20 Az 15/2025

Plný text

č. j. 20 Az 15/2025-59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně N. D., narozená dne X. státní příslušnost: X bytem v ČR: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2025, č. j. MV-95284-3/OAM-2025, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení žalovaného, jímž bylo podle ust. § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), zastaveno správní řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „napadené rozhodnutí“). 2 20 Az 15/2025

II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobkyně ve své žalobě namítala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a to z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, když v něm schází náležité odůvodnění. Dále měla za to, že jako podklad pro rozhodnutí nebyly použity aktuální informace o její zemi původu, což vedlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu.

3. Podle žalobkyně měl žalovaný rovněž špatně vyložit zákon o azylu, což vedlo k nesprávnému závěru o udělení mezinárodní ochrany.

4. Žalobkyně rovněž žádala o přiznání odkladného účinku žaloby, neboť by jí hrozila nepoměrně větší újma než jiným osobám, protože je v pokročilém stadiu těhotenství, které je rizikové. To má za následek, že je pro ni nebezpečná letecká přeprava. Žalobkyně se také domáhala ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před soudem a vyjádřila, že trvá na nařízení ústního jednání ve věci.

5. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí zrušil a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť napadené rozhodnutí nebylo nezákonné. V případě žalobkyně se jednalo o další opakovanou žádost, v pořadí již třetí. Žalovaný žalobkyniny důvody pro opakované podání žádosti posoudil a provedl jejich srovnání s těmi tvrzenými v předešlých řízeních. Dospěl k závěru, že sice v další opakované žádosti sdělila nové skutečnosti, které v předešlých řízeních nebyly zohledněny, nicméně tyto nic nemohou změnit na závěru o tom, zda jí v X hrozí pronásledování či reálné nebezpečí vzniku vážné újmy. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

9. Žalobkyně podala dne 8. 6. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Následně písemně žalovanému správnímu orgánu sdělila, že o mezinárodní ochranu žádá již potřetí, protože se do země původu vrátila a pokusila se tam žít, ale nejde to. U moci i nadále zůstává proruská vláda. Žalobkyně už v tuto chvíli ale není schopna se režimu stavět na odpor na demonstracích, protože je v pokročilé fázi těhotenství. Demonstranty vláda rozhání brutálním násilím. Žalobkynin manžel se rovněž účastnil protestů a v minulosti za vlády X pracoval v administrativě, což z něj činí terč. Z těchto důvodů žalobkyně cítí ohrožení nejen svého a manželova zdraví nebo života, ale i ohrožení jejich nenarozeného dítěte. Obává se, že na demonstracích byly pořízeny fotografie, na kterých je identifikovatelná a státní orgány by tak mohly chtít činit kroky k jejímu potrestání. Uvedla, že již několik let čelí výhrůžkám a urážlivým zprávám, bojí svévolného zatýkání, ke kterému v X dochází každý týden, lidé jsou bezdůvodně vězněni. Situace v zemi se kvůli proruské vládě pouze zhoršuje, už se tam skoro nedá žít, dochází k porušování lidských práv, svoboda projevu mizí, je to jako v Rusku. Dále žalobkyně uvedla, že pobyt v X pro ni a její nenarozené dítě představuje přímé ohrožení. Je v 28. týdnu těhotenství a podle lékařů by pro ni cestování bylo 3 20 Az 15/2025 velkým zdravotním rizikem. Vycestovat tedy nemůže do žádné země, nejen do X. Žádala, aby při hodnocení žádosti byl vzat v potaz její fyzický a psychický stav, jakož i zdraví jejího dítěte. V České republice (dále jen „ČR“) již nějakou dobu žila, moc se jí tu líbí společnost a zdravotnictví. Chce tu žít se svým dítětem bezpečně, v klidu a ve zdraví.

