21 Co 268/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Orgán veřejné moci , IČO IČO orgánu veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci za níž jedná Orgán veřejné moci sídlem Adresa orgánu veřejné moci o 11 394 669 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. srpna 2025, č. j. 28 C 157/2024-377,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 394 669 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované na nákladech řízení částku 3 000 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody – ušlého zisku, jenž ji měl ujít v důsledku 27 ochranných opatření, vydaných žalovanou v období let 2020 a 2021 v souvislosti s , podezřelý výraz, (dále jen „Ochranná opatření“), za účelem omezení vstupu cizinců na území , adresa, (soud prvního stupně jednotlivá Ochranná opatření identifikoval v bodu 1 odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud v zájmu přehlednosti tohoto rozsudku v podrobnostech o jednotlivých Ochranných opatřeních, tj. o datech jejich vydání a jednacích číslech, na příslušnou pasáž napadeného rozsudku plně odkazuje). Žalobkyně proti Ochranným opatřením opakovaně brojila s tím, že měla bezprostřední negativní vliv na její podnikatelskou činnost – v rozhodné době žalobkyně provozovala jazykovou školu s právem státní jazykové zkoušky, přičemž jednou z jejich hlavních služeb byly roční prezenční kurzy jazykové a odborné přípravy k vysokoškolskému studiu v českém jazyce, poskytované především zájemcům z , adresa, a dalších zemí. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku Ochranných opatření nemohli zájemci o její kurzy požádat o vízum v , adresa, a poté absolvovat její kurzy v prezenční formě, což vedlo k zásadnímu propadu počtu jejich studentů, a tedy i k poklesu jejího zisku. Žalobkyně považovala Ochranná opatření za diskriminační, neboť z omezení vstupu na území , adresa, byli vyjmuti uchazeči o jazykové kurzy pořádané vysokými školami, které oproti dalším jazykovým školám mohly v této činnosti pokračovat. Ochranná opatření měla rovněž za nepřezkoumatelná. Na základě žalob, podaných žalobkyní nebo jejími studenty, , Orgán veřejné moci, některá Ochranná opatření jako nezákonná zrušil. Nebylo v jejích reálných silách brojit žalobou proti všem Ochranným opatřením, neboť některá platila toliko v řádu dnů. V důsledku jednotlivých nezákonných Ochranných opatření ušel žalobkyni v akademickém roce 2020/2021 zisk, jehož by dosáhla, pokud by do její podnikatelské činnosti nezasáhl skrze Ochranná opatření stát. Žalobkyni tedy vznikla škoda, k jejíž výši dospěla na základě vyhodnocení dostupných statistických dat o počtu žádostí o udělení víza za účelem studia a za účelem ostatních vzdělávacích aktivit a o počtu skutečně udělených víz v období let 2017 – 2021, při srovnání počtů jejích studentů v jednotlivých letech a zohlednění zisku za jednoho studenta. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované dne , datum, , žalovaná však nárok žalobkyně odmítla.

3. Žalovaná neuznala žalobkyní uplatněný nárok a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla absenci splnění podmínek pro uplatnění nároku žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“). Především však namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, protože se oproti jednotlivým neúspěšným žadatelům neúčastnila ani řízení o udělení víza (vyjádření žalované na č. l. 182), ani řízení o zrušení jednotlivých Ochranných opatření (vyjádření na č. l. 359). Dále namítla, že žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala příčinnou souvislost mezi Ochrannými opatřeními na jedné straně a škodou žalobkyně na straně druhé, a to s ohledem na , podezřelý výraz, , a dále dostatečně netvrdila a neprokázala výši samotné škody, přičemž nepovažovala za opodstatněný ani její důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomie, který nemohl nahradit nedostatek jejich žalobních tvrzení.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná postupem podle § 69 odst. 1, 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZOVZ“), Ochrannými opatřeními, ve znění pozdějších modifikací těchto opatření, zakázala příjem nových žádostí o víza a nařídila přerušení všech probíhajících řízení o udělení víza a vyznačování již udělených víz do cestovních dokladů; to vše ve vztahu pouze k určité skupině cizinců, mimo jiné ve vztahu k účastníkům přípravných kurzů pro studium na českých vysokých školách, organizovaných akreditovanými jazykovými školami, tedy i žalobkyní. Správní žalobou ze dne , datum, a návrhy na zrušení opatření obecné povahy ze dne , datum, a , datum, žalobkyně navrhla u , Orgán veřejné moci, zrušení částí ochranných opatření žalované ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “), ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “), a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “). Z rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a dále z usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vzal soud prvního stupně za prokázané, že k žalobkyní podané žalobě byla z důvodu nedostatečného odůvodnění zrušena část odůvodnění ochranného opatření žalované ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “), a že řízení o zrušení části Opatření č. , hodnota, bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno, přičemž žalobkyně vyzvala dne , datum, žalovanou ke změně Opatření č. , hodnota, . V řízení před soudem prvního stupně bylo dále prokázáno, že rozsudkem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla z důvodu nedostatečného odůvodnění zrušena část ochranného opatření žalované ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “), nikoliv však k návrhu žalobkyně, nýbrž k návrhu šesti osob cizí státní příslušnosti. Šest osob cizí státní příslušnosti rovněž navrhlo , Orgán veřejné moci, správní žalobou ze dne , datum, zrušení části ochranného opatření žalované ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „Opatření č. , hodnota, “). Žalobkyně dne , datum, doručila žalované výzvu k zaplacení žalované částky z titulu ušlého zisku za akademický rok 2020/2021, kterou žalovaná posoudila a dne , datum, vyrozuměla žalobkyni, že tomuto nároku nevyhoví.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil ve smyslu závěrů rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a uzavřel, že Ochranná opatření žalované, vydaná podle § 69 odst. 1, 2 ZOVZ, představují rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, a že v obecné rovině se tak lze domáhat náhrady škody jimi způsobené, jsou-li shledána nezákonnými ve smyslu § 7 OdpŠk. Soud prvního stupně, vycházeje ze závěru o řádném uplatnění nároku žalobkyní u žalované podle § 15 odst. 2 OdpŠk, předestřel, že obligatorním předpokladem pro vyhovění nároku žalobkyně na náhradu škody je ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk využití všech žalobkyní dostupných prostředků ochrany jejich práv, mimo jiné podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Takto soud prvního stupně uzavřel, opíraje se i o závěr , Orgán veřejné moci, , vyjádřený ve vztahu k aplikaci zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při , podezřelý výraz, a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „, podezřelý výraz, “), v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle něhož osoba (o jejichž právech a povinnostech je mimořádným opatření rozhodováno – pozn. odvolacího soudu) „současně musí být osobou, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 , podezřelý výraz, ) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 , podezřelý výraz, ; (…) neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv“, přičemž z obdobné koncepce dle soudu prvního stupně, s odkazem na rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vychází rovněž již zmíněný § 8 odst. 3 OdpŠk. Uvedený požadavek, kladený na žalobkyni, je dle soudu zcela spravedlivý. V situaci, kdy žalobkyně měla za to, že bylo každé z Ochranných opatření vydáno v rozporu se zákonem, měla využít zákonem předpokládaný ochranný prostředek, neboť návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

