20 CO 93/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve spojení s usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku v části týkající se zákonného úroku z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum potvrzuje a dále se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci z částky částka úrok z prodlení ve výši 10% ročně od datum do zaplacení v pravidelných splátkách spolu s jistinou.

II. Ve vyhovujícím výroku ohledně lhůty k plnění se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna uloženou povinnost splnit v pravidelných splátkách po částka měsíčně, splatných do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem, následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částka do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částka ve splátkách po částka měsíčně, splatných vždy do 20. dne v měsíci (výrok I.), žalobu ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částka ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, pohledávky ve výši částka a úroku ve výši 35 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, zamítl (výrok II.), ohledně úroku ve výši 55,81 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení řízení zastavil (výrok III.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum. Žalovaná namítla neplatnost smlouvy o úvěru s poukazem na to, že obsahuje ujednání rozporná s dobrými mravy a že žalobce řádně neprověřil její schopnost úvěr splácet.

2. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru na částku částka, podle níž měla žalovaná za dobu trvání úvěru 24 měsíců zaplatit celkem částka, výše splátky činila částka měsíčně, zápůjční úroková sazba a předpokládaná výše RPSN činily 139,98 % a že žalovaná na tento úvěr neuhradila žádnou splátku. Dále soud I. stupně vycházel ze zjištění, podrobně popsaných v odstavcích 5 až 17 napadeného rozsudku a na jejich základě s odkazem na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka shledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce. Dovodil, že žalovaná je povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu ve výši částka z titulu bezdůvodného obohacení v době přiměřené jejím možnostem, kterou shledal dobu 66 měsíců, v nichž žalovaná má možnost splatit dluh v měsíčních splátkách ve výši částka, při jejichž určení vycházel z příjmu žalované (částka hrubého měsíčně a anonymizována dvě slova až anonymizována dvě slova měsíčně z brigády), jejích dalších dvou exekucí ve prospěch žalobce na částku přesahující částka a dalších závazků u příjmení příjmení. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl, včetně zákonného úroku z prodlení, se závěrem, že v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru se žalovaná nedostala do prodlení s vrácením jistiny. Ohledně smluvního úroku řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na téměř stejný úspěch sporných stran.

3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvoláním, směřující proti lhůtě k plnění, určené vyhovujícím výrokem, a proti zamítavému výroku ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky částka od datum do zaplacení. Namítl, že soud I. stupně opomněl uložit žalované povinnost pod ztrátou výhody splátek a že žalovaná se dostala do prodlení s úhradami splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni datum a žalobce má právo dle § 1970 o. z. na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 %. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadenou část rozsudku soudu I. stupně, tak že jí přizná úrok z prodlení ve výši 10 % z částky částka od datum do zaplacení a vyhovující výrok doplní o uvedenou podmínku.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání souhlasila s doplněním podmínky plnění pod ztrátou výhody splátek. Nárok žalobce na úrok z prodlení odmítla a ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, že podle zákona o spotřebitelském úvěru má povinnost vrátit pouze holou jistinu částka v době přiměřené jejím možnostem.

5. Z obsahu odvolání žalobce proti výroku o věci samé se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., včetně předcházejícího řízení, a odvolání shledal opodstatněným. Soud I. posoudil smlouvu o úvěru ze dne datum jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 23. 4. 2020 a nárok žalobce tak představuje podle § 2991 odst. 1 o. z. bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Splatnost částky částka proto nelze dovozovat ze smluvních ujednání neplatné smlouvy, ale ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nastala teprve na základě výzvy žalobce k plnění. Odvolací soud zjistil postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř., že žalobce poprvé vyzval žalovanou k úhradě jistiny úvěru ve výši částka v oznámení ze dne datum do 10 dnů od data odeslání oznámení, jehož obdržení žalovaná potvrdila. Podle 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalovaná tak byla povinna začít s plněním svého dluhu (jakýmkoliv způsobem, přiměřeným jejím možnostem, například i v desetině následně soudem povolených splátek) do datum, avšak neučinila tak, na výzvu žalované nijak nereagovala, proto je od datum v prodlení s plněním částky částka a žalobce má podle § 1970 o. z. od tohoto data právo na zákonný úrok z prodlení. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru nelze vykládat tak, jak to činí soud I. stupně, neboť zaplacení jistiny úvěru„ v době přiměřené možnostem“ bez vzniku povinnosti k úhradě úroku z prodlení předpokládá aktivní přístup dlužníka k plnění jeho závazku nejpozději poté, co je k jeho splnění vyzván. Podle důvodové zprávy k uvedeném zákonnému ustanovení míří sousloví,,v době přiměřené jeho možnostem“ na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Domnívá-li se poskytovatel úvěru, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet. V daném případě žalovaná nic nesplácela, na výzvu žalobce zůstala nečinná a k plnění svého závazku se přihlásila až po uplynutí více než jednoho roku v průběhu tohoto řízení, situace, předvídaná § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (spor o dobu plnění), tu nenastala. Odvolací soud z uvedených důvodů změnou rozsudku dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. vyhověl žalobě co do zákonného úroku z prodlení za dobu od datum do zaplacení ve výši, dané § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a za období od číslo do datum zamítavý výrok rozsudku stran tohoto úroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Současně změnil vyhovující výrok rozsudku ohledně lhůty k plnění, neboť soud I. stupně opomněl určit počátek této lhůty a stanovení podmínky plnění ve splátkách pod ztrátou jejich výhody (kterou i sama žalovaná akceptovala).

6. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odstavec 1 o. s. ř. náleží v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření této náhrady aplikací § 150 o. s. ř. Žalovaná je sice zatížena úvěry, podle zjištění soudu I. stupně však má pravidelný, jistinu i s nově žalobci přisouzeným úrokem z prodlení jí bylo umožněno splácet v minimálních splátkách částka měsíčně (sama ve výpovědi zmínila možnost splátek v dvojnásobné výši) a nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení vznikl v důsledku její dlouhodobé nečinnosti. Náhradu nákladů řízení žalobce za odvolací řízení představuje náhrada soudního poplatku ve výši částka a odměny advokátky za 2 úkony právní služby (odvolání, účast na jednání) po částka z tarifní hodnoty částka podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 věta druhá, odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif se dvěma paušálními náhradami jejích výdajů po částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši částka, celkem částka. Složitou majetkovou situaci žalované, danou větším počtem finančních závazků, odvolací soud zohlednil při určení delší lhůty k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobce vznikl na soudním poplatku za odvolání přeplatek ve výši částka, neboť soudem I. stupně byl tento poplatek nesprávně vyměřen z původně žalované částky částka, základem poplatku však byla s ohledem na rozsah odvolání podle § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích jen cena příslušenství ve výši pětinásobku ceny ročního plnění. K rozhodnutí o vrácení přeplatku na soudním poplatku je podle § 3 odst. 1 zákona o soudních poplatcích funkčně příslušný soud I. stupně. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.