28 C 157/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 11 394 669 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 11 394 669 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 394 669 Kč s příslušenstvím, která představuje škodu v podobě ušlého zisku, která žalobkyni vznikla v důsledku ochranných opatření vydávaných žalovanou v období roku 2020 a 2021. Žalobu odůvodnila tím, že v daném období byla za strany žalované vydávána ochranná opatření v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, v jejichž důsledku došlo mj. k zásadnímu omezení vstupu cizinců na území České republiky. K uvedeným omezením, tedy ke způsobení škody žalobkyni, došlo v důsledku následujících ochranných opatření: č. j. MZDR 20599/2020-25/MIN/KAN ze dne 24. 8. 2020, s účinností od 25. 8. 2020 do 21. 9. 2020, na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 767 222,10 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-30/MIN/KAN ze dne 18. 9. 2020 s účinností od 21. 9. 2020 do 5. 10. 2020, na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 397 818,87 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-32/MIN/KAN ze dne 2. 10. 2020 s účinností od 5. 10. 2020 do 9. 11. 2020 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 994 547,17 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-34/MIN/KAN ze dne 3. 11. 2020 s účinností od 9. 11. 2020 do 17. 11. 2020, na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 227 325,07 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-37/MIN/KAN ze dne 16. 11. 2020 s účinností od 17. 11. 2020 do 3. 12. 2020 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 454 650,13 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-40/MIN/KAN ze dne 30. 11. 2020 s účinností od 3. 12. 2020 do 18. 12. 2020 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 426 234,50 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-43/MIN/KAN ze dne 14. 12. 2020 s účinností od 18. 12. 2020 do 20. 12. 2020 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 56 831,27 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-45/MIN/KAN ze dne 20. 12. 2020 s účinností od 20. 12. 2020 do 5. 1. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 454 650,13 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-46/MIN/KAN ze dne 4. 1. 2021 s účinností od 5. 1. 2021 do 1. 2. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 767 222,10 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-51/MIN/KAN ze dne 1. 2. 2021 s účinností od 1. 2. 2021 do 5. 2. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 113 662,53 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-53/MIN/KAN ze dne 3. 2. 2021 s účinností od 5. 2. 2021 do 15. 2. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 284 156,33 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-56/MIN/KAN ze dne 14. 2. 2021 s účinností od 15. 2. 2021 do 1. 3. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 397 818,87 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-60/MIN/KAN ze dne 26. 2. 2021 s účinností od 1. 3. 2021 do 19. 3. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 511 481,40 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-63/MIN/KAN ze dne 15. 3. 2021 s účinností od 19. 3. 2021 do 5. 4. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 483 065,77 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN ze dne 3. 4. 2021 s účinností od 5. 4. 2021 do 27. 4. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 625.143,94 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-73/MIN/KAN ze dne 26. 4. 2021 s účinností od 27. 4. 2021 do 4. 5. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 198 909,43 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-76/MIN/KAN ze dne 3. 5. 2021 s účinností od 4. 5. 2021 do 15. 5. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 312 571,97 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-79/MIN/KAN ze dne 14. 5. 2021 s účinností od 15. 5. 2021 do 1. 6. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 483 065,77 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-83/MIN/KAN ze dne 28. 5. 2021 s účinností od 1. 6. 2021 do 21. 6. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 568 312,67 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-87/MIN/KAN ze dne 16. 6. 2021 s účinností od 21. 6. 2021 do 1. 7. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 284 156,33 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-91/MIN/KAN ze dne 29. 6. 2021 s účinností od 1. 7.2021 do 9. 7. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 227 325,07 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-96/MIN/KAN ze dne 2. 7. 2021 s účinností od 9. 7. 2021 do 19. 7. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 284 156,33 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-99/MIN/KAN ze dne 16. 7. 2021 s účinností od 19. 7. 2021 do 31. 7. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 340 987,60 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN ze dne 30. 7. 2021 s účinností od 31. 7. 2021 do 23. 8. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 653 559,57 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN ze dne 17. 8. 2021 s účinností od 23. 8. 2021 do 1. 9. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 255 740,70 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN ze dne 30. 8. 2021 s účinností od 1. 9. 2021 do 11. 9. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 284 156,33 Kč, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN ze dne 10. 9. 2021 s účinností od 11. 9. 2021 do 30. 9. 2021 na základě kterého žalobkyni vznikla škoda 539 897,03 Kč. Žalobkyně nárok uplatnila u žalované dne 26. 4. 2023.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok ve formě ušlého zisku, nicméně žalovaná neshledala naplnění předvídaných dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále uvedla, že mimořádná opatření nebyla opatřeními obecné povahy, nýbrž jiným právním předpisem, za který nelze uplatňovat náhradu škody způsobenou výkonem veřejné moci. I kdyby se však jednalo o opatření obecné povahy nelze je považovat za nezákonné rozhodnutí. Žalovaná namítla i absenci aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně nesplňuje podmínku procesního účastenství, neboť mimořádná opatření žalované byla vydána bez návrhu. Žalovaná pak vyjádřila přesvědčení, že účastenství nelze přiznat ani osobě, která se domáhala zrušení mimořádných opatření. Žalovaná poukázala na mimořádnost okolností, za kterých byla opatření přijímána, podobnost s krizovým zákonem a absenci individuální aplikace práva. Žalovaná zmínila i nutnost zabránit rozvratu státních financí, když odmítla, že by kromě schválené ekonomické pomoci mohla být požadována další škoda či nemajetková újma z mimořádných opatření žalované, které byly zrušeny jen pro formální nedostatky. Žalovaná dále namítala absenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a dotčenými opatřeními a sporovala i samotnou výši tvrzené škody.

