25 Co 517/2024

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A b) Jméno advokátky B, narozený Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A c) Jméno advokáta B, narozená Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o určení vlastnictví, k odvolání žalobců b) a c) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. října 2024, č. j. 60 C 189/2020-271,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou potvrzuje.

II. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši, částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem Bc Jméno advokáta D, advokáta.

III. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Jméno advokáta D, advokáta.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se původní žalobce Jméno žalobce, narozený datum, domáhal určení, že nemovitosti v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsané Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště adresa, - pozemek 3606, jehož součástí je stavba č. p. 688, rodinný dům zapsané na LV 1352 náleží do výlučného vlastnictví jmenovaného jméno FO. V průběhu řízení, dne datum, žalobce zemřel, soud proto usnesením se dne datum, č. j. spisová značka a usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka rozhodl, že v řízení bude nadále na straně dosavadního žalobce jméno FO pokračováno s procesními nástupci: Jméno žalobce, Jméno advokátky B a Jméno advokáta B (§ 107 o. s. ř.).

2. Původní žalobce tvrdil, že uzavřel jakožto přistupitel a zástavce smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu se společností právnická osoba., IČO IČO, adresa. Po uzavření smlouvy o úvěru docházelo průběžně k platbám úvěru, které prováděla společnost právnická osoba, IČO IČO, za níž jedná syn původního žalobce. V roce 2019 přišel do domu žalobce pan jméno FO a sdělil mu, že zjistil v katastru nemovitostí, že na nemovitostech ve vlastnictví žalobce (dále jen nemovitosti) vázne zástavní právo ve prospěch společnosti právnická osoba. Uvedl, že úvěr u této společnosti je velmi nevýhodný, nabídl mu získání bankovního úvěru za lepších podmínek a s nižšími splátkami. Žalobce tuto skutečnost sdělil i jméno FO a svému synovi jméno FO. jméno FO, jakožto zástupce žalované, sděloval žalobci, že je možné využít tzv. zpětný leasing. Dne datum se všichni (žalobce, paní adresa, pan jméno FO) setkali u notářky tituly před jménem jméno FO, sídlem adresa, kde byly původnímu žalobci a paní jméno FO předloženy dokumenty týkající se údajného zpětného leasingu k podpisu. Až následně žalobce i paní adresa zjistili, že se jednalo o kupní smlouvy, kdy jejich vůlí nebylo v žádném ohledu zcizit nemovitosti v jejich vlastnictví. Pouze se na základě sdělených informací panem jméno FO domnívali, že se jedná o zajištění předmětného úvěru. Původní žalobce dále tvrdil, že kupní smlouvu neobdržel před podpisem k nahlédnutí a po podpisu nedostal ani jedno paré. Sjednaná kupní cena nemovitostí neodpovídala jejich reálné tržní hodnotě. Uvedl, že je důchodce s pohybovým omezením, navíc trpí oční vadou (šedý zákal). Neměl tedy představu o tom, co přesně podepisuje a jaké to má důsledky z hlediska vlastnického práva k nemovitostem. Byl tak žalovanou uveden v omyl a takovéto jednání žalované je třeba považovat za neplatné ve smyslu § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Dle textace kupní smlouvy měla být část kupní ceny ve výši částka zaplacena v hotovosti ve dvou splátkách po částka, což se však nestalo. Současně měla jít další část kupní ceny ve výši celkem částka na účty, které nejsou žalobci známy. Žalobce pak nedostal ani žádné vyčíslení zůstatku předchozího úvěru, který splácela společnost právnická osoba Ke splácení úvěru docházelo nadále i přes nezákonný přechod vlastnického práva k nemovitostem.

3. Ke svému podezřelý výraz původní žalobce uvedl, že je osobou se středně těžkou závislostí (odkaz na § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). K jednání zástupce žalovaného, pana jméno FO, v podrobnostech původní žalobce uvedl, že jmenovaný mu sdělil, že „oni“ vykoupí od firmy právnická osoba. dluh společnosti právnická osoba a postupně zařídí, aby jej následně rodina žalobce splácela jiné bance. O prodeji rodinného domu původního žalobce se nikdy nejednalo. jméno FO pouze zmínil, že musí udělat zpětný leasing, aby úvěr mohl přesunout na banku.

