23 CO 161/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé I a II a ve výroku IV o nákladech státu potvrzuje; ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částka, jinak se i v tomto výroku rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Rozsudkem ze dne datum soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne datum (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 náhradu nákladů řízení státu ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok příjmení).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované jednak určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne datum dané podle § 52 písm. c) zákoníku práce a jednak zaplacení částky částka, která představuje nevyplacený bonus za rok rok, kdy podmínky pro jeho výplatu splnil. Žalobce pracoval u žalované na pozici„ příjmení příjmení jméno“ na základě pracovní smlouvy ze dne datum. Jeho pracovní náplň zahrnovala různé činnosti v oblasti informačních technologií související s předmětem činnosti žalované, kterou je poskytování reklamních a marketingových služeb zákazníkům žalované. V dokumentu„ Závazná nabídka pracovního místa“, který mu byl prezentován před uzavřením pracovní smlouvy a v dokumentu„ Incentivní plán anonymizována dvě slova pro anonymizována dvě slova anonymizováno na rok rok“, který následně obdržel, byly specifikovány podmínky nároku žalobce na výplatu ročního bonusu za období od jeho nástupu do práce do konce roku rok. Žalobce podmínky akceptoval a za těchto podmínek souhlasil s výší mzdy sjednané v pracovní smlouvě. Následně dne datum byl mezi účastníky sjednán dodatek číslo k pracovní smlouvě týkající se výlučně výše mzdy žalobce. Současně byla mezi žalobcem a společností právnická osoba (jakožto spřízněnou společností ve vztahu k žalované, prostřednictvím osoby jméno příjmení jako jednatele a společníka obou společností) uzavřena smlouva o spolupráci. Dne datum obdržel žalobce e-mail označený v předmětu jako„ ukončení spolupráce“. V e-mailu nebyla zmínka o reorganizaci a rušení pozice žalobce. V navazující korespondenci pan příjmení dopředu vyloučil výplatu ročního bonusu a dne datum byl žalobci předložen návrh dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu nespokojenosti pana příjmení s osobou žalobce. Návrh dohody žalobce neakceptoval. Následně mu byla doručena výpověď z pracovního poměru odvolávající se na organizační změny podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Poté žalobce obdržel přípis nazvaný„ Oznámení o vyhodnocení ukazatele anonymizováno rating pro účely ročního bonusu za rok rok“ ze dne datum, ve kterém mu bylo žalovanou sděleno, že neměl splnit podmínky pro vyplacení ročního bonusu, neboť uvedený ukazatel měl být vyhodnocen na 25 %. Podle žalobce je výpověď neplatná pro formální a obsahové nedostatky, rovněž byla dána z jiných důvodů, než připouští zákoník práce. Rovněž mu vznikl nárok na vyplacení bonusu za rok rok, neboť podmínky pro jeho výplatu splnil. Předžalobní výzvou ze dne datum žalobce vyzval žalovanou k dobrovolnému uspokojení jeho nároku a současně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Daná výpověď z pracovního poměru je dostatečně určitá a srozumitelná, včetně vymezení výpovědního důvodu po skutkové a právní stránce. Důvodem výpovědi bylo anonymizováno o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce ze dne datum, důsledkem čehož byla nadbytečnost žalobce. Dne datum žalovaná zaslala žalobci příjmení o vyhodnocení ukazatele anonymizováno rating pro účely ročního bonusu za rok rok a sdělila žalobci, že tento ukazatel byl vyhodnocen na 25 %. Podle pravidel ročního bonusu je vyhodnocení ukazatele anonymizováno rating závislé na subjektivním hodnocení žalované a pokud je vyhodnocení v intervalu do 50%, má se ukazatel anonymizováno rating za hodnocený hodnotou 0 a nárok na roční bonus za této situace není zaměstnanci přiznán.

