z neplatné smlouvy (když žalobkyně tvrdí, že její závazky zanikly splněním), a s tím souvisí i námitka promlčení vznesená žalovanou (§ 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, §100 obč. zák. a § 107 odst. 1 obč. zák.).

5. Soud I. stupně se však výší bezdůvodného obohacení ani tvrzeným zánikem zajištěné pohledávky (splněním) nezabýval, neboť uzavřel, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Soud uvedl, že mu v tomto řízení nepřísluší posuzovat, zda žalovaná má či nemá podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, tedy zda pohledávka nebo jiný nárok, jichž se dohoda v notářském zápise, který je exekučním titulem, týká, vychází ze závazku, který nikdy nevznikl, případně již zanikl, je neplatný nebo se promlčel, neboť toto se řeší ve zvláštním řízení o zastavení exekuce. Pokud by soud v tomto řízení určil, že pohledávka ze závazkového právního vztahu neexistuje, exekuční soud by tuto otázku stejně opětovně posuzoval pro účely rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí jako otázku předběžnou a z rozsudku by vyšel jen při nezměněných skutkových okolnostech. Určovací žaloba proto nemá v této věci preventivní charakter a žalobkyně se může svých práv domoci v jiném řízení, podáním návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) nebo odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - viz rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 33 Cdo 1734/2013. Mezi stranami probíhá velké množství soudních sporů z uzavřené úvěrové smlouvy a žalobkyně se aktivně brání i v rámci exekučních řízení. Podaná žaloba neodstraní budoucí ani probíhající spory mezi účastníky, resp. nevytvoří mezi účastníky pevný základ, případný výmaz zástavního práva sám o sobě zánik zástavního práva nezpůsobí. Podaná žaloba vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi účastníky řízení a neslouží potřebám praktického života.

6. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě procesního neúspěchu žalobkyně. Žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), a sice odměna dle § 7, § 9 odst. 3 a.t. za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě) 2 x 2 500 Kč a za 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. učiněných po 1. 1. 2025 (účast u jednání dne 4. 4. 2025, vyjádření z 23. 4. 2025, vyjádření z 3. 6. 2025, účast na jednání dne 2. 7. 2025 – 2 x, vyjádření z 30. 7. 2025, účast na jednání dne 13. 8. 2025, vyjádření, Anonymizováno, z 27. 8. 2025, vyjádření z 8. 9. 2025, účast na jednání dne 26. 9. 2025) 10 x 3 700 Kč, paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. 2 x 300 Kč a 10 x 450 Kč a 21 % DPH 9 366 Kč. Soud nepovažoval za účelný úkon vyjádření z 22. 9. 2025, jehož obsah mohl být zahrnut již do vyjádření z 8. 9. 2025.

