18 Co 78/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A, zaměstnanou advokátkou Jméno advokátky B, advokáta adresa zástupce zainteresované osoby proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C 2. Jméno advokátky D, narozená Datum narození advokátky D bytem Adresa advokátky D zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení, že nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně, žalovaného 1/ a žalované 2/ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. listopadu 2025, č.j. 12 C 22/2023-828, I. Rozsudek soud I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o určení vlastnictví jednotky č. hodnota, k. ú. adresa (výrok I. bod 2) mění tak, že žaloba s návrhem, že do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného spadá jednotka č. hodnota v budově adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota o velikosti 54/2599, jak jsou zapsány na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, se zamítá; ve zbývající části vyhovujícího výroku o věci samé (I.) se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1/ mění tak, že žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/se žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2/ náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 52 030 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18 007,50 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem určil, že do společného jmění manželů – žalobkyně a žalovaného 1/ spadají tyto jednotky: jednotka č. hodnota umístěná v budově adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota o velikosti 51/2599, jak jsou zapsány na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, jednotka č. hodnota v budově adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota o velikosti 54/2599, jak jsou zapsány na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, jednotka hodnota v budově adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota o velikosti 49/2599, jak jsou zapsány na LV hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, jakož i spoluvlastnický podíl na jiném nebytovém prostoru č. hodnota umístěném v budově adresa, bytový dům, LV hodnota, na parcele č. hodnota o velikosti 207/1903, s nímž je vázán spoluvlastnický podíl na společných částech budovy adresa, bytový dům, LV hodnota, na pozemku č. hodnota a pozemku parc. č. hodnota, jak je zapsán na LV č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa (výrok I.), uložil žalovanému 1/ povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 962 506 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále uložil žalované 2/ povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 417 973 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud I. stupně rozhodl (výroky I. a II.) v řízení o žalobě, jíž se žalobkyně za trvání manželství se žalovaným 1/ domáhala určení, že výše uvedené 4 bytové jednotky (č. hodnota č. hodnota, č. hodnota, č. hodnota, vše k. ú. adresa, obec adresa) a podíl celkem o velikosti 207/1903 na nebytové jednotce č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, jsou součástí společného jmění manželů.

3. Žalobkyně tvrdila, že manželství bylo uzavřeno datum, manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu nebyl nikdy ujednán. Žalovaný 1/ uzavřel kupní smlouvy o převodu uvedených nemovitostí za trvání manželství, přesto byl účastníkem smlouvy o převodu nemovitosti pouze žalovaný 1/ a pouze žalovaný 1/ byl následně jako vlastník zapsán do katastru nemovitostí.

4. Tato žaloba byla projednána společně (§ 112 odst. 1 o. s. ř.) s dříve podanými žalobami a) o určení neplatnosti darovací smlouvy o převodu vlastnictví k jednotce č. č. 1735/17, k. ú. adresa, obec adresa, uzavřené mezi žalovaným 1/ jako dárcem a žalovanou 3/ (dcerou žalobkyně a žalovaného 1/) jako obdarovanou, a dále b) o určení neplatnosti darovací smlouvy o převodu vlastnictví k jednotce č. 1735/28, k. ú. adresa, obec adresa, uzavřené mezi žalovaným 1/ jako dárcem a žalovanou 2/ (dcerou žalovaného 1/) jako obdarovanou, s tím, že podle těchto smluv byl povolen vklad vlastnického práva žalované 3/, resp. žalované 2/ do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práv ke dni datum (řízení Obvodního soudu pro adresa sp. zn. spisová značka).

5. Žalovaný 1/ založil obranu proti žalobě na tvrzení, že s výjimkou pořízení bytové jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, zaplatil kupní cenu za nemovitosti ze svých výlučných prostředků, které měl dílem na účtech v době před uzavřením manželství se žalobkyní (4 404 932 Kč), dílem pocházely z daru od matky – částky 900 000 Kč v hotovosti, a dílem (626 000 Kč) byly výtěžkem z prodeje nemovitosti, kterou žalovaný 1/ nabyl v době před uzavřením manželství se žalobkyní. Žalovaný dále disponoval částkou 800 000 Kč a krátce po uzavření manželství inkasoval částku 2 miliony Kč, jako cenu za práce, provedené v rámci jeho podnikatelské činnosti před uzavřením manželství. Skutečnost, že jednotku č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, nabyl žalovaný 1/ z výlučných prostředků, potvrdila žalobkyně ve zvláštním prohlášení, podepsaným při uzavření příslušné kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že jednotka č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, byla nabyta z výlučných prostředků žalovaného 1/, tedy byla jeho výlučným vlastnictvím, byl žalovaný 1/ samostatně oprávněn k právnímu jednání (darování jednotky žalované 2/) bez souhlasu žalobkyně jako druhého manžela. Vzhledem k tomu, že darovací smlouvou o převodu jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, o níž rovněž žalovaný 1/ tvrdí, že ji manželé nabyli za trvání manželství ze společných prostředků, žalovaný 1/ obdaroval žalovanou 3/, která je společnou dcerou žalobkyně a žalovaného 1/, lze předpokládat souhlas žalobkyně s tímto právním jednáním, k němuž si žalovaný souhlas žalobkyně předběžně neopatřil.

6. Žalovaná 2/ se žalobě o určení neplatnosti darovací smlouvy a o určení, že jednotka č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, k níž jí svědčí zápis vlastnictví v katastru nemovitostí, je součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1/, bránila poukazem na zápis svého vlastnictví k této jednotce do katastru nemovitostí, s tím, předpokládala správnost zápisu podle § 980 odst. 2 o. z., a to i s ohledem na skutečnost, že jako dcera žalovaného 1/ byla v dobré víře, že žalovaný 1/ je výlučným vlastníkem této jednotky, když žalobkyně zápis jeho výlučného vlastnictví k jednotce, k němuž došlo v roce 2011, před podáním této žaloby nikdy nezpochybnila. Žalovaná 2/ uvedla, že žalobkyně byla po celou dobu trvání manželství srozuměna se stavem, že žalovaný 1/ bytovou jednotku č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, jakož i některé další nemovitosti, nabýval ze svých výlučných prostředků, s příslibem, že budou za života žalobkyně a žalovaného 1/ přenechány jejich dětem, tedy nejen žalované 2/. Žalobkyně po celou dobu o převodech nemovitostí na žalovaného 1/ věděla a souhlasila s tím, že budou převedeny na děti žalovaného 1/ i žalovaného 1/ a žalobkyně. Proto žalovaný 1/ kupoval byty postupně v jednom bytovém domě, aby byla rodina pohromadě.

