19 Co 210/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a Mgr. Heleny Karetové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 proti žalované: název , IČO sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. dubna 2023, č. j. 8 C 1/2021-245, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 26. července 2023, č. j. 8 C 1/2021-299, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 7. května 2024, č. j. 8 C 1/2021-350,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění jen tak, že se zamítá nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do , datum, a lhůta k plnění činí 15 dní, jinak se ve zbývající části tohoto výroku I. a dále ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna se písemně omluvit žalobci za nesprávný úřední postup příslušníků Policie České republiky vůči němu jako vykonavateli soudního exekutora při provádění exekuce dne , datum, v budově soudu, Justičního areálu, v , adresa, /1533, když mu neoprávněně bránili v pracovní činnosti, a to v provedení osobní prohlídky a věcí povinného, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Doplňující rozsudek se v zamítavém výroku potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokáta.

1. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu žalobce, jímž se tento domáhal shora uvedené částky a omluvy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem příslušníků Policie.

2. Žalovaná nárok neuznala, neboť nebyl prokázán nesprávný úřední postup Policie ČR. Na svou obranu uvedla, že žádost posoudila ve vztahu k Policii ČR dle obsahu jako stížnost dle § 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), ve vztahu k právnímu zástupci povinného postoupila stížnost České advokátní komoře a MOP , adresa, , ve vztahu k justiční stráži ji postoupila Ministerstvu spravedlnosti. Má za to, že Policie ČR neporušila § 21 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (dále jen „ZPČR“), ani § 33 odst. 1 a 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád, dále jen „ex. ř.“).

3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, kdy žalobce žádal, aby soud konstatoval, že excesivním postupem příslušníků Policie ČR vůči žalobci dne , datum, , kdy namísto poskytnutí mu ochrany a součinnosti jakožto vykonavateli soudního exekutora při provádění exekuce v budově soudu (Justičního areálu) v , adresa, /1533 se policisté vůči němu chovali svévolně a protiprávně, neboť mu neoprávněně bránili v pracovní činnosti, v provedení osobní prohlídky a věcí povinného, vyhrožovali mu služebním zákrokem, povalením na zem, zadržením a předvedením, pokud bude na provedení výkonu rozhodnutí trvat, bylo porušeno jeho základní právo na to, aby státní moc byla vykonávána jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví garantované článkem odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), základní právo na osobní nedotknutelnost garantované článkem 7 Listiny základních práv a svobod a základní právo na ochranu osobnosti garantované článkem 10 LZPS (výrok II.), stejně tak zamítl žalobu v části, kdy žalobce požadoval uložení povinnosti žalované se mu za porušení těchto základních práv a svobod písemně omluvit oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným podpisem (výrok III.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok IV.).

4. Doplňujícím rozsudkem dle § 166 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení dalších , částka, s úrokem z prodlení, neboť výše citovaným rozsudkem nevyčerpal celý předmět řízení.

5. Doplňujícím usnesením doplnil soud prvního stupně doplňující rozsudek o výrok II. s tím, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, o nichž rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalované v souvislosti s touto fází řízení žádné náklady nevznikly.

6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, žalobce prováděl výkon rozhodnutí v hale justičního areálu na Mičánkách v , adresa, . Po příchodu povinného pana Kiema do haly se mu žalobce jako vykonavatel prokázal průkazem a vyzval ho, aby ho následoval. Žalobce poté vyzýval povinného k zaplacení pravomocně přiznané částky, případně, aby se podrobil prohlídce a mohly být sepsány věci, které má u sebe. Reakce povinného byla negativní, následně telefonoval. Posléze se na místo dostavil , tituly před jménem, Kusák, právní zástupce povinného. Žalobce vyzval justiční stráž k součinnosti, ta ho odkázala na Policii ČR. Na místo se dostavila hlídka policie, která žalobce i povinného poučila o tom, že je tam z důvodu předejití násilí. Poté zjistila totožnost a sdělila žalobci, že nemůže povinného nutit k tomu, aby se podrobil prohlídce. Aktivně nejednala. Následně po poradě s , tituly před jménem, Kusákem se povinný prohlídce podrobil, nalezené předměty byly sepsány. Žalobce z jednání pořídil záznam. U žalobce byla diagnostikována periodická depresivní porucha, cca 4 měsíce akcelerace stresogenních faktorů (soudní pře), měl poruchy spánku.

7. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle § 13 odst. 1 věta první, § 15 odst. 2, § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, § 325a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 46 odst. 1, odst. 2 písm. f), § 53 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (dále jen „j. ř.“) a § 11, § 21 odst. 1, 3 ZPČR. K žalobci uzavřel, že jako vykonavatel dne , datum, v hale justičního areálu na Mičánkách v , adresa, při provádění úkonů nařízené exekuce (zajištění movitých věcí povinného) byl oprávněn ve smyslu § 325a o. s. ř. ve spojení s § 46 odst. 1, 2 písm. f) j. ř. provést jeho osobní prohlídku. Naopak v postupu policistů shledal nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, když místo toho, aby poučili povinného o právech žalobce a poskytli mu součinnost, poskytli účastníkům nesprávné poučení, byť se povinný následně dobrovolně podrobil úředním úkonům.

8. Při rozhodování o formě zadostiučinění soud prvního stupně dospěl k závěru, že nemůže akceptovat návrh omluvy, neboť konstatování není přesné, například nebylo zjištěno, že by policisté bránili žalobci v pracovní činnosti a v provedení osobní prohlídky a věcí povinného, případně vyhrožovali služebním zákrokem, povalením na zem atd. V této části žalobu zamítl.

9. K závažnosti vzniklé újmy žalobce akcentoval, že obdobné situaci již byl žalobce vystaven před devíti lety, řízení o odškodnění bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , tedy žalobce mohl utrpět určitou deziluzi v pomoc policie, přesto je jako vykonavatel činný nadále. Poznamenal, že obdobně jako jiné úřední osoby musí být vykonavatel ve své funkci částečně imunní vůči nepříjemnostem, byť zpravidla mezi ním a povinnou stranou. Přistoupil tak k peněžité náhradě, kterou stanovil s ohledem na význam věci ve výši , částka, . Současně mu přiznal úroky z prodlení, neboť žalovaná neplnila ve lhůtě šesti měsíců dle § 15 odst. 2 OdpŠk.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., výši náhrady pak stanovil dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“).

11. Rozsudek co do výroku v meritu věci (II. a III.) a o nákladech řízení (IV.) napadl odvoláním žalobce a navrhl doplnění rozsudku o rozhodnutí ohledně částky , částka, s příslušenstvím. Přiznanou výši satisfakce označil za eufemizující. Ohledně omluvy namítal možnost soudu jejího přeformulování, když nesprávný úřední postup shledal. Poznamenal, že v demokratické společnosti je omluva primární prostředek odčinění protiprávních následků. K tomu odkázal na závěry rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, . Nesouhlasil ani s nákladovým výrokem, když bylo rozhodnuto v rozporu s konstantní judikaturou, například nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16, či rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno i ve zbývajících nárocích, včetně přiznání nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. V doplnění odvolání namítal, že v řízení došlo k procesním vadám. Za prvé byl u jednání dne , datum, proveden důkaz spisem Policie ČR č. j. , číslo, , a to v rozporu s § 129 odst. 1 o. s. ř., neboť nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků ze spisu byl využit. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, . K další procesní vadě došlo u jednání dne , datum, , při němž byli vyslechnuti svědci, , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , kterým neměl možnost klást otázky s ohledem na to, že byl vykázán rozhodující soudkyní z jednací síně, neboť si nenasadil respirátor, a to v rozporu s mimořádným opatřením ministerstva , podezřelý výraz, ze dne , datum, , č. j. , číslo, . Uvedl, že žaloby proti tomuto postupu byly Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. , spisová značka, odmítnuty. Navrhoval tedy vyslechnout svědky znovu, což mu bylo znemožněno. Další vadou je protokol z jednání ze dne , datum, , kdy byl vyslechnut , tituly před jménem, Špadrna, , tituly za jménem, Jeho výpověď je v předpisu zkreslená a neúplná, některé části výpovědi jsou vytečkované a v přepisu chybí. Dále se jednalo o neprovedení listinných důkazů zaslaných soudu dne , datum, , a to vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, ke stížnosti žalobce a vyjádření , tituly před jménem, Špadrny, , tituly za jménem, , z téhož dne. Dále nesouhlasil s tím, že mu nebyla přiznána omluva vedle peněžité náhrady v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, například rozhodnutím sp. zn. , spisová značka, . Setrval na své argumentaci, že výše zadostiučinění je nedostatečná, stejně tak na nesouhlasu s rozhodnutím o nákladech řízení.

