44 C 20/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedou senátu Mgr. Liborem Zhřívalem, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 610 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 610 000 Kč, se zamítá.

II. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou dne 15. 5. 2020 původně Okresnímu soudu v Přerově na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky, coby náhrady škody a náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklých jí v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu, České správy sociálního zabezpečení (dále jen„ ČSSZ“), spočívajícího v rozhodnutí ČSSZ ze dne 20. 11. 1998, kterým jí byl odejmut částečný invalidní důchod, a v rozhodnutí ČSSZ ze dne 13. 11. 2000, kterým byla zamítnuta její žádost o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 17. 7. 2000. Po rozhodnutí o neoprávněném odejmutí částečného invalidního důchodu žalobkyni na konci roku 1998 byla tato nucena nastoupit do předčasného starobního důchodu, jehož výše zůstala trvale zkrácena. Toto rozhodnutí bylo podle žalobkyně vydáno na základě nesprávného posudku a ke stejnému pochybení došlo i při následném rozhodnutí ČSSZ, kterým jí byla invalidita zrušena úplně, když byla posudkovým lékařem označena za zdravou, což neodpovídalo skutečnosti. Pokud by k uvedenému pochybení ze strany ČSSZ nedošlo, zůstal by jí zachován invalidní důchod a po dosažení důchodového věku by měla nárok na starobní důchod v plné výši, která by podle obecně závazných předpisů činila o 2 500 Kč více, než pobírá nyní. Od počátku roku 1999 do 23. 5. 2001, kdy požádala o předčasný starobní důchod, tak přišla o 35 000 Kč (14 měsíců x 2 500 Kč), a následně pobírala trvale krácený starobní důchod, a to od června 2001 do podání žaloby, tj. 226 měsíců x 2 500 Kč (565 000 Kč), a celkem jí tak vznikla škoda ve výši 600 000 Kč. Uvedeným nesprávným úředním postupem ČSSZ došlo kromě škody také k zásahům do zdraví a cti žalobkyně, když uvedená rozhodnutí svým způsobem konstatují, že zdravotní problémy žalobkyně nedosahují takové výše, aby nemohla vykonávat práci, a žalobkyně tak na své okolí působí jako člověk, který se vyhýbá práci. Z tohoto důvodu a také z obav o její finanční zajištění byla vystavena značnému stresu, jenž se dále ve velké míře podílel na rozvoji dalších zdravotních potíží. Z tohoto důvodu se žalobkyně domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 10 000 Kč. Přiznání uvedené náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“) se žalobkyně dne 31. 1. 2019 domáhala prostřednictvím OSSZ [obec] u Ministerstva práce a sociálních věcí, avšak její žádosti nebylo vyhověno a podle žalobkyně tato její žádost nebyla řádně prověřena. Z tohoto důvodu byla nucena zaslat nové podání se žádostí o náhradu škody v částce 560 000 Kč a přiznání příspěvku na bezmoc, avšak ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí jí bylo odpovězeno prostřednictvím sdělení ze dne 24. 3. 2020, když její žádosti opět nebylo vyhověno a byla upozorněna, že podle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody podle uvedeného zákona uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Byla tak postavena do bezvýchodné situace, když nezákonná rozhodnutí již napadat nemůže a je nucena žít s pocitem křivdy nepřetržitě po dobu 20 let.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobkyně u ní podáním ze dne 20. 11. 2019 uplatnila předmětný nárok na náhradu škody ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná v rámci předběžného projednání dospěla k závěru, že nebyly naplněny předpoklady pro finanční plnění ze strany státu a žádost proto dopisem ze dne 24. 3. 2020 odmítla. Žalovaná dále ve vyjádření k žalobě uvedla přehled postupu řízení u ČSSZ a zdůraznila, že žalobkyně pobírala od 1. 4. 1993 částečný invalidní důchod a od 13. 7. 1993 do 5. 12. 1996 plný invalidní důchod a poté opět od 6. 12. 1996 částečný invalidní důchod, který jí náležel až do 5. 2. 1998, neboť od 6. 2. 1998 již nebyla uznána částečně invalidní, když schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Částečný invalidní důchod byl žalobkyni odejmut rozhodnutím ČSSZ ze dne 20. 11. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který jí rozsudkem ze dne 9. 6. 1999, č. j. 18 Ca 332/98-24, zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozsudek soudu I. stupně potvrdil, a to rozsudkem ze dne 19. 10. 1999, č. j. 1 Cao 177/99-38. Žádost žalobkyně o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 17. 7. 2000 byla zamítnuta rozhodnutím ČSSZ ze dne 13. 11. 2000, neboť podle záznamu o jednání ze dne 2. 11. 2000 nebyla žalobkyně uznána částečně invalidní. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně neuplatnila žádný opravný prostředek. Protože v žalobě citovaná rozhodnutí ČSSZ nesplňují podmínky definice nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna, absentuje podle žalované existence nezákonného rozhodnutí, tak, jak jej definuje zák. č. 82/1998 Sb., a není tak naplněna základní podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu ve formě vydání nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že nedošlo k naplnění odpovědnostního titulu, není podle žalované ani jeden z žalovaných nároků důvodný. Dále pak žalovaná s odkazem na ust. § 32 odst. 1 a 3 věta první zák. č. 82/1998 Sb. vznesla námitku promlčení nároku na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Soud ve věci rozhodl jen na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobkyně i žalovaná s takovým postupem vyjádřily výslovný souhlas.