6. Prismatem výše uvedeného soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně je oprávněná domáhat se nároku na náhradu škody pouze z Opatření č. , hodnota, a z Opatření č. , hodnota, , u nichž prokázala, že využila veškerých procesních prostředků k nápravě a u nichž podala návrhy na jejich zrušení k , Orgán veřejné moci, , přičemž ve vztahu ke zbylým Ochranným opatřením nic takového netvrdila. Za této situace je sice na místě přisvědčit jejímu tvrzení, že byla vydána další nezákonná rozhodnutí, žalobkyně však nesplnila obligatorní podmínku pro uplatnění nároku na škodu z nich vzniklé, a sice podmínku účastenství v řízení o jejich zrušení. Ve vztahu k tomuto závěru soud prvního stupně odkázal na usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vyvozující tentýž závěr ve vztahu k § 13 , podezřelý výraz, .

7. Ve vztahu k Opatření č. , hodnota, a k Opatření č. , hodnota, se soud prvního stupně dále zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi těmito opatřeními a vzniklou škodou a dále otázkou vzniku samotné škody. Vyložil žalobkyní formulovaný početní vzorec, na jehož základě žalobkyně dospěla k žalované částce (odvolací soud na takto soudem prvního stupně provedený výklad pro stručnost odkazuje – viz bod 45 odůvodnění napadeného rozsudku), a dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes jí poskytnuté poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ), netvrdila, tím spíše neprokázala, skutkové okolnosti svědčící o příčinné souvislosti mezi Opatřením č. , hodnota, a Opatřením č. , hodnota, na jedné straně a jí tvrzenou škodou na straně druhé. Stejně tak dostatečně netvrdila okolnosti jejího skutečného zisku za rozhodné období a jaký vliv na tento zisk měla předmětná opatření, a to i ohledem na její další podnikatelskou činnost, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytovala později neúspěšným žadatelům o azyl v , adresa, taktéž placené kurzy formou on-line výuky. Dle soudu prvního stupně se žalobkyně omezila na toliko obecné, nepodložené tvrzení, že žadatelé věděli o zákazu přijímání žádostí, a proto tak neučinili, byť z její strany nebylo doloženo nic na podporu tvrzení o poptávce po jejich službách v rozhodném období, snížené údajně v důsledku Ochranných opatření. Ze strany žalobkyně nebylo tvrzeno nic ani o relevantním trhu, na němž se pohybovala, ani o dalších v tu dobu významných okolnostech, tj. o míře vlivu , podezřelý výraz, . V obecné rovině soud prvního stupně konstatoval, že nárok na náhradu ušlého zisku nemohl být založen na nepodložené naději, že by k zisku došlo; bylo třeba, aby poškozený měl na zisk reálnou vyhlídku. Taková vyhlídka nebyla žalobkyní v řízení tvrzena, natož prokázána, proto soud prvního stupně neprováděl další dokazování ve vztahu k tvrzenému ušlému zisku.

8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci.

9. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve znění jejich pozdějších podání, a to z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř.

10. Podle žalobkyně soud prvního stupně předně nesprávně dovodil její aktivní legitimaci pouze ve vztahu k Opatření č. , hodnota, a Opatření č. , hodnota, s tím, že pouze ve vztahu k těmto opatřením žalobkyně využila veškerých procesních prostředků, včetně návrhu na zrušení daných opatření, k čemuž mělo i následně dojít. Skutečností však je, že Opatření č. , hodnota, sice bylo zrušeno po podání návrhu žalobkyně na zrušení tohoto opatření, avšak se tak stalo samotnou žalovanou, která jej nahradila opatřením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a řízení o návrhu žalobkyně tak bylo k jí učiněnému zpětvzetí zastaveno a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V tomto směru je proto napadený rozsudek vnitřně rozporný, dovozuje-li legitimaci žalobkyně toliko u opatření, která byla k jejím návrhům zrušena, byť se tak v jednom případě ani nestalo.

11. Dále žalobkyně vytkla soudu prvního stupně jeho nesprávný závěr o nesplnění její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Žalobkyně měla za to, že po poučení ze strany soudu prvního stupně uvedla další tvrzení a označila důkazy k příčinné souvislosti mezi Ochrannými opatřeními žalované a škodou jí vzniklou. Soud prvního stupně tedy postupoval nesprávně, pokud tato tvrzení opomenul a žalobkyní navržené důkazy neprovedl, a v napadeném rozsudku pouze poukázal na její nedostatečná tvrzení a důkazní návrhy.

