18 Co 115/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum narození zainteresované osoby bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o návrh na uznání cizího soudního rozhodnutí, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 12. 2025, č. j. 70 C 266/2025-31,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.750 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal v celém rozsahu na území ČR Rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , řízení č. , hodnota, které nabylo právní moci dne , datum, , kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, , , adresa, , výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, , měsíčně ve výši ¼ příjmu žalovaného od , datum, do dosažení zletilosti syna a částku 1.211,20 , podezřelý výraz, coby náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně ze dne , datum, , kterým se domáhá uznání rozhodnutí vydaného , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vydaného v řízení č. , hodnota, , které nabylo právní moci dne , datum, (dále „Rozhodnutí“). Tímto Rozhodnutím byla žalovanému , Jméno žalovaného, , narozenému dne , Datum narození žalovaného, , Jméno žalobkyně, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození žalobkyně, , narozeného dne , datum, , a to ve výši jedné čtvrtiny jeho příjmu měsíčně od , datum, až do dosažení zletilosti dítěte, přičemž žalobkyně se domáhá uznání tohoto rozhodnutí na území , adresa, .

3. V řízení žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovaným manželství, ze kterého se narodil jejich nezletilý syn. Následně dne , datum, podala návrh na rozvod manželství a úpravu poměrů k nezletilému dítěti, zejména svěření do péče a určení bydliště. Manželství bylo rozvedeno rozhodnutím téhož , podezřelý výraz, ze dne , datum, . Jelikož žalovaný dobrovolně neplnil vyživovací povinnost vůči nezletilému, podala žalobkyně návrh na určení výživného, o němž bylo rozhodnuto shora uvedeným rozsudkem ze dne , datum, . V řízení před , podezřelý výraz, byl žalovaný o probíhajícím řízení informován a v rámci systému „elektronický soud“ požádal o umožnění své účasti prostřednictvím videokonference, popřípadě o projednání věci v jeho nepřítomnosti v případě technických problémů. Soud jeho žádosti vyhověl v části týkající se projednání věci bez jeho účasti. Žalovaný měl možnost uplatnit svá procesní práva, byl v řízení zastoupen právním zástupcem a jeho obrana byla soudem posouzena. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo následně potvrzeno , Orgán veřejné moci, dne , datum, , přičemž kasační stížnost žalovaného byla odmítnuta , Orgán veřejné moci, dne , datum, , takže rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Svůj návrh opírá o Smlouvu mezi , adresa, , o právní pomoci v občanských věcech, publikovanou pod č. 123/2002 Sb., s tím, že rozhodnutí , podezřelý výraz, se podle této smlouvy uznávají bez dalšího. Současně však poukazuje na ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož lze cizí rozhodnutí na návrh uznat ve zvláštním řízení i tehdy, pokud by se jinak uznávalo bez dalšího, a proto navrhuje vydání rozhodnutí o uznání. Místní příslušnost dovozuje z bydliště žalovaného, které se nachází v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, . Žalovaný se k návrhu na uznání cizího rozhodnutí v tomto řízení nevyjádřil.

4. Soud I. stupně návrh posoudil dle dvoustranné smlouvy mezi , adresa, , o právní pomoci v občanských věcech, ze dne , datum, , vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“), především článku 52, 54 a 55. Dovodil, že návrh na uznání cizího rozhodnutí o výživném na nezletilého spadá pod režim občanských věcí majetkové povahy ve smyslu příslušné Smlouvy, neboť se jedná o rozhodnutí, které se přímo promítá do majetkové sféry účastníků a týká se jejich dispozitivních subjektivních práv; tento závěr odpovídá i ustálené judikatuře , Orgán veřejné moci, . Zabýval existencí případných důvodů pro odepření uznání, přičemž dospěl k závěru, že tyto dány nejsou. Bylo prokázáno, že cizí rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, žalovaný měl možnost účastnit se řízení a hájit svá práva a , podezřelý výraz, byl k projednání věci příslušný, zatímco české soudy pravomoc k úpravě poměrů nezletilého neměly. Současně nebyla zjištěna ani překážka spočívající v existenci dřívějšího pravomocného rozhodnutí českého soudu nebo v probíhajícím řízení v téže věci mezi týmiž účastníky, přičemž soud I. stupně při posuzování totožnosti věci vycházel z judikatorních závěrů o shodě účastníků a shodě předmětu řízení. Na základě těchto zjištění uzavřel, že uznání nic nebrání, návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodnutí uznal. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, přičemž žalobkyni přiznal náhradu zahrnující soudní poplatek a náklady právního zastoupení v celkové výši 7 500 Kč.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 1, odst. 2 písm. c), g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Namítá, že soud I. stupně nesprávně posoudil splnění podmínek pro uznání cizího rozhodnutí podle Smlouvy a ZMPS. Především zpochybňuje závěr soudu, že nebyla dána překážka uznání podle čl. 54 písm. d) Smlouvy, neboť řízení o úpravě poměrů k nezletilému, zahrnující i otázku výživného, bylo v České republice zahájeno již dne , datum, (sp. zn. , spisová značka, ), tedy dříve než řízení na , adresa, , které vedlo k vydání uznávaného rozhodnutí. Podle žalovaného tak byla splněna podmínka dřívější litispendence na území státu, kde má být rozhodnutí uznáno, a tato okolnost měla vést k odepření uznání, a to bez ohledu na to, že české řízení bylo později zastaveno pro nedostatek pravomoci.

