23 CO 50/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa o zaplacení částky částka, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne datum zamítl žalobu o zaplacení částky částka (výrok I.) a rozhodl, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.) Žalobkyně se žalobou doručenou dne datum původně u Okresního soudu v Přerově na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody a náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu. K újmě žalobkyně mělo dojít v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu, obec anonymizována tři slova (dále jen„ anonymizováno“). Rozhodnutím anonymizováno ze dne datum byl žalobkyni odejmut částečný invalidní důchod a rozhodnutím anonymizováno ze dne datum byla zamítnuta její žádost o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne datum.

2. Žalobkyně tvrdila, že na konci roku rok nastoupila do předčasného starobního důchodu, jehož výše zůstala trvale krácena. Podle žalobkyně vydala anonymizováno rozhodnutí na základě nesprávného posudku o jejím zdravotním stavu, ke stejnému pochybení došlo i při následném rozhodnutí anonymizováno, kterým byla popřena její anonymizováno, neboť byla posudkovým lékařem označena za zdravou. To neodpovídalo skutečnosti. Pokud by k uvedenému pochybení ze strany anonymizováno nedošlo, zůstal by jí zachován invalidní důchod a po dosažení důchodového věku by měla nárok na starobní důchod v plné výši, která by podle obecně závazných předpisů činila o částka více, než kolik žalobkyně pobírá nyní. Svůj nárok žalobkyně vyčíslila tak, že od počátku roku rok do podání žaloby, za anonymizováno měsíců po částka jí ušlo částka. Kromě majetkové škody tvrdila žalobkyně narušení svého zdraví a cti. Uvedená rozhodnutí konstatují, že zdravotní problémy žalobkyně nedosahují takové výše, aby nemohla vykonávat práci. Žalobkyně však pracovat nemůže a na své okolí neprávem působí jako člověk, který se vyhýbá práci. Z tohoto důvodu a z obav o finanční zajištění byla žalobkyně vystavena značnému stresu, projevil se v rozvoji jejích dalších zdravotních potíží. Z tohoto důvodu se žalobkyně domáhá přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši částka.

3. Žalovaná žádosti žalobkyně o náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ anonymizováno“) ze dne datum nevyhověla. Proto žalobkyně podala znovu žádost o náhradu škody ve výši částka a o přiznání příspěvku na bezmoc. stát. instituce jí odpovědělo dne datum. Žádosti opět nevyhovělo s upozorněním, že podle ust. § 8 odst. 1 ODŠZ lze nárok na náhradu škody podle uvedeného zákona uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Žalobkyně se cítí být v bezvýchodné situaci: nezákonná rozhodnutí již napadnout nemůže. Žije s pocitem křivdy nepřetržitě po dobu anonymizováno let.

4. Žalovaná potvrdila, že žalobkyně podáním ze dne datum uplatnila předmětný nárok na náhradu škody. Předpoklady pro finanční plnění ze strany státu nebyly naplněny, žalovaná proto dopisem ze dne datum nárok žalobkyně odmítla. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla přehled postupu řízení u anonymizováno: Žalobkyně pobírala od datum částečný invalidní důchod a od datum do datum plný invalidní důchod a poté opět od datum částečný invalidní důchod, který jí náležel až do datum. Od datum již nebyla uznána částečně invalidní, protože její schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Částečný invalidní důchod byl žalobkyni odejmut rozhodnutím anonymizováno ze dne datum. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zamítl. Žalobkyně se odvolala k Vrchnímu soudu v Olomouci, ten rozhodnutí soudu I. stupně rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, potvrdil. Žádost žalobkyně o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne datum byla zamítnuta rozhodnutím anonymizováno ze dne datum, neboť žalobkyně nebyla nadále uznána částečně invalidní. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně neuplatnila žádný opravný prostředek. V žalobě citovaná rozhodnutí anonymizováno nesplňují podmínky definice nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna, absentuje podle žalované existence nezákonného rozhodnutí. Není tak naplněna základní podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu. Vzhledem k tomu, že odpovědnostní titul není dán, není podle žalované ani jeden z žalovaných nároků důvodný. Dále pak žalovaná s odkazem na ust. § 32 odst. 1 a 3 věta první zák. č. 82/1998 Sb. vznesla námitku promlčení nároku na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně i žalovaná s takovým postupem výslovně souhlasily.

