30 C 69/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Koberou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 643 714 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 643 714 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 287 428 Kč od 12. 6. 2012 do 1. 12. 2014, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 987 428 Kč od 2. 12. 2014 do 29. 12. 2014, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 751 000 Kč od 30. 12. 2014 do 12. 12. 2016 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 643 714 Kč od 13. 12. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 128 972,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o reklamě dne 15.3.2009. Žalobkyně byla vyzvána žalovanou k uhrazení sjednané částky. Žalobkyně provedla duplicitní platbu, a po uvědomění si své chyby žádala žalovanou o navrácení této platby, celkem se jednalo o [částka]. Žalovaná část peněžních prostředků vrátila-dle výpisů z účtu žalobkyně 1. 12.2014 vrátila 300000 Kč, dne 29. 12. 2014 částku 236428 Kč a dne 12.12.2016 částku 107286 Kč. Žalobkyně proto po žalované požaduje doplatit zbývající dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 643714 Kč, nicméně žalovaná dosud svému závazku nedostála. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 29.5.2019, žalovaná však dosud neplnila.

2. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že je skutečností, že výzvou ze dne 29.5.2012 vyzvala žalobkyně žalovanou k vrácení duplicitní platby (bezdůvodného obohacení) ve výši [částka]. Dnem 30.5.2012 se tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným a promlčel se v subjektivní lhůtě dnem 30.5.2014. Z uvedeného důvodu proto žalovaná vznáší námitku promlčení žalovaného nároku, když tento byl u orgánu veřejné moci uplatněn až žalobou podanou dne 10.9.2019. Pokud se žalobkyně domnívá, že na vztahy mezi účastníky lze aplikovat ust. § 2054, odst. 2), je její názor mylný, a to pro absenci okolností, které toto ustanovení zákona vyžaduje, nehledě na odst. 3) tohoto ustanovení. I kdyby nárok uplatněný žalobou promlčen nebyl, je potřeba jej nahlížet v širších souvislostech vzájemných vztahů účastníků řízení. Je skutečností, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 3.9.2007 uzavřena Rámcová smlouva o reklamě a propagaci ve znění jejích pozdějších dodatků, zejm. pak dodatku ze dne 25.9.2008. Na základě Smlouvy ve znění jejího Dodatku a dalších dodatků Smlouvy žalovaný za poskytnutou reklamu vystavil žalobkyni dále uvedené daňové doklady, které byly žalobkyní uhrazeny po splatnosti. Vzhledem k tomu, že se jednalo vždy o fakturaci a platbu shodné částky, je možné vypočtené dny prodlení s platbami uvedených částek sečíst a uzavřít, že žalobkyně se s úhradou částky [částka] dostala do prodlení v celkové délce [číslo] dní. Dodatkem ke Smlouvě došlo k modifikaci článku X. Fakturace a způsob platby, v němž bylo nově sjednáno, že pro případ, že žalobkyně poruší povinnost uhradit dílčí závazek řádně a včas, sjednávají smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,3% denně z dlužné částky. Denní smluvní pokuta, vypočtená z částky 1.287.428 Kč, pak činila částku ve výši [částka] za každý den prodlení. Vzhledem k tomu, že prodlení žalobkyně s úhradou shora vypočtených faktur trvalo po dobu [číslo] dní, vznikl žalované nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka]. Nárok na smluvní pokutu ve výši 5.078.903 Kč byl žalovanou uplatněn daňovým dokladem [číslo] ze dne 12.10.2012, se splatností ke dni 26.10.2012, který byl opatřen rozpisem prodlení, z něhož požadovaná částka vychází. V tehdejší době proti sobě stály následující splatné nároky (pohledávky) účastníků řízení: Pohledávka žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení (duplicitní platby) ve výši [částka] splatná dne 30.5.2012 proti Pohledávce žalované z titulu úhrady smluvní pokuty v souhrnné výši [částka] splatná dne 26.10.2012. Dnem 26.10.2012 se tak vzájemné pohledávky tzv. potkaly a staly se způsobilými k započtení. Následně byla několik let, s dlouhými prodlevami, vedena vzájemná jednání o narovnání vzájemných vztahů, která vyústila v roce 2016, kdy mezi stranami bylo dohodnuto, že dosud neuhrazené nároky budou zkonzumovány započtením a ve zbytku žádná ze stran nebude po druhé straně ničeho požadovat, přičemž tento postup byl výhodný zejm. pro žalobkyni, neboť její nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl oproti nároku žalované společnosti téměř pětkrát nižší, bez ohledu na to, že téměř polovina bezdůvodného obohacení byla navíc žalobkyni vrácena, a to naposledy platbou ze dne 23.12.2014. Bylo proto pro žalovanou velkým překvapením, když jí byla doručena předžalobní výzva k úhradě žalované částky s příslušenstvím plynoucím od roku 2012, který je ve světle konstantní judikatury promlčen bezpečně. Na tuto výzvu reagovala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce přípisem ze dne 23.7.2019, v němž v pravdě uvedla shora tvrzené skutkové okolnosti, s tím, že současně uvedla, že i ona eviduje mylně zaslanou platbu ve výši 107.286 Kč dne 9.12.2016, což bylo v době, kdy již existovala dohoda, že nikdo nebude ze vzájemných nároků čehokoliv požadovat. Proto byla žalobkyně v rámci reakce na její předžalobní výzvu vyzvána, aby tuto mylnou platbu vrátila, jinak o ni bude zažalována. Následně však žalovaná ctila dohody, že nikdo nebude ničeho požadovat a od vymáhání vrácení této mylné platby upustila, přestože šlo vskutku o mylnou platbu, jak dokládá výpis z knihy závazků a pohledávek žalované, kdy u této platby je uvedeno:„ za co?, bez VS“, zatímco u předchozích dvou plateb je uvedeno„ částečné vrácení mylné platby“. Za situace, kdy žalobkyně nectí uzavřené dohody, a zcela mimo jejich rámec a rámec poctivého obchodního styku hodlá se nepoctivě domáhat u soudu zaplacení žalované částky, pak žalované nezbývá, než nad rámec uplatněné námitky promlčení, z opatrnosti vznést ještě kompenzační námitku do plné výše žalovaného nároku, a to na podkladě započtení jejího nároku na sjednanou smluvní pokutu dle Smlouvy ve znění Dodatku (jak uvedeno shora) oproti nároku žalovanému v tomto řízení, a to do jeho plné výše. Takovému započtení (kompenzační námitce) nebrání ani případné promlčení nároku na smluvní pokutu, neboť toto pro případ nastalo až poté, kdy se oba vzájemné nároky staly způsobilými k započtení. Důsledkem platného a účinného započtení je, že se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají zpětně k okamžiku, kdy se pohledávky staly k započtení způsobilými. Dle ust. § 1987 odst. 1 NOZ je pak způsobilou k započtení taková pohledávka, kterou lze uplatnit před soudem. Co se týče možnosti započítávání promlčených pohledávek, zde NOZ v ust. § 1989, odst. 1) přebírá dosavadní právní úpravu obsaženou v ust. § 358 Obchodního zákoníku, a stanoví, že:„ Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.“ Bez ohledu na to, zda by se vztahy mezi účastníky řídily NOZ nebo ObchZ, promlčení pohledávky platnému a účinnému započtení nebrání. Žalovaná navrhla zamítnutí podané žaloby.

