17 C 289/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 113 206,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 475 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 731,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 2 265,20 Kč, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 112 206,37 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 112 206,37 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 8 101,21 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 657,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 113 206,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne 12. 7. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru k účtu č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v 60týdenních splátkách po 3 341 Kč. Celkem tak měla všemi smluvními poplatky splatit 208 151,04 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 25. 6. 2027. Žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 25 řádných splátek, které žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Vzhledem k tomu, že dále žalovaná již nesplácela, přistoupila žalobkyně po předchozích výzvách k zesplatnění úvěru ke dni 14. 5. 2025. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny 112 206,37 Kč, poplatků úvěru 1 000 Kč, kapitalizovaného obchodního úvěru 8 101,21 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 265,20 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od 11. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 ‚% ročně z dlužné jistiny od 11. 7. 2025 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně k otázce prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost posoudila vyhodnocením informací z nejrůznějších registrů. Dále vycházela z hodnocení příjmů a žalované, má tedy za to, že svou zákonnou povinnost splnila.

2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Z návrhu na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení vč. příloh soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy dosahují 18 000 Kč, což doložila čestným prohlášením, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 100 000 Kč. Toto opět bylo doloženo čestným prohlášením. Náklady spojené s bydlením uvedla ve výši 18 000 Kč, zároveň uvedla 1 vyživovací povinnost k dítěti do 10 let věku. Prohlášené měsíční výdaje domácnosti byly v hodnotě 21 000 Kč, dopočítané žalobkyni 30 860 Kč. Uváděné dluhy samotnou žalovanou byly ve výši 135 000 Kč při měsíční splátce 5 000 Kč. Dle zjištění žalobkyně dluhy žalované dosahovaly 184 829 Kč při měsíční splátce 5 490 Kč. Z registru BRKI/NRKI vyšlo zjištění, že žalovaná historicky řádně nesplácela minimálně jeden úvěrový produkt. Z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaná měla v období únor 2022 až červen 2022 příjmy ve výši 355 578,81 Kč, z toho však 250 000 Kč formou vkladu přes bankomat.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 7. 2022 soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavazuje žalobkyni vrátit společně s poplatky a úroky tak, že celkově vrácena částka bude činit 208 151,04 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činí 11,50 % a RPSN 14,75 %.

7. Z výpisu čerpání soud zjistil, že k čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč došlo dne 12. 7. 2022. Úvěr byl vyplacen bezhotovostní formou na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované.

8. Z dopisu ze dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že oznamováno žalované, že je v prodlení se splácením úvěru, celková výše prodlení vč. poplatku za zaslání upomínky byla k tomuto datu 6 288,59 Kč.

9. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 26. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky ve výši 11 636,43 Kč nejpozději do 14. 5. 2025. Zároveň žalovanou upozornila, že pokud nedojde k jejímu splacená, uplatní ke dni 14. 5. 2025 odstoupení od smlouvy.

10. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 19. 5. 2025 včetně potvrzení o podání ze stejného data soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od jejího odeslání.

11. Z historického výpisu ze dne 10. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaná uhradila 25 splátek. Ke dni zesplatnění úvěru, tj. 12. 7. 2025, činila dlužná jistina 112 206,37 Kč, splatné úroky 8 101,21 Kč, pokuty z prodlení 2 265,20 Kč, úvěrové poplatky 1 000 Kč,12. Další navrhované důkazy soud neprováděl, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 12. 7. 2022 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici, respektive k výzvě soudu doložila pouze výpis z bankovního účtu za období únor 2022 až červen 2022 k příjmové stránce žalované. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 18 000 Kč, další příjem domácnosti 100 000 Kč a výdaje 21 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla, že jí příjem plyne ze závislé činnosti. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela téměř výhradně, s výjimkou lustrace v nejrůznějších rejstřících, z jejích tvrzení, na výzvu soudu nedoložila ničeho (na straně příjmové například pracovní smlouvu, výplatní pásky, na straně výdajové nájemní smlouvu, pro oba případy je pak možné zkoumat bankovní výpisy žalované). Soud nemá za prokázané nejen příjmy, ale i výdaje žalované, které se navíc v místě a čase jeví značně podhodnoceny (Praha v roce 2022, tvrzené výdaje 18 000 Kč měsíčně při jedné vyživovací povinnosti k dítěti do 10 let věku). Soud si je vědom, že žalobkyně dopočítala výdaje žalované na částku 30 860 Kč, nicméně z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované vyplynulo, že v období předcházejícímu poskytnutí úvěru žalovaná neměla dostatečné příjmy. Přesněji řečeno, z těchto výpisů vyplynulo, že žalovaná měla v období únor 2022 až červen 2022 příjmy ve výši 355 578,81 Kč, z toho však 250 000 Kč formou vkladu přes bankomat. Vzhledem k tomu, že k těmto příjmům žalobkyně nedoložila ani na výzvu soudu žádné další listiny, nelze s jistotou uzavřít, zda se nejedná o pouhé spekulativní vklady. Pokud by soud přijal zbývající příchozí transakce jako ty, které dokládají skutečně příjem žalované, pak by tato částka činila za 5 měsíců 105 578,81 Kč, což je průměrný měsíční příjem ve 21 115,762 Kč. Tato částka je za hranicí tvrzených výdajů žalované, jakož i za hranicí dopočítaných výdajů žalované samotnou žalobkyní, jak je uvedeno výše. Soud také nepřehlédl, skutečnost, že z registru BRKI/NRKI vyšlo zjištění, že žalovaná historicky řádně nesplácela minimálně jeden úvěrový produkt. Zjištěné úvěrové zatížení žalované žalobkyní se také lišilo od toho, co žalovaná sama tvrdila. Minimálně v jednom případě žalovaná historicky řádně nesplácela sjednaný úvěrový produkt (konkrétně splátkovou kreditní kartu). Žalovaná také neúspěšně žádala o 9 spotřebitelských úvěrů v období od října 2021 do května 2022. Ze všech jmenovaných důvodů má proto soud za to, že žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou majetkové poměry žalované. Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků. Lze uzavřít, že pečlivější vyhodnocení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, zejména pak vyžádání shora zmíněných dokumentů, by jí bylo schopno podat takřka komplexní představu o finanční situaci žalované na základě porovnání příjmů a výdajů. Následně by po jejich vyhodnocení byla schopna řádně prověřit úvěruschopnost žalované, a to i včetně případných rizikových faktorů.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 12. 7. 2022 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že žalované poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 83 525 Kč (25 splátek po 3 341 Kč), započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 66 475 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

24. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.

26. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 657,93 Kč, přičemž tato částka představuje 17,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 529 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 206,37 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 19. 5. 2025, z částky 5 660 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 5. 2025 a z částky 5 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 9. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 330 Kč ve výši 3 849,30 Kč.