7. Proti rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla, že soud nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu. Již samotný zápis zástavního práva v rejstříku zástav zjevně omezuje možnost žalobkyně vykonávat její vlastnické právo. Nadto omezení výkonu vlastnického práva žalobkyně vyplývá z čl. V odst. 5.1 a 5.2 zástavní smlouvy. Za situace, kdy zápis v rejstříku zástav neodpovídá skutečnému právnímu stavu, protože došlo k zániku zástavního práva, je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, který je umocněn smluvními omezeními, která na žalobkyni v důsledku zástavní smlouvy dopadají. Ani v případě, že by se žalobkyni v exekučním řízení podařilo dosáhnout pravomocného zastavení exekuce, nepředstavovalo by usnesení exekučního soudu samo o sobě dostatečný podklad pro výmaz zástavního práva z rejstříku zástav. Výrok usnesení o zastavení exekuce neidentifikuje konkrétní zástavu a nesplňuje náležitosti potřebné k provedení výmazu. Obdobná nejistota vzniká i při pravomocném zastavení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva, kdy zastavením exekuce sice dochází k zániku tohoto zástavního práva s účinky ex tunc, k výmazu vkladu exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí však může dojít pouze na návrh oprávněného; neučiní-li tak, nezbývá povinnému než se domáhat výmazu žalobou (viz usnesení Nejv. soudu sp. zn. 20 Cdo 3732/2023). Dle rozhodovací praxe Nejv. soudu je naléhavý právní zájem dán, pokud bez požadovaného určení zůstává vlastnické právo ohroženo nebo je postavení účastníka nejisté. Dle judikatury Nejv. soudu není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti zástavní smlouvy, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není. Žalobkyně dále poukázala na rozsudek Nejv. soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 (uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95 ze dne 20. 6. 1995, a dále na judikaturu, dle níž cílem určovací žaloby je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Protože zástavní právo je stále vedeno v rejstříku zástav a nelze dosáhnout výmazu zaniklého zástavního práva bez součinnosti zástavního věřitele, je závěr o absenci naléhavého právního zájmu neudržitelný. K závěru o existenci naléhavého právního zájmu v obdobné věci dospěl Městský soud v , adresa, ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 21. 2. 2020, kdy posuzoval naléhavý právní zájem zástavního dlužníka , tituly před jménem, , jméno FO, na požadovaném určení, a konstatoval, že případné rozhodnutí o zastavení exekuce v rámci tzv. druhé fáze řízení o soudním prodeji zástavy z důvodu zániku či neexistence vymáhané pohledávky či zástavního práva není způsobilým prostředkem k tomu, aby bylo zástavní právo k nemovitostem z katastru nemovitostí vymazáno. Toto rozhodnutí v obdobné věci nelze pominout, v souladu se zásadou legitimního očekávání ve smyslu § 13 o.z. by měl soud tyto závěry použít i v této věci. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že mezi účastnicemi probíhá velké množství dříve zahájených soudních sporů souvisejících s předmětnou úvěrovou smlouvou, v nichž jsou posuzovány otázky platnosti úvěrové smlouvy a existence zástavního práva, proto požadované určení nemůže plnit svou preventivní funkci. I kdyby bylo návrhu žalobkyně vyhověno, nebude tím dosaženo zastavení exekuce prodejem zástavy. Efektivnějším prostředkem obrany (domnělých) práv žalobkyně by byl návrh na zastavení exekuce, žalobkyně nemůže určovací žalobou obcházet nebo nahrazovat rozhodnutí exekučního soudu o návrhu na zastavení exekuce. Dle závěrů soudu I. stupně se zástavní právo vztahuje mj. na bezdůvodné obohacení, které by vzniklo z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru, tzn. i kdyby úvěrová smlouva byla neplatná, neznačilo by to bez dalšího neexistenci zástavního práva a bylo by třeba složitě posuzovat jako předběžnou otázku existenci zajištěné pohledávky. Požadované určení by nebylo zárukou odvrácení budoucích sporů, ani by neodklidilo již probíhající spory. Ani omezení vyplývající ze zástavní smlouvy by neodpadla, když určení neexistence zástavního práva by bez dalšího nezpůsobilo zánik zbytku zástavní smlouvy. Určení neexistence zástavního práva je jen deklaratorní a samo by nezpůsobilo zánik zástavního práva. Závěr komentáře o.s.ř., dle nějž je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vždy, má-li být soudním rozhodnutím o určení dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, neodpovídá judikatuře Nejv. soudu a odkazuje na již neúčinný zákon č. 265/1992 Sb. Nejv. soud tento závěr popřel např. v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 2092/2019 ze dne 27. 9. 2019. Právní názor uvedený v usnesení Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 21. 2. 2020 je nesprávný, soud v uvedeném rozhodnutí nezohlednil funkce určovací žaloby (nevysvětlil, zda a proč by plnila svou preventivní funkci, byla efektivním prostředkem obrany žalobce a sloužila potřebám praktického života a zbytečně nerozmnožovala spory mezi účastníky), v tomto řízení by se soud od uvedeného rozhodnutí měl odchýlit. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vyplývá též z dalších rozhodnutí Nejv. soudu, např. z rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2387/2022 ze dne 21. 3. 2022. Rejstřík zástav na rozdíl od katastru nemovitostí není veřejným seznamem a zájem na napravení hypotetického nesouladu nedosahuje takové intenzity jako v případě zápisu do katastru nemovitostí. Hrozí, že by soud mohl v tomto řízení posoudit otázku platnosti úvěrové smlouvy jinak, než Obvodní soud pro , adresa, v řízení sp. zn. , spisová značka, , a došlo-li by k výmazu zástavního práva z rejstříku, žalobkyně by se pokusila zmařit uspokojení žalované v exekučním řízení. Protože žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, musí být žaloba zamítnuta bez věcného posouzení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud odvolání zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a aniž doplňoval dokazování. dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Při jednání odvolacího soudu účastníci učinili nesporným, že v rámci exekuce k vymožení pohledávky z předmětné smlouvy o úvěru nebyla dosud provedena dražba zástavy, provedení exekuce bylo odloženo, řízení o návrhu na zastavení exekuce dosud nebylo skončeno.

