19 Co 146/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobce: jméno FO , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – orgán , IČO: IČO sídlem adresa jednající prostřednictvím Jméno žalované sídlem Adresa žalované o omluvu a peněžité zadostiučinění 170 750 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. ledna 2025, č. j. 35 C 239/2023-60,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 170 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do požadavku žalobce na písemnou omluvu dopisem žalované (výrok II.), zamítl žalobu v rozsahu dalšího požadavku žalobce na veřejnou omluvu na internetové adrese www.justice.cz (výrok III.) a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované v částce 900 Kč (výrok IV.), jakož i povinnost k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal vůči žalované jednak omluvy (a to jak písemné ve formě dopisu, tak i veřejné ve formě zveřejnění omluvy požadovaného znění na internetových stránkách žalované na adrese www.justice.cz po dobu 2 měsíců) a jednak zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce 170 750 Kč, to vše za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Dosud poskytnuté zadostiučinění ve formě písemné omluvy a zaplacení peněžité částky 29 250 Kč považuje žalobce za nedostatečné s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku posuzovaného řízení i skutečnost, že toto bylo zatíženo průtahy (konkrétně ve fázi řízení před Ústavním soudem, který o podané ústavní stížnosti rozhodl až po zhruba 10 měsících, byť v jiných obdobných věcech byly příslušné nálezy vydán již po cca 2 měsících).

3. Žalovaný stát se podané žalobě bránil s tím, že již poskytnuté zadostiučinění považuje za dostatečné. Další nárok na vyšší peněžité zadostiučinění pro neshledává důvodným, stejně jako nárok na poskytnutí omluvy (v písemné podobě již byla žalobci poskytnuta, přičemž žalobce v rámci předběžného uplatnění nároku konkrétní text omluvy nenavrhl), přičemž újma na straně žalobce nedosáhla takové intenzity, aby vyžadovala omluvu veřejnou.

4. Co do nároku žalobce na písemnou omluvu (dopisem) byla žaloba částečně vzata zpět a řízení bylo proto v tomto rozsahu zastaveno (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).

5. Ve vztahu ke zbývajícím uplatněným nárokům pak soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel po skutkové stránce ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 24. 2. 2021 (poté, co byl nárok předběžně uplatněn u žalované dne 25. 8. 2020), jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 150 000 Kč jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení a navazujícího soudního řízení; řízení o této žalobě bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 26. 10. 2021 se konalo první jednání, při dalším jednání konaném dne 1. 3. 2022 pak byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno. Oba účastníci podali odvolání a spis byl dne 15. 6. 2022 odeslán Městskému soudu v , adresa, . Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2022 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, , byl rozsudek odvolacího soudu zrušen ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 10. 2023 pak bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto znovu a řízení pravomocně skončilo dne 9. 11. 2023. Žádost o nyní požadované zadostiučinění byla doručena , orgán, dne 19. 9. 2023. Takto uplatněnému nároku bylo ze strany žalované vyhověno pouze zčásti, když dne 11. 12. 2023 bylo žalobci doručeno stanovisko obsahující konstatování nepřiměřené délky posuzovaného řízení a byla mu poskytnuta rovněž omluva na samostatné listině, jakož i uhrazena peněžitá částka 29 250 Kč.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdpŠk“), přičemž konstatoval, že kompenzační řízení je zahájeno uplatněním nároku u , orgán, , trvalo tedy od 25. 8. 2020 do 9. 11. 2023, tj. po dobu celkem 1 171 dní, což je nutno považovat za nepřiměřenou dobu vybočující z obvyklé délky řízení (s ohledem na jeho obtížnost). Nemajetková újma z toho plynoucí se pak předpokládá. Při výpočtu konkrétního peněžitého zadostiučinění vyšel soud prvního stupně s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko NS“), z částky 15 000 Kč za jeden rok řízení (polovina v prvních dvou letech), a takto dospěl k základní částce 33 123 Kč. Tu pak dále modifikoval snížením o 15 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy (včetně soudu Ústavního), na nichž bylo řízení vedeno, jiné důvody pro modifikaci základní částky neshledal. Ve výsledku tak soud prvního stupně dospěl k částce 28 155 Kč, žalobci však již bylo poskytnuto zadostiučinění dokonce o něco vyšší; nárok na poskytnutí dalšího peněžitého zadostiučinění proto soud prvního stupně neshledal důvodným. Stejně tak neshledal důvodným ani požadavek na poskytnutí veřejné omluvy s tím, že shledaný zásah do sféry chráněných zájmů žalobce se nijak neprojevil v jeho veřejné pozici a neodrazil se ve veřejném prostoru ani jinak.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a to ve výši po 300 Kč ke každému ze 3 procesních úkonů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy 900 Kč.

