23 Co 267/2025

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 70 954,60 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. března 2025, č. j. 63 C 200/2023-113,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 175,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta.

1. Rozsudkem ze dne 24. 3. 2025 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 70 954,60 Kč s příslušenstvím, ve výroku rozsudku specifikovaným (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 41 887,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby), aby mu žalovaná zaplatila částku 70 954,60 Kč z titulu náhrady škody vzniklé nerovným odměňováním, a to za období od října 2020 do září 2023 (dále také jen „žalované období“) a současně úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 68 861,88 Kč od 29. 9. 2023 do 18. 10. 2023 a z částky 70 954,60 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že pracoval u žalované jako doručovatel balíkový s řízením vozidla v místo adresa, přičemž jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda byla nižší než srovnatelných zaměstnanců v adresa, konkrétně zaměstnanců jméno FO a jméno FO. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že rozdíly v odměňování jsou odůvodněny rozdílnou pracovní náplní, délkou praxe a pracovní výkonností srovnávaných zaměstnanců, přičemž místo výkonu práce není relevantním kritériem pro stanovení mzdy.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z listinných důkazů (pracovních smluv, mzdových výměrů, knih jízd, výplatních lístků, evidence pracovní doby, interních předpisů zaměstnavatele a jeho dokumentů, protokolu o kontrole oblastního inspektorátu práce), přičemž o skutkovém stavu věci učinil v bodě 41. odůvodnění rozsudku následující závěr: Žalobce byl zaměstnán u žalované jako doručovatel balíkový s řízením vozidla na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 9. 2020. Pracovní poměr začal 1. 10. 2020 a byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2021, se zkušební dobou 2 měsíce. Místem výkonu práce byl atrakční obvod místo adresa. Pracovní poměr byl následně několikrát prodloužen, a to do 31. 1. 2022, poté do 31. 1. 2023, a nakonec byl změněn na dobu neurčitou. Mzdové podmínky žalobce byly stanoveny kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy zaměstnavatele. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce se vyvíjela tak, že od 1. 10. 2020 do 31. 3. 2021 činila částka, od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2023 byla zvýšena na částka a od 1. 4. 2023 byla opět zvýšena na částka. Pracovní doba žalobce byla od června 2022 do srpna 2023 rozvržena do pracovních dnů po 8 hodinách od 7:00 do 15:

30. Kniha jízd zaznamenává jízdy provedené vozidlem název, které pokrývaly různá místa v okolí adresa a adresa. Délka jízd se výrazně lišila, od několika minut až po několik hodin, a některé jízdy začínaly brzy ráno nebo pozdě večer, tedy i v nočních hodinách. Počet jízd během jednoho dne se obvykle pohyboval v intervalu 10 až 20. jméno FO byl zaměstnán u žalované jako doručovatel balíkový s řízením vozidla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2022. Pracovní poměr začal 1. 6. 2022 a byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2023, se zkušební dobou 3 měsíce. Místem výkonu práce byly atrakční obvody místo adresa, pravidelné pracoviště se sjednalo v adresa. Mzdové podmínky jméno FO byly stanoveny kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy zaměstnavatele. Základní tarifní hrubá měsíční mzda jméno FO se vyvíjela tak, že od 1. 6. 2022 činila částka, od 1. 4. 2023 byla zvýšena na částka. Kniha jízd jméno FO zaznamenává jízdy provedené vozidlem název, které pokrývaly různá místa v okolí adresa. Délka jízd se výrazně lišila, od několika minut až po několik hodin, a některé jízdy začínaly brzy ráno nebo pozdě večer, tedy i v nočních hodinách. Počet jízd během jednoho dne se pohyboval v intervalu 20 až 30. jméno FO byl zaměstnán u žalované jako zaměstnanec Typ přepravy na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 5. 1999. Pracovní poměr začal 4. 5. 1999. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 3. 2023 byl jméno FO s účinností od 1. 4. 2023 zaměstnán u žalované jako doručovatel ostatních služeb. Mzdové podmínky jméno FO byly stanoveny kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy zaměstnavatele. Základní tarifní hrubá měsíční mzda jméno FO se vyvíjela tak, že od 1. 4. 2020 činila částka, od 1. 4. 2021 byla zvýšena na částka a od 1. 4. 2023 byla opět zvýšena na částka. Průměrná základní mzda zaměstnanců na typové pozici Označení v adresa byla v roce 2021 a 2022 kolem částka, v roce 2023 se zvýšila na částka. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě částky 68 861,88 Kč. Výzva byla doručena dne 21. 9. 2023 a žalovaná se přihlásila do datové schránky dne 22. 9. 2023. Systém odměňování zaměstnanců právnická osoba je založen na typových pozicích, které určují výši mzdy. Hodnocení typových pozic zahrnuje složitost, odpovědnost, namáhavost práce a další kritéria. Tento systém zajišťuje rovný přístup k odměňování a je základem pro stanovení výše základní a variabilní mzdy.