3. Soud následně vyzval žalobkyni, aby uvedla, zda podle § 13 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii COVID-19, podala návrh na soudní přezkum ochranných opatření, ze kterých vyvozuje vznik škody.

4. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 26. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku ve výši 11 394 669 Kč za období akademického roku 2020/2021. Z doručenky na čl. 116 spisu bylo zjištěno, že žalované byla doručena žádost o náhradu škody téhož dne, tj. 26. 4. 2023.

5. Z vyrozumění o posouzení žádosti ze dne 26. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná vyrozuměla žalobkyni, že dne 27. 4. 2023 byla žalované doručena žádost o náhradu škody ze dne 26. 4. 2023, přičemž žalovaná žalobkyni sdělila, že jejímu návrhu nelze vyhovět.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu týkající se ochranného opatření žalované ze dne 31. 7. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-20/MIN/KAN.

7. Ze správní žaloby ze dne 18. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 24. 8. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-25/MIN/KAN.

8. Ze správní žaloby ze dne 4. 2. 2021 bylo zjištěno, že šest osob cizí národnosti podalo k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 1. 2. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-51/MIN/KAN.

9. Z návrhu na zrušení části opatřené obecné povahy ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN.

10. Z výzvy ze dne 13. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k neprodlené změně ochranného opatření žalované ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN.

11. Z návrhu na zrušení části opatřené obecné povahy ze dne 15. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze návrh na zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že k návrhu 6 osob cizí státní příslušnosti došlo ke zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 3. 4. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN, a to z důvodu nedostatečného odůvodnění mimořádného opatření. Z důvodu možného vydání obdobného opatření s řádným odůvodněným soud ochranné opatření zrušil s účinky k 6. 5. 2021 od 00:00 hodin.

13. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2021, č. j. 18 A 70/2021-130 bylo zjištěno, že k návrhu žalované došlo ke zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 30. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN, a to z důvodu nedostatečného odůvodnění mimořádného opatření. Z důvodu možného vydání obdobného opatření s řádným odůvodněným soud ochranné opatření zrušil s účinky k 11. 9. 2021 od 00:00 hodin.

14. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 15 A 80/2021-139 bylo zjištěno, že k návrhu žalované došlo k zastavení řízení o zrušení části ochranného opatření žalované ze dne 10. 9. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN, neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět z důvodu, že v mezidobí po podání žaloby došlo k požadované úpravě ochranného opatření.

15. Z informace o důvodech neudělení dlouhodobého víza z dubna 2019 soud zjistil, že žalovaná obdržela dne 4. 3. 2019 žádost státní příslušnice Ukrajiny o udělení dlouhodobého víza za účelem „ostatní“, přičemž žadatelka uvedla a doložila potvrzení o přijetí k absolvování kurzu češtiny u žalobkyně v období od 12. 9. 2019 do 29. 2. 2020. Žalovaná z důvodu nedostatečné znalosti žadatelky o studiu v ČR žádost zamítla s tím, že se nepodařilo ověřit údaje týkající se deklarovaného účelu pobytu.

16. Ze záznamu o pohovoru se žadatelem o dlouhodobé vízum ze dne 18. 7. 2022 bylo zjištěno, že dne 10. 6. 2022 podal žadatel žádost o dlouhodobé vízum, přičemž při pohovoru uvedl, že se přihlásila do výuky u žalované, kurz začal již 6. 1. a končí uprostřed září. Protože z důvodu nepokojů žadatelka nemohla přijet do ČR, zajistila jí žalovaná online výuku.

17. Z ochranného opatření č. j. MZDR 20599/2020-25/MIN/KAN ze dne 24. 8. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-30/MIN/KAN ze dne 18. 9. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-32/MIN/KAN ze dne 2. 10. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-34/MIN/KAN ze dne 3. 11. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-37/MIN/KAN ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-40/MIN/KAN ze dne 30. 11. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-43/MIN/KAN ze dne 14. 12. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-45/MIN/KAN ze dne 20. 12. 2020, č. j. MZDR 20599/2020-46/MIN/KAN ze dne 4. 1. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-51/MIN/KAN ze dne 1. 2. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-53/MIN/KAN ze dne 3. 2. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-56/MIN/KAN ze dne 14. 2. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-60/MIN/KAN ze dne 26. 2. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-63/MIN/KAN ze dne 15. 3. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN ze dne 3. 4. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-73/MIN/KAN ze dne 26. 4. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-76/MIN/KAN ze dne 3. 5. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-79/MIN/KAN ze dne 14. 5. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-83/MIN/KAN ze dne 28. 5. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-87/MIN/KAN ze dne 16. 6. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-91/MIN/KAN ze dne 29. 6. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-96/MIN/KAN ze dne 2. 7. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-99/MIN/KAN ze dne 16. 7. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-104/MIN/KAN ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-109/MIN/KAN ze dne 17. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN ze dne 30. 8. 2021, č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN ze dne 10. 9. 2021 soud zjistil, že v období od 25. 8. 2020 do 30. 9. 2021 žalovaná nařídila postupem podle § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „z. o v. z.“), zákaz přijímání nových žádostí o víza a přerušení všech probíhajících řízení o udělení víza a vyznačování již udělených víz do cestovních dokladů, přičemž tyto zákazy byly průběžně v uvedeném období modifikovány tak, že se vztahovali jen na určité skupiny cizinců, a to i na účastníky přípravných kurzů pro studium na české vysoké školy organizovaných akreditovanými jazykovými školami.

18. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

19. Soud dále k důkazu zamítl provést daňová přiznání žalobkyně, znalecký posudek z oboru ekonomika, a další navržené důkazy v podání žalobkyně ze dne 18. 6. 2025, neboť nebyly relevantní a byly nadbytečné s ohledem na nedostatek tvrzení žalobkyně ohledně příčinné souvislosti, soud tak ani neměl důvod provádět důkazy týkající se výše škody.

20. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

21. Soud učinil tento skutkový závěr, že žalobkyni není důvodu nevěřit, že se jí vydaná ochranná opatření dotkla. Na některá ochranná opatření z důvodu jejich zrušení Městským soudem v Praze lze hledět jako nezákonná rozhodnutí, jak bylo zjištěno z provedených rozsudků Městského soudu v Praze. Nicméně žalobkyně nemůže žádat náhradu nemajetkové újmy ze všech nezákonných ochranných opatření, když u části jí nesvědčí podmínka účastenství na těchto nezákonných rozhodnutích, když se aktivně nedomáhala jejich soudního přezkumu.

22. Soud posoudil věc právně následovně:

23. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

27. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

30. Podle § 80 odst. 1 písm. h) z. o v. z. Ministerstvo zdravotnictví k ochraně a podpoře veřejného zdraví stanoví ochranná opatření před zavlečením vysoce nakažlivých infekčních onemocnění a při rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví, a rozhoduje o jejich ukončení.

31. Podle § 94a odst. 2 z. o v. z. opatření na úseku na úseku předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, ochrany veřejného zdraví před nebezpečnými a z nebezpečnosti podezřelými výrobky a vodami podle § 80 odst. 1 písm. h) vydá příslušný orgán ochrany veřejného zdraví jako opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy. Toto opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem vyvěšení na úřední desce orgánu ochrany veřejného zdraví, který opatření vydal, a vyvěšuje se na dobu nejméně 15 dnů. Jde-li o opatření obecné povahy Ministerstva zdravotnictví, zašle je Ministerstvo zdravotnictví též krajským hygienickým stanicím, které jsou povinny jej bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů.

32. Podle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.) návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.

33. Soud věc právně posoudil podle OdpŠk, když Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 414/2023, uvedl, že po nabytí účinnosti pandemického zákona (tj. od 27. 2. 2021), bylo Ministerstvo zdravotnictví oprávněno vydávat mimořádná opatření v souvislosti s epidemií COVID-19 buď dle § 2 odst. 1 pandemického zákona, nebo dle § 80 odst. 1 písm. g) z. o v. z. s tím, že možný obsah mimořádných opatření byl vymezen v § 2 odst. 2 pandemického zákona a v § 69 odst. 1 z. o v. z. V obou případech se jednalo o opatření obecné povahy, které bylo vydáváno bez řízení o návrhu takového opatření (§ 3 odst. 6 pandemického zákona a § 94a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví) a podléhalo soudnímu přezkumu, jenž v případě mimořádných opatření dle § 2 odst. 2 pandemického zákona a dle § 69 odst. 1 písm. b) a i) z. o v. z. probíhal dle § 13 pandemického zákona. Nejvyšší soud dospěl v citovaném rozsudku k závěru, že tato mimořádná opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví v souvislosti s epidemií COVID-19 jako opatření obecné povahy představují rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Z toho plyne, že jejich adresát se může domáhat náhrady ušlého zisku ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., došlo-li k pravomocnému zrušení opatření pro nezákonnost nebo k jeho změně příslušným orgánem.

34. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že byla ochranná opatření vydána taktéž postupem podle § 94 odst. 2 z. o v. z. jako opatření obecné povahy, tedy bez řízení o návrhu opatření obecné povahy a analogicky je tak třeba postupovat dle výše uvedeného bodu 33., kdy ovšem toto řízení nepodléhá soudnímu přezkumu dle § 13 pandemického zákona, ale soudní přezkum probíhá dle § 101a s. ř. s. V této situaci, kdy není možné definici poškozeného nezákonným rozhodnutím opřít o postavení účastníka v řízení, je aktivně legitimován každý, komu tímto rozhodnutím vznikla škoda. I na projednávanou věc však dopadá zásada stanovená v § 8 odst. 3 OdpŠk, tedy zda poškozený v zákonem stanovených lhůtách využil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což je v tomto případě právě žaloba na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s.

35. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

36. Za odpovědnostní titul je tak v daném případě nutno považovat ochranná opatření žalované č. j. MZDR 20599/2020-69/MIN/KAN ze dne 3. 4. 2021 č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN ze dne 30. 8. 2021 a č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN ze dne 10. 9. 2021, která byla zrušena jako nezákonná rozsudky uvedenými pod body 12 až 14 tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že ochranná opatření byla zcela či zčásti zrušena Městským soudem v Praze až poté, co nabyla účinnosti, jedná se o nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk.

37. Stěžejní otázkou bylo, zda žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání žaloby. K tomu, aby se poškozený mohl domáhat po státu náhrady škody z nezákonného rozhodnutí, je nezbytné, aby zde nejen bylo nezákonné rozhodnutí, ale současně, aby ten, kdo se odškodnění domáhá, byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu měla vzniknout škoda. Při posouzení otázky, zda předmětná ochranná opatření žalované lze podřadit pod pojem „nezákonné rozhodnutí“ a jak nahlížet na otázku splnění podmínky být účastníkem řízení „ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda“ soud vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozsudku ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 414/2023. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl v obdobné věci jednak s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 5 As 85/2015, k závěru, že „[a]čkoliv tedy dle výše uvedeného nepředstavuje opatření obecné povahy rozhodnutí v užším smyslu, dle důvodové zprávy k zákonu č. 160/2006 Sb., který rozsáhle novelizoval zákon č. 82/1998 Sb. a jehož jedním z cílů bylo reagovat na změny, které vyvolá nabytí účinnosti správního řádu, který od 1. 1. 2006 zavedl nové právní instituty včetně opatření obecné povahy, „[j]e nesporné, že rovněž za škodu způsobenou na základě těchto [nových] institutů by měl stát nebo územní samosprávné celky odpovídat. V případě veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy se tyto instituty výslovně podřazují pod režim rozhodnutí, takže po procesní stránce se bude v případě náhrady škody způsobené těmito instituty postupovat tak, jako by šlo o nezákonné rozhodnutí.“ Úmyslem zákonodárce (byť se tento neprojevil ve výslovné úpravě znění zákona č. 82/1998 Sb.) tudíž bylo považovat pro účely zákona č. 82/1998 Sb. opatření obecné povahy za rozhodnutí (srov. rovněž IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 180).“ a jednak k závěru, že „vzhledem k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána, může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 pandemického zákona) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona. (…) neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda taková žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv. Z obdobné koncepce vychází i § 8 odst. 3 OdpŠk, který nejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, vyžaduje využití v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, čímž je akcentována obecná právní zásada prevence škod vzniklých z nezákonných rozhodnutí, která poškozený vnímá jako škodlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013). Dle tohoto zákonného ustanovení rovněž není podmínkou vzniku nároku na náhradu újmy, že využití procesních prostředků k ochraně práv poškozeným skutečně ke zrušení nezákonného rozhodnutí (opatření obecné povahy) vedlo, tedy že ke zrušení mimořádného opatření došlo přímo na návrh osoby, která se odškodnění způsobené újmy domáhá.“38. O tom, že všechna žalobkyní označená ochranná opatření byla opatřeními obecné povahy, nemá soud žádných pochyb, jak již bylo výše uvedeno. I sama skutečnost, že označená ochranná opatření byla přezkoumána Městským soudem v Praze svědčí o jejich právní povaze, tedy že byla opatřeními obecné povahy. Kdyby jimi totiž nebyla, a byla jiným právním předpisem, jak namítá žalovaná, nemohl by je přezkoumávat Městský soud v Praze, ale toliko Ústavní soud ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR. Soud tak vychází ze závěru, že všechna žalobkyní označená ochranná opatření byla opatřeními obecné povahy a s ohledem na shora citované judikatorní závěry, s nimiž se soud plně ztotožňuje, je i na posléze pro nezákonnost zrušení opatření obecné povahy třeba nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk.

