20 Co 367/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený opatrovnicí právnická osoba sídlem adresa zainteresované společnosti procesně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČ IČO žalované , sídlem Adresa žalované o zaplacení 5 000 000 Kč k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. července 2025, č. j. 16 C 14/2016-538, ve znění doplňujícího rozsudku dne 15. září 2025, č. j. 16 C 14/2016-553

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé a ve výrocích o náhradě nákladů řízení České republiky a o soudním poplatku potvrzuje.

II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 183 697,36 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 66 816,66 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta 1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 2 000 000 Kč a na náhradu nákladů řízení 74 515 Kč, dále jí uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše a splatnost bude uvedena v samostatném usnesení, a soudní poplatek za žalobu ve výši 30 399 Kč. Doplňujícím rozsudkem žalobu v rozsahu 3 000 000 Kč zamítl. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění za poškození jeho zdraví při dopravní nehodě ze dne , datum, (na silnici III. třídy č. , hodnota, v km , hodnota, ve směru , adresa, místní část , adresa, ), zaviněné převážně řidičkou vozidla tovární značky , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, , pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobem provozem vozidla u žalované. Žaloba v této věci byla původně vedena pod sp.zn. , spisová značka, a byla spojena do tohoto řízení, v němž žalobce uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovní neschopnosti, na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění (základní částku). Ohledně těchto nároků uzavřeli účastníci v průběhu řízení dohodu o narovnání (schválenou rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , jako soudem opatrovnickým), žalobce vzal ve zbytku žalobu zpět a předmětem řízení zůstala částka , částka, , uplatněná původně pod sp.zn. , spisová značka, (kvalifikovaná žalobcem zprvu jako nárok na náhradu jiné nemajetkové újmy s odkazem na § 2958 zák. č. 89/2012,, občanský zákoník, účinný od 1.1.2014, a posléze jako nárok zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 13 odst. 2 zák.č. 40/1964, občanský zákoník, účinný do 31.12.2013). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že újma žalobce, o níž opírá svůj nárok, je podřaditelná pod náhradu za ztížení společenského uplatnění, ohledně níž se již účastníci vyrovnali.