7. Žalobkyně k vyvrácení obrany žalovaného 1/ tvrdila, že všechny jednotky byly postupně rozsáhle rekonstruovány. Namítala proto, že výlučné prostředky žalovaného 1/ byly zčásti spotřebovány na náklady těchto rekonstrukcí; objem prostředků, o nichž žalovaný 1/ tvrdí, že je nabyl před uzavřením manželství, případně darem, tedy nemohly postačovat jak na financování rekonstrukcí, tak na koupi dalších nemovitostí, tím spíše, že provedení některých rekonstrukcí (jejichž finanční náročnost žalobkyně dokládala listinnými důkazy) časově předcházelo postupnému nabývání dalších bytových jednotek žalovaným 1/. Žalobkyně požadovala, aby se soud zabýval účetnictvím žalovaného 1/ a tokem finančních prostředků na jeho účtech.

8. Soud I. stupně o těchto žalobách rozhodl již rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka; výroky tohoto rozsudku, jimiž bylo ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným 1/ a dřívější žalovanou 3/ jméno FO rozhodnuto o žalobách o určení neplatnosti darovací smlouvy jednotky č. hodnota, k. ú. adresa a o určení, že jednotka č. hodnota, k. ú. adresa je součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1/, nabyly právní moci, stejně jako výrok rozsudku, jímž bylo ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a žalovaným 1/ a žalovanou 2/ rozhodnuto o žalobě o určení neplatnosti darovací smlouvy jednotky č. hodnota, k. ú. adresa.

9. Po zrušení tohoto rozsudku soudu I. stupně ve zbývajícím rozsahu usnesením Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zůstaly předmětem řízení žaloby žalobkyně proti žalovanému 1/ o určení, že jednotky č. hodnota, a hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, jsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1/, a dále žaloba žalobkyně proti žalovanému 1/ a žalované 2/ o určení, že jednotka hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, je součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1/; o těchto žalobách soud I. stupně rozhodl shora označeným rozsudkem.

10. V mezidobí od podání žalob do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně bylo manželství žalobkyně a žalovaného 1/ pravomocně rozvedeno.

11. Soud I. stupně s odkazem na konstantní judikaturu Orgán veřejné moci (např. rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, resp. usnesení Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka) uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení vlastnického práva (SJM) naléhavý právní zájem. Rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí o těchto žalobách vymezil na základě aplikace § 3028 odst. 2 o. z., podle úpravy společného jmění manželů v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když vznik vlastnického práva k předmětným jednotkám spadá do období před datum, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

12. Soud I. stupně vzal po skutkové stránce za prokázané, že žalovaný 1/ uzavřel jako kupující smlouvy o převodu vlastnictví k předmětným jednotkám za trvání manželství se žalobkyní, podle ustanovení § 143 odst. 1 obč. zák. vycházel z domněnky vzniku společného jmění manželů ve vztahu k předmětným jednotkám a na základě tvrzení žalovaného 1/ se zabýval otázkou naplnění skutkových podstat některé z výjimek z režimu společného jmění manželů, upravených citovaným ustanovením.

13. Ve vztahu k jednotlivým jednotkám soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: K jednotce č. hodnota, k. ú. adresa: jednotka byla pořízena na základě kupní smlouvy, uzavřené žalovaným 1/ dne datum za částku 1 803 130 Kč, samostatně byla hrazena další částka 492 000 Kč za vybavení bytu. Ke dni uzavření manželství měl žalobce na účtu výlučné prostředky ve výši 316 078,60Kč a na tento účet byly do dne datum připsány další výlučné prostředky ve výši 1 888 801Kč, tedy se na tomto účtu nacházely výlučné prostředky žalovaného v celkové výši 2 204 879,60Kč. Z výpisu však vyplývá, že valná většina těchto prostředků byla již ke dni datum zkonzumována, když ke dni datum činil zůstatek účtu 529 042,28Kč. V dubnu 2007, kdy byla z tohoto účtu hrazena část kupní ceny za jednotku 34 a podíl na jednotce 1 o velikosti 51/1903, neměl žalovaný 1/ na tomto účtu dostatek výlučných finančních prostředků a minimálně v částce 803 087,72 Kč použil k úhradě kupní ceny prostředky spadající do SJM.

14. K jednotce č. 1735/28, k. ú. adresa: jednotka byla pořízena na základě kupní smlouvy uzavřené s jméno FO dne datum za cenu 2 700 000Kč. Kupní cena byla hrazena ve dvou částech, první ve výši 81 000Kč při podpisu smlouvy na účet č. účtu a druhá část ve výši 2 619 000Kč na jistotní účet u právnická osoba. Před uzavřením manželství měl žalovaný 1/ na investičním účtu deponovaných 1 545 654 cenných papírů v hodnotě celkem 2 625 757 Kč. Odprodané cenné papíry (v květnu 2011) měly hodnotu 2 619 000Kč. Část kupní ceny tedy byla uhrazena z výlučných prostředků žalovaného 1/. Podle výpisu z účtu č. účtu byla z tohoto účtu uhrazena na účet prodávající částka 81 000Kč. V době úhrady této částky byl na účtu zůstatek cca 12 000 000Kč. Výlučné prostředky žalovaného na tento účet vložené byly však konzumovány rodinou a ke dni datum činil zůstatek na tomto účtu částku pouhých 21 963,61Kč, tedy částku nepokrývající doplatek kupní ceny. V mezidobí nebyly na účet připsány prostředky pocházející z výlučného vlastnictví žalovaného 1/, když částka 625 000Kč jako kupní cena za prodej bytu ve výlučném vlastnictví žalovaného 1/ byla na jeho účet připsána až datum. Část kupní ceny byla uhrazena z prostředků spadajících do SJM.