4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 109 odst. 4 a § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), přičemž vycházel i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 627/2021, který připouští zohlednění délky praxe jako relevantního kritéria pro stanovení mzdy. Soud konstatoval, že s ohledem na délku praxe jméno FO, který byl zaměstnancem žalované od 4. 5. 1999 a žalobce, který byl zaměstnancem žalované od 1. 10. 2020, nebyla práce žalobce srovnatelná s prací srovnávaného zaměstnance jméno FO.

5. Pokud jde o srovnávaného zaměstnance jméno FO, ten byl v pracovním poměru u žalované až od 1. 6. 2022, a proto za část rozhodného období, které předchází datu jeho nástupu do práce, nepřichází jako funkce v úvahu. V řízení pak bylo prokázáno, že jméno FO měl vyšší pracovní výkonnost než žalobce, v průměru doručoval o 48,08 % balíků více než žalobce. Rovněž měl odlišné pracovní podmínky, když jeho pracovní doba byla rozvržena nerovnoměrně do 10hodinových směn.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že odměňování zaměstnanců neodporovalo ust. § 109 odst. 4 zákoníku práce a žalobcem tvrzené porušení zásady rovného odměňování podle § 110 zákoníku se nepotvrdilo. Žalobce neprokázal porušení právních povinností zaměstnavatele ve smyslu § 265 zákoníku práce, a proto nebyly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu. Z těchto důvodů soud žalobě nevyhověl.

7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná. Žalované přiznal částku 41 887,70 Kč, která zahrnuje odměnu za zastoupení advokátem podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu výdajů a daň z přidané hodnoty.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle žalobce je argumentace žalované ohledně rozdílů mezi žalobcem a srovnatelnými zaměstnanci čistě účelová a nemá oporu v transparentním systému odměňování. Povinností zaměstnavatele je přesně vymezit pravidla odměňování, proto bylo na žalované, aby prokázala, že jí tvrzená kritéria pro odlišné odměňování žalobce a srovnatelných zaměstnanců skutečně zohledňovala jako objektivně nastavené a zaměstnancům předem známé, tedy že její mzdový systém byl transparentní a vycházel z důsledného vyhodnocení všech stanovených kritérií. Podle žalobce nelze jenom mechanicky vyjmenovat nebo zvolit kritéria naoko odůvodňující rozdíly v odměňování mezi zaměstnanci, ale těmto kritériím je nutné přiřadit určitou hodnotu a relevanci a porovnávat ji s hodnotou a relevancí jiných kritérií, a určit mzdu jednotlivých zaměstnanců na základě transparentního systému. Pokud jde o rozdílnou délku praxe mezi žalobcem a jméno FO, vytýkal soudu prvního stupně, že porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože se adekvátním způsobem nevypořádal s jeho argumentací a skutečnostmi, které tvrdil ohledně toho, že obrana žalované je čistě účelová. Další srovnávaný zaměstnanec pracující v adresa, pan jméno FO, totiž pobírá stejnou mzdu jako pan jméno FO, navzdory tomu, že délka praxe pana jméno FO byla výrazně delší. To vyplývá z provedených důkazů, nicméně soud prvního stupně toto v rámci právního posouzení neodůvodněně ignoroval. V této souvislosti žalobce argumentoval nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. II. ÚS 390/23 a ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 74/06, v nichž se Ústavní soud vyjádřil k povinnosti obecných soudů vypořádat se s tvrzeními účastníků a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Rozsudek proto považuje za nepřezkoumatelný. Žalobce je i toho názoru, že následkem postupu soudu prvního stupně je zásadní nesoulad zjištěného skutkového stavu s právním hodnocením. Pokud jde o soudem prvního stupně shledané rozdíly v pracovní výkonnosti žalobce a pana jméno FO, v rozvržení pracovní doby a délce pracovních směn, pak podle žalobce z počtu doručovaných zásilek nelze usuzovat na vyšší intenzitu práce pana jméno FO bez zasazení do širšího kontextu a posouzení dalších okolností, které ovlivňují strukturu pracovního dne žalobce a pana jméno FO. Pro někoho může být subjektivně jednodušší doručovat vyšší počet zásilek, přičemž mezi jednotlivými zastávkami bude projíždět vždy kratší trasy, pro někoho může být subjektivně jednodušší doručovat nižší počet zásilek, přičemž mezi jednotlivými zastávkami bude projíždět delší trasy. jméno FO byl schopen doručovat vyšší počet zásilek díky tomu, že z teritoriálního hlediska obsluhoval mnohem menší území a mezi jednotlivými zastávkami existovala mnohem kratší vzdálenost. Žalobce najezdil mezi jednotlivými zastávkami vyšší počet kilometrů a přesuny při doručování balíků mu proto zabraly delší dobu. To ale soud prvního stupně v úvahu nevzal. Soud prvního stupně se měl vypořádat i s dalšími okolnostmi, které měly vliv na počet doručovaných zásilek, jako je zejména počet ujetých kilometrů žalobce a pana jméno FO, rozsah území, které v rámci svého jízdního řádu obsluhovali a vzdálenost mezi jednotlivými zastávkami. Žalobce namítal, že pracovní výkonnost se posuzuje nikoliv pouze na základě intenzity, ale i kvality prováděných prací a výsledky práce se posuzují kromě množství práce i podle kvality. Žalobce pak doručil více zásilek z těch, které doručit měl než pan jméno FO, procentní úspěšnost při doručování byla u žalobce o 21 % vyšší než u pana jméno FO. To svědčí o vyšší kvalitě v rámci plnění pracovních povinností žalobcem, přičemž kvalita práce je jedním z diferenciačních kritérií. Pokud jde o argument rozvržení pracovní doby a délky pracovních směn, pak z evidence pracovní doby vyplývá, že ve valné většině týdnů během žalovaného období byla týdenní pracovní doba pana jméno FO rozvržena rovnoměrně. Žalovaná mu přidělovala práci v týdenním rozsahu 40 hodin, která byla rozdělena na 10hodinové pracovní směny. Žalobce poukázal také na to, že při změně délky směn z 12hodinových na 10hodinové u pana jméno FO nedošlo ke změně výše jeho mzdy. Z toho dovozuje, že délka pracovních směn se jako argument pro odlišné stanovení výše základní tarifní mzdy zaměstnanců využívá jen účelově v individuálních případech, a nikoliv transparentně a plošně ve vztahu ke všem zaměstnancům. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud nepřihlédl k neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene žalovanou v rozsahu poučení uloženého soudem prvního stupně prostřednictvím usnesení ze dne 6. 9. 2024 a nevyvodil vůči žalované odpovídající nepříznivé procesní důsledky. Žalobce měl za to, že soud prvního stupně zjistil co do fungování mzdového systému žalované skutkový stav v dostatečném rozsahu, nicméně tato zjištění nesprávně právně vyhodnotil. Podle názoru žalobce žalovaná neprokázala, že jednotlivá kritéria, na kterých staví svou procesní obranu v praxi skutečně zohledňovala objektivně ve vztahu ke všem zaměstnancům, jelikož tato kritéria nejsou nijak obsažena v rámci transparentních pravidel upravujících odměňování zaměstnanců žalované jako důvody pro stanovení odlišné výše základní tarifní mzdy. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

