6 Azs 200/2019

Rubrum

6 Azs 200/2019 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2019, č. j. OAM-1/LE-LE05-BA04-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2019, č. j. 62 Az 12/2019 - 35, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna ustanoveného advokáta s e u r č u j e částkou 5 250 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. Dne 7. 5. 2019 zastavil žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti žalobce dle § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o azylu.

2. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu zamítl.

3. Krajský soud přisvědčil žalovanému, že žalobce mohl a měl jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany uplatnit své obavy z povolání k výkonu vojenské služby již v průběhu řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu, neboť sám žalobce v opakované žádosti uvedl, že již před svým odchodem z Ukrajiny (březen 2016) byl předvolán na vojenskou správu, kam se nedostavil.

4. K bezpečnostní situaci na Ukrajině krajský soud uvedl, že žalovaný požadované hodnocení provedl s odkazem na relevantní podklady, přičemž konstatoval, že v posuzované době ke změně v bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce nedošlo. 6 Azs 200/2019 Hodnocení přitom plně vyhovuje požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71, podle kterého „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

5. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

6. Kasační stížnost považuje stěžovatel za přijatelnou, neboť krajský soud pochybil takovým způsobem, že to mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení.

7. Krajský soud dle stěžovatele nepřezkoumatelně posoudil otázku, zda se žalovaný dostatečně zabýval změnou situace v zemi původu stěžovatele, která by mohla mít vliv na posouzení jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Stěžovatel v žalobě namítal, že při posuzování této otázky nevycházel žalovaný z aktuálních materiálů, ty tak nemohly prokázat změnu bezpečnostní situace v zemi jeho původu. Je na první pohled zřejmé, že materiály časově předcházejí vydání rozhodnutí v řízení o první stěžovatelově žádosti o mezinárodní ochranu. Krajský soud na tyto námitky dle stěžovatele dostatečně nereagoval.

8. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a obsah správního spisu. Ke každé žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu využil aktuální materiály, s nimiž se stěžovatel seznámil a měl možnost se k nim vyjádřit.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

10. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

11. Stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti v pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Takové pochybení, ani jiný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, však Nejvyšší správní soud neshledal.

12. Dle § 11a odst. 1 zákona o azylu: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) 6 Azs 200/2019 - 35 pokračování nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“

13. K problematice opakovaných žádostí o mezinárodní ochranu existuje poměrně bohatá judikatura. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, uvedl, že: „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“.

14. Stěžovatel poprvé požádal o mezinárodní ochranu dne 30. 5. 2018, žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2018 mezinárodní ochranu stěžovateli neudělil. V tomto rozhodnutí žalovaný na str. 3 uvedl, že vycházel ze Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 12. 12. 2017, ze zprávy organizace Freedom House Svoboda ve světě 2018 - Ukrajina z ledna 2018, z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2018 ze dne 22. 2. 2018, z Výroční zprávy Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2018, ze zprávy Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 20. 4. 2018, z informace OAMP Ministerstva vnitra ČR Ukrajina - situace v zemi ze dne 22. 1. 2018 a z informací Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 25. 7. 2016 a ze dne 1. 8. 2014.

15. V nynějším řízení, zahájeném stěžovatelovou druhou žádostí o mezinárodní ochranu ze dne 1. 1. 2019, žalovaný k posouzení změny bezpečnostní situace na Ukrajině využil informace OAMP MV ČR - Ukrajina: Situace v zemi - politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby ze dne 14. 9. 2018 a informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 5. 2018.

16. Stěžovatel namítá, že podklady, které si žalovaný obstaral k posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině, nemohly vypovídat o změně této situace od doby jeho první žádosti, neboť byly vydány před rozhodnutím žalovaného o první žádosti.

17. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že aktuálnost informací o zemi původu je jedním z důležitých požadavků, které jsou na podklady obstarávané správním orgánem kladeny (viz rozsudek ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71, na který odkázal již krajský soud). Jak ovšem správně uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 8. 8. 2017, č. j. 45 Az 21/2016 - 55, č. 3714/2018 Sb. NSS: „Zastaralost zpráv nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“

18. Nelze proto dovozovat nemožnost využití informací o zemi původu pouze na základě toho, že časově předchází vydání rozhodnutí o první stěžovatelově žádosti a podání druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Z výše uvedené rekapitulace vyplývá, že 6 Azs 200/2019 žalovaný se v nyní posuzovaném případě zabýval aktuální situací na Ukrajině na podkladě jiných, nově pořízených podkladů, které v rámci prvního řízení nebyly hodnoceny.

19. Cílem hodnocení změn v zemi původu cizince je zjistit, zda od první žádosti o mezinárodní ochranu nenabyla některá z jeho tvrzení na relevanci s ohledem na vývoj bezpečnostní a politické situace v zemi. Jedná-li se však o relativně stabilizovanou zemi a podal-li stěžovatel opakovanou žádost těsně poté, kdy o jeho první žádosti bylo rozhodnuto, bude zpravidla (nedojde-li v zemi k mimořádné události) možné shledat i dříve vydané zprávy o zemi původu stále aktuálními a relevantními. V projednávané věci od prvního rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli do druhého rozhodnutí o stěžovatelově opakované žádosti, uplynulo pouze zhruba půl roku, neboť novou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal stěžovatel dva měsíce po vydání prvního rozhodnutí.

20. Stěžovatel měl možnost se k shromážděným podkladům ve správním řízení vyjádřit, případně navrhnout jejich doplnění, čehož nevyužil a neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv změně bezpečnostní a politické situace na Ukrajině, a to ani v následném soudním řízení.

21. Zároveň je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho činnosti známo, že na Ukrajině trvá ozbrojený konflikt, ten je nicméně izolován na východě země, nejedná se o tzv. totální konflikt. Od jeho počátku intenzita tohoto konfliktu v místech, kde probíhá, spíše poklesla a konflikt se nešíří do dalších, dosud nezasažených oblastí. (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 – 17, ze dne 25. 7. 2018, č. j. 2 Azs 41/2018 - 39, ze dne 30. 1. 2019, 2 Azs 305/2018 – 28, či ze dne 29. 1. 2020, č. j. 2 Azs 355/2019 - 32). Stejně tak nejsou ani z bezpočtu případů soudního přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany ukrajinských občanů známy žádné jiné relevantní informace, které by svědčily o relevantní změně poměrů v této zemi.

22. Krajský soud v rozsudku shledal podklady, na základě kterých žalovaný hodnotil změnu bezpečnostní a politické situace na Ukrajině, vyhovující kritériím nastaveným judikaturou Nejvyššího správního soudu. S tímto hodnocením se Nejvyšší správní soud ztotožňuje a nepovažuje je za pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

25. Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2019, č. j. 62 Az 12/2019 - 10, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ladislav Bárta. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) částkou 3 100 Kč za úkon právní služby 6 Azs 200/2019 - 36 pokračování spočívající v podání kasační stížnosti včetně jejího doplnění, částkou 1 550 Kč za úkon právní služby spočívající v podání návrhu na přiznání odkladného účinku, a dále částkou 2 x 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše odměny tedy činí celkem 5 250 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 28. dubna 2020 JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu