20 CO 54/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň Mgr. Olgy Lenochové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně právnická osoba, IČO sídlem adresa sídlem adresa, IČO zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací ve spojení s doplňujícím usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení žalobkyni částka a České republice částka spolu se soudním poplatkem ve výši částka. Žalobkyně se jako insolvenční správce dlužníka právnická osoba domáhala zaplacení uvedené částky na žalované z titulu neuhrazené kupní ceny za prodej značka automobilu ve výši částka podle faktury č. rok ze dne datum se splatností dne datum. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s konečnou obranou, že kupní cena insolvenčnímu dlužníkovi před jeho vstupem do insolvence uhradila.

2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 4 až 22 napadeného rozsudku, dovodil, že v létě roku rok byla uzavřena mezi právnická osoba jako prodávající a žalovanou jako kupující kupní smlouva podle § 2079 a násl. zák. č. 89/2021 Sb. občanský zákoník (o.z.) ohledně vozidla anonymizována dvě slova za kupní cenu částka. Předmět koupě byl předán žalované, která v řízení neprokázala zaplacení jeho kupní ceny. Soud I. stupně zdůraznil, že žalovaná v průběhu řízení opakovaně měnila či upravovala svá skutková tvrzení. Zprvu si nebyla vědoma, z jakého důvodu se žalobkyně zaplacení žalované částky domáhá, následně předložila kupní smlouvu ze dne datum (podepsanou pouze žalovanou) a dvě plné moci pro převod vozidla v registru vozidel s poukazem na to, že svědek jméno příjmení (v rozhodné době jeden z jednatelů za společnost právnická osoba) by jí vozidlo nepřevedl, kdyby společnost kupní cenu neobdržela a posléze vznesla námitku započtení s tvrzením, že má za společností právnická osoba pohledávku za školení jejích zaměstnanců (započtení soud I. stupně odmítl jako nepřípustné s poukazem na § 140 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). Konečně žalovaná navrhla za účelem prokázání úhrady kupní ceny výslech svědkyně jméno příjmení a po jejím výslechu a výslechu jednatelky právnická osoba v rozhodné době Mgr. příjmení příjmení (sestry žalované) uvedla ve své výpovědi, že byla dohodnuta s jednatelem společnosti právnická osoba jméno příjmení na koupi značka automobilu za částka a kupní cenu uhradila v kanceláři právnická osoba v obec v hotovosti k rukám jméno příjmení za přítomnosti jméno příjmení a o zaplacení kupní ceny informovala jméno příjmení. Žalovaná měla v červnu rok disponovat hotovostí zhruba částka, k níž nejprve uvedla, že částku, kterou měla na účtu u právnická osoba v japonských jenech, vybrala v korunách, což však nebylo zprávou banky prokázáno, a následně uvedla,, že se jednalo o peníze z prodeje nemovitosti v roce rok. Na základě neustálých změn taktiky a obranných tvrzení soud I. stupně vyhodnotil účastnický výslech žalované jako nevěrohodný a nevěrohodnými shledal též výpovědi Mgr. příjmení příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, která u čtvrtého soudního jednání dne datum předložila soudu propsanou kopii příjmového pokladního dokladu ze dne datum, jenž má prokazovat zaplacení kupní ceny žalované. Soud I. stupně vyhodnotil tvrzení svědkyně jméno příjmení, jež měla tuto kopii, kterou si jako jediný doklad společnosti právnická osoba odnesla domu, po čtyřech letech od údajného převzetí peněz najít na základě dotazu Mgr. příjmení příjmení u sebe doma, jako zcela nevěrohodný. Oproti tomu zhodnotil jako věrohodnou konzistentní výpověď svědka jméno příjmení, který již od zahájení insolvenčního řízení společnosti právnická osoba v roce rok uváděl insolvenčnímu správci, že kupní cena ve výši částka za anonymizována dvě slova nebyla žalovanou uhrazena a vyloučil, že by převzal kupní cenu za vozidlo od žalované nebo že by s ní jakkoliv řešil zaplacení kupní ceny. Soud I. stupně uzavřel, že výpověď tohoto svědka a faktura, vystavená společností právnická osoba dne datum (poté, co měla být podle příjmového pokladního dokladu dne datum kupní cena žalovanou zaplacena) na částku částka se splatností ke dni datum, potvrzují, že žalovaná částka žalovanou uhrazena nebyla. S tímto odůvodněním žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení s odkazem na § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení v uvedené specifikaci (odst. 27 rozsudku). O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Doplňujícím usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací byla žalované podle § 148 odst. l o.s.ř. uložena povinnost nahradit České republice státu náklady, vynaložené na svědečné svědkyně jméno příjmení.