13. Žalobce napadl odvoláním i doplňující rozsudek a současně se domáhal vydání doplňujícího usnesení o náhradě nákladů řízení.

14. Žalobce pak napadl odvoláním i doplňující usnesení, neboť se zúčastnil jednání dne , datum, , při němž byl vyhlášen doplňující rozsudek, nadto návrh na doplnění byl podán z jeho strany. Zopakoval argumentaci o nálezové judikatuře Ústavního soudu, která se týká rozhodování o nákladech řízení ve vztahu k nárokům z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

15. Podáním ze dne , datum, se žalobce domáhal s ohledem na průtahy v řízení před soudem prvního stupně a množství závažných procesních vad zrušení napadeného rozsudku a přidělení věci jinému soudci k projednání.

16. Rozsudek do výroku I. napadla i žalovaná z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Konstatovala, že z videozáznamu je zřejmé, že postup policistů byl po jejich příjezdu na místo do doby žádosti žalobce o jejich asistenci poněkud nejistý. Po zjištění okolností případu a po telefonické konzultaci s nadřízenými pak žalobci sdělili, že dohlíží na veřejný pořádek a že v případě narušení tohoto pořádku z jedné či druhé strany budou nuceni zasáhnout dle ZPČR. Do prováděné exekuce aktivně nezasahovali, ta byla nakonec provedena. Má za to, že nešlo o poskytnutí ochrany žalobci při výkonu exekuce, neboť z videonahrávky nelze seznat, že by byl ze strany povinného či jiné osoby ohrožen na životě nebo na zdraví. Pokud se jedná o součinnost policie při provádění exekuce, nelze ji spatřovat v aktivním zasahování policie do probíhající exekuce, o čemž žalobce informovali. Nesouhlasí tak se závěrem soudu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Pro případ, že by se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, namítala, že nelze dospět k závěru, že postupem Policie ČR bylo zasaženo do nemajetkových práv žalobce v rozsahu, který by vyžadoval finanční odškodnění. K tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Zdůraznila, že žalobce byl v postavení vykonavatele exekutorského úřadu, kdy lze předpokládat, že bude nucen obhajovat a prosazovat svůj názor proti názoru jiných osob, bude se dostávat do situací konfliktních, emotivně vypjatých a často i stresujících či lidsky nepříjemných. Muselo by se jednat o výrazný až extrémní zásah do jeho práv (viz např. věc řešená u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , kdy policisté zabránili exekuci). Navrhla, aby odvolací soud výrok I. změnil a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

17. Žalobce označil odvolání žalované za nedůvodné. Policisté byli na místo přivoláni na základě jeho telefonátu na linku 158 a žádosti o součinnost při provádění exekuce, nikoli za účelem dohlížení nad zachováním veřejného pořádku, kterou zajišťuje justiční stráž. Policie ČR ho však od výkonu jeho pravomoci zrazovala a hrozila mu postihem, což trvalo desítky minut a umožnilo povinnému a jeho právnímu zástupci zašantročit část věcí. Od policistů nezaznělo, že pokud se povinný bude bránit osobní prohlídce, pak poskytne žalobci ochranu dle § 48 j. ř. Za nepřípadný označil odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž je řešen existující potenciální konflikt mezi zájmy policie a zájmy osoby podezřelé a tím i zájmem advokáta hájícího podezřelého. Naopak v tomto případě má soud řešit konflikt osob, které ze zákona nemají vůbec v konfliktu zájmů být.

18. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.(i) Procesní vady19. Odvolací soud se nejprve zabýval procesními námitkami žalobce, které shledal nedůvodnými. Nadto žádná z nich by nemohla mít za následek sama o sobě za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí.

20. Žalobci je třeba přisvědčit, že nelze provádět důkaz celým spisem, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní listinné důkazy z něho byly provedeny a jaká skutková zjištění z nich byla učiněna. Důkaz každou listinou tak musí být proveden v souladu s § 129 odst. 1 o. s. ř. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, například rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž se stanoví, že „provádění důkazu celým spisem souhrnně není správné, neboť nelze posoudit, který z konkrétních důkazních prostředků z trestního, případně jiného spisu soud využil, když zpravidla nedochází k tomu, že by byl v občanském soudním řízení čten nebo sdělován obsah celého spisu.“21. Zvukový záznam z jednání ze dne , datum, neobsahuje způsob, jakým byl důkaz předmětným spisem Policie ČR proveden, je tak třeba vyjít z protokolu z jednání, kde je zaznamenáno, že byl proveden důkaz celým spisem a proti jeho čtení a protokolaci o průběhu jednání nebyly ze strany žádného účastníka, tedy ani žalobce, vzneseny žádné námitky. Přesto odvolací soud zopakoval dokazování stanoviskem vedoucího oddělení ze dne , datum, , č. j. , číslo, , v němž byl učiněn závěr, že z § 21 ZPČR nevyplývá, že by Policie ČR měla nějak aktivně napomáhat k výkonu exekučního řízení, naopak má vždy zamezit tomu, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví osob. Hlídka na místě sepsala úřední záznam, provedla na místě úkony v souladu s § 21 ZPČR, neboť ze strany vykonavatele i po intervenci hlídky došlo k sepsání seznamu věcí a tedy nedošlo k zásahu do výkonu exekuce zaviněné činností nebo nečinností policistů na místě.

22. Odvolací soud shledal za nedůvodnou i námitku procesního postupu rozhodující soudkyně v souvislosti s nenasazením roušky (respirátoru). Předseda senátu řídí jednání a činí veškerá vhodná opatření k zajištění řádného a bezpečného jednání ve smyslu § 117 o. s. ř. Předsedkyně senátu při jednání dne , datum, postupovala v intencích mimořádného opatření , číslo, -, číslo, /, číslo, , v němž byl v článku I. odst. 1. písm. a) všem osobám s účinností od , datum, do odvolání zakázán pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), a to mimo jiné ve vnitřních prostorech staveb. Dle odst. 3 písm. t) citovaného článku se tento zákaz nevztahoval na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodl soud, a to v místě a době soudního řízení. Smyslem této výjimky bylo zamezit používání ochranných prostředků k narušení řádného průběhu řízení, protože možnost sledovat tváře osob zúčastněných na soudním jednání přispívá k poznatkům důležitým pro souzenou věc. Při přednesech advokátů však není podstatný výraz jejich tváře, a proto bylo nutné a správné upřednostnit základní účel uvedeného mimořádného opatření, a to ochranu dýchacích cest jako prevenci vzniku a šíření , podezřelý výraz, covid-19. Předsedkyně senátu tak byla oprávněna v zájmu ochrany zdraví osob přítomných v jednací síni vyžadovat nasazení respirátoru.

23. Odvolací soud nadto poznamenává, že se právní zástupce v rámci jednání nebránil nasazení roušky objektivními důvody, neboť byl následně s nasazenou rouškou při jednání přítomen v části vyhrazené veřejnosti. Svým rozhodnutím nerespektovat pokyn předsedkyně senátu, se tedy sám vyloučil z aktivní účasti na jednání. Nadto z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že k uvedenému jednání došlo ze strany stejného právního zástupce i v případě jiných soudních řízení. V takovém projevu jednání nelze seznat zájem na řádném projednání věci ve prospěch klienta ani ochotu respektovat obavu jiného z nakažení , podezřelý výraz, . K tomu lze odkázat například na postup v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kdy rozsudek soudu prvního stupně ve věci byl přezkoumán rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Ústavní stížnost v dané věci byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , pod sp. zn. IV. ÚS 3231/22.

24. Dále žalobce namítal, že soud prvního stupně neprovedl důkaz listinami přiloženými k podání zaslanému soudu dne , datum, , a to vyjádřením ze dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, Špadrny, , tituly za jménem, Jedná se o vyjádření ke stížnosti žalobce podané Policii ČR pod , číslo, , tel. číslo, -S ohledně jednání policistů dne , datum, při provedení výkonu exekuce. K tomu odvolací soud konstatuje, že občanské soudní řízení je ovládáno mimo jiné zásadou ústnosti a bezprostřednosti, která vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy jmenované osoby byly v postavení svědků vyslechnuty ke skutku ze dne , datum, soudem, a to , tituly před jménem, , jméno FO, u jednání dne , datum, a , tituly před jménem, Špadrna, , tituly za jménem, , dne , datum, , nedošlo k procesnímu pochybení.

25. Stejně tak shledal odvolací soud nedůvodnou námitku, že protokol z jednání ze dne , datum, je zkreslený a neúplný s ohledem na vytečkované části výpovědi svědka, když u protokolu je připojeno CD zachycující průběh jednání z uvedeného dne, přičemž zvukový záznam z jednání má přednost (§ 40 odst. 2 věta čtvrtá o. s. ř.). Průběh jednání je tak odpovídajícím způsobem zachycen a relevantní procesní pochybení proto nelze ani v tomto ohledu shledat.

26. Odvolací soud dále doplňuje, že namítané průtahy ani vydávání doplňujících rozhodnutí nemají vliv na rozhodnutí ve věci samé.(ii) Nemajetková újma27. Soud první stupně správně vycházel z toho, že odpovědnost státu je objektivní, jíž se nelze zprostit, přičemž pro vyhovění nároku na náhradu majetkové újmy je třeba splnění tří kumulativních podmínek, a to nesprávný úřední postup, případně nezákonné rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (nezákonným rozhodnutím) a škodou. Uplatněný nárok správně posuzoval dle OdpŠk a judikatury Nejvyššího soudu.

28. Odvolací soud nejprve konstatuje, že součinnost Policie při výkonu exekuční činnosti vyplývá z § 33 odst. 2 ex. ř., dle něhož Policie ČR poskytne exekutorovi na jeho žádost ochranu a součinnost dle ZPČR. Jedním z hlavních úkolů Policie ČR je ochrana bezpečnosti osob. Pokud je tedy proti exekutorovi, stejně tak proti jiné úřední osobě v rámci exekučního řízení, veden útok (je-li tedy bezprostředně ohrožen jeho život nebo zdraví), poskytne mu ochranu ve smyslu § 21 ZPČR, dle něhož policie poskytne ochranu osobě pověřené výkonem rozhodnutí za podmínky, že tato osoba (a) nemůže provést výkon rozhodnutí z důvodu ohrožení svého života nebo zdraví a (b) o poskytnutí této ochrany požádá (odst. 1), Policie poskytne exekutorovi součinnost při exekuční činnosti a ochranu při provádění exekuce. Ochranu poskytne policie za úhradu nákladů v případě, že exekutor si může ochranu zajistit jinak (odst. 2), a v žádosti o ochranu se musí uvést konkrétní důvody, z nichž obava z ohrožení života nebo zdraví osoby vyplývá (odst. 3). Žádná taková skutková tvrzení (o ohrožení na zdraví a životě) ze strany žalobce tvrzena nebyla, tedy ani nebyla prokazována.

29. Dále je Policie ČR povinna při své činnosti jednat tak, aby sama škodu nezpůsobila. Důležité je tak hledisko přiměřenosti zásahu. Ve smyslu § 11 ZPČR policista a zaměstnanec policie jsou povinni (a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná újma, (b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám, jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma, (c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného úkonem. Za situace, kdy Policie ČR nemusela dle § 21 ZPČR zasáhnout, nemohlo ani dojít k porušení § 11 písm. b) ZPČR a tím ke způsobení škody třetí osobě.

30. Správný však byl závěr soudu prvního stupně, učiněný v návaznosti na skutková zjištění, že Policie ČR sice neměla poskytovat aktivní součinnost při osobní prohlídce a soupisu věcí, avšak současně neměla jednání žalobce jako vykonatele soudního exekutora, které bylo v souladu s § 325a o. s. ř. bránit. Dle citovaného ustanovení vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít. Z uvedeného plyne, že Policie ČR svým postojem bránila provedení výkonu, žalobce od osobní prohlídky odrazovala a současně povinného v jeho odmítavém postoji utvrzovala. Bez ohledu na to, že se následně povinný prohlídce dobrovolně podrobil, je třeba ve shodě se soudem první stupně označit jednání Policie ČR jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. V příčinné souvislosti s ním pak došlo k frustraci povinného a psychickým problémům na jeho straně.