8. Konečně pak soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 6 ve spojení s § 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), uložil žalobci povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč podle Pol. 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků.

9. Proti tomuto rozsudku brojí svým odvoláním žalobce, který napadl všechny jeho výroky (s výjimkou výroku II., jak bylo upřesněno při ústním jednání odvolacího soudu). Zdůraznil, že posuzované řízení bylo řízením kompenzačním, na které nelze v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) použít stejná kritéria jako na ostatní řízení; jde totiž o zásadně jednoduché řízení, jemuž má stát věnovat zvýšenou pozornost. Podstatné také je, že příčinou nepřiměřené délky posuzovaného řízení bylo především také to, že Městský soud v , adresa, svým rozhodnutím porušil základní právo žalobce (následkem čehož byl kasační nález Ústavního soudu). Je-li pak vedení řízení na více stupních soudní soustavy důsledkem nesprávného postupu rozhodujících soudů (tak jako zde), pak tuto skutečnost nelze přičítat k tíži poškozeného žalobce, který předmětné opravné prostředky nepodával bezdůvodně. Žalobce také považuje za nedostatečnou základní sazbu 15 000 Kč za jeden rok posuzovaného řízení, a to s ohledem na současnou životní úroveň v České republice (předmětná částka vychází ze stavu v roce 2010; kupř. průměrný plat soudců Obvodního soudu pro , adresa, však do roku 2024 stoupl na více než dvojnásobek, téměř dvojnásobná je od té doby rovněž průměrná mzda v České republice). K požadavku na veřejnou omluvu pak žalobce odkázal na praxi samotné žalované, která omluvy v této podobě jiným poškozeným běžně poskytuje. Omluva je přitom primárním prostředkem zadostiučinění, jde o „kompenzační prostředek první volby“. Nadto žalobce v této souvislosti připomněl veřejnost soudního řízení, jež se vztahuje i na řízení posuzované, veřejnost tak měla možnost se se zásahem do žalobcových práv seznámit. Závěrem proto žalobce navrhl, aby byly napadené zamítavé výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně změněny tak, že mu bude zadostiučinění přiznáno i ve zbývajícím požadovaném rozsahu, a že mu bude přiznána rovněž náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. V takovém případě by pak měla být povinnost k zaplacení soudního poplatku uložena procesně neúspěšné žalované.

10. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný. Správným shledala jak postup při určení základní částky, tak i její následnou modifikaci, neboť počet rozhodujících instancí má na délku řízení nezpochybnitelný vliv. Nadto připomněla, že v řízení před Ústavním soudem šlo již jen o otázku nákladů řízení, nikoli o věc samu. Žádala proto potvrzení napadeného rozsudku, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Ke skutkové stránce věci odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí o podané žalobě, ostatně proti jeho skutkovým zjištěním nebrojí v podaném odvolání ani samotný odvolatel. Odvolací soud proto z takto zjištěného skutkového stavu vychází a na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí bez výhrad pro stručnost odkazuje.

13. K právní stránce věci odvolací soud konstatuje, že i zde postupoval soud prvního stupně správně, když věc posoudil podle příslušných ustanovení ZOdpŠk a dospěl k závěru (ostatně nespornému i mezi účastníky) o nepřiměřenosti doby trvání posuzovaného řízení, jakož i o tom, že pouhé konstatování porušení práva se v poměrech této věci nejeví jako dostačující kompenzace vzniklé újmy, která se v tomto případě předpokládá.

14. S těmito závěry se odvolací soud zcela ztotožňuje. Nakolik lze rozumně požadovat pravomocné skončení kompenzačního řízení do 2 let (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 2. 2018, stížnost č. 10092/13), pak nelze hodnotit jako přiměřené, že posuzované řízení pravomocně skončilo až po 3 letech a 2,5 měsících. Tato délka řízení je přitom důsledkem nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, jež si vyžádalo kasační zásah Ústavního soudu.