39. Současně je však aktivně věcně legitimován k podání žaloby na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí/opatření obecné povahy pouze ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo předmětné rozhodnutí/opatření obecné povahy zrušeno. Bylo by absurdní po žalobkyni vyžadovat účastenství v řízení o vydání opatření obecné povahy za situace, kdy zákon předpokládá, že se tento druh opatření obecné povahy vydává bez řízení o návrhu takového opatření a je tudíž pojmově vyloučeno, aby v něm vystupovali nějací účastníci. Současně je však zcela spravedlivé po žalobkyni požadovat, aby v situaci, kdy měla za to, že je každé z namítaných mimořádných opatření žalované vydané v rozporu se zákonem, využila zákonem předpokládaný opravný prostředek, neboť návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

40. Žalobkyně v řízení doložila, že proti některým z výše uvedených opatření podala návrh na jejich zrušení ke správnímu soudu.

41. Ohledně zbylé části však ničeho takového netvrdila a za této situace zde tak sice existují, slovy OdpŠk, nezákonná rozhodnutí, nicméně žalobkyně nesplnila druhou z podmínek, a to že byla účastnicí řízení ve smyslu, který soud výše vyložil. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2005/2024, ve kterém se uvádí, že pokud žalobkyně žalobou podle ustanovení § 13 pandemického zákona žádné z předmětných mimořádných opatření nenapadla a zůstala pasivní, nedala tak v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jejích práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, nelze ji tudíž za účastníka řízení dle § 7 odst. 1 OdpŠk považovat.

42. Soud dospěl k závěru, že v takovém případě žalobkyni právo žádat náhradu majetkové škody zakazuje ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk, neboť bez podání žaloby se nestala účastnicí řízení o ochranných opatření žalované a rovněž nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje podle ustanovení § 8 odst. 3 OdpŠk.

43. Soud na základě uvedeného a provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněná domáhat se nároku na náhradu škody z ochranných opatření žalované č. j. MZDR 20599/2020-114/MIN/KAN ze dne 30. 8. 2021 a č. j. MZDR 20599/2020-116/MIN/KAN ze dne 10. 9. 2021, u kterých prokázala, že využila veškerých procesních prostředků k nápravě a podala návrhy na zrušení částí ochranných opatření k Městskému soudu v Praze a u kterých později ke zrušení skutečně došlo.

44. Co se týče těchto odpovědnostních titulů, soud se tak dále zabýval i otázkou příčinné souvislosti a vzniku tvrzené škody.

45. Žalobkyně v podané žalobě vyčíslila svůj ušlý zisk tak, že v akademickém roce 2020/2021 došlo na základě vydaných ochranných opatření ke snížení počtu studentů, přičemž vyšel z počtů žádostí o udělení víza za účelem studia, ostatních vzdělávacích aktivit a počtu udělených víz. Žalobkyně porovnala celkový počet víz udělených v roce 2017 a vynásobila je poměrem udělených víz v roce 2019 s dospěla k závěru, že v roce 2021/2022 by do ČR dorazilo 2 993 studentů, z čehož by hypoteticky u žalované studovalo 744 studentů. V předmětném roce však měla žalobkyně pouze 315 studentů. Požadovala tak náhradu ušlého zisku za 429 studentů, přičemž průměrný čistý zisk před zdaněním na jednoho studenta dosahoval částky 26 561 Kč.

46. Soud žalobkyni následně dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzval k doplnění tvrzení ohledně příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a vydanými ochrannými opatřeními, tj. např. jaký byl její skutečný zisk za uvedené období a jaký vliv na tento zisk měla vydaná ochranná opatření a že právě vydaná opatření vedly ke snížení zisku žalobkyně, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že studenti v uvedeném období i přes vydaná opatření podávali žádosti o studium u žalobkyně a za toto studium hradili poplatky, ačkoliv se fyzicky nemohli studia účastnit a žalobkyně tak umožňovala v takových případech online studium, a dále žalobkyně nedostatečně tvrdila a neprokázala, že k poklesu počtu žádostí došlo z důvodu právě předmětných opatření, přičemž s ohledem na celosvětovou všeobecně známou situaci v období pandemie je zřejmé, že zahraniční osoby nemuseli mít zájem o studium v ČR právě z důvodu vlastní obavy o zdraví.