31. Odvolací soud poznamenává, že tvrzené odcizení blíže neurčité věci z tašky povinného nelze přičítat ani v případě jeho prokázání Policii ČR. Takové jednání by bylo přičitatelné pouze osobě, která se takového jednání v době, kdy probíhal výkon rozhodnutí, dopustila.

32. Dále se soud prvního stupně správně zabýval formou zadostiučinění dle § 31a odst. 2 OdpŠk. K nemajetkové újmě je třeba poznamenat, že se projevuje zejména v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. Její vznik zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného. V řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozena na svých osobnostních právech, zde v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud konstatuje, že nesprávný úřední postup trval pouze v řádech desítek minut, probíhal v rovině slovní, nedošlo k žádnému fyzickému zásahu vůči žalobci, policisté postupovali sice nesprávně, avšak slušně, vedeni nesprávným právním názorem. V příčinné souvislosti s jednáním Policie ČR u žalobce nedošlo, vyjma psychických dopadů, jež si nevyžádaly pracovní neschopnost, intenzivní ambulantní léčbu ani profesní změnu, k žádným jiným dopadům. Odvolací soud nadto poznamenává, že osoba vykonavatele soudního exekutora musí počítat s tím, že velká většina výkonů, tedy i osobní prohlídka povinného, bude probíhat zpravidla nikoli v přátelské atmosféře, ale naopak lze předpokládat vypjaté situace. Je však třeba zdůraznit, že určitá vyšší emoční odolnost je třeba vůči jednání povinné osoby, případně osob, jichž se výkon rozhodnutí týká, nikoli ohledně jednání státních orgánů, zde Policie ČR. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o poskytnutí zadostiučinění ve formě finanční, a nadto i v podobě omluvy.

33. V namítaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , se stanoví, že „sama skutečnost, že se advokát v rámci výkonu svého povolání a v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci ocitl v konfliktní, emočně vypjaté, stresující či lidsky nepříjemné situaci, u něho nepředstavuje vznik nemajetkové újmy, za kterou by odpovídal stát podle zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nejde-li o zjevný exces v porovnání s obdobnými situacemi, které jsou s výkonem advokacie běžně spojené.“ V tamní věci se však jednalo pouze o to, že policista rozporoval právo advokáta, respektive jeho klienta, na pořízení zvukového záznamu, odmítal udělení plné moci do protokolu, opravu protokolace nebo po skončení podání vysvětlení vydání protokolu. Bylo tak konstatováno, že bylo namístě řešit vše stížností na postup policisty, nikoli postupem dle OdpŠk. Rozhodnutí tak není přiléhavé.

34. K zadostiučinění ve formě omluvy odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, v níž je zdůrazňováno, že primárně leží na poškozeném, jaké kompenzační prostředky pro odčinění nemajetkové újmy zvolí a soud je takovou volbou vázán. Například dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Omluva je primárním způsobem odškodnění a relutární náhrada je dalším (sekundárním) způsobem odškodnění. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout – též vedle ní – zadostiučinění v penězích. Konstatování porušení práva je zásadně základní formou satisfakce (nezbytným minimem odškodnění). Žádá-li však poškozený zadostiučinění ve formě omluvy (a to příp. i vedle současně požadovaného konstatování porušení práva), je tímto odškodněním („kompenzačním prostředkem první volby“) omluva jakožto osobní (byť soudním rozhodnutím uložený) projev uznání chyby samotným odpovědným subjektem.“35. V daném případě se žalobce domáhal předně omluvy. Odvolací soud tak k ní přistoupil, byť její text částečně korigoval v souvislosti s prokázaným průběhem jednání Policie ČR. K tomu lze odkázat opět na judikaturu Nejvyššího soudu, která – byť se netýká omluvy za nesprávný úřední postup dle OdpŠk – je pro projednávanou věc aplikovatelná. Například v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, se stanoví, že: „Odvolací soud mohl část textu, který považoval za jdoucí na rámec hmotněprávního posouzení, ze znění omluvy vypustit (tedy v souladu s výše uvedeným zamítnout nárok na omluvu v části, v níž by měla obsahovat určitou konkrétní část textu). Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán.“36. Odvolací soud však měl za správné vedle omluvy i přiznání finančního zadostiučinění, a to i s ohledem na legitimní očekávání v důsledku pravomocného rozhodnutí týkající se žalobce v obdobné věci. Výši zadostiučinění (, částka, ) shledal odvolací soud také za správnou, neboť je právě v souladu s dříve přiznanou výší zadostiučinění v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . V tam řešené věci bylo žalobci přiznáno zadostiučinění (ve výši , částka, ) za obdobné jednání Policie ČR, která však, na rozdíl od nyní posuzované věci, v tamním řízení zcela zabránila žalobci v činnosti vykonavatele soudního exekutora spočívající v osobní prohlídce, a nadto mu bylo jednoznačně vyhrožováno zadržením, pokud bude osobní prohlídku vykonávat. Dle rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pak bylo soudem prvního stupně stanovené zadostiučinění navýšeno s ohledem na to, že žalobce se satisfakce dočkal až po pěti letech a navíc až v rámci soudního řízení, nikoli dobrovolně. V této věci nejenže nedošlo k jednání Policie ČR, které by ve svém důsledku zamezilo provedení osobní prohlídky, ale odvolací soud se neztotožňuje ani s důvody, pro které byla původní částka navýšena s ohledem na běh času.

37. Odvolací soud se sice ztotožnil s nárokem žalobce na úroky z prodlení, avšak s ohledem na § 15 odst. 1, 2 OdpŠk s jiným závěrem o počátku prodlení žalované. K uplatnění nároku u žalované došlo dne , datum, , tedy k marnému uplynutí šestiměsíční lhůty pro plnění došlo dnem , datum, (, datum, byla sobota). Žalovaná se tak dostala do prodlení dnem , datum, , tedy nárok na zákonné úroky prodlení za období , datum, až , datum, žalobci nevznikl. Zákonný úrok z prodlení byl správně stanoven dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

38. Ve vztahu k finančnímu zadostiučinění a příslušenství odvolací soud změnil dále lhůtu pro plnění dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť žalovaná se řídí zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“).

39. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený vyhovující výrok I. změnil v části týkající se úroků z prodlení a lhůty k plnění dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části tohoto výroku jej jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. Stejně tak potvrdil zamítavý výrok II. (ten byl správně konzumován rozhodnutím o zadostiučinění ve formě peněžní) a zamítavý výrok v doplňujícím rozsudku dle § 219 o. s. ř.

40. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně výroku o věci samé, rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, včetně řízení o doplňujících rozhodnutích, dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Náhrada náleží procesně úspěšnému žalobci, přičemž jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů na právní zastoupení, kdy výše jedné odměny je stanovena ve výši , částka, dle § 9 odst. 4 AT (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci byly přiznány odměny za 14 účelně vynaložených úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) AT: převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, podání ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , odvolání spolu s návrhem na doplnění rozsudku, vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání dne , datum, , odvolání do doplňujícího rozsudku spolu s návrhem na doplnění rozhodnutí o rozhodnutí o nákladech řízení, účast u jednání dne , datum, . Za odvolání do usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , náleží odměna v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 AT. Celkové náklady řízení tak sestávají mimo výše uvedeného soudního poplatku ze 14,5 odměn po , částka, , 15 náhrad hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 AT a 21% DPH ve výši , částka, , tj. , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. opět s ohledem na rozpočtová pravidla, jimiž se žalovaná řídí, a místo k plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Odvolací soud poznamenává, že nepřiznal žalobci odměnu za podání ze dne , datum, , v němž žalobce informuje pouze o předčasnosti žaloby a postupu soudu; za podání ze dne , datum, , v němž byl soud upozorněn na doručování svědkovi datovou schránkou; za účast na jednání dne , datum, , z něhož byl právní zástupce vyveden bezprostředně po jeho zahájení; za podání ze dne , datum, , v němž je navržen pouze výslech žalobce a soud je informován o jeho dlouhodobém pobytu v zahraničí; za podání ze dne , datum, , které upozorňuje na procesní pochybení soudu prvního stupně; za opakovaný návrh žalobce ze dne , datum, na svůj výslech; za podání ze dne , datum, se zasláním listinných důkazů ze stížnostního spisu Policie ČR, když ten byl připojen celý; za další doplnění odvolání do rozsudku ze dne , datum, , když první podání odvolání mělo obsahovat úplnou odvolací argumentaci. Tyto úkony neshledal odvolací soud pro věc účelnými (potřebnými).