23 CO 127/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částka s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Původně se žalobce domáhal nemajetkové újmy ve výši částka, avšak podáním ze dne datum vzal svou žalobu co do částky částka částečně zpět, řízení pak bylo v této částce zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Soud I. stupně dále rozhodoval o zbývající části částka. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady škody, jež mu mělo vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského a Krajského soudu v obec pod sp. zn.: spisová značka a 44 spisová značka, která trvala od datum do datum.

2. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že vznesla námitku promlčení nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Argumentovala tím, že právo na rozhodnutí a projednání věci v přiměřené lhůtě a v návaznosti na to i právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení náleží pouze a jenom účastníkům řízení. Nárok zakotvený v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ anonymizováno“) je speciálním nárokem, který je garantován pouze účastníkům řízení. Účast žalobce v soudním řízení vedeném u Městského a Krajského soudu v obec pod sp. zn.: spisová značka a 44 spisová značka byla ukončena ke dni datum. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podáním doručeným žalované dne datum je tak nutné s odkazem na § 32 odst. 3 anonymizováno hodnotit jako promlčený, neboť byl zjevně uplatněn po uplynutí šesti měsíční zákonné promlčecí doby.

3. Soud I. stupně shledal námitku promlčení vznesenou žalovanou důvodnou, neboť v daném případě skončilo řízení pro žalobce právní mocí usnesení, kterým žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil jiný účastník podle § 107a o. s. ř., což se stalo datum. Dnem následujícím od datum běžela promlčecí doba a podle § 32 odst. 3 anonymizováno uplynula dne datum. Jestliže žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne datum a žalobu u soudu podal datum, pak nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil opožděně. Po právní stránce soud I. stupně hodnotil věc podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, § 22 odst. 1 věty druhé a třetí a § 32 odst. 3 ZOdpŠk. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ji přiznal žalované, a to ve výši náhrady nákladů nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky 254/2015 Sb. v souvislosti s celkem 1 úkonem /vyjádření k žalobě/.

4. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se závěrem soudu I. stupně o promlčení jím uplatněného nároku nesouhlasí, neboť podle jeho názoru 6-ti měsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 anonymizováno začala běžet až ode dne datum, kdy skončilo řízení vedené u Městského soudu v obec sp. zn.: spisová značka. Na běh promlčecí lhůty nemůže mít podle žalobce vliv to, zda došlo ke změně účastenství ve sporu. To, že žalobce byl účastníkem řízení v době od datum do datum a nikoliv mimo tuto dobu, má dle odvolatele vliv na výši finančního zadostiučinění, ale nemůže to mít vliv na začátek běhu promlčecí lhůty. Posledním rozhodnutím ve věci nemůže být dílčí rozhodnutí o tom, kdo je účastníkem řízení, neboť rozhodující je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS). Zamítl-li tedy soud I. stupně v napadeném rozsudku žalobu z důvodu promlčení tohoto nároku proto, že počítal začátek běhu promlčecí lhůty od okamžiku, kdy na místo žalobce do řízení na straně žalobce vstoupila jeho matka, pak tento názor považuje žalobce za nesprávný, neboť zde byl zaměňován předmět řízení (věc sama – objektivní stránka) a účastenství žalobce v tomto řízení (subjektivní stránka). Žalobce má za to, že jeho nárok na finanční zadostiučinění za období datum do datum promlčen není. Žalobce rovněž uvedl, že je mu známo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací s tím, že závěry tohoto rozhodnutí, které se týkaly otázky běhu promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 anonymizováno ve vztahu k pravomocnému ukončení účasti poškozeného v posuzovaném řízení, byly pro žalobce nové a žalobce nemohl ke dni datum předpokládat, že se judikatura Nejvyššího soudu vyvine tak, že promlčecí lhůta začne běžet od právní moci rozhodnutí, kterým byla jeho účast v řízení ukončena. Proto je na tento případ nutno aplikovat závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3500/18, že„ promlčecí lhůta stanovená judikaturou, nemůže uplynout dříve, než byla judikována, neboť nebyla-li promlčecí lhůta jasně určena (definována) zákonem ani ustálenou rozhodovací praxí soudů v okamžiku vzniku události, která je pro její běh rozhodná, nemůže promlčecí lhůta z podstaty věci začít bez dalšího běžet“. I kdyby soud dospěl k závěru, že nárok žalobce za uvedené období datum do datum promlčen je, pak žalobce považuje vznesenou námitku promlčení žalovanou za nemravnou a navrhuje, aby k ní nebylo přihlíženo. Žalobce v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 450/20 a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a přiznal žalobci nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhou dobu soudního řízení ve výši částka s úroky z prodlení od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a aby žalobci byly přiznány náklady řízení.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Odvolací soud postupoval dle § 214 odst. 3 o. s. ř. a rozhodl o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem konkludentně souhlasili.

7. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 o. s. ř. a poté shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

8. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně ohledně důvodnosti námitky promlčení, kterou se soud I. stupně zabýval správně přednostně.

9. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši původně částka s příslušenstvím, následně po částečném zpětvzetí žaloby ve výši částka s příslušenstvím, kdy nesprávný úřední postup spočíval v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského a Krajského soudu v obec pod sp. zn.: spisová značka a 44 spisová značka, které trvalo od datum do datum. Žalobce do probíhajícího řízení vedeného u Městského soudu v obec pod sp. zn. spisová značka vstoupil dne datum rozhodnutí, kdy nabylo právní moci usnesení o připuštění jeho vstupu do řízení. Dne datum, v rámci odvolacího řízení, rozhodl Krajský soud v obec tak, že připustil vstup JUDr. příjmení na stranu žalující na místo žalobce. Právní moci nabylo toto usnesení ke dni datum. Žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení podal žalobce u žalované dne datum.

10. Podle § 32 odst. 3 ZOdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

11. Pro posouzení, zda byla žalovanou vznesená námitka promlčení v daném případě důvodná, je třeba určit rozhodující okamžik pro její počátek. Soud I. stupně měl za to, že rozhodujícím okamžikem pro počátek běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 anonymizováno byla právní moc usnesení, kterým žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil jiný účastník, což se stalo datum (počátek běhu lhůty se datoval podle obecných pravidel pro počítání času ke dni datum), žalobce má za to, že počátek běhu promlčecí doby je možné vztahovat až k datum, tj. k okamžiku, kdy pravomocně skončilo řízení vedené u Městského a Krajského soudu v obec. Žalobce poukázal na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, prvním bylo stanovisko Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS uveřejněné pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a druhým byl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, které se výkladem § 32 odst. 3 anonymizováno zabývaly. Podle právní věty ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, stanovisko NS co se týče skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3, věta druhá anonymizováno, je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné. V časově bezprostředně navazující judikatuře Nejvyšší soud ČR uvedl, že tento obecný závěr vyjádřený ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. stanovisko NS ohledně počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3, věta druhá anonymizováno neplatí bez výjimky a nelze ho aplikovat příliš formalisticky (viz např. též rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka; obdobné závěry pro účely tehdejšího konkurzního řízení učinil Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Otázkou počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 anonymizováno v případě účastníka řízení, jehož účastenství v řízení skončilo rozhodnutím o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. se Nejvyšší soud ČR zabýval v žalobcem odkazovaném rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, kde uvedl, že okamžik skončení řízení z hlediska počátku běhu promlčecí doby u nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení nemusí nastat až nabytím právní moci posledního rozhodnutí, jímž se posuzované řízení končí ve vztahu k jinému z účastníků, nýbrž může nastat již okamžikem právní moci rozhodnutí, jehož vydání (objektivně) ukončilo nejistotu poškozeného ohledně výsledku řízení. Jednalo se sice o právní otázku Nejvyšším soudem ČR do té doby neřešenou, nicméně s ohledem na předchozí judikaturu ve věcech anonymizováno se nejednalo o závěr překvapivý či popírající dílčí obecný závěr ohledně počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 anonymizováno učiněný ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, stanovisko NS. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je totiž konstantní v tom, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 31a odst. 1 anonymizováno je nárokem ryze osobní povahy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Nemajetková újma je charakterizována jako stav nejistoty, do které byl účastník nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením uveden a v něm udržován. Z toho se podává, že nemajetková újma nemůže trvat déle, než trvá účastenství v řízení. Účastenství žalobce v posuzovaném řízení skončilo jeho vystoupením z řízení ke dni právní moci usnesení, kterým žalobce z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil jiný účastník podle § 107a o. s. ř., což se stalo datum. Dále se probíhající řízení poměrů žalobce netýkalo, z logiky věci mu tak nemohla vzniknout nemajetková újma. Není pojmově možné, aby nemajetková újma poškozenému vznikala i poté, co již nejsou dány objektivní okolnosti, způsobilé ji vyvolat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobce svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil po marném uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, stanovené § 32 odst. 3 anonymizováno, kdy promlčecí lhůta začala běžet od datum, kdy se žalobce nejpozději dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy a posledním dnem lhůty byl datum. Žalovaná proto důvodně vznesla námitku promlčení.

12. Odvolací soud nemá za to, že by žalovanou uplatněná námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR zastává vcelku konzistentní rozhodovací praxi, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslo též v časopise Právní rozhledy číslo dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne anonymizována dvě slova, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Jak již odvolací soud osvětlil výše, nejednalo se v případě rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací o judikatorní obrat, který by mohl být důvodem pro připuštění argumentu rozporu námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Obecné závěry vyřčené v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález týkající se námitky promlčení a jejího rozporu s dobrými mravy v případě tzv. judikatorních odklonů či obratů s ohledem na legitimní očekávání adresátů právních norem v trvající aplikaci staré judikatury, na který odkazoval žalobce, se v tomto případě neuplatní.

13. Lze proto shrnout, že odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu I. stupně ohledně důvodnosti námitky promlčení.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nebyl procesně úspěšný a kdy žalované žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání, a to do 2 měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).