17 Co 53/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – orgán , IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 244 309 Kč s příslušenstvím a 237 800 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 11. 2025, č. j. 27 C 80/2023-205

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 23. 2. 2023 do 24. 7. 2023 zrušuje a v této části se řízení zastavuje, jinak se rozsudek v tomto výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 1 218 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, náhradu nákladů státu ve výši 4 527 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13 431 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení, zamítá (výrok I.), žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 512 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).

2. Žalobce se dvěma žalobami (spojenými ke společnému projednání) domáhal náhrady nemajetkové i majetkové újmy z titulu dvou nezákonných rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty stížnosti žalobce proti zamítnutí návrhů na jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, náhrady ušlého zisku ve výši 181 000 Kč a náhrady škody za právní zastoupení ve výši 13 309 Kč. Z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 8. 8. 2022, č. j. , spisová značka, , se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, náhrady ušlého zisku ve výši 181 000 Kč a náhrady škody za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč.

3. Soud prvního stupně ve věci nejprve rozhodl rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 30. 4. 2024, jímž veškeré žalobcem uplatněné nároky zamítl (výrokem I.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II.). Rozsudkem odvolacího Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 31.10. 2024 byl tento rozsudek soudu I. stupně potvrzen (výrok I.) a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudky soudů obou stupňů v části týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč příslušenstvím a v nákladových výrocích, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl. Dle dovolacího soudu byl závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodním následkem příliš stručně odůvodněn a míjel se s podstatou dovolatelových námitek spočívajících v tvrzení, že pokud by soudy v řízení o podmíněném propuštění postupovaly správně, došlo by k jeho podmíněnému propuštění dříve. Jakkoliv je i dle dovolacího soudu výkon trestu odnětí svobody následkem pravomocných trestních rozsudků odsuzujících žalobce k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, případné vyhovující rozhodnutí o podmíněném propuštění by představovalo výlučnou a samostatnou příčinu jeho propuštění. Neobstojí proto závěr, že mezi zamítnutou žádostí o podmíněné propuštění a pokračujícím výkonem trestu odnětí svobody nelze spatřovat vztah příčiny a následku. Středobodem nynější věci je posouzení otázky, zda žalobce splňoval podmínky pro podmíněné propuštění již ke dni 14. 12. 2021. Dovolací soud zavázal soudy nižších stupňů, aby se v dalším řízení i za přiměřeného poučení účastníků podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a případně i prostřednictvím účastnického výslechu dovolatele vypořádaly jednak s otázkou příčinné souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími a dovolatelem označenou újmou (zhodnocením toho, zda byly podmínky panující v době vydání nezákonných rozhodnutí srovnatelné s těmi, za kterých došlo k pozdějšímu podmíněnému propuštění žalobce) a také s otázkou samotné nemajetkové újmy.