4. Dopisem ze dne datum původní žalobce z opatrnosti odstoupil od kupní smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že v souladu se zněním kupní smlouvy měla žalovaná zaplatit žalobci částka v hotovosti v den uzavření kupní smlouvy a dále pak částku částka v hotovosti do deseti pracovních dnů po doručení vyrozumění o provedení vkladu vlastnického práva. Žalobce však nikdy žádné plnění ze strany žalované neobdržel, čímž došlo ze strany žalované k podstatnému porušení smlouvy. Žalovaná předložila orgánům činným v podezřelý výraz potvrzení o uvedených platbách, takovéto potvrzení však původní žalobce nikdy nepodepsal a jedná se o padělek, což je předmětem zkoumání prostřednictvím písmoznaleckého posudku.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na svoji obranu tvrdila, že žaloba je založena na zcela vykonstruovaných tvrzeních učiněných s cílem znovu nabýt vlastnické právo k nemovitostem. Dotčené nemovitosti zakoupila žalovaná po několikaměsíčním vyjednávání s původním žalobcem, respektive jeho synem a paní jméno FO, když žádné jiné řešení prostřednictvím bankovního subjektu, ani nebankovního, ale renomovaného subjektu (název), nevedlo ke kýženým cílům. Skutečnost je taková, že pan Jméno žalobce mladší, syn původního žalobce, zadlužil svého otce a babičku u společnosti právnická osoba., u níž si přibližně v období jednoho roku před prodejem nemovitostí vypůjčil částku cca částka, jež byl schopen během uvedené doby proinvestovat, lépe řečeno spotřebovat pro svoji potřebu. Jmenovaný si byl dále schopen půjčit dalších několik set tisíc korun u nebankovních společností, jež byly mimo jiné vyplaceny právě žalovanou. Do jednání s panem jméno FO mladším, respektive původním žalobcem a paní jméno FO (babička jméno FO mladšího) žalovaná vstupovala v okamžiku, kdy dluh u společnosti právnická osoba. byl velmi nepravidelně splácen a těsně před zesplatněním, ve výši částka. V tomto okamžiku vstoupil do tohoto případu pan jméno FO, který se pokusil o zprostředkování přeúvěrování původního žalobce a paní jméno FO, a to u dvou z bankovních subjektů. Jejich nabídka však nebyla panem jméno FO mladším akceptována z důvodu, že by mu zbylo málo peněz do budoucna a z důvodu nutnosti zaplatit předem vstupní poplatky do družstva ve výši částka (nebankovní subjekt název, adresa). Problém byl navíc v tom, že mnohá plnění uskutečněná ve prospěch věřitelů pana jméno FO mladšího, byla hrazena bez vědomí pana jméno FO staršího, neřkuli bez vědomí paní jméno FO. K úhradě kupní ceny žalovaná poukázala na protokol o vydání věcí sepsaných právnická osoba, z něhož plyne, že žalovaná společnost předala 4 kusy pokladních dokladů právnická osoba a tyto doklady jsou součástí podezřelý výraz. Z těchto pokladních dokladů je zřejmé, že k úhradě kupní ceny v obou případech došlo, což může potvrdit i pan jméno FO. Zdůraznila, že tvrzení žalobce/žalobců o nezaplacení kupní ceny k rukám pana jméno FO staršího jsou nepravdivá a nelogická. Je tomu tak proto, že nebyla-li by uhrazena kupní cena, pak by jistě bylo možné očekávat výzvu k úhradě, ovšem žalovaná nebyla nikým vyzvána k případné úhradě části nezaplacené kupní ceny. Zcela pozdní je také případné odstoupení od kupní smlouvy z tohoto důvodu.

6. Po vstupu současných žalobců do řízení na místo původního žalobce došlo k upřesnění žaloby ve znění, které je zřejmé z výrokové části přezkoumávaného rozsudku.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování (mimo jiné výpovědí svědka jméno FO, svědkyně jméno FO a účastnickou výpovědí původního žalobce) hodnotil důkazy podle § 132 o. s. ř. a provedené listinné důkazy hodnotil jako pravé a věrohodné s konstatací, že v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravdivosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti provedených listinných důkazů ničeho nenamítali. Stejně tak jako věrohodnou hodnotil výpověď svědka jméno FO s odůvodněním, že vypovídal spontánně, jistě a plynule, živě si záležitost vybavoval. Jeho výpověď se v podstatných bodech shodovala s výpovědí svědkyně jméno FO i s účastnickou výpovědí původního žalobce. Rozcházely se toliko v části vztahující se k hotovostní platbě, kdy jak původní žalobce, tak svědkyně adresa popřeli, že by nějakou hotovost dostali. Ohledně této skutečnosti se soud prvního stupně přiklonil k výpovědi svědka jméno FO, který uvedl, že hotovost byla řádně vyplacena v souladu se smluvními ujednáními, neboť tato verze je podporována obsahem podezřelý výraz číslo, kdy podle úředního záznamu o podaném vysvětlení jméno FO mladším ze dne datum, úředního záznamu o podaném vysvětlení právnická osoba, šetření u notářky a podle znaleckého posudku z oboru písmoznalectví je příjmový pokladní doklad ze dne datum znějící na částku částka s vysokou pravděpodobností pravým podpisem původního žalobce, stejně tak podpis na příjmovém dokladu ze dne datum znějící na stejnou částku. Jako převážně věrohodnou hodnotil soud prvního stupně výpověď svědkyně jméno FO, rovněž s odůvodněním, že vypovídala spontánně, na okolnosti uzavírání smlouvy si vzpomínala a na pokládané otázky ochotně odpovídala. Mechanismus přípravy a podpisu kupní smlouvy pak popisovala shodně jako svědek jméno FO. Soud prvního stupně neuvěřil její verzi o neobdržení hotovosti za převod její nemovitosti, jelikož v řízení byl prokázán opak. Jako podpůrný důkaz soud prvního stupně hodnotil účastnický výslech původního žalobce s odůvodněním, že obecně slabší důkazní hodnota účastnických výpovědí vyplývá logicky ze zainteresovanosti těchto osob na výsledku řízení a dále ze skutečnosti, že, na rozdíl od svědků, účastníkům řízení nehrozí v případě nepravdivých výpovědí žádná sankce.

8. Na základě takto provedeného hodnocení důkazů učinil soud prvního stupně následující závěr o skutkovém stavu: Původní žalobce v minulosti uzavřel jako přistupitel a zástavce smlouvu o úvěru a zástavní smlouvu se společností název, na jejímž základě byl dlužníkovi, společnosti právnická osoba, poskytnut úvěrový rámec pro čerpání finančních prostředků. Původní žalobce přistoupil k veškerým závazkům dlužníka, které z této smlouvy plynuly. Původní žalobce platnost těchto smluv žádným způsobem nerozporoval, s jejich obsahem souhlasil. Následně ve snaze pomoci svému synovi s jeho finanční situací akceptoval původní žalobce řešení refinancování tohoto úvěru prostřednictvím prodeje své nemovitosti, které mu bylo navrženo jméno FO. Původní žalobce se s ním ohledně této záležitosti opakovaně setkal a jméno FO mu před podpisem kupní smlouvy vše vysvětlil. Kupní smlouvy byly podepisovány v notářské kanceláři, přičemž původní žalobce před notářem potvrdil, že chce předmětnou smlouvu podepsat. Část kupní ceny ve výši částka byla původnímu žalobci vyplacena v hotovosti, zbytek kupní ceny byl v souladu se smlouvou použit na výplatu předchozích závazků syna původního žalobce.

9. Z hlediska právního se soud prvního stupně nejdříve zabýval tím, zda na požadovaném určení, je dán naléhavý právní zájem a dospěl k závěru, že existence naléhavého právního zájmu jako základního předpokladu úspěšnosti určovací žaloby byla prokázána, kdy knihovně zapsaným vlastníkem je žalovaná. V takovém případě proto žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na podané žalobě, když soudní rozhodnutí může být podkladem pro uvedení zapsaného stavu v soulad se stavem právním.