12. Ve vztahu k příčinné souvislosti žalobkyně opakovaně odkázala na zprávy , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) z let 2021 a 2022, z nichž podle ní vyplývá závěr, že za poklesem v počtu žádostí o vízum a v počtu udělených víz za účelem ostatních vzdělávacích aktivit byla Ochranná opatření, které však nebyly provedeny k důkazu. Příčinnou souvislost žalobkyně dovozovala rovněž z odůvodnění Opatření č. , hodnota, , z něhož má zřetelně vyplývat záměr omezit některé činnosti, včetně pohybu osob, konkrétně studentů jazykových škol z rizikových oblastí, a to ve spojení s odůvodněním rozsudku , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , z něhož má být zřejmé, že žalobkyně byla v dané věci předmětným opatřením dotčena na jejím ústavně zaručeném právu na podnikání, což zakládá podle žalobkyně její aktivní legitimaci v této věci. K důkazu soud prvního stupně neprovedl ani anonymizovaný seznam studentů žalobkyně a aktuální přehled nabízených kurzů žalobkyně, a to k jejímu tvrzení, že žalobkyně poskytovala v rozhodné době roční jazykové kurzy pro osoby převážně z , adresa, atd. Přitom žalobkyně opakovaně v řízení před soudem prvního stupně tvrdila, že v zahraničí žádná taková omezení, mající vliv na úbytek studentů jako v případě Ochranných opatření, nebyla. K tomuto tvrzení navrhla důkaz dotaz na zastupitelské úřady zmíněných zemí v , adresa, , který soud prvního stupně nezajistil a neprovedl.

13. Ve vztahu ke vzniku a výši ušlého zisku vytkla žalobkyně soudu prvního stupně vnitřně rozporný závěr, dle něhož sice nedostatečně tvrdila výši ušlého zisku v relevantním období roku 2019 a let následujících, přičemž soud prvního stupně současně konstatoval nepotřebnost provádění dalších důkazů k výši škody, přestože žalobkyně navrhla k důkazu její daňová přiznání, a to i za rok 2019, a dále vypracování znaleckého posudku, jenž by obsahoval závěr o jejím dosavadním zisku pro pozdější určení zisku ušlého. Soud prvního stupně rovněž nesprávně uzavřel, že žalobkyně netvrdila, v jakém poměru by došlo ke snížení jejího zisku v návaznosti na využití možnosti studia tzv. on-line formou. Žalobkyně přitom v řízení před soudem prvního stupně argumentovala tím, že k poskytnutí on-line výuky sice přistoupila, avšak tento postup se projevil na úbytku počtu studentů v akademickém roce 2021/2022 oproti jinak dosažitelnému počtu o 58 %. Dále již před soudem prvního stupně upozornila, že srovnání počtu studentů, účastnících se on-line výuky, se zájemci o prezenční formu studia, není přiléhavé, neboť se jedná o odlišnou skupinu zájemců, kdy někteří z potenciálně prezenčních studentů zvolili tu strategii, že přes nabídku on-line výuky u žalobkyně raději zvolili prezenční výuku na vysokých školách, které Ochrannými opatřeními zasaženy nebyly.

14. Příčinnou souvislost a výši ušlého zisku ostatně žalobkyně odvozovala od již zmíněných dat obdržených od , Orgán veřejné moci, , která promítla v tabulce a grafu znázorňujících setrvalý nárůst počtu žádostí a dále počtu udělených víz v období mezi lety 2017 a 2018, a to ve dvou kategoriích dle účelu podání žádosti: a) „studium“, b) „ostatní vzdělávací aktivity“. Z dat má podle žalobkyně vyplývat rovněž pozvolný nárůst mezi lety 2018 a 2019 a dále razantní pokles v roce 2020, způsobený nespornou „uzávěrou“ na území , adresa, , a dále nárůst počtu žádostí a udělených víz v kategorii „studium“ v roce 2021, a to na úkor setrvalého úbytku žádostí a udělených víz v kategorii „ostatní vzdělávací aktivity“ v témže roce.

15. Napadený rozsudek je dle žalobkyně nad rámec výše uvedeného postaven na rovněž nesprávných právních závěrech soudu prvního stupně:

16. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o aktivní legitimaci žalobkyně pouze ve vztahu ke dvěma z dvaceti sedmi Ochranných opatření, neboť restriktivně a nepřiléhavě aplikoval závěry , Orgán veřejné moci, , vyjádřené v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž se zabýval odpovědností státu za škodu v souvislosti s opatřeními vydanými podle , podezřelý výraz, , nikoliv podle ZOVZ, podle něhož byl nárok žalobkyně v této věci posuzován. Odlišnost je třeba spatřovat především v oblasti specifického přezkumu dle § 13 , podezřelý výraz, oproti obecné úpravě správního řízení soudního v rámci ZOVZ. Jestliže tedy soud prvního stupně závěry výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu aplikoval, učinil tak v rozporu s následnými závěry téhož rozhodnutí , Orgán veřejné moci, , neboť z uvedeného rozsudku se mimo jiné podává, že podmínkou vzniku nároku na náhradu škody není ta skutečnost, že využití procesních prostředků ochrany poškozeného vede ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Soud prvního stupně přitom právě zrušením konkrétních opatření podmiňuje aktivní legitimaci žalobkyně ve vztahu k jednotlivým Ochranným opatřením (bod 43 odůvodnění napadeného rozsudku).

17. V této souvislosti, odkazujíce se na nález , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , žalobkyně v odvolání namítla, že naplnění podmínek odpovědnosti za škodu ve vztahu k nezákonnému opatření obecné povahy je třeba posuzovat materiálně. Předpokladem pro vznik nároku z takové odpovědnosti je využití procesních prostředků ochrany ze strany poškozeného, jejichž smyslem je dát najevo postoj poškozeného, že je dané opatření jako zásah škodlivý a zasahuje do jeho práv; prostředky ochrany musí být poškozenému dostupné a jejich využití musí být v daném případě po poškozeném spravedlivě požadované. Soud prvního stupně se však dle žalobkyně namísto materiálního posouzení nároku nesprávně omezil na nepřiléhavý výklad Nejvyššího soudu v jeho výše uvedeném rozsudku.