5. Soud I. stupně následně doplnil dokazování, a poté o věci rozhodl napadeným rozsudkem.

6. V něm vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované dne 22. 8. 2022 nárok na náhradu škody ve výši 243 109 Kč a dne 24. 1. 2023 nárok ve výši 237 800 Kč z titulu nezákonných rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná konstatovala vydání nezákonných rozhodnutí představující usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , což žalobci sdělila ve stanoviscích ze dne 22. 1. 2024, též žalobci poskytla omluvu. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 22. 1. 2019, sp zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , pobočka ve , adresa, , ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. , spisová značka, , byl zrušen trest uložený žalobci v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a nově mu byl uložen souhrnný trest ve výměře 7 let. Dále byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v , adresa, , pobočka ve , adresa, , ze dne 15. 7. 2019, sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v , adresa, ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. , spisová značka, , uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. z. spáchaný dílem ve stadiu pokusu ve formě spolupachatelství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Dne 1. 7. 2020 žalobce nastoupil do výkonu souhrnného trestu odnětí svobody s plánovaným koncem 20. 1. 2024, poté měl vykonat trest z rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, s plánovaným koncem 20. 1. 2031. Dne 24. 9. 2021 žalobce podal žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu, kterou Okresní soud , adresa, usnesením z 19. 11. 2021, č. j. , spisová značka, , zamítl, když měl za splněnou podmínku polepšení a prognózy budoucího řádného života žalobce (tzv. „druhá a třetí podmínka“), ale nikoli podmínku uplynutí zákonem stanoveného času výkonu trestu (tzv. „první podmínka“), když dle soudu bylo třeba vykonat ½ trestu odnětí svobody a žalobce vykonal jen cca 5 let ze 14 let. Proti usnesení podal žalobce stížnost, kterou Krajský soud v , adresa, rozhodnutím ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , zamítl, s tím, že závěry o naplnění druhé a třetí zákonné podmínky jsou předčasné (soud I. stupně se měl podrobněji zabývat zejména výší dluhů žalobce a tím, v jakém rozsahu nahradil způsobenou škodu a odčinil újmu způsobenou jeho trestnými činy), a navíc žalobce ještě nevykonal ½ trestu odnětí svobody (tzn. nebyla naplněna první podmínka). Ústavní soud nálezem ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. , spisová značka, , konstatoval, že usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces a zásada nulla poena sine lege a předmětné usnesení zrušil, s tím, že krajský soud neinterpretoval ústavně konformně ustanovení § 91 odst. 4 trestního zákoníku. V mezidobí žalobce podal žádost o podmíněné propuštění k Obvodnímu soudu pro , adresa, , který usnesením z 2. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, , žalobce podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, Městský soud v , adresa, usnesením ze dne 21. 7. 2022 č. j. , spisová značka, , uvedené usnesení Obvodního soudu pro , adresa, zrušil a žádost žalobce o podmíněné propuštění zamítl. Krajský soud v , adresa, usnesením z 23. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , zrušil usnesení Okresního soudu , adresa, z 19. 11. 2021, s tím, že jelikož byl žalobce přemístěn do věznice v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, , stížnostní soud nadále nemůže o podmíněném propuštění rozhodovat. Ústavní soud nálezem ze dne 20. 12. 2022, sp. zn. , spisová značka, , zrušil rozhodnutí krajského soudu z důvodu, že nerespektoval právní názor Ústavního soudu a měl rozhodnout o stížnosti žalobce bez ohledu na to, že byl žalobce přemístěn do jiné věznice. V mezidobí probíhalo trestní řízení proti žalobci u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Usnesením Krajského soudu v , adresa, z 9. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , bylo usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 19. 11. 2021 zrušeno a okresnímu soudu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dle odůvodnění hrozí riziko recidivy, pokud by žalobce neměl dostatek finančních prostředků na další hrazení způsobené škody, proto je třeba doplnit dokazování mj. dalšími trestními spisy kvůli zjištění, zda žalobce již dříve uplatňoval sliby a proklamace, které nesplnil, jak se stavěl k náhradě způsobené škody v době po svém prvém podmíněném propuštění, dále je třeba přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, a zabývat se i tím, jaký je předpoklad, že po oddlužení (v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) žalobci zůstanou finance na náhrady škody. Okresní soud , adresa, usnesením ze dne 22. 6. 2023, v právní moci téhož dne, č. j. , spisová značka, , žalobce podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, nad žalobcem vyslovil dohled a stanovil zkušební dobu 7 let. Před vydáním rozhodnutí okresní soud doplnil dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví klinická psychologie, spisy týkajícími se dřívějších odsouzení žalobce, nepravomocným rozhodnutím z probíhajícího řízení u Městského soudu v , adresa, , zprávou týkající se oddlužení, hodnocením , právnická osoba, , pracovním hodnocením a listinami od žalobce včetně příslibu zaměstnání od , jméno FO, z 19. 6. 2023. Dne 22. 6. 2023 ve 12.00 hod. byl žalobce propuštěn z výkonu trestu. Usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 25. 10. 2019, č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho oddlužení, následně došlo ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, usnesením ze dne 16. 4. 2025 (nabylo právní moci dne 13. 5. 2025) vzal Krajský soud v , adresa, na vědomí splnění oddlužení.