2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 11. až 21. rozsudku a skutkově uzavřel, že žalobce byl při zmíněné dopravní nehodě těžce poškozen na zdraví, ztratil čich a trpí částečnou slepotou, těžkou nedoslýchavostí, přišel o varle a došlo k poškození genitálu. Těžké a nevratné následky zanechalo zejména poranění mozku, žalobce trpí trvalou duševní poruchou (, diagnóza, ), poruchami paměti a osobnostních projevů, je dráždivý, se sklonem k agresivitě, byl v důsledku duševní poruchy omezen ve svéprávnosti, ztratil schopnost výdělečné činnosti, stal se invalidním, rozpadlo se mu manželství a veškeré společenské vztahy, aktuálně žije v domově pro seniory se zvláštním režimem., kde je odkázán na pomoc personálu (podrobně viz odstavec 26. rozsudku soudu I. stupně). Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § § 6 odst. 2 písm. a) a 9 odst. 1 zákona č. 168/ 1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (ZPO), účinného do 31.3.2024, a § § 11, 13 a 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (obč. zák.) s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1704/2016. Žalobní tvrzení kvalifikoval jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy, způsobené zásahem do osobnostních práv, za níž „odpovídá“ žalovaná jako pojistitelka předmětného vozidla. Dovodil, že u žalobce došlo popsanými následky dopravní nehody k zásahu do cti, vážnosti a důstojnosti, do jeho práva na soukromí a rodinný život a pro stanovení výše peněžního zadostiučinění vyšel na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 894/2018 (týkajícího se odškodnění duševních úprav, spojených úmrtím blízké osoby) z dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející dopravní nehody žalobce ve výši 502 020 Kč, kterou navýšil o čtyřnásobek a s ohledem na spoluzavinění žalobce konečný výsledek ponížil na 2 000 000 Kč, jež žalobci spolu s náhradou nákladů řízení podle § 1423 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) ve specifikaci, popsané v odstavcích 47. a 48. rozsudku, přiznal a ve zbytku nároku žalobu zamítl. Žalované uložil dále podle § 148 odst. l o.s.ř. povinnost nahradit náklady státu, určení jejichž výše vyhradil samostatnému rozhodnutí, a podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích, mu uložil povinnosti k zaplacení soudního poplatku z přiznané částky.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci řízení. Žalobce se odvolal proti zamítavému výroku a výroku o náhradě nákladů řízení. Dovozoval, že přiměřenou náhradou jeho nemajetkové újmy je s ohledem na okolnosti věci požadovaná částka, Anonymizováno, , částka, a poukazoval na jím dokládaná rozhodnutí ve věci ochrany osobnosti. Proti výroku o náhradě nákladů řízení namítl, že mu soud I. stupně nepřiznal náhradu odměny advokáta za jmenované úkony právní služby, jež se týkaly nároků mimosoudně vypořádaných s poukazem na to, že „smírem“ byla vypořádána jen část nároku na náhradu nákladů řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku změnil tak, že žalobě i v rozsahu , částka, zcela vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši , částka, a náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Žalovaná se podle obsahu odvolání odvolala proti vyhovujícímu výroku rozsudku a proti výrokům souvisejícím. Namítla, že zjištěné následky dopravní nehody coby konkrétní projevy duševních a mozkových poruch spadají do kategorie ztížení společenského uplatnění a proto je nelze uplatňovat jako nároky na náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 a 3 obč. zák. (k tomu poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 1 Co 2/2010). Namítla dále, že soud I. stupně výši přiznaného nároku dostatečně neodůvodnil a není zřejmé, proč vycházel z rámcové částky, nastavené judikaturou pro odlišné případy. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku změnil, žalobu zamítl a rozhodl, že není povinna hradit náklady řízení a soudní poplatek. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že náhradu škody na zdraví nelze v daném případě považovat za vyčerpávající řešení, neboť satisfakce z titulu bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění není dostačující. Dovozoval, že zákonem stanovené podmínky zásahu do osobnostních práv ve smyslu § 13 odst. 2 obč. zák (protiprávní zásah do osobnostních práv, snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve značné míře a příčinná souvislost) byly v jeho případě naplněny.

5. Žalobce uplatnil proti výroku o věci samé odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a žalovaná uplatnila odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z podnětu obou odvolání přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, včetně akcesorických výroků, v intencích §§ 212 a § 212a o.s.ř. Ztotožnil se s názorem žalované, že posouzení předmětného nároku jako nároku z ochrany osobnosti podle §§ 11a 13 obč. zák. je nesprávné. Ve své žalobě (vedené původně u téhož soudu pod sp.zn. , spisová značka, ) žalobce svůj nárok na „náhradu nemajetkové újmy“ odůvodnil tím, že se stal invalidním, že je závislý na pomoci jiné osoby a není schopen zvládat základní životní úkony a že zdravotními následky dopravní nehody byl poznamenán jeho rodinný život i pracovní zařazení, tedy skutečnostmi jednoznačně podřaditelnými pod nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění (ZSU) ve smyslu § 444 odst. 1 obč. zák. (při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění) Obdobně argumentoval ve svém podání ze dne , datum, (v němž svůj nárok podřadil pod §§ 11 a 13 obč. zák.) tím, že pro následky nehody ztratil zaměstnání, rozpadl se jeho rodinný život, odvrátili se od něho všichni blízcí, nemá žádný společenský život, žádné aktivity a byl vyřazen ze všech oblastí běžného života. Všechny tyto skutečnosti vždy byly a jsou standardně posuzovány v rámci nároku na náhradu ZSU s přihlédnutím k možnosti mimořádného navýšení náhrady za toto zadostiučinění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinné do , datum, . Odvolací soud je v tomto směru shodného názoru jako Vrchní soud v Olomouci v žalovanou předestřeném rozhodnutí, že na základě skutkových okolností, zakládajících nárok na náhradu za ZSU, nelze uplatňovat nároky, vycházející z ochrany osobnosti a dodává, že tímto způsobem nelze speciální úpravu § 444 odst. l obč. zák. obcházet. Ochrana osobnostních práv, upravená §§ 11 až 16 obč. zák., představovala tzv. generální klauzuli, obsahující demonstrativní pozitivně vymezený výčet chráněných ideálních statků, které tvoří dílčí složky jednotného práva osobnostního, čímž formulovala nezbytný obecný soukromoprávní základ ochrany osobnosti fyzické osoby v právních vztazích. Uváděl-li § 11 obč. zák prvním místě jako chráněný statek - složku ochrany osobnosti fyzické osoby život a zdraví (zejména tělesnou a duševní nedotknutelnost fyzické osoby), projevila se tato ochrana konkrétně v obecných preventivních ustanoveních a zejména pak v ustanoveních upravujících náhradu škody na zdraví. Soudem I. stupně zmíněný rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 1704/2016 pouze uzavírá, že pod § 6 odst. 2 písm. a) ZPO lze podřadit i nároky podle §§ 11 a 13 obč. zák. - za předpokladu, že takové nároky poškozenému z dopravní nehody vzniknou. Nelze však na základě jeho závěrů dovozovat, že by snad nároky ze škody na zdraví měly být s pominutím speciálních ustanovení posuzovány podle § 11 a 13 obč. zák.