47. Žalobkyně ani po tomto poučení nijak netvrdila, jaký počet osob chtěl požádat o vydání víza k pobytu za účelem studia a neučinila tak, pouze se omezila na obecné tvrzení, že žadatelé věděli o zákazu přijímání žádostí, a proto tak neučinili. To je však tvrzení zcela nedostačující a ničím ze strany žalobkyně nepodložené, když netvrdila a nedoložila ani jeden konkrétní případ, kdy by žalobkyni například nějaký žadatel kontaktoval a dotazoval se na možnosti studia a podmínky pro udělení víza. K tvrzenému ušlému zisku pak žalobkyně sice uváděla, že její zisk v minulých letech 2014–2018 měl stoupající tendence, nijak však již neuvedla, jaký byl její skutečný zisk v roce 2019 a následujících, tedy zda skutečně k poklesu zisku došlo a zda po zrušení ochranných opatření měl její zisk opětovně vzrůstající tendence, což by mohlo ukazovat právě na skutečnost, že žalobkyni v uvedeném období ušel zisk právě a jen z důvodu nezákonných opatření.

48. Žalobkyně nijak v průběhu řízení netvrdila, jaká skladba studentů tvořila právě trh žalobkyně, tedy z jakých zemí se kurzů žalobkyně nejčastěji studenti účastnili a zda na tuto skutečnost neměla vliv zejména negativní pandemická situace, kdy i jiné státy regulovali své obyvatele v pohybu, přičemž nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobkyně sice v průběhu řízení uvedla, že provozovala i online výuku, k tomuto však neuvedla ničeho bližšího a nijak netvrdila, v jakém poměru by došlo ke snížení zisku žalobkyně právě z důvodu využití možnosti online studia oproti prezenční výuce.

49. K otázce ušlého zisku pak soud odkazuje na konstantní judikaturu v tom směru, že ušlý zisk se zakládá na tom, že se nedostavilo rozmnožení majetku, které by bylo možno očekávat. Škodní událost tvoří překážku, která zabránila rozmnožení majetku, nebo zabránila snížení pasiv. Nestačí ničím neodůvodněná naděje, že by k zisku došlo, je třeba, aby poškozený měl na zisk reálnou vyhlídku. Soud tak ani neprováděl další dokazování týkající se vyčíslení ušlého zisku, a to právě s ohledem na nedostatečnost samotného tvrzení.

50. K námitkám žalobkyně ohledně nedostatečnosti poučení soudem pak soud uvádí, že úkolem soudu je poučovat účastníky dostatečně konkrétně v tom směru, v jakém nedostatečně tvrdí a prokazují relevantní skutečnosti, nikoliv poučovat zcela konkrétně jak mají jejich tvrzení znít, obzvlášť za situace, kdy jsou zastoupeni advokátem, tedy osobou práva znalou.

51. Na základě uvedených skutečností tedy soud zamítl žalobu výrokem I v celém rozsahu, a to do částky 10 201 212,40 Kč z důvodu nedostatku aktivní legitimace, jak výše podrobně rozepsáno a co do částky 1 193 456,60 Kč z důvodu nedostatku příčinné souvislosti mezi odpovědnostními tituly a tvrzenou škodou.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu výdajů ve výši 3 000 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci z 21. 10. 2024, příprava na jednání a účast na jednání dne 12. 3. 2025, vyjádření ze dne 12. 5. 2025, příprava na jednání a účast na jednání dne 21. 5. 2025, vyjádření ze dne 11. 7. 2025, příprava na jednání a účast na jednání dne 23. 7. 2025 a účast na vyhlášení rozsudku dne 1. 8. 2025.