3. Po výzvě soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. žalovaná doplnila tvrzení tak, že tvrzení žalobkyně, že faktura [číslo] ze dne 12.10.2012, jíž byla účtována smluvní pokuta, byla žalovanou vytvořena dodatečně, je falešné a ničím nepodložené. Pokud by faktura byla vystavena dodatečně, pak by nepochybně bylo dbáno především na to, aby neobsahovala, byť nepodstatný, nedostatek, kdy na faktuře v položce„ název produktu“ bylo uvedeno„ úroky z prodlení dle smlouvy 0,3% za den prodlení, viz příloha“, což do této položky na faktuře bylo trochu nepřesně převzato z položky„ kód“ na faktuře, do níž byla účetním softwarem propsána hodnota„ uropro03%“. To však i přes tento zanedbatelný nedostatek nic nemění na skutečnosti, že faktura bez pochybností prokazuje, že jí byla zjevně požadována platba za prodlení dle smlouvy ve výši 0,3% z dlužné částky za den prodlení a to právě dle přílohy k této faktuře, jíž je nepochybně prokazováno, že fakturou je požadováno„ PENÁLE zaplacení po datu splatnosti dle Rámcové smlouvy“, přičemž příloha k této faktuře dále nezpochybnitelně prokazuje, jak bylo penále vypočteno, z jakých faktur (čísla faktur) vystavených na vrub žalobkyně, kdy byly tyto faktury splatné, kdy byly žalobkyní zaplaceny, jaké bylo prodlení, jaká je výše penále z každé faktury a jaká je celková souhrnná výše penále, přičemž souhrnná výše penále pak koresponduje s částkou fakturovanou fakturou [číslo] ze dne 12.10.2012. Současně žalovaná odmítla negativní tvrzení žalobkyně, že faktura s rozpisem nebyla žalobkyni nikdy doručena. To je prokázáno již samotným podacím lístkem ze dne 22.10.2012 Touto zásilkou byla žalobkyni zasílána jednak faktura vyčíslující smluvní pokutu, a to včetně přílohy k této faktuře, a dále touto zásilkou byly zasílány jednotlivé výpisy z bankovních účtů spárované s fakturami vystavenými na vrub žalobkyně, které dokládaly délku prodlení žalobkyně s úhradou předmětných faktur, a tedy dokládaly i výši fakturované smluvní pokuty. To byl pak právě důvod, proč zásilka vykazovala větší hmotnost, a to pro svou obsáhlost. Zásilku a její obsah kompletoval zaměstnanec žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který je současně účetním žalované a tento by měl být schopen se vyjádřit k obsahu zásilky podané k poštovní přepravě dne 22.10.2012 a současně by měl být schopen se vyjádřit k otázkám účtování předmětné smluvní pokuty a jejímu vedení v účetnictví žalované společnosti. K otázce pravého data vystavení faktury [číslo] ze dne 12.10.2012, jež byla zpochybňována žalobkyní ničím nepodloženým obviněním z jejího dodatečného vystavení, resp. k potvrzení pravosti tohoto listinného důkazu, by měla být schopna se vyjádřit, resp. datum vystavení faktury potvrdit, [jméno] [příjmení], referentka uvedená na této faktuře. Vztahy mezi žalobkyní a žalovanou měly širší souvislosti a souvisely i s další, navazující, obchodní činností žalobkyně a žalované, z níž nakonec žalovaná v důsledku doporučení špatných obchodních partnerů žalobkyní, kdy současně za tyto obchodní partnery se žalobkyně„ zaručila“, utrpěla značnou ztrátu. To se, jakkoliv to není pro věc samou podstatné, ostatně podává z emailu předsedy představenstva žalované [jméno] [příjmení] ze dne 6.10.2017, který adresoval [jméno] [příjmení], v němž zčásti popisuje širší souvislosti jejich obchodních vztahů a dále v závěru tohoto emailu upozorňuje na uplatněnou