23 Co 101/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované za níž jedná Jméno jednajícího sídlem Adresa jednajícího o zaplacení 1 350 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. ledna 2026, č. j. 26 C 169/2025-97,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2026 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Obvodního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném řízení vydaný rozsudek krajského soudu jako soudu odvolacího byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Škoda žalobci vznikla tak, že předběžným opatřením bylo žalobci zakázáno disponovat s nemovitostí, tedy ji i prodat za částku 3 mil. Kč, z níž měl své bývalé manželce vyplatit 300 000 Kč, mohl tedy získat částku 2 700 000 Kč, z čehož polovina činí žalovanou částku.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a vzal za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalobce s bývalou manželkou , jméno FO, dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci, a to k pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, (dále jen „nemovitost“). Bývalí manželé se dohodli, že nemovitost bude ve výlučném vlastnictví žalobce s tím, že žalobce zaplatí , jméno FO, na vypořádacím podílu částku 700 000 Kč. Dále se dohodli na tom, že žalobce nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery , jméno FO, , narozené , datum, , převede vlastnické právo k podílu o velikosti jedné poloviny k celku, a to po jejím souhlasu, a dále do šesti měsíců od dosažení zletilosti dcery , jméno FO, , narozené , datum, , převede další polovinu nemovitosti ve vztahu k celku za podmínky, že o ni dcera bude mít zájem. Dále bylo dohodnuto, že pokud nebude naplněn odst. 5 a 6 a žalobce převede vlastnické právo k nemovité věci, zavazuje se vyplatit , jméno FO, 300 000 Kč (dále jen „Dohoda“). Dne 23. 10. 2018 žalobce uzavřel kupní smlouvu ohledně nemovitosti s manželi , jméno FO, za kupní cenu 3 mil. Kč. Dne 30. 10. 2018 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud zakázal žalobci – v řízení žalovanému – nakládat s nemovitostí. Dne 21. 1. 2019 podala , jméno FO, žalobu k Okresnímu soudu , adresa, , jíž se domáhala určení, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí. Věc byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, . V řízení byl dne 10. 7. 2019 pod č. j. , spisová značka, vydán rozsudek, kterým bylo určeno, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí do uplynutí šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti obou dcer. K odvolání žalobce Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 5. 2. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 6. 2020 soud rozhodl, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí, a to do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcer. K odvolání žalovaného Krajský soud v , adresa, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v jiném znění, a sice, že žalovaný je povinen zdržet se zcizení nemovitosti. Rozsudek nabyl právní moci 16. 2. 2021. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu , adresa, i Krajského soudu v , adresa, a vrátil věc Okresnímu soudu , adresa, k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že se náležitě nezabývaly vůlí stran smlouvy a odvolacímu soudu dále vytkl, že nepřípustně přeformuloval výrok rozsudku nad rámec žalobního petitu. S následným zpětvzetím žaloby žalovaný nesouhlasil. Dne 16. 9. 2022 podala dcera žalobce , jméno FO, žalobu na nahrazení projevu vůle, kterým by na ni žalobce převedl polovinu nemovitosti. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. , spisová značka, . Tento rozsudek potvrdil Krajský soud v , adresa, dne 14. 8. 2023, č. j. , spisová značka, . V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, pak Okresní soud , adresa, rozhodl 23. 1. 2024, přičemž žalobu zamítl.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok není důvodný. Soud prvního stupně poukázal na předpoklady odpovědnosti státu za škodu, jimiž jsou odpovědnostní titul, vznik škody a příčinná souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Ačkoli shledal existenci odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí, tak neshledal vznik škody na straně žalobce. Připomněl, že škoda znamená, že žalobci se buď majetek zmenšil nebo naopak se jeho majetek nezvětšil, ač se tak dalo při pravidelném běhu věcí očekávat. Poukázal na Dohodu, kterou žalobce uzavřel se svojí bývalou manželkou dne , datum, , v níž se zavázal převést na každou z dcer spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny po dosažení jejich zletilosti. Teprve v případě, že se takové ujednání nenaplní, žalobce mohl převést vlastnické právo na třetí osobu a splnit povinnost doplatit bývalé manželce částku 300 000 Kč. Soud prvního stupně provedl výklad Dohody, neboť mezi účastníky Dohody nebyla shoda na tom, co bylo touto částí Dohody míněno. Soud prvního stupně se přiklonil k výkladu bývalé manželky žalobce, že do doby zletilosti dcer nemohl žalobce s nemovitostí nakládat. Žalobce měl nejprve nabídnout nemovitost svým zletilým dcerám, každé z nich podíl o velikosti jedné poloviny, a teprve poté, pokud by neměly o nemovitost zájem, mohl si ji ponechat. Pokud by ji poté hodlal prodat, musel by vyplatit své bývalé manželce 300 000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nemohla vzniknout škoda, protože pokud by postupoval řádně podle smlouvy, v době zletilosti dcer by mu nesvědčilo vlastnické právo k nemovitosti, neměl by majetek v hodnotě 3 mil. Kč. Pokud by hodlal nemovitost prodat před naplněním dohodnutých podmínek, jednal by nepoctivě, v rozporu se smlouvou, přičemž nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání. Uzavřel, že v důsledku nezákonných rozhodnutí žalobci žádná škoda nevznikla a žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované, a to za tři úkony po 450 Kč podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.

6. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Předně nesouhlasil se soudem prvního stupně, že měl povinnost převést podíly na nemovitosti na své dcery, jelikož taková povinnost z Dohody nevyplývá. Soud prvního stupně neprovedl v daném směru žádné dokazování a rozhodl v rozporu s již dříve vydanými pravomocnými rozsudky, včetně rozsudku Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rovněž k nesprávnému právnímu závěru. Jelikož daná otázka již byla pravomocně vyřešena, soud porušil ust. § 159a odst. 3, 4 o. s. ř., jakož i ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 13 o. z. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že mu nevznikla škoda. Žalobce postupoval v souladu s Dohodou, pokud se rozhodl před zletilostí dcer převést vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu. Na základě nezákonných rozsudků byl žalobce nucen setrvat ve vlastnictví nemovitosti, neboť zákaz dispozice s nemovitostí vytvořily až předběžné opatření a nezákonné rozsudky. Nebýt nezákonných rozsudků, byl by stav jmění žalobce takový, že by nebyl vlastníkem nemovitosti a obdržel by částku 3 mil. Kč ve formě kupní ceny podle kupní smlouvy z roku 2018, tj. ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti o velikosti ideální ½ k celku by po odečtení doplatku vypořádacího podílu obdržel částku 1 350 000 Kč. Za ztrátu vlastnického práva k tomuto spoluvlastnickému podílu neobdržel žádné protiplnění. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jednal nepoctivě, v rozporu s Dohodou, a proto nemůže žádat náhradu škody. Soud nevyložil obsah pojmu „nepoctivé jednání“ a neodůvodnil, proč by měl žalobce jednat nepoctivě. Žalobce měl také za to, že soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav věci, neboť neprovedl navržený důkaz, znalecký posudek, potřebný k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně k výši vzniklé škody. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že žalobce nikterak neprokázal, že nezákonnými rozsudky mu vznikla škoda jako taková. V žádném rozhodnutí, které žalobce doložil, není uvedeno, že žaloba podaná ze strany bývalé manželky žalobce by soudně neobstála. V žádném rozhodnutí také není uvedeno, že žalobce mohl nemovitost zcizit před zletilostí dcer, to nevyplývá ani z Dohody mezi bývalými manželi. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování listinami (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu postačujícím pro právní posouzení věci. Nepochybil, pokud zamítl návrh žalobce na provedení dokazování znaleckým posudkem ke zjištění výše škody, neboť jde o důkaz, který je pro posouzení věci nerozhodný (viz níže).

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, nicméně považoval za potřebné dokazování doplnit, a to rozsudkem Okresního soudu , adresa, ze dne 31. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , ke zjištění skutečnosti, kdy nabyla zletilosti starší dcera žalobce a kdy jej požádala o převod spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny ve vztahu k celku nemovitosti, dále doplnil dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , a to k důvodům zrušení rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 12. 2020, č. j. , spisová značka, , a rozsudku Okresního soudu , adresa, ze dne 29. 6. 2020, č. j. , spisová značka, .

11. Starší dcera žalobce, , jméno FO, , nabyla zletilosti dne , datum, . Právní zástupce , jméno FO, dopisem ze dne 19. 5. 2022 zaslal žalobci návrh darovací smlouvy na základě Dohody žalobce s bývalou manželkou ze dne , datum, . Žalobce na dopis nijak nereagoval. Na další dopis ze dne 7. 6. 2022 reagoval tak, že věc zváží. Protože žalobce nechtěl dobrovolně převést podíl na nemovitosti na svou dceru, tak , jméno FO, podala žalobu dne 16. 9. 2022 k Okresnímu soudu , adresa, , věc byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, (prokázáno rozsudkem Okresního soudu , adresa, , Anonymizováno, ze dne 31. 3. 2023, č. j. , spisová značka, ).

12. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 12. 2020, č. j. , spisová značka, , a rozsudek Okresního soudu , adresa, ze dne 29. 6. 2020, č. j. , spisová značka, , a věc vrátil Okresnímu soudu , adresa, k dalšímu řízení. Dovoláním žalovaného napadenými rozsudky bylo určeno, že žalobce není oprávněn nakládat s nemovitostí, resp. že je povinen zdržet se zcizení nemovitosti. Nejvyšší soud shledal, že závazek žalovaného vyplývající z Dohody ze dne , datum, nebyl jednoznačný a vytkl soudům nižších stupňů, že se dostatečně nezabývaly skutečnou vůlí smluvních stran v okamžiku uzavření dohody. Soud prvního stupně se zabýval pouze úmyslem žalobkyně, aniž by zkoumal úmysl ostatních účastníků smlouvy. Dovolací soud vyslovil nesouhlas s dílčím závěrem, že formulace ve smlouvě, podle níž se žalovaný zavázal, že „nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery účastníků , jméno FO, , nar. , datum, , této převede vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu (…), a to za podmínky zájmu dcery o nabytí tohoto spoluvlastnického podílu“ [odst. 5], a že „nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery účastníků , jméno FO, , nar. , datum, , této převede vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu (…), a to za podmínky zájmu dcery o nabytí tohoto spoluvlastnického podílu [odst. 6]“, nesvědčí pro závěr, že toto ujednání „má přednost“ před ujednáním, jak bude postupováno v případě, že žalovaný nesplní závazek podle článku 5 a 6 Dohody. Právně kvalifikační závěr, že žalovaný není oprávněn nakládat se svými nemovitostmi, resp. že je povinen zdržet se jejich zcizení, neboť se tak v Dohodě jednoznačně zavázal, proto nemůže již z tohoto důvodu obstát a je tudíž naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dále vytkl odvolacímu soudu, že neodstranil nejasnosti ohledně předmětu řízení a žalobkyní požadovaného nároku a konstatoval, že žalobkyní uplatněný žalobní návrh je nepřijatelný, neboť soud nemůže určit, že vlastník není oprávněn nakládat s věcí ve svém vlastnictví, a doplnit jej demonstrativním výčtem nedovolených jednání; soudy jej nemohly převzít do výroků svých rozhodnutí. Přisvědčil tak dovolateli, že soud nemůže uložit účastníku řízení nová práva a povinnosti, tj. vydat konstitutivní rozhodnutí, pokud zákon uložení takové povinnosti soudu neumožňuje, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo nutným východiskem (prokázáno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. , spisová značka, ).

13. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav způsobilý pro rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně správně poukázal na to, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu podle OdpŠk je existence odpovědnostního titulu, vznik škody a příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

15. Soud prvního stupně učinil správný dílčí právní závěr, že první z předpokladů, a to existence odpovědnostního titulu, je naplněn, jelikož rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 12. 2020, č. j. , spisová značka, , a rozsudek Okresního soudu , adresa, ze dne 29. 6. 2020, č. j. , spisová značka, , byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. , spisová značka, . Tím je splněna i podmínka nezákonnosti předběžného opatření vydaného Okresním soudem , adresa, dne 30. 10. 2018, pod č. j. , spisová značka, , kterým bylo žalobci zakázáno nakládat s nemovitostí, když toto předběžné opatření zaniklo podle § 77 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. uplynutím patnácti dnů od vykonatelnosti rozsudku, kterým bylo žalobě vyhověno.

16. Odvolací soud však nemůže přisvědčit dílčímu právnímu závěru soudu prvního stupně, že žalobci nemohla vzniknout škoda. Soud prvního stupně dovodil, že pokud by žalobce postupoval podle Dohody, v době zletilosti dcer by mu nesvědčilo vlastnické právo k nemovitosti a neměl by majetek v hodnotě 3 mil. Kč. Soud prvního stupně sice učinil správná zjištění z Dohody, avšak jeho výklad práv a povinností, která z ní pro žalobce vyplývají (a shodný s výkladem provedeným soudy v odůvodnění nezákonných rozhodnutí), shledává odvolací soud nesprávným v situaci, kdy soud prvního stupně neprovedl žádné dokazování ke zjištění vůle účastníků Dohody ve smyslu ust. § 556 o. z., výklad jejich projevu vůle provedl toliko na základě textu Dohody a pominul právní závěry již pravomocných soudních rozhodnutí, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , podle něhož dosavadní výklad Dohody provedený soudy nižších stupňů neobstál.