7. Soud I. stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména dle ustanovení § 5, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk a zabýval se tím, zda žalobci vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021 a ze dne 23. 6. 2022. Nejprve se zabýval tím, zda žalobce splňoval podmínky pro podmíněné propuštění již ke dni 14. 12. 2021 a zda podmínky panující v době vydání nezákonných rozhodnutí byly srovnatelné s těmi, za kterých došlo k pozdějšímu podmíněnému propuštění. Dospěl k závěru, že Okresní soud , adresa, v rozhodnutí ze dne 19. 11. 2021 ve vztahu ke splnění druhé a třetí zákonné podmínky pro podmíněné propuštění neposuzoval řádně výši dluhů žalobce, plnění oddlužení a výdělkové možnosti žalobce v případě jeho propuštění na svobodu, což mu vytkl stížnostní soud ve svém rozhodnutí ze 14. 12. 2021. Z usnesení Okresního soudu , adresa, ze dne 22. 6. 2023, na základě kterého byl žalobce pravomocně podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, vyplývá, že dokazování ke splnění těchto podmínek bylo později obsáhle doplněno (ke zjištění výše dluhů žalobce, jeho výdělkovým možnostem, k plnění oddlužení, též znaleckým posudkem k osobnosti žalobce a prognóze vedení budoucího řádného života) a z takto doplněného dokazování soud v rozhodnutí o podmíněném propuštění vycházel. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že podmínky panující v době vydání nezákonného rozhodnutí dne 14. 12. 2021 nebyly srovnatelné s těmi, za kterých došlo k pozdějšímu podmíněnému propuštění žalobce. Pokud by jak Okresní soud , adresa, dne 19. 11. 2021, tak i Krajský soud v , adresa, dne 14. 12. 2021 posoudily správně splnění první zákonné podmínky pro podmíněné propuštění (výkon požadované části trestu), potom by sice Okresní soud , adresa, rozhodl o podmíněném propuštění žalobce, nicméně Krajský soud v , adresa, by uvedené rozhodnutí zrušil a věc by vrátil postupem podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu Okresnímu soudu , adresa, k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud , adresa, by následně dle pokynů stížnostního soudu doplnil dokazování obdobně, jako to učinil před rozhodnutím ze dne 22. 6. 2023, a při obvyklém chodu událostí by rozhodl o podmíněném propuštění žalobce v první polovině roku 2022, nejdříve do 30 dnů od doručení spisu od Krajského soudu v , adresa, , nejpozději v červnu 2022. Kdyby tedy nedošlo k vydání nezákonných rozhodnutí, žalobce by byl podmíněně propuštěn o 1 rok až 1 rok a 5 měsíců dříve, než byl posléze fakticky propuštěn. Výslechem žalobce a jeho partnerky , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že žalobci v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími vznikla nemajetková újma spočívající v zásazích do osobnostní a rodinné sféry žalobce, kdy se tento nemohl již od roku 2022 účastnit rodinného a partnerského života, podílet se na výchově svých dětí, účastnit se rodinných oslav, nemohl pomáhat s rekonstrukcí domu a běžnými domácími pracemi. Žalobci však nemohla vzniknout v příčinné souvislosti se nezákonnými rozhodnutími nemajetková újma tím, že nemohl s dětmi a partnerkou strávit Vánoce 2021, neboť žalobce by i při správném posouzení první zákonné podmínky pro podmíněné propuštění byl podmíněně propuštěn nejdříve v lednu 2022. Soud I. stupně dále posuzoval, zda jsou žalovanou poskytnuté konstatování nezákonnosti posuzovaných rozhodnutí a omluva za jejich vydání přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích, a dospěl k závěru, že žalobce sice v důsledku nezákonných rozhodnutí nemohl žít po dobu 1 rok až 1 rok a 5 měsíců na svobodě a být se svou rodinou, partnerkou a dvěma dětmi, nicméně současně je nutné přihlédnout i k tomu, že do roku 2015 páchal žalobce opakovaně trestnou činnost, byl již 7x soudně trestán, naposledy mu byl uložen trest odnětí svobody na celkem 14 let (7+7 let). Proto žalobci zadostiučinění v penězích nenáleží a přiměřeným zadostiučiněním jsou již poskytnuté formy náhrady (konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva žalobci za jejich vydání). Peněžité zadostiučinění by bylo přiměřeným zadostiučiněním v případě, kdy by se jednalo o jediné trestní odsouzení žalobce s výrazně kratším trestem odnětí svobody. Soud I. stupně proto nárok žalobce, který zůstal předmětem řízení po rozhodnutí dovolacího soudu, neshledal důvodným, a žalobu v příslušné části zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a tím, že v řízení byla co do 86 % úspěšná žalovaná (v rozsahu nároků ve výši 13 309 Kč, 181 000 Kč, 6 800 Kč a 181 000 Kč), které náleží náhrada 72 % nákladů řízení, což z celkové částky 2 100 Kč (náhrada za následující úkony: vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 30. 4. 2024, vyjádření ze dne 15. 10. 2024, účast na jednání dne 31. 10. 2024, účast na jednání dne 18. 8. 2025 a účast na jednání dne 14. 11.2025 trvajícím od 10.00 hod. do 12.25 hod.) činí 1 512 Kč. Výrok týkající se nákladů státu byl odůvodněn tím, že soud teprve bude rozhodovat o svědčeném svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

9. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu bylo vyhověno až po trojím zásahu Ústavního soudu, řízení o žádosti o podmíněné propuštění tak trvalo 2 roky a 9 měsíců. Nyní se již 3 roky a 4 měsíce domáhá po státu náhrady škody za vydaná nezákonná rozhodnutí. Dovolací soud uložil nalézacímu soudu vyhodnotit, zda žalobce splňoval podmínky pro podmíněné propuštění již dne 14. 12. 2021, ne aby predikoval možný vývoj řízení o podmíněném propuštění. Úvaha soudu, že by Krajský soud v , adresa, zřejmě zrušil rozhodnutí Okresního soudu , adresa, o podmíněném propuštění z důvodu nutnosti doplnit dokazování, nemá nic společného s úkolem, který byl dovolacím soudem nalézacímu soudu uložen. S ohledem na to, že žalobce byl již ke dni 14. 12. 2021 v insolvenci a plnil podmínky oddlužení, je úvaha soudu o tom, že žalobce byl nezákonně omezen na osobní svobodě jen 1,5 roku, nesprávná. Žalobce doložil, že plnil podmínky pro podmíněné propuštění již 14. 12. 2021, na tom nic nemění ani (hypotetické) nedostatečné dokazování prováděné Okresním soudem , adresa, . Nesprávný je i závěr o tom, že jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu postačí konstatování nezákonnosti a omluva. Argumentace tím, že žalobce byl v minulosti 7x soudně trestán a naposled mu byl uložen trest 7 + 7 let odnětí svobody, je tendenční a nepřijatelná. Žalobce byl ve výkonu trestu poprvé, podmíněně byl propuštěn jako osoba prvotrestaná, soud účelově poukazuje na trestnou činnost, kterou žalobce páchal před více než 10 lety a pomíjí, že dle čl. 1 LZPS jsou lidé svobodni a rovni v důstojnosti i právech. Je neodůvodněné a neústavní, že by se finančního zadostiučinění mělo dostat žalobci jen tehdy, kdyby šlo o jediné odsouzení s výrazně kratším trestem odnětí svobody. Rok a půl (správně 2,5 roku) ve výkonu trestu s vědomím nemožnosti domoci se svých práv je zásadním omezením osobní svobody, práva na rodinný a osobní život, práva pracovat atd., a je nutno je kompenzovat zadostiučiněním v penězích. Žalobce žalobou požadoval naprosto symbolickou částku 100 000 Kč (100 Kč za den nezákonně strávený ve věznici), ani tuto částku nalézací soud žalobci nepřiznal. Obecné soudy tak bagatelizují nespravedlnost, které se žalobci dostalo. Soud tedy nesprávně posoudil otázku, zda žalobce splňoval již dne 14. 12. 2021 podmínky pro podmíněné propuštění, a nesprávně vyhodnotil rozsah újmy a možnosti její kompenzace. Kromě toho soud neporovnal tento případ s případy obdobnými, jak vyžaduje judikatura Nejv. soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). Nesprávný je i akcesorický výrok o nákladech řízení, mj. i proto, že mělo být rozhodováno odděleně o náhradě nákladů ve vztahu k nárokům na náhradu ušlého výdělku a náhradu nákladů za zastoupení, o nichž již řízení skončilo, a samostatně mělo být rozhodnuto o nákladech řízení následujícího po dovolání, v němž je již projednávána jen nemajetková újma. S ohledem na úspěch žalobce v tomto řízení mu mají být v tomto řízení přiznány náklady řízení ve výši 100 % z tarifní hodnoty 100 000 Kč. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, a rozhodl nově o náhradě nákladů řízení. Žalobce později doplnil, že mu v souvislosti s uplatněním nároků na náhradu nemajetkové újmy vznikly i náklady zaplacením soudních poplatků 2 x 2 000 Kč.