smluvní pokutu a možnost jejího uplatnění v procesní obraně v řízení před soudem pro případ, že by byl i nadále v rozporu se statusem quo vymáhán zbytek duplicitní platby, jak avizoval [jméno] [příjmení] v předcházejícím emailu ze dne ze dne 6.10.2017. Následně se téměř dva roky nic nedělo a poté dne 10.9.2019 došlo k podání žaloby ze strany žalobkyně. Postup žalované je logický i na časové ose, kdy zatímco v době, kdy zde již existoval nárok žalované na smluvní pokutu dle rámcové smlouvy, nebylo primárním cílem žalované vymáhat tuto smluvní pokutu po žalobkyni s ohledem na výhled širší obchodní spolupráce mezi nimi a i mezi žalobkyní doporučenými obchodními partnery, a proto zde i v rámci„ fair trade“ existovala vůle vrátit mylnou platbu žalobkyni a neuplatňovat smluvní pokutu, což koresponduje s emailovou komunikací založenou žalobkyní k důkazu na jednání dne 25.3.2021, tento stav se však změnil v době, kdy žalovaná zjistila, že byla de facto obchodními partnery žalobkyně, za něž se žalobkyně zaručila, podvedena, a proto se rozhodla, že uplatněnou smluvní pokutu užije v rámci procesní obrany, což ostatně dopředu avizovala emailem [jméno] [příjmení] již ze dne 6.10.2017. I to pak vyvrací falešná obvinění žalobkyně o dodatečném vystavení faktury, jakož i skutečnost, že o vyúčtování resp. uplatnění smluvní pokuty žalobkyně nevěděla. K okolnostem možného uzavření, nebo lépe dojednání, nepsané dohody o tom, že strany na sobě nebudou v souvislosti s mylnou platbou žalobkyně, ani v souvislosti s nárokem na uplatněnou smluvní pokutu, ničeho požadovat, by měl být kromě [jméno] [příjmení], předsedy představenstva, schopen se vyjádřit i [celé jméno svědka], který se jednání mezi stranami účastnil, byl jakýmsi prostředníkem, což se podává i z toho, že byl i účastníkem emailové komunikace. Tato dohoda pak byla porušena právě emailem [jméno] [příjmení] ze dne 5.10.2017, na který reagoval [jméno] [příjmení] emailem ze dne 6.10.2017, v němž dopředu avizoval procesní obranu žalované. Není tedy pravdou, že by o uplatnění smluvní pokuty neměla žalobkyně povědomí. Ze shora uvedených tvrzení a důkazů, které by měly skutkový tvrzení žalované prokázat, je tedy patrné, že proti nároku žalobkyně na vrácení zbytku mylně zaslané platby (žalovaná částka), zde stojí nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty, tyto pohledávky se vzájemně potkaly v minulosti a jsou tak vzájemně kompenzabilní, a to bez ohledu na to, že pohledávka žalované ze smluvní pokuty je již promlčena, jak bylo již argumentováno v dřívějších podáních žalované. Kompenzační projev vůle byl žalovanou učiněn a žaloba tak není důvodná.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 3.9.2007 rámcovou smlouvu o reklamě a propagaci (smlouva), která byla doplněna dodatky ze dne 25.9.2008 a ze dne 10.12.2010 (dodatky). Na základě vystavené faktury žalobkyně hradila žalované duplicitně částku [částka], přičemž přípisem ze dne 29.5.2012 žádala žalovanou o vrácení duplicitní platby (žádost o vrácení platby ze dne 29.5.2012). Žalovaná část peněžních prostředků vrátila, když dne 1. 12.2014 uhradila 300000 Kč, dne 29. 12. 2014 uhradila částku 236428 Kč a dne 12.12.2016 uhradila částku 107286 Kč (výpisy z účtu žalobkyně). Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 8.7.2019 (upomínka pohledávek v prodlení ze dne 12.7.2018, výzva k uhrazení dlužné částky ze dne 8. 7. 2019).