15. Při určení konkrétní výše přiměřeného peněžitého zadostiučinění pak soud prvního stupně správně vyšel ze závěrů uvedených ve Stanovisku NS, z nějž vychází rovněž odvolací soud. S ohledem na pouze menší překročení doby, již by bylo možno považovat pro dané řízení za přiměřenou, je namístě vyjít ze spodní hranice rozmezí částek připadajících na jeden rok řízení, tj. z částky 15.000 Kč. Tuto částku nelze ani v současných poměrech považovat za nepřiměřenou, neboť podstatné je, zda výsledná částka je způsobilá plnit svou kompenzační funkci; tak tomu v nyní řešené věci je. Samotný běh času ani změna cenové hladiny či míra inflace v daných souvislostech neznamená, že by dané částky bez dalšího přestaly svou satisfakční funkci plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024). Na tomto základě pak soud prvního stupně správně dospěl k základní částce odpovídající délce trvání posuzovaného řízení ve výši 33 123 Kč.

16. Odvolací soud se pak ztotožňuje i s úvahou soudu prvního stupně ve vztahu k modifikaci takto (správně) určené základní částky. Relevantní kritéria významná z hlediska závažnosti utrpěné újmy jsou příkladmo uvedena v ustanovení § 31a odst. 3 ZOdpŠk a zahrnují jak celkovou délku řízení, tak i jeho složitost, postup orgánu veřejné moci i procesní chování účastníků a v neposlední řadě také význam předmětu řízení pro poškozeného.

17. Pokud jde o celkovou délku řízení, tato je dle názoru odvolacího soudu dostatečně zohledněna již v samotné základní částce, která právě z celkové rozhodné doby řízení vychází. Nejde tu přitom o extrémní či jiným způsobem významnou délku trvání posuzovaného řízení.

18. Pokud jde o složitost řízení, soud prvního stupně přistoupil ke snížení základní částky o 15 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána (zde šlo kromě soudu prvního stupně též o soud odvolací /ve věci samé/ a Ústavní soud /v otázce náhrady nákladů řízení/). V tomto ohledu se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožňuje, neboť každý podaný opravný prostředek si vždy nutně vyžádá určitý čas potřebný pro rozhodnutí o něm, a to bez ohledu na to, zda je podán důvodně či nedůvodně, případně kterým z účastníků. Žalobce tedy není tímto způsobem „penalizován“ za úspěšné podání ústavní stížnosti, nýbrž tento postup pouze vyjadřuje objektivní nutnost prodloužení posuzovaného řízení. Je přitom třeba uvést, že obecně by prodloužení řízení cca o jeden rok po dobu řízení o ústavní stížnosti bylo možno považovat za stále ještě přiměřené a závěr o nepřiměřenosti posuzovaného řízení v tomto konkrétním případě byl přijat právě zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce byl s touto ústavní stížností úspěšný (a řízení pak pokračovalo novým rozhodnutím o náhradě nákladů řízení).

19. Pokud jde o vlastní jednání žalobce, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem, že v jeho procesním postupu nelze důvody pro modifikaci základní částky shledat. Zejména je nelze shledat (a soudy to ani nečiní) v tom, že proti vydaným rozhodnutím brojil též odvoláním a (úspěšnou) ústavní stížností (hodnocen je však – srov. výše – objektivní dopad na celkovou délku řízení v podobě doby potřebné pro rozhodnutí o těchto procesních úkonech).

20. Postup orgánů veřejné moci (soudů) během řízení je významný potud, že jednak celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a je mimo jiné důsledkem nesprávného rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, jež si vyžádalo kasační nález Ústavního soudu. Odvolací soud je nicméně přesvědčen, že tyto okolnosti jsou již dostatečně zohledněny v samotné základní částce (délka řízení se při výše popsaném způsobu výpočtu projeví již sama o sobě adekvátním navýšením základní částky), k její další modifikaci z těchto důvodů proto není namístě přistoupit. Jiné konkrétní okolnosti (zejména průtahy v procesním postupu, vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí či nerespektování závazného právního názoru) zjištěny nebyly.

