20 CO 22/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení částka. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované z duplicitní platby ve výši částka, provedené v rámci vzájemného vztahu ze smlouvy o reklamě ze dne datum, z níž jí žalovaná postupnými platbami ve výši částka, částka a částka vrátila pouze polovinu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku a námitku započtení svého nároku na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s úhradou smluvního plnění ve výši částka.

2. Soud I. stupně z provedených důkazů učinil zjištění, podrobně popsaná v odstavcích 5. – 13. napadeného rozsudku a uzavřel, že mezi účastnicemi byl podnikatelský vztah ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (obch. zák.) a žalobkyně zaplatila žalované (v roce rok) duplicitně částku částka, o čemž fakticky nebyl mezi stranami spor. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 odst. l a 2 zákona č. 40/1940 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák.) a žalobkyně ji vyzvala k vrácení duplicitní platby přípisem ze dne datum, současně jí vystavila fakturu číslo označenou jako„ pohledávka“ z titulu přeplatku faktury číslo ve výši částka se splatností dne datum. Žalovaná na tuto výzvu částečně plnila, dne anonymizována dvě slova rok zaplatila částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka. Z emailové komunikace vyplývá, že žalovaná jednala s úmyslem hradit předmětnou pohledávku, jméno příjmení (předseda představenstva žalované) předem dne datum žádal o sdělení čísla účtu pro zaslání částečné platby. Celkem žalovaná zaplatila ve třech splátkách částku částka, představující přesně polovinu uvedené pohledávky žalobkyně. V emailu ze dne datum jméno příjmení sdělil, že„ jsme ti zaplatili na základě přemlouvání od jméno anonymizováno z dvojité platby na účet“. Žalovaná tak v emailové korespondenci potvrdila, že část předmětné pohledávky uhradila. K námitce promlčení žalované části pohledávky soudu I. stupně uvedl, že splatnost pohledávky nastala dne datum, čtyřletá promlčecí doba dle § 397 obch. zák. by uběhla datum, avšak částečné plnění žalované mělo podle § 407 odst. 1 a 3 obch. zák. účinky uznání zbytku dluhu a od tohoto uznání běžela nová čtyřletá promlčecí doba. V této souvislosti znovu připomněl emailovou komunikaci stran, z níž je zřejmé, že žalovaná uznávala závazek vrátit žalobkyni duplicitní platbu a v uvedených třech splátkách její polovinu uhradila. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne datum a námitka promlčení proto není důvodná.

3. Žalovaná dále namítla započtení své pohledávky ve výši částka z titulu smluvní pokuty, požadované za prodlení žalobkyně s platbami sedmi faktur v letech rok a rok, kterou měla vůči žalobkyni uplatnit fakturou ze dne datum. Žalobkyně popřela doručení této faktury a uvedla, že v říjnu rok jí žalovaná zaslala pouze doklady o provedení reklamy, které žalobkyně potřebovala pro účely kontroly ze strany finančního úřadu. Soud I. stupně poukázal na to, že žalovaná dne datum v emailové komunikaci sdělila, že„ zaslala celou dokumentaci poštou“ a nezmínila se o smluvní pokutě ve výši částka. V roce rok (email ze dne datum) přitom žalobkyně žádala o vrácení duplicitní platby a žalovaná v odpovědi sdělila, že již má zajištěno financování. V emailu ze dne datum žalovaná žádala o zaslání aktuálního čísla účtu s tím, že budou„ dělat částečnou platbu“. Otázka smluvní pokuty byla nastolena ve vzájemné komunikaci poprvé v roce rok, kdy žalovaná žalobkyni sdělila, že pokud by pohledávka nebyla promlčena, může v obraně použít pohledávku ze smluvní pokuty. Soud I. stupně shledal nepravděpodobným, že by žalovaná v roce rok uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka a přesto by následně vůči žalobkyni v letech rok až rok umořovala pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve výši částka (o částka méně, než kolik činila tvrzená pohledávka žalované ze smluvní pokuty), aniž by otázka smluvní pokuty byla až do roku rok v komunikaci obou stran zmíněna. Současně dovodil, že pohledávka žalované je vzhledem k jejímu zpochybnění žalobkyní pohledávkou nejistou a ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nezpůsobilou k započtení. S tímto odůvodněním žalobě včetně úroku z prodlení vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 33 rozsudku.