10. Zjištěný skutkový stav pak posoudil podle § 2079 odst. 1, § 2128 odst. 1, § 583 a § 2202 o. z. Konstatoval, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že původní žalobce již v minulosti pomáhal svému synovi s finančními záležitostmi, dobrovolně rovněž uzavřel zástavní smlouvu se společností právnická osoba., dobrovolně přistoupil k veškerým závazkům z uzavřené úvěrové smlouvy. jméno FO mu posléze nabídl možnost refinancování stávajícího úvěru, s čímž původní žalobce souhlasil a hledali společně nejvýhodnější řešení. V okamžiku, kdy bylo zjištěno, že syn původního žalobce nezíská bankovní úvěr, protože byl veden jako dlužník v Centrální evidenci exekucí, byly hledány možnosti refinancování mimo bankovní sektor. Původní žalobce se synem neakceptovali nabídku společnosti název, jelikož nebyla finančně tolik výhodná jako nabídka učiněná žalovanou. Jak svědek jméno FO, tak svědkyně adresa, uvedli, že obsah kupní smlouvy jméno FO původnímu žalobci i paní jméno FO vysvětloval. Navíc kupní smlouva byla podepsána v notářské kanceláři. Před podpisem se notářská tajemnice původního žalobce dotazovala, zda chce smlouvu skutečně podepsat. Smlouva byla nadepsána tučným, velkým písmem, které dokázal původní žalobce číst za pomoci brýlí. Z uvedených skutečností soud prvního stupně vzal za prokázané, že původní žalobce nemohl být žalovanou uveden v omyl ohledně toho, jaká smlouva se podepisovala. Hovořilo se o možnosti zpětné koupě, toto ujednání nemuselo mít písemnou formu, tedy postačila forma ústní a toto ujednání se proto nemuselo projevit v uzavřené písemné kupní smlouvě. Soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva byla sjednána platně, původní žalobce byl srozuměn s tím, jakou smlouvu podepisuje, podepsal ji dobrovolně veden snahou pomoci svému synovi v jeho finančních obtížích. Odstoupení od smlouvy posoudil jako neplatné z důvodu, že původnímu žalobci byla částka ve výši částka v hotovosti vyplacena, a to ve dvou splátkách, oproti příjmovému dokladu, tudíž zde tvrzený důvod pro odstoupení nebyl.

11. Soud prvního stupně proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), jejichž rozsah a výši v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval.

12. Rozsudek napadli žalobci b) a c) včas podaným odvoláním, v němž namítali, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakovali svoji skutkovou verzi a namítali, že soud prvního stupně ani orgány činné v podezřelý výraz nezjišťovaly, zda žalovaná hotovostí skutečně disponovala – zda ji vybrala z účtů nebo měla v pokladně společnosti a zda se tyto důkazy shodují s povinnými dokumenty v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz. Skutečnost, že původní žalobce podepsal příjmový doklad, nesvědčí o skutečném předání hotovosti v takové výši. Zdůraznili, že původní žalobce trpěl oční vadou (šedý zákal), byl schopen číst pouze rukou a byl již v důchodovém věku s „pohybovými …“. Přesto k jeho podezřelý výraz soud nepřihlédl a „jako důkaz toto pouze uvedl a nijak nehodnotil“. Nevyzval žalovanou, aby prokázala, že v době údajného předání hotovosti ve dvou splátkách kupní ceny takovou hotovostí disponovala a kde ji nabyla, a proto mají žalobci za to, že nebylo prokázáno, že žalovaná včas uhradila část kupní ceny. Akcentovali, že bylo zneužito podezřelý výraz a chorob původního žalobce, a tím mu byla způsobena škoda velkého rozsahu. Poukázali zároveň na § 1793 odst. 1 o. z. a uvedli, že občanský zákoník v tomto ustanovení stanoví lhůtu pro uplatnění tohoto práva (jeden rok). Nárok žalobců v této žalobě však „uplatňován jinak“, a tedy tímto paragrafem odkazují v zásadě na záměr normotvůrce, kterým bylo možno korigovat plnění poskytnuté mezi smluvními stranami, pokud bylo v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana“. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Argumentovala shodně jako v řízení před soudem prvního stupně a nesouhlasila s tvrzením žalobců, že by poskytnuté plnění bylo v hrubém nepoměru k obdržené kupní ceně. Převedení vlastnického práva k nemovitostem byl totiž jediný způsob, jak řešit svízelnou finanční situaci, a jednání žalované byl zcela transparentní. Toto tvrzení bylo podpořena rovněž dokladem dalších nabídek, které byly nezávislé na žalované (společnost název). Do kupní ceny se tedy promítá nejen nemožnost naložit s nemovitostí jinak – stále v ní bydleli lidé, pro které byla domovem celý život, což není zohledněno ve znaleckém posudku žalobců. Právě věk a podezřelý výraz původního žalobce byl důvodem přijetí tohoto nestandardního řešení, tj. prodej nemovitosti i přesto, že nemovitosti budou původní vlastníci dále obývat. Výši kupní ceny také výrazně ovlivnila výše všech závazků žalobce a). Skutečnost, že paní adresa věděla, že nesplácením přijdou o dům, napovídá tomu, že si byli všichni zúčastnění vědomi vážnosti situace. Zdůraznila, že původní žalobce nebyl nijak omezen ve svéprávnosti a důvěra v osobu sjednávající smlouvu či lehkomyslnost při podepisování obdobných smluv nemohou být omluvou či příčinou zneplatnění takového právního jednání. Nemohlo rovněž dojít k neúměrnému zkrácení žalobců, když míra rizika spojená s transakcí vyvažovala úměrně snížení ceny nemovitosti oproti znaleckému posudku předloženého žalobci.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání (ve vztahu mezi žalobci b), c) a žalovanou), včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Původní žalobce/žalobci se požadovaného určení domáhali na základě tvrzení, že původní žalobce byl při uzavírání kupní smlouvy ze dne datum uveden v omyl (v podrobnostech lze odkázat na procesní stanoviska původního žalobce a současných žalobců, a že platně odstoupili od smlouvy.

