23 C 83/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 377 778,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 204 283,20 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 173 494,95 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 641,82 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 377 778,15 Kč od 2.11.2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 10,9 % ročně z částky 363 782,85 Kč od 2.11.2023 do zaplacení a 10,9 % ročně z částky 10 023,10 Kč od 2.11.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 972,49 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 377 778,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO: IČO, s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, spolu s úroky ve výši Anonymizováno % a sjednanými poplatky ve výši dle aktuálního sazebníku a udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná úvěr, úroky a poplatky řádně a včas nesplácela, na což byla několikrát upozorněna, proto došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částka. Pohledávka za žalovanou ve zbývající výši, která ke dni postoupení činila částka, byla smlouvou o postoupení ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne datum. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou z datum, dlužná částka zůstala neuhrazena. právnická osoba výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy řádně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované. Listiny s těmito informacemi měla k dispozici ke dni sepsání smlouvy, což je podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 213/2020-97, dostačující. Dále, s odkazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č.j. 12 Co 367/2020-170, žalobkyně argumentovala tím, že měsíční platby domácnosti postačí posoudit podle ekonomického modelu.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač řádně předvolána, k jednání soudu se nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. smlouvu o úvěru, ve které se zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši částka za účelem konsolidace úvěrů nebo půjček v celkové výši částka. Úroková sazba byla stanovena ve výši Anonymizováno % ročně, RPSN Anonymizováno %, měsíční splátka částka (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne datum, ceníkem pro soukromou klientelu), resp. částka (prokázáno dodatkem ke smlouvě o úvěru Anonymizováno). V důsledku prodlení s úhradou dluhu ve výši částka byl úvěr žalované zesplatněn, žalovaná ke dni datum dlužila žalované dle údajů tam uvedených celkovou částku částka (prokázáno poslední výzvou ze dne datum, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum). Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila na úvěr, úroky a poplatky celkem částka (prokázáno listinou Podklad pro soudní jednání, datum, kde je patrný přehled podezřelý výraz týkající se spotřebitelského úvěru žalované). Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní dne datum s účinností od datum došlo k postoupení pohledávky, která ke dni postoupení činila částka bez příslušenství, na žalobkyni (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum vč. podacího lístku). Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala výzvou z datum (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z datum vč. podacího lístku). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem částka, výdaje částka a nájemné částka a banka na základě informací od žalované v kombinaci s interními informacemi a za využití ekonomického modelu stanovila životní výdaje žalované v částce částka a při zohlednění revolvingového úvěru od třetí instituce s orientační měsíční splátkou částka posoudila žalovanou jako úvěruschopnou a stanovila splátku nového úvěru ve výši částka (prokázáno listinou Posouzení úvěruschopnosti klienta k žádosti žalované ze dne datum). V Anonymizováno Anonymizováno činily příchozí platby na účet žalované celkem částka a odchozí platby částka, přičemž konečný zůstatek na účtu žalované činil -částka (prokázáno výpisem z účtu žalované za Anonymizováno Anonymizováno). V Anonymizováno Anonymizováno činily příchozí platby částka, odchozí částka a konečný zůstatek částka (prokázáno výpisem z účtu žalované za Anonymizováno Anonymizováno). Dne datum byla na účet žalované připsána částka úvěru (po konsolidaci) ve výši částka, konečný zůstatek na účtu žalované v Anonymizováno Anonymizováno činil částka (prokázáno výpisem z účtu žalované za Anonymizováno Anonymizováno). Z uvedených výpisů z účtu žalované je patrný velký počet transakcí – odchozích položek (platby u obchodníků, výběry hotovosti z bankomatu), ale i řada položek příchozích (pravidelně příchozí úhrady z protiúčtů adresa s.r.o., právnická osoba., Anonymizováno adresa nebo položka „alimenty“, v Anonymizováno Anonymizováno pak také příchozí úhrada z Anonymizováno. Naopak tvrzený příjem částka ani uvedený výdaj - nájem ve výši částka z výpisů neplynou.

5. Soud, ačkoliv provedl důkaz Ceníkem pro soukromou klientelu, neshledal v něm žádné pro věc významné skutečnosti a nečinil z něj žádná skutková zjištění.

6. Z dílčích skutkových zjištění učinil soud následující skutkový závěr: Žalovaná měla úvěr u právnická osoba s měsíční splátkou částka a další (revolvingový) úvěr s orientační splátkou částka. Dne datum uzavřela s právnická osoba další smlouvu o úvěru na částku částka s měsíční splátkou částka, částečně za účelem konsolidace stávajícího úvěru u právnická osoba. To za situace, kdy stále byla zatížena revolvingovým úvěrem a kdy v žádosti částka Anonymizováno) či dokonce záporný (Anonymizováno Anonymizováno) zůstatek. Žádné další listiny nebyly předloženy. Žalovaná měla problémy se splácením úvěru již v Anonymizováno Anonymizováno (což plyne z dodatku k úvěrové smlouvě, kterým žádá odklad splátek). K úhradě byla žalovaná opakovaně upomínána.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 1879 o. z.: „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění“. Dle § 2395 o. z.: „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Podle § 419 o. z.: „spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“. Podle § 420 o. z.: „kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele“. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli“. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí“.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel. Proto soud aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.