17. Pokud byl žalobce podle Dohody oprávněn převést nemovitost na třetí osobu i před dosažením zletilosti dcer (viz odůvodnění rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ), avšak nezákonná rozhodnutí mu v tom zabránila, je zjevné, že převodem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny nemovitosti na zletilou dceru , jméno FO, bylo zasaženo do majetkových poměrů žalobce. Podstatné pak je, zda tvrzená škoda byla způsobena nezákonnými rozhodnutími.

18. Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda je naplněn i třetí z předpokladů odpovědnosti státu za škodu, kterým je příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a škodou. Příčinná souvislost je dána tehdy, kdy nezákonné rozhodnutí bylo právně významnou příčinou tvrzené škody. Pro závěr o odpovědnosti státu nepostačuje, že nezákonné rozhodnutí bylo jednou z okolností faktického vývoje věci; musí jít o příčinu právně relevantní, bez níž by tvrzená škoda při pravidelném běhu věcí nevznikla.

19. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dcera žalobce , jméno FO, nabyla zletilosti dne , datum, , přičemž dopisem ze dne 19. 5. 2022 zaslala žalobci návrh darovací smlouvy. Nezákonná rozhodnutí sice bránila žalobci v době od vydání předběžného opatření ze dne 30. 10. 2018 do vydání rozsudku Nejvyššího soudu ze 26. 7. 2022, ve zcizení nemovitosti třetí osobě, avšak po celou dobu měl žalobce nemovitost ve svém vlastnictví. K umenšení majetku žalobce došlo na základě žádosti jeho zletilé dcery ze dne 19. 5. 2022 o převod spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny nemovitosti v souladu s Dohodou, kterou žalobce o své vlastní vůli uzavřel s bývalou manželkou dne , datum, . Pokud tedy žalobce uzavřel ještě před vydáním nezákonného rozhodnutí Dohodu, z níž mu vznikla povinnost převést na svou zletilou dceru spoluvlastnický podíl k nemovitosti, nelze ztrátu vlastnického práva k podílu o velikosti jedné poloviny nemovitosti, resp. nezískání kupní ceny odpovídající hodnotě podílu o velikosti jedné poloviny nemovitosti, považovat za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalobcem tvrzená škoda tak není právně relevantním následkem nezákonných rozhodnutí, nýbrž následkem uplatnění dříve existujícího soukromoprávního nároku dcery žalobce, který měl původ v Dohodě uzavřené žalobcem již v roce 2016.

20. Odvolací soud nepřehlédl námitku žalobce, že nebýt předběžného opatření a následných nezákonných rozhodnutí, mohl nemovitost převést na manžele , jméno FO, již v roce 2018, a v době dosažení zletilosti dcery , jméno FO, by proto již nebyl jejím vlastníkem. Tato okolnost však sama o sobě nepostačuje k závěru, že tvrzená škoda byla způsobena nezákonnými rozhodnutími. Nezákonná rozhodnutí sice představovala faktickou překážku zamýšleného převodu nemovitosti na třetí osoby, avšak nebyla právním důvodem pozdějšího převodu spoluvlastnického podílu na zletilou dceru žalobce. Tím byl, jak uvedeno výše, dříve existující soukromoprávní nárok , jméno FO, , založený Dohodou ze dne , datum, , který tato uplatnila po dosažení své zletilosti. Právě uplatnění tohoto nároku představovalo samostatnou a rozhodující příčinu převodu spoluvlastnického podílu, a tím přerušilo příčinnou souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími a žalobcem tvrzenou škodou.

21. Protože nebyly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, žaloba není důvodná a rozhodnutí soudu prvního stupně je ve výroku I věcně správné. Z toho důvodu odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v celém jeho rozsahu, tedy včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Jako nezastoupenému účastníku náleží žalované podle § 151 odst. 3 o. s. ř. náhrada podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony právní služby – příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu. Výše náhrady za jeden úkon činí 450 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), celkem tedy 900 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).