23 Co 11/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 13 851 131,22 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. listopadu 2025, č. j. 42 C 153/2019-1049,

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé I a II potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení III mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 1 390 945,43 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 121 208,41 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, na soudním poplatku částku 576 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 5. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 522 279,60 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 14. 3. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 328 851,59 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 590 909 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí již třetím rozsudkem o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 851 131,22 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v září 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo (dále jen „SOD“) konkludentním způsobem, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně jako zhotovitele dodat a namontovat vzduchotechniku na stavbě , Označení, v , adresa, a závazek žalované jako objednatele zaplatit cenu za dílo. V okamžiku konkludentního uzavření SOD byl stranám znám pouze výsledek díla a jeho předpokládaná hodnota. Žalobkyně začala provádět práce, za které žalované vystavila faktury, které jí následně žalovaná proplatila. Žalobkyně a žalovaná měly zavedený postup, kdy žalobkyně nejprve předložila soupis činnosti, žalovaná jej uznala, následně žalobkyně vystavila příslušný daňový doklad, který žalovaná následně proplatila. Konkludentní SOD neobsahovala ujednání o termínech a smluvní pokutě. Účastníci řízení dne 16. 1. 2019 uzavřeli SOD v písemné formě. Tato písemná SOD je samostatným právním aktem a nemění předchozí konkludentně uzavřenou SOD. Součástí SOD se stal Protokol o projednání nabídky ze dne 26. 7. 2018 (dále jen „Protokol o projednání nabídky“) a Harmonogram prací ze dne 23. 10. 2018 (dále jen „Harmonogram prací“) až jejím uzavřením, tedy až 16. 1. 2019. Žalovaná vzhledem ke stavební nepřipravenosti znemožnila žalobkyni dokončení prací. Stavební nepřipravenost spočívala v tom, že žalovaná dříve, než byla instalována vzduchotechnika, začala s instalací strojního vybavení haly, a tím znemožnila žalobkyni realizovat dílo. Na nepřipravenost stavby žalobkyně ústně upozornila zaměstnance žalované , jméno FO, a provedla zápis do stavebního deníku. Nadto muselo být žalované od počátku zřejmé, že Harmonogram prací nemůže být dodržen. Dne 1. 2. 2019 žalovaná poslala žalobkyni dopis, že vzhledem k významnému zpoždění prací žalované pozastavuje platby. Dne 4. 2. 2019 žalobkyně staveniště opustila a dopisem ze dne 26. 3. 2019 odstoupila od SOD. Do okamžiku odstoupení žalobkyně splnila dílo zčásti, a proto požaduje plnění za tuto část v plné výši. Za provedenou část díla byla žalobkyní účtována částka 23 782 773,92 Kč odpovídající rozsahu díla, v části 13 851 131,22 Kč však zůstala ze strany žalované neuhrazena. Žalobkyně požaduje zaplacení částek 81 965,80 Kč (z faktury č. , číslo, ), 495 403,70 Kč (z faktury č. , číslo, ) a 471 228,80 Kč (z faktury č. , číslo, ), které představují zádržné ve výši 10 %, neboť ujednání o zádržném se neuplatní z důvodu odstoupení od SOD, a částky 7 640 905 Kč (faktura č. , číslo, ) a 5 161 627,92 Kč (faktura č. , číslo, ) představují celou částku za dvě neuhrazené dílčí faktury. Existenci pohledávek žalobkyně za žalovanou prokazuje skutečnost, že žalovaná již zaplatila 90 % na tři dílčí faktury, což je nutné považovat za uznání dluhu ze strany žalované podle § 2054 odst. 2 o. z. Žalovaná rovněž uznala pohledávky žalobkyně v prohlášení žalované o jednostranném započtení pohledávek vůči žalobkyni ze dne 14. 3. 2019. Nadto žalobkyně poukázala na skutečnost, že zádržné je upraveno odlišně v SOD a ve všeobecných smluvních podmínkách (dále jen „VSP“). Pokud by soud žalobkyni částku nepřiznal z titulu SOD, požaduje žalobkyně přiznání částky z titulu bezdůvodného obohacení. Námitku započtení žalované považuje žalobkyně za nedůvodnou. Veškeré práce a dodávky byly provedeny před uzavřením písemné SOD.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uzavřením písemné SOD dne 16. 1. 2019 došlo ke konsolidaci všech dosavadních ujednání stran o obsahu SOD, úplné znění SOD tak zahrnuje i Protokol o projednání nabídky, Protokol o projednání nabídky – zkrácený, VSP, Harmonogram prací a další dokumenty dle čl. 1. písemné SOD. Přesný rozsah díla byl stanoven již realizační dokumentací – příloha G Protokolu o projednání nabídky, specifikací – příloha H a nabídkou zhotovitele – příloha L. Protokolem o projednání nabídky se zabývá i písemná SOD, což potvrzuje jeho závaznost. Podkladem pro vystavení dílčí měsíční faktury je soupis prací písemně odsouhlasený objednatelem, jinak by nemohl založit právo žalobkyně vystavit fakturu na uvedené částky. , jméno FO, a , jméno FO, svým podpisem za žalovanou potvrzovali provedení a správnost vykazovaných dílčích prací a dodávek. Na základě podpisu obou těchto osob bylo možné následně vystavit fakturu. Bez těchto podpisů by nebyla faktura ze strany žalované akceptována, a tedy ani proplacena. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy svědčící o tom, že část díla provedla. Není zřejmé, o jaké práce se jednalo a zda byly řádně provedeny. Dne 12. 11. 2018 účastníci řízení písemně odsouhlasili změnu díla a změnu dílčích termínů a sepsali Protokol o projednání nabídky – zkrácený. Žalobkyně dílo prováděla opožděně, na což byla upozorňována e-mailem. Neschopnost žalobkyně splnit sjednané dílo stále narůstala a vedla až k ukončení činnosti žalobkyně na stavbě. Potíže s provedením montáže vzduchotechniky způsobila sama žalobkyně tím, že pozdě zahájila práce a nedodržela termíny plnění. Důvody nedokončení díla spočívají ryze na straně žalobkyně, která se v průběhu realizace dostala do prodlení v plnění dílčích termínů a následně dne 4. 2. 2019 staveniště zcela bezdůvodně opustila. Z důvodu prodlení žalobkyně nebylo možné zdržovat plnění dalších subdodavatelů. Podle čl. 5.14 VSP má objednatel právo pozastavit platby, dokud nebude dílo uvedeno do stavu se SOD, což žalobkyně neprokázala. V SOD bylo sjednáno také zádržné ve výši 10 %. Text SOD má přednost před VSP dle § 1751 o. z. Žalobkyně nikdy žalovanou na stavební nepřipravenost neupozornila. Prohlášení žalované o jednostranném započtení pohledávek vůči žalobkyni svědčí pouze o tom, že žalovaná evidovala pohledávky za žalobkyní. Započtení nemá účinky uznání dluhu podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2009 sp. zn. 23 Cdo 3549/2007. Pokud by žalobkyně osvědčila vznik tvrzených pohledávek, namítá žalovaná zánik těchto pohledávek v důsledku započtení ze dne 14. 3. 2019. V předmětném započtení je žalovanou zohledněna část smluvní pokuty ve výši 0,5 % z ceny díla včetně DPH za každý započatý den prodlení, neboť žalobkyně nesplnila povinnost provést dílčí termíny díla/dílo včas. Cena díla včetně DPH činí 42 853 462 Kč, pokuta za jeden den prodlení tak činí 214 267 Kč, žalovaná však uplatňuje pouze částku 30 000 000 Kč. Následně dne 17. 12. 2021 učinila kompenzační námitku, ve které popsala, kterou část nároku na smluvní pokutu k započtení využívá, přičemž v okamžiku vznesení kompenzační námitky byly splněny obecné podmínky pro započtení a podmínky § 140 zákona č. 182/2006 Sb., zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“). Jelikož žalobkyně od SOD odstoupila a již předtím práce na díle zastavila, musela žalovaná poptat náhradní zhotovitele a dílo za žalobkyni dokončit svépomocí, čímž žalované vznikla škoda v podobě vícenákladů. Z tohoto důvodu žalovaná na žalobní nárok z procesní jistoty započetla také nárok na náhradu vícenákladů vynaložených žalovanou na plnění náhradních zhotovitelů.

4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy, výslechy svědků a účastnické výpovědi učinil soud I. stupně skutková zjištění uvedená pod body 6 až 39 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. Po právní stránce se soud I. stupně zabýval nejprve otázkou existence a doby uzavření SOD, když vyšel z prokázaného skutkového zjištění, že žalovaná jako objednatel a žalobkyně jako nabízející podepsali dne 26. 7. 2018 Protokol o projednání nabídky s předmětem díla kompletní dodávky a montáže vzduchotechniky, včetně montáže VZT jednotek, kdy dle čl. 1 slouží jednání o nabídce k přípravě zadání předmětu díla žalobkyni jako nabízejícímu, dle čl. 4 byl termín zahájení prací na administrativní části určen dnem 13. 8. 2018 a zahájení prací v hale dnem 3. 9. 2018. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně v září 2018 převzala staveniště a nejpozději dnem 4. 9. 2018 začala zhotovovat dílo a fakturovat za jednotlivé dílčí práce, dospěl soud I. stupně i v souladu s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím kasačním rozhodnutí k závěru, že nejpozději dnem 4. 9. 2018 došlo konkludentně k uzavření SOD, neboť žádný z účastníků v řízení netvrdil, že by žalobkyni bylo předáno staveniště za jiným účelem než za účelem zhotovení díla, o němž strany v předchozích měsících intenzivně jednaly. Pokud jde o obsah této konkludentní SOD, pak soud I. stupně uzavřel, že vůlí stran bylo, aby SOD měla ujednání obsažená v Protokolu o projednání nabídky i s jeho přílohami, které tvořily dle soudu I. stupně s Protokolem o projednání nabídky celek, tj. součástí konkludentní SOD se tak stala příloha č. 1 včetně VSP. Tento právní závěr vyplývá dle soudu I. stupně i ze skutečnosti, že dle Protokolu o projednání nabídky bylo rovněž i žalobkyní plněno (např. co do stanoveného předmětu plnění a způsobu fakturace), přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by jedna ze stran vyjádřila nesouhlas s jakýmkoli ustanovením či částí Protokolu o projednání nabídky. Nadto si lze jen stěží představit, že by oba účastníci jako profesionálové v oboru stavebnictví neměli zájem na sjednání dostatečně určitých a srozumitelných podmínek vztahujících se k realizaci předmětu SOD. Soud I. stupně dále dospěl k právnímu závěru, že dnem 12. 11. 2018 se stal součástí konkludentní SOD i Protokol o projednání nabídky – zkrácený, kdy po právní stránce se jedná o písemný dodatek, k již uzavřené konkludentní SOD, přičemž od tohoto dne se stal součástí konkludentní SOD i Harmonogram prací. Následně uzavřenou písemnou SOD dne 16. 1. 2019, která v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu není pouhým potvrzením konkludentní SOD, neboť § 1757 odst. 2 o. z. na daný případ nedopadá, posoudil soud I. stupně jako novaci závazku, neboť podstatným způsobem mění essentialia negotii SOD. Písemně uzavřená SOD nemá pro posouzení pohledávek uzavřených dle konkludentní SOD žádnou relevanci, neboť si strany nesjednaly její zpětnou účinnost. Soud I. stupně se dále zabýval spornou otázkou, která ze stran konkludentně uzavřené SOD byla v prodlení s plněním SOD. V řízení proti sobě stály verze žalobkyně potvrzovaná svědkem , jméno FO, a účastnickou výpovědí , jméno FO, a verze žalované potvrzovaná svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Soud I. stupně shledal jako věrohodnější verzi žalované, tj. že v prodlení s dílčím plněním byla žalobkyně, neboť tato verze koresponduje s provedenými listinnými důkazy, kdy žalovaná (emailem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 1. 2019) upozornila žalobkyni na prodlení s dílčím plněním, dopisem ze dne 1. 2. 2019 žalovaná oznámila žalobkyni, že z důvodu jejího prodlení pozastavuje (v souladu s bodem 5.14 VSP) platbu žalobkyní vystavených faktur, poté dne 6. 3. 2019 žalovaná uplatnila a vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení se splněním dílčích termínů a následně dne 14. 3. 2019 provedla jednostranné započtení své pohledávky ve výši 30 000 000 Kč proti pohledávkám žalobkyně ve výši 13 851 131,22 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před odstoupením od smlouvy žalovanou upozornila na stavební nepřipravenost či její prodlení. Pokud tak chtěla žalobkyně prokazovat stavebním deníkem, pak s ohledem na skutečnost, že tento byl sepsán dodatečně, má tento nulovou důkazní hodnotu a fotografie staveniště nebyly datované. Nadto i v případě prokázání upozornění na stavební nepřipravenost ze strany žalobkyně, by tato musela určit žalované lhůtu k poskytnutí nutné součinnosti. Z tohoto důvodu tak nebyla žalobkyně oprávněna odstoupit od SOD, když s ohledem na její prodlení bylo pozastavení úhrady faktur č. , číslo, a , číslo, žalovanou v souladu s bodem 5.14 VSP; odstoupení žalobkyně od SOD soud I. stupně posoudil jako neplatné právní jednání. SOD pak v rozsahu části plnění, které nebylo splněno žalobkyní, zanikla v květnu 2019 z důvodu následné nemožnosti plnění dle § 2006 o. z., neboť dílo bylo dokončeno náhradními zhotoviteli.

5. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně má právo na úhradu zádržného a dospěl k závěru, že žalobkyni toto právo (ve výši 10 % z ceny fakturovaných částek) nesvědčí, neboť došlo k naplnění důvodu dle čl. 6.7 písm. a), d) Protokolu o projednání nabídky, shodně též čl. 17.9 písm. a), d) VSP. Naplněním podmínek ve shora citovaných článcích došlo ke snížení ceny díla o uvedenou hodnotu záruky za dílo, tj. 10 % z ceny díla, kdy v tomto směru poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 561/2017. Žalobkyni však vzniklo právo na uhrazení faktur č. , číslo, a , číslo, ponížených o zádržné dle čl. 6.7 písm. a), d) Protokolu o projednání nabídky, shodně též čl. 17.9 písm. a), d) VSP, tj. částky 6 876 814,50 Kč a 4 645 465,13 Kč neboť ani prodlení s dílčím plněním díla nezbavuje žalovanou povinnosti zaplatit za již poskytnuté plnění, a to včetně příslušenství dle § 1970 o. z. Soud I. stupně se dále zabýval obranou žalované, když s ohledem na prodlení žalobkyně se splněním dílčích termínů dospěl k závěru, že žalované svědčí právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % z ceny díla včetně DPH za každý započatý den prodlení, kdy žalovaná toto vypočetla na částku 214 267 Kč denně. Jednostranné započtení ze strany žalované ze dne 6. 3. 2019 a 14. 3. 2019 bylo soudem I. stupně posouzeno jako zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., neboť žalovaná vyčíslila smluvní pokutu na částku 1 034 911 096 Kč s tím, že k započtení užila část smluvní pokuty ve výši 30 000 000 Kč, avšak z těchto započtení není možné zjistit, k jakým konkrétním dílčím pracem a k jaké konkrétní době prodlení se započítávaná část smluvní pokuty vztahuje. Ve vztahu k námitce započtení ze strany žalované ze dne 17. 12. 2021 ve smyslu § 98 o. s. ř. ve výši 13 851 131,22 Kč s odkazem na smluvní pokutu ve výši 30 000 000 Kč soud I. stupně dovodil, že žalovaná sice provedla konkretizaci započítávaných pohledávek ovšem ve výši přesahující částku 13 851 131,22 Kč, kdy žalovaná neuvádí, za jaké konkrétní dílčí práce a za jakou dobu prodlení vznáší námitku započtení, nadto se jedná o ilikvidní pohledávku. Obdobně platí i pro opětovnou námitku započtení učiněnou v podání ze dne 12. 8. 2025 z důvodu tvrzené pohledávky z titulu smluvní pokuty, jakož i pro zápočet žalované z důvodu tvrzené pohledávky z titulu vícenákladů (vzniklých z důvodu porušení povinnosti žalobkyně provést dílo řádně a včas) učiněný podáním ze dne 24. 7. 2024, kdy soud I. stupně dospěl k závěru o nezpůsobilosti pohledávek k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., neboť tyto shledal jako nejisté a neurčité co do základu i výše, neboť jednak není jisté, kterou část díla zhotovila žalobkyně a kterou již náhradní zhotovitelé, zároveň z této námitky není zřejmé, za jakou práci a časové období je dlužná částka novými zhotoviteli účtována či zda podmínky provádění díla novými zhotoviteli byly sjednány ve stejném/odlišném rozsahu či kvalitě díla. Míra nejistoty pohledávek žalované je tak výrazně vyšší než míra nejistoty pohledávek žalobkyně, které byly rozsáhlým dokazováním prokázané. Zápočet z titulu navýšení ceny za zhotovení díla náhradními zhotoviteli podáním ze dne 27. 8. 2025 je podmíněným právním jednáním, tedy v rozporu s § 1983 o. z. Soud I. stupně tedy uzavřel, že všechny žalovanou vznesené námitky započtení trpí vadami, pro které nejsou započítávané pohledávky způsobilé k započtení, a navíc by bylo provedené započtení v průběhu insolvenčního řízení žalobkyně i v rozporu s § 140 odst. 2 IZ. Soud I. stupně tak přiznal žalobkyni částku 11 522 279,60 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu co do částky 2 328 851,59 Kč s příslušenstvím.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy přiznal žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 590 909 Kč. Náklady žalobkyně sestávaly z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 860 Kč za každý ze 33 specifikovaných úkonů uvedených dle § 11 odst. 1 a. t., dále z ½ odměny za 2 úkony právní služby á 24 930 Kč, včetně 35 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (týkající se úkonů učiněných do 31. 12. 2024), dále z tarifní hodnoty ve výši 49 860 Kč za každý z 5 specifikovaných úkonů uvedených dle § 11 odst. 1 a. t. a z ½ odměny za 1 úkon právní služby á 24 930 Kč včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (týkající se úkonů učiněných po 1. 1. 2025) a z 21 % DPH.

7. Proti výroku o věci samé II a výroku o nákladech řízení III rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř. Žalobkyně trvá na tom, že její nárok na zádržné v rozsahu 2 328 851,59 Kč je důvodný, kdy v tomto směru odkázala na předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne 6. 11. 2024 a předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 16. 4. 2025, kdy soud I. stupně citovaným rozhodnutím žalobkyni přiznal úhradu faktur č. , číslo, a , číslo, ve výši 100% a naopak ve vztahu ke zbývajícím 3 fakturám (č. , číslo, , , číslo, a , číslo, ) uzavřel, že žalobkyně nemá právo na úhradu zádržného, přičemž odvolací soud v citovaném kasačním rozhodnutí poukázal na výše uvedenou rozporuplnost odůvodnění ve vztahu k otázce zádržného. Dle žalobkyně však odvolací soud nikterak nezpochybnil závěr soudu I. stupně na zaplacení faktur ve 100 % výši, tedy dle žalobkyně z citovaného kasačního rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá závazný právní názor, dle něhož má žalobkyně právo na úhradu zádržného ve vztahu ke všem 5 fakturám. V tomto směru dále poukázala na právní názor odvolacího soudu v prvním kasačním rozhodnutí ze dne 10. 7. 2023, dle něhož nemůže obstát právní argumentace soudu I. stupně, že „nebyly splněny podmínky pro vyplacení zádržného dle čl. 3 SOD, neboť žalobkyně dílo nedokončila“, za situace, kdy došlo k zániku SOD, ať již pro odstoupení od SOD či pro následnou nemožnost plnění s ohledem na skutečnost, že dílo bylo dokončeno náhradními zhotoviteli. V daném případě SOD zanikla nejpozději pro následnou nemožnost plnění v květnu 2019, tudíž zanikla i povinnost žalobkyně dokončit dílo a tím i smluvní ujednání týkající se zádržného. Z povahy věci nelze splnit ani podmínky pro vyplacení zádržného, neboť zánikem SOD (včetně Protokolu o pojednání nabídky i VSP) zanikla veškerá ujednání, na jejichž základě by si žalovaná mohla zádržné ponechat. Žalobkyně má za to, že po odstoupení SOD, resp. v důsledku následné nemožnosti plnění se pohledávka v rozsahu zádržného stala bezdůvodným obohacením na straně žalované, neboť odpadl důvod jejího zadržení. Zanikl-li závazek provést dílo, je žalobkyně jako zhotovitel oprávněna požadovat úhradu toho, o co se žalovaná jako objednatel obohatila. Není ani zřejmé, jak by žalovaná hypoteticky určovala, která část díla byla provedena žalobkyní jako zhotovitelem a která část díla již byla provedena jiným subjektem jako náhradním zhotovitelem, který po žalobkyni dílo dokončil. Není tak jasné, jak by ve smyslu SOD a VSP bylo určeno, že byly splněny všechny závazky zhotovitele z odpovědnosti zhotovitele za vady díla a záruky za jakost díla, kdy v tomto směru soud I. stupně pod bodem 78 odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k nesprávným závěrům ve věci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený výrok II změnil tak, že žalobě vyhoví a současně uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Proti výroku o věci samé I a výroku o nákladech řízení III rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Namítá, že soud I. stupně neúplně a nesprávně zjistil skutkový stav, když nevyvodil žádná skutková zjištění z Harmonogramu prací, který stanovil dílčí termíny a práce na jednotlivých částech díla, a z dalších důkazů o způsobu plnění díla rozděleného do více úrovní (při montáži vzduchotechniky mělo být postupováno od střechy haly v úrovni 22,3m vždy na nižší úroveň výšky až do půdorysu – 5m a dilatacích 1 až 5), např. z potvrzení od společností , právnická osoba, . či z výtky společnosti , právnická osoba, . Dále namítá vnitřní rozporuplnost rozsudku, když soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v prodlení s plněním dílčích termínů a zároveň dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala prodlení žalobkyně s dílčími plněními, napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný. Rovněž soud I. stupně pochybil, pokud nezjistil okamžik prodlení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ode dne 5. 12. 2018 neprovedla žádný zápis ve stavebním deníku, přičemž přechozí zápisy se týkaly jen úvodní úrovně půdorysu 22,3 m a ani na této úrovni žalobkyně montáž nedokončila. Žalovaná přitom požaduje, resp. v rámci započtení uplatnila smluvní pokutu jen za prodlení žalobkyně s dílčími termíny na pozdějších částech díla, jež specifikovala. Obrana žalované stojí v současnosti na tom, že žalobou uplatněný nárok zanikl započtením. Žalovaná proti pohledávkám žalobkyně vícekrát započetla svou pohledávku na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s plněním dílčích termínů díla, anebo pohledávku odpovídající vícenákladům na dokončení díla za žalobkyni. Některé zápočty a kompenzační námitky považoval soud I. stupně za zdánlivé, protože z nich dostatečně nevyplývalo, která část pohledávky žalované zápočtem zanikla. Pohledávky žalované tedy takovým zápočtem zaniknout nemohly, a ta s nimi mohla provést nový zápočet. Žalovaná proto provedla kompenzační námitku dne 12. srpna 2025, kdy namítla zápočet na smluvní pokutu, a zápočet dne 13. srpna 2025, kdy mimo řízení, proti pohledávce žalobkyně započetla svůj nárok odpovídající ceně vícenákladů na náhradní zhotovitele díla. V důsledku kteréhokoliv z těchto zápočtů právo žalobkyně na zaplacení ceny díla zaniklo. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že by pohledávka žalované použitá k započtení byla nejistá a neurčitá, naopak tato je i s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 způsobilá k započtení, protože pochází ze stejného právního vztahu jako žalobou uplatněný nárok. Žalovaná sice přihlásila své pohledávky do insolvenčního řízení žalobkyně, ale s ohledem na konkurz je zřejmé, že zůstanou nedobytné a toto řízení je jediným řízením, ve kterém je možné poměry stran spravedlivě uspořádat, soud I. stupně tedy vyložil § 1987 odst. 2 o. z. v rozporu s jeho smyslem a účelem. Nadto soud I. stupně neučinil žádný závěr z čl. 24.2 VSP, kterým si strany dohodly podmínky pro započtení ze SOD a vyloučily aplikaci ust. § 1987 o. z., neboť se jedná o dispozitivní ustanovení. Nesouhlasí s tím, že by zápočet žalované ze dne 13. 8. 2025 byl podmíněným právním jednáním, žádná podmínka v zápočtu obsažena není, když započtení bylo provedeno mimo řízení a oznámeno soudu I. stupně v podání ze dne 27. 8. 2025, pohledávka užitá k započtení nebyla nejistá a soud I. stupně se tak měl tímto započtením zabývat. Závěr soudu I. stupně ohledně toho, že není zřejmé, zda si žalovaná s náhradními zhotoviteli nedohodla jiný rozsah či kvalitu provedení není logický ani odůvodněný. Nesprávný a nedůvodný je i závěr o nesplnění podmínek započtení vzájemných pohledávek dle § 140 odst. 2 IZ, když tento svůj závěr soud I. stupně neodůvodnil, přičemž soud I. stupně zřejmě zaměňuje obecné podmínky pro započtení s kompenzačním jednáním a žalovaná neví, jakému závěru či odůvodnění se bránit. Dále namítá opomenuté důkazy týkající se zejména prodlení žalobkyně, kdy soud I. stupně opomenul i tvrzení žalované o důvodech prodlení. Nesprávný je i závěr o novaci závazku písemnou SOD, kdy i podstatná změna závazku je jen jeho změnou, pokud nevyplývá vůle stran svůj starý závazek zrušit a nahradit novým, navíc nárok na smluvní pokutu i náhradu vícenákladů by žalované vznikl i podle konkludentně uzavřené SOD. Žalovaná pak požaduje smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s dílčími termíny ode dne 18. 1. 2019 či později, tedy až po uzavření písemné SOD. Nesouhlasí rovněž s přiznanou výší nákladů řízení, kdy soud I. stupně nerozlišil zjevně neúčelné úkony právní služby a neseparoval náklady za jednání, která zmařila žalobkyně. Žalovaná se v odvolání zároveň vyjádřila i ke sporné otázce zádržného tak, že žalobkyně nemá právo na zádržné, soud I. stupně správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 29 Cdo 561/2017, a ujednání stran o snížení ceny díla odpovídající zádržnému v čl. 6.7 SOD, resp. čl. 17.9 VSP, kdy nejpozději dokončením díla náhradními zhotoviteli se cena díla snížila o 10% odpovídající zádržnému. Ještě před zánikem závazku byl navíc dne 29. 5. 2019 zjištěn úpadek žalobkyně. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I změnil tak, že se žaloba zamítá a výrok II potvrdil jako věcně správný.

9. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvoláních rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zčásti zopakoval a doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné a odvolání žalované není opodstatněné ve věci samé.

11. Detailem insolvenčního řízení žalobkyně a usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 29. 5. 2019, č. j. , spisová značka, , má odvolací soud za prokázané, že byl zjištěn úpadek žalobkyně a na majetek žalobkyně byl prohlášen konkurz, přičemž v insolvenčním rejstříku byly výše uvedené skutečnosti zveřejněny dne 29. 5. 2019 v 15:55 hod. a usnesení o úpadku spojené s prohlášením konkurzu nabylo právní moci dne 3. 6. 2019.

12. Seznamem přihlášených pohledávek – číslo přihlášky 13 má odvolací soud za prokázané, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení žalobkyně své pohledávky za žalobkyní, a to (i) ve výši 16 148 868,78 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s plněním dílčích termínů dle SOD (pohledávka č. 1), kdy insolvenční správce nepopřel pravost, výši ani pořadí pohledávky, dlužník popřel pravost i celou výši této pohledávky; (ii) ve výši 19 173 720 Kč z titulu vícenákladů věřitele na dokončení díla dle SOD uvedené u dílčí pohledávky 16 148 868,78 Kč (pohledávka č. 2).