6. Z dávkového spisu anonymizováno, sp. zn. tel. číslo, týkajícího se žalobkyně, měl soud prvního stupně za prokázané, že rozhodnutím anonymizováno ze dne datum byl žalobkyni odejmut částečný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní anonymizována tři slova v obec ze dne datum již žalobkyně nebyla částečně invalidní. Její schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozhodnutí anonymizováno ze dne datum potvrdil. Žalobkyně se odvolala k Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek soudu I. stupně ze dne datum potvrdil. Rozhodnutím anonymizováno ze dne datum byla zamítnuta žádost žalobkyně o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne datum, neboť podle posudku lékaře Okresní anonymizována tři slova v obec ze dne datum nebyla žalobkyně částečně invalidní, její schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v té době poklesla o 20 %. Žalobkyně byla v tomto rozhodnutí poučena o opravném prostředku, ale neuplatnila jej.

7. Uplatnění nároku žalobkyně podáním ze dne datum u žalované a její odmítnutí bylo mezi účastníky nesporné. Z předložených listinných důkazů soud žádné další podstatné skutečnosti nezjistil.

8. Soud I. stupně nároky žalobkyně posoudil dle ust. §§ 7, 8, 13, 31a) a 32 anonymizováno. Zdůraznil, že odpovědnost státu za způsobenou škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Rozhodnutí anonymizováno ve věci důchodových dávek žalobkyně ze dne datum a ze dne datum, která nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna příslušným orgánem, nelze posoudit jako rozhodnutí nezákonná, a proto ve věci absentuje odpovědnostní titul. Ani odpovědnost za nesprávný úřední postup podle soudu prvního stupně nepřichází v úvahu, neboť pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se projeví v obsahu rozhodnutí. Proto mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti za tato rozhodnutí, která ovšem nezákonnými ve smyslu citovaných ustanovení § 7 a 8 anonymizováno nejsou.

9. Dále soud prvního soudu doplnil, že nárok na náhradu škody se podle anonymizováno promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. S ohledem na data vydání shora uvedených rozhodnutí, od nichž uplynulo do uplatnění nároku anonymizováno a anonymizováno let, a na běh promlčecích lhůt by v případě splnění podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. bylo třeba přisvědčit námitce promlčení vznesené žalovanou.

10. Pro absenci odpovědnostního titulu soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky částka zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 150 o. s. ř. /pro důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat/. Přihlédl přitom k majetkovým a sociálním poměrům všech účastníků řízení a shledal důvody zvláštního zřetele hodné v osobních a majetkových poměrech žalobkyně, pro něž jí Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne datum pro řízení ustanovil zástupcem advokáta. Nepřiznáním náhrady nákladů řízení ve výši částka dle vyhl. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k žalobě současně nedojde u žalované k výrazné újmě.

11. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání. Namítla v něm, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům. Měla za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Proto dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V doplnění odvolání žalobkyně zopakovala, že posudky o jejím zdravotním stavu, na základě nichž anonymizováno v roce rok a v roce 2000 rozhodla o snížení stupně invalidity, byly nesprávné, reflektovaly pouze výsledky testů a nikoli celkový zdravotní stav žalobkyně.

12. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby odvolací soud ve smyslu ust. § 219a o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo změnil rozsudek a žalobě vyhověl.

13. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že se cítí ve věci ponížená, že jí byl nespravedlivě odejmout důchod. Poukázala na své zdravotní potíže, popsala, že se nachází v nepříznivém zdravotním stavu. Invalidní důchod jí byl odejmut neprávem, ačkoliv pracovala v rizikovém prostředí.