10. Součástí správního spisu je rovněž kopie rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2021, č. j. OAM-216/ZA-ZA12-ZA20-2021, kterým byla žalobkynina žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Z tohoto rozhodnutí vyplynulo, že žalobkyně žádala o mezinárodní ochranu kvůli problémům svého manžela, kterému v souvislosti s jeho zaměstnáním bylo vyhrožováno. Výhrůžkám a telefonickému zastrašování čelila i žalobkyně. Žalovaný argumentoval, že X je zařazena na seznamu bezpečných zemí původu, přičemž žalobkyně v řízení neprokázala, že by tomu ve vztahu k její osobě mělo být jinak. Z podkladů založených ve správním spise vyplynulo, že v zemi je osobám, které se brání nezákonnému jednání ze strany soukromých osob, pomoc policejního orgánu dostupná. Žalobkyně se však nepokusila svou situaci řešit a neobrátila se na policejní orgán, přičemž rovnou zemi opustila. Pro nevyčerpání dostupných prostředků vnitřní ochrany byla proto její žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodná zamítnuta. Soudu je z vlastní úřední činnosti známo, že žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žalobu, která byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 13 Az 23/2021-20, zamítnuta. Žalobkyně se dále proti rozhodnutí bránila kasační stížností, která byla Nejvyšším správním soudem (dále také „NSS“) odmítnuta, a to usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. 5 Azs 271/2022-23.

11. Dále se ve správním spisu nachází kopie rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2023, č. j. OAM-1085/ZA-ZA11-ZA19-2022, kterou správní orgán řízení o udělení mezinárodní ochrany ve věci žalobkyně zastavil, a to podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které by nebyly posouzeny již v řízení o první žádosti.

12. Za účelem posouzení další opakované žádosti si žalovaný opatřil další písemný materiál, a to zprávu o zemi původu Informace OAMP – X – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: listopad 2024, ze dne 7. 11. 2024; a tiskovou zprávu ČTK s názvem Tisíce X opět demonstrovaly proti vládě a zastavení přistupování k EU ze dne 7. 1. 2025.

13. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí, a to usnesení ze dne 11. 6. 2025, č. j. MV- 95284-3/OAM-2025, kterým řízení o žádosti žalobkyně u udělení mezinárodní ochrany podle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 4 20 Az 15/2025

14. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“).

15. Soud ve věci rozhodl po jejím projednání, k němuž nařídil jednání, o něž žalobkyně v žalobě výslovně žádala.

16. Soud po zohlednění skutečností, které vyplynuly z obsahu správního spisu, vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu určeném žalobními body zejména z následujících právních předpisů.

17. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu pro účely tohoto zákona se rozumí další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou a všechny žádosti následující po ní za podmínky, že v řízení ve věci mezinárodní ochrany o 1. kterékoli předcházející žádosti bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje nebo se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, 2. druhé žádosti bylo vydáno rozhodnutí podle § 15, 15a, 17 nebo 17a, nebo 3. druhé žádosti bylo řízení zastaveno podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. a) nebo e).

18. Podle ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo k hrozbě vážné újmy podle § 14a důvodně domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 13 a 14a, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Usnesení o zastavení řízení lze vydat do 10 dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo usnesení o zastavení řízení doručí cizinci na místě nebo na adresu místa pobytu na území, byla-li cizincem při podání další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedena; jinak se usnesení o zastavení řízení uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde byl cizinec naposledy hlášen k pobytu, a oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí na úřední desce v tomto azylovém zařízení. Podání žaloby proti usnesení o zastavení řízení nemá odkladný účinek.

19. Zdejší soud předně konstatuje, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, o níž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, je třeba považovat za další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu výše citovaného ust. § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Odkazuje při tom na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se takových žádostí. Konkrétně v rozsudku ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38, řešil NSS otázku odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení dle ustanovení § 11a odst. 3 zákona o azylu, přičemž uvedl: „Na odůvodnění tohoto rozhodnutí [pozn. zdejšího soudu: o další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany] je proto třeba klást nároky, které rozšířený senát zformuloval ve vztahu k rozhodnutí o opakované žádosti dle dřívější právní úpravy. Ve všech těchto případech je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své žádosti neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu nedošlo k podstatným změnám, které 5 20 Az 15/2025 by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.“ Obdobně pak také rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019-16, či ze dne 29. 8. 2019, č. j. 5 Azs 218/2017- 44.

20. Současně Nejvyšší správní soud konstatoval, že při využití institutu opakované žádosti nemá docházet ke zpřesňování předchozí žádosti, nýbrž je jeho smyslem postihnout situace, kdy se objeví natolik závažné skutečnosti, „které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času“ (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65). Nejvyšší správní soud rovněž shrnul, že: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96).