4. Z dávkového spisu ČSSZ sp. zn. [tel. číslo], týkajícího se žalobkyně, má soud za prokázané: -) že žalobkyní označeným rozhodnutím ČSSZ ze dne 20. 11. 1998 jí byl odejmut částečný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 10. 11. 1998 již není částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 30 %. Toto rozhodnutí napadla žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozsudkem ze dne 9. 6. 1999, č. j. 18 Ca 332/98-24, rozhodnutí ČSSZ ze dne 20. 11. 1998 potvrdil. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozsudkem ze dne 19. 10. 1999, č. j. 1 Cao 177/99-38, rozsudek soudu I. stupně ze dne 9. 6. 1999 potvrdil. -) že dalším žalobkyní označeným rozhodnutím ČSSZ ze dne 13. 11. 2000 byla zamítnuta její žádost o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 17. 7. 2000, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 2. 11. 2000 není žalobkyně částečně invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 20 %. Žalobkyně byla v tomto rozhodnutí poučena o tom, že si proti rozhodnutí může podat opravný prostředek, což však neučinila.

5. Podáním ze dne 20. 11. 2019 uplatnila žalobkyně u žalované žádost o náhradu škody. Žalovaná ve stanovisku ze dne 24. 3. 2020 tuto žádost odmítla (plyne tak ze shodných tvrzení účastníků řízení a stanoviska žalované ze dne 24. 3. 2020).

6. Z provedených listinných důkazů soud žádné další pro posouzení věci podstatné skutečnosti nezjistil.

7. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

8. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

9. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

11. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se nárok nejpozději promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle třetího odstavce téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

12. Odpovědnost státu za způsobenou škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. je založena na současném splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

13. V daném případě byl žalobkyni rozhodnutím ČSSZ ze dne 20. 11. 1998 odejmut částečný invalidní důchod a rozhodnutím ČSSZ ze dne 13. 11. 2000 byla zamítnuta její žádost o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 17. 7. 2000. Protože tato rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna příslušným orgánem, nemůže se z pohledu zák. č. 82/1998 Sb. jednat o rozhodnutí nezákonná, a ve věci tak absentuje odpovědnostní titul. Stejně tak zde nepřichází v úvahu odpovědnost za nesprávný úřední postup, neboť pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost směřující přímo k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

14. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na data vydání shora uvedených rozhodnutí a znění ust. § 32 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. je zřejmé, že i v případě splnění všech podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb. by bylo třeba mít za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou.

15. Ze všech těchto důvodů tak soudu nezbylo, než žalobu s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 610 000 Kč, pro absenci odpovědnostního titulu výrokem I. rozsudku zamítnout.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř., podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkových, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod.

17. V předmětném případě spatřuje soud důvody zvláštního zřetele hodné v osobních a majetkových poměrech žalobkyně, pro něž jí ostatně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 4. 2018 pro řízení ustanovil zástupcem advokáta. Soud má zároveň za to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení (ve výši 300 Kč; za písemné vyjádření k žalobě) nemůže výrazně postihnout majetkové poměry žalovaného státu.