4. Soud I. stupně provedl dokazování listinami a výslechem svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení a vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne datum, pracoval na pozici příjmení příjmení jméno a jeho měsíční mzda činila částka. Rovněž měl nárok na roční bonus, který byl specifikován v dokumentu„ příjmení jméno“ a činil 25 % z ročního platu podle dosažených výsledků s tím, že výplata bonusu byla založena na hodnocení firemního, týmového a individuálního výkonu, jedná se o nenárokovou složku mzdy. příjmení se vypočte jako 25 % ročního platu x hodnocení firemního výkonu (0-1,5) x hodnocení týmu (0-1). Při dosažení individuálního ratingu 0- 50% je individuální rating 0 a právo na bonus nevzniká. Dodatkem číslo k pracovní smlouvě byla základní měsíční mzda od datum sjednána ve výši částka. Současně téhož dne žalobce uzavřel smlouvu o spolupráci se společností právnická osoba se sjednanou odměnou částka měsíčně. V průběhu pracovního poměru, dne datum a dne datum, žalovaná písemně upozornila žalobce na porušení jeho pracovních povinností. Dne datum žalovaná přijala anonymizováno o organizační změně v oddělení příjmení příjmení, kdy za účelem úspory nákladů, snížení počtu zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, reorganizace činnosti zaměstnavatele a uzpůsobení struktury a počtu zaměstnanců potřebám zaměstnavatele v rámci poskytování služeb zákazníkům s účinností od datum v oddělení příjmení příjmení zrušila pracovní místo příjmení příjmení jméno. Dne datum žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, ve které žalovaná uvedla, že téhož dne přijala anonymizováno o organizačních změnách spočívající v anonymizováno o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce, v důsledku čehož se pozice žalobce stala nadbytečnou a žalovaná rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Dne datum žalovaná sdělila žalobci přípisem, že byl vyhodnocen ukazatel individuální rating pro účely ročního bonusu za rok rok s tím, že byl vyhodnocen jako splněný na 25 %, v důsledku čehož žalobce nemá nárok na bonus za rok rok. Dne datum žalovaná přijala anonymizováno o organizační změně v oddělení příjmení příjmení s tím, že za účelem reorganizace činnosti zaměstnavatele se od datum (nejpozději od datum) ruší oddělení příjmení příjmení. Zaměstnanci a osoby působící v tomto oddělení budou zařazeni ve struktuře určené jednatelem společnosti do následujících oddělení: IT anonymizováno do anonymizována čtyři slova do anonymizována čtyři slova a anonymizováno do divizí anonymizováno a anonymizováno. Dne datum jednatel žalované jméno příjmení informoval e-mailem zaměstnance o anonymizováno zrušit oddělení příjmení příjmení. Po odchodu žalobce nebylo místo příjmení příjmení jméno obsazeno, oddělení řídil jednatel žalované a jméno jméno jméno příjmení, operativní věci vyřizoval jméno příjmení jako stávající zaměstnanec oddělení. Ke dni zrušení oddělení zde fakticky působil pouze jméno příjmení a jméno příjmení, kteří byli přesunuti do jiného oddělení.

5. Soud I. stupně neprovedl k důkazu účastnický výslech žalobce s ohledem na to, že na něm žalobce netrval a zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení, když shledal, že k posouzení věci je dostatečné čestné prohlášení jméno příjmení a k otázce způsobu fungování oddělení příjmení příjmení po odchodu žalobce již bylo slyšeno větší množství svědků, proto považoval výslech jméno příjmení za nadbytečný.

6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení ustanovení pr. předpisu, zákoník práce, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud jde o danou výpověď z pracovního poměru, soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná přijala dne datum anonymizováno o organizační změně v oddělení příjmení příjmení, a s účinností od datum zrušila pracovní místo vedoucí tohoto oddělení, které zastával žalobce. Žalobce se tak stal nadbytečným zaměstnancem. Na místo žalobce nebyl přijat nový zaměstnanec, stávající zaměstnanci odcházeli, ke dni datum pak bylo zrušeno celé oddělení příjmení příjmení a zbylí zaměstnanci byli převedeni do jiných oddělení v rámci společnosti. Po odchodu žalobce do doby zrušení oddělení příjmení příjmení bylo vedení oddělení řešeno tak, že operativními činnostmi byl pověřen jméno příjmení a o zásadních věcech rozhodoval jednatel žalované jméno příjmení a zaměstnanec jméno jméno jméno příjmení. Soud I. stupně nepřisvědčil žalobci, že jeho nadbytečnost byla účelově tvrzená. Ačkoli ve společnosti panovala nespokojenost s pracovními výkony žalobce a jeho přístupem k zaměstnání, prokázaným důvodem skončení jeho pracovního poměru byla jeho nadbytečnost. Soud I. stupně neshledal důvodnými ani výtky žalobce ve vztahu k tvrzeným formálním nedostatkům anonymizováno o organizační změně a výpovědi, když v řízení bylo prokázáno, že anonymizováno o organizační změně bylo přijato v písemné podobě, stejné důvody jsou uvedeny i ve výpovědi. V řízení byla prokázána nadbytečnost žalobce po faktické stránce a příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce. Výpověď tak shledal platnou.

