23 Co 402/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Patricie Adamičkové a soudců Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 713 933,93 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného č. 2 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. září 2024, č. j. 31 C 291/2021-341, I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I potvrzuje ve znění: Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 713 933,93 Kč s 0,1 % úrokem z prodlení denně z částky 713 933,93 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to společně se žalovanou č. 1, jíž byla tato povinnost pravomocně uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II o nákladech státu potvrzuje. III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III o nákladech mezi účastníky mění tak, že žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 132 932,60 Kč, a to společně a nerozdílně se žalovanou č. 1, jíž byla tato povinnost pravomocně uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, a dále je žalovaný č. 2 povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 160 714,20 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši, 27 963,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem ze dne 5. 9. 2024 soud prvního stupně uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni částku 713 933,93 Kč s příslušenstvím, ve výroku rozsudku specifikovaným, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I), uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 16 192 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a konečně uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 307 537 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 713 933,93 Kč s příslušenstvím, a to proti žalované č. 1 z titulu smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené dne 11. 4. 2017 a proti žalovanému č. 2 z titulu ručitelského závazku. Ve vztahu k žalované č. 1 již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157.

3. Po vymezení žalobních tvrzení a obrany žalovaného č. 2 soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z dokazování provedeného listinami. Na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. § 574, § 2010. § 2018, § 2019 a § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla uzavřena smlouva o úvěru č.Anonymizováno číslo dne 11. 4. 2017, podle ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalované č. 1 úvěr účelově vázaný na financování osobního vozidla a žalovaná č. 1 se zavázala tento úvěr vrátit, včetně úroků, a to v měsíčních splátkách, včetně smluveného pojistného. Žalovaná č. 1 se ocitla v prodlení se splátkou delším než 1 měsíc, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila v souladu se smluvními ujednáními a provedla vyúčtování závazků plynoucích z úvěrové smlouvy. Žalobkyně od výše zjištěné částky nesplacené části úvěru odečetla výtěžek z prodeje vozidla a po žalované č. 1 se oprávněně domáhala žalované částky s příslušenstvím. Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka vůči žalované č. 1 je důvodná co do právního titulu i výše, přičemž o povinnosti k zaplacení žalované částky ve vztahu k žalované č. 1 již bylo pravomocně rozhodnuto.

4. Ručitelským prohlášením ze dne 5. 5. 2017 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný č. 2 se zavázal zaplatit každý peněžitý závazek žalované č. 1 vyplývající ze smlouvy o úvěru č. číslo ze dne 5. 5. 2017, včetně veškerých smluvních pokut, závazků z titulu předčasného ukončení sjednané smlouvy o úvěru se žalovanou č. 1, náhrady škod či jiných závazků sankční nebo reparační povahy, který v době jeho splatnosti nesplní žalovaná č. 1, a to nejpozději do 2 týdnů od doručení písemné výzvy žalobkyně. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného č. 2, že úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena v písemné formě. Vzal za prokázané, že úvěrovou smlouvu za žalobkyni uzavřela společnost právnická osoba jako oprávněný zástupce žalobkyně na základě Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31. 5. 2004. Uvedená společnost byla ve smlouvě uvedena současně jako dodavatel předmětného vozidla. Smlouva o úvěru byla podepsána oprávněným zástupcem žalobkyně a osobou oprávněnou jednat za žalovanou č. 1 a je písemným vyjádřením vůle všech zúčastněných stran. Dále bylo v řízení znaleckým posudkem prokázáno, že žalovaný č. 2 vlastnoručně podepsal ručitelské prohlášení a stal se ručitelem za závazky žalované č. 1 ze smlouvy o úvěru. Ručitelské prohlášení splňuje všechny zákonné požadavky kladené na ručení, jedná se tak o platné právní jednání žalovaného č.

2. Soud prvního stupně proto vyhověl žalobě i ve vztahu k žalovanému č.

2. Spolu s jistinou uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši ujednané v úvěrové smlouvě.

5. Procesně neúspěšnému žalovanému č. 2 uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit státu náklady, které vynaložil na znalečné a podle 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které vynaložila na soudní poplatky a právní zastoupení.

6. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalovaný č.

2. Vytýkal soudu prvního stupně, že neposoudil správně jeho námitky proti existenci zmocnění společnosti právnická osoba uzavřít za žalobkyni úvěrovou smlouvu. Žalobkyně neprokázala existenci oprávnění jednat za žalobkyni a jejím jménem ani po výzvě soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalovaný č. 2 nesouhlasí se soudem prvního stupně, že oprávnění společnosti právnická osoba jednat za žalobkyni vyplývá z Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení, neboť ust. čl. 2.3 není zmocnění k uzavírání jednotlivých úvěrových smluv, ale jde o pouhou deklaraci účelu Rámcové smlouvy. Podle žalovaného č. 2 žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když nedoložila oprávnění společnosti právnická osoba jednat za žalobkyni. Platnost smlouvy o úvěru nelze dovodit ani z toho, že si strany navzájem plnily, neboť v takovém případě se může jednat toliko o bezdůvodné obohacení. Podle žalovaného č. 2 smlouva o úvěru uzavřena nebyla a nemohou z ní vzniknout jakékoliv závazky. Předmět ručení žalovaného č. 2 tedy neexistuje. Žalovaný č. 2 navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

7. Žalobkyně považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný a navrhla jeho potvrzení. Podle žalobkyně je argumentace žalovaného č. 2 irelevantní. Rámcová smlouva a její dodatek uzavřený mezi žalobkyní a společností právnická osoba je projevem vůle stran zřídit mezi sebou závazek a řídit se jeho obsahem, práva a povinnosti z právního vztahu vznikají mezi stranami. K předmětu případu není důležitý obsah Rámcové smlouvy a jejího dodatku, stejně jako není pro předmět případu relevantní například obsah smlouvy uzavřené mezi žalovaným a jeho právní zástupkyní. Právní vztah zastoupení mezi společnostmi byl vyjádřen ve smlouvě o úvěru, zástupce se prokázal plnou mocí při uzavření smlouvy. Neplatnost právního jednání z důvodu neplatného smluvního zastoupení může namítat pouze zastoupená strana, tedy žalobkyně. Podle žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena řádně a platně, obě strany ji podepsaly a potvrdily následným jednáním. Pokud by nebyla dodržena písemná forma právního jednání mezi stranami, jak namítá žalovaný č. 2, pak podle § 582 odst. 2 o. z. lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. Mezi stranami však plněno bylo, proto je právní názor žalovaného č. 2 nesprávný.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování listinou (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalovaného č. 2 není opodstatněné.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu věci v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a jeho skutková zjištění jsou správná. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce správně, své rozhodnutí odůvodnil způsobem předpokládaným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a náležitě se vypořádal i s námitkami žalovaného č. 2.

10. Vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného č. 2 odvolací soud doplnil dokazování listinou - Smlouvou o úvěru číslo číslo, neboť je možné z ní učinit další zjištění právně významné pro posouzení věci.

11. Smlouva o úvěru číslo číslo byla uzavřena dne 11. 4. 2017 mezi žalobkyní na straně úvěrujícího a žalovanou č. 1 na straně úvěrovaného (Klient), přičemž za žalobkyni smlouvu uzavřela společnost právnická osoba. jako oprávněný zástupce, uzavírající smlouvu na základě pověření či plné moci, přičemž společnost právnická osoba byla zároveň dodavatelem vozidla. Při uzavření smlouvy jednal za žalovanou č. 1 Jméno žalované B, tedy žalovaný č.

2. Podle čl. IV., bod 7 Smlouvy podpisem této smlouvy Klient potvrzuje, že mu byly před jejím podpisem předány veškeré informace vyžadované zákonem, zejména předsmluvní informace a informace o zprostředkovateli.

12. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci zjištěn v rozsahu způsobilém pro rozhodnutí odvolacího soudu.

13. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

14. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

15. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný č. 2 se zaručil za dluh žalovaného č. 1, který vznikl na základě smlouvy o úvěru ze dne 11. 4. 2017, přičemž ručitelské prohlášení ze dne 5. 5. 2017 splňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, tj. označení věřitele, dlužníka a ručitele, konkrétní vymezení závazku zajišťovaného ručením a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník. V době, kdy žalovaný č. 2 učinil písemné ručitelské prohlášení, existoval platný závazek žalované č. 1 vůči žalobkyni. Žalovaným č. 2 namítaná neplatnost ručitelského prohlášení pro jeho neurčitost a nejasnost z důvodu chybného označení data uzavření smlouvy o úvěru, byla v řízení vyvrácena provedenými důkazy, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 byla v období od uzavření smlouvy o úvěru (11. 4. 2017) do dne ručitelského prohlášení (5. 5. 2017) uzavřena pouze jedna smlouva o úvěru, a to smlouva č. 1037324, a v záhlaví ručitelského prohlášení je uvedeno, že se jedná o ručitelské prohlášení k obchodní smlouvě č. číslo. V řízení byla vyvrácena i další námitka žalovaného č. 2, že ručitelské prohlášení neobsahuje jeho vlastní podpis, když znaleckým posudkem bylo prokázáno, že ručitelské prohlášení vlastnoručně podepsal. Žalovaná č. 1 dluh neuhradila, žalobkyně se proto oprávněně domáhala zaplacení dluhu po žalovaném č. 2 jako ručiteli.

17. Další námitka žalovaného č. 2 týkající se platnosti úvěrové smlouvy rovněž není opodstatněná. Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník (§ 2023 odst. 1 o. z.), avšak žalovaný č. 2 přehlíží, že rozsudkem soudu prvního ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, již bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované č. 1 zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Shodnou námitku jako žalovaný č. 2 v řízení uplatnila i žalovaná č. 1, přičemž po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti takové námitky, neboť měl za prokázané, že žalované č. 1 vznikl závazek vůči žalobkyni na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba jednala na základě Rámcové smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 31. 5. 2004, ve znění Dodatku ze dne 24. 11. 2016, že smlouva o úvěru byla řádně podepsána zástupcem žalobkyně i osobou oprávněnou jednat za žalovanou č. 1, což byl žalovaný č. 2 jako předseda představenstva žalované č.

1. Doplněným dokazováním dále bylo prokázáno, že žalovaný č. 2 svým podpisem na smlouvě potvrdil, že žalované č. 1 byly před podpisem smlouvy předány veškeré informace vyžadované zákonem, zejména předsmluvní informace a informace o zprostředkovateli. Tím, že žalovaná č. 1 smlouvu o úvěru podepsala, dala najevo, že nemá žádné pochybnosti o tom, že věřitel (žalobkyně) je při uzavření smlouvy zastoupena k tomu oprávněným zástupcem. Ostatně, pokud by tehdy žalovaná č. 1 měla určité pochybnosti o zprostředkovateli, a tím i o platnosti smlouvy o úvěru, nemusela smlouvu o úvěru uzavírat. Na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované č. 1 úvěr účelově vázaný na koupi osobního automobilu, čímž dala jednoznačně najevo, že je vázána závazkem, který za ni sjednal její zástupce, společnost právnická osoba. I kdyby došlo k překročení zástupčího oprávnění ze strany společnosti právnická osoba, plněním poskytnutým na základě smlouvy o úvěru by bylo překročení zástupčího oprávnění dodatečně schváleno ve smyslu ust. § 446 odst. 1 o. z. Lze uzavřít, že úvěr byl žalované č. 1 poskytnut na základě platně sjednané úvěrové smlouvy č. číslo uzavřené dne 11. 4. 2017.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, avšak ve znění, které srozumitelně odráží tu skutečnost, že v průběhu řízení již žalované č. 1 byla pravomocně uložena povinnost zaplatit dluh žalobkyni, a to rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157. Vzájemný akcesorický vztah žalované č. 1 jako dlužníka a žalovaného č. 2 jako ručitele je vyjádřen tím, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

19. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný akcesorický výrok o nákladech státu. Za situace, kdy žalovaný č. 2 nebyl v řízení procesně úspěšný, je jeho povinností zaplatit státu náklady, které vynaložil na znalecký posudek vypracovaný k námitce žalovaného č. 2 týkající se pravosti jeho podpisu na ručitelském prohlášení. Znalečné bylo soudem přiznáno ve výši 26 192 Kč (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2024, č. j. 31 C 291/2021-297), ze zálohy složené žalovaným č. 2 bylo znalkyni vyplaceno 10 000 Kč a z prostředků státu jí bylo vyplaceno 16 192 Kč. Soud prvního stupně proto správně zavázal žalovaného č. 2 k povinnosti uhradit státu částku 16 192 Kč.