15. K jednotce č. hodnota, k. ú. adresa: jednotka byla pořízena na základě kupní smlouvy uzavřené s panem jméno FO dne datum za cenu 2 300 000 Kč. Prohlášením ze dne datum žalobkyně potvrdila, že souhlasí s tím, aby žalovaný 1/ nemovitosti koupil do svého výlučného vlastnictví i to, že ke koupi nemovitostí její manžel (žalovaný 1/) použil svých výlučných prostředků. Žalobkyně popřela obsahovou správnost listiny. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně unesla důkazní břemeno k tvrzení, že rovněž tato jednotka byla nabyta ze společných prostředků účastníků. Kupní cena byla hrazena postupně a to částky 108 000Kč dne datum a částka 2 192 000Kč dne datum z účtu č. č. účtu; výlučné prostředky žalovaného 1/, které se na tomto účtu nacházely, však byly již dlouho před provedením těchto plateb zkonzumovány, tedy jednotka nebyla pořízena z výlučných prostředků žalovaného 1/.

16. Právním posouzením tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že všechny předmětné jednotky byly pořízeny za podmínek § 143 písm. a) obč. zák. do masy společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že s jednotkami č. hodnota a č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, nebylo dále nakládáno ve smyslu jejich zcizení, soud I. stupně žalobě na určení, že jsou součástí SJM žalobkyně a žalovaného 1/ vyhověl.

17. Vzhledem k tomu, že v mezidobí od nabytí vlastnictví k jednotce č. hodnota, k. ú. adresa, žalovaný 1/ uzavřel se žalovanou 2/ darovací smlouvu, na jejímž základě je aktuálně žalovaná 2/ zapsána jako vlastník jednotky, zabýval se soud I. stupně obranou žalované 2/, která se dovolávala ochrany dobrověrného nabyvatele vlastnického práva zapsaného v katastru nemovitostí podle § 984 o. z.

18. Soud I. stupně dovodil, že jsou splněny doktrinálně vymezené podmínky pro uplatnění obrany důvěrou v katastrální zápis vlastnictví převodce, spočívající v tom, že je zde (výše dovozený) rozpor mezi skutečným právním stavem a stavem zapsaným ve veřejném seznamu, k nabytí práva došlo na základě právního jednání, právo bylo nabyto od osoby zapsané ve veřejném seznamu, nejde o výjimku podle § 984 odst. 2 o. z. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že žalovaná 2/ byla v dobré víře, že její otec je výlučným vlastníkem jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, neboť jeho záměr věnovat každému ze svých 4 dětí jednu z postupně nabývaných jednotek v témže domě byl v široké rodině opakovaně presentován, a to i před žalobkyní, a nikdy, až do doby tohoto řízení, nedošlo k zpochybnění jeho výlučného vlastnického práva, a to i přes to, že žalobkyně, která vyplňovala, jak sama uvedla, i přiznání k dani z nemovitosti, si musela si být vědoma toho, že je to pouze žalovaný 1/, kdo je jako vlastník nemovitostí evidován.

19. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že převodní smlouvu, která byla smlouvou darovací, nelze ani po zhodnocení skutečnosti, že spolu s přijetím daru se žalovaná 2/ jako obdarovaná zavázala pro dárce zřídit služebnost doživotního užívání této darované nemovitosti, zavázala se po dobu 40 let k této nemovitosti zřídit dárci předkupní právo a dále se zavázala, že tuto nemovitost nezatíží a ani nezcizí bez souhlasu dárce, tedy dárce si stanovil podmínky, za jakých může obdarovaná nemovitosti vlastnit, nelze na smlouvu pohlížet jako na smlouvu úplatnou. Žádná z těchto podmínek totiž neztenčuje majetek obdarované a ani nezpůsobuje, že by se majetek žalované 2/ – obdarované nezvětšil, ačkoli by se zvětšit měl. Soud I. stupně z uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalovaná se katastrálního zápisu svého vlastnictví k jednotce č. hodnota, k. ú. adresa, úspěšně nedovolala, tedy ohledně této jednotky rovněž uzavřel, že spadá do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1/.

20. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1/ a o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2/ soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně; odměnu za právní zastoupení určil podle § 8 AT z tarifní hodnoty odpovídající součtu kupních cen předmětných jednotek.

21. Proti tomuto rozsudku podali včasná a přípustná odvolání všichni účastníci řízení.

22. Žalovaný 1/ napadl rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroku I. a II. a to v celém jejich rozsahu. Vytýkal soudu I. stupně, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a k příslušným označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty.

23. Ve vztahu k závěrům soudu I. stupně ohledně okolností a zdrojů pro nabytí jednotek č. hodnota a hodnota, vše k. ú. adresa, obec adresa, žalovaný 1/ namítal nesprávné skutkové závěry soudu I. stupně při hodnocení finančních toků a opomenutí výlučných prostředků žalovaného 1/. Především namítal nesprávné hodnocení důkazů, konkrétně ve vztahu k tvrzení výlučných prostředků odpovídajících půjčce vrácené za trvání manželství panem jméno FO a okolností pořízení podílu v obchodní společnosti. Ačkoli soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaný 1/ poskytl svědku jméno FO v roce 2003, před uzavřením manželství se žalobkyní, půjčku 600 000 Kč, a že ten půjčku po několika letech splatil ve dvou splátkách po 300 000 Kč, přesto nevzal za prokázané, že částky ve výši 2 × 300 000 Kč vložené v červenci 2009 na účet žalovaného 1/ představovaly splátky této půjčky, a tedy jeho výlučné prostředky. Tento závěr je však podle názoru žalovaného 1/ v rozporu se zásadami hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. a nebere v úvahu specifika dokazování historických majetkových transakcí. Soud I. stupně namísto toho, aby hodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech, požadoval po žalovaném 1/ prakticky nemožné – jednoznačné listinné propojení hotovostních vkladů z roku 2009 s půjčkou poskytnutou v roce 2003, a to navzdory tomu, že svědek výslovně uvedl, že půjčku splatil ve dvou splátkách po 300 000 Kč na účet žalovaného 1/, a dvě takové platby byly skutečně v červenci 2009 vloženy na účet žalovaného 1/. Skutečnost, že ačkoli banka v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb. ověřila totožnost vkladatele, absentuje jeho označení administrativním či technickým pochybením banky na výpisu, není pochybením žalovaného 1/ a nemělo by mu jít k tíži, zvlášť, potvrdil-li tuto skutečnost sám svědek. Zcela nepřiléhavá je rovněž úvaha soudu I. stupně, že jelikož společnost svědka jméno FO podnikala na adresa, kde byla od datum oficiální měnou euro, je „vysoce nepravděpodobné“, že by splátky probíhaly v hotovosti v českých korunách.