9. Podle žalované je napadený rozsudek věcně správný a řádně odůvodněný. Žalovaná připomněla, že rovnost v odměňování se vztahuje výhradně na zaměstnance vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přičemž rozhodujícími kritérii pro posouzení této otázky jsou složitost, odpovědnost a namáhavost práce, pracovní podmínky a pracovní výkonnost/intenzita. V řízení byly prokázány relevantní rozdíly ve smyslu ust. § 110 zákoníku práce v případě pana jméno FO, kdy tento měl oproti žalobci delší praxi, odlišný byl charakter jeho práce, která byla odpovědnější a náročnější. Dále byly prokázány relevantní rozdíly v případě pana jméno FO, který měl vyšší pracovní výkonnost a jiné pracovní podmínky. Po část žalovaného období pak nebyl srovnatelným zaměstnancem, neboť v pracovním poměru u žalované byl až od června 2022. Odlišné odměňování tedy bylo odůvodněno objektivními a legitimními rozdíly v povaze vykonávané práce. Tato odlišnost představuje přípustné diferenciační kritérium ve smyslu ust. § 110 zákoníku práce a nemůže tak být považována za diskriminační či nezákonnou. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinami a výslechem svědka jméno FO (§ 213 odst. 2, 4, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Podle § 16 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

12. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle § 109 odst. 4 zákoníku práce mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.

13. Podle § 110 odst. 1 zákoníku práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle § 110 odst. 2 zákoníku práce stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle § 110 odst. 3 zákoníku práce složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle § 110 odst. 4 zákoníku práce, pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle § 110 odst. 5 zákoníku práce pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

14. Z právní úpravy obsažené v ust. § 110 zákoníku práce v první řadě vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejná mzda, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ust. § 110 odst. 2-5 zákoníku práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto funkce kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ust. § 110 odst. 1 zákoníku práce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 436/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, uveřejněný pod č. 89/2021 ve Sb. rozh. obč.).

15. Pokud se zaměstnanec domáhá nároku z důvodu porušení povinnosti zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení v oblasti odměňování (§ 16 odst. 1 zákoníku práce), přičemž ale netvrdí, že jde o nerovné zacházení z diskriminačních důvodů, má procesní povinnost tvrzení a důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.] o tom, že byl jednáním zaměstnavatele znevýhodněn ve srovnání s jinými zaměstnanci. Důvod tohoto znevýhodnění není povinen tvrdit, tím méně pak prokazovat. Domáhá-li se zaměstnanec z důvodu nerovného zacházení v oblasti odměňování náhrady škody (§ 265 odst. 2 zákoníku práce), pak má procesní povinnost tvrdit a prokázat všechny stanovené předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu, jimiž jsou vznik škody, porušení právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem a příčinná souvislost mezi vznikem škody a uvedeným porušením právních povinností. Zavinění zaměstnavatele není třeba tvrdit (ani prokazovat), protože odpovědnost zaměstnavatele je objektivní (odpovídá i za takové porušení svých povinností, k nimž došlo bez subjektivního zavinění jeho zaměstnanců). Volba zaměstnance, se kterým se bude „poměřovat“, je věcí dispoziční volnosti postiženého zaměstnance (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2000/2024).

16. V posuzované věci žalobce tvrdil, že mu žalovaná způsobila škodu, když mu v rozporu se zásadou rovného odměňování stanovila nižší základní tarifní hrubou měsíční mzdu než zaměstnancům jméno FO a jméno FO, zařazeným na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak pracujícím na území adresa.

17. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, že pro posouzení věci by mělo být podstatné, jak žalovaná nastavila své interní procesy ohledně odměňování svých zaměstnanců, a že nerovné odměňování vyplývá již z toho, že jak žalobce, tak jméno FO a jméno FO byly podle vnitřních předpisů žalované zařazeni na stejnou typovou pozici a ve stejném tarifním stupni.

18. Soud prvního stupně provedl k důkazu vnitřní předpis žalované Směrnici SM-1/2019 - Systém odměňování zaměstnanců, z něhož učinil správné skutkové zjištění, že zaměstnancům zařazeným do stejné typové pozice náleží základní tarifní mzda stanovená mzdovým výměrem, přičemž tarifní mzda nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. 1 Katalog hlavních pracovních činností typových pozic opatření Systém typových pozic. V řízení tím bylo prokázáno, že vnitřní předpis žalované představuje základní podklad pro stanovení mzdy zaměstnancům, rovněž bylo prokázáno, že mzda žalobce byla určena mzdovým výměrem (přičemž žalobní nárok se neopírá o tvrzení, že by mzda byla určena v menším rozsahu, než stanoví vnitřní předpis žalované). Zařazení zaměstnanců na stejnou typovou pozici nepostačuje k závěru o jejich stejné práci či práci stejné hodnoty, a je třeba zabývat se jednotlivými kritérii stanovenými v § 110 odst. 2 – 5 zákoníku práce (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 436/2016 či ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018). Pro posouzení této věci proto není podstatné, jak žalovaná nastavila své interní procesy ohledně odměňování svých zaměstnanců. I kdyby vnitřní předpis žalované týkající se odměňování byl netransparentní, nemůže pouze tím být odůvodněn závěr, že v rozhodném období žalobce a jím označení srovnatelní zaměstnanci vykonávali stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

19. Soud prvního stupně se proto správně zabýval otázkou, zda práce žalobce a práce jméno FO a jméno FO byla stejnou prací nebo prací stejné hodnoty ve smyslu ust. § 110 zákoníku práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že práci žalobce a jméno FO nelze považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, protože je mezi nimi rozdíl v délce započitatelné praxe, kterou měl jméno FO mnohem delší. Soudu prvního stupně je třeba přisvědčit, že kritérium délky praxe je i judikaturou přijímáno jako relevantní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 627/2021). Soud prvního stupně se však opomněl vypořádat s námitkou žalobce, že další označený srovnatelný zaměstnanec jméno FO, který uzavřel pracovní smlouvu se žalovanou dne 18. 5. 2022, měl mnohem kratší praxi než žalobce, a přesto měl mzdu srovnatelnou s panem jméno FO (viz podání žalobce ze dne 9. 7. 2024). Rovněž soud prvního stupně nepřihlížel k tvrzení žalované, že náplň práce jméno FO byla odlišná od pracovní náplně žalobce (viz podání žalované ze dne 21. 1. 2024) a zamítl k tomuto tvrzení označený důkazní návrh žalované – výslech svědka jméno FO, přičemž pochybil, pokud v odůvodnění napadeného rozsudku toto své rozhodnutí neodůvodnil. Odvolací soud pak shledal, že skutkové zjištění soudu prvního stupně uvedené v bodu 20. odůvodnění napadeného rozsudku, a sice že žalobce pracoval i v nočních hodinách, neodpovídá obsahu listiny – knize jízd žalobce za období od 27. 6. 2022 do 31. 8. 2023, z níž toto zjištění soud učinil. Protože soud prvního stupně nepřihlížel k tvrzením účastníků a skutkový stav věci nebyl zjištěn úplně a správně, přičemž tato nesprávnost se mohla promítnout v právním posouzení věci, odvolací soud jednak poskytl oběma účastníkům poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jednak doplnil dokazování listinami (viz níže) a výslechem svědka jméno FO.

20. Předně při jednání dne 5. 11. 2025 odvolací soud ve spolupráci se žalobcem postavil na jisto, že jméno FO je označen jako srovnatelný zaměstnanec ve vztahu k celému žalovanému období (říjen 2020 až září 2023), ačkoli jeho pracovní poměr u žalované vznikl až 1. 6. 2022. Žalobce se přitom odkazoval i na nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu. Odvolacímu soudu je známo, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3521/2023, s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 1980, Macarthys Ltd proti Wendy Smith, 129/79, přijal a odůvodnil závěr, že posuzování stejné práce nebo práce stejné hodnoty podle § 110 odst. 1 zákoníku práce není omezeno na výkon práce ve stejném časovém období. Nejvyšší soud poukázal také na to, že SDEU k časovému hledisku rovněž vysvětlil, že nelze vyloučit, že rozdíl v odměňování dvou pracovníků zastávajících stejné pracovní místo, avšak v různých časových obdobích, může být vysvětlen působením faktorů, které nijak nesouvisí s diskriminací na základě pohlaví (bod 12 rozsudku ve věci Macarthys). Odvolací soud proto při jednání dne 5. 11. 2025 poskytl žalobci poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzval ho k uvedení skutečností, z nichž bude vyplývat, že externí faktory mající vliv na výši mezd v období od října 2020 do května 2022 byly shodné jako v období červen 2022 až září 2022. Jelikož v řízení před soudem prvního stupně nebylo vyjasněno, co bylo náplní práce žalobce, odvolací soud rovněž žalobce vyzval, ať doplní tvrzení ohledně své pracovní náplně, a ke všem doplněným tvrzením, nechť označí důkazy. Současně žalobce poučil o následcích nesplnění výzvy.

21. Žalobce reagoval podáním ze dne 10. 11. 2025. Nepopíral, že u žalované došlo mezi říjnem 2020 a květnem 2022 k mírnému navýšení mezd. Jelikož mzdy byly navyšovány v řádech několika stovek korun českých, pak pokud by pan jméno FO nastoupil k žalované již od počátku žalovaného období, jeho mzda by sice byla s největší pravděpodobností nižší, jednalo by se však o nezanedbatelný rozdíl oproti žalobci. Z toho žalobce dovozuje, že jméno FO je vhodným srovnatelným zaměstnancem za celé žalované období. K náplni své práce doplnil, že kromě doručování balíkových zásilek prováděl svoz hotovosti v přepravním boxu z vybraných obchodních domů a svoz balíků z vybraných místo a výdejních míst. Ke svým tvrzením označil důkazy.

22. Při jednání dne 5. 11. 2025 odvolací soud poskytl poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. také žalované, a to s ohledem na argument žalobce (kterým se soud prvního stupně nezabýval), že jméno FO pobíral zásadně stejnou mzdu jako jméno FO, ačkoli délka praxe pana jméno FO byla výrazně delší. Odvolací soud proto vyzval žalovanou, aby uvedla věcný důvod, který jí vedl k tomu, že jméno FO s nulovou praxí stanovila od nástupu do pracovního poměru 1. 6. 2022 vyšší mzdu než žalobci, který ke dni 1. 6. 2022 pracoval u žalované již 1 rok a 8 měsíců, a aby ke svým tvrzením označila důkazy. Žalovanou poučil o následcích nesplnění výzvy.

23. Žalovaná podáním ze dne 9. 11. 2025 doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy. Zdůraznila, že rozdílná praxe zaměstnanců je pouze jedním z kritérií pro odměňování. Dále uvedla, že práce žalobce a jméno FO nebyly pracemi stejnými ani pracemi stejné hodnoty ve smyslu § 110 zákoníku práce. Věcné důvody pro jejich odlišné odměňování byly obtížnost pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, intenzita práce a množství úkolů, organizační a řídící náročnost a negativní vlivy pracovního prostředí. Poukázala na to, že jméno FO pracoval v režimu 12hodinových směn, později 10hodinových, zatímco žalobce v 8hodinových denních směnách. jméno FO doručoval průměrně 154 zásilek denně, zatímco žalobce 104 zásilek denně. Práce pana jméno FO tedy byla vyšší intenzity a objemem práce, zvládl výrazně větší množství úkolů. Pracovní výsledky a zatížení pana jméno FO byly oproti žalobci podstatně vyšší. Pokud jde o podmínky na pracovišti a vlivy pracovního prostředí, pan jméno FO působil v intravilánu adresa (v oblasti adresa, adresa, adresa, adresa), přičemž doručování zásilek v hustě zastavěných městských čtvrtích s rušným provozem je objektivně složitější. Naproti tomu žalobce doručoval zásilky v oblastech jako adresa adresa a obdobných menších obcích, kde dopravní situace obvykle umožňuje snadnější zastavení vozidla i rychlejší přístup k adresátům. Pracovní prostředí pana jméno FO tak bylo náročnější a rizikovější. Žalovaná tedy stanovila panu jméno FO vyšší mzdu z objektivních a věcných důvodů, kdy rozdíl ve mzdách odrážel vyšší náročnost práce pana jméno FO, zejména pokud jde o délku směn, intenzitu a množství vykonané práce a obtížnost pracovního prostředí. Žalovaná se rovněž vyjádřila k období, kdy jméno FO u žalované dosud nepracoval, a to tak, že mezi obdobími (roky 2020/2021 a 2022) došlo k významnému posunu v ekonomických podmínkách, zejména z hlediska inflace.

24. Odvolací soud poté doplnil dokazování listinami (§ 213 odst. 4 o. s. ř.), které označil žalobce – katalog pracovních činností – typová pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, a které označila žalovaná – výpis ze statistického zjišťování, a dále výslechem svědka jméno FO, jehož výslech žalovaná navrhovala v řízení před soudem prvního stupně a opětovně po poučení ze strany odvolacího soudu k prokázání tvrzení o organizační a řídící náročnosti a negativních vlivech pracovního prostředí u zaměstnanců pracujících v adresa. Odvolací soud dále zopakoval k důkazu (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) knihu jízd žalobce za období od 27. 6. 2022 do 31. 8. 2023 a výplatní lístky žalobce za období listopad, prosinec 2020, listopad, prosinec 2021 a listopad, prosinec 2023.