6. Má také za to, že , podezřelý výraz, nebyl (mezinárodně) příslušný k rozhodnutí ve věci a zdůrazňuje, že v době zahájení řízení měl nezletilý obvyklý pobyt v , adresa, . V této souvislosti odkazuje na čl. 22 nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 (Brusel II ter) a související úpravu v ZMPS, podle nichž má být příslušnost zachována státu obvyklého pobytu dítěte. Podle žalovaného nelze pravomoc , podezřelý výraz, dovozovat pouze z toho, že český soud v jiném řízení dospěl k závěru o nedostatku své pravomoci, neboť podle čl. 34 odst. 2 Smlouvy je určující bydliště oprávněné osoby, které soud I. stupně nijak konkrétně nezjišťoval ani nehodnotil.

7. Soud I. stupně nesprávně vyložil režim uznání rozhodnutí, když současně odkazoval na automatické uznání podle čl. 55 odst. 5 Smlouvy a současně vedl řízení podle § 16 odst. 3 ZMPS, ačkoli rozhodnutí o výživném je svou povahou rozhodnutím, které výkon vyžaduje, a nelze jej považovat za rozhodnutí, jež by se uznávalo bez dalšího řízení.

8. Dále namítá, že uznávané rozhodnutí je v rozporu s českým veřejným pořádkem. Poukazuje na to, že výživné stanovené paušálně ve výši jedné čtvrtiny jeho příjmu bez jakéhokoli omezení či zohlednění jeho reálných příjmů a životních nákladů v , adresa, je nepřiměřené a může mít likvidační charakter. V této souvislosti odkazuje na judikaturu , Orgán veřejné moci, , zejména nález sp. zn. , spisová značka, , podle níž výživné nesmí mít pro povinného existenční dopad. Rozsudku podle žalovaného také trpí zásadními nedostatky v odůvodnění; je prakticky reprodukcí tvrzení žalobkyně a citací právních předpisů, aniž by byla provedena vlastní skutková zjištění a jasně vysvětleny právní úvahy. Zejména postrádá konkrétní závěry ohledně bydliště oprávněné osoby, doručování v , podezřelý výraz, a posouzení, zda dříve zahájené řízení v , adresa, nepředstavuje překážku uznání. Navrhuje, aby odvolací soud podle § 220 o. s. ř. napadený rozsudek změnil tak, že návrh na uznání cizího rozhodnutí zamítne, případně aby jej podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně naopak shledala napadené rozhodnutí správným a navrhla jeho potvrzení. Plně se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, přičemž odvolání žalovaného považuje za nedůvodné. Předně odmítla námitku existence překážky řízení podle čl. 54 písm. d) Smlouvy a § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 91/2012 Sb., neboť řízení vedené v , adresa, se netýkalo totožného předmětu, jelikož zahrnovalo širší úpravu poměrů nezletilého, zatímco , podezřelý výraz, rozhodnutí se vztahuje pouze k výživnému. Současně zdůraznila, že české řízení bylo pravomocně zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti, a proto nemůže založit překážku litispendence ani bránit uznání cizího rozhodnutí.