4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Setrvala na námitce promlčení s poukazem na to, že soud I. stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení o mylném provedení platby dne datum ve výši částka, což prokazovala poznámkou„ za co, bez anonymizováno“ ve své knize pohledávek a závazků a svou reakci na předžalobní výzvu. Zdůraznila, že poslední úhradu na vrácení duplicitní platby provedla dne datum a s odkazem na § 2054 odst. 2„ anonymizováno“ dovozovala, že soud I. stupně měl ve smyslu výpovědi svědka příjmení, který mimo jiné uvedl, že duplicitní platba měla být vrácena z pohledávky žalované za právnická osoba a že zaslání poloviny duplicitní platby byl ze strany žalované jen projev dobré vůle (čemuž koresponduje i obsah emailu ze dne datum), přihlédnout k širšímu kontext vztahů účastníků. Uzavřela, že částečné platby, které poukázala žalobkyni, nebyly žádným uznávacím projevem, ale šlo pouze o projev její dobré vůle. Nesouhlasila dále s posouzení její pohledávky ve výši částka jako nezapočitatelné, k čemuž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. spisová značka) zdůraznila, že obě pohledávky vycházejí ze stejného právního vztahu a existenci ujednání o smluvní pokutě ani prodlení s platbami faktur žalobkyně nesporovala. Ke sporné skutečnosti doručení faktury s vyúčtováním smluvní pokuty žalobkyni navrhovala žalovaná důkazy výslechy svědků příjmení příjmení a jméno příjmení, které soud I. stupně neprovedl. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně, které se žalovaná snaží zpochybnit řadou zavádějících tvrzení. Zdůraznila, že žalovaná jí dle předložené faktury měla fakturovat úrok z prodlení, nikoli smluvní pokutu, a již z tohoto důvodu je její kompenzační námitka irelevantní. Žalovaná se ke svému tvrzení, že fakturu vyhotovila a odeslala v roce rok, zjevně snažila najít v historii podací lístek (ze dne datum), na který by mohla„ napasovat“ zaslání faktury se smluvní pokutou, ačkoliv je evidentní, že byl zasílán reklamní materiál, čemuž odpovídá váha zásilky, stran které žalovaná dodatečně vykonstruovala tvrzení, že zasílala výpisy z účtu, prokazující tvrzení. Ze skutečnosti, že i po uvedeném datu žalovaná plnila na úhradu předmětného dluhu, je jasné, že žádnou smluvní pokutu vůči žalobkyni v roce rok neuplatnila a v té době žádnou pohledávku za žalobkyní nevedla. Ze strany žalované se jedná o nesmyslnou a účelovou obranu, kterou začala operovat až v roce rok. Plnění žalované nebylo nijak vázáno na plnění právnická osoba, z výpovědí svědků je zřejmé, že žalovaná neměla na zaplacení a byla jí nabídnuta pomoc od uvedené společnosti, aby bylo z čeho pohledávku uhradit. Rovněž tvrzení o mylné platbě ve výši částka je nesmyslné a účelové, jelikož úhradou této částky spolu s předcházejícími platbami byla uhrazena přesná polovina dluhu a v souladu s právní úpravou by takovou námitku by musela žalovaná uvést bez zbytečného odkladu po provedení platby. Oproti jednoznačnému nároku žalobkyně je pohledávka žalované nejistá, neboť žalovaná by musela prokazovat oprávněnost i řádně uplatnění nároku na smluvní pokutu.

6. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání opodstatněným neshledal. Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a s jeho skutkovými i právními závěry se odvolací soud převážně, s níže uvedenou výhradou k posouzení námitky započtení, ztotožnil. Duplicitu plnění žalobkyně v rámci jejich právního vztahu ze smlouvy o reklamě a její bezdůvodnost žalovaná nesporovala. Soud I. stupně správně aplikoval na vztah účastnic právní úpravu účinnost (srov. § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, o.z.), neboť duplicitní platba byla provedena v roce rok a žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. Promlčení tohoto nároku se rovněž řídí právní úpravou, účinnost, podle níž se ve smyslu § 3036 o. z. až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Soud I. stupně proto správně posoudil vznesenou námitku promlčení podle § 387 a násl. obch. zák., včetně účinků částečného plnění žalované a běhu nové promlčecí doby ohledně zbytku dluhu od poslední částečné platby dne datum (§ 407 odst. 1 a 3 obch. zák.) Vedle výslovných projevů o uznání závazku má stejný účinek také konkludentní projev, jímž je právě částečná úhrada. V daném případě se částečná úhrada žalobkyni musela jevit jako uznání dluhu, neboť z provedeného dokazování se podává, že žalovaná duplicitní platbu žalobkyně a svůj dluh vůči žalobkyni z toho plynoucí nikdy nezpochybňovala. Výpověď svědka příjmení žalovaná účelově dezinterpretuje, její podstatou bylo sdělení, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků a hodlala plnit na předmětný dluh poté, co získá tyto prostředky z úhrady své pohledávky od třetí osoby (právnická osoba) a jako„ výraz dobré vůle“ poslala alespoň částečné plnění. Není rozhodné, zda žalovanou tímto plněním účinky uznání dluhu přímo zamýšlela, podstatné je, že neměla proti pohledávce žalobkyně námitky a tomuto jejímu postoji také odpovídaly částečné platby. Skutečnost, že žalovaná vrátila žalobkyni polovinu duplicitně poukázané platby, vyplývá i z emailu jméno příjmení ze dne datum, jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., a součet žalovanou uhrazených plateb z datum (částka), z datum (částka) a z datum (částka) představuje přesně polovinu duplicitní platby (anonymizováno 287 anonymizováno 5 slov). Tyto skutečnosti svědčí o zjevné účelovosti tvrzení žalované v reakci na předžalobní výzvu žalobkyně, že poslední platba byla uskutečněna omylem, ačkoliv se jejího vrácení nikdy nedomáhala a otázka jejího označení není v kontextu uvedeného nijak významná. Žalovaná tuto svou účelovou a logice odporující konstrukci vytvořila zjevně vytvořila jen proto, aby dosáhla na běh promlčecí lhůty a soud I. stupně nepochybil, když žalobu, podanou dne datum, posoudil z hlediska běhu této (od datum) ve smyslu § 397 ve spojení s § 407 odst. 1a 3 obch. zák. jako včasnou.

7. Stran kompenzační námitky lze žalované přisvědčit v argumentaci, že se její tvrzenou pohledávku nelze označit za pohledávku neurčitou a nejistou ve smyslu § 1987 o.z. již vzhledem k tomu, že zmíněné ustanovení nebylo součástí právní úpravy, kterou se vztah účastníků řídí. S odhlédnutím od toho by aplikace tohoto ustanovení nebyla ve smyslu žalovanou zmíněné judikatury přiléhavá, neboť tvrzená aktivní pohledávka shodně jako žalobní nárok vychází z právního vztahu účastníků z rámcové smlouvy, uzavřené dne anonymizováno rok ve znění jejích dodatků a na základě této smlouvy (čl. X) a žalovanou vystavených faktur a dokladů o jejich úhradě je její existence a výše poměrně snadno zjistitelná. Pro způsobilost pohledávek k započtení je nicméně vždy rozhodná právní úprava týkající se dané pohledávky (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod poř. číslo). Žalovanou tvrzená pohledávka z titulu smluvní pokuty, jež měla být uplatněná fakturou ze dne datum, se rovněž řídí právní úpravou, účinnost, která je tak rozhodná i pro započtení vzájemných pohledávek. Započtení pohledávek bylo jako jeden ze způsobů zániku závazku upraveno v § 580 a násl. obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy také v § 358 a násl. obch. zák. Jeho podstata spočívá v tom, že mají-li strany vůči sobě vzájemné pohledávky s plněním stejného druhu, může každá z nich učinit vůči té druhé projev vůle směřující k započtení, započítávané pohledávky pak zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Podle § 359 obch. zák. nelze proti pohledávce splatné započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Z uvedeného plyne, že k započtení je zásadně způsobilá jen splatná pohledávka a splatnost nároku na smluvní pokutu vzniká jeho uplatněním.