16. Rozhodujícím tedy bylo zjištění, zda původní žalobce jednal při uzavírání kupní smlouvy v omylu, tedy zda měl při tomto právním jednání správnou představu o obsahu uzavírané smlouvy a právních následcích tohoto svého právního jednání. K těmto rozhodným skutečnostem provedl soud prvního stupně účastníky řízení nabízené důkazy, které hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a své skutkové závěry pak přesvědčivě vyjádřil a objasnil v odůvodnění svého rozhodnutí. Jeho závěr, že původní žalobce věděl o tom, že uzavírá kupní smlouvu s účinky přechodu vlastnického práva na žalovanou, tak odpovídá provedeným důkazům a má oporu i v obsahu spisu.

17. Odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Má-li však za to, že z dosud provedených důkazů je možno dospět k odlišným skutkovým zjištěním, musí tyto důkazy zopakovat. K takovému postupu však v souzené věci neměl odvolací soud důvod právě proto, že proces dokazování před soudem prvního stupně byl bezchybný a obvodní soud z takto provedeného dokazování učinil rovněž i odpovídající skutkové závěry. V této procesní situaci je pak odvolací argumentace mířící do skutkové roviny sporu (odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) jen polemikou se skutkovými závěry přijatými soudem prvního stupně, které však, z důvodů již uvedených, nelze přiznat právní relevanci. K výtkám odvolatelů lze jen dodat, že absence zjištění „zda žalovaná hotovostí skutečně disponovala, zda ji vybrala z účtu nebo ji měla v pokladně společnosti a zda tyto skutečnosti se shodují s povinnými dokumenty v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a praní špinavých peněz …“ nebyla pro rozhodnutí v této věci právně relevantní.

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud ze skutkové roviny sporu zjištěné soudem prvního stupně vycházel, a přisvědčil mu i v právním posouzení věci. Nelze souhlasit s odvolateli, poukazují-li na § 1793 o. z., který na daný případ nedopadá už jen proto, že z něj není žalováno (žalobní důvod). Lze uzavřít, že odvolací argumentace nebyla způsobilá zvrátit správné skutkové i právní závěry přijaté prvostupňovým soudem, odvolací soud proto v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesoricky navazujících nákladových výroků.

19. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nabyl rozsudek samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla i v této fázi řízení plně procesně úspěšná. Její náklady účelně vynaložené na bránění práva jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení v celkové výši částka (dva úkony právní služby á částka, 2x paušální částka – á 300, Kč, á částka, 21% DPH částka). Každému ze žalobců b) a c) byla uložena povinnost náhradu v této výši zaplatit žalované rovným dílem.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za předpokladů stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.