10. K námitce nedostatku pravomoci , podezřelý výraz, uvedla, že příslušnost je třeba posuzovat primárně podle mezinárodní smlouvy, která má přednost před vnitrostátním právem i právem EU (čl. 10 Ústavy ČR). Odkázala na čl. 30 odst. 5, čl. 33 a čl. 34 odst. 2 Smlouvy, podle nichž je příslušnost dána mimo jiné bydlištěm oprávněné osoby, přičemž v době zahájení řízení se nezletilý i matka zdržovali na , adresa, Dále poukázala na pravomocné usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které potvrdilo, že nezletilý měl obvyklý pobyt na , adresa, a že pravomoc náleží , podezřelý výraz, . Odkaz žalovaného na nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 (Brusel II ter) označila za nepřípadný vzhledem k přednosti bilaterální smlouvy.

11. K námitce rozporu s veřejným pořádkem uvedla, že výhrada veřejného pořádku podle § 4 ZMPS představuje výjimečný institut, který je třeba vykládat restriktivně a který neumožňuje přezkum věcné správnosti cizího rozhodnutí. Stanovení výživného jako podílu z příjmu označila za běžný a mezinárodně akceptovaný způsob, který sám o sobě nemůže být v rozporu s českým právním řádem. Odkaz žalovaného na nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, považuje za nepřípadný, neboť se týká nalézacího, nikoli uznávacího řízení. Nadto namítla, že žalovaný neprokázal své majetkové poměry ani tvrzenou nepřiměřenost výživného; naopak z podkladů vyplývá, že disponuje stabilními příjmy a dalšími zdroji, takže placení výživného pro něj nepředstavuje existenční ohrožení.

12. Zdůraznila, že žalovaný měl v , podezřelý výraz, řízení plnou možnost hájit svá práva, byl zastoupen právním zástupcem, účastnil se řízení prostřednictvím systému „Elektronický soud“ a podal i opravné prostředky, které však nebyly úspěšné. Z předložených listin a potvrzení , podezřelý výraz, vyplývá, že mu byly řádně doručeny všechny podklady a byl včas informován o jednáních. V tomto směru jsou podmínky uznání splněny.

13. K procesním námitkám podotkla, že uznávací řízení podle § 16 ZMPS neumožňuje provádění plného dokazování ani přezkum skutkového stavu, ale pouze posouzení existence překážek uznání. Námitky žalovaného směřující k novým skutkovým tvrzením považuje za nepřípustné s ohledem na zásadu neúplné apelace a omezení podle § 205a o. s. ř. Současně upozornila, že žalovaný své procesní možnosti nevyužil již v řízení před soudem I. stupně. Poukázala na okolnosti nasvědčující účelovému jednání žalovaného, který se podle ní snaží řízení prodlužovat a vyhnout se plnění své vyživovací povinnosti, přestože o dítě nepečuje a dlouhodobě na něj nepřispívá.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání dle § 212, § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Žalovaný při odvolacím jednání poukázal na skutečnost, že při jednání před , podezřelý výraz, byl zastoupen, nicméně má za to, že jeho osobní přítomnost u jednání byla zásadní. Jednání se neúčastnil z důvodu , podezřelý výraz, na , adresa, . Žalobkyně zopakovala zásadní body svého vyjádření.

16. Odvolací soud posoudil jako nedůvodnou námitku žalovaného ve smyslu dle § 4 ZMPS (rozpor s veřejným pořádkem), v němž se stanoví, že ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Odvolací soud podotýká, že Smlouva tuto podmínku pro uznání rozhodnutí neukládá. Rozpor s veřejným pořádkem se však bezpochyby týká případů, kdy v řízení, z něhož příslušné rozhodnutí cizozemského soudu vzešlo, byla porušena základní práva účastníka řízení. Například z rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci , spisová značka, (, podezřelý výraz, ), nebo , spisová značka, (, podezřelý výraz, ) se podává, že „rozpor s veřejným pořádkem se týká případů, kdy v řízení, z něhož příslušné rozhodnutí cizozemského soudu vzešlo, byla porušena základní práva účastníka řízení, přičemž daný rozpor musí být takového stupně, že porušuje základní principy právního řádu členského státu, ve kterém je podán návrh na uznání“.