10. Později žalobce doplnil, že soudní rozhodnutí o odškodnění ve srovnatelné věci nenalezl, domnívá se však, že lze v této věci využít judikaturu týkající se odškodnění nezákonné vazby, zejména rozhodnutí Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. Odškodnění by se tedy dle judikatury mělo pohybovat v rozmezí 500 Kč – 1 000 Kč za den, žalobce žádá mnohem méně.

11. Žalovaná k odvolání uvedla, že napadený rozsudek soudu I. stupně je správný. Je nutné zohlednit, že žalobce byl celkem 7x odsouzen, což jeho nemajetkovou újmu velmi snižuje. Není adekvátní srovnávání tohoto případu s nezákonnou vazbou, neboť újma v tomto případě nebyla tolik intenzivní jako u vazby, žalobce nebyl náhle vytržen z rodinného prostředí. Žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a aniž doplňoval dokazování, dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

13. Soud I. stupně učinil dostatečná a správná skutková zjištění týkající se žalobcem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy.

14. V posuzované věci jsou dány dva odpovědnostní tituly ve formě nezákonného rozhodnutí, a sice usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021, č. j. , spisová značka, a usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne z 23. 6. 2022, č. j. , spisová značka, . Obě tato rozhodnutí byla zrušena Ústavním soudem – první rozhodnutí z důvodu nesprávného výkladu § 91 odst. 4 trestního zákoníku (tedy nesprávného posouzení otázky, zda se v daném případě jedná o „opětovné podmíněné propuštění“, a v návaznosti na to nesprávné posouzení naplnění tzv. „první podmínky“ podmíněného propuštění, tedy zda již byla vykonána zákonem požadovaná část trestu) a druhé rozhodnutí z důvodu nesprávného posouzení otázky příslušnosti v případě přemístění žalobce do jiné věznice. Nebýt dvou shora uvedených nezákonných rozhodnutí, došlo by k dřívějšímu podmíněnému propuštění žalobce z výkonu trestu odnětí svobody.

15. Odvolací soud souhlasí nicméně se soudem I. stupně v tom, že v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími nebylo prodloužení doby strávené žalobcem ve výkonu trestu o 2,5 roku, ale o dobu kratší. Ke dni 14. 12. 2021 podmínky pro podmíněné propuštění žalobce ještě nebyly splněny, neboť ještě nebylo dostatečně prověřeno (prokázáno) naplnění „druhé“ a „třetí“ podmínky podmíněného propuštění. K tomu bylo třeba provést další dokazování, k němuž došlo až poté, co Krajský soud v , adresa, svým v pořadí třetím rozhodnutím (ze dne 9. 2. 2023) zrušil rozhodnutí Okresního soudu , adresa, ze dne 19. 11. 2021 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Skutečnost, že naplnění druhé a třetí podmínky nebylo ještě prokázáno, byla konstatována již v rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021 (toto rozhodnutí bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, z ústavního nálezu vyplývá, že nezákonnost zrušovaného usnesení spočívala pouze v ústavně nekonformním posouzení tzv. „první podmínky“ podmíněného propuštění, tedy potřebné délky vykonaného trestu), a posléze opět v rozhodnutí (v pořadí již třetím) Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 2. 2023.