6. Dle faktury [číslo] ze dne 12.10.2012 žalovaná fakturovala žalobkyni„ úroky z prodlení dle smlouvy 0,3% za den prodlení“ v celkové výši [částka], dle připojené tabulky se má jednat o penále z pozdní úhrady faktur [číslo] každá z nich na čátku [částka], celkem 1 315 Kč dnů prodlení a výsledné penále [částka] (faktura, tabulka).

7. V emailu ze dne 23.10.2012 [jméno] [příjmení] sděluje panu [příjmení], že mu zaslal celou dokumentaci poštou (email).

8. V emailu ze dne 7.9.2013 žádá pan [příjmení] [jméno] [příjmení] a datum vrácení mylné platby s tím, že pokud by to bylo opět nejisté, musí již podat návrh na elektronický platební rozkaz. V odpovědi ze dne 27.9.2013 sděluje [jméno] [příjmení] panu [příjmení], že již uzavřel financování v [anonymizováno] bance, do 11/ 2013 by měl čerpat (emailová komunikace).

9. V emailu ze dne 28.11.2014 [jméno] [příjmení] žádá pana [příjmení] o zaslání aktuálního čísla účtu s tím, že budou„ dělat částečnou platbu“, v odpovědi [jméno] [příjmení] sděluje, že se jedná o stejné číslo, ze kterého peníze přišly (emailová komunikace).

10. V emailu ze dne 6.10.2017 sděluje pan [příjmení] panu [celé jméno žalobkyně] mj.„ a jestli ti nějakej chytrej právník poradil že tím že jsme ti zaplatitili na základě přemlouvání od [jméno] 0,6 z dvojité platby na účet tak, že se prodloužila promlčecí doba tak ok, ale taky by měl říct že může kdykoliv uplatnit tzv. v obraně pohledávku ze smluvní pokuty i po promlčení proti tobě na zápočet“.