6. Soud není vázán tím, jak žalobce svůj nárok právně posoudil a je povinen sám podřadit zjištěný skutkový stav pod odpovídající hmotněprávní ustanovení. Soud I. stupně měl proto v prvé řadě posoudit, zda prokázaná nemajetková újma žalobce splňuje obecné předpoklady pro náhradu újmy na zdraví a zda byla plně odškodněna, přičemž i přiřazení plnění k jednotlivým nárokům z titulu škody na zdraví je věcí právní kvalifikace, náležející soudu (k tomu srov. k náhradě škody na zdraví např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 219/2021, sp. zn. 25 Cdo 2076/2020, sp. zn. 25 Cdo 2280/2022, sp.zn. 25 Cdo 3035/2024). Podle zjištění odvolacího soudu ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, činilo bodové ohodnocení ZSU žalobce 10 875 bodů, základní částka tohoto nároku tak činí 1 305 000 Kč (10 875 x 120 Kč podle § 7 odst. 2 vyhl.č. 440/2001 Sb.). Žalovaná poskytla žalobci na náhradě za ZSU před podání žaloby 580 050 Kč, jak vyplývá z vyjádření k žalobě ze dne , datum, , a podle dohody o narovnání ze dne , datum, (popsané ve shora uvedeném rozsudku opatrovnického soudu) mu poskytla doplatek ve výši 378 250 Kč. Celkem mu na této náhradě poskytla 978 300 Kč s tím, že plnění krátila z důvodu spoluzavinění žalobce, který neměl při jízdě na motocyklu řádně upevněnou helmu. Podle § 7 odst.3 vyhl.č. 440/2001 Sb. ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit. Soudní judikatura je dlouhodobě konstantní v závěru, že předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu citovaného ustanovení je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti (při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním) i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví a na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění. Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky 440/2001 Sb., vycházející z individuálních okolností posuzované věci a z obecné zkušenosti soudu, musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4427/2013).