13. Protokolem o přezkumném jednání ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. , spisová značka, má odvolací soud ve vztahu k přihlášeným pohledávkám žalované za prokázané, že insolvenční správce a žalobkyně jakožto dlužník na tomto jednání popřeli co do pravosti a výše obě přihlášené pohledávky žalované. Insolvenční správce poučil žalovanou jakožto věřitele mimo jiné o tom, že dle § 198 IZ může své právo uplatnit žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že žaloba se podává proti insolvenčnímu správci, když nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. Protokoly o zvláštním přezkumném jednání ze dne 10. 12. 2021 a 22. 7. 2022 má odvolací soud za prokázané, že následně se konala zvláštní přezkumná jednání, jejichž předmětem bylo přezkoumání obou (výše uvedených) přihlášených pohledávek žalované, přičemž v obou případech jak insolvenční správce, tak žalobkyně jako dlužník, výše uvedené přihlášené pohledávky žalované popřeli co do důvodu a výše, když na jednání dne 10. 12. 2021 nebyly pohledávky přezkoumány, neboť žalobkyně a insolvenční správce navrhli insolvenčnímu soudu, aby tento nejprve rozhodl o společném návrhu na odmítnutí přihlášky žalované jakožto věřitele. Na zvláštním přezkumném jednání ze dne 22. 7. 2022 byly výše uvedené pohledávky přezkoumány s výsledkem, že nebyly zjištěny.

14. Žalobou na určení popřených pohledávek evidovaných pod číslem , číslo, ze dne 18. 10. 2019 má odvolací soud za prokázané, že žalovaná jakožto přihlášený věřitel v insolvenčním řízení žalobkyně podala žalobu na určení, že pohledávky věřitele (žalobkyně) přihlášené přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, jsou po právu a zjištěny ve výši 16 148 868,78 Kč (pohledávka č. 1) a 19 173 720 Kč (pohledávka č. 2) jako pohledávky nezajištěné. Z obsahu žaloby ve vztahu k pohledávce č. 1 vyplývá, že se jedná o pohledávku z titulu smluvní pokuty, kdy z důvodu prodlení dlužníka se sjednanými dílčími termíny plnění díla vznikl věřiteli nárok na úhradu smluvní pokuty ke dni 7. 2. 2019 ve výši celkem 1 034 911 096 Kč, kdy věřitel z této částky požadoval úhradu 30 000 000 Kč vyúčtovanou fakturou č. , číslo, . Část uplatněné smluvní pokuty ve výši 13 851 131,22 Kč věřitel započetl na pohledávky dlužníka (prohlášením o jednostranném zápočtu ze dne 6. 3. 2019) a v důsledku tohoto v této části jeho pohledávka na zaplacení smluvní pokuty zanikla a zbývající částku ve výši 16 148 868,78 Kč přihlásil věřitel do insolvenčního řízení.

15. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, má odvolací soud za prokázaný následující průběh incidenčního sporu o shora uvedené žalobě na určení popřených pohledávek. Rozsudkem ze dne 11. 9. 2020, č.j. , incidenční spisová značka, , insolvenční soud zamítl žalobu na určení, že shora specifikované, nevykonatelné pohledávky žalované přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka, jsou po právu, když insolvenční soud dospěl k závěru, že s ohledem na datum uzavření písemné SOD nelze vycházet z toho, že Protokol o projednání nabídky stanoví termín na zahájení prací dne 13. 8. 2018 a termín zahájení prací na administrativní části díla dne 3. 9. 2018, když uvedené vyvrací i skutečnost, že dle Harmonogramu prací a Protokolu o projednání nabídky – zkráceného byly dílčí termíny provádění díla měněny. Prodlení dlužníka s prováděním díla pak bylo vyloučeno tím, že insolvenční věřitel (žalovaná) byl v prodlení s „placením ceny díla“ a pro „stavební nepřipravenost“, důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání nároků na výše uvedené pohledávky. K odvolání insolvenčního věřitele (žalované) Vrchní soud v , adresa, rozsudkem ze dne 25. 3. 2021, č. j. , spisová značka, , změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu pro předčasnost zamítl, když dospěl k závěru, že SOD byla uzavřena až dne 16. 1. 2019, přičemž doba plnění není ve smlouvě uvedena, neboť odkazuje na Harmonogram prací, který byl vytvořen před uzavřením smlouvy a nelze tak dovodit, jak byly dohodnuty lhůty pro splnění jednotlivých částí díla, ohledně nichž měl být dlužník v prodlení. Přihláška pohledávky č. 1 pak trpí vadami pro svou neurčitost, neboť není zřejmé, za jaké období žalobce požaduje smluvní pokutu a které smluvní povinnosti dlužník porušil. Přihláška pohledávky č. 2 je rovněž neurčitá, neboť neobsahuje údaj o tom, zda věřitel od požadované výše nákladů „odečetl uplatněnou smluvní pokutu ve výši, kterou započetl vůči pohledávkám dlužníka“. Nebyly tak splněny podmínky pro přezkum pohledávek a vedení incidenčního sporu je předčasné. K dovolání insolvenčního věřitele (žalované) Nejvyšší soud zrušil shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v , adresa, , neboť dospěl k závěru, že v přihlášce popsané skutky umožňují jednoznačnou (nezaměnitelnou) individualizaci uplatněných nároků, takto pojatá identifikace nároků v přihlášce pohledávek č. 1 a 2 nečiní přihlášku vadnou, a tudíž nezpůsobilou řádného přezkumu.

16. Usnesením Vrchního soudu v , adresa, ze dne 14. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , má odvolací soud za prokázané, že vrchní soud zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 11. 9. 2020, č. j. , incidenční spisová značka, a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s následujícím právním názorem. Ve vztahu k přihlášené pohledávce č. 1 z titulu smluvní pokuty vrchní soud dovodil, že ze skutečností uvedených v přihlášce pohledávek nelze jednak dovodit, jak mezi věřitelem (žalovanou) a dlužníkem (žalobkyní) byla dohodnuta lhůta plnění, tedy konkrétně ohledně kterých dílčích lhůt byl dlužník v prodlení za situace, kdy SOD byla platně uzavřena až dne 16. 1. 2019. Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 6. 3. 2019 ve výši 1 034 911 096 Kč není zřejmé, jak věřitel dospěl k uvedené výši, tedy za jaké prodlení s plněním konkrétních povinností a za jaké období prodlení, toto obdobně platí i ve vztahu k přihlášené pohledávce ve výši 16 148 868,78 Kč, zároveň nelze zjistit, jaká konkrétní smluvní pokuta a za jakou dobu prodlení byla v částce 13 851 131 Kč započtena proti pohledávce dlužníka ve výši 13 851 131 Kč z titulu ceny díla. Za situace, kdy dlužník namítá, že předmět díla nemohl splnit z důvodu prodlení věřitele, který mu neposkytl odpovídající stavební připravenost, je nutné přesně uvést, za které prodlení a konkrétní období věřitel smluvní pokutu požaduje. Z tohoto důvodu byl rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a nezbytnosti provést dokazování, jež nemůže být provedeno v odvolacím řízení.

17. Protokolem o projednání nabídky má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně dále za prokázané následující. Dle čl.5.2 bude-li zhotovitel v prodlení se zahájením provádění díla, se splněním dílčích termínů nebo termínu dokončení díla, je povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,5% ceny díla vč. DPH i za každý započatý den prodlení. Dle čl. 6.7 v případě, že a) soud rozhodne o zjištění úpadku zhotovitele v insolvenčním řízení vedeném proti zhotoviteli dle IZ; b) exekutor vydá exekuční příkaz proti zhotoviteli jako povinnému v exekučním řízení podle exekučního řádu; c) soud nařídí proti zhotoviteli jako povinnému výkon rozhodnutí podle o. s. ř.; d) z jakéhokoliv důvodu zhotovitel nemůže splnit své závazky z poskytnuté záruky za dílo; e) závazky zhotovitele ze záruky za dílo zaniknou, je dohodou smluvních stran hodnota záruky za dílo oceněna ve výši 10% z ceny díla bez DPH. Pokud nastane některá ze skutečností uvedených v tomto čl. 6.7 pod písm. a) až e), sjednávají smluvní strany, že v den vzniku této skutečnosti se cena díla bez DPH snižuje o uvedenou hodnotu záruky za dílo, tj. o 10 % z ceny díla bez DPH, jelikož je ohroženo, případně znemožněno, splnění závazku zhotovitele z odpovědnosti za vady díla a ze záruky za jakost díla. Toto ustanovení neplatí v případě, že objednatel vyplatil zhotoviteli zádržné proti předložené bankovní záruce (Retention Bond) dle bodu 6.6 tohoto Protokolu o projednání nabídky.

18. Písemnou SOD má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně za prokázané následující. Dle čl. 1 Přílohy dle Protokolu o projednání nabídky jsou nahrazeny přílohami 1.1-1.22 této smlouvy, v těchto ustanoveních jsou mimo jiné uvedeny: Protokol o projednání nabídky, bez příloh v něm uvedených, se kterým je zhotovitel seznámen a které podepsal (bod 1.3), Protokol o projednání nabídky – zkrácený (bod 1.2), VSP, se kterými je zhotovitel seznámen a se kterými v plném rozsahu souhlasí a zavazuje se je plnit (bod 1.4), Harmonogram prací (bod 1.5), čl. 3 dodatečnými ujednáními byly mimo jiné změněny body 6.5 a 6.6 Protokolu o projednání nabídky, bod 6.7 Protokolu o projednání nabídky nebyl písemnou SOD dotčen.

