18 Co 117/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 113.206,37 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 2. 2026, č. j. 17 C 289/2025-39,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66.475 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 66.475 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46.731,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2.265,20 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112.206,37 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112.206,37 Kč od , datum, do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 8.101,21 Kč (výrok II), a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 4.657,93 Kč (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jí dluží na základě úvěrové smlouvy o spotřebitelském úvěru k účtu č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“), žalovanou částku.

3. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že uvedenou smlouvou o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který byl čerpán v den uzavření smlouvy. Poté žalovaná zaplatila žalobkyni 25 splátek. Vzhledem k tomu, že však dohodnuté splátky úvěru neplatila včas a v dohodnuté výši, žalobkyně úvěr ke dni , datum, učinila splatným a vyzvala žalovanou, aby zaplatila dlužnou částku; jistina ke dni zesplatnění činila 112.206,37 Kč.

4. Soud I. stupně aplikoval zejména § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a s odkazem na soudní judikaturu se předně zabýval platností smlouvy optikou zákona o spotřebitelském úvěru, práva EU a na to navazující judikatury českých soudů. Dospěl k závěru, že mezi stranami byla sice platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Neověřila dostatečně její příjmy ani výdaje a vycházela převážně pouze z jejích tvrzení, bez doložení relevantních dokumentů. Z dostupných údajů navíc vyplynulo, že skutečné příjmy žalované byly pravděpodobně nižší, než uváděla, přičemž část vkladů nebyla doložena a mohla být spekulativní. Současně existovaly indicie o předchozích problémech se splácením a o opakovaných neúspěšných žádostech o úvěr. Nalézací soud proto uzavřel, že žalobkyně neměla dostatečný přehled o finanční situaci žalované a řádně neposoudila její úvěruschopnost. Tím porušila účel zákona, který chrání spotřebitele před nezodpovědným poskytováním úvěrů, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení. Z celkové výše úvěru 150.000 Kč již žalovaná uhradila 83.525 Kč, takže soud přiznal žalobkyni zbývajících 66.475 Kč. Nároky na poplatky a úroky soud zamítl, protože vyplývají z neplatné smlouvy.

5. Zabýval se i nárokem na úrok z prodlení a vyšel z judikatury , Orgán veřejné moci, , podle níž má věřitel u neplatné úvěrové smlouvy nárok pouze na vrácení jistiny, bez úroků a poplatků, a to ve lhůtě splatnosti, která je určena dohodou stran nebo soudem podle možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení vzniká až tehdy, když se dlužník dostane do prodlení se splácením jistiny. V tomto případě se strany na splatnosti nedohodly a žalovaná částku dobrovolně nevrátila, proto ji určil soud svým rozhodnutím. Protože žalovaná nespolupracovala a nebylo možné zjistit její aktuální finanční poměry, stanovil soud splatnost podle obecné třídenní lhůty od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ale pouze proti části výroku o věci samé (výrok II) týkající se zákonného úroku z prodlení z částky 66.475 Kč od , datum, do zaplacení. Namítá zejména, že soud I. stupně učinil neúplná a nesprávná skutková zjištění, neprovedl navrhované důkazy a věc nesprávně právně posoudil. Primárně žalobkyně namítá, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena a v rozporu s odvolacím návrhem trvá na přiznání celé žalované částky včetně příslušenství. Subsidiárně (pro případ potvrzení neplatnosti smlouvy) nesouhlasí se závěrem soudu o nepřiznání zákonného úroku z prodlení s tím, že i při aplikaci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od jeho splatnosti. Soud I. stupně tak pochybil, když sám určoval splatnost podle možností žalované, a odkazuje na rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , podle nějž přiměřenost lhůty může vyplývat již z návrhu žalobce, pokud ji žalovaný nezpochybní. Poukazuje rovněž na princip rovnosti účastníků řízení dle § 18 odst. 1 o. s. ř., čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tvrdí, že soud nepřípustně suploval procesní aktivitu žalované. Zdůraznila, že dokazování schopnosti splnit povinnost vrátit bezdůvodné obohacení tíží žalovanou, nikoli soud, a to s odkazem na odbornou literaturu (JÄGER, M.: Právní rozhledy 2022) i o rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož nese důkazní břemeno ohledně svých majetkových poměrů dlužník. Má za to, že soud nesprávně uzavřel, že žalovaná není v prodlení, a navrhuje, aby odvolací soud přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 66.475 Kč od , datum, do zaplacení, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Soud I. stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož vyvodil i správné právní závěry. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, je absolutně neplatná, žalované (v postavení spotřebitele) vznikla povinnost vrátit žalobkyni, v době přiměřené jejím možnostem a bez veškerých dalších smluvních nároků věřitele, nesplacenou část částky, kterou jí na základě neplatné smlouvy poskytla (viz rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

9. Soud I. stupně postupoval správně, když na daný případ aplikoval § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální úpravou ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v OZ. Smyslem této speciální úpravy je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je toto speciální vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy také výrazem ochrany spotřebitele, který není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tedy nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele (protože pro spotřebitele mohou vzniknout problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru).

10. Pokud tedy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení s vrácením nesplacené jistiny od výzvy věřitele k plnění (jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku), a věřiteli tudíž nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny je proto třeba určit buď dohodou účastníků, nebo ji založí soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že do této doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, věřitel není oprávněn žádat nejen smluvní úroky, poplatky nebo smluvní pokuty sjednané absolutně neplatnou smlouvou, ale ani úrok z prodlení (viz rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

11. Odvolací soud proto dospěl k jinému závěru, než , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na jehož rozhodnutí žalobkyně odkazuje, a to i s ohledem na závěry uvedené v rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

12. Odvolací soud rovněž neshledává přiléhavým odkaz žalobkyně na závěry plynoucí z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , neboť v něm byla řešena otázka, zda bylo na žalobkyni, která poskytla spotřebitelský úvěr, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v možnostech žalované spotřebitelky tuto povinnost splnit, přičemž soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru. V projednávaném případě však soud I. stupně pariční lhůtu stanovil v zákonné 3denní lhůtě právě s ohledem na absenci tvrzení žalované o možnosti dluh splácet.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené části zamítavého výroku II, a to ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky představující bezdůvodné obohacení, tj. z částky 66.475 Kč, požadovaný od , datum, do zaplacení, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladového výroku III.

14. S přihlédnutím k tomu, že rozsudek prvostupňového soudu nebyl ve vyhovujícím výroku o věci samé odvoláním dotčen, nepodléhal proto přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a nabyl samostatně právní moci.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože procesně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.