21. Zásadním kritériem pak je zejména význam řízení pro poškozeného žalobce. V tomto ohledu lze připustit, že posuzované řízení je obecně řízením s typově vyšším významem, neboť v něm šlo o nápravu zásahu do osobnostních práv žalobce nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci. Tento zvýšený význam lze však shledávat pouze v období cca 2 let a 2 měsíců do prvního rozhodnutí odvolacího soudu, tj. v době, kterou by bylo namístě shledat za v zásadě ještě přiměřenou (překračující toliko o 2 měsíce výše uvedené rozmezí 2 let plynoucí z judikatury ESLP). Ve zbývajícím období pak byla předmětem dalšího řízení toliko otázka náhrady nákladů řízení, věc sama však již nikoli. V tomto období je proto význam (zbývajícího) předmětu řízení naopak snižován. K navýšení, ale ani ke snížení základní částky z tohoto důvodu proto není podklad.

22. Závěrem odvolacího soudu tedy je, že pokud žalovaná již dříve poskytla žalobci částku 29 250 Kč, nadto spolu s konstatováním porušení jeho práv a s omluvou, jde o zadostiučinění zcela dostačující; pro další navyšování peněžité satisfakce za této situace není důvod.

23. Pokud pak jde o požadavek žalobce na poskytnutí omluvy zveřejněním navrženého textu na internetových stránkách žalované na adrese www.justice.cz, pak tento požadavek ani odvolací soud neshledává důvodným a s argumentací soudu prvního stupně se ztotožňuje. Podstatné tu je, že újma žalobce nespočívá v jakýchkoli dopadech, jež by byly vnímány veřejně. Samotné posuzované (soudní) řízení jako takové veřejné není, veřejné je toliko ústní jednání soudu a veřejně musí být vždy vyhlášen rozsudek. Nelze tak dovozovat, že by byl žalobce nepřiměřenou délkou řízení poškozen tak, že by se to projevilo i vůči veřejnosti; není pak ani namístě žalobcovu újmu napravovat (mimo něj samotného) též ve vztahu k veřejnosti. Ustálená judikatura (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006) i odborná literatura vychází z toho, že omluva by zásadně měla být poskytnuta způsobem, jenž bude s protiprávním zásahem srovnatelný co do formy, účinnosti, i okruhu osob, které se se zásahem i omluvou seznámí. Závěr odvolacího soudu, že jako zjevně nevhodnou, a tím i nepřiměřenou, je pak třeba hodnotit veřejnou omluvu za situace, kdy by se o původním protiprávním zásahu většina veřejnosti dozvěděla teprve až z této omluvy (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2777/2021 a tam citovaná další rozhodnutí), je proto správný. Tento žalobní požadavek tedy v dané situaci vskutku nemůže být shledán důvodným.

24. S ohledem na závěr o správnosti zamítavého rozhodnutí ve věci samé pak je správným též výrok o náhradě nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalované byl zavázán procesně neúspěšný žalobce v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Správně byla určena též výše náhrady, přičemž na podrobnější odůvodnění napadeného rozhodnutí lze v tomto směru bez výhrad zcela odkázat.

25. Správným je pak též výrok o povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku, který nebyl uhrazen již spolu s podáním žaloby (§ 4 odst. 1 písm. a/ ZSOP). Pokud soud prvního stupně za této situace věc projednal, aniž by poplatek vybral dodatečně podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP, bylo zcela namístě uložit příslušnou povinnost žalobci v rozhodnutí, jímž bylo řízení před soudem prvního stupně skončeno (§ 9 odst. 6 ZSOP); správně přitom byla určena též výše soudního poplatku.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek v zamítavých meritorních výrocích I. a III., jakož i v akcesorickém výroku IV. o náhradě nákladů řízení a výroku V. o povinnosti k úhradě soudního poplatku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Také v odvolacím řízení byla žalovaná zcela procesně úspěšná, a náleží jí proto jakožto nezastoupenému účastníku náhrada v rozsahu paušální částky 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony spočívající v přípravě k jednání odvolacího soudu a účasti na něm. Pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na rovnost účastníků, neboť v případě uložení povinnosti žalované by lhůta k plnění byla prodloužena shodným způsobem (plnění z prostředků státního rozpočtu je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby).