70 C 266/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Kuřinová ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Anonymizováno , bytem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o návrh na uznání cizího soudního rozhodnutí

I. Rozhodnutí Užhorodského městského a okresního soudu v Zakarpatské oblasti Ukrajiny ze dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, řízení č. 2/308/730/24, které nabylo právní moci dne 1.5.2025, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , Jméno žalobkyně, , narozené , datum, , bytem , Adresa žalobkyně, , výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ve výši ¼ příjmu žalovaného od 4.3.2024 do dosažení zletilosti syna, se uznává v celém rozsahu na území České republiky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se návrhem na uznání cizího rozhodnutí ze dne 12.10.2025 domáhala uznání rozhodnutí vydaného Užhorodským městským a okresním soudem v Zakarpatské oblasti Ukrajiny dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, v řízení č. 2/308/730/24, které nabylo právní moci dne 1.5.2025, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , Jméno žalobkyně, , narozené , datum, , bytem , Adresa žalobkyně, , výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ příjmu od 4.3.2024 do dosažení zletilosti syna (dále jen „rozhodnutí“), a to na území České republiky.

2. Žalobkyně uvedla, že dne 22.5.2016 bylo mezi účastníky řízení uzavřeno manželství, ze kterého se narodil dne , datum, nezletilý syn , jméno FO, , které je občanem Ukrajiny. Dne 22.12.2023 podala žalobkyně návrh na rozvod manželství a na úpravu poměrů k nezletilému (svěření nezletilého do péče a určení bydliště). Manželství bylo rozhodnutím Užhorodského městského a okresního soudu v Zakarpatské oblasti Ukrajiny ze dne 14.3.2024, sp.zn. 308/22857/23 rozvedeno. Jelikož žalovaný nahradil výživné na nezletilého syna podala žalobkyně návrh na určení výživného, o kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím vydaným Užhorodským městským a okresním soudem v Zakarpatské oblasti Ukrajiny dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, v řízení č. 2/308/730/24, které nabylo právní moci dne 1.5.2025, a to o povinnosti žalovaného hradit ve prospěch žalobkyně, výživné na nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ve výši ¼ příjmu od 4.3.2024 do dosažení zletilosti syna.

3. Otec v řízení o výživné prostřednictvím systému „elektronický soud“ podal žádost o umožnění účasti na projednání věci prostřednictvím videokonference, a v případě technických potíží o projednání věci bez jeho účasti. Jeho žádosti bylo vyhověno, a to v části, která se týkala projednání věci bez jeho účasti. Otec tedy byl od počátku o řízení informován a měl možnost hájit řádně svá práva, když byl v řízení i zastoupen právním zástupcem. O výživném bylo rozhodnuto shora uvedeným cizím rozhodnutím. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen odvolacím soudem Zakarpatské oblasti dne 1.5.2025 a kasační stížnost otce byla odmítnuta Nejvyšším soudem Ukrajiny dne 22.5.2025, rozhodnutí nabylo právní moci 1.5.2025.

4. Žalobkyně se s nezletilým odstěhovala nejprve do azylového domu v Praze a následně na Ukrajinu, kde nyní žijí. Žalovaný pracuje v České republice jako návrhář a správce databází.

5. S odkazem na dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou č. 123/2002 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen „mezinárodní smlouva“) žalobkyně žádala uznání rozhodnutí s tím, že rozhodnutí vydaná ukrajinskými soudy se uznávají bez dalšího, nicméně současně ust. § 16 odst. 3 zákona č. 91/2012 o mezinárodním právo soukromém (dále jen „z.m.p.s.“) lze cizí rozhodnutí na návrh uznat ve zvláštním řízení i v případě, že se uznávají bez dalšího. Pro uvedené žádá žalobkyně vydání rozhodnutí o uznání cizího rozhodnutí s tím, že místní příslušnost je dána bydlištěm otce, které se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5.

6. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

7. Soud nejprve učinil s odkazem na shora uvedenou mezinárodní smlouvu závěr, že je dána mezinárodní příslušnost věc rozhodnout, a to podle čl. 53 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož se návrh podává u soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k uložení povinnosti žalovanému hradit výživné na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu bude postižen majetek žalovaného, jehož bydliště se nachází v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5.

8. Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy žalobkyně trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 3,4 z.m.p.s.

9. Soud vycházel ze skutkového stavu, že žalobkyně žádala uznání rozhodnutí vydaného Užhorodským městským a okresním soudem v Zakarpatské oblasti Ukrajiny dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, v řízení č. 2/308/730/24, které nabylo právní moci dne 1.5.2025, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného, hradit ve prospěch žalobkyně výživné na jejich nezletilého syna , jméno FO, , narozeného , datum, měsíčně ¼ příjmu od 4.3.2024 do dosažení zletilosti syna. Žalovaný se v řízení vedeném ukrajinským soudem podle pravidel zjednodušeného žalobního řízení vyjádřil prostřednictvím svého zástupce. Dne 14.10.2024 soud obdržel žádost žalovaného prostřednictvím systému „elektronický soud“ o umožnění účasti v režimu videokonference a v případě technických problémů o konání zasedání bez jeho přítomnosti. Vzhledem k absenci technické možnosti pro konání videokonference se žalovaným a také s ohledem na to, že žádost byla podána žalovaným ve fázi zkoumání písemných důkazů, bylo návrhu žalovaného vyhověno v části, která se týká projednání věci bez účasti žalovaného, za účasti jeho zástupce (zjištěno z rozhodnutí vydaného Užhorodským městským a okresním soudem v Zakarpatské oblasti Ukrajiny dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, v řízení č. 2/308/730/24).

