20 Co 96/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 377 778,15 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. listopadu 2024, č. j. 23 C 83/2024-56

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 283,20 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 204 283,20 Kč a na náhradu nákladů řízení 7 972,49 Kč a žalobu ohledně 173 494,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 641,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 377 778,15 Kč od 2.11.2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 10,9 % ročně z částky 363 782,85 Kč od 2.11.2023 do zaplacení a 10,9 % ročně z částky 10 023,10 Kč od 2.11.2023 do zaplacení zamítl. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení uvedeného nároku z titulu dluhu z úvěru, poskytnutého žalované ve výši 400 000 Kč na základě úvěrové smlouvy, uzavřené mezi její právní předchůdkyní právnická osoba. se žalovanou dne 19. 2. 2020. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 195 716,80 Kč a ve zbytku (ke dni postoupení ve výši 391 419,97 Kč) byla pohledávka smlouvou o postoupení ze dne 31. 10. 2023 postoupena žalobkyni. Soud I. stupně po skutkových zjištěních, popsaných v odstavcích 4. až 6. rozsudku, věc po právní stránce posoudil podle zákona §§ 419, 420, 1879 a 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) ve spojení s §§ 2 odst. l, 75, 86 odst. l a 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) a dovodil, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní ve smyslu § 86 z.s.ú. Dospěl proto s odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18) k závěru, že úvěrová smlouva je podle §§ 86 a 87 z.s.ú z tohoto důvodu neplatná, což nevylučuje ani skutečnost, že žalovaná po dobu několika měsíců splátky úvěru hradila. Uzavřel, že žalobkyně plnila žalované ve smyslu § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo jí podle § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má proto nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 204 283,20 Kč, jež je splatná v nové přiměřené době splatnosti, kterou při nečinnosti žalované určil v délce 30 dnů od právní moci rozsudku. S tímto odůvodněním žalobě v rozsahu 204 283,20 Kč vyhověl, v ostatních nárocích ji zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 22. rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti zamítavému výroku o věci samé ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 283,20 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení. Dovozovala, že její nárok na úrok z prodlení coby sankci za prodlení se splácením peněžitého dluhu žalovanou vyplývá z § 1970 o.z. a s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. označila za první den prodlení žalované 8. 12. 2023 poté, co byla žalované doručena její výzva k plnění ze dne 21.11.2023. Zdůraznila, že žalovaná měla dostatečný prostor k vrácení poskytnuté jistiny a že v řízení před soudem I. stupně netvrdila ani neprokázala, že by toho nebyla schopna (k tomu žalobkyně odkazovala na jmenovaná rozhodnutí Krajského soudu v adresa a Krajského soudu v adresa). Navrhla, aby odvolací soud napadenou část rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 283,20 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Z obsahu odvolání se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. napadenou část zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, v nepřítomnosti řádně předvolané žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. Odvolání poté opodstatněným neshledal. Podle § 87 odst. l věta třetí z.s.ú. je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s § 86 odst. l věta druhá z.s.ú. spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

4. Citovaná ustanovení jsou k žalobkyní zmíněným ustanovením občanského zákoníku v poměru speciality. Z důvodové zprávy k nim plyne, že dlužník (spotřebitel) se může dostat do prodlení se splacením jistiny dluhu až poté, co je dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu určena její splatnost. V tomto duchu uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, že citované ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. a jeho účelem je krom ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud a poskytovatel úvěru má nárok (toliko) na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu pak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v takto stanovené době.

5. Popsané závěry plně dopadají na daný případ a v jejich světle nelze přisvědčit žalobkyni v přesvědčení, že se žalovaná dostala do prodlení na základě její výzvy ze dne 21.11.2023. Splatnost neplacené jistiny úvěru z neplatné smlouvy stanovil teprve soud I. stupně v napadeném rozhodnutí (na dobu 30 dnů od právní moci rozsudku), žalobkyni tak může v návaznosti na prodlení žalované vzniknout nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení až po jejím uplynutí. Odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný, včetně správného navazujícího výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.