7. Pokud jde o nárok na vyplacení bonusu za rok rok, soud I. stupně shledal, že se jednalo o nenárokovou složku mzdy, její výplata byla založena na hodnocení firemního, týmového a individuálního výkonu, přičemž při dosažení individuálního ratingu 0- 50% je individuální rating 0 a právo na bonus nevzniká. Žádný z cílů pro dosažení nároku nebyl kvantitativně jednoznačně vyčíslen, jedná se o obecně zadané úkoly bez konkrétního výstupu v exaktních datech, cíle byly kvalitativní. Výplata bonusu byla podmíněna tím, že v rámci více kritérií musí být mimo jiné pracovní výkon žalobce na škále 0- 100% subjektivně hodnocen zaměstnavatelem více než 50 %, jinak nárok na výplatu bonusu není. Pracovní výkon žalobce za rok rok byl hodnocen žalovanou jako 25 %, proto žalobci nevznikl nárok na výplatu bonusu. V postupu žalované soud I. stupně neshledal nerovné zacházení se žalobcem, když jiným zaměstnancům byl bonus vyplacen, a to vzhledem k tomu, že jedním z klíčových parametrů pro výplatu bonuse je individuální hodnocení zaměstnance a každému vedoucímu zaměstnanci jsou stanoveny jiné individuální cíle a následně je vyhodnoceno jejich naplnění.

8. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované. O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř. a k jejich náhradě zavázal procesně neúspěšného žalobce.

9. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Vytýkal soudu I. stupně, že zásadně pochybil při hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, pro účely souhrnného skutkového zjištění, kdo řídil oddělení příjmení příjmení po rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí ze dne datum. Soud I. stupně vycházel z výpovědi jednoho svědka, jméno příjmení, která je nevěrohodná, a nevypořádal se s rozpory ve výpovědi této svědkyně a výpověďmi ostatních svědků a nevysvětlil, proč se přiklonil právě k výpovědi této svědkyně. Soud I. stupně dospěl k souhrnnému skutkovému zjištění, k němuž se žalobce nemůže vyjádřit, a proto považuje rozsudek za nepřezkoumatelný. Vytýkal soudu I. stupně, že zamítl jeho návrhy na provedení důkazu výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení, kterými chtěl prokázat neopodstatněnost výpovědního důvodu. Vytýkal soudu I. stupně, že výpověď jméno příjmení nahradil jejím čestným prohlášením a předjímal její nevěrohodnost. Soud I. stupně se nezabýval rozhodnými skutečnostmi pro posouzení platnosti výpovědi, tj. zda byl žalobce seznámen s rozhodnutím o organizační změně a jaký cíl sledovala organizační změna. Nesprávně vyhodnotil otázku legitimnosti organizační změny, nadbytečnosti žalobce a toho, zda skutečně odpadl druh práce žalobce. Soud I. stupně také neučinil skutková zjištění z provedených důkazů, z nichž vyplývá, že žalobce splnil všechny žalovanou předepsané úkoly a tak nesprávně posoudil podmínky vzniku nároku na roční výkonnostní bonus za rok rok. Konečně soudu I. stupně vytýkal, že nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když přiznal odměnu za úkon nahlížení do spisu, který není samostatně účtovatelným úkonem. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek ve výroku I tak, že určí neplatnost dané výpovědi ze dne datum, ve výroku II tak, že zaváže žalovanou k úhradě částky částka a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a náklady státu, popřípadě, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Podle žalované je napadený rozsudek věcně správný, soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav věci a ozřejmil, proč k některým důkazům nepřihlédl nebo proč některé neprovedl. Ve věci rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a věc správně právně posoudil. Odvolání považovala za nedůvodné, když žalobce částečně opakuje neúspěšnou argumentaci již uplatněnou před soudem I. stupně a k níž se soud I. stupně v rozsudku vyjádřil. Řízení není zatíženo procesními vadami. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Soud I. stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu potřebném pro její právní posouzení a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud I. stupně nepochybil, pokud nedoplnil dokazování výslechem svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení. Důvody takového anonymizováno srozumitelně objasnil v bodu 31. odůvodnění rozsudku a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Jelikož skutková zjištění soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování, zjištěný skutkový stav věci je způsobilým podkladem i pro anonymizováno odvolacího soudu. Soud I. stupně pak správně na zjištěný skutkový stav aplikoval právní úpravu ustanovení pr. předpisu, zákoník práce, a věc posoudil po právní stránce správně, pokud dospěl k závěru, že všechny předpoklady platné výpovědi podle § 52 písm. c) zákoníku práce byly v daném případě splněny, a že žalobci nevznikl nárok na výplatu bonusu za rok rok, když pro jeho výplatu předpoklady splněny nebyly. Soud I. stupně své anonymizováno odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., přičemž se náležitě vypořádal i s námitkami žalobce.