24. Soud I. stupně se dále podrobně zabýval otázkou nabytí a následného prodeje obchodního podílu žalovaného 1/ ve společnosti právnická osoba, přičemž z provedených důkazů učinil skutkový závěr, že žalovaný 1/ se stal za trvání manželství společníkem společnosti právnická osoba a že obchodní podíl byl za trvání manželství rovněž prodán za kupní cenu 18 653 272 Kč, avšak nesprávně uzavřel, že prostředky získané z prodeje obchodního podílu nelze považovat za výlučné prostředky žalovaného 1/. Takový závěr však pomíjí původ tohoto majetku, spočívající v transformaci dlouhodobého působení žalovaného 1/ jako tichého společníka. Podnikatelská činnost žalovaného 1/ fakticky započala již v roce 1992, a to ve spolupráci s jméno FO a jméno FO (právnická osoba), přičemž s ohledem na tehdejší zaměstnání vstoupili on i jméno FO do podnikání jako tiší společníci. Výnosy i podnikatelská rizika byly mezi účastníky rozděleny na základě vnitřní dohody. Na tuto spolupráci bezprostředně navázalo v roce 1995 založení společnosti právnická osoba, v níž byl žalovaný 1/ výlučným tichým společníkem, zatímco výkonné funkce vykonávali jméno FO a jméno FO. Je tedy zřejmé, že majetkový základ, účasti žalovaného 1/ ve společnosti právnická osoba vznikal dlouhodobě již před uzavřením manželství žalovaného 1/ se žalobkyní. Obchodní podíl nabytý formálně smlouvou ze dne datum tak nepředstavoval nový majetek vzniklý za trvání manželství, nýbrž právní transformaci již existujícího majetkového základu, který byl vytvářen výlučně žalovaným 1/ již před uzavřením manželství.

25. Ve vztahu k závěrům soudu I. stupně ohledně okolností a zdrojů pro nabytí jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, žalovaný 1/ nad rámec uvedených námitek žalovaným dále vytýkal soudu I. stupně, že založil své zjištění o zdrojích na pořízení této jednotky mimo jiné na závěru, že žalovaný 1/ neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že jednotka byla pořízena z výnosu prodeje obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, přičemž částka ve výši 2 000 Kč použitá na pořízení obchodního podílu v roce 2007 byla hrazena z jeho výlučných prostředků, pocházejících z účasti v tichém společenství a z následného prodeje obchodního podílu ve společnosti právnická osoba. K závěru o neunesení důkazního břemene soud I. stupně dospěl, aniž provedl výslovně navržené důkazy výslechy svědků – tehdejších společníků, k okolnostem jeho účasti v tichém společenství a následné transformaci tohoto postavení do obchodního podílu. Soud I. stupně se s těmito návrhy vypořádal jen formálně, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že tyto důkazy považoval za nadbytečné. Zvláště významné je toto pochybení za situace, kdy žalovaný 1/ tvrdí, že prostředky, jejichž výlučnost žalobkyně výslovně potvrdila při koupi jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, v prohlášení o výlučnosti prostředků, pocházely právě z prodeje podílu vzniklého z účasti žalovaného 1/ v tichém společenství. Žalovaný 1/ se nachází v objektivní důkazní nouzi, neboť jím tvrzené skutečnosti se vztahují k historickým majetkovým transakcím, u nichž není možné vždy disponovat kompletní listinnou dokumentací. Právě z tohoto důvodu navrhl provedení dalších důkazů výslechem tehdejších společníků a tichých společníků, kteří se přímo podíleli na vzniku, fungování i zániku předmětného tichého společenství a disponovali bezprostřední znalostí původu, povahy i toku dotčených finančních prostředků a následné transformace tichého společenství žalovaného 1/ do nabytého obchodního podílu.

26. Žalovaný 1/ dále ve vztahu k této jednotce namítal, že soud I. stupně nesprávně pracoval s rozložením důkazního břemene; žalobkyně, na níž bylo, aby prokázala obsahovou nesprávnost prohlášení ze dne datum, v němž uvedla, že tato bytová jednotka byla pořízena z výlučných finančních prostředků žalovaného 1/ neprokázala opak. Naopak žalobkyně sama v řízení výslovně potvrdila, že již v době uzavření příslušné kupní smlouvy měla povědomí o podnikatelské činnosti žalovaného 1/ a o jeho účasti v tichém společenství, konkrétně ve společnosti právnická osoba, z níž žalovanému 1/ plynuly výnosy. Podepsala-li za této situace dne datum prohlášení o výlučnosti prostředků, učinila tak se znalostí majetkového zázemí a obchodních aktivit žalovaného 1/ a s plným vědomím o původu finančních prostředků. Žalobkyně neprokázala, že by byla při podpisu prohlášení uvedena v omyl, že by neznala jeho obsah či právní význam, anebo že by okolnosti podpisu svědčily o nepravdivosti jejího vlastního prohlášení. Za této situace nebyl dán žádný procesní ani hmotněprávní důvod, aby soud I. stupně od prohlášení o výlučnosti prostředků odhlédl.