18. Žalobkyně ve smyslu nastíněného materiálního posouzení jí uplatněného nároku upozornila, že proti Ochranným opatřením brojila setrvale a opakovaně od srpna 2020, a to všemi tehdy dostupnými prostředky, z nichž byl zřejmý jí pociťovaný zásah Ochranných opatření do jejich práv. Správní žalobu ze dne , datum, sice podali studenti žalobkyně (v návaznosti na tehdy převažující, později , Orgán veřejné moci, překonaný právní závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k podaní správní žaloby), žalobkyně však celý proces iniciovala, koordinovala a financovala, přičemž i skladba a obsah žaloby odpovídaly žalobkyní dříve podané žalobě proti týmž opatřením. Žalobkyně pokládala za prostředek své obrany i korespondenci adresovanou žalované, v níž ji na diskriminační povahu opatření upozorňovala. Považovala za nepřiměřené vyžadovat po ní, aby pro aktivní legitimaci k náhradě škody z každého jednoho opatření musela právě ona navrhovat u soudu jeho zrušení a být v takovém řízení úspěšná. Poukázala přitom na nebezpečí plynoucí z možného zneužívání postupu, kdy orgány veřejné moci budou vydávat nezákonná opatření s takovou frekvencí, která znemožní jejich soudní přezkum, což by byl stav v právním státě nepřijatelný.

19. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

20. Na svých odvolacích námitkách žalobkyně setrvala rovněž při odvolacích jednáních, při nichž doplnila, že k nenapadení některých Ochranných opatření žalobou z její strany došlo mimo jiné v období Vánočních svátků a také v době, kdy dala žalované prostor pro komplexní změnu Ochranných opatření v důsledku zrušujících rozhodnutí , Orgán veřejné moci, . Žalobkyně znovu akcentovala, s odkazem na data , Orgán veřejné moci, , pokles žádostí o víza a udělených víz v kategorii „ostatní vzdělávací aktivity“ za současného vzestupu počtu žádostí a udělených víz v kategorii „studium“, což má dokladovat diskriminační charakter a objektivnost ztráty zájemců o její studium, kteří namísto toho čerpali služby u vysokých škol. Výpočet dlužné částky, vázaný mimo jiné na celkový počet víz v roce 2020, má být relevantním i proto, že se počty za daný rok shodují s daty za období roku 2019, což objektivizuje zjištění, že nedošlo k celkovému poklesu, nýbrž ke změně rozložení žadatelů, resp. k odlivu od jazykových škol ke školám vysokým.

21. K výzvě odvolacího soudu, směřující k tomu, jak žalobkyně dospěla z předmětných statistik k výši vlastního ušlého zisku, když nijak nereflektovala zájemce z jiných zemí, resp. zájemce hovořící jinými jazyky, než pro které pořádala kurzy právě žalobkyně, a dále jak v tomto směru zhodnotila žalobkyně jejich podíl na relevantním trhu, žalobkyně svou odvolací argumentaci doplnila v tom směru, že do statistik , Orgán veřejné moci, nijak nevstupují občané členských států Evropské unie, neboť tito dlouhodobé vízum nepotřebují, naproti tomu zájemci ze zemí postsovětského prostoru (tj. z oblasti relevantní pro žalobkyni – pozn. odvolacího soudu) tvoří statisticky převážnou skupinu zájemců o vízum, a to např. v roce 2021, což je dáno jazykovou i kulturní blízkostí , adresa, a těchto zemí. K rozčlenění statistik na kategorie „studium“ a „ostatní vzdělávací aktivity“ žalobkyně doplnila, že víza pro „studium“ zahrnují jak víza udělená za účelem studia v akreditovaném studijním programu na vysoké škole, tak víza vydaná za účelem účasti na pořádaných kurzech jazykové a odborné přípravy na vysoké škole; víza pro „ostatní vzdělávací aktivity“ pak představují víza udělená za účelem zejména jazykových kurzů pořádaných subjekty typu žalobkyně. Při tomto rozlišení lze na datech , Orgán veřejné moci, prokázat, že po celkovém poklesu udělených víz v roce 2020 došlo v roce 2021 u kategorie „studium“ k nárůstu dosahujícímu stav na úrovni roku 2017, u kategorie „ostatních vzdělávacích aktivit“ však v roce 2021 pokračoval pokles, a to o 17,35 % (tj. o 323 víz), na pouhých 3,06 %, tedy šlo o pokles na stav menší než v roce 2017, kdy celkový pokles činil, již výše uvedených 85 %. Ve srovnání s rokem 2019 pak šlo o pokles v rozsahu téměř 89 %. Žalobkyně podotkla, že , Orgán veřejné moci, podrobnější statistiku z hlediska konkrétních kategorií a účelů žádostí o víza neeviduje a poskytnutí takových informací by podléhalo režimu zákona č. 106/1999 Sb. a úhradě nákladů s tím spojených. V tomto směru žalobkyně znovu upozornila na její důkazní návrh znaleckým posudkem z oboru ekonomie.

22. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, která navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odkazujíce se na závěry , Orgán veřejné moci, , uvedené v jeho rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a v jeho usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve znění usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , žalovaná označila za správný jak závěr soudu prvního stupně o aktivní legitimaci žalobkyně toliko k Opatření č. , hodnota, a Opatření č. , hodnota, , tak i jeho následný závěr o nedostatečných tvrzeních žalobkyně ve vztahu ke vzniklé škodě a příčinné souvislosti mezi škodou a relevantními opatřeními. Ve vztahu k příčinné souvislosti je dle žalované nárok žalobkyně postaven na hypotetických tvrzeních a nedostatečně prokázaných ziscích z rozhodného období, a to při vědomí skutečnosti, že žalobkyně provozovala i tzv. on-line formu výuky, a to prokazatelně i pro později neúspěšné zájemce o vízum, tím spíše v době , podezřelý výraz, . K výši ušlého zisku, s odkazem na rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a na rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , žalovaná upozornila na nutnost prokázání konkrétních smluvních vztahů, v jejichž rámci měl žalobkyni vzniknout (resp. ujít – pozn. odvolacího soudu) zisk. Žalovaná nad rámec výše uvedeného poukázala na omezení konzulárních služeb v jedné z žalobkyní tvrzených zemí původu jejich studentů (v , adresa, ). Dovození ušlého zisku ze souhrnných statistik , Orgán veřejné moci, k uděleným vízům je dle žalované nepřiléhavé a nedostatečné. Žalobkyně nijak nereflektovala obecnost statistik, které zahrnují rovněž další skupiny zájemců o víza ze zbytku světa (např. , adresa, atd.), a ve vztahu k některým statistickým údajům uvedla nová tvrzení až v průběhu odvolacího řízení, což je v rozporu se zákonnou úpravou koncentrace řízení. Ve statistikách , Orgán veřejné moci, výše uvedené kategorie se vztahují toliko k účelu pobytu a nevypovídají nic o konkrétním typu vzdělávací činnosti daných žadatelů. Navíc i vysoké školy mohou poskytovat i tzv. „ostatní vzdělávací aktivity“, nezařazené do kategorie „studium“ (např. celoživotní vzdělávání nebo profesní programy). Dále za nesprávný považovala hypotetický předpoklad žalobkyně o tom, že by počet zájemců o vízum a o její kurzy nadále rostl, když dle týchž statistických údajů, doplněných o rok 2022 a roky následující, počty žádostí klesají. Tedy nárok žalobkyně byl založen na hypotetických předpokladech, opírajících se o zobecněné statistiky, a pomíjejících specifika rozhodné doby, obor podnikání žalobkyně a možné další důvody pro neudělení víza potenciálním studentům žalobkyně.

23. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

24. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. Z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, které adekvátně právně hodnotil. Postupoval rovněž v souladu s přiléhavou judikaturou zejména , Orgán veřejné moci, .

25. Pokud neprovedl všechny důkazy navržené žalobkyní, nemělo to za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyly provedeny důkazy, které nebyly pro právní posouzení sporu podstatné, a to z níže popsaných důvodů. Nejedná se tak o opomenuté důkazy ve smyslu judikatury vyšších soudů.

26. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

27. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně uvádí odvolací soud následující28. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby na náhradu škody způsobené Ochrannými opatřeními ve smyslu § 7 OdpŠk.

29. Žalobkyně argumentovala tím, že soud prvního stupně při posuzování otázky její aktivní věcné legitimace k uplatnění žalobního nároku aplikoval nesprávnou soudní judikaturu, na základě níž zohlednil pouze formální kritéria („využití procesních prostředků“ před vznikem nároku), avšak zcela pominul materiální přístup, na který apeluje judikatura , Orgán veřejné moci, , odkazujíce na skutečnost, že proti Ochranným opatřením žalované, které žalobkyně považovala za diskriminační, brojila soustavně, a to podáváním výzev žalované, žalobami a návrhy na jejich zrušení, včetně koordinovaných návrhů podaných jejími studenty.

30. Odvolací soud neshledal tuto námitku žalobkyně jako opodstatněnou.

31. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že Ochranná opatření žalované jsou opatřeními obecné povahy a představují rozhodnutí ve smyslu OdpŠk (rozsudek , Orgán veřejné moci, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, a z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a mohla se stát předmětem soudního přezkumu před správním soudem.32. , Orgán veřejné moci, v rozsudku z , datum, , sp. zn. , spisová značka, přiznal postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osobě, která byla žalobcem v řízení před správním soudem, v němž bylo správní rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Na uvedené rozhodnutí , Orgán veřejné moci, navázal , Orgán veřejné moci, rozsudkem z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru že „Mimořádná opatření vydaná , Orgán veřejné moci, v souvislosti s , podezřelý výraz, dle § 2 odst. 1 zákona č. 94/2021Sb. nebo dle § 80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb. jako opatření obecné povahy představují rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Za účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba považovat osobu, která sice nemohla být účastníkem řízení o vydání mimořádného opatření , Orgán veřejné moci, v souvislosti s , podezřelý výraz, , které je vydáváno bez řízení, ale nezákonným mimořádným opatřením bylo o jejích právech a povinnostech rozhodováno a současně v zákonem stanovené lhůtě využila možnost podat žalobu na zrušení mimořádného opatření pro nezákonnost“.

33. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně je oprávněna podle soudní judikatury , Orgán veřejné moci, (, spisová značka, a , spisová značka, ) se domáhat náhrady škody jen na základě Opatření č. , hodnota, z , datum, a č. , hodnota, z , datum, , proti nimž brojila v řízení před správním soudem žalobou. Ve vztahu k těmto opatřením soud prvního stupně správně shledal naplnění zákonných podmínek § 7 odst. 1 a § 8 odst. 3 OdpŠk. S tímto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje.

34. V řízení bylo totiž nade vši pochybnost prokázáno, že žalobkyně pouze ve vtahu k těmto opatřením využila možnosti dovozené soudní judikaturou a úspěšně brojila proti nim žalobou v soudním řízení před správním soudem (bod 11, 13 a 14 odůvodnění napadeného rozsudku, rozsudek , Orgán veřejné moci, z , datum, , č. j. , spisová značka, , usnesení , Orgán veřejné moci, z , datum, , č. j. , spisová značka, ).