13. Žalobci nelze přisvědčit, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, protože je založen na souhrnném skutkovém zjištění, kdo řídil oddělení příjmení příjmení po rozvázání pracovního poměru žalobce. Podle ustálené soudní praxe je nepřezkoumatelným rozsudek, jehož skutkové a právní závěry vycházejí z tzv. souhrnného zjištění, jímž se zjišťuje rozhodný skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž se uvede, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud I. stupně řádně uvedl v bodech 12. až 29. odůvodnění rozsudku, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých provedených důkazů a v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. v bodu 33. a 34 odůvodnění rozsudku se vyjádřil k hodnocení jednotlivých důkazů a uvedl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu, včetně toho, kdo řídil oddělení příjmení příjmení poté, co byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru. K této otázce se vyjádřil jméno jméno jméno příjmení v čestném prohlášení a svědci jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, přičemž jejich výpovědi nejsou rozporné, ale vzájemně se doplňují, v závislosti na tom, jakou pozici ten který svědek u žalované zastával a v jakém postavení byl v rámci chierarchie společnosti, a jaké poznatky měl v důsledku těchto skutečností. Z obsahu předloženého spisu nevyplývají žádné skutečnosti vzbuzující pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědkyně jméno příjmení a není tak dán žádný důvod pro to, aby soud při posouzení věci nevycházel také z její výpovědi.

14. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce patří podle ustálené judikatury soudů to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo příslušný orgán) anonymizováno, že se podle tohoto anonymizováno konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového anonymizováno (jeho provedením u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku anonymizováno o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k anonymizováno o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách (dále jen„ organizační změna“). Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve anonymizována tři slova a stanovisek pod publikačním číslo rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněný ve anonymizována tři slova a stanovisek pod publikačním číslo nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru anonymizováno zaměstnavatele přezkoumávat (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva pod publikačním číslo).

15. V řízení bylo prokázáno, že jednatel žalované jméno příjmení byl trvale nespokojen s činností oddělení příjmení příjmení a chtěl jej integrovat do jiných oddělení (prokázáno čestným prohlášením jméno jméno jméno příjmení ze dne datum). Dne datum žalovaná přijala anonymizováno o organizační změně v oddělení příjmení příjmení a za účelem úspory nákladů, snížení počtu zaměstnanců, zvýšení efektivity práce, reorganizace činnosti zaměstnavatele a uzpůsobení struktury a počtu zaměstnanců potřebám zaměstnavatele v rámci poskytování služeb zákazníkům s účinností od datum zrušila pracovní místo příjmení příjmení jméno, které zastával žalobce (prokázáno rozhodnutím o organizační změně). Oddělení příjmení příjmení jako takové bylo zrušeno na základě organizační změny přijaté žalovanou dne datum (prokázáno rozhodnutím o organizační změně). Po anonymizováno o zrušení pracovní pozice vedoucí oddělení příjmení příjmení, kterou do datum vykonával žalobce, místo nebylo obsazeno, nebylo konáno žádné interní výběrové řízení za účelem obsazení pozice vedoucí oddělení příjmení příjmení (prokázáno výpovědí svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení), za žalobce se náhrada nehledala (prokázáno výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení), oddělení příjmení příjmení vedl jednatel žalované jméno příjmení, přičemž pověřil jméno jméno jméno příjmení, vedoucího oddělení anonymizováno, komunikací s jednotlivými zaměstnanci a řešením operativních záležitostí (prokázáno čestným prohlášením ze dne datum, výpovědí svědkyně jméno příjmení), v operativních věcech byl pověřen i jméno příjmení (prokázáno výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení), který v rámci meetingu oddělení předával informace od jednatele žalované (prokázáno výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení), avšak po odchodu žalobce se jméno příjmení na oddělení už moc nevyskytoval (prokázáno výpovědí jméno příjmení). Z uvedeného je patrné, že žalovaná mohla i po anonymizováno o organizační změně přijaté dne datum přidělovat žalobci práci vedoucího oddělení příjmení příjmení, jeho práce však nebyla pro žalovanou potřebná, protože byla přerozdělena mezi jednatele žalované a další určené zaměstnance žalované tak, aby bylo dosaženo účelu organizační změny popsané shora. Na uvedeném závěru nic nemění žalobcem předložené vlastní hodnocení provedených důkazů, které je uzpůsobeno k prokázání tvrzení žalobce.

16. Soud I. stupně se náležitě vypořádal i s námitkou žalobce, že organizační změnou žalovaná nesledovala zákonem předvídaný cíl, ale že šlo o fiktivní organizační změnu za účelem propuštění zaměstnance, s nímž nebyla žalovaná spokojena. Rovněž v této otázce soud I. stupně, v bodu 38. odůvodnění napadeného rozsudku, poukázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu a na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru, že ačkoli žalovaná dne datum a datum upozornila žalobce na porušení jeho pracovních povinností, skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru byla nadbytečnost žalobce v důsledku organizačního opatření přijatého dne datum. Toto organizační opatření bylo součástí záměru žalované zrušit celé oddělení příjmení příjmení a přesunout zaměstnance z tohoto oddělení do jiných oddělení žalované, jak k tomu poté došlo na základě anonymizováno ze dne datum. Předložená e-mailová korespondence ze dne datum nevyvrací zjištění, že žalovaná zamýšlela zrušit celé oddělení příjmení příjmení, včetně pracovního místa vedoucího oddělení, zvláště poukazuje-li v ní jednatel žalované na nepříznivou situaci a mizerné vyhlídky v businessu.

17. Pokud jde o námitku žalobce, že nebyl seznámen s rozhodnutím o organizační změně, lze odkázat na bod 40. odůvodnění napadeného rozsudku, v němž soud I. stupně poukázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu v otázce seznámení zaměstnance s takovým rozhodnutím zaměstnavatele. V řízení byl proveden důkaz výpovědí z pracovního poměru ze dne datum, jejímž obsahem je i sdělení o tom, že žalovaná vydala dne datum anonymizováno o organizačních změnách spočívající v anonymizováno o snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce s tím, že v důsledku takového anonymizováno se práce žalobce stala pro žalovanou nadbytečná, a proto žalovaná rozvazuje pracovní poměr se žalobcem podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Seznámení žalobce s obsahem organizační změny v samotné výpovědi z pracovního poměru je ve světle judikatury Nejvyššího soudu uvedené soudem I. stupně postačující. Soud I. stupně tak provedl zcela dostatečné dokazování k okolnosti, zda žalovaná seznámila žalobce s organizační změnou, v jejímž důsledku se stal nadbytečným zaměstnancem.

18. Ve vztahu k výpovědi z pracovního poměru ze dne datum lze uzavřít, že žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem danou výpovědí platně, neboť bylo prokázáno, že žalovaná přijala organizační změnu, žalobce se stal nadbytečným zaměstnancem a mezi přijatou organizační změnou a nadbytečností žalobce je příčinná souvislost. Organizační změnou žalovaná sledovala legitimní cíl – snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce a úspory nákladů a uzpůsobení struktury zaměstnavatele jeho potřebám, a na zrušené pracovní místo příjmení příjmení jméno nebyl přijat žádný nový zaměstnanec. Výpověď byla žalobci doručena na pracovišti do vlastních rukou dne datum (§ 334 odst. 1, 2 zákoníku práce), výpovědní důvod je vymezen po skutkové stránce tak, že jej není možno zaměnit s jiným důvodem (§ 50 odst. 4 zákoníku práce) a žalobce byl ve výpovědi seznámen s přijatou organizační změnou. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil na základě dané výpovědi uplynutím výpovědní doby dnem datum.