10. Užhorodský městský a okresní soud v Zakarpatské oblasti Ukrajiny potvrdil, že žalovaný byl v řízení řádně a včas informován o čase a místě soudního jednání a byla mu doručena žaloba. Dále bylo soudem potvrzeno, že rozhodnutí vydané Užhorodským městským a okresním soudem v Zakarpatské oblasti Ukrajiny dne 14.10.2024, sp.zn. 308/4187/24, v řízení č. 2/308/730/24 nabylo právní moci dne 1.5.2025 a podléhá výkonu (zjištěno z potvrzení Užhorodského městského a okresního soudu v Zakarpatské oblasti Ukrajiny ze dne 15.9.2025).

11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9.9.2025 č. j. 50 Nc 6024/2024-633 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.11.2025 č.j. 18 Co 322/2025-665 bylo řízení o úpravě poměrů k nezletilému zahájené na návrh otce dne 8.2.2024 zastaveno, a to z důvodu nedostatku mezinárodní příslušnosti českého soudu (zjištěno z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne sp.zn. 50 Nc 6024/2024-633).

12. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení mezinárodní smlouvy, konkrétně z čl. 52 písm. a) mezinárodní smlouvy, podle kterého smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany rozhodnutí justičních orgánů ve věcech občanských uvedených v čl. 1 smlouvy, majetkové i nemajetkové povahy, která byla vydána příslušnými justičními orgány, dále dle čl. 55 odst. 5 mezinárodní smlouvy na území smluvních stran se uznávají bez zvláštního řízení rozhodnutí justičních orgánů v občanských věcech, které podle své povahy nevyžadují výkon, pokud v této smlouvě není dále stanoveno jinak. Podle čl. 54 mezinárodní smlouvy uznání a výkon rozhodnutí může být odmítnuto jestliže a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, není pravomocné a vykonatelné, b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, neměl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, neměl-li tuto pravomoc podle právního řádu dožádané smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, c) povinný byl v řízení zbaven možnosti hájit svá práva, a v případě, že tento účastník neměl způsobilost k právním úkonům, jestliže nebyl v řízení řádně zastoupen, d) o téže věci mezi týmiž účastníky rozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci bylo dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci bylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno.

13. Žalobkyně žádala uznání rozhodnutí vydaného v opatrovnické věci ve vztahu k výživnému na nezletilého, přičemž soud činí závěr, že se jedná o rozhodnutí v občanské věci majetkové povahy dle čl. 52 písm. a) mezinárodní smlouvy a rovněž ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž se obecně vzato jedná o spory, které se svým předmětem přímo odrážejí v majetkové sféře stran a týkají se subjektivních práv, s nimiž mohou účastníci disponovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2010 sp.zn. 20 Cdo 476/2009), uvedené naplňuje rovněž návrh na uznání rozhodnutí o výživném na nezletilého.

14. Soud se zabýval tím, zda jsou dány důvody pro odepření uznání rozhodnutí s tím, že bylo prokázáno, že rozhodnutí, jehož uznání je žádáno, je pravomocné a vykonatelné, žalovaný měl možnost se řízení účastnit a hájit svá práva a současně není dána ani překážka podle shora citovaného čl. 54 písm. b) mezinárodní smlouvy s tím, že ukrajinský soud měl pravomoc vést řízení ve věci výživného nezletilého, naopak český soud neměl tuto pravomoc k projednání návrhu na úpravu poměrů nezletilého, což bylo českými soudy i zkonstatováno. Dále nebyla dána ani překážka uznání rozhodnutí podle čl. 54 písm. d) mezinárodní smlouvy, podle něhož překážku uznání rozhodnutí představuje, pokud bylo v téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci. Okolnost existence pravomocného rozhodnutí českého soudu o témže právním poměru představuje důvod pro odepření uznání. Současně ve vztahu k posouzení totožnosti věci lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž je totožnost věci dána totožností účastníků řízení a totožnosti předmětu řízení s tím, že předmět řízení je dán žalobním žádáním (petitem), skutkovými okolnostmi (totožností skutku), které jsou dány, pokud je zachována totožnost jednání a totožnost následku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.1999 sp.zn. 25 Cdo 1751/98). V řízení nebylo prokázáno, že by na území České republiky bylo vydáno dříve rozhodnutí ve věci výživného na nezletilého, popř. že by probíhalo na území České republiky řízení ve věci výživného na nezletilého.

15. Na základě aplikace příslušné právní úpravy k prokázanému skutkovému stavu soud činí závěr, že nejsou dány žádné překážky, které by bránily uznání rozhodnutí, proto návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodl o uznání rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I.

16. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že v řízení úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tvořená náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem, jejichž výše je stanovena dle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (příprava a převzetí, žaloba) včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 7 500 Kč (výrok II.).