19. VSP má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně za prokázané následující. Dle čl. 17.1 zhotovitel poskytuje záruku, že dílo bude mít všechny vlastnosti smluvené nebo obvyklé po dobu 60 měsíců od předání a převzetí předmětu díla, nestanoví-li SOD jinou délku záruční doby. Záruční doba začíná běžet dnem dokončení díla dle bodu 16.4 těchto VSP plus jeden měsíc. V případě, že investor stavby nebo jeho zástupce převezme dílo od objednatele k pozdějšímu datu než objednatel od zhotovitele, záruční lhůta začíná až tímto pozdějším datem plus jeden měsíc. Dle čl. 17.9 v případě, že a) soud rozhodne o zjištění úpadku zhotovitele v insolvenčním řízení vedeném proti zhotoviteli dle IZ; b) exekutor vydá exekuční příkaz proti zhotoviteli jako povinnému v exekučním řízení podle exekučního řádu; c) soud nařídí proti zhotoviteli jako povinnému výkon rozhodnutí podle o. s. ř.; d) z jakéhokoliv důvodu zhotovitel nemůže splnit své závazky z poskytnuté záruky za dílo; e) závazky zhotovitele ze záruky za dílo zaniknou, je dohodou smluvních stran hodnota záruky za dílo oceněna ve výši 10% z ceny díla bez DPH. Pokud nastane některá ze skutečností uvedených v tomto bodu 17.9 pod písm. a) až e), sjednávají smluvní strany, že v den vzniku této skutečnosti se cena díla bez DPH snižuje o uvedenou hodnotu záruky za dílo, tj. o 10 % z ceny díla bez DPH, jelikož je ohroženo, případně znemožněno, splnění závazku zhotovitele z odpovědnosti za vady díla a ze záruky za jakost díla. Toto ustanovení neplatí v případě, že objednatel vyplatil zhotoviteli zádržné proti předložené bankovní záruce – zádržné dle Přílohy č. 5 těchto VSP. Dle čl. 24.2 Objednatel, případně obchodní společnost patřící do koncernu , právnická osoba, , jsou oprávněni splatné i nesplatné pohledávky objednatele za zhotovitelem započíst se všemi splatnými i nesplatnými pohledávkami zhotovitele za objednatelem, i když se netýkají předmětné SOD. Smluvní strany dále vylučují ve vztahu k pohledávkám aplikaci § 1987 o. z. a souhlasí s tím, že splatná, nesplatná i promlčená pohledávka je způsobilá k jednostrannému započtení.

20. Dopisem žalované ze dne 6. 3. 2019 adresovaného žalobkyni včetně dodejky má odvolací soud za prokázané, že žalovaná tímto dopisem informovala žalobkyni, že tato nesplnila povinnost týkající se dílčích termínů provádění díla, které byly sjednány v Harmonogramu prací a ke dni 7. 2. 2019 byla žalobkyně v prodlení se splněním v dopise specifikovaných dílčích termínů ve vztahu ke specifikovaným dílčím pracem s tím, že celková smluvní pokuta, kterou žalovaná dopisem uplatňuje, činí částku 1 034 911 096 Kč, když prozatím účtuje fakturou č. , číslo, pouze co do výše 30 000 000 Kč a vyzvala žalobkyni k jejímu zaplacení do 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu, kdy tento byl žalobkyni doručen dne 8. 3. 2019. Fakturou č. , číslo, má odvolací soud za prokázané, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku 30 000 000 Kč s uvedením následujícího textu: „Účtuje Vám smluvní penále v souladu s čl. 19.1 Všeobecných smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí Smlouvy o dílo č. , číslo, ze dne 26. 11. 2018“.

21. Oznámením o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 24. 7. 2024 včetně doručenky má odvolací soud za prokázané, že žalovaná zaslala insolvenčnímu správci žalobkyně podání, jímž jej jednak informovala o tom, že má za žalobkyní pohledávku ve výši 19 125 167 Kč odpovídající vícenákladům, které žalované vznikly v důsledku porušení povinnosti žalobkyně provést dílo Kompletní dodávka a montáž vzduchotechniky, včetně montáže VZT jednotek na stavbě , Označení, řádně a včas, kdy k úhradě těchto vícenákladů se žalobkyně zavázala SOD, resp. VSP, kdy se jedná o přihlášenou pohledávku (přihláška č. , číslo, , pohledávka č. 2). Výše pohledávky je vypočtena jako rozdíl mezi celkovými náklady, které musela žalovaná na provedení díla skutečně vynaložit a smluvní cenou díla, kterou měla dle SOD zaplatit žalobkyni za provedení díla a dále částkou 4 901 214 Kč, kterou žalovaná uhradila za žalobkyni jejím subdodavatelům a ti své neuspokojené pohledávky za žalobkyní ve stejné výši postoupili na žalovanou. Žalovaná v dopise specifikovala částky, které uhradila 16 specifikovaným náhradním zhotovitelům za poskytnutí náhradního plnění, jež popsala (jedná se částky odpovídající poskytnutému plnění, nikoli pouze částky odpovídající vícenákladům ve vztahu k jednotlivým náhradním zhotovitelům, tudíž z podání nelze zjistit, o kolik ve vztahu ke každému náhradnímu zhotoviteli žalovaná měla uhradit více, než kolik za dané práce měla uhradit žalobkyni), i částky, které uhradila 2 subdodavatelům žalobkyně včetně uvedení dne postoupení pohledávky za žalobkyní na žalovanou. Žalovaná z opatrnosti, jelikož žalobkyně soudně vymáhá pohledávky v celkové výši 13 851 131,22 Kč i po zápočtu ze dne 14. 3. 2019, započítává svou pohledávku ve výši 16 863 670 Kč na pohledávky žalobkyně v celkové výši 13 851 131,22 Kč. Pohledávka žalobkyně tak zaniká v rozsahu 13 851 131,22 Kč a dále existuje v rozsahu 5 274 035,78 Kč odpovídající rozdílu ve výši vzájemných pohledávek a části pohledávky žalované nevyužité k zápočtu. Toto podání bylo doručeno insolvenčnímu správci žalobkyně prostřednictvím datové schránky dne 25. 7. 2024.

22. Oznámením o zápočtu vzájemných pohledávek ze dne 13. 8. 2025 včetně doručenky má odvolací soud za prokázané, že žalovaná zaslala insolvenčnímu správci žalobkyně podání, jímž jej jednak informovala o tom, že má za žalobkyní pohledávku ve výši 19 125 167 Kč odpovídající vícenákladům, které žalované vznikly v důsledku porušení povinnosti žalobkyně provést dílo Kompletní dodávka a montáž vzduchotechniky, včetně montáže VZT jednotek na stavbě , Označení, řádně a včas, kdy k úhradě těchto vícenákladů se žalobkyně zavázala SOD, resp. VSP, kdy se jedná o přihlášenou pohledávku (přihláška č. , číslo, , pohledávka č. 2). Výše pohledávky je vypočtena jednak jako rozdíl mezi celkovými náklady, které musela žalovaná na provedení díla skutečně vynaložit ve výši 63 241 834 Kč a smluvní cenou díla, kterou měla dle SOD zaplatit žalobkyni za provedení díla ve výši 49 017 881 Kč, a jednak částkou, kterou žalovaná zaplatila za žalobkyni zaplatila jejím subdodavatelům ve výši 4 901 214 Kč a ti své neuspokojené pohledávky za žalobkyní ve stejné výši postoupili na žalovanou. Žalovaná v tabulce (obsažené v podání) pod body 1 a 2 specifikovala výši pohledávek, jež na žalovanou byly postoupeny od 2 subdodavatelů žalobkyně včetně uvedení dne postoupení těchto pohledávek na žalovanou a dále pod bodem 3 písmeny a) až p) specifikovala částky, které uhradila 16 specifikovaným náhradním zhotovitelům za poskytnutí plnění namísto žalobkyně (jedná se částky odpovídající poskytnutému plnění, nikoli pouze částky odpovídající vícenákladům ve vztahu k jednotlivým náhradním zhotovitelům, tudíž z podání nelze zjistit, o kolik ve vztahu ke každému náhradnímu zhotoviteli žalovaná měla uhradit více, než kolik za dané práce měla uhradit žalobkyni), celková výše pohledávky pod bodem 3 má činit 14 196 953 Kč. Žalovaná z opatrnosti, jelikož žalobkyně soudně vymáhá pohledávky v celkové výši 13 851 131,22 Kč i po zápočtu ze dne 14. 3. 2019, započítává svou pohledávku ve výši 14 196 953 Kč na pohledávky žalobkyně v celkové výši 13 851 131,22 Kč, a to v pořadí, jak jsou uvedeny v tabulce, tj. nejprve započítává pohledávku pod bodem 1 ve výši 1 935 717 Kč, dále pod bodem 2 ve výši 943 013 Kč a dále pohledávku pod bodem 3 tabulky, čímž tato pohledávka v rozsahu 10 972 401,22 Kč zaniká a dále existuje v rozsahu 3 224 551,78 Kč. Zápočtem pak zanikají pohledávky žalobkyně v celkové výši 13 851 131,22 Kč v plném rozsahu. Toto podání bylo insolvenčnímu správci doručeno dne 13. 8. 2025.