17. Odvolací soud nejprve předesílá, že v řízení o uznání cizího rozhodnutí zásadně nelze posuzovaná rozhodnutí přezkoumávat věcně, proto ani námitka, že otci bylo uložena platit ¼ jeho příjmů, nemůže být v rámci daného řízení přezkoumávána. Dále je třeba zdůraznit, že není bez dalšího v rozporu s veřejným pořádkem, pokud cizozemské právní normy řeší danou problematiku v rámci tamních řízení jiným způsobem, zde konkrétně stanovením poměru placeného výživného na nezletilé dítě k příjmům povinného výživou. Při stanovení výše výživného je však právní úprava dle , podezřelý výraz, práva obdobná jako dle české právní úpravy. Podle článku 180 Rodinného zákoníku , adresa, jsou rodiče povinni vyživovat (zaopatřovat, zajišťovat) dítě. Podle čl. 182 odst. 1, 2 Rodinného zákoníku , adresa, při určování výše výživného soud zohlední: (1) zdravotní a finanční situaci dítěte; (2) zdravotní a finanční situaci plátce výživného; (3) skutečnost, že plátce výživného má jiné (další) děti, práce neschopného manžela, manželku, rodiče, dceru, syna; (31) přítomnost vlastnického práva, vlastnictví a/nebo použití plátcem výživného majetku a majetkových práv, včetně movitého a nemovitého majetku, finančních prostředků, výlučných práv na výsledky intelektuální činnosti, korporativních práv; (32) výdaje plátce výživného prokázané vymáhajícím výživného, včetně nákladů na nákup nemovitosti nebo movitého majetku, jejichž částka přesahuje desetinásobek životního minima pro zdatnou (práce schopnou) osobu, pokud plátce výživného neprokázal zdroj či původ finančních prostředků; (4) jiné významné okolnosti.

2. Výše výživného musí být nezbytná a dostatečná k zajištění harmonického vývoje dítěte. Minimální zaručená výše výživného na jedno dítě nesmí být nižší než 50 % životního minima pro dítě odpovídajícího věku. Minimální doporučená výše výživného pro jedno dítě činí částku životního minima pro dítě odpovídajícího věku a může být přiznáno soudem, jsou-li výdělky (příjmy) plátce výživného dostatečné. Podle článku 183 odst. 1 Rodinného zákoníku , adresa, podíl mzdy či výdělků (příjmů) matky, otce, které budou vybírány jako výživné na dítě, je stanoven soudem. Podle čl. 184 odst. 1 Rodinného zákoníku , adresa, soud na žádost příjemce stanoví výši výživného v pevné peněžní částce.

18. Obdobná je i procesní úprava, neboť k projednání věci byla nařizována jednání, žalovaný při nich byl zastoupen právním zástupcem, souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, proti prvostupňovému rozhodnutí bylo možné podat odvolání a proti rozhodnutí odvolacího soudu kasační stížnost. Žalovaný všechny tyto možnosti využil a uznávané rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Z uvedeného plyne, že žalovaný neprokázal, že by došlo k porušení norem procesního práva zaručujících mu právo na spravedlivý proces, zejména právo být slyšen.

19. K námitce nedostatku pravomoci , podezřelý výraz, rozhodnout ve věci nezletilého syna účastníků, včetně odkazu na Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1111 odvolací soud uvádí, stejně jako učinil rozhodující , podezřelý výraz, , že otázka pravomoci (včetně obdobných námitek žalovaného) byla řešena v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, , jehož usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení o úpravě poměrů k nezletilému zahájené na návrh otce dne , datum, , kterým se domáhal svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, určení výživného a úpravy styku s nezletilým v průběhu svátků a školních prázdnin zastaveno, a to z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu. Z uznávaného rozhodnutí pak plyne, že se rozhodující soud znovu otázkou své příslušnosti zabýval, a tuto vyhodnotil kladně s odkazem na čl. 30 odst. 5 a čl. 33 odst. 2 Smlouvy.

20. K námitce likvidačního charakteru stanoveného výživného odvolací soud neshledává přiléhavým odkaz na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , spisová značka, , neboť v něm byla řešena výše výživného pro nezletilé dítě rodiče s nadstandardními příjmy, což není situace žalovaného. Jak již shora odvolací soud konstatoval, výši stanoveného výživného , podezřelý výraz, nemůže věcně přezkoumávát. Nadto, pokud jde o porovnání výživného stanoveného , adresa, podle doporučujících tabulek , právnická osoba, , které však nejsou jediným krutériem pro stanovení vyživovací povinnosti rodiče, z žalovaným deklarovaného příjmu 40 000 Kč by tato částka činila 6 400 Kč (jedna vyživovací povinnost na dítě ve věku 6 let, žádný podíl na péči). Pokud byla uznávaným rozsudkem tato povinnost stanovena ve výši ¼ příjmu, to je 10 000 Kč, nevybočuje takto stanovené výživné z představy přiměřenosti, aniž by byl žalobce vystaven existenční nouzi.