9. Soud se především zabýval otázkou, jak právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích.

10. V posuzované věci ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z informací požadovaných a získaných od žalované. Dále bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů. Žalobkyně uvedla, že zákonná povinnost posuzovat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr tímto byla splněna. Na výslovnou výzvu soudu k doložení této skutečnosti žalobkyně pouze odkázala na listinu Posouzení úvěruschopnosti klienta a uvedla, že kopiemi předložených dokladů nedisponuje. Nalézací soud si je vědom závěru prezentovaného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, na který žalobkyně odkazuje. Názor, že k řádnému přezkoumání úvěruschopnosti postačuje, aby měl věřitel listiny dokládající poměry žadatele o úvěr v době sepisu smlouvy, však nesdílí. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Pro hodnověrné osvědčení splnění zákonných povinností má poskytovatel a zprostředkovatel ediční povinnost uchovávat relevantní dokumenty po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo jeden rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta [§ 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru]. Nesplnění této povinnosti je správním deliktem, za který je možno uložit pokutu až 5 000 000 Kč [§ 153 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 153 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru]. Žalobkyně neuvedla žádný konkrétní podklad, který měla jeho právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované k dispozici.

11. Při jednání dne datum poskytl soud žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř. o tom, že musí tvrdit a prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla řádně zkoumána a zhodnocena úvěruschopnost žalované. Na to právní zástupce žalobkyně uvedl, že v řízení prokazované posouzení úvěruschopnosti považuje za dostačující. Ve své závěrečné řeči doplnil, že se jednalo o režim konsolidace, kdy se na zkoumání úvěruschopnosti nahlíží mírnější optikou. Z výpisů z účtů byly zřejmé příjmy i výdaje žalované, byla známa transakční historie na účtu žalované, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou jako svého stávajícího zákazníka znala a žalovaná po dobu 3 let úvěr hradila.

12. Žalobkyně ani přes poučení dle § 118a o.s.ř. soudu nepředložila žádné nové důkazy ohledně svých tvrzení, že její právní předchůdkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy úvěruschopná, a s ohledem na níže uvedené má soud za to, že žalovaná úvěruschopná nebyla a její situace nebyla zhodnocena správně.

13. Totiž, právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovanou uvedený příjem částka porovnat s jejími výdaji. Z výpisů z účtu žalované, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, vyplývaly vysoké výdaje a bylo zřejmé, že na konci měsíce žalované nezbývaly na účtu téměř žádné finanční prostředky. To přesto, že žalovaná měsíčně hospodařila s většími než při sjednávání úvěru uvedenými příjmy. Právní předchůdkyně žalobkyně se však rozporem mezi žalovanou uvedenými příjmy a příjmy, resp. výdaji, které vyplývaly z výpisů z účtu, vůbec nezabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při plnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nepostupovala řádně a s odbornou péčí a úvěruschopnost žalované zhodnotila nesprávně.

14. Tento závěr je v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, Nejvyšší soud konstatoval, že: „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 15. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019. V něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39, ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v originále „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 16. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.

17. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná po dobu 3 let hradila úvěr zcela perfektně, soud uvádí jednak to, že šlo o úvěr z datum, u kterého již v Anonymizováno Anonymizováno žalovaná žádala odložení splátek z úvěru a žalobkyně sama v žalobě výslovně tvrdila, že žalovanou písemně upomínala několikrát, naposledy poslední výzvou z datum, tedy tvrzení žalobkyně jsou v tomto směru protichůdná, jednak poukazuje na rozsudek Soudního dvora ve věci C-755/22, podle kterého „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ I s ohledem na tento závěr soud v dané věci uzavřel, že pokud žalovaná po podpisu úvěrové smlouvy po dobu několika měsíců splátky hradila, neplatnost smlouvy to nevylučuje. I v tomto případě lze totiž podle rozhodnutí EUSD neplatnost jako sankci za porušení zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované uplatnit.

18. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že pokud je smlouva dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelského úvěru absolutně neplatnou, nemůže být nárok z ní plynoucí uznán v souladu s § 2054 odst. 2 o. z.

19. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jestliže tedy právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru žalované plnila, plnila dle ustanovení § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši částka, jelikož žalovaná na poskytnutý úvěr dle žalobních tvrzení ve výši částka již uhradila částka.

20. Co se týče lhůty k plnění, nesplacená část jistiny, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu.

21. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 204 283,20 Kč vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci z převážné části úspěšná. Za situace, kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 54 % a ohledně 45 % neúspěšná, se rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se rovná 9 % (54 % - 45 %). Proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení toliko ve výši 9 %, tj. 7 972,49 Kč. Náklady řízení ve výši 88 583,20 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 112 Kč a nákladů ve výši 73 471,20 Kč na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 377 778,15 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva se základním skutkovýma právním rozborem, návrh ve věci samé, doplnění žaloby doručené soudu dne 3. 7. 2024 a dne 5. 8. 2024, účast při jednání dne 13. 11. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 720 Kč ve výši 12 751,20 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.