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že výše popsané následky na zdraví žalobce, způsobené předmětnou dopravní nehodou, jež zapříčinily ztrátu prakticky všech jeho životních příležitostí, naplňují předpoklady pro mimořádné zvýšení náhrady za ZSU podle § 7 odst. 3 vyhlášky 440/2001 Sb. Na takové zvýšení nemohla dohoda o narovnání, uzavřená mezi účastníky řízení v jeho průběhu, pomýšlet, neboť je vyhrazeno soudnímu rozhodnutí. V zájmu předvídatelnosti svého rozhodnutí odvolací soud poučil v rámci ústního jednání účastníky řízení o jiném právním posouzení věci, který však nevyžadoval zásadní doplnění dokazování (krom výše uvedeného zjištění o výši bodového ohodnocení ZSU). Lze pouze zopakovat na podkladě popsaných zjištění soudu I. stupně, že žalobce byl v důsledku poškození mozku při předmětné nehodě omezen ve svéprávnosti, stal se nezpůsobilým k výdělečné činnosti a k aktivnímu zapojení do jakékoliv oblasti života a zůstal bez společenských kontaktů odkázaný na péči ve speciálním zařízení. Odvolací soud dospěl za použití shora uvedeného ustanovení k závěru, že poškození žalobce odpovídá trojnásobek základní částky náhrady za ZSU (celkem 3 915 000 Kč). Spoluzavinění předmětné nehody žalobci v důsledku řádně neupevněné helmy zohlednil 25 % (978 450 Kč), což odpovídá i plnění, které na náhradě za ZSU žalovaná žalobci mimosoudně poskytla (978 300 Kč představuje cca 75% z částky 1 305 000 Kč). Nárok žalobce, vyplývající z mimořádného zvýšení náhrady za ZSU, tak činí 1 957 950 Kč a tomuto nároku soudem I. stupně přisouzená částka 2 000 000 Kč řádově odpovídá při vědomí toho, že při náhradě škody na zdraví není významný matematicky přesný výpočet, ale toliko hledisko přiměřenosti mezi vzniklou škodou a její náhradou (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03, který se i v podmínkách pro tuto věc relevantní právní úpravy přihlásil k principu proporcionality při náhradě škody na zdraví).

8. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o věci samé a akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení státu a o soudním poplatků podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Za použití § 221a o.s.ř. jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky při vědomí závěrů judikatury Ústavního soudu k určení výše advokátní odměny v řízení o nároku na náhradu škody na zdraví (srov. nálezy sp.zn. I.ÚS 3362/22, sp.zn. IV. ÚS 1381/24). Tarifní hodnotou pro stanovení odměny advokáta podle § 8 odst. l vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif je žalobci přisouzená částka 2 000 000 Kč a výše odměny za úkon právní služby podle § 7 advokátního tarifu činí 16 300 Kč. Nad rámec osmi úkonů právní služby, popsaných v odstavci 47. rozsudku soudu I. stupně, honorovaných uvedenou částkou, přiznává odvolací soud žalobci náhradu odměny advokáta za odvolání do rozhodnutí místní nepříslušnosti, podané v řízení sp.zn. 9C 302/2017 před spojením věci. Neshledal opodstatněnou výhradu žalobce k nepřiznání náhrady odměny advokáta za úkony, popsané v jeho odvolání, neboť ty byly zčásti provedeny před spojením věcí (návrh na změnu žalobu, účast na mediaci) a další (účast jednání dne 13.6.2023, včetně cestovného, a částečné zpětvzetí žaloby) se týkaly pouze předmětu řízení, ohledně něhož účastníci uzavřely dohodu o narovnání, v jejímž rámci došlo podle výslovného sdělení žalobce v částečném zpětvzetí žaloby i k dohodě o úhradě nákladů řízení. Žalobci dále náleží paušální náhrada výdajů advokáta za pět úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024, a za čtyři úkony po 450 Kč podle téhož ustanovení ve znění, účinném od 1.1.2025, cestovné a náhrada za promeškaný čas na 2 ústní jednání podle § 13 odst. 1 a 5 a § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu vždy celkem ve výši 4 983 Kč (v podrobnostech viz odstavec 47. rozsudku soudu I. stupně) a 21% náhrada za daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 31 881,36 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náleží žalobci za řízení na prvním stupni náhrada nákladů ve výši 183 697,36 Kč.

9. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhradu představuje odměna advokáta za tři úkony právní služby (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) po 16 300 Kč s paušální částkou náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhrada cestovného z místa sídla advokátní kanceláře (, adresa, ) k procesnímu soudu (, adresa, ) a zpět v délce 407,8 km osobním automobilem , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, (detaily shodného vozidla popsané v odstavci 47. rozsudku), při celkové náhradě 8,51 Kč/km, tedy 3 470,38 Kč a náhrada za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin po 150 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 55 220,38 Kč a s navýšením o 21 % náhradu za DPH (11 596,28 Kč) činí 66 816,66 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.