23. Výše uvedené důkazy odvolací soud zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, kdy přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

24. Dle § 140 odst. 2, 3 IZ: „(2) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě jistoty při nájmu bytu podle § 2254 občanského zákoníku je přípustné i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny do schválení oddlužení. (3) Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.“25. V daném případě soud I. stupně dospěl ke správnému skutkovému a právnímu závěru, že mezi účastníky řízení byla předáním a převzetím staveniště dne 4. 9. 2018 uzavřena konkludentní SOD dle § 2586 o. z. s obsahem ujednání obsažených v Protokolu o projednání nabídky včetně jeho příloh, přičemž dnem 12. 11. 2018 došlo ke změně konkludentně uzavřené SOD písemným dodatkem v podobě Protokolu o projednání nabídky-zkrácený, jehož součástí byl i Harmonogram prací. Ve vztahu k otázce uzavření konkludentní SOD pak odvolací soud odkazuje na své právní závěry vyjádřené v druhém kasačním rozhodnutí ze dne 16. 4. 2024, v němž se touto otázkou podrobně zabýval. Následně byla mezi stranami dne 16. 1. 2019 podepsána písemná SOD, přičemž odvolací soud již v předchozím rozhodnutí dospěl k závěru, že se nejednalo o potvrzení konkludentně uzavřené SOD, neboť ust. § 1757 odst. 2 o. z. na daný případ nedopadá s ohledem na skutečnost, že obsah Protokolu o projednání nabídky, který se stal obsahem konkludentní SOD, a obsah písemné SOD se od sebe odlišují, a to nikoli v nepodstatném významu, jak vyplývá např. z výrazně odlišné ceny díla. Odvolací soud pak nesouhlasí pouze s právním názorem soudu I. stupně, že písemná SOD je novací závazku ve smyslu § 1902 o. z., když v tomto směru odkazuje na právní teorii, např. BŘÍZA, Petr, PAVELKA, Tomáš. § 1902 [Novace]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3.: „Podstatnou náležitostí privativní novace je vůle stran závazek či jeho část zrušit a nahradit (animus novandi). Tato se nepředpokládá a je třeba ji prokazovat (Gl. U. N. F. 6971, viz také druhá věta § 1902). Pokud privativní vůle chybí, dojde k prosté změně závazku, případně vzniku nového dalšího závazku (novaci kumulativní) (Krčmář 1947 s. 130, Ulp. Dig. 46.2.2.). Pokud je privativní vůle dána, nastupuje novace ex lege; není nutné, aby si strany zrušení původního závazku zvlášť výslovně sjednaly (NS 33 Odo 610/2001). Druhá věta komentovaného ustanovení stanoví negativní domněnku pro případy, kdy se o privativní novaci nejedná, a podle své povahy se posoudí jako prostá změna závazku, případně jako kumulativní novace. V praxi budou mít strany většinou na mysli pouhou prostou změnu závazku, i proto je třeba, aby privativní vůle byla demonstrována skutečně nepochybně.“ S ohledem na znění čl. 6.10 písemné SOD je dle odvolacího soudu zřejmé, že strany neměly zájem na zrušení konkludentní SOD, tudíž v rozsahu, v němž se písemná SOD liší od konkludentní SOD ve znění písemného dodatku (Protokol o projednání nabídky-zkráceny včetně příloh), se jedná o změnu konkludentně uzavřené SOD ve smyslu § 1901 o. z. V tomto směru tak shledal důvodnou odvolací námitku žalované, aniž by však tato měla vliv na správnost výroku rozhodnutí.

26. Odvolací soud naopak souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně ve vztahu k trvání smluvního vztahu, resp. zániku SOD, tedy že žalobkyně nebyla oprávněna odstoupit od SOD, neboť byla v prodlení se zhotovováním díla. V tomto směru odvolací soud souhlasí s tím, jak soud I. stupně zhodnotil v řízení provedené důkazy, ať již svědecké výpovědi, účastnickou výpověď, tak i listinné důkazy k dané otázce a v důsledku toho odvolací soud souhlasí i se skutkovým závěrem, že žalobkyně byla v prodlení s dílčími plněními dle SOD, a naopak tato v řízení neprokázala, že by žalovanou upozornila na stavební nepřipravenost, nadto žalobkyně ani netvrdila, že by ve smyslu § 2591 o. z. určila žalované jakožto objednateli přiměřenou lhůtu k poskytnutí součinnost, po jejímž marném uplynutí má zhotovitel právo odstoupit od smlouvy. V tomto směru tak je nedůvodná námitka žalobkyně, že smlouva zanikla odstoupením žalobkyně ze dne 26. 3. 2019 od SOD. Jelikož žalovaná zadala dokončení díla náhradním zhotovitelům, aniž by předtím od SOD odstoupila či ji ukončila jiným formálním způsobem (např. dohodou stran), došlo v důsledku dokončení díla náhradními zhotoviteli nejpozději v květnu 2019 k zániku SOD dle § 2006 a § 2007 o. z., avšak pouze v rozsahu nesplněné části díla žalobkyní, tedy nikoli ve vztahu k nárokům na úhradu části ceny díla, jež byla vyúčtována předmětnými 5 fakturami, jejichž úhrady se žalobkyně v řízení domáhá.

27. Odvolací soud se tak dále zabýval námitkami žalobkyně týkajícími se nároku na úhradu ceny díla odpovídající tzv. pozastávce (zádržnému) a tyto shledal nedůvodné. Předně žalobkyně přehlíží, že SOD z důvodu následné nemožnosti plnění zanikla pouze v části (v rozsahu) vztahující se k části díla, které za žalobkyni dokončili náhradní zhotovitelé. V daném případě však žalobkyně požaduje úhradu finančního plnění vztahující se k části díla, jež žalobkyně zhotovila. Jelikož v rozsahu části díla, které žalobkyně zhotovila, a k níž se vztahovaly všechny předmětné faktury (, číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, ), SOD pro následnou nemožnost plnění nezanikla, je zcela nepřípadná námitka a právní argumentace žalobkyně, že v rozsahu zádržného došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované. V daném případě by žalobkyni nárok na úhradu části ceny díla odpovídající tzv. pozastávce (zádržnému) svědčil v souladu rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 561/2017 citovaným i soudem I. stupně pouze při splnění podmínek SOD, tedy konkrétně čl. 6 Protokolu o projednání nabídky ve znění písemné SOD. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu upravuje ujednání o pozastávce (zádržném) ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení části ceny díla, nikoli splatnost ceny díla, tudíž pohledávka zhotovitele na zaplacení pozastávky (zádržného) vznikne jen tehdy, budou-li splněny předpoklady určené smlouvou o dílo, mezi něž typicky patří (a jinak tomu není i v projednávané věci) dokončení díla bez vad a nedodělků. V daném případě však žalobkyně dílo nedokončila, což bylo mezi stranami nesporné. Nadto dle čl. 6.7 písm. a) Protokolu o projednání nabídky, který byl součástí konkludentní SOD i součástí i písemné SOD, si strany pro případ zjištění úpadku žalobkyně jakožto zhotovitele, který byl insolvenčním soudem pravomocně zjištěn s účinky úpadku k 29. 5. 2019, sjednaly snížení ceny díla o hodnotu záruky za dílo ve výši 10 % z ceny díla bez DPH. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni nárok na úhradu ceny díla odpovídající zádržnému nevznikl, resp. zjištěním úpadku žalobkyně došlo ke snížení ceny díla ve smyslu smluvních ujednání o 10 %. Soud I. stupně proto zcela správně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 328 851,59 Kč s příslušenstvím odpovídající pozastávce z předmětných 5 faktur.

28. Naopak žalobkyni s ohledem na fakticky provedené práce vznikl nárok na odměnu za část ceny díla odpovídající 90% vyúčtované částky fakturou č. , číslo, , tj. ve výši 6 876 814,50 Kč a fakturou č. , číslo, , tj. ve výši 4 645 465,13 Kč. S ohledem na odvolací námitky, kdy žalovaná v odvolání namítá nesprávné právní posouzení započtení ze dne 12. 8. 2025 a 13. 8. 2025, se odvolací soud zabýval otázkou, zda (ne)došlo k zániku pohledávky žalobkyně na zaplacení částky 11 522 279,63 Kč, přičemž i po doplněném dokazování shledal správný závěr soudu I. stupně, že výše uvedená pohledávka žalobkyně shora uvedenými započteními nezanikla. Jelikož byl u žalobkyně s účinky od 29. 5. 2019 pravomocně zjištěn úpadek a prohlášen konkurz, musela všechna jednostranná započtení vzájemných pohledávek učiněná po rozhodnutí o úpadku splňovat i podmínky § 140 odst. 2, 3 IZ. Dle § 140 odst. 2 IZ je započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení, byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Právní úprava započtení je v o. z. stanovena v § 1892 a následující, přičemž dle § 1987 odst. 2 o. z. platí, že pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Po zjištění úpadku dlužníka tak může být k jednostrannému započtení věřitelem použita pouze pohledávka, která splňuje mimo jiné předpoklad dle § 1987 odst. 2 o. z., neboť jen tak bude splněna podmínka dle § 140 odst. 2 IZ, přičemž je nevýznamné, že se jedná o dispozitivní ustanovení, jehož aplikaci si strany mohou mimo insolvenční řízení v rámci smluvní volnosti vyloučit. Z tohoto důvodu je tak dle odvolacího soudu nedůvodná námitka, že si strany v rámci VSP (čl. 24.2) vyloučily aplikaci ust. § 1987 o. z. Odvolací soud v tomto ohledu odkazuje i na právní teorii např. KAVAN, Petr. § 140 [Předběžná opatření a započtení]. In: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 11.: „Nejistá a neurčitá pohledávka ve vztahu k insolvenčnímu řízení. Právní pravidlo obsažené v § 1987 odst. 2 ObčZ stanoví, že k započtení není způsobilá pohledávka nejistá či neurčitá. Jde o jasné vymezení rozsahu specifických znaků kompenzability, které mimo jakoukoli pochybnost v plném rozsahu dopadají i na pravidla insolvenčního započtení. Insolvenční započtení, ať činěné před rozhodnutím o úpadku anebo po něm, požaduje splnění specifických podmínek, z čehož plyne, že zrcadlení obecného pravidla do specifik insolvenčního řízení může mít zásadní konsekvence.“ Nadto započtení není přípustné, jestliže se dlužníkův věřitel nestal ohledně své započitatelné pohledávky přihlášeným věřitelem (§ 140 odst. 3 písm. a) IZ).

29. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 tento dospěl k následujícím právním závěrům: „Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ Zároveň pak Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2882/2024 ve vztahu k otázce jistoty a určitosti započítávané pohledávky dovodil: „Dovolací soud může úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda je konkrétní pohledávka ve smyslu výkladu § 1987 odst. 2 o. z. nejistá a neurčitá, či nikoliv, přezkoumat toliko v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2023, sp. zn. 33 Cdo 3255/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2023, sp. zn. 23 Cdo 1643/2023, ze dne 28. června 2023, sp. zn. 23 Cdo 2068/2022, či ze dne 22. dubna 2025, sp. zn. 23 Cdo 3064/2024). Stěžejním interpretačním vodítkem je judikaturní požadavek, aby výklad § 1987 odst. 2 o. z. nebránil poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami; vznikne-li totiž z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné (srov. opětovně důvody R 37/2021, dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. 23 Cdo 3980/2020). Za nejistou či neurčitou tudíž nelze vzhledem k výše uvedeným závěrům dovolacího soudu považovat aktivní (započítávanou) pohledávku pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že její spornost (nejednoznačnost) spatřuje (pouze) v její právní kvalifikaci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, sp. zn. 23 Cdo 1736/2021).“30. V daném případě odvolací soud shledává pohledávky žalované z titulu smluvní pokuty uplatněné k započtení (prostřednictvím kompenzační námitky) dne 12. 8. 2025 a z titulu ceny vícenákladů vynaložené na náhradní zhotovitele díla uplatněné v jednostranném započtení ze dne 13. 8. 2025 vůči pohledávce žalobkyně v celkové výši 11 522 279,63 Kč, za nejisté a neurčité, tedy nezpůsobilé k započtení, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, pokud jde o tvrzenou pohledávku žalované z titulu smluvní pokuty, pak z ujednání stran v SOD nevyplývá, že by objednatel byl oprávněn počítat smluvní pokutu ve výši 0,5 % za každý den prodlení souběžně pro jednotlivá dílčí prodlení s různými dílčími pracemi, jak vykládá žalovaná. Takový výklad ujednání SOD by totiž vedl k absurdnímu závěru, že součet dní prodlení by činil 4 830 dnů, jak vyplývá z vyúčtování smluvní pokuty ze dne 6. 3. 2019 (celková smluvní pokuta 1 034 911 096 Kč při denní sazbě 214 267 Kč), ačkoli SOD trvala od 4. 9. 2018 do května 2019, kdy dílo bylo dokončeno náhradními zhotoviteli a kdy tak zanikla povinnost žalobkyně dokončit dílo pro následnou nemožnost plnění. Nadto z obsahu ujednání o smluvní pokutě (čl. 5.2 Protokolu o projednání nabídky a čl. 19.1 VSP) dle odvolacího soudu vyplývá, že žalobkyni mohl nárok na smluvní pokutu vzniknout ve výši 0,5 % z ceny díla při prodlení s prováděním díla, se splněním dílčích termínů nebo termínu dokončení, tedy i při prodlení s vícero dílčími termíny mohl žalované vzniknout nárok na smluvní pokutu pouze ve výši 0,5 % z ceny díla (bez ohledu na množství prodlení s dílčími termíny). Je tedy evidentní, že žalovaná výši smluvní pokuty vyčíslila nesprávně. Zadruhé, ve vztahu k tvrzené pohledávce z titulu vícenákladů vynaložených na náhradní zhotovitele (pohledávka č. 2) nelze přehlédnout, tato se skládá z vícero dílčích pohledávek, a to 2 pohledávek, jež na žalobkyni byly postoupeny třetími subjekty, kdy se tedy logicky nejedná o pohledávky, jež by vyplývaly ze stejného smluvního vztahu (z SOD) jako nárok žalobkyně na úhradu ceny díla, když nejprve by musela být prokázána existence pohledávek třetích subjektů za žalobkyní a následně existence platného postoupení. Dále se tato pohledávka sestává z vícenákladů, jež žalovaná dle svého tvrzení měla uhradit 16 náhradním zhotovitelům uvedených pod bodem 3 písmeny a) až p) tabulky obsažené v jednostranném započtení, přičemž ani z tabulky nelze zjistit, o kolik více měla ve vztahu ke každému náhradnímu zhotoviteli žalovaná uhradit více, než za dané práce měla uhradit žalobkyni, v tomto směru tak absentují již i tvrzení. Prokázání existence těchto dílčích pohledávek by si vyžádalo rozsáhlé dokazování, a to prokázání existence obsahu jednotlivých smluvních vztahů mezi žalovanou a těmito 16 subjekty, aby bylo zřejmé, že náhradní zhotovitelé měli provést dílo ve stejném rozsahu jako žalobkyně, a k prokázání sjednané ceny díla ve vztahu k těmto jednotlivým náhradním dodavatelům a její úhradě žalovanou. Již z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. nejisté, tedy nezpůsobilé k započtení. Zatřetí v otázce kompenzability žalovanou tvrzených pohledávek ať již z titulu smluvní pokuty či vícenákladů na náhradní zhotovitele je dle odvolacího soudu zásadní probíhající insolvenční řízení a incidenční spor týkající se těchto pohledávek. Obě žalovanou přihlášené pohledávky byly v insolvenčním řízení popřeny jak dlužníkem (žalobkyní), tak insolvenčním správcem, přičemž již od roku 2019 probíhá incidenční spor vedený u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , incidenční spisová značka, , v němž se žalovaná v procesním postavení žalobkyně domáhá určení pravosti těchto pohledávek včetně zjištění jejich výše, a to 16 148 868,78 Kč (pohledávka č. 1) a 19 173 720 Kč (pohledávka č. 2), který dosud není pravomocně skončen, když posledním rozhodnutím byl rozsudek insolvenčního soudu zrušen rozhodnutím Vrchního soudu v , adresa, ze dne 14. 7. 2023, č. j. , spisová značka, , z důvodu, že vrchnímu soudu nebylo zřejmé, jak věřitel dospěl k vyčíslení výše smluvní pokuty v částce 1 034 911 096 Kč (za jaké prodlení s plněním konkrétních povinností a za jaké období prodlení), kdy toto obdobně platí i ve vztahu k přihlášené pohledávce č. 1 (ve výši 16 148 868,78 Kč). Již v této skutečnosti odvolací soud shledává mimořádnou specifičnost dané věci, neboť byť pohledávky žalobkyně z titulu ceny díla, tak žalovanou tvrzené pohledávky z titulu smluvní pokuty vyplývají z jednoho právního vztahu, pak smyslem a jediným předmětem probíhajícího incidenčního řízení je právě otázka určení pravosti a výše předmětných pohledávek žalované. Navíc nelze přehlédnout ani pokročilost incidenčního sporu, kdy tento probíhá již sedmým rokem, ve věci rozhodovaly již soudy 3 instancí, kdy předchozí rozhodnutí ve věci samé byla zrušena Nejvyšším soudem, ale stále není určena pravost přihlášených pohledávek žalované. Naopak v tomto řízení došlo ke vznesení námitky započtení, resp. jednostrannému započtení dne 12. 8. 2025, resp. dne 13. 8. 2025, tedy po 6 letech trvání tohoto řízení. Již samotný průběh a délka incidenční sporu potvrzuje, že pohledávky žalované je třeba ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. považovat za jednoznačně nejisté, a tedy nezpůsobilé k započtení. S ohledem na výše uvedené pak poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů i smyslu insolvenčního řízení odpovídá fakt, aby byla existence sporných a nejistých pohledávek žalované určena v incidenčním sporu, a naopak neprodlužovala délku tohoto řízení, když existence těchto pohledávek by si vyžádala další rozsáhlé dokazování. Navíc ve vztahu k námitce započtení ze dne 12. 8. 2025 by si dokazování vyžadovala i otázka, zda je vůbec naplněn předpoklad dle § 140 odst. 3 písm. a) IZ. V případě námitky započtení ze dne 12. 8. 2025 a jednostranného započtení ze dne 13. 8. 2025 tak s ohledem na zjištěný úpadek a probíhající konkurz nebyla splněna podmínka dle § 140 odst. 2 IZ, neboť započítávané pohledávky žalované nebyly ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilé k započtení, tudíž se jedná o neplatná právní jednání dle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem, jež nemohou způsobit zánik nároku žalobkyně na úhradu ceny díla ve výši 11 522 279,60 Kč.

