18 Co 117/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 113.206,37 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 2. 2026, č. j. 17 C 289/2025-39,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66.475 Kč od datum do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 66.475 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46.731,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2.265,20 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112.206,37 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112.206,37 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 8.101,21 Kč (výrok II), a dále rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 4.657,93 Kč (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalovaná jí dluží na základě úvěrové smlouvy o spotřebitelském úvěru k účtu č. hodnota, uzavřené dne datum (dále jen „smlouva o úvěru“), žalovanou částku.

3. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že uvedenou smlouvou o úvěru žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 150.000 Kč, který byl čerpán v den uzavření smlouvy. Poté žalovaná zaplatila žalobkyni 25 splátek. Vzhledem k tomu, že však dohodnuté splátky úvěru neplatila včas a v dohodnuté výši, žalobkyně úvěr ke dni datum učinila splatným a vyzvala žalovanou, aby zaplatila dlužnou částku; jistina ke dni zesplatnění činila 112.206,37 Kč.

4. Soud I. stupně aplikoval zejména § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a s odkazem na soudní judikaturu se předně zabýval platností smlouvy optikou zákona o spotřebitelském úvěru, práva EU a na to navazující judikatury českých soudů. Dospěl k závěru, že mezi stranami byla sice platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Neověřila dostatečně její příjmy ani výdaje a vycházela převážně pouze z jejích tvrzení, bez doložení relevantních dokumentů. Z dostupných údajů navíc vyplynulo, že skutečné příjmy žalované byly pravděpodobně nižší, než uváděla, přičemž část vkladů nebyla doložena a mohla být spekulativní. Současně existovaly indicie o předchozích problémech se splácením a o opakovaných neúspěšných žádostech o úvěr. Nalézací soud proto uzavřel, že žalobkyně neměla dostatečný přehled o finanční situaci žalované a řádně neposoudila její úvěruschopnost. Tím porušila účel zákona, který chrání spotřebitele před nezodpovědným poskytováním úvěrů, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení. Z celkové výše úvěru 150.000 Kč již žalovaná uhradila 83.525 Kč, takže soud přiznal žalobkyni zbývajících 66.475 Kč. Nároky na poplatky a úroky soud zamítl, protože vyplývají z neplatné smlouvy.

5. Zabýval se i nárokem na úrok z prodlení a vyšel z judikatury Orgán veřejné moci, podle níž má věřitel u neplatné úvěrové smlouvy nárok pouze na vrácení jistiny, bez úroků a poplatků, a to ve lhůtě splatnosti, která je určena dohodou stran nebo soudem podle možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení vzniká až tehdy, když se dlužník dostane do prodlení se splácením jistiny. V tomto případě se strany na splatnosti nedohodly a žalovaná částku dobrovolně nevrátila, proto ji určil soud svým rozhodnutím. Protože žalovaná nespolupracovala a nebylo možné zjistit její aktuální finanční poměry, stanovil soud splatnost podle obecné třídenní lhůty od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ale pouze proti části výroku o věci samé (výrok II) týkající se zákonného úroku z prodlení z částky 66.475 Kč od datum do zaplacení. Namítá zejména, že soud I. stupně učinil neúplná a nesprávná skutková zjištění, neprovedl navrhované důkazy a věc nesprávně právně posoudil. Primárně žalobkyně namítá, že úvěruschopnost žalované byla řádně posouzena a v rozporu s odvolacím návrhem trvá na přiznání celé žalované částky včetně příslušenství. Subsidiárně (pro případ potvrzení neplatnosti smlouvy) nesouhlasí se závěrem soudu o nepřiznání zákonného úroku z prodlení s tím, že i při aplikaci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, má věřitel právo na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od jeho splatnosti. Soud I. stupně tak pochybil, když sám určoval splatnost podle možností žalované, a odkazuje na rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, podle nějž přiměřenost lhůty může vyplývat již z návrhu žalobce, pokud ji žalovaný nezpochybní. Poukazuje rovněž na princip rovnosti účastníků řízení dle § 18 odst. 1 o. s. ř., čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a tvrdí, že soud nepřípustně suploval procesní aktivitu žalované. Zdůraznila, že dokazování schopnosti splnit povinnost vrátit bezdůvodné obohacení tíží žalovanou, nikoli soud, a to s odkazem na odbornou literaturu (JÄGER, M.: Právní rozhledy 2022) i o rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, podle něhož nese důkazní břemeno ohledně svých majetkových poměrů dlužník. Má za to, že soud nesprávně uzavřel, že žalovaná není v prodlení, a navrhuje, aby odvolací soud přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 66.475 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Soud I. stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož vyvodil i správné právní závěry. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne datum je absolutně neplatná, žalované (v postavení spotřebitele) vznikla povinnost vrátit žalobkyni, v době přiměřené jejím možnostem a bez veškerých dalších smluvních nároků věřitele, nesplacenou část částky, kterou jí na základě neplatné smlouvy poskytla (viz rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

9. Soud I. stupně postupoval správně, když na daný případ aplikoval § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální úpravou ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v OZ. Smyslem této speciální úpravy je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je toto speciální vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy také výrazem ochrany spotřebitele, který není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tedy nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele (protože pro spotřebitele mohou vzniknout problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru).

10. Pokud tedy spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení s vrácením nesplacené jistiny od výzvy věřitele k plnění (jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku), a věřiteli tudíž nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Novou dobu splatnosti nevrácené části jistiny je proto třeba určit buď dohodou účastníků, nebo ji založí soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že do této doby není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, věřitel není oprávněn žádat nejen smluvní úroky, poplatky nebo smluvní pokuty sjednané absolutně neplatnou smlouvou, ale ani úrok z prodlení (viz rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka).

11. Odvolací soud proto dospěl k jinému závěru, než Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, na jehož rozhodnutí žalobkyně odkazuje, a to i s ohledem na závěry uvedené v rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, č. j. spisová značka.

12. Odvolací soud rovněž neshledává přiléhavým odkaz žalobkyně na závěry plynoucí z rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, neboť v něm byla řešena otázka, zda bylo na žalobkyni, která poskytla spotřebitelský úvěr, aby v případě závěru o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, z čehož plyne důsledek v podobě povinnosti k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tvrdila a prokázala, v jaké míře je v možnostech žalované spotřebitelky tuto povinnost splnit, přičemž soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru. V projednávaném případě však soud I. stupně pariční lhůtu stanovil v zákonné 3denní lhůtě právě s ohledem na absenci tvrzení žalované o možnosti dluh splácet.

13. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené části zamítavého výroku II, a to ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky představující bezdůvodné obohacení, tj. z částky 66.475 Kč, požadovaný od datum do zaplacení, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladového výroku III.

14. S přihlédnutím k tomu, že rozsudek prvostupňového soudu nebyl ve vyhovujícím výroku o věci samé odvoláním dotčen, nepodléhal proto přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a nabyl samostatně právní moci.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože procesně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jehož přípustnost za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. přezkoumá dovolací soud.