19 Co 49/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a Mgr. Alice Žáčkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , reg. č. číslo sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B . sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 500 € s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. prosince 2025, č. j. 10 C 235/2025-21,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 500 € spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 10. 10. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 048,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 500 € od 10. 10. 2023 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 515 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 € s odůvodněním, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, cestovali letem provozovaným žalovanou společností dne 6. 8. 2023 na trase , adresa, – , adresa, , přičemž letadlo mělo přiletět do cílové destinace v 11:50 hodin, avšak přiletělo s více než tříhodinovým zpožděním, tedy každý z těchto dvou cestujících požaduje kompenzaci ve výši 250 €; a dne 7. 12. 2023 postoupili tito cestující své pohledávky žalobkyni.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a domáhala se jejího zamítnutí. Tvrdila, že nárok na uhrazení kompenzace je promlčen, když předžalobní výzva byla doručena až dne 16. 7. 2025. E-mailová zpráva ze dne 25. 9. 2023 dle žalované není řádným uplatněním nároku, neboť nesplňuje požadavky dané nařízením.

4. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel z toho, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, se dne 6. 8. 2023 zúčastnili letu na trase , adresa, – , adresa, , když letadlo do cílové destinace přiletělo s více než tříhodinovým zpožděním, tedy každý z těchto cestujících by měl nárok na kompenzaci ve výši 250 EUR, kteroužto pohledávku oba postoupili žalobkyni dne 7. 12. 2023. Žalobkyně v daném případě prokázala řádné doručení výzvy k plnění požadované kompenzace dne 16. 7. 2025 (předžalobní výzvou z 14. 7. 2025). U předešlých zpráv dle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by žalované byly skutečně doručeny, přičemž soudu předložené dokumenty navíc obsahovaly řadu nesrovnalostí.

5. S ohledem na mezinárodní prvek (žalovaná je zahraniční osoba se sídlem v Rakouské republice) se soud prvního stupně nejdříve zabýval tím, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný, a určením rozhodného práva. Svou mezinárodní příslušnost dovodil podle ustanovení Čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Rozhodným právem pak určil právo české, a to podle ustanovení Čl. 5 odst. 2 věty první nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). Uplatněné nároky pak soud prvního stupně po právní stránce posoudil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/1991 (dále jen „Nařízení“), a dále podle ustanovení § 2553 odst. 1 a 3 a § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Vycházeje ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2019, č. j. 18 Co 265/2019-62, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že cestující jsou dle ustanovení § 2553 o. z. povinni uplatnit nároky z přepravní smlouvy bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců ode dne nastoupení k letu nebo ode dne, kdy měl cestující na let nastoupit. Soud prvního stupně pak dovodil, že s ohledem na den plánovaného odletu letadla 6. 8. 2023 a prokázané doručení výzvy s uplatněnými nároky cestujících žalované dne 16. 7. 2025, je tato výzva s ohledem na výše uvedenou lhůtu opožděná. Z důvodu vznesené námitky promlčení ze strany žalované proto soud prvního stupně ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z. žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal na právo na náhradu právního zastoupení za tři úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) po 1 620 Kč, tři paušální náhrady po 450 Kč, a 21% DPH ve výši 1 305 Kč, tedy celkem 7 515 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která namítala, že i přes důkazní návrh, kterým byla e-mailová odpověď žalované na e-mailovou výzvu žalobkyně ze dne 25. 9. 2023, jíž žalobkyně hodlala prokázat doručení včasné výzvy s uplatněním nároku, a tedy i vyvrátit námitku promlčení uplatněnou žalovanou, byl tento návrh na dokazování ze strany soudu prvního stupně zamítnut. Žalobkyni ani nebyla poskytnuta lhůta k doložení tohoto důkazu, byť byla připravena ještě v průběhu prvního jednání tento důkaz soudu prvního stupně zaslat tak, aby nebylo nutné jednání odročovat. Žalobkyně doložila tento důkaz soudu i v listinné podobě, avšak v důsledku chyby tisku nebylo na této listině vidět datum doručení, odesílatel a příjemce e-mailu. Z této listiny však bylo zřejmé číslo rezervace , číslo, , které se shodovalo s číslem rezervace na palubních lístcích obou cestujících, a evidenčním číslem případu , číslo, , pod kterým tento případ vede žalobkyně, uvedeným v e-mailové výzvě žalobkyně ze dne 25. 9. 2023. Žalobkyně má za to, že kdyby byl tento důkaz soudem prvního stupně řádně proveden, byl by způsobilý změnit rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně současně namítala nesprávné zjištění skutkového stavu s tím, že žádné důkazy, ve kterých by nesprávně označila cestující či předmětný let, ve spise nejsou. Pokud jde o přílohy e-mailu ze dne 25. 9. 2023, všechny listiny založené ve spise jsou přílohami tohoto e-mailu. Pokud soud prvního stupně neměl tuto skutečnost za prokázanou, žalobkyně namítala, že ji měl vyzvat k potřebnému doplnění podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Současně žalobkyně rozporovala, že by na plné moci udělené cestujícím , jméno FO, bylo uvedeno nesprávné číslo letu. Pokud ve spise nebyla založena plná moc cestující , jméno FO, , měl žalobkyni soud prvního stupně rovněž vyzvat k odpovídajícímu doplnění podle ustanovení § 118 odst. 3 o. s. ř. Namítala také vady ústně vyhlášeného rozhodnutí. Odvolacímu soudu pak navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, popř. aby sám napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

8. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že k zamítnutí podané žaloby nedošlo pouze pro neusnesení důkazního břemene ohledně doručení e-mailu, ale i proto, že soud prvního stupě dospěl k závěru, že e-mail ze dne 25. 9. 2023 nelze považovat za řádné uplatnění nároku, neboť obsahoval řadu nesrovnalostí a byl neurčitý. E-mail neobsahoval identifikaci letu, cestujících ani příslušnou částku. Tyto údaje jsou přitom pro posouzení nároku klíčové. Není pak jednoznačně patrné, zda listiny, ve kterých měly být tyto údaje obsaženy, skutečně byly přílohou daného e-mailu. I pokud by došlo k poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a doložení e-mailu v plném rozsahu, stále by se s ohledem na právě uvedené nejednalo o řádné uplatnění nároku. Odvolacímu soudu proto navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.

9. Po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Nárok na kompenzaci za zpožděný let vyplývá z ustanovení Čl. 5 odst. 1 písm. c) a Čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení ve spojení s výkladem Čl. 5, 6 a 7 Nařízení, který podal Soudní dvůr EU ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07 Christoper Sturgeon a další v. Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschnitz v. Air France SA, podle něhož lze pro účely uplatnění nároku na náhradu škody nahlížet na cestující zpožděných letů stejně jako na cestující zrušených letů; cestující zpožděných letů se mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle ustanovení Čl. 7 Nařízení, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Podle ustanovení Čl. 7 bod 1 písm. a) Nařízení pak cestující obdrží náhradu ve výši 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů.

11. Podle ustanovení § 2553 odst. 1 a 2 o. z. nahradí dopravce při přepravě osob škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas. Podle odstavce 3 téhož ustanovení musí cestující práva podle odst. 1 a 2 uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Již v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebylo mezi účastníky sporu o tom, že cestující , jméno FO, a , jméno FO, letěli letem provozovaným žalovanou č. , číslo, dne 6. 8. 2023 na trase , adresa, – , adresa, , u nějž došlo ke zpoždění na příletu o více než tři hodiny. V rámci odvolacího řízení pak učinili účastníci nesporným rovněž to, že rezervační kód (booking reference) uvedený v e-mailu ze dne 25. 9. 2023, který je odpovědí žalované na e-mail žalobkyně ze dne 25. 9. 2023, odpovídá kódu uvedenému na palubních lístcích (boarding pass) a pod tímto kódem byli evidováni právě cestující , jméno FO, a , jméno FO, . Současně účastníci učinili nesporným, že přílohou e-mailu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 25. 9. 2023 byly jednak palubní lístky obsahující jména cestujících a rezervační kód a jednak také výzva datovaná dnem 21. 9. 2023, obsahující číslo letu a jeho datum, místo odletu a příletu. Dále je z této výzvy zřejmé, že jde o nárok za zpoždění letu a je žádáno 250 € za osobu. Osoby jmenovány nejsou, nicméně požadavek je vyčíslen konkrétní částkou 500 €, tudíž je zřejmé, že jde o kompenzaci za dvě osoby.