31. Pro úplnost se odvolací soud vyjadřuje i k dřívějším námitkám započtení uplatněných žalovanou v tomto řízení. Soud I. stupně pod bodem 85 odůvodnění rozsudku uváděl jako první započtení podáním ze dne 6. 3. 2019. V tomto směru však soud I. stupně pochybil, pokud podání ze dne 6. 3. 2019 posoudil jako právní jednání spočívající v jednostranném započtení, neboť podáním ze dne 6. 3. 2019 nacházejícím se na č. l. 51 spisu žalovaná pouze smluvní pokutu vyčíslila (na částku 1 034 911 096 Kč) a vyzvala žalobkyni k úhradě smluvní pokuty v části 30 000 000 Kč do 30 dnů ode dne doručení dopisu. Ve vztahu k započtení ze dne 14. 3. 2019 odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně o zdánlivém právním jednání dle § 553 odst. 1 o. z., neboť žalovaná se tímto podáním snažila započíst pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 30 000 000 Kč (k jejíž úhradě vyzvala právě přípisem ze dne 6. 3. 2018), avšak ze započtení ani s přihlédnutím k předcházejícímu podání ze dne 6. 3. 2019 není vůbec zřejmé, jakou část prodlení a s jakými konkrétními dílčími pracemi, s nimiž měla být žalobkyně v prodlení, má částka 30 000 000 Kč představovat, a zároveň tak logicky není ani zřejmé, jaká část prodlení a ve vztahu k jakým dílčím pracem, s nimiž měla být žalobkyně v prodlení, by měla představovat započtením zanikající část pohledávky z titulu smluvní pokuty. Obdobně platí i ve vztahu k námitce započtení učiněné podáním ze dne 17. 12. 2021, jíž žalovaná započítávala pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 13 851 131,22 Kč, tedy opět se jedná o zdánlivé právní jednání dle § 553 odst. 1 o. z. pro neurčitost, nadto s ohledem, že k tomuto započtení došlo až po rozhodnutí o úpadku žalobkyně, nebyla splněna ani podmínka dle § 140 odst. 3 písm. a) IZ, neboť žalovaná v rámci konkurzního řízení pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 13 851 131,22 Kč nepřihlásila (srov. bod 14 odůvodnění tohoto rozsudku), naopak přihlásila zbývající část smluvní pokuty ve výši 16 148 868,78 Kč odpovídající rozdílu vyúčtované smluvní pokutě ve výši 30 000 000 Kč a započítávané pohledávce ve výši 13 851 131,22 Kč. Konečně i ve vztahu k jednostrannému započtení učiněnému žalovanou podáním ze dne 24. 7. 2024, jímž žalovaná započítávala pohledávku z titulu tzv. vícenákladů na náhradní zhotovitele, odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu I. stupně o nezpůsobilosti žalovanou tvrzené pohledávky k započtení z důvodu, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou dle § 1987 odst. 2 o. z., když v tomto směru platí právní úvahy uvedené pod bodem 30 odůvodnění tohoto rozsudku vztahující se k jednostrannému započtení ze dne 13. 8. 2025. Ostatně žalovaná proti právním závěrům soudu I. stupně ve vztahu k započtením ze dne 14. 3. 2019, 17. 12. 2021 a 24. 7. 2024 v odvolání ničeho nenamítala.

32. S ohledem na shora uvedené právní závěry týkající se jednostranných započtení žalovanou, resp. námitek započtení jsou irelevantní námitky žalované týkající se neúplných skutkových zjištění ohledně dílčích termínů části díla, resp. prodlení s jednotlivými částmi díla. V tomto směru je rovněž irelevantní obecná námitka žalované týkající se opomenutých důkazů k otázce prodlení žalobkyně, nadto soud I. stupně pod bodem 40 odůvodnění napadeného rozsudku zdůvodnil, že z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, s čímž se odvolací soud ztotožňuje, tedy nejde o tzv. opomenuté důkazy. Za situace, že soud I. stupně neshledal ze strany žalované platné právní jednání spočívající v jednostranném započtení či neshledal způsobilost žalovanou tvrzených pohledávek k započtení, bylo bezpředmětné zabývat se tím, s jakými konkrétními dílčími pracemi měla být žalobkyně v prodlení a po jak dlouhou dobu.

33. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil výroky o věci samé I a II jako věcně správné.

34. Odvolací soud však shledal zčásti důvodné námitky žalované týkající se výše přiznané náhrady nákladů řízení, když žalobkyně má právo na poměrnou náhradu vynaložených nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V daném případě se účelně vynaložené náklady žalobkyně sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 13 851 131,22 Kč za 32 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 13. 1. 2020, účast u ústního jednání dne 18. 6. 2020, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 15. 6. 2020, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 17. 8. 2020, účast u ústního jednání dne 14. 10. 2020, vyjádření ve věci samé na výzvu soudu ze dne 20. 12. 2020, účast na ústním jednání dne 10. 2. 2021 v trvání od 12:30 hod. do 14:45 hod. /2 úkony/, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 3. 3. 2021, účast na ústním jednání dne 2. 6. 2021, účast na ústním jednání dne 20. 10. 2021, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 2. 11. 2021, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 7. 2. 2022, účast na ústním jednání dne 9. 2. 2022, účast na ústním jednání dne 14. 9. 2022, účast na ústním jednání dne 11. 1. 2023, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 2. 2. 2023, účast na ústním jednání dne 29. 3. 2023, odvolání, účast na ústním jednání dne 18. 10. 2023, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 12. 2. 2024, účast na ústním jednání dne 12. 6. 2024, účast na ústním jednání dne 11. 9. 2024, účast na ústním jednání dne 6. 11. 2024, odvolání ze dne 9. 12. 2024, účast na ústním jednání dne 17. 7. 2025, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 11. 9. 2025, účast na ústním jednání dne 18. 9. 2025 a písemné vyjádření ve věci samé ze dne 13. 10. 2025) ve výši 49 860 Kč/úkon, dále za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (žádost o osvobození od soudních poplatků, návrh na pokračování řízení, návrh na přerušení řízení ze dne 13. 12. 2023, písemné vyjádření ze dne 14. 3. 2024, účast na vyhlášení rozsudku dne 5. 11. 2024) ve výši 24 930 Kč/úkon, z 32 paušálních náhrad dle § 13 odst. 1, 4 a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) á 300 Kč a z 5 paušálních náhrad dle § 13 odst. 1, 4 a. t. á 450 Kč a z 21%DPH ve výši 363 724,20 Kč, tj. celkem ve výši 2 095 744,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má dle poměru úspěchu a neúspěchu právo na náhradu nákladů v rozsahu 66,37 %, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 390 945,43 Kč. O lhůtě plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že by podání žalobkyně ze dne 13. 1. 2020 nebylo účelně vynaloženým nákladem, neboť tímto podáním žalobkyně reagovala na vyjádření žalované k žalobě a rozporovala tvrzení žalované, tudíž není důvodná námitka žalované, že tak mohla učinit již v žalobě. Rovněž odvolací soud neshledal důvodnou námitku neúčelnosti ve vztahu k podání ze dne 3. 3. 2021, neboť v tomto podání žalobkyně učinila důkazní návrhy a rovněž se vyjádřila ve věci samé v závislosti na proběhlé ústní jednání, když s ohledem na skutkovou a právní obtížnost věci lze toto podání považovat za účelné. Výše uvedené lze zcela vztáhnout i k písemnému vyjádření žalobkyně ze dne 2. 2. 2023. Naopak odvolací soud se ztotožnil s námitkou neúčelnosti ve vztahu k podáním žalobkyně ze dne 5. 10. 2020, 6. 9. 2021, 9. 1. 2023, 7. 3. 2023. Pokud jde o doplňující vyjádření žalobkyně ze dne 5. 10. 2020, pak tomuto vyjádření předcházela vyjádření žalobkyně ze dne 15. 6. 2020 a 17. 8. 2020, přičemž dne 14. 10. 2020 se konalo ústní jednání, tudíž obsah tohoto vyjádření mohla žalobkyně uvést v předchozích dvou (shora citovaných) vyjádřeních nebo až na ústním jednání dne 14. 10. 2020. Pokud jde o podání ze dne 6. 9. 2021, pak i toto považuje odvolací soud za nadbytečné s ohledem, že jde o opakované vyjádření označené jako „Vyjádření žalobkyně před soudním jednáním“, kdy jeho obsah (shrnutí právní argumentace žalobkyně) mohl být sdělen až na následujícím ústním jednání. Výše uvedené pak platí i pro podání ze dne 7. 3. 2023, v němž se žalobkyně vyjadřovala k vyjádření žalované k důkazním návrhům žalobkyně, kdy toto své vyjádření opět mohla učinit na ústním jednání které se konalo cca za dva týdny. Tím spíše výše uvedené platí i k podání žalobkyně ze dne 9. 1. 2023, jež bylo učiněno pouhé dva dny před ústním jednáním, kdy opět žalobkyně mohla své vyjádření učinit v rámci ústního jednání dne 11. 1. 2023. Odvolací soud rovněž nepovažoval za účelně vynaložený náklad spočívající v podání ze dne 12. 5. 2025, v němž žalobkyně fakticky pouze jen zopakovala svou dosavadní argumentaci spočívající v právním názoru, že započtení ze strany žalované považuje za neplatná. Konečně nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalované spočívající ve zmařeném jednání dne 20. 10. 2021, na němž nemohla být vyslechnuta z důvodů na straně žalobkyně svědkyně , jméno FO, , která tak byla slyšena až na ústním jednání dne 9. 2. 2022. Předně ústní jednání dne 20. 10. 2021 nelze považovat za zmařené, neboť na něm byl vyslechnut svědek , jméno FO, a proveden listinný důkaz, jak vyplývá z obsahu spisu, přičemž i na ústním jednání dne 9. 2. 2022 byly kromě výslechu svědkyně , jméno FO, provedeny i další důkazní návrhy, jak opět vyplývá z obsahu předloženého spisu.

35. S ohledem na shora uvedené tak odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok o nákladech řízení jen ohledně výše nákladů řízení, jinak jej postupem dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla převážně úspěšná žalobkyně, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 66,37 %. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení spočívají v odměně advokáta dle § 6, § 7 bod 7 a. t. z tarifní hodnoty 13 851 131,22 Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (odvolání ze dne 26. 11. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 18. 3. 2026 a dne 27. 4. 2026) ve výši 49 860 Kč/úkon, a v paušální náhradě hotových výdajů za 3 úkony á 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrady za 21 % DPH ve výši 31 695,30 Kč, tj. náklady celkem 182 625,30 Kč. Žalovaná je tak s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 121 208,41 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

37. Výrok IV tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991, o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobkyně je dlužníkem v insolvenčním řízení, přičemž předmětem tohoto řízení jsou nároky, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty dlužníka, tudíž je osvobozena od placení soudního poplatku. Žalovaná pak není v řízení osvobozena a nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, tudíž je povinna zaplatit adekvátní část soudního poplatku z žaloby (z částky 11 522 279,60 Kč) ve výši 576 114 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.