16. Jestliže soud I. stupně uvádí, že v důsledku nezákonných rozhodnutí došlo k prodloužení řízení o podmíněném propuštění o 1 rok až 1 rok až 5 měsíců, tak dle odvolacího soudu je možno tuto dobu kvantifikovat přesněji, a sice tak, že řízení o podmíněném propuštění (a tedy i doba výkonu trestu žalobce) bylo v důsledku uvedených dvou nezákonných rozhodnutí prodlouženo o celkem 424 dnů. Taková doba uplynula mezi vydáním v pořadí prvního (nezákonného) rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, dne 14. 12. 2021 a vydáním v pořadí třetího (již nikoli nezákonného) rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, dne 9. 2. 2023. Z důvodu nezákonného posouzení „první podmínky“ podmíněného propuštění v rozhodnutí ze dne 14. 12. 2021 a nezákonného posouzení místní příslušnosti v rozhodnutí ze dne 23. 6. 2022 Krajský soud v , adresa, přistoupil až ve svém v pořadí třetím rozhodnutí ze dne 9. 2. 2023 k tomu, co měl učinit již dříve, tedy ke zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 19. 11. 2021 a vrácení věci k novému projednání Okresnímu soudu , adresa, .

17. V příčinné souvislosti s prvním nezákonným rozhodnutím ze dne 14. 12. 2021 bylo proto prodloužení výkonu trestu žalobce o 192 dnů (což odpovídá období od 14. 12. 2021 do 23. 6. 2022) a v příčinné souvislosti s druhým nezákonným rozhodnutím ze dne 23. 6. 2022 bylo prodloužení výkonu trestu žalobce o 232 dnů (což odpovídá období od 23. 6. 2022 do 9. 2. 2023). Nebýt nezákonných rozhodnutí, žalobce by byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu o 424 dnů dříve (22. 4. 2022).

18. Tím, že byl žalobce v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími omezen na osobní svobodě o 424 dní déle, než by byl při zákonném postupu soudu, vznikla mu odškodnitelná nemajetková újma.

19. Při posouzení, zda žalobci náleží za vzniklou nemajetkovou újmu finanční zadostiučinění v penězích nebo zda poskytnuté formy zadostiučinění (konstatování porušení práva a omluva) byly dostatečné, zejména s ohledem na trestní minulost žalobce a délku uloženého trestu odnětí svobody (která odrážela i závažnost trestné činnosti žalobce), vycházel odvolací soud z toho, že zásah do osobní svobody žalobce v důsledku nesprávně posouzeného podmíněného propuštění je zásahem do základního práva na osobní svobodu, do určité míry obdobný zásahu způsobenému nezákonnou vazbou, byť oproti nezákonné vazbě se obecně jedná o zásah méně intenzivní (to ostatně uvedl ve svém rozhodnutí v této věci i dovolací soud, viz odst. 39. odůvodnění usnesení dovolacího soudu).

20. Ve vztahu k nezákonné vazbě Nejv. soud vychází z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a samo o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním za výkon vazby, neskončilo-li trestní řízení pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne všechny okolnosti svého posuzování. Jde o rozmezí orientační, neboť podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje (srov. např. rozsudek Nejv. soudu sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31. 5. 2012). Vlivem trestní minulosti poškozeného na zadostiučinění za nezákonnou vazbu se potom Nejv. soud zabýval v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4025/2014 ze 6. 10. 2016, v němž dospěl k závěru, že pro posouzení výše náhrady nemajetkové újmy za vykonanou vazbu trvající 495 dnů je hlavním kritériem intenzita tohoto zásahu a nárok na peněžité odškodnění nemůže být vyloučen ani trestní minulostí poškozeného a jeho rozsáhlými zkušenostmi s trestnou činností.

21. V nyní posuzovaném případě byla intenzita nezákonného zásahu do práv žalobce významná z důvodu délky trvání tohoto zásahu (192 dnů a 232 dnů), a bylo rovněž prokázáno, že trvající omezení osobní svobody žalobce mělo negativní dopad na jeho rodinný život. Na druhé straně byla intenzita zásahu do osobnostní sféry žalobce snížena jak tím, že žalobce byl předtím již opakovaně soudně trestán, tak především tím, že nešlo o nezákonné trestní stíhání ani o nezákonnou vazbu, ale žalobce byl k dlouholetému trestu odnětí svobody pravomocně odsouzen za závažnou trestnou činnost, kterou spáchal. S eventualitou, že může dojít k výkonu celého pravomocně uloženého trestu odnětí svobody, musel být proto do určité míry srozuměn.