35. K výtce žalobkyně, že Opatření č. , hodnota, z , datum, nebylo zrušeno v soudním řízení, ale samotnou žalovanou, která toto opatření nahradila opatřením z , datum, , odvolací soud uvádí, že tato skutečnost, kterou soud prvního stupně promítl do svých správných skutkových zjištění (viz bod 14 odůvodnění napadeného rozsudku) nemohla nic změnit na správném závěru soudu prvního stupně, že ve vztahu k tomuto opatření svědčila žalobkyni aktivní věcná legitimace, neboť proti němu sama a v zákonné lhůtě k podání správní žaloby brojila v řízení před správním soudem; tedy naplnila požadavky plynoucí ze soudní judikatury , Orgán veřejné moci, (, spisová značka, ), byť de facto ke zrušení tohoto opatření došlo jiným způsobem (neformálním), a to tím, že jej žalovaná nahradila jiným opatřením, kterým již reagovala na výtky žalobkyně (viz bod 5 odůvodnění usnesení , Orgán veřejné moci, z , datum, , č. j. , spisová značka, ), což se odrazilo v rozhodnutí správního soudu, jímž bylo řízení o této správní žalobě zastaveno a žalobkyni bylo proti žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věta druhá s. ř. s., když správní soud shledal nezpochybnitelnou příčinnou souvislost mezi zpětvzetím návrhu a vydáním nového opatření obecné povahy, tj. chováním žalované v řízení před správním soudem, která založila, ve spojení s následnou změnou úpravy vedoucí k uvolnění původně prakticky plošných restrikcí v dané oblasti, důvodnost správní žaloby podané žalobkyní.

36. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dodává, že , Orgán veřejné moci, v rozsudku z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaném pod č. 41/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je tudíž závazný se svými závěry pro rozhodovací činnost nalézacích soudů, odmítl názor, že aktivní legitimaci k domáhání se nároku na odškodnění za nezákonná mimořádná opatření, ať již vydávaná podle ZOVZ či podle , podezřelý výraz, , má každá osoba, která sice byla oprávněna mimořádné opatření u soudu napadnout, ale zůstala pasivní a neučinila tak, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Tyto závěry pak akceptoval v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i , Orgán veřejné moci, (k tomu srovnej bod 7 odůvodnění usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

37. Ke stejnému názoru dospěl , Orgán veřejné moci, i v rozsudku z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

38. Jinými slovy řečeno judikatura , Orgán veřejné moci, odpovědnost státu za opatření, vydávaná podle , podezřelý výraz, či podle ZOVZ, podle OdpŠk dovodila a setrvala jen na požadavku jejich zrušení pro nezákonnost a na požadavku účastenství poškozeného, které lze dovodit jen z následného uplatnění práv poškozeného u správního soudu. Na tomto závěru pak nemůže nic změnit argumentace žalobkyně, že koordinovala žalobní návrhy podané jejími studenty proti Ochranným opatřením (k tomu srovnej bod 9 odůvodnění usnesení , Orgán veřejné moci, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které obstálo i z pohledu podané ústavní stížnosti – usnesení , spisová značka, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).39. , Orgán veřejné moci, v nálezu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, konstatoval, že jednou z podmínek podle § 8 odst. 3 OdpŠk je vyčerpání všech procesních prostředků, které k ochraně práva poškozenému právní řád nabízí, ledaže jde o případ zvláštního zřetele hodný. K podmínce vyčerpání opravných prostředků v souvislosti s opatřením obecné povahy se , Orgán veřejné moci, vyjádřil také v nálezu sp. zn. , spisová značka, . Její vyžadování vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Vyčerpáním opravných prostředků dává aktivně legitimovaná osoba jasně najevo, že příslušné opatření obecné povahy vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit (bod 29 nálezu sp. zn. , spisová značka, ).

40. Pokud žalobkyně v odvolání vytkla soudu prvního stupně formalistický přístup při řešení této otázky odkazujíce na nálezy , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, s argumentací, že od srpna 2020 soustavně a průběžně brojila proti ochranným opatřením žalované výzvami a návrhy na zrušení inkriminované části, včetně koordinovaných návrhů podávaných jejími studenty v době, kdy byla sporná její přímá legitimace, tak odvolací soud poznamenává, že , Orgán veřejné moci, již v nálezu , spisová značka, uzavřel, že jsou-li dány okolnosti zvláštního zřetele hodné, je možné od uvedeného požadavku upustit a tvrdí-li žalobce, který nepodal návrh na zrušení opatření obecné povahy, naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které návrh nepodal, je povinností soudu se s jejich případnou existencí řádně vypořádat, zejména zohlednit, z jakých důvodů žalobce takový návrh nepodal, zda měl aktivní vliv na podání návrhu, na jehož základě bylo opatření obecné povahy zrušeno a případně na argumentaci v něm použitou. Tyto úvahy pak , Orgán veřejné moci, podpořil ve svém dalším nálezu sp. zn. , spisová značka, .

41. Podle názoru odvolacího soudu žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně existencí důvodu zvláštního zřetele hodných ve smyslu nálezové judikatury , Orgán veřejné moci, blíže neargumentovala a teprve v odvolání (v rozporu se zásadou § 205a o. s. ř.) odkázala na nález , Orgán veřejné moci, , spisová značka, a závěry z něj plynoucí s vysvětlením, že aktivně brojila proti všem zmíněným opatřením žalované a domáhala se zrušení jejich částí, která posléze ve správním řízení byla zrušena z důvodu nedostatečného odůvodnění Ochranného opatření, resp. následně došlo ze strany žalované k požadované úpravě Ochranného opatření.

42. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud poukazuje na rozsudek , Orgán veřejné moci, z , datum, sp. sp. , spisová značka, , ve kterém , Orgán veřejné moci, vyslovil následující: „Přijetí (nijak neodůvodněného) názoru vyjádřeného v uvedeném nálezu , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, o tom, že za účastníka řízení je třeba považovat i osobu, která opatření obecné povahy před správními soudy nenapadla, a to třeba proto, že jí ještě neuplynula lhůta k podání správní žaloby, by ve svém důsledku vedlo k tomu, že stát bude odpovídat za újmu způsobenou opatřením obecné povahy, které bude zrušeno před uplynutím lhůty k jeho napadení správní žalobou, úplně všem osobám, jichž se účinky daného opatření obecné povahy dotkly. Takový závěr by měl nejen dramatické dopady do státního rozpočtu, ale s ohledem na obecnost úpravy v § 7 odst. 1 OdpŠk by zásadním způsobem měnil jeho aplikaci i ve vztahu ke všem ostatním situacím, ve kterých by stát měl odpovídat za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím osobě, která nebyla účastníkem řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Tím by došlo k vyprázdnění podmínky účastenství v § 7 odst. 1 OdpŠk, neboť za účastníka řízení aktivně legitimovaného k náhradě újmy proti státu by mohl být považován každý, kdo nebyl účastníkem řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných, typicky proto, že jím být nemohl. Náhrady újmy by se tak například v situaci trestního stíhání, které neskončilo odsouzením, mohl domáhat nejen obviněný, ale všechny osoby, které se trestním stíháním cítily být dotčeny (zde je zjevný rozpor s nálezem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedeného je patrná nesprávnost závěrů zmíněného nálezu , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, “.