11. Žalobkyně uvedla, že v řízení o žalobě na plnění z předmětné úvěrové smlouvy vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen odvolacím soudem a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně zatím nemá k dispozici.

12. Odvolací soud se nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu § 80 o.s.ř., neboť v případě nedostatku naléhavého právního zájmu nemůže být žaloba úspěšná a zabývat se meritem sporu je již nadbytečné.

13. Účastníci řízení byli při jednání odvolacím soudem upozorněni, že odvolací soud pro posouzení existence naléhavého právního zájmu považuje za významná tvrzení žalobkyně, jimiž svůj nárok odůvodňuje, tedy že zástavní právo vzniklo a později zaniklo splněním zajištěné pohledávky, případně promlčením, přesto je stále zapsáno v rejstříku zástav. Oba účastníci poté uvedli, že k otázce naléhavého právního zájmu již vše soudu sdělili.

14. Odvolací soud souhlasí s tím, že naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva nevyplývá ze skutečnosti, že mezi účastníky probíhá exekuční řízení k vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, v němž může dojít ke zpeněžení zástavy. V rámci exekučního řízení má žalobkyně k ochraně svých práv k dispozici návrh na zastavení exekuce, jímž může uplatnit jak své námitky týkající se zániku vymáhané pohledávky, tak (ve vztahu ke způsobu provedení exekuce prodejem zástavy) námitku promlčení zástavního práva, a může tak zabránit zpeněžení zástavy v této konkrétní exekuci.

15. Bylo však třeba se dále zabývat tím, zda naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán v tomto případě s ohledem na skutečnost, že zástavní právo je zapsáno v rejstříku zástav (pozn. žalobkyně netvrdila, že by výmaz zástavního práva z rejstříku měl způsobit zánik zástavního práva, ale naopak tvrdila, že zástavní právo již zaniklo, a tím vznikl nesoulad zápisu v rejstříku se skutečností). Ani v případě zastavení exekuce totiž žalobkyně nedosáhne (bez součinnosti žalované) na základě usnesení o zastavení exekuce výmazu zástavního práva z rejstříku zástav, neboť výrok usnesení o zastavení exekuce se nevyslovuje k existenci zástavního práva a usnesení neobsahuje ani konkrétní specifikaci zástavy.

16. Rejstřík zástav, upravený v § 35f a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „notářský řád“) není veřejným seznamem ve smyslu o.z. To vyplývá již ze skutečnosti, že v některých ustanoveních (např. § 618 o.z., § 1309 odst. 2 o.z., § 1310 odst. 2 o.z.) zákon výslovně uvádí, že právo může být zapsané „ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav“. Odborná literatura poukazuje na to, že rejstřík zástav není veřejným seznamem, přesto jej o.z. v řadě svých ustanovení staví veřejným seznamům na roveň (srov. doc. JUDr. Petr Tégl, Ph.D., Vybrané problémy spojené s principem publicity veřejného seznamu a rejstříku zástav, Právní prostor 9. 10. 2018, www.pravniprostor.cz).