25. Naopak odvolací soud zamítl jako nadbytečné návrhy žalobce na doplnění dokazování výpisem z plánovací aplikace název, která má být mobilní aplikací zaznamenávající údaje o zásilkách, časech doručování, například pro účely reklamace, jakož i návrh na výslech svědkyně jméno FO, nadřízené žalobce. Tyto důkazy, shodně jako listina katalog pracovních činností – typová pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, byly navrženy k prokázání náplně práce žalobce, avšak činnosti náležející do náplně jeho práce byly spolehlivě a dostatečně prokázány právě listinou katalog pracovních činností – typová pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, rovněž i výslechem svědka jméno FO. V podání ze dne 10. 11. 2025 žalobce označil i další důkazy (již provedené soudem prvního stupně) – mzdové výměry a výplatní lístky za žalované období týkající se žalobce, jméno FO a jméno FO, avšak při jednání odvolacího soudu dne 28. 1. 2026 výslovně uvedl, že na jejich provedení netrvá. Žalovaná pak netrvala na provedení důkazu výpisem ze systému název (již proveden soudem prvního stupně) a protokoly o výpovědi svědka jméno FO v řízeních vedených u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka (které byly navrženy vedle návrhu na výslech tohoto svědka, kterým odvolací soud dokazování doplnil).

26. Výpisem ze statistického zjišťování, který dne 13. 1. 2025 vystavil právnická osoba, Odbor, je prokázáno, že průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen (průměr posledních 12 měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců) činila v České republice v roce 2020 – 3,2 %, v roce 2021 – 3,8 % a v roce 2022 – 15,1 %.

27. Podle Katalogu hlavních pracovních činností typových pozic náleží mezi základní pracovní činnosti pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, kód pozice Označení, tarifní stupeň číslo, následující práce: příprava převzatých balíkových zásilek na doručovací pochůzku (zapisování do dodacích dokladů na PC, nakládání zásilek dle směru pochůzky); doručování adresných balíkových zásilek; vybírání dobírkové částky váznoucí na doručených adresných balíkových zásilkách; provádění vyúčtování a předání finančních hotovostí a balíkových zásilek, ukládání oznámených balíkových zásilek; řízení motorového vozidla; provádění svozu zásilek od zákazníků; provádění veškerých úkonů uvedených aktuální vyhláškou o silničním provozu na komunikacích; vedení příslušné evidence o vozidle, obsluha GPS dle uživatelské dokumentace; řádné vyplňování jízdních řádů; poskytování služeb v souladu s Typ podmínkami a podmínkami obchod. partnerů, dodržování technologií, naplňování parametrů kvality; poskytování informací a nabídky produktů právnická osoba zákazníkům; plnění dalších úkolů vyplývajících a přímo souvisejících se sjednaným druhem práce, dle pokynů nadřízeného vydaných v souladu s právními předpisy vztahujícími se k vykonávané práce; povinnost při výkonu práce dodržovat vnitřní předpisy právnická osoba a obecně platné právní normy; provádění výkonu činností po dobu nepřítomnosti jiných balíkových doručovatelů.

28. Knihou jízd žalobce za období od 27. 6. 2022 do 30. 8. 2023 je prokázáno, že žalobce začínal jízdu zpravidla mezi 6:21 až 6:48, výjimečně kolem osmé hodiny ranní a jednou, dne 14. 10. 2022, v 5:43 hod. Jeho jízdy končily zpravidla v rozmezí 13:00 až 15:

50. Ve dnech 15. 9. 2022, 22. 9. 2022, 27. 9. 2022, 30. 9. 2022, 26. 10. 2022, 8. 11. 2022, 11. 11. 2022, 15. 11. 2022, 16. 11. 2022, 23. 11. 2022, 16. 12. 2022, 19. 12. 2022, 22. 12. 2022, 5. 4. 2023, 14. 4. 2023, 20. 4. 2023, 16. 5. 2023, 12. 7. 2023, 18. 7. 2023, 21. 8. 2023 žalobce končil jízdy mezi 16:00 až 17:48 hod. Výjimečně, a to ve dnech 22. 11. 2022, 25. 11. 2022, 29. 11. 2022, 20. 12. 2021, 21. 12. 2022, žalobce končil jízdy mezi 18:00 až 20:00 hod.

29. Výplatními lístky žalobce je prokázáno, že v měsících listopad a prosinec 2020, listopad a prosinec 2021 a listopad a prosinec 2022 zahrnovala mzda žalobce příplatky za práci přesčas a za práci v sobotu a v neděli.