27. Ve vztahu k závěrům soudu I. stupně ohledně okolností a zdrojů pro nabytí jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, žalovaný 1/ namítal, že soud I. stupně pochybil, pokud zcela pominul skutečnost, že došlo nejen k převodu této jednotky na žalovanou 2/ darováním, nicméně že žalované 2/ současně zřízením služebnosti doživotního užívání pro dárce a přijetím významného omezení dispozičního práva vznikly povinnosti, které představují ekonomickou protihodnotu za převod vlastnického práva k nemovité věci; převod vlastnictví, byť byl formálně proveden darováním, tedy nelze hodnotit jako bezúplatný. Soud I. stupně nesprávně dovodil, že podmínky spojené s převodem nijak neztenčují majetek žalované 2/ ani nezpůsobují, že by se její majetek nezvětšil o hodnotu darované jednotky. Pokud by soud dospěl k závěru, že převod nebyl úplatný a že bytová jednotka č. hodnota neměla být v majetku žalované 2/, došlo by tím naopak ke ztenčení její majetkové sféry, neboť by přišla o vlastnické právo k nemovité věci bez zohlednění ekonomické reality převodu. Soud I. stupně se opomněl zabývat otázkou, zda předmětná darovací smlouva byla uzavřena se souhlasem žalobkyně, přestože zjistil, že bylo mj. i širší rodině známo, že nakupované byty žalovaným 1/, byly určeny k darování jeho potomkům, kdy ostatně v době pořízení jednotek žalovaným 1/ proti tomuto záměru žalobkyně ničeho nenamítala. Tvrzení, že žalobkyně nesouhlasila s převodem bytů na potomky se vyskytla až v okamžiku, kdy vznikl mezi rozcházejícími se manžely spor o majetek. Soud I. stupně se však i přes skutečnost, že ve vyjádření žalobkyně byly opakovaně prokázány rozpory, nikterak nevypořádal s tím, z jakého důvodu se přiklonil k upřednostnění závěrů účastnické výpovědi žalobkyně oproti svědeckým výpovědím sestry a matky žalobkyně, jakožto i společné dcery účastníků jméno FO, který potvrzoval obecný konsensus žalobkyně a žalovaného 1/ na cílovém stavu, že byty budou převedeny na potomky.

28. Žalovaný 1/ dále vytýkal soudu I. stupně nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, pokud při určení odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem vycházel z tarifní hodnoty určené podle § 8 AT; namítal, že rozhodnutí soudu, které neaplikuje § 9 AT, je nejen nesprávné, nýbrž rovněž překvapivé, když soud I. stupně ve svém prvním rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum postupoval při určení náhrady nákladů dle § 9 advokátního tarifu. Orgán veřejné moci opakovaně judikuje, že kupní cena sama o sobě nemůže obvyklou cenu – jako základ pro určení tarifní hodnoty nahradit, pokud není prokázáno, že se s ní kryje (srov. rozsudky Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka a spisová značka); tento údaj však soudu k dispozici nebyl, když se ze spisu nepodává. Neaktuální znalecký posudek nelze pro účely určení tarifní hodnoty použít (srov. rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka); v takovém případě je soud povinen postupovat podle § 9 AT (srov. rozsudek Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka).

29. Žalovaný 1/ dále namítá, že z hlediska svého účastenství v daném řízení, v němž bylo spojeno ke společnému projednání několik nároků s odlišnými okruhy účastníků by tarifní hodnota sporu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/ neměla zahrnovat řízení o určení vlastnictví k jednotce č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, neboť se domnívá, že nebyl účastníkem řízení o této žalobě.

30. Ze všech uvedených důvodů žalovaný 1/ navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

31. Žalovaná 2/ napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku I., pokud jím bylo rozhodnuto o určení vlastnictví k jednotce č. 1735/28, k. ú. adresa, obec adresa, a proti výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2/ navzájem. Odvolací důvody podřadila ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), písm. e) a písm. g) o. s. ř.

32. Vytýkala soudu I. stupně nesprávnost závěru, že za zjištěných okolností, kdy byla darovací smlouva, kterou uzavřela jako obdarovaná se žalovaným 1/ – svým otcem, jako dárcem, spojena se zřízením služebnosti a širokým omezením dispozičních práv, po právní stránce uzavřel, že darovací smlouva zůstává z hlediska ustanovení § 984 odst. 1 o. z. bezúplatným právním jednáním. Žalovaná 2/ namítala, že pro účely § 984 odst. 1 o. z. není úplata omezena pouze na finanční plnění; judikatura a právní teorie dovozují, že úplatou je jakékoliv protiplnění, které má majetkovou hodnotu nebo které představuje pro nabyvatele majetkovou zátěž.

33. V posuzovaném případě žalovaná 2/ nenabyla „plné“ vlastnictví, jak je definováno v § 1012 o. z., ale nabyla vlastnictví, které bylo okamžikem vzniku zatíženo věcnými právy ve prospěch dárce. Z uzavřeného smluvního komplexu (darovací smlouva a smlouva o zřízení věcných práv) vyplývá, že žalovaná 2/ nenabyla majetkový prospěch bez protiplnění. Jejím protiplněním bylo zřízení služebnosti doživotního bezplatného užívání, věcného zákazu zcizení a zatížení a předkupní právo ve prospěch dárce; poskytla tak dárci věcněprávní jistotu dožití a kontroly.

34. Toto zatížení představuje pro žalovanou 2/ jako vlastníka pasivní úplatu (protiplnění), neboť, služebnost užívání odnímá vlastníkovi složku ius utendi (právo užívat věc) a ius fruendi (právo požívat plody a užitky). Hodnotu této služby lze vyčíslit (např. tržním nájemným), kterou vlastník v důsledku služebnosti nerealizuje. Zákaz zcizení a zatížení jako věcné právo zbavuje vlastníka složky ius disponendi. Takové omezení činí nemovitost v tržním smyslu téměř neprodejnou a nezastavitelnou, což radikálně snižuje její ekonomickou hodnotu. Soud I. stupně zcela pominul, že pokud by žalovaná 2/ tato břemena nezřídila, k převodu vlastnictví by nedošlo. Existuje zde tedy přímá kauzální souvislost. Pokud zákonodárce v § 984 o. z. podmiňuje ochranu dobrou vírou a úplatností, sleduje tím ochranu těch, jejichž majetková sféra byla právním jednáním reálně zasažena. Žalovaná 2/ „zaplatila“ za vlastnický titul tím, že akceptovala roli vlastníka, který nemůže byt užívat ani s ním nakládat.

35. Soud I. stupně měl přiměřeně vycházet ze závěrů rozsudku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, v němž tento soud připustil posouzení darovací smlouvy jako smlouvy úplatné, za okolnosti, kdy byla v souvislosti s převodní darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku. V daném případě byla spolu s darovací smlouvou rovněž uzavřena smlouva, upravující povinnost žalované 2/ poskytnout dárci sjednanou formou materiální zabezpečení.