43. Odvolací soud se výtkami žalobkyně proti závěru soudu prvního stupně o nedostatku její aktivní legitimace ve vtahu ke zbývajícím 25 Ochranným opatřením již nezabýval také z toho důvodu, že ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně přes řádné poučení neunesla břemeno tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi Ochrannými opatřeními vydávanými žalovanou v akademickém roce 2020/2021 a vzniklou škodu v podobě ušlého zisku způsobeného nižším počtem studentů, vycházejíce z počtu žádosti o udělení víza za účelem studia a ostatních vzdělávacích aktivit a počtu udělených víz.

44. K argumentaci žalované v otázce právního posouzení žalovaného nároku vycházejícího z Ochranných opatření žalované vydávaných podle ZOVZ odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně o posouzení žalovaného nároku podle OdpŠk, když zákon o ochraně veřejného zdraví s náhradou škody nepočítá. Lze sice připustit, že ochranná opatření vydávaná žalovanou postupem podle § 69 odst. 1 ZOVZ by bylo možné z hlediska materiálního posoudit jako krizová opatření, nicméně odpovědnost z nich nelze vztáhnout pod krizový zákon č. 240/2000 Sb. (navíc podle tohoto zákona náhrada ušlého zisku vůbec nepřichází v úvahu – k tomu srovnej rozsudek , Orgán veřejné moci, z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), ani pod , podezřelý výraz, č. 94/2021, který sice připouští odpovědnost státu za škodu, ale jen v časově ohraničeném rozsahu. Aplikace zákona č. 82/1998 Sb. byla proto v posuzované věci zcela namístě.

45. K absenci rozhodných skutkových tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a Ochrannými opatřeními, které vydala žalovaná v akademickém roce 2020/2021.

46. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci musí být majetková újma způsobená tím, že tento individuální právní akt zasáhl do průběhu děje vedoucího k určitému zisku. Tedy, že takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jen tehdy by byla taková ztráta reálně ušlým ziskem ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do , datum, (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák. – pozn. odvolacího soudu), případně § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od , datum, , a podmínka odpovědnosti státu v podobě vzniku škody by tak byla naplněna (srov. rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ).

47. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodní událost (zde nezákonné rozhodnutí) a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána; právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

48. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že aby soud mohl posoudit splnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti státu za škodu, která měla žalobkyni vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonnými Ochrannými opatřeními, musela by žalobkyně nejprve tvrdit všechny rozhodné skutečnosti, jenž by mohly naplnit všechny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu vzniklou v důsledku nezákonných Ochranných opatření z hlediska hmotného práva, tj. včetně vymezení všech rozhodných skutkových okolnosti o příčinné souvislosti mezi těmito nezákonnými rozhodnutími a vznikem tvrzeného ušlého zisku na straně žalobkyně.

49. Závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení stran příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a Ochrannými opatřeními, shledal odvolací soud jako správný a stejně tak shledal jako správný i postup soudu prvního stupně, který z tohoto důvodu již neprovedl (zamítl) důkazy, které žalobkyně navrhla k prokázání svých nedostatečných skutkových tvrzení, neboť za této procesní situace by provedení navrhovaných důkazů bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto nemohla obstát odvolací námitka žalobkyně, že soud prvního stupně neprovedl důkazy ke zjištění příčinné souvislosti, protože je notorietou, že důkazy nelze kompenzovat nedostatek rozhodných skutkových tvrzení.

50. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bod 45, ve kterém soud prvního stupně popsal, na základě, jakých skutkových tvrzení žalobkyně dovozovala tvrzený ušlý zisk v akademickém roce 2020/2021, jenž měl mít původ v Ochranných opatřeních vydaných žalovanou, a následně vysvětlil, proč tato tvrzení žalobkyně shledal nedostatečnými. Pro stručnost odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 46–48.

51. K výtce žalobkyně, že jí soud prvního stupně nedostatečně poučil o nedostatku skutkových tvrzení o příčinné souvislosti, je třeba uvést, že není důvodná, neboť žalobkyni se dostalo řádného poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne , datum, , při němž byla žalobkyně konkrétně poučena, aby uvedla, že nebýt Ochranných opatření zájemci o přípravný jazykový kurz ke studiu na vysokých školách u žalobkyně by požádali o víza, bylo by jim vyhověno, přihlásili by se ke studiu u žalobkyně a mohli se ho také účastnit (vycestovat ze své země), a následně při jednání dne , datum, , kdy bylo žalobkyni sděleno, že neunáší břemeno tvrzení o své aktivní legitimaci a o příčinné souvislosti.

52. Protože žalobkyně poté argumentovala tím, že by měla být ze strany soudu poučena o tom, v čem jsou její tvrzení nedostatečná, byl ji ještě odvolacím soudem poskytnut časový prostor k doplnění konkrétních tvrzení. Žalobkyně v podání z , datum, opětovně z hlediska svých tvrzení odkázala na ucelenou interpretaci statistik , Orgán veřejné moci, o pobytu cizinců na území , adresa, v letech 2017-2021, resp. o žádostech o víza a o udělených vízech, s tím, že většina tvrzení již obsahovala žaloba, vycházejíce výlučně z dat žalované , adresa, , resp. jejích organizační složek.

53. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provozovala jazykovou školu v rámci níž poskytovala roční jazykové kurzy a odbornou přípravu ke studiu vysoké školy v českém jazyce pro zahraniční studenty především z , adresa, , a to prezenční i distanční formou (on line výuka). Ochranná opatření vydaná žalovanou v období akademického roku 2020/2021 obsahovala zákaz přijímání nových žádostí o víza pro zájemce přípravných kurzů pro studium na české vysoké škole organizovaných akreditovanými jazykovými školami.

54. Žalobkyně dovozovala existenci příčinné souvislosti z několika pilířů, které společně podle jejího přesvědčení tvoří kauzální nexus. V prvé řadě vycházela z odůvodnění Ochranných opatření, jejímž cílem bylo zamezit vstupu studentů přípravných kurzů jazykových škol, odůvodnění zrušujících soudních rozhodnutí, v níž bylo konstatováno, že Ochrana opatření zasáhla do práv žalobkyně na podnikání, tedy do její majetkové sféry, dále z oficiálních statistik , Orgán veřejné moci, o žádostech o víza a o udělených vízech, z nichž plyne, že v roce 2021 se celkový počet cizinců příchozích za vzdělávacími účely vrátil téměř na úroveň roku 2017, avšak došlo k výraznému strukturálnímu posunu, kdy kategorie „ostatní vzdělávací aktivity“ poklesla ve prospěch kategorie „studium“, a z výroční zprávy o migraci , Orgán veřejné moci, za roky 2021 a 2022, z níž plyne, že pokles víz udělených za účelem „ostatních vzdělávacích aktivit“ byl způsoben Ochrannými opatřeními žalované. Podle žalobkyně podrobnější členění kategorie „ostatní vzdělávací aktivity“ neexistuje a za této situace měla žalobkyně za to, že další objasnění skutkového stavu již nemůže zajistit, a proto tíží vysvětlovací povinnost žalovanou.

55. Odvolací soud neshledal jako důvodnou výtku žalobkyně z hlediska její polemiky k břemenu tvrzení a vysvětlovací povinnosti žalované, neboť je to žalobkyně, která byla povinna vymezit žalobní nárok po stránce skutkové tak, aby mohlo dojít ke správnému právnímu posouzení žalovaného nároku z hlediska hmotného práva, a byla to žalobkyně, která pouze obecně (vágním způsobem) tvrdila, v čem tkví příčinná souvislost mezi Ochrannými opatřeními žalované a jí vzniklou škodou v podobě ušlého zisku. Kauzální nexus žalobkyně z hlediska skutkových tvrzení nedoplnila ani po řádném poučení soudem prvního stupně. Neuvedla totiž v duchu řádného zákonného poučení konkrétní vážné zájemce o studium přípravného jazykového kurzu v rozhodném období, kterým by bylo Ochranným opatřením žalované zamezeno (znemožněno) podat žádost o víza, v níž by byli úspěšní, a kteří by poté i nastoupili u žalobkyně ke studiu jazykového kurzu, majíce přitom na zřeteli, že ochranná opatření vydávaná k zamezení šíření , podezřelý výraz, byla činěna i mimo území ČR, že v rozhodném období byla značným způsobem omezena doprava, a to nejen letecká, a byla činěna i jiná restriktivní opatření, která omezovala volný pohyb osob mimo území daného státu. Žalobkyně v tomto směru operovala převážně obecnými statistikami , Orgán veřejné moci, o žádostech o víza, které zahrnují velké množství vzdělávacích aktivit, nezohledňují, z jaké země jsou žadatelé o vízum, jazyk výuky přípravného kurzu ani konkrétní vzdělávací náplň, nemají tedy podle přesvědčení odvolacího soudu žádnou vypovídací hodnotu ve vtahu k typu podnikání žalobkyně.

56. Z konstantní judikatury , Orgán veřejné moci, upínající se k ušlému zisku (sp. zn. , spisová značka, ) přitom plyne, že ušlý zisk nesmí být jen hypotetický, musí vycházet z konkrétních, reálně uskutečnitelných obchodů a musí zohlednit i náklady, které by bylo nutné vynaložit.

57. Žalobkyní dovozovaný rozdíl mezi počtem udělených víz a počtem nově zapsaných studentů byl nepochybně ovlivněn celou řadou skutečností a zcela určitě automaticky neznamená, že se jednalo o studenty přípravných kurzů jazykových škol, zejména pro rusky mluvící zájemce. Obecné konstatování, že Ochranná opatření žalované dopadla na určitou část zájemců o studium přípravných jazykových kurzů pro rusky mluvící zájemce tak, že nepodali žádost o vízum a nepřihlásili se u žalobkyně ke studiu, není schopné nahradit uvedení zcela konkrétních požadovaných údajů. Není přitom povinností soudu vést žalobkyni prostřednictvím poučovací povinnosti tak, aby žalobkyni sdělil, jaké konkrétní skutečnosti má vylíčit, protože by tím porušil procesní rovnost účastníků řízení. Jinými slovy řečeno žalobkyně neuvedla žádné konkrétní zájemce, kteří by s ní při pravidelném (obvyklém) běhu událostí, nebýt vydaných Ochranných opatření, uzavřeli smlouvu o studiu přípravného jazykového kurzu na vysoké školy pro akademický rok 2020/2021.

58. Z výše uvedených důvodů je závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a Ochrannými opatřeními, které žalovaná vydala v akademickém roce 2020/2021, věcně správný.

59. Z výše popsaných důvodů rozhodl soud prvního stupně správně zamítnutím žaloby, a proto byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen podle § 219 o. s. ř., a to včetně věcně správného nákladového výroku60. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla také v odvolacím řízení v plném rozsahu úspěšná, a proto jí náleží vůči žalobkyni právo na náhradu jejich nákladů, které spočívají ve čtyřech paušálních náhradách po 450 Kč podle vyhlášky 254/2015 Sb. a v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , a to za vyjádření k odvolání žalobkyně a vyjádření ze dne , datum, a za účast u odvolacího jednání dne , datum, a , datum, .