30. Výpovědí svědka jméno FO vzal odvolací soud za prokázané, že je zaměstnancem žalované, asi od roku 2018 či 2019, na pozici funkce. Od roku 2020 je nadřízeným zaměstnance jméno FO, rovněž byl přímým nadřízeným jméno FO po dobu, kdy p. jméno FO byl v pracovním poměru u žalované. Pokud jde o pracovní náplň jméno FO v letech 2020 až 2023, měl činnost kombinovanou. Částečně zajišťoval práce typové pozice řidič, částečně práce typové pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla. V dopoledních hodinách vykonával obsluhu VIP institucí nebo státních institucí v centru adresa a poté doručoval zásilky. Pro jeho náplň práce neexistovala jednoznačná typová pozice, později byla taková pozice označena jako doručovatel ostatních služeb. Pracoval v místo, které bylo relativně malé, nacházelo se v centru města a byl tam nastaven zvláštní režim pro obsluhu většinou státních institucí. Atrakční obvod místo byla adresa, adresa a adresa. jméno FO musel absolvovat školení a mít atestaci strážného, jelikož prováděl svozy hotovosti a zavážel ceniny, například do právnická osoba kolky. jméno FO byl na tuto práci vybrán proto, že byl dlouholetý a spolehlivý zaměstnanec. U žalované proběhla reorganizace okrsků, která souvisela s projektem tzv. prodlouženého doručování. Bylo plánováno, že bude menší počet zaměstnanců vykonávat delší směny s větší zátěží v nerovnoměrně rozvržené pracovní době. Bylo to hlavně pro lidi, kteří přišli zvenku. Po pár měsících se od toho upustilo a přešlo se na 10hodinové doručování, které se dalo zvládnout, revidovala se i zátěž a okrsky. jméno FO nastoupil do tohoto režimu 12hodinového doručování, s ohledem na péči o dítě potřeboval mít volné dny. Od začátku jezdil převážně v adresa, poté, kdy se projekt revidoval, jezdil 10hodinové směny v centru adresa. Když se projekt prodlouženého doručování rozjížděl, potřebovali nalákat nové zaměstnance a tito dostali vyšší mzdu. jméno FO pracoval čistě jako balíkový doručovatel, svědek mu určil mzdu při nástupu do zaměstnání. K celoplošnému zvyšování mezd u žalované docházelo, jeden čas to bylo každý rok, pak jednou za dva roky. Pokud je v katalogu typových pozic uvedeno, že náplní práce doručovatele balíkového s řízením vozidla je svoz zásilek, jde o jediný svoz, který může tento doručovatel udělat, a to je jednorázový objednaný odvoz zásilky fyzické osoby z jejího bydliště, jde o sporadickou věc, záleží na lokalitě. místo, kde pracuji, je velmi exponovaným pracovištěm. Pokud před Vánoci jsou k nám přiděleni zaměstnanci z jiných koutů republiky, vím z doslechu, zjednodušeně řečeno, že pláčou, že k nám byli vysláni a museli být hodně finančně motivováni, aby je do adresa vůbec dostali. Zátěž v místo je celoročně, ale před Vánoci je mnohem vyšší, jde do neúnosné roviny. místo je největší v republice.

31. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci způsobilým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu.

32. Pokud žalobce označil jako srovnatelného zaměstnance jméno FO, bylo v řízení prokázáno, že tento zaměstnanec měl jednak mnohem delší praxi než žalobce, jednak vykonával odlišnou práci. jméno FO nastoupil do pracovního poměru k žalované 4. 5. 1999, a k datu 1. 10. 2020, kdy vznikl pracovní poměr žalobce u žalované, a které je zároveň počátkem žalovaného období, oproti nulové praxi žalobce měl praxi více než 21 let. Právě jeho zkušenosti a skutečnost, že se osvědčil jako spolehlivý a zodpovědný zaměstnanec, byly důvodem, proč byl vybrán a zaškolen na práci spočívající v obsluze státních institucí a VIP institucí v centru adresa. Výpovědí svědka jméno FO bylo prokázáno, že se jednalo o práci odlišnou od náplně práce pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, přičemž tuto odlišnou práci vykonával pan jméno FO dopoledne, a poté se věnoval práci doručovatele balíkového s řízením vozidla. Později byla tato kombinovaná práce, kterou vykonával pan jméno FO, podřazena pod nově ustavenou pozici doručovatel ostatních služeb. Délka praxe a odlišná pracovní náplň, která vyžadovala speciální zaškolení strážného, představují z hlediska ust. § 110 zákoníku práce objektivní a legitimní kritéria, která odůvodňují stanovení vyšší základní tarifní hrubé měsíční mzdy panu jméno FO oproti žalobci. Je proto správný dílčí právní závěr soudu prvního stupně, že jméno FO není srovnatelným zaměstnancem.