36. Poskytnuté protiplnění ze strany žalované 2/, jako nabyvatelky ve prospěch dárce, je natolik významné, že od něj nelze při posouzení úplatnosti vztahu mezi stranami odhlédnout. V návaznosti na to nelze, vzhledem ke splnění dalších podmínek § 984 odst. 1 o. z. pro ochranu důvěry dobrověrného nabyvatele ve správnost údajů katastru nemovitostí, na místě odmítnout žalované 2/ ochranu ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., s tím, že její právo má přednost před právem žalobkyně plynoucím z režimu společného jmění manželů.

37. Žalovaná 2/ dále namítala, že soud I. stupně nesprávně vypočetl náhradu nákladů řízení, když tarifní hodnotu stanovil částkou 2 700 000 Kč (tržní cena nemovitosti), přičemž v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti byl povinen vycházet z fixní tarifní hodnoty dle § 9 advokátního tarifu. Ze všech uvedených důvodů žalovaná 2/ navrhla, aby odvolací soud v odvoláním žalované 2/ napadeném rozsahu změnou rozsudku soudu I. stupně zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

38. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného 1/ i žalované 2/ navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

39. Žalobkyně napadla nákladové výroky rozsudku soudu I. stupně; namítala nesprávné určení tarifní hodnoty provedených úkonů právní služby; zastává názor, že soud I. stupně sice správně určil tarifní hodnotu podle § 8 AT, nesprávně však vycházel z údajů o kupních cenách předmětných jednotek; tyto údaje zachycují hodnotu předmětu sporu ve smyslu § 8 AT v době pořízení jednotek, tj. cca před 15–20 lety, a neodpovídají zásadě, že tarifní hodnota odpovídá ceně věci či práva v době provedení příslušného úkonu právní služby. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že jednotky byly v mezidobí od jejich pořízení i nákladně rekonstruovány, činí hodnota každé z nich minimálně 4 000 000 Kč; proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v nákladových výrocích změnil na základě nového výpočtu náhrady nákladů řízení, vycházejícího při určení odměny za právní zastoupení žalobkyně z částky 16 000 000 Kč, když předmětem řízení byly v době podání žaloby 4 jednotky (č. 8, 17, 28 a 34).

40. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalované 2/.

41. Soud I. stupně dospěl na základě procesně správného dokazování ke správným skutkovým závěrům ohledně všech skutečností rozhodných pro právní posouzení věci. Pokud žalovaný 1/ napadá skutkové závěry soudu I. stupně, zejména ohledně tvrzených původu některých jeho příjmů, inkasovaných za trvání manželství (prokázání totožnosti prostředků z vrácení půjčky panem jméno FO s částkami vloženými na účet žalovaného 1/, resp. existence průběžně čerpaných příjmů žalovaného 1/ v blíže neurčené výši z titulu tichého společenství na podnikání jiných osob), nabízí pouze své hodnocení provedených důkazů, které by mělo vyústit v žalovanému 1/ příznivý skutkový závěr. Podle názoru odvolacího soudu však nelze soudu I. stupně vytknout pochybení v hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., když soud I. stupně aplikoval soudní praxí akceptované důkazní standardy k prokázání tvrzených skutečností a jeho skutkové závěry z provedených důkazů logicky vyplývají. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu I. stupně ztotožňuje a v podrobnostech hodnocení důkazů odkazuje k pečlivému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně nepochybil ani tím, že jako nadbytečné neprovedl důkazy, které žalovaný 1/ navrhl k prokázání svých tvrzení ohledně původu prostředků nabytí podílu ve společnosti právnická osoba; vzhledem k tomu, že obchodní podíl v této společnosti žalovaný 1/ prodal až několik let poté, kdy nakupoval předmětné jednotky, je otázka vlastnictví příslušného obchodního podílu z hlediska tohoto řízení nevýznamná.

42. Zásadní problém, který žalovaná 2/ nastolila svou obranou, totiž, zda ochrana podle ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku se týká i nabyvatele vlastnického práva, který právo nabývá v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, podle něhož na nemovité věci nevázne zástavní právo, řešil Orgán veřejné moci jako otázku zásadního právního významu v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, se závěrem, že „ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu chrání nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva u převodce, ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují“ (srov. bod 42 odůvodnění rozsudku), když vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejných seznamů, vyjádřené zejména v ustanovení § 984 odst. 1 o. z.

43. Orgán veřejné moci se v odůvodnění citovaného rozhodnutí obecně vyjádřil i k otázce hodnocení dobré víry nabyvatele práva (zde vlastnického práva, bez omezení právy, které se zapisují do katastru nemovitostí); zdůraznil v judikatuře Orgán veřejné moci již ustálený názor, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Žalovaná 2/ znala poměry v domácnosti, které zdůrazňuje i žalobkyně, tj. že po materiální stránce zajišťoval rodinu výlučně žalovaný 1/, a samostatně rozhodoval i o příslušných nemovitostních transakcích, tj. skupování bytů v domě, včetně obstarání zdrojů na zaplacení kupních cen bytů v době jejich splatnosti. Žalovaná 2/ v rámci účastnického výslechu věrohodně popsala, že záměr žalovaného 1/ pořídit takto pro každé ze svých 4 dětí (z nichž matkou dvou je žalobkyně) byt, byl dlouhodobě znám nejen žalobkyni, a všem dětem žalovaného 1/, dokonce existovaly neformální dohody o tom, který byt komu otec převede. Tyto skutečnosti jsou potvrzovány z několika vzájemně korespondujících důkazů, a to nejen z výpovědi žalované 2/, nýbrž i z výpovědi její polorodé sestry, dřívější žalované 3/, která popsala, že otec souhlasil, aby se do jednoho z bytů nastěhovala, poté, kdy se do dalších bytů již nestěhovali „ségra“ (žalovaná 2/) a „brácha“. Významný je i postup žalovaného 1/, pokud převedl byty na dceru jméno FO (žalovaná 2/) a na dceru jméno FO (dříve žalovaná 3/) a vysvětlil, že zamýšlený převod na syna jméno FO nebyl praktický vzhledem k jeho tehdejší nezletilosti. O dohodách v rodině byla v hrubých rysech informována i širší rodina (minimálně matka a sestra žalobkyně, z jejichž svědeckých výpovědí tento poznatek vyplývá). Žalovaná 2/ rovněž popsala, že s tímto záměrem byli členové rodiny srozuměni do té míry, že neformálně diskutovali i o tom, který z bytů komu připadne, přičemž implicitně měli za to, že takto bude žalovaný 1/ nakládat se svým majetkem. Z uvedeného je zřejmé, že zde nebyly z hlediska žalované 2/ objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem.