21. K deficitu odůvodnění rozhodnutí podle článku 262 , podezřelý výraz, občanského soudního řádu v odůvodnění rozsudku se uvádí: skutkové okolnosti zjištěné soudem a obsah sporných právních vztahů s odkazem na důkazy, na jejichž základě byly tyto okolnosti zjištěny; důkazy, které soud odmítl, a důvody jejich odmítnutí; odůvodněné (motivované) hodnocení každého argumentu uplatněného účastníky řízení, pokud jde o existenci či neexistenci důvodů pro vyhovění žalobě, s výjimkou případů, kdy je argument zjevně irelevantní k předmětu sporu, zjevně nedůvodný nebo nepřípustný; zda byla, kým a jak porušena, neuznána nebo zpochybněna práva, svobody či zájmy, na jejichž ochranu se účastník obrátil na soud; právní normy, které soud použil, a důvody jejich použití; právní normy, na které se odvolávaly strany, ale které soud nepoužil, a důvody jejich nepoužití.

22. Z obsahu uznávaného rozhodnutí je zřejmé, že daným zákonným požadavkům dostálo, neboť je transparentní, obsahuje explicitní argumentaci a obstálo i při přezkumu odvolacím soudem.

23. K právní moci , podezřelý výraz, rozhodnutí z , podezřelý výraz, občanského soudního řádu, článku 273 odst. 1, rozsudek nabývá právní moci po uplynutí lhůty pro podání odvolání všemi účastníky řízení, pokud odvolání nebylo podáno. Dle odst. 2 v případě podání odvolání nabývá rozsudek právní moci, mimo jiné, po ukončení odvolacího řízení, případně po přijetí usnesení odvolacího soudu jako výsledku odvolacího přezkumu. Dle článku 384 usnesení odvolacího soudu nabývá právní moci dnem jeho přijetí. Z potvrzení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, je zřejmé, že uznávané rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, , aniž by uvedenou skutečnost žalovaný sporoval.

24. Lze uzavřít, že podmínky pro odmítnutí uznání rozhodnutí ve smyslu článku 54 Smlouvy nenastaly, neboť podle právního řádu , adresa, , dle kterého bylo rozhodnutí vydáno, je pravomocné a vykonatelné (písm. a/ cit. článku), justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, měly pravomoc ve věci rozhodnout (písm. b/ cit. článku), žalovaný nebyl v řízení zbaven možnosti hájit svá práva (písm. c/ cit. článku), nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zde byla překážka věci rozsouzené (písm. d/ cit. článku), ani nebylo tvrzeno nebo prokázáno, že by rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci bylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno (písm. e/ cit. článku).

25. Odvolací soud uzavírá, že soud I. stupně správně vycházel z toho, že se jedná o rozhodnutí majetkové povahy vydané příslušnými justičními orgány , adresa, ve smyslu článku 52 písm. a) Smlouvy a odpovídajícím způsobem, s odkazem na článek 53 odst. 1 Smlouvy, posoudil i svou mezinárodní příslušnost věc rozhodnout (viz bod 7 napadeného rozhodnutí).

26. K návrhu byl řádně připojen: a) ověřený opis plného znění rozhodnutí s potvrzením o právní moci (tato je deklarována potvrzením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ) a vykonatelnosti (viz potvrzení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ; b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno (viz potvrzení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ); taková situace zde ovšem nenastala, neboť právní zástupce žalovaného se jednání zúčastnil, jak je potvrzeno v rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nebyl omezen ani zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebylo třeba vydávat potvrzení o tom, že byl řádně u soudu zastoupen; c) potvrzení o tom, že účastníkovi, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno, bylo toto rozhodnutí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno, doručeno spolu s poučením o možnosti podat proti němu opravný prostředek (rozhodnutí byla doručena, když se proti nim žalovaný na základě poučení obsažených v rozhodnutích právně bránil, a to jak odvoláním, tak následně i kasační stížností); d) úřední překlad návrhu na uznání nebo výkon rozhodnutí i listin uvedených v písmenech a) až c) tohoto článku do jazyka smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat nebo vykonat (rozhodnutí a potvrzení , Orgán veřejné moci, jsou přeložena, obsahují překladatelskou doložku , jméno FO, , překladatele, jehož pravost podpisu a osobu, způsobilost a kvalifikaci osvědčil soukromý notář , jméno FO, , , Orgán veřejné moci, dne , datum, ).

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojená s § 142 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšnému žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na zastoupení advokátem, jejichž výše je stanovena dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za úkon uvedených v ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT (vyjádření k odvolání) včetně 1 paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 2 750 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.