11. Svědkyně [celé jméno svědkyně], účetní žalobkyně, uvedla, že fakturu [číslo] ze dne 12.10.2012 vidí poprvé v životě. Když přebírá poštu, dostává fakturu přímo, nebo ji dostane následně přes kolegy. V roce 2012 žalobkyně obdržela od [právnická osoba] podklady k provedené reklamě pro účely kontroly ze strany finančního úřadu.

12. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že fakticky žalobkyni (svou manželku) zastupuje, když jedná na základě plné moci. S panem [příjmení] se pravidelně osobně stýkal, nikdy předmětnou fakturu neobdržel. Fakturu [číslo] ze dne 12.10.2012 viděl a to, když mu pan [příjmení] vysvětloval, proč zbytek pohledávky už neuhradí. Do společnosti nikdy doručena nebyla, pan [příjmení] mu s ní pouze„ mával před obličejem“. V roce 2012 obdrželi zásilku od [právnická osoba], kdy finanční úřad v rámci kontroly vyžádal materiály o tom, že [právnická osoba] skutečně provedla fakturovanou reklamu. Požádal o zaslání podkladů emailem pana [příjmení] a pan [příjmení] to odeslal. Pan [anonymizováno] potom napsal email, že to skutečně poslal, žádná další zmínka o faktuře na smluvní pokutu v té korespondenci není zmíněna. Důvod duplicitní platby byl ten, že si pan [příjmení] změnil účet. Měl dluh u ČSOB. Nový účet byl u [anonymizováno] banky. [příjmení] fakturu, kde byl účet u ČSOB, platba odešla na tento účet, poté byla uhrazena znovu na účet u [anonymizováno] banky. Pan [anonymizováno] uváděl, že mi zaplatí, až dostane zaplacenou pohledávku od jiné společnosti z [obec].

13. Svědek [celé jméno svědka], že pana [příjmení] zastupuje při vymáhání pohledávek, řešil tuto mylnou platbu firmě pana [příjmení]. Pohledávku nikdo nezpochybňoval. Pan [anonymizováno] uváděl, že neměl finance. Žádal o to, aby ji mohl uhradit po delší době a také uvedl, že mu dluží [právnická osoba] z [obec], že pokud dostane zaplaceno, tak tu pohledávku uhradí a jako dobrou vůli poslal 1/2 na účet paní [celé jméno žalobkyně]. Pan [anonymizováno] nebyl schopen prokázat, zda a kolik mu [právnická osoba] dluží. Důvod, proč byly vztahy a vzájemné pohledávky mezi [právnická osoba] a s panem [příjmení], respektive s paní [celé jméno žalobkyně], vůbec spojovány s panem [příjmení] byl ten, že pokud jsme chtěli uhradit pohledávku od pana [příjmení], tak nám předložil, že mu pan [příjmení] dluží. Já znám pana [příjmení] z [obec] Pan [anonymizováno] říkal, že jediné peníze, co má, tak jsou v [obec] ve [právnická osoba]. Nabídl jsem se, že se zeptám pana [příjmení], jestli by to nešlo nějakým způsobem řešit. Nebylo to jedno jednání. Ty jednání o úhradě dlužné pohledávky s panem [příjmení] se táhly zhruba tři roky. Dohoda měla být taková, že pan [příjmení] zaplatí panu [příjmení] a ten to využije na to, aby zaplatil paní [celé jméno žalobkyně].

14. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Soud neprováděl výslech svědků navržených žalobkyní, paní [příjmení], a pana [příjmení], když oba zaměstnanci měli svědčit ke skutečnosti, že sporná faktura byla skutečně vypravena a odeslána žalobkyni v roce 2012. Vzhledem ke skutečnosti, že soud dospěl k závěru, že kompenzační námitka vznesená žalovanou je pohledávkou nejistou, nezpůsobilou k započtení (viz níže), tyto svědky již nevyslýchal.

16. Jiné návrhy na doplnění dokazování účastníci neměli.

17. Po zhodnocení provedených důkazů, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o.s.ř., dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 3.9.2007 rámcovou smlouvu o reklamě a propagaci, která byla doplněna dodatky ze dne 25.9.2008 a ze dne 10.12.2010. Na základě vystavené faktury žalobkyně hradila žalované duplicitně částku [částka], přičemž přípisem ze dne 29.5.2012 žádala žalovanou o vrácení duplicitní platby. Žalovaná částečně plnila, když dne 1. 12. 2014 hradila 300 000 Kč, dne 29. 12. 2014 částku 236 428 Kč a dne 12. 12. 2016 částku 107 286 Kč.

18. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

19. Mezi stranami fakticky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uhradila žalované duplicitně částku [částka], když z emailové komunikace i výpovědí svědků vyplývá, že tato částka byla uhrazena žalované na účet, který žalovaná uvedla ve vystavené faktuře, avšak na tomto účtu byla částka užita na úhradu závazků žalované vůči bance. Žalobkyně tedy uhradila platbu znovu na jiný účet udaný žalovanou. Je tak zřejmé, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, když předmětnou platbu přijala dvakrát.

20. K bezdůvodnému obohacení došlo před účinností nového občanského zákoníku. Jednalo se o vzájemný vztah mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti, ve smyslu § 261 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, je tak třeba aplikovat obchodní zákoník. [ulice] zákoník však neobsahoval vlastní úpravu bezdůvodného obohacení, pročež je třeba aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

21. Dle § 451 odst. 1 zákona:„ Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.“ 22. Dle § 451 odst. 2 zákona:„ Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“ 23. Spornou otázkou mezi stranami zůstalo, zda je závazek promlčen a dále spornou zůstala otázka kompenzační námitky vznesenou žalovanou.

24. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení duplicitní platby přípisem ze dne 29.5.2012 a současně vystavila fakturu [číslo] označenou jako„ pohledávka“ a„ vyfakturovala“ žalované pohledávku z titulu přeplatku faktury [číslo] ve výši [částka] se splatností dne 11.6.2012. Žalovaná částečně hradila, když dne 1 12. 2014 hradila částku 300 000 Kč, dne 29. 12. 2014 částku 236 428 Kč a dne 12.12.2016 částku 107 286 Kč. Z emailové komunikace vyplývá, že žalovaná hradila s úmyslem hradit na tuto konkrétní pohledávku, když nejprve [jméno] [příjmení] žádal dne 28.11.2014 o sdělení čísla účtu pro zaslání částečné platby a dne 1.12.2014 byla částka 300 000 Kč připsána žalobkyni. Celkem žalovaná uhradila ve třech splátkách přesně jednu polovinu předmětné pohledávky, částku 643 714 Kč. V emailu ze dne 6.10.2017 pak pan [příjmení] sděluje, že„ jsme ti zaplatili na základě přemlouvání od [jméno] 0,6 z dvojité platby na účet“. I v emailové komunikaci tak žalovaná potvrzuje, že část předmětné pohledávky uhradila, zbytek pohledávky má však za promlčený.

25. Splatnost závazku nastala dne 11. 6. 2012. Dle § 397 obchodního zákoníku činí promlčecí doba 4 roky. Dne 11. 6. 2016 by tak uběhla promlčecí doba. Zbývá posoudit vliv částečného plnění ze strany žalované. K částečnému plnění došlo za účinnosti nového občanského zákoníku.

26. Dle § 3028 odst. 3 o.z.:„ Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“ 27. Soud proto i při hodnocení částečných plateb žalované za účinnosti nového občanského zákoníku aplikoval dosavadní úpravu obchodního zákoníku, který v § 407 odst. 3 zakotvil, že plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku, přičemž dle § 407 odst. 1 obchodního zákoníku uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části. Nový občanský zákoník pak v § 2054 odst. 2 o.z. fakticky dosavadní úpravu obchodního zákoníku převzal, když zakotvil, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

28. Zejména ze vzájemné emailové komunikace stran je zřejmé, že žalovaná uznávala závazek uhradit žalobkyni zpět duplicitní platbu, přičemž uhradila ve třech splátkách celkově přesně jednu polovinu předmětné pohledávky, částku 643 714 Kč, a to splátkami ve dnech 1. 12. 2014, 29. 12. 2014 a dne 12. 12. 2016. Z výše uvedeného má soud za to, že částečnými plněními došlo k uznání dluhu. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne 10. 9. 2019 a námitka promlčení vznesená ze strany žalované tak důvodná není, když žaloba je co do základu důvodná.

29. Žalovaná v rámci obrany namítla k započtení svou pohledávku ve výši 5 078 903 Kč jakožto smluvní pokutu z titulu prodlení žalobkyně s platbami sedmi faktur v letech 2010 a 2011, kterou měla vůči žalobkyni uplatit fakturou ze dne 12. 10. 2012.

