20 CO 380/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Andrey Borovičkové. Ph.D. v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, žalobu ohledně zaplacení částka s příslušenstvím zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 21 % ve výši částka. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částka s příslušenstvím z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech obhajoby, a částka z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měly vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení jeho anonymizována dvě slova pro anonymizována dvě slova podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, které skončilo zproštěním obžaloby. Žalovaná nesporovala, že v dotyčném řízení (vedeném naposledy u Městského soudu v Brně pod sp.zn. spisová značka) bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a že u ní žalobce nárok uplatnil dne datum. Po podání žaloby žalobci zaplatila na náhradu škody částka a učinila nesporným, že se s úhradou této částky dostala do prodlení v období od datum do datum. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích žalovaná odmítla s poukazem na to, že dostatečnou satisfakcí na nezákonné anonymizována dvě slova žalobce je konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy. V reakci na plnění žalované ze dne datum v částce částka vzal žalobce svou žalobu částečně zpět a v tomto rozsahu bylo řízení výrokem I. usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací zastaveno. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce v částce částka s příslušenstvím, představující odškodnění nemajetkové újmy, a zákonný úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum.

2. Soud I. stupně učinil důkazní zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 9. napadeného rozsudku, věc právně posoudil podle §§ 1 odst. l, 2,5,7 odst. l, 8 odst. l, 31 odst. l, 31a odst. l a 2 náhradového zákona a uzavřel, že žalobce byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum s právní mocí datum zproštěn návrhu na potrestání ze dne datum, jímž mu bylo kladeno za vinu spáchání anonymizována dvě slova podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Záznam o sdělení podezření žalobci ze dne datum je tak nezákonným rozhodnutím, zakládajícím odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou tímto rozhodnutím (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 náhradového zákona, proto věc anonymizováno být podle § 15 odst. 2 zákona projednána před soudem. Žalobci vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda, spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení v anonymizováno řízení v částce částka, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby dne datum. Soud I. stupně proto žalobci přiznal úrok z prodlení z poskytnutého plnění s odkazem na § 15 odst. 1 náhradového zákona, § § 1968 a 1970 zák. č. 89/2013 Sb., občanský zákoník a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…, běžící od uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované.

3. Nárok na peněžní zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce soud I. stupně opodstatněným neshledal. Zdůraznil, že v případě nezákonného rozhodnutí neplatí domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena nemateriální újma a bylo proto na žalobci, aby tvrdil a prokazoval existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení jeho konkrétního práva, a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nimi. Reflektoval, že při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy anonymizováno věci, z délky anonymizováno řízení a z následků, způsobených anonymizována dvě slova v osobnostní sféře poškozeného (např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka zn. spisová značka), a zdůraznil, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

4. Žalobce byl stíhán pro majetkovou anonymizována dvě slova, k čemuž soud I. stupně uvedl, že tato trestná anonymizováno nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení tak, jako je tomu například u trestných činů násilných nebo anonymizováno. Za anonymizována dvě slova podle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí jednoho až pěti let nebo peněžitý trest a měl svým jednáním způsobit škodu ve výši částka. V době od datum do datum byl žalobce pravomocně uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu v délce 24 měsíců. anonymizována dvě slova žalobce trvalo od datum, kdy mu bylo sděleno podezření ze spáchání anonymizována dvě slova, a skončilo dne datum, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Celková doba trvání řízení tak činila 1 rok a 11 měsíců, což nelze hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení. anonymizováno řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a jednalo se o složitější věc, o čemž svědčí také zrušující rozhodnutí dovolacího soudu. Soudy v řízení postupovaly plynule a koncentrovaně, nedopustily se žádných průtahů. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že v obecné rovině každé anonymizováno řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného a je pro něho zátěž, zasahujícího do jeho života, cti a dobré pověsti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Konstatoval nicméně, že pouze z těchto skutečností, jež jsou průvodním jevem každého anonymizována dvě slova, nelze nárok na zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu u každého poškozeného dovozovat, ale že je třeba zkoumat konkrétní zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich projevy. Poukázal na to, že žalobce byl v minulosti uznán vinným ze spáchání tří úmyslných majetkových trestných činů (úvěrový podvod, zpronevěra, krádež) a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací v délce 150 hodin (od jehož výkonu bylo upuštěno pro anonymizována dvě slova žalobce trest vykonat) a trest odnětí svobody v délce 24 měsíců s podmíněným odkladem výkonu v délce 36 měsíců (do datum). Žalobce tak v době předmětného anonymizována dvě slova nebyl bezúhonnou osobou. Rozsah a intenzita zásahu anonymizována dvě slova do jednotlivých sfér žalobce zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení. Žalobce v žalobních tvrzeních pouze uvedl, že bylo zasaženo do jeho osobního života, což se projevovalo psychickou zátěží ze strachu z odsouzení a jeho stigmatizací v očích osob jemu blízkých, k čemuž neoznačil žádné důkazy. Soud I. stupně měl v úmyslu na ústním jednání, konaném dne datum, poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran konkretizace zásahů do jeho osobnostní sféry v důsledku nezákonného anonymizována dvě slova. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, vzdal se žalobce dobrodiní tohoto poučení a existenci skutečností, která lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy, nelze mít za prokázanou. Z tohoto důvodu se soud I. stupně dále nezabýval otázkou formy a výše zadostiučinění, žalobu ohledně tohoto nároku zamítl a podle § 142 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) převážně procesně žalované přiznal částečnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti zamítavému výroku rozsudku a výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že v předvolání k ústnímu jednání na datum nebyl informován o úmyslu soudu I. stupně poskytnout mu poučení k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, což mohl soud učinit i písemně. Dovozoval, že jeho žalobní tvrzení ohledně zásahu do jeho práv nezákonným anonymizováno stíháním byla dostatečná, když uvedl, že pro něho bylo psychickou zátěží, že trpěl obavami z odsouzení a že byl stigmatizován v očích svých blízkých. Žalobce dále dovozoval, že žádnou dobu trvání nezákonného anonymizována dvě slova nelze považovat za přiměřenou a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