17. Rejstřík zástav je veřejně přístupný (podle § 35i odst. 1 notářského řádu kterýkoliv notář vydá každému na jeho žádost opis nebo výpis z rejstříku zástav nebo potvrzení o tom, že v něm určitá věc není evidována jako zástava nebo o tom, že není evidován zákaz zřízení zástavního práva k věci, neevidované v rejstříku zástav jako zástava) a i ve vztahu k rejstříku zástav se uplatňuje (obdobně jako ve vztahu k veřejným seznamům, např. katastru nemovitostí) tzv. princip materiální publicity, neboť podle § 35i odst. 2 notářského řádu proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do rejstříku zástav, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.

18. Z principu materiální publicity tedy vyplývá, že zápis zástavního práva v rejstříku zástav má význam nejen ve vztahu zástavní dlužník – zástavní věřitel, ale v něm zapsané údaje jsou právně účinné i navenek, vůči třetím osobám, které jsou zákonem chráněny, pokud jednají v dobré víře v zápis do rejstříku zástav, a pro které je údaj o tom, že určitá věc je nebo není evidována jako zástava v rejstříku zástav, významný při jejich rozhodování, zda určitou věc např. nabudou do svého vlastnictví, přijmou ji k zajištění své pohledávky, atd.

19. Z tohoto důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že i ve vztahu k posouzení naléhavého právního zájmu na určení (ne)existence zástavního práva k věci zapsané v rejstříku zástav se uplatní judikatura týkající se naléhavého právního zájmu na určení (ne)existence zástavního práva k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí.

20. Konstantní judikatura týkající se žalob o určení existence zástavního práva k nemovitostem (srov. např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 648/2007 ze dne 24. 1. 2008) zastává názor, že žaloba o určení existence nebo neexistence zástavního práva k nemovitostem (o určení, že nemovitosti jsou nebo nejsou zatíženy zástavním právem) je žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není; na takovém určení je naléhavý právní zájem, bude-li na jeho základě dosaženo "uvedení stavu zápisů v , orgán, do souladu se skutečným právním stavem" nebo jiným způsobem odstraněno ohrožení žalobcova práva nebo nejistota v jeho právním postavení.

21. Další judikatura připustila, aby se zástavní dlužník mohl úspěšně domáhat ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že tu zástavní právo není, dovolal-li se důvodně promlčení zástavního práva a je-li na takovém určení naléhavý právní zájem (srov. rozsudek Nejv. soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 108/2011). Použitelnost posledně uvedeného právního názoru v situaci, kdy se zástavní dlužník domáhal určení neexistence zástavního práva z důvodu jeho promlčení, byla sice některými usneseními Nejv. soudu připuštěna i pro právní úpravu účinnou po 31. 12. 2013 (srov. usnesení Nejv. soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 21 Cdo 611/2019 a usnesení Nejv. soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1170/2019), později však Nejv. soud tyto své závěry korigoval.

22. V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 575/2023 ze dne 31. 10. 2023 dospěl Nejvyšší soud k závěru (viz odůvodnění bod 48.), že odlišuje-li zákon možnost vzniku nesouladu mezi zápisem ve veřejném rejstříku a skutečným právním stavem jako důsledek skutečnosti nastalé po zápisu práva (zástavního) do veřejného seznamu [jako důsledek jeho promlčení (§ 618 o. z.) nebo jako důsledek jeho zániku (§ 1379 o. z.)], od stavu, kdy tento nesoulad vznikl již v okamžiku tohoto zápisu do veřejného seznamu (jako důsledek vady titulu), a jsou-li pro každou z těchto situací rozhodná rozdílná skutková tvrzení, která z procesního hlediska dávají odlišný skutkový rámec sporu, je zcela legitimní závěr, že každé výše zmíněné skutkové i právní situaci odpovídá i nárok, který by měl být uplatněn. Jinak řečeno, pakliže žalobce tvrdí promlčení zástavního práva, je odpovídající znění ustanovení § 618 o. z. (§ 985 o. z.) žaloba na určení, že „zástavní právo je promlčeno“, pakliže tvrdí, že zástavní právo zaniklo, odpovídá znění ustanovení § 1379 o. z. (§ 985 o. z.) žaloba na určení, že „zástavní právo zaniklo“; pakliže žalobce tvrdí vadu právního důvodu nabytí zástavního práva (titulus adquirendi), je odpovídající znění ustanovení § 986 o. z. žaloba na určení „že zástavní právo neexistuje“, resp., že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem“, popř. nelze vyloučit ani kombinaci těchto nároků (tzv. objektivní kumulace nároků). Z bodu 49. odůvodnění tohoto rozsudku dále vyplývá, že tvrzení o promlčení zástavního práva jsou z pohledu žalobního nároku na určení, že zástavní právo neexistuje, irelevantní.

23. Odvolací soud shledává, že závěry, které ve vztahu k existenci naléhavého právního zájmu na určení neexistence zástavního práva k nemovitostem vyslovil Městský soud v , adresa, ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 21. 2. 2020, byly rozsudkem Nejv. soudu sp. zn. 21 Cdo 575/2023 překonány,24. A dále že závěry rozsudku sp. zn. 21 Cdo 575/2023 týkající se zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí se uplatní i ve vztahu k žalobám týkajícím se zástavního práva zapsaného v rejstříku zástav.

25. Přestože § 985 a § 986 o. z. se na rejstřík zástav nevztahují, i ve vztahu k rejstříku zástav platí, že vada právního důvodu nabytí zástavního práva způsobující od počátku nesoulad zápisu v rejstříku se skutečností a nesoulad zápisu se skutečností jako důsledek skutečností (buď promlčení nebo zániku zástavního práva) nastalých po zápisu zástavního práva do rejstříku jsou skutkově i právně odlišné situace, definující odlišný skutkový rámec sporu.26. § 618 o. z. („promlčí-li se právo zapsané ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav, vymaže z něj promlčené právo ten, kdo veřejný seznam nebo rejstřík zástav vede, na návrh osoby, která má na výmazu právní zájem“) se vztahuje k výmazu promlčeného zástavního práva jak z veřejného seznamu, tak z rejstříku zástav. Této specifické situaci a zákonnému ustanovení proto odpovídá žaloba na určení, že zástavní právo je promlčeno.27. § 1379 o.z. se vztahuje k výmazu zástavního práva z veřejného seznamu nebo z rejstříku zástav v případě, že zástavní právo zaniklo (podle § 1379 odst. 2 věta první o. z. „zástavní dlužník má právo podat žádost o výmaz zástavního práva; nezaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, vymaže se z rejstříku zástav nebo z veřejného seznamu, prokáže-li zástavní dlužník zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem nebo rozhodnutím soudu nebo jinou veřejnou listinou“), výmaz zaniklého zástavního práva z rejstříku zástav upravuje rovněž ustanovení § 35g odst. 6 notářského řádu (Výmaz zástavního práva lze provést jen, jestliže zástavní právo zaniklo. Žádá-li o výmaz zástavního práva zástavní věřitel a uvede-li v žádosti, že zástavní právo zaniklo a právní důvod jeho zániku, má se za to, že k zániku zástavního práva došlo. Žádá-li o výmaz zástavní dlužník, je třeba se žádostí předložit veřejnou listinu nebo listinu potvrzenou zástavním věřitelem s jeho úředně ověřeným podpisem, prokazující zánik zástavního práva; zaniklo-li zástavní právo uplynutím doby, zástavní dlužník doloží, že doba trvání zástavního práva byla na tuto dobu omezena.). Této specifické situaci a zákonným ustanovením proto odpovídá žaloba na určení, že zástavní právo zaniklo.