3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkla nesprávné hodnocení důkazů, jež prokazují zaplacení předmětné kupní ceny, a dovozovala, že změna její procesní obrany není rozhodná. Zdůraznila, že zaplacení kupní ceny prokazuje ucelený soubor důkazů, kromě její výpovědi též svědecké výpovědi Mgr. jméno příjmení příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a kopie příjmového pokladního dokladu ze dne datum, přičemž převzetí peněz potvrdily svědkyně příjmení i příjmení. Nevěrohodná je naopak výpověď svědka příjmení, který o faktické činnosti společnosti nic nevěděl, jelikož se na ní nepodílel a jeho výpověď mohla být ovlivněna i jeho případnou obavou z odpovědnosti vůči insolvenčnímu dlužníkovi z porušení povinnosti jednat za společnost s péčí řádného hospodáře. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost nahradit jí náklady řízení. V průběhu odvolacího řízení žalovaná doplnila, že kupní smlouva uzavřena nebyla a že dotyčné vozidlo převzala bez právního důvodu.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání uvedla, že se jedná o pouhou polemiku s hodnocením důkazů, pro které zákon nestanoví žádná pravidla, neboť jde o složitý myšlenkový proces, jehož podstatou jsou dílčí a komplexní závěry soudce o věrohodnosti získaných informací jako podklad pro závěr, které skutečnosti má soud za prokázané. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení a je na zvážení soudu ve smyslu § 132 o.s.ř., kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost. Rozhodnutí soudu I. stupně těmto kritériím plně vyhovuje, zjištěný skutkový stav jím byl náležitě vyhodnocen a přesvědčivě odůvodněn a žalobkyně se s jeho závěry ztotožňuje.

5. Z obsahu odvolání žalované se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Soud I. stupně provedl ve věci podrobně dokazování a jeho skutkový i právní závěr stojí na pečlivém hodnocení důkazních zjištění v souladu s § 132 o.s.ř. Žalovaná v rámci odvolání pouze předkládá svou verzi tohoto hodnocení, která však není způsobilá logické úvahy soudu I. stupně, vycházející z komplexního hodnocení důkazní situace, zpochybnit. Odvolací soud se nemůže zásadně odchýlit od hodnocení důkazů, provedených soudem I. stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka) a neshledal důvod k opakování žádného z nich, neboť jejich hodnocení soudem I. stupně ve vzájemné souvislosti je logické a přesvědčivé. Vzdor tomu, že verzi žalované o zaplacení kupní ceny vozidla potvrzovaly v téměř shodných výpovědích dřívější jednatelka insolvenčního dlužníka a dvě svědkyně, se i odvolacímu soudu jeví věrohodnější konzistentní výpověď opakovaně slyšeného svědka příjmení, který setrval na tvrzení, že žádá úhrada v souvislosti s předmětnou koupí vozidla ve prospěch insolvenčního dlužníka ze strany žalované provedena nebyla, čemuž koresponduje okolnost, že tvrzená hotovostní platba nebyla zanesena v účetnictví společnosti. Ve shodě se soudem I. stupně shledává i odvolací soud zcela nevěrohodným tvrzení svědkyně příjmení, že si právě doklad o této platbě, aniž by byl řádně zaevidován, odnesla z nejasné příčiny domů a že jej u sebe po několik let schraňovala, až jej nalezla na žádost bývalé jednatelky insolvenčního dlužníka. Zjevná nelogičnost tohoto tvrzení ve spojení s neprůkazností předložené kopie příjmového pokladního dokladu (neobsahuje žádnou verifikaci /minimálně razítko společnosti právnická osoba prokazující, že se jedná o potvrzení, vystavené insolvenčním dlužníkem uvedeného data) pak diskvalifikuje jako nevěrohodné tvrzení všech uvedených tří osob o tom, že platba kupní cenu žalovanou byla provedena. Žalovaná v průběhu odvolacího opět změnila své obranné tvrzení tak, že kupní smlouva uzavřena nebyla a že dotyčné vozidlo převzala bez právního důvodu. Toto tvrzení však není způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 205a o.s.ř., neboť obranu převzetím věci bez právního důvodu žalovaná v řízení před soudem I. stupně neuplatnila a o povinnosti tvrdit všechny rozhodné skutečnosti před vydáním prvostupňového rozhodnutí byly účastníce při jednání soudu I. stupně dne datum v intencích § 119a o.s.ř. poučeny (princip neúplné apelace, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka). Nad rámec uvedeného odvolací soud podotýká, že podle skutkových zjištění soudu I. stupně byla na straně insolvenčního dlužníka nepochybně dána vůle prodat předmětné vozidlo žalované (výpověď bývalé jednatelky Mgr. příjmení příjmení) a pro platnost a účinnosti kupní smlouvy o věci movité není významná její forma (srov. § 560 o.z. výkladem a contrario). Z popsaných důvodů odvolací souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná neprokázala uhrazení kupní ceny ve smyslu § 2 118 o.z. a je tak v prodlení s jejím plněním, proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.

6. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání odvolacího soudu dne datum) ve výši po částka, dané § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální částkou náhrady výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovného k ústnímu jednání dne datum ve výši částka (jízdenka dopravce jméno příjmení z obec do obec za částku částka a zpáteční jízdenka právnická osoba na částku částka), náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za cestu na jednání a zpět ve výši částka (2 x 3 půlhodiny) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši částka. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.