21. Jak plyne z výše uvedeného, aby byla další opakovaná žádost ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu meritorně posuzována, musela by žalobkyně uvést nové azylově relevantní skutečnosti, které bez svého zavinění nemohla uvést už v předchozích řízeních o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, příp. by muselo dojít k takové změně okolností v zemi původu, která by mohla založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

22. V posuzovaném případě v prvním řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně jako důvod pro svou žádost uvedla výhrůžky od soukromých osob, které směřovaly proti ní a jejímu manželovi. V druhém případě žádala z týchž důvodů, tj. žádné nové skutečnosti nesdělila. V současnosti probíhajícím řízení žalobkyně žádala o mezinárodní ochranu ze dvou důvodů. Prvním z nich byla současná vláda X v zemi, která je proruská a porušuje lidská práva nejen demonstrantů, kteří se se proti jejímu volebnímu vítězství postavili. Žalobkyně se protestů rovněž účastnila, neboť postupy X vlády neschvaluje. Druhým důvodem bylo její těhotenství v pokročilé fázi. Žalobkyně rovněž zopakovala, že ona i její manžel čelí výhrůžkám od soukromých osob.

23. V napadeném rozhodnutí žalovaný shrnul důvody všech tří žalobkyniných žádostí o mezinárodní ochranu a dospěl k závěru, že ačkoli byly uvedeny nové skutečnosti nepřezkoumané v rámci předchozích dvou řízení, tak tyto nesvědčí o tom, že by žalobkyně v zemi původu měla být vystavena pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo vzniku vážné újmy podle § 14a téhož zákona. S takovým závěrem se soud ztotožňuje.

24. Žalobkyně měla za to, že žalovaný nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, tudíž nemohl činit závěr o tom, zda jí v X hrozí azylově relevantní újma, což způsobilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. K tomu soud předně uvádí, že i přes neprovedení meritorního přezkumu žádosti žalobkyně vzhledem k aplikaci § 11a odst. 3 zákona o azylu, disponoval žalovaný podklady, které mu umožnily zjištění skutkového stavu v dostatečném rozsahu, vzhledem k nutnosti vyhodnotit, zda se situace v X změnila tak, 6 20 Az 15/2025 že by tam žalobkyně v případě svého návratu byla ohrožena, a zda žalobkynina účast na protestech mohla mít založit důvodný strach, že jí pronásledování či vznik vážné újmy.

25. Na jedné straně z tiskové zprávy ČTK ze dne 7. 1. 2025 vyplynulo, že po volebním vítězství X na konci roku 2024 byla v zemi vlna protestů, které byly doprovázeny násilím ze strany policie a docházelo k zadržování a následnému mučení demonstrantů. Na druhé straně ale žalobkyně neuvedla, že by se osobně s policejní brutalitou setkala, bezprostředně po účasti na demonstraci ani později nebyla zadržena ani vyslýchána. Rovněž obava žalobkyně, že by státní orgány mohly mít její fotografie z protestu je pouhou spekulací. Uvedla, že má informace, že by fotografie mohly být spojeny s jejími osobními údaji a následně využity s účelem ji zatknout, protože se to tak v X běžně děje. Žalobkyně nesdělila, od koho takové informace má, nebo proč by právě nyní, s časovým odstupem minimálně jeden rok od její účasti na zmiňovaných protivládních protestech, měly státní orgány projevovat bližší zájem o její osobu. Žalobkyně rovněž neuvedla žádnou jinou skutečnost, která by poukazovala na to, že je v hledáčku zájmu X orgánů a tyto by měly zájem na tom ji trestat či s ní zacházet jiným způsobem ve smyslu ust. § 12 nebo § 14a zákona o azylu. Jak důvodně připomínal i žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobkyni rovněž bylo umožněno ze země zcela bez problému vycestovat, což dále podporuje argument, že všechny její obavy jsou pouze hypotetické.

26. Žalovanému tak lze dát za pravdu, že žalobkyně sice tvrdila nové skutečnosti, ale nebylo prokázáno, že je v jejím případě dána přiměřená pravděpodobnost pronásledování (ke standardu přiměřené pravděpodobnosti ve věcech mezinárodní ochrany srov. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82) ani reálné nebezpečí vzniku vážné újmy (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 Azs 227/2017-33). Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak v souladu s judikaturou citovanou shora v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku.

27. Žalobkyně rovněž namítala, že podklady týkající se její země původu, které žalovaný pro rozhodnutí použil, nebyly aktuální. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. 6. 2025, přičemž použité zprávy o zemi původu pochází ze dne 7. 1. 2025 a ze dne 7. 11. 2024. V době rozhodování žalovaného správního orgánu tak ani jeden z podkladů nebyl starší než několik měsíců. Žalobkyně nadto tuto námitku formulovala naprosto obecně, když neuvedla, v čem konkrétně jsou žalovanou opatřené podklady k zemi původu neaktuální.