28. Naproti tomu výmaz zástavního práva z důvodu jeho počáteční neexistence (vady právního důvodu nabytí zástavního práva) není konkrétním zákonným ustanovením upraven, v tomto případě je proto odpovídajícím prostředkem, který osoba dotčená zápisem může uplatnit, aby dosáhla odstranění nesouladu zápisu se skutečností, žaloba na určení, že zástavní právo neexistuje.

29. V nyní posuzovaném případě se žalobkyně domáhá určení neexistence zástavního práva s odůvodněním, že zástavní právo zaniklo splněním zajištěné pohledávky, a pokud snad nezaniklo uvedeným způsobem, tak bylo promlčeno. Samotný vznik zástavního práva (a tedy skutečnost, že zápis do rejstříku zástav byl učiněn v souladu s uzavřenou zástavní smlouvou) žalobkyně nezpochybňuje. Nelze proto než uzavřít, že žalobkyně žalobu odůvodňuje skutečnostmi, které nejsou pro uplatněný žalobní nárok relevantní (i pokud by tvrzení o zániku zástavního práva splněním zajištěné pohledávky, případně tvrzení o promlčení zástavního práva byla prokázána, nebylo by to důvodem pro vyhovění podané žalobě), zároveň tak již ze žalobních tvrzení vyplývá, že na požadovaném určení neexistence zástavního práva nemá žalobkyně naléhavý právní zájem, neboť v této skutkové situaci má k ochraně svých práv k dispozici jiné, k tomu určené právní prostředky (žalobu na určení, že zástavní právo je promlčeno, a žalobu na určení, že zástavní právo zaniklo), jimiž může dosáhnout výmazu zástavního práva z rejstříku zástav.

30. Odvolací soud proto shledal závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu věcně správným, byť s jiným odůvodněním, než které uvedl soud I. stupně. S ohledem na nedostatek naléhavého právního zájmu nezbylo než žalobu zamítnout, zabývat se další argumentací účastníků bylo bezpředmětné.

31. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, soud I. stupně správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na základě procesního úspěchu žalované, a správně stanovil též tarifní hodnotu předmětu sporu podle § 9 odst. 3 písm. a) a.t. (tarifní hodnota 35 000 Kč pro úkony učiněné do 31. 12. 2024, tarifní hodnota 65 000 Kč pro úkony učiněné od 1. 1. 2025), nesprávně však stanovil počet a charakter účelně učiněných úkonů právní služby. V období do 31. 12. 2024 žalovaná učinila 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze 17. 6. 2024) a 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a.t. (vyjádření k odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření), za tyto úkony jí náleží odměna 2 x 2 500 Kč a 1 x 1 250 Kč. Po datu 1. 1. 2025 žalovaná učinila dalších 8 účelných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (účast u jednání dne 4. 4. 2025, dne 2. 7. 2025 /šlo o 2 úkony, když jednání přesáhlo 2 hodiny/, dne 13. 8. 2025 a dne 26. 9. 2025, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 23. 4. 2025, ze dne 30. 7. 2025 a ze dne 27. 8. 2025), za něž jí náleží odměna 8 x 3 700 Kč, dále žalované náleží náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 8 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH 8 473,50 Kč. Celkem žalované za řízení před soudem I. stupně náleží náhrada nákladů ve výši 48 823,50 Kč. Za účelné úkony právní služby nepovažoval odvolací soud písemné vyjádření ze dne 8. 9. 2025 a ze dne 22. 9. 2025, neboť skutečnosti tam uvedené mohly být uvedeny v jediném podání ze dne 27. 8. 2025.

32. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ve výroku II. o nákladech řízení jej podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen tak, že výše nákladů činí 48 823,50 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla žalobkyně procesně neúspěšná. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady právního zastoupení ve výši 10 043 Kč: odměna advokáta dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty 65 000 Kč za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 16. 4. 2026) 2 x 3 700 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, a dále 21 % DPH v částce 1 743 Kč.