14. Žalovaná navrhla v reakci na odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

16. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu, který odpovídá potřebě náležitého právního posouzení nároků žalobkyně. Jako zcela správný hodnotí odvolací soud také postup dle ust. § 115a o. s. ř., totiž rozhodnutí věci bez jednání za situace, kdy s tímto postupem obě strany sporu souhlasily a kdy současně za daného stavu tvrzení, o která se nároky žalobkyně opírají, a doložených listinných důkazů nevyvstala potřeba stranu žaloby konstruktivně poučit o následcích neunesení břemene tvrzení a dokazování. Žádné myslitelné doplnění tvrzení nebo důkazů by totiž nemohlo úspěch žalobkyně v řízení přivodit.

17. Tvrzení žalobkyně ohledně namítaných rozhodnutí o jejích důchodových nárocích soud prvního stupně správně posoudil jako tvrzení směřující k nároku na nezákonné rozhodnutí.

18. Dle ust. § 7 odst. 1) anonymizováno mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Dle ust. § 8 odst. 1) anonymizováno lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 3) platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

19. Judikatura se ustálila na výkladu pojmu nesprávný úřední postup takto: Odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení (např. při shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností a právním posouzení), jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí (srv. rozsudek Nejvyššího soudu spisová značka, citovaný rovněž na str. 171 publikace jméno jméno příjmení za škodu při výkonu veřejné moci, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2019). Je proto správná úvaha soudu prvního stupně, že uplatněné nároky mají původ v rozhodnutí správních orgánů a správních soudů, podklady k těmto rozhodnutím a postupy rozhodujících orgánů, nelze posuzovat izolovaně, neboť vyústily v rozhodnutí. Co se týče namítaných rozhodnutí, o těch žalobkyně ani netvrdil, že byla pro nezákonnost zrušena. Soud v řízení o jejích nárocích není příslušný k posuzování tvrzené nesprávnosti (nezákonnosti) těchto rozhodnutí. Podle právní věty rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka: V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Ze zákona totiž nelze nikterak dovodit, že by stát odpovídal za škodu způsobenou rozhodnutím, které nebylo zrušeno. Neexistuje tedy zákonný podklad pro to, aby byla žalobci přiznána náhrada škody v situaci, kdy rozhodnutí, proti němuž brojí, nebylo zrušeno či změněno.

20. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nebyl prokázán odpovědnostní titul jako jedna z podmínek pro existenci odpovědnostního vztahu a odkazuje proto na zcela přiléhavé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Tento právní závěr o základu nároků žalobkyně měl v posuzované věci přednost i z hlediska hospodárnosti řízení, neboť po rozhodnutí o neexistenci odpovědnostního titulu bylo zcela odůvodněno rozhodnutí o zamítnutí žaloby a bylo tudíž nadbytečné provádět a hodnotit další důkazy.

21. Přesto bylo na místě k nárokům žalobkyně připomenout, že byly uplatněny zcela mimo veškeré promlčecí lhůty, a proto žaloba nemohla být úspěšná. Dle ust. § 32 anonymizováno činí subjektivní lhůta pro nároky z odpovědnosti za škodu 3 roky (odst. 1), u nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu 6 měsíců (odst. 32). Subjektivní promlčecí lhůta běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud za příčinu své újmy žalobkyně označila rozhodnutí anonymizováno, vydané dne datum a potvrzené pravomocně rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum, skončila promlčecí lhůta datum. Dále žalobkyně označila za nezákonné rozhodnutí anonymizováno ze dne datum, v tomto případě promlčecí lhůta skončila dne datum. K oběma nárokům se dále vztahuje objektivní promlčecí lhůta – s výjimkou újmy na zdraví (pro kterou platí jen subjektivní promlčecí lhůta) se nárok promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno nebo oznámeno nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. Další výjimku tvoří pravidlo, že promlčecí doba neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V případě žalobkyně uplynuly jak subjektivní, tak objektivní lhůty k uplatnění nároku.

22. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, ale náhradu nákladů řízení nepožadovala. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v obec prostřednictvím soudu I. stupně.