8. Dokazování před soudem I. stupně se proto správně soustředilo na prokázání doručení faktury číslo ze dne datum, které žalobkyně popřela. Odvolací soud zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz níže uvedenými listinami a zjistil, že tato faktura byla žalovanou žalobkyni vystavena na částku částka úroků z prodlení dle smlouvy anonymizováno za den prodlení a v příloze obsahuje vyúčtování penále anonymizováno denně z dlužné částky dle faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, faktury číslo ve výši částka, celkem částka. Podle čl. X. dodatku z datum k Rámcové smlouvě o reklamě a propagaci ze dne datum se za dílčí poskytnuté služby považují časové úseky – měsíce, které jsou současně považovány za data zdanitelného plnění a pro případ, že žalobkyně poruší povinnost uhradit dílčí závazek řádně a včas, smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši anonymizováno denně z dlužné částky. Doručení uvedené faktury žalovaná prokazovala podacím lístkem zásilky o hmotnosti 0,166 kg podané žalovanou na poště dne datum a adresované žalobkyni. jméno příjmení jméno příjmení dne datum napsal, že,,kompletní seznam s dokumentací a hlavně předávací protokol zašle v pondělí“, dne datum mu napsal, že,,nové plnění se všema přílohama dnes odchází poštou“ a dne datum mu potvrdil, že,,poslal celou dokumentaci poštou“ (emailová komunikace). Soud I. stupně na uvedeném základě shledal správně silně nepravděpodobným, že by žalovaná v roce rok uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši částka a následně by v letech rok až rok třemi platbami umořovala její o částka nižší pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (ve výši částka), aniž by byla otázka smluvní pokuty až do roku rok v komunikaci stran zmíněna. Odvolací soud k tomu dodává, že uvedená zjištění tvrzení žalované o uplatnění smluvní pokuty fakturou, odeslanou datum, přímo vyvrací. Výše popsaná emailová komunikace v kontextu s váhou zásilky prokazuje, že dne datum (datum podání dle podacího lístku) žalovaná zasílala žalobkyni dokumentaci poskytnutého plnění, nikoli fakturu s vyúčtováním smluvních pokut. Je mimo to krajně nevěrohodné, že by žalovaná svůj nárok na smluvní pokutu v celkové výši částka v komunikaci účastnic v rozhodné době nezmínila a v podmínkách fungování obchodní společnosti je zcela nelogické, aby naopak i při nedostatku financí (na vrácení celé duplicitní platby) žalobkyni na její nižší pohledávku částečně plnila. Lze proto uzavřít, že žalovanou k započtení namítaná pohledávka na zaplacení smluvní pokuty u žalobkyně uplatněna nebyla a faktura ze dne datum byla účelově dodatečně vyhotovena. Žalovanou navrhované svědecké výpovědi jejich zaměstnanců, jež měli vypovídat o tom, jak byla faktura vyhotovena a odeslána, jsou za dané situace i při vědomí toho, že účetní žalobkyně (svědkyně anonymizováno) popřela její obdržení, bezúčelné, neboť k prokázání uplatnění nároku na smluvní pokutu ve světle již učiněných zjištění vést nemohou. Lze uzavřít, že pohledávka, použitá žalovanou k započtení, je jakožto nesplatná pohledávka nezpůsobilá přivodit zamýšlené právní účinky započtení, tedy zánik vzájemných závazků.

9. Stranou zůstává, že kompenzační námitka, obsažená v podání žalované ze dne datum, je absolutně neplatná pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.. příjmení částka sestává ze sedmi samostatných smluvních pokut, vyúčtovaných za porušení dílčích závazků k úhradě sedmi faktur (příloha faktury číslo). Pokud se započtení realizuje jednostranným úkonem, musí být z něho patrné, která pohledávka se započítává a vůči které pohledávce je započtení činěno, případně do jaké výše má k započtení dojít. U pohledávek, jež započítává žalovaná, je požadavek na jejich přesnou identifikaci bezvýjimečný, neboť započítává více svých pohledávek, jež ve svém souhrnu převyšují pohledávku žalobkyně. Nejvyšší soud ČR dovodil v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp.zn spisová značka, že v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout; projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Tyto náležitosti však podání žalované nesplňuje, když k započtení označila jen celkovou částku částka, aniž rozlišila, které jednotlivé smluvní pokuty a v jaké rozsahu byly k započtení použity.

10. Odvolací soud z uvedených důvodů napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. anonymizováno ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, kterou představuje náhrada odměny advokáta ze dva úkony právní služby (vyjádření, účast na jednání dne datum) po částka podle § 7 bodu 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, se dvěma paušálními náhradami jeho výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin po částka podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, cestovným ve výši částka ve smyslu § 13 odst. 1 advokátního tarifu za cestu obec - obec a zpět (240 km) osobním vozidlem rz 4H66426 při základní sazbě náhrady částka, průměrné spotřebě 6,7 l benzinu na 100 km a jeho ceně částka za litr a náhradou za 21 % daně z přidané hodnoty ve výši částka. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.