13. S ohledem na shora uvedené lze konstatovat, že po skutkové stránce tu nezůstaly žádné sporné skutečnosti. Spor mezi účastníky za této procesní situace zůstal toliko ohledně hodnocení, zda takovéto uplatnění nároku bylo řádné. Žalovaná měla za to, že uplatnění nároku bylo neurčité, neboť nárok nebyl specifikován přímo v textu e-mailu ze dne 25. 9. 2023. Dle jejího názoru pak po ní nelze spravedlivě požadovat, aby procházela všechny dokumenty přiložené k tomuto e-mailu a vybírala z nich jednotlivé údaje potřebné k uplatnění nároku. S tímto názorem se však odvolací soud neztotožnil. E-mail ze dne 25. 9. 2023, kterým byl nárok na odškodnění za zpoždění předmětného letu uplatněn, sice sám (přímo v „těle“ e-mailu) neobsahoval konkrétní údaje týkající se uplatňovaného nároku, nicméně k němu byly přiloženy přílohy, které tyto údaje zahrnovaly. Mezi přílohami se nacházely palubní lístky, na nichž byla uvedena jména cestujících a referenční kód rezervace. Dále byla přílohou výzva datovaná dne 21. 9. 2023, z níž bylo zřejmé, že je uplatňováno odškodnění za zpoždění letu v celkové výši 500 €, číslo letu a jeho datum, místo odletu a příletu. Žalovaná navíc na tento e-mail i sama reagovala, a to s uvedením referenčního kódu, který odpovídal kódu uvedenému na palubních lístcích. Je tedy zcela evidentní, že žalovaná měla vědomost o totožnosti cestujících i o konkrétním uplatňovaném nároku, který si úspěšně přiřadila daný pod referenční kód. Námitku neurčitosti je proto nutné odmítnout jako zjevně účelovou a jsoucí v přímém rozporu s předchozím jednání samotné žalované. Konkrétní postup při uplatnění nároku u provozující letecké společnosti v Nařízení (ani v tuzemské právní úpravě) explicitně upraven není. Postačí tedy, pokud je z projevu vůle dostatečně zřejmé, kdo nárok uplatňuje, vůči komu, čeho se domáhá a na základě jaké skutečnosti (podstatné je tedy zejména označení letu, datum, trasa). Jestliže žalobkyně uplatňované nároky a identifikační údaje doložila palubními lístky a výzvou obsaženou v příloze e-mailu ze dne 25. 9. 2023, zcela tím naplnila požadavek na určitost uplatněného nároku. Otevření příloh přitom nelze považovat na nepřiměřenou administrativní zátěž, kterou by nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat. Naopak nelze připustit, aby letecká společnost vytvářela umělé administrativní překážky či trvala na přepjatě formálním přístupu při uplatňování nároků plynoucích cestujícím z Nařízení, které slouží k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících. Odvolací soud proto nárok na odškodnění za zpoždění letu považuje za řádně uplatněný již ke dni 25. 9. 2023.

14. Sporu pak nebylo ani o tom, že v posuzované věci byl let byl zpožděn o více jak tři hodiny, přičemž délka trasy mezi , adresa, a , adresa, činí cca 706 km. Za těchto okolností náleží cestujícímu podle ustanovení Čl. 5 odst. 1 písm. c) a Čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení náhrada ve výši 250 €. Oba cestující s žalobkyní coby postupnicí ve smyslu ustanovení § 1879 o. z. uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek za žalovanou na odškodnění za zpoždění předmětného letu, a to u každého z cestujících v rozsahu částky 250 €, celkem tedy v rozsahu 500 €. Žalobkyně nárok na kompenzaci za zpožděný let v částce 500 € řádně uplatnila e-mailem ze dne 25. 9. 2023, tedy včas ve smyslu ustanovení § 2553 odst. 3 o. z., žalovaná však svou povinnost k poskytnutí výše uvedené náhrady nesplnila.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost k zaplacení částky 500 € včetně úroků z prodlení, a to s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené , právnická osoba, pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř, přičemž neshledal důvod k jejímu prodloužení ani zkrácení.

16. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu v celkové výši 14 048,10 Kč přiznal zcela úspěšné žalobkyni. Výše náhrady odpovídá nákladům vynaloženým na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna určená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 a. t. Podle § 8 odst. 1 a. t. je třeba při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vycházet z tarifní hodnoty odpovídající výši peněžitého plnění v době započetí tohoto úkonu právní služby. Plnění požadované v cizí měně je proto třeba přepočíst podle kurzu (stanoveného , právnická osoba, ) vždy k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2539/2016). Takto stanovená odměna odpovídá částce 1 620 Kč za každý úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a částce 810 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění). K odměně za uvedené úkony právní služby náleží 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 610 Kč ve výši 2 438,10 Kč. Přiznanou náhradu je třeba zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).