30. Žalobkyně zpochybnila, že by vůči ní žalovaná někdy tuto pohledávku uplatnila a dokument označila za účelově dodatečně vyhotovený. Uvedla, že v říjnu 2012 jí žalovaná zaslala pouze doklady o provedení reklamy, které žalobkyně potřebovala pro účely kontroly ze strany finančního úřadu. Z provedeného dokazování vyplývá, že dne 23.10.2012 žalovaná v emailové komunikaci sdělila, že„ zaslala celou dokumentaci poštou“, emailová komunikace nezmiňuje nic o uplatnění smluvní pokuty ve výši [částka]. V roce 2013 (email ze dne 7.9.2013) žádá žalobkyně o uhrazení duplicitní platby, žalovaná v odpovědi sděluje, že již má zajištěno financování. V emailu ze dne 28.11.2014 žalovaná žádá o zaslání aktuálního čísla účtu s tím, že budou„ dělat částečnou platbu“. Otázka smluvní pokuty byla nastolena ve vzájemné komunikaci poprvé v roce 2017, kdy žalovaná sděluje, že pokud by pohledávka nebyla promlčena, může v obraně užít pohledávku ze smluvní pokuty. Se zřetelem ke shora uvedenému se proto jeví jako silně nepravděpodobné, že by žalovaná v roce 2012 uplatnila vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka], přesto by však následně vůči žalobkyni v letech 2014 až 2016 třemi platbami umořovala pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (z duplicitní platby) ve výši [částka] celkem (tedy o 3 791 475 Kč méně, než kolik činila tvrzená pohledávka žalované ze smluvní pokuty), a to aniž by otázka smluvní pokuty byla až do roku 2017 mezi stranami ve vzájemné komunikaci byť jen zmíněna.

31. Je-li pohledávka žalovaného namítaná k započtení v rámci obrany proti pohledávce žalobce, o kterou v řízení jde, žalobcem zpochybněna takovým způsobem, který vyvolá potřebu šetření a dokazování k existenci nebo výši pohledávky namítané k započtení, jde o pohledávku nejistou ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a tedy k započtení nezpůsobilou. Pakliže žalobce zpochybňuje existenci, popřípadě výši pohledávky namítané k započtení a jeho námitky nejsou zcela nepodložené a vyvolávají potřebu dalšího šetření či dokazování, jedná se o pohledávku nejistou a z toho důvodu k započtení nezpůsobilou. Vznesenou kompenzační námitku je nutné posuzovat podle její složitosti. Složitost pak vyplývá ze skutkových tvrzení žalovaného a postoje žalobce. Pokud žalobce žalovaným vznesenou kompenzační námitku zpochybní relevantními důvody a prokázání těchto skutkových tvrzení si vyžádá časově náročné dokazování (řízení vč. dokazování ohledně obrany by bylo složitější než řízení ohledně žalované pohledávky), jedná se o pohledávku nejistou. Ze shora uvedeného důvodu dospěl soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovanou namítaná pohledávka k započtení je ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. pohledávkou nejistou a jako taková není způsobilá k započtení, a proto za této situace již soud proto nedoplňoval dokazování o výslechy zaměstnanců žalované, kteří měli vypovídat k tomu, zda skutečně předmětnou fakturu v roce 2012 vyhotovili a odeslali žalobkyni.

32. Ze shora uvedených důvodů proto soud podané žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku 643 714 Kč s úrokem z prodlení z částky [částka] od splatnosti pohledávky 12.6.2012 do 1.12.2014 (úhrada 300 000 Kč), z částky 987 428 Kč od 2.12.2014 do 29.12.2014 (úhrada 236 428 Kč), z částky 751 000 Kč od 30.12.2014 do 12.12.2016 (úhrada 107 286 Kč) a z částky 643 714 Kč od 13.12.2016 do zaplacení.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 128 972,96 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 25 749 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 643 714 Kč sestávající z částky 10 900 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 6 909,06 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 3. 2021 náhrada 2 303,02 Kč za 240 ujetých km v částce 1 503,02 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 6. 2021 náhrada 2 303,02 Kč za 240 ujetých km v částce 1 503,02 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 10. 2021 náhrada 2 303,02 Kč za 240 ujetých km v částce 1 503,02 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 85 309,06 Kč ve výši 17 914,90 Kč.