22. S přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména vzhledem k délce trvání zásahu do práv žalobce, nelze považovat za dostatečnou satisfakci konstatování porušení práva žalobce a omluvu. Na druhé straně přiznání stejné výše zadostiučinění jako za nezákonnou vazbu by bylo v daném případě v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění by v tomto případě odpovídalo částce 300 Kč za den strávený ve výkonu trestu. Tato výše nedosahuje ani spodní hranice rozmezí judikatorně stanoveného pro nezákonnou vazbu, na druhé straně nejde ani o částku zanedbatelnou. Za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 12. 2021 by tak žalobci náleželo zadostiučinění ve výši 57 600 Kč (192 x 300 Kč), za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 6. 2022 zadostiučinění ve výši 69 600 Kč (232 x 300 Kč). Žalobce požadoval z titulu každého nezákonnného rozhodnutí zadostiučinění ve výši 50 000 Kč a odvolací soud byl tímto předmětem řízení vázán.

23. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud požadavek žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 100 000 Kč důvodným.

24. Do prodlení se zaplacením této částky se žalovaná dostala v den následující po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku, tedy ohledně částky 50 000 Kč (předběžně uplatněné dne 22. 8. 2022) dnem 23. 2. 2023, a ohledně další částky 50 000 Kč (předběžně uplatněné dne 24. 1. 2023) dnem 25. 7. 2023. Vždy od prvního dne prodlení do zaplacení náleží žalobci z uvedených částek úrok z prodlení ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tzn. 15 % ročně (úrok z prodlení v této výši a od shora uvedených prvních dnů prodlení žalobce též požadoval).

25. Zamítl-li soud I. stupně úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z celé částky 100 000 Kč za období od 23. 2. 2023 do zaplacení, rozhodoval ohledně úroku z prodlení z částky 50 000 Kč za období od 23. 2. 2023 do 24. 7. 2023 aniž by příslušný úrok byl žalobcem požadován, tedy aniž by v této části byla naplněna podmínka řízení spočívající v návrhu na zahájení řízení.

26. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč za období od 23. 2. 2023 do 24. 7. 2023 podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a v této části řízení podle s § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil, jinak rozsudek v tomto výroku změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení účastníků před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení bylo několik samostatných nároků s různými tarifními hodnotami. S nároky v celkové tarifní hodnotě 382 109 Kč (181 000 Kč + 181 000 Kč + 13 309 Kč + 6 800 Kč) byla procesně úspěšná žalovaná, s nároky v tarifní hodnotě 100 000 Kč (50 000 Kč + 50 000 Kč) byl procesně úspěšný žalobce. Žalovaná tedy byla úspěšná co do 79 %, žalobce co do 21 %, žalovaná má proto právo na náhradu 58 % (79 % - 21 %) svých nákladů řízení. Žalované vznikly v řízení před soudem I. stupně náklady v celkové výši 2 100 Kč (paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 351/2013 Sb. za 7 úkonů právní služby, jež podrobně specifikoval soud I. stupně), 58 % z této částky činí 1 218 Kč.

28. O náhradě nákladů řízení státu vzniklých před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů státu je ke dni rozhodování odvolacího soudu již známá a činí 4 527 Kč. Jedná se o svědečné vyplacené svědkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , jejíž výslech se týkal výhradně nároků na náhradu nemajetkové újmy, ohledně nichž byl žalobce zcela úspěšný. Odvolací soud proto náhradu těchto nákladů státu uložil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. žalované.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když předmětem odvolacího řízení již byly pouze nároky na náhradu nemajetkové újmy v celkové výši 100 000 Kč s příslušenstvím, a s těmito nároky byl žalobce plně úspěšný. Žalobci, který byl v odvolacím řízení právně zastoupen, vznikly náklady právního zastoupení v celkové výši 13 431 Kč: odměna advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty 100 000 Kč za 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2 x 5 100 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH 2 331 Kč.