20. Pokud jde o výrok III o nákladech řízení mezi účastníky, soud prvního stupně rozhodl co do základu správně, pokud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému č. 2 povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný č. 2 nebyl v řízení procesně úspěšný. Ve výroku o nákladech řízení je však třeba zohlednit tu skutečnost, že řízení ve vztahu k žalované č. 1 skončilo vydáním rozsudku ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 C 291/2021-157, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2023, protože proti němu žalovaná č. 1 nepodala odvolání, přičemž pravomocně jí byla uložena rovněž povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. V dalším průběhu řízení vystupoval na straně žalované již jen žalovaný č.

2. Odvolací soud vyjádřil uvedenou skutečnost tak, že žalovaný č. 2 je povinen uhradit náklady vzniklé v prvním řízení před soudem prvního stupně společně a nerozdílně se žalovanou č. 1, další náklady – za odvolací řízení a za další řízení před soudem prvního stupně – hradí pouze žalovaný č. 2.

21. Pokud jde o první řízení před soudem prvního stupně, žalované č. 1 byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 132 932,60 Kč, která zahrnuje náhradu za soudní poplatek ve výši 35 697 Kč a náhradu za právní zastoupení ve výši stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a požadované žalobkyní za úkony, které i podle obsahu spisu advokát učinil. Konkrétně advokát učinil následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu - příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 15. 10. 2021, ze dne 13. 12. 2021, ze dne 7. 11. 2022 a účast na jednání před soudem dne 6. 9. 2022 a dne 10. 11. 2022. V dané věci se při stanovení odměny vychází z tarifní hodnoty 713 933,93 Kč, odměna za jeden úkon právní služby činí 11 180 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Za sedm úkonů právní služby činí odměna 78 260 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč (7 x 300), náhradou za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši 16 875,60 Kč, činí náhrada za právní zastoupení 97 155,60 Kč. Spolu s náhradou za soudní poplatek činí náhrada nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně 132 932, 60 Kč.

22. V odvolacím řízení žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek z odvolání ve výši 35 697 Kč a na právní zastoupení. Advokát učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu - odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne datum. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 33 540 Kč. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 900 Kč a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 7 232,40 Kč. Celkem 77 369,40 Kč.

23. V dalším řízení před soudem prvního stupně advokát učinil šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu – účast na jednání před soudem dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 4. 2004, účast na jednání před soudem dne datum, vyjádření ve věci samé ze dne 10. 7. 2024, ze dne 2. 9. 2024, účast na jednání před soudem dne datum. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 67 080 Kč. Náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 1 800 Kč a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 14 464,80 Kč. Celkem 83 344,80 Kč. Za odvolací řízení a další řízení před soudem prvního stupně náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 160 714,20 Kč. O lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) i o místu plnění (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) soud prvního stupně rozhodl správně.

24. Co do základu, lhůty k plnění a místa plnění tedy odvolací soud potvrdil nákladový výrok III rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ohledně výše náhrady nákladů a povinnosti žalovaných změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

25. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal v odvolacím řízení procesně úspěšné žalobkyni. Advokát žalobkyně učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání ze dne 5. 12. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne datum. Za tyto úkony právní služby náleží odměna ve výši 22 360 Kč. Za úkon právní služby učiněný dne 5. 12. 2024 náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v paušální výši 300 Kč. Za úkon právní služby učiněný dne 8. 1. 2025 náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od datum, v paušální výši 450 Kč Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 4 853,10 Kč. Celkem 27 963,10 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalovanému č. 2 stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), místem plnění je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.