19. Odvolací soud neshledal důvodnými ani odvolací námitky žalobce ve vztahu k druhému žalobou uplatněnému nároku na výplatu ročního výkonnostního bonusu za rok rok. Především nelze přisvědčit žalobci, že bonus byl nárokovou složkou mzdy, jelikož v řízení byl prokázán opak. Uvedená skutečnost explicitně vyplývá z anonymizována čtyři slova pro příjmení příjmení jméno na rok rok, v němž je uvedeno, že se jedná o nenárokovou složku mzdy a dále ze samotného nastavení podmínek pro jeho poskytnutí, v nichž se projevuje stimulační a motivační funkce této pobídkové složky mzdy spočívající ve spojení určité formy mzdy s pracovním výkonem zaměstnance. Žalobce pomíjí nastavená pravidla pro výpočet bonusu, která mu byla předem známa, a prokázanou skutečnost, že nárok na bonus nemůže vzniknout v případě, pokud je individuální rating 0. Hodnocení pracovního výkonu žalobce záviselo na subjektivním hodnocení žalované, a jak soud I. stupně správně uvedl, žádný z konkrétních cílů stanovených žalobci pro rok rok nebyl jednoznačně kvantitativně vyčíslen, jednalo se o obecně zadané úkoly, kdy skutečnost, zda a jak kvalitně je žalobce splnil, závisela právě na vyhodnocení ze strany žalované. Za situace, kdy výplata bonusu byla závislá na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy žalované a jejího anonymizováno, které tak má konstitutivní význam, a žalovaná vyhodnotila individuální rating žalobce 25 %, žalobce nesplnil nastavené podmínky a nárok na bonus mu nevznikl. Na uvedeném závěru nic nemění subjektivní přesvědčení žalobce, že zadané úkoly splnil. Soud I. stupně proto dospěl ke správnému závěru, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro vznik nároku na bonus jako nenárokové složky mzdy.

20. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé I a II podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný. Odvolací soud potvrdil jako věcně správný i akcesorický výrok o nákladech státu IV (nákladové výroky odvolací soud přezkoumává z úřední povinnosti), neboť v řízení vznikly státu náklady v souvislosti se svědečným ve výši částka vyplaceným svědkyni jméno příjmení.

21. Pokud jde o odvoláním též napadený výrok III o nákladech řízení mezi účastníky, odvolací soud shledal, že soud I. stupně rozhodl správně, pokud náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalované, která byla v řízení procesně úspěšná. Odvolací soud však shledal nesprávnou výši přiznané náhrady. Předně je důvodnou námitka žalobce ohledně přiznání odměny za nahlížení do spisu dne datum, neboť nahlížení do spisu není samostatně honorovaným úkonem právní služby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací), a proto odměna za takovou činnost advokátu nenáleží. Soud I. stupně ale také pochybil, když nevzal v úvahu, že předmětem řízení byly dvě věci (určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nárok na peněžité plnění), pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem a tak podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V případě určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru je tarifní hodnotou částka částka podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a v případě nároku na peněžité plnění je tarifní hodnotou výše peněžitého plnění podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tedy částka částka, celkem částka. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí částka. Podle obsahu předloženého spisu advokát učinil v řízení před soudem I. stupně sedm úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu – příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne datum, vyjádření ze dne datum, účast na jednání před soudem dne datum, dne datum delší než dvě hodiny a dne datum. Advokát dále učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f), g) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, za které náleží odměna ve výši jedné poloviny – účast na jednání před soudem dne datum a dne datum. Odměna za uvedené úkony právní služby činí celkem částka. Náhrada hotových výdajů za devět úkonů právní služby činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu částka (jeden úkon á částka), náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. činí částka Celkem činí náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně částka Odvolací soud z uvedeného důvodu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III o nákladech řízení mezi účastníky ohledně výše přiznané náhrady, jinak co do základu, platebního místa i lhůty k plnění jej jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované. Advokát učinil dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, za které náleží odměna v celkové výši částka (jeden úkon á částka). Spolu s náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši částka (jeden úkon á částka) a náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši částka, činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem částka. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení anonymizováno odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7.