33. Pokud žalobce dále označil jako srovnatelného zaměstnance jméno FO, v řízení bylo prokázáno, že jeho pracovní poměr u žalované vznikl až dne 1. 6. 2022. Žalobce pak ani přes poučení ze strany odvolacího soudu netvrdil (natož aby prokázal), že na výši mzdy jméno FO stanovené od 1. 6. 2022 neměly vliv externí faktory, jako např. inflace, konkurence, situace na trhu práce, vládní politika apod., jinak řečeno, že externí faktory mající vliv na výši mezd byly v období od října 2020 do května 2022 shodné jako v období od června 2022 do září 2023. Naopak žalovaná prokázala, že v období od června 2022 došlo k posunu v ekonomických podmínkách, když průměrná roční míra inflace v roce 2020 činila 3,2 %, v roce 2021 činila 3,8 % a v roce 2022 činila 15,1 %. S ohledem na toto zjištění, není srovnání mzdy žalobce v období od října 2020 do května 2022 se mzdou pana jméno FO v období od června 2022 do září 2023 způsobilé prokázat nerovné odměňování ze strany žalované podle § 110 zákoníku práce. jméno FO není srovnatelným zaměstnancem pro část žalovaného období od října 2020 do května 2020.

34. Pokud jde o srovnání žalobce a jméno FO v období od června 2022 do září 2023, v řízení bylo prokázáno, že ačkoli z hlediska pracovní náplně odpovídali činnosti žalobce a jméno FO náplni práce pozice doručovatel balíkový s řízením vozidla, tak jméno FO měl jiné pracovní podmínky než žalobce. Nebylo prokázáno, že by žalobce vykonával noční práce, jak uvedl soud prvního stupně pod bodem 20. odůvodnění napadeného rozsudku. Za noční práci se považuje práce konaná mezi 22. a 6. hodinou [§ 79 odst. 1 písm. j) zákoníku práce]. Směna začínala žalobci pravidelně po šesté hodině ranní, a nikdy nepřekročila osmou hodinu večerní. Žalobce měl pracovní dobu rozvrženou rovnoměrně do pěti pracovních dnů a 8hodinových směn. Pokud vždy v předvánočním období (listopad, prosinec) pracoval až do 20:00 hod nebo o víkendech, obdržel ke mzdě příplatky za práci o víkendu a za práci přesčas. Nejedná se ale o změnu rozvržení pracovní doby, jak namítal žalobce. Uvedené zjištění rovněž nečiní pracovní podmínky žalobce srovnatelnými s pracovními podmínkami jméno FO. V řízení bylo prokázáno, že jméno FO pracoval od počátku pracovního poměru v tzv. prodloužených směnách, nejprve od 1. 6. 2022 do konce července 2022 ve 12hodinových směnách, poté od srpna 2022 v 10hodinových směnách. Práce v delších než 8hodinových směnách je objektivně náročnější, klade vyšší nároky na lidský organismus, jak z hlediska psychické, tak i fyzické zátěže. To ostatně potvrdil i svědek jméno FO, který vypověděl, že žalovaná musela ustoupit od 12hodinových směn, neboť zátěž vyplývající z této délky směny byla pro zaměstnance neúnosná. V řízení pak bylo prokázáno, že jméno FO byla mzda stanovena právě s ohledem na jeho zařazení do tzv. prodloužených směn. Z provedeného dokazování je rovněž zřejmé, že jeho základní tarifní hrubá měsíční mzda byla nižší než mzda jméno FO. Prokázaná rozdílnost v pracovních podmínkách žalobce a jméno FO již sama o sobě odůvodňuje závěr, že jejich práce nebyla stejnou prací nebo prací stejné hodnoty ve smyslu ust. § 110 odst. 1 zákoníku práce. Z prokázané skutečnosti, že jméno FO doručoval oproti žalobci více zásilek (154:104), nelze usuzovat na lepší pracovní výsledky, neboť v řízení nebyly zjišťovány další okolnosti výkonu jejich práce, například rozsah a charakter území, které museli žalobce a jméno FO obsloužit. Prokázaný vyšší počet doručovaných zásilek ale vypovídá o tom, že práce jméno FO byla namáhavější z hlediska fyzické zátěže. Tomu koresponduje také výpověď svědka jméno FO, který uvedl, že místo v adresa je největší provozovnou v republice a je velmi exponované. jméno FO proto není srovnatelným zaměstnancem.

35. Lze uzavřít, že žalovaná ve vztahu k žalobci neporušila zásadu rovného odměňování, čímž není naplněn již první z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu. Žaloba proto není důvodná a soud prvního stupně ji správně zamítl.

36. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada byla přiznána žalované, které byla v odvolacím řízení procesně úspěšná. Žalovaná účelně vynaložila finanční prostředky na advokáta, který v odvolacím řízení učinil čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 27. 8. 2025, písemné podání ve věci samé ze dne 9. 11. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 5. 11. 2025 a dne 28. 1. 2026. Advokát dále učinil jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f), odst. 3 advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny – účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 12. 2025, které muselo být odročeno proto, že se k jednání nedostavil předvolaný svědek. Podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí odměna za jeden úkon právní služby 3 940 Kč. Za čtyři a půl úkonu právní služby náleží odměna v celkové výši 17 730 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon právní služby, za pět úkonů činí 2 250 Kč. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad [§ 137 odst. 3 písm. a), § 151 odst. 2 o. s. ř.] činí 4 195,80 Kč. Celkem činí náhrada nákladů za odvolací řízení 24 175,80 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobci stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.