6. Podle obsahu odvolání uplatnil odvolatel odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek i řízení, jež mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. za souhlasu účastníků bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Soud I. stupně k nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu správně zhodnotil ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (srov. rozhodnutí sp.zn. spisová značka sp.zn. spisová značka, publikované pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) povahu anonymizováno věci a v jejím rámci zejména hrozbu anonymizováno postihu žalobce, délku jeho anonymizováno řízení a následky způsobené v osobnostní sféře poškozeného. Z pohledu objektivního zhodnocení délky anonymizována dvě slova, vedeného i u dovolacího soudu, nebyl žalobce stíhán nepřiměřeně dlouho a rovněž mu nehrozil vysoký trest s bezprostředním výkonem, neboť v průběhu řízení byl odsouzen k ročnímu trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Uvedené skutečnosti o vzniku nemajetkové újmy žalobce v míře, odůvodňující její odškodnění v peněžní formě, nesvědčí. Nejvýznamnější pro závěr o vzniku a míře nemajetkové újmy, způsobené nezákonným anonymizováno stíháním, jsou následky, které anonymizována dvě slova mělo v osobnostní sféře žalobce, v jeho životě rodinném, pracovním či společenském. Žalobce žádné konkrétní následky v jednotlivých svých osobnostních sférách netvrdil ani neprokazoval, omezil se pouze na tvrzení, že anonymizována dvě slova negativně zasáhlo do jeho psychiky, což je však následek obecného charakteru. Každé anonymizována dvě slova jistě vyvolává ve stíhané osobě obavy z možného odsouzení a je pro ni určitou psychickou zátěží. Žádný konkrétní dopad anonymizována dvě slova na své poměry rodinné, pracovní či jiné žalobce však netvrdil, v průběhu anonymizována dvě slova nebyl omezen na osobní svobodě a nelze přehlédnout ani to, že nebyl osobou bezúhonnou, neboť byl již pro anonymizována dvě slova dříve odsouzen.

7. Pro nemajetkovou újmu žalobce, spočívající v jeho psychickém prožitku, je dostatečnou satisfakci žalovanou vyslovené konstatování nezákonnosti jeho anonymizována dvě slova spolu s omluvou za ně a újmu, jež by zasluhovala peněžního zadostiučinění, žalobce netvrdil a neprokázal. Podle § 118a odst. l o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Z citovaných ustanovení se podává, že poučení podle nich poskytuje soud výhradně při ústním jednání, jehož podstatou je projednání věci s účastníky tak, aby soud získal dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Takové poučení, jež vyplyne z průběhu ústního jednání, nemůže soud účastníku dopředu avizovat. Nemohl-li soud poskytnout účastníku (jeho zástupci) poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání a bylo jednáno v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka). Z uvedeného vyplývá, že námitky žalobce proti absenci poučení ze strany soudu I. stupně nejsou opodstatněné, neboť neúčastí na jednání znemožnil soudu jeho poskytnutí. Za dané procesní a skutkové situace soud I. stupně správně dovodil, že žalobci uplatněný nárok na peněžní zadostiučinění podle §31a odst. 2 náhradového zákona nesvědčí a žalobu zamítl. Odvolací soud proto zamítavý výrok rozsudku o věci samé spolu se správným výrokem o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v intencích § 142 odst. l o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., neboť procesně úspěšné žalované v této fázi řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.