44. Odvolací soud má však za to, že je nutno revidovat závěry soudu I. stupně, k nimž dospěl při posouzení další nutné podmínky pro uplatnění ochrany vlastnického práva žalovanou 2/ dovoláním se principu materiální publicity zápisu, spočívající v úplatnosti převodní smlouvy.

45. Právní teorie dovozuje, že obecně je třeba úplatností rozumět jakékoli protiplnění majetkové hodnoty, nebo poskytnutí jiné výhody, tedy např. poskytnutí peněz, poskytnutí věci (úplata aktivní), tak i např. prominutí dluhu osobou, v jejíž prospěch se věcné právo zřizuje, osobě, která věcné právo zřizuje (úplata pasivní). Úplatnost předpokládá kauzální (podmíněnou) souvislost plnění a protiplnění.

46. Odvolací soud vychází ze závěrů rozsudku Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, v němž se Orgán veřejné moci vyjádřil k otázce „úplatnosti“ smlouvy obecně a darovací smlouvy se sjednaným výměnkem ve vazbě na § 984 odst. 1 o. z.: Uzavřel, že jestliže (v tamní) věci nebylo bezúplatné jednání jedinou příčinou jednání, ale bylo kauzálně spjato se zajištěním převodce formou výměnku, není namístě v takovém případě dobrověrnému nabyvateli ochranu odmítnout. Orgán veřejné moci dodal, že je třeba posuzovat obsah práv a povinností ujednaných ve výměnkové smlouvě objektivně, z pohledu ekvivalentnosti k plnění plynoucímu z darovací smlouvy, s přihlédnutím k povinnostem plynoucím zavázané osobě.

47. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že v praxi dovolacího soudu byly některé konkrétní případy darovacích smluv spojených se zřízením služebnosti užívání pro dárce (tedy nikoli výměnku ve smyslu příslušných ustanovení o. z.) posouzeny jako smlouvy bezúplatné. Má však za to, že je v duchu výše citovaného rozhodnutí sp. zn. spisová značka (spisová značka) nutno vycházet z individuálního posouzení dané věci, nikoli se pokoušet o vymezení právně teoretické hranice úplatnosti darovací smlouvy pro účely § 984 o. z. na základě rozlišení charakteru povinností, které stíhají nabyvatele v případě zřízení výměnku smlouvou o výměnku, resp. v případě zřízení služebnosti užívání darované nemovitosti ve prospěch dárce.

48. V daném případě je podle názoru odvolacího soudu nutno vzít v úvahu, že žalovaná 2/ zřídila pro dárce nejen služebnost doživotního užívání darované jednotky, nýbrž mu poskytla i jistotu ve formě závazku nenakládat s jednotkou způsobem, který by mohl výkon tohoto práva žalovaného 1/ ohrozit. Současně je nutno přihlédnout i k faktu, že požadavek úplatnosti převodní smlouvy byl zákonem upraven jako pojistka proti lichvářským podvodům s nemovitostmi. V daném případě, jehož charakteristika je formou popisu rodinných poměrů účastníků uvedena výše, je nutno posuzovat požadavek úplatnosti ve smyslu ekvivalence vzájemně poskytnutých plnění posuzovat rovněž s přihlédnutím k tomu, že situace, v níž došlo k darování jednotky otcem dceři na základě dlouhodobého rodinného konsensu, se s uvedeným účelem uzákonění požadavku úplatnosti míjí. Z tohoto hlediska lze uzavřít, že žalovanému 1/ jako dárci se dostalo přiměřeného ekvivalentu převáděné hodnoty.

49. Odvolací soud při řešení konkurence zájmu žalobkyně na určení vlastnictví SJM a principu důvěry ve správnost katastrálního zápisu vlastnictví vychází ze závěrů rozsudku Orgán veřejné moci sp. zn. spisová značka, který, nad rámec zásadního vyjádření k otázce uplatnění ochrany podle § 984 o. z. v poměrech vedení rodinné domácnosti v předmětné nemovitosti, vyjádřil ochotu akceptovat v případech, kdy rodinná domácnost v nemovitosti vedena není (což je daný případ), ochotu akceptovat řešení, kdy soud přes nesouhlas nezapsaného manžela ponechá převodní smlouvu v platnosti.

50. Bez ohledu na skutečný právní stav, pokud jde o rozsah společného jmění manželů ve vztahu k jednotce č. hodnota, k. ú. adresa, odvolací soud uzavírá, že žalovaná 2/ se úspěšně dovolala ochrany dobrověrného nabyvatele práva, vyplývajícího z uplatnění principu materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí jako veřejném seznamu (§ 984 odst. 1 o. z.).

51. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o určení vlastnictví jednotky č. hodnota, k. ú. adresa, obec adresa (výrok I. bod 2) podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu s návrhem, že tato jednotka spadá do společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, zamítl.

52. Ve zbývající části vyhovujícího výroku o věci samé (I.), tj. pokud bylo určeno, že jednotky č. hodnota a hodnota, k. ú. adresa, obec adresa, jsou součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného 1/, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

53. Výrok rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1/, přezkoumal odvolací soud z důvodu jeho akcesority k napadeným výrokům rozsudku soudu I. stupně o věci samé.

54. Soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1/ vycházel z pravidla úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Toto pravidlo však nelze chápat jako absolutní; zákon výslovně připouští jeho korekci prostřednictvím moderačního oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř., jestliže jsou v konkrétním případě dány důvody hodné zvláštního zřetele.

55. V posuzované věci odvolací soud shledal existenci takových důvodů především ve zvláštní povaze projednávaného sporu. Předmětem řízení bylo určení, zda nemovité věci, zapsané v katastru nemovitostí jako vlastnictví jednoho z manželů, jsou součástí společného jmění manželů, na základě tvrzení, že byly nabyty za trvání manželství z prostředků náležejících do společného jmění manželů. Touto žalobou žalobkyně fakticky otevřela otázku rozsahu společného jmění manželů, tedy otázku, která má v systematice soukromého práva i procesního práva zásadně místo v řízení o vypořádání společného jmění manželů. V takovém řízení mají sporné otázky tohoto typu povahu otázek předběžných, jimiž se soud zabývá v rámci komplexního vypořádání majetkových vztahů mezi bývalými manžely.