28. Soud ve vztahu k aktuálnosti podkladů odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016-55: „Zastaralost zpráv nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ Tento rozsudek pak citoval i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2020, č. j. 6 Azs 200/2019-34. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že situace v X není natolik dynamická, aby obecné závěry o stavu v zemi, které jsou staré zhruba osm měsíců, nemohly obstát. Nadto se jedná o zprávu hodnotící stav poté, co skutečnosti, o něž žalobkyně svůj azylový příběh opírá, tedy účast na protivládní demonstraci, již nastaly. Soud tedy nemá za to, že by tento podklad byl ve vztahu k žalobkynině věci neaktuální. 7 20 Az 15/2025 29. Pokud jde o zprávu ČTK ze dne 7. 1. 2025 týkající se konkrétně demonstrací, jichž se žalobkyně měla účastnit, lze učinit obdobný závěr. Tento podklad vznikl 7. 1. 2025, tedy asi 5 měsíců před vydáním napadeného rozhodnutí. Současně byl podklad zpracován až poté, co největší protesty již proběhly, přičemž žalobkyně do ČR přicestovala v březnu 2025 a sama uvedla, že se protestů účastnila jen ze začátku. Není tedy zřejmé, proč by podklad pro rozhodnutí, který žalovaný opatřil, neměl být ve vztahu k žalobkyni aktuální. Námitku ohledně neaktuálnosti žalovaným opatřených informací o zemi původu žalobkyně tak soud důvodnou neshledal.

30. Pokud jde o těhotenství žalobkyně, ztotožňuje se soud s argumentací žalovaného, že pokročilé stadium těhotenství a nemožnost letecky cestovat nezakládají azylový důvod. Institut azylu podle § 12 zákona o azylu či institut doplňkové ochrany podle § 14a téhož zákona neslouží k realizaci rodinných vazeb na území ČR, když jde o instituty toliko výjimečné, jak potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 11. 2025, č. j. 4 Azs 34/2005-60: „Institut azylu není nástrojem k řešení nepříznivé osobní či ekonomické situace žadatele. Právo na azyl založené na mezinárodních úmluvách totiž v sobě nezahrnuje právo osoby vybrat si zemi, kde se pokusí začít nový život odpovídající jejím představám, jelikož slouží výhradně k poskytnutí nezbytné ochrany cizím státem, je-li žadatel (popřípadě též jeho rodinný příslušník) ve vlastní zemi vystaven pronásledování ze zákonem vyjmenovaných důvodů, popřípadě existují-li jiné, zcela výjimečné okolnosti, za kterých by bylo „nehumánní“ azyl neudělit (pozn. zdejšího soudu: okolnosti, za kterých by bylo nehumánní mezinárodní ochranu udělit, již s účinností od 1. 10. 2025 nejsou relevantní, a to vzhledem ke zrušení institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025).“ 31. Soud pak považuje za správný názor žalovaného, že na situaci, v níž se nyní žalobkyně nachází, pamatují ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, na základě kterého je možné žádat o vízum strpění, které by žalobkyni umožnilo v ČR setrvat do té doby, než bude schopná s narozeným dítětem opět cestovat.

32. Tvrzením žalobkyně, že jí vyhrožují soukromé osoby, se pak žalovaný znovu nezabýval, neboť tato otázka byla vypořádána již v řízeních předcházejících tomu současnému. Takový postup žalovaného byl v souladu se zákonem.

33. Soud uzavírá, že námitky žalobkyně postrádaly oporu ve správním spisu a žádná z nich nebyla důvodná. Žalovaný nepochybil, když postupoval v souladu s § 11a odst. 3 zákona o azylu a řízení o další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastavil.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Městský soud v Praze tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobních námitek v podobě, v jaké byly žalobkyní uplatněny. Zároveň v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž by bylo nutno přihlížet z úřední povinnosti. Podanou žalobu proto zdejší soud zamítl podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou.

35. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků rozhodl zdejší soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly. 8 20 Az 15/2025 Poučení: Podle ust. § 32 odst. 8 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, je kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí nepřípustná. V Praze, dne 8. června 2026 JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. v. r. samosoudce