56. Povaha řízení o vypořádání společného jmění zpravidla neumožňuje určit, který účastník měl ve věci plný úspěch; je proto judikatorně ustáleným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, resp. nález spisová značka ze dne datum) východiskem, při rozhodování o nákladech řízení v těchto věcech, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči druhému účastníku, ledaže jsou dány zvláštní okolnosti, které takový postup odůvodňují. Ačkoli projednávaná věc nemá formálně povahu řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze přehlédnout její obsahovou a funkční provázanost s otázkami, jež by jinak byly řešeny právě v tomto typu řízení.

57. Odvolací soud proto považuje za významné, že žalobkyní uplatněný nárok směřuje k vyřešení dílčí majetkové otázky mezi manžely, která by při standardním postupu byla řešena v rámci následného vypořádání společného jmění. Přiznání náhrady nákladů řízení jedné ze stran by za této situace vedlo k vytvoření procesního „vítězství“ v otázce, jež je ve své podstatě pouze jedním z aspektů širšího majetkového uspořádání mezi účastníky, a v jehož rámci je jejich postavení materiálně rovnocenné.

58. K uvedeným okolnostem přistupuje i hodnocení procesního chování žalobkyně. Z provedeného dokazování i z procesního vývoje věci vyplývá, že žalobkyně spor vyvolala nikoli primárně za účelem odstranění nejistoty v právním postavení účastníků vůči třetím osobám či v reakci na důsledky zavedení principu materiální publicity katastru nemovitostí od datum, nýbrž v situaci, kdy se účastníci již ocitli v období před rozvodem manželství a řešili celkové uspořádání svých majetkových poměrů. Podaná žaloba tak nesměřovala k autonomní ochraně tvrzeného práva v procesním smyslu, nýbrž představovala izolované vyjmutí jedné z dílčích otázek, která mohla a měla být řešena v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů.

59. Tento postup přitom vedl ke vzniku samostatného sporu, jehož meritorní posouzení je z hlediska konečného uspořádání majetkových vztahů mezi účastníky pouze dílčí. Jestliže žalobkyně zvolila tento procesní postup, je třeba přihlédnout k tomu, že tím sama dala podnět k vedení řízení, které mohlo být v širším kontextu řešeno v rámci jediného komplexního řízení o vypořádání společného jmění manželů, a nelze proto bez dalšího považovat za spravedlivé, aby náklady takto vyvolaného řízení nesl žalovaný 1/ na základě uplatnění zásady procesního úspěchu.

60. Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že přestože žalobkyně byla v řízení, v němž uplatnila šest samostatných nároků, ve vztahu k žalovanému 1/ (který se účastnil dvou řízení samostatně a čtyř řízení jako spolužalovaný se žalovanou 2/, resp. s dřívější žalovanou 3/) převážně procesně úspěšná, a zásadně by jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proti žalovanému 1/ náležela částečná náhrada nákladů řízení, je nutno ve smyslu § 150 o. s. ř. zvláště přihlédnout k výše popsanému charakteru sporu a k předrozvodové situaci žalobkyně a žalovaného 1/ v době podání žalob, jako k okolnostem odůvodňujícím výjimečné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení formálně procesně úspěšnějšímu účastníku řízení. Tyto důvody odůvodňují výjimečný postup, kdy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku mezi žalobkyní a žalovaným 1/ podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a převážně úspěšné žalobkyni proti žalovanému 1/ za užití § 150 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř., za použití § 150 o. s. ř.; odvolací soud podle § 150 o. s. ř. zvláště přihlédl k výše popsaným okolnostem a převážně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

61. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně ohledně žaloby na určení vlastnictví jednotky č. spisová značka, k. ú. adresa, obec adresa, kdy řízení bylo vedeno mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou 2/ a žalovaným 1/ na straně druhé, rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. opětovně o nákladech řízení před soudem I. stupně mezi žalobkyní a žalovanou 2/ (když mezi žalobkyní a žalovaným 1/ jsou náklady řízení před soudem I. stupně i náklady odvolacího řízení o této žalobě vypořádány výše uvedenými a odůvodněnými výroky). Plně úspěšná žalovaná 2/ má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložila na obranu proti žalobě.

62. Výše náhrady byla určena jako součet následujících položek: Odměna za úkony právní služby vykonané od datum, z pcta 500 000 Kč (§ 9a odst.1 písm. d) AT ve znění účinném od datum), když cena sporné věci v době provedení úkonu právní služby zcela jistě nebyla nižší (údaje o ceně sporné nemovitosti v době vykonání konkrétních úkonů sice spis neobsahuje, lze však vycházet ze zjištění, že pořizovací cena bytu před více něž 10 lety byla v řádu nižších jednotek milionů Kč), v sazbě 10 300 Kč (§ 7 bod 6 AT), a to za 4 úkony – převzetí a příprava zastoupení datum, účast při jednání soudu I. stupně dne datum, datum a datum, tedy odměna celkem 41 200 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za DPH ze základu 43 000 Kč, v sazbě 21 %, tj. 9 030 Kč, celkem 52 030 Kč.

63. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2/ bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a podle zásady úspěchu v této fázi řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.); plně úspěšná žalovaná 2/ má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši součtu uhrazeného soudního poplatku za odvolání 5 000 Kč a odměny za 1 úkon právní služby – sepis odvolání. Odměna byla určena z pcta 500 000 Kč (§ 9a odst.1 písm. d) AT ve znění účinném od datum), když cena sporné věci v době provedení úkonu právní služby zcela jistě nebyla nižší (údaje o ceně sporné nemovitosti v době vykonání konkrétních úkonů sice spis neobsahuje, lze však vycházet ze zjištění, že pořizovací cena bytu před více něž 10 lety byla v řádu nižších jednotek milionů Kč), v sazbě 10 300 Kč (§ 7 bod 6 AT), tj. odměna 10 300 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální částkou 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT), tj. hotové výdaje 450 Kč a 2 257,50 Kč náhrada za DPH ze základu 10 750 Kč v sazbě 21%, celkem 18 007,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).