25 Co 86/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , stát zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 59 360 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. srpna 2025, č. j. 76 C 209/2022-163,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 559 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 59 360 Kč s kapitalizovaným úrokem v zákonné výši 1 016,29 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 131 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 1 727 Kč od 2. 8. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 40 382 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení (I.) a žalované též uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 64 012,50 Kč (II.).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 59 360 Kč, a to s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 18. 9. 2021 uzavřena smlouva o podnájmu na dobu určitou ohledně bytu na adrese , adresa, . Žalovaná však neuhradila podnájemné a služby za červen 2022, přičemž dlužná částka představovala 12 131 Kč, dále neuhradila schodek z předchozích plateb podnájemného ve výši 134 Kč, rovněž neuhradila vyúčtování služeb ve výši 1 727 Kč, ačkoliv s uvedeným byla dne 15. 7. 2022 písemně seznámena. Žalobce po žalované rovněž žádá náklady za úklid ve výši 4 986 Kč a smluvní pokutu ve výši 40 382 Kč, a to za neposkytnutí slevy na podnájemném, neboť žalovaná podmínky slevy nedodržela, když tato částka sestává ze slevy 4 296 Kč za měsíc, což při osmi měsících a 42 dnech představuje právě částku 40 382 Kč.

3. V průběhu řízení se pobyt žalované nepodařilo zjistit, byl jí proto usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 18. 4. 2024, č. j. , spisová značka, , ustanoven opatrovník, a to , Jméno opatrovníka, , advokát.

4. Žalovaná v rámci procesního stanoviska prostřednictvím jí ustanoveného opatrovníka s žalobou nesouhlasila. Neuznala dluh za úklid a případné opravy, týkající se pronajatého bytu, stejně tak neuznala skrytou smluvní pokutu, jež byla zastřena za slevu z podnájemného, s tím, že tuto považuje za nepřiměřeně vysokou. Současně sporovala i vyúčtování poskytnuté ze strany žalobce, neboť nesplňovalo náležitosti zákona č. 67/2013 Sb. Rovněž vznesla námitku opožděně provedeného vyúčtování, a to 777 dní, což představuje částku 38 850 Kč, kterou započetla k obraně proti vzneseným nárokům žalobce. Současně vznesla námitku o tom, že se jednalo o dluh solidární a není vyloučeno, že tento žalobci zaplatili ostatní spolubydlící.

5. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování uzavřel, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako podnájemcem 3. a dále , jméno FO, (podnájemce 1.), , jméno FO, (podnájemce 2.) a , jméno FO, (podnájemce 4.) byla uzavřena smlouva o podnájmu specifikovaného bytu na dobu určitou. V rámci dané písemné smlouvy strany vyloučily užití ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu, neboť pronajímatel je pouze nájemce bytu s výlučným právem užívat byt, včetně práva k podnájmu. Bylo konstatováno, že předmětný byt je vybaven nábytkem, spotřebiči uvedenými v příloze číslo 1, přičemž v rámci této přílohy byl stav bytu zachycený na fotografiích. Podnájem byl uzavřen na dobu určitou od 14. 9. 2021 do 30. 6. 2022. Měsíční podnájemné za byt bylo sjednáno ve výši 49 404 Kč s tím, že v rámci tohoto nejsou zahrnuty služby poskytované v souvislosti s podnájmem. Měsíční úhrada služeb byla sjednána 1 700 Kč za osobu. Smluvní strany se dohodly na rozdělení platby, a to pro nájemce 1. ve výši 13 936 Kč, nájemce 2. ve výši 15 040 Kč, nájemce 3. ve výši 14 396 Kč a nájemce 4. ve výši 12 832 Kč. Stran vyúčtování služeb od jednotlivých dodavatelů, strany sjednaly, že období a způsob vyúčtování určuje pronajímatel, ten může vystavit vyúčtování služeb za aktuální období na základě posledních známých faktur za předchozí období, pokud již neobdržel faktury za období aktuální. Nezaplacení sjednaných plateb se považuje za závažné porušení smlouvy. Dále bylo sjednáno pro případ, že nájemce splní všechny své povinnosti v rámci smlouvy, zejména zaplatí platbu a dodrží uzavřenou dobu podnájmu, že pronajímatel poskytne snížení platby ve výši 4 296 Kč, tj. 8 % z podnájemného před snížením. Pro případ, že nájemce však nesplní všechny povinnosti stanovené smlouvou, má pronajímatel právo zaslat výzvu k úhradě snížení se splatností nejméně 15 dnů od jejího odeslání. Strany také dohodly, že nájemce je povinen poskytnout pronajímateli finanční záruku na úhradu plateb na plnění dalších závazků, kdy jistota byla sjednána ve výši 56 204 Kč. Po ukončení podnájmu se nájemci vrátí kauce nebo její nevyužitá část do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt předá pronajímateli ve stejném stavu, v jakém mu byl předán. Bylo rovněž ujednáno, že pokud nebude předán byt, respektive pokoj užívaný podnájemcem řádně, tento nebude vyčištěn, uklizen či předán pronajímateli do 30 dnů po ukončení podnájmu, má pronajímatel právo sám vyklidit pronajatou nemovitost na náklady podnájemce. Současně bylo ujednáno, že pokud případné poškození bytu podnájemce neuhradí na vlastní náklady, učiní tak pronajímatel, přičemž podnájemce za tuto škodu odpovídá. Z dalších provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané vyúčtování služeb provedené žalobcem jako pronajímatelem s nedoplatkem pro celý byt ve výši 1 927 Kč, jakož i úhradu za úklid ve výši 14 547 Kč, výmalba 4 000 Kč, jakož i další opravy. Z vyúčtování nákladů za úklid pro pokoj č. 1 pak vzal za prokázanou částku 2 917 Kč, pro pokoj č. 2 částku 6 124 Kč, pro žalovanou částku 4 986 Kč, pro pokoji č. 4 částku 384 Kč. Žalovaná o uvedeném byla písemně informována a byla vyzvána k zaplacení celkového nedoplatku dopisem ze dne 1. 11. 2022.

6. Následně skutkový stav věci soud prvního stupně po právní stránce posoudil dle § 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Aplikoval dále i § 2201, § 2235, § 2254, § 2275 a § 1970 tohoto zákona. Současně se zabýval i § 8 a § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

7. Poté uzavřel, že žaloba je důvodná. Vyšel z toho, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, na podkladě, níž se žalovaná spolu s dalšími třemi osobami stala podnájemcem v bytě, který ji pronajal žalobce. Žalovaná nezaplatila žalobci podnájem za měsíc červen 2022, což byl poslední měsíc trvání podnájemní smlouvy. Ačkoliv vyplynulo, že žalovaná žalobci uhradila jistotu při uzavírání podnájemní smlouvy, uvedené ji nezbavuje povinnosti plnit řádně sjednané podnájemné. Z tohoto důvodu, kdy z provedeného dokazování vyplynulo nezaplacení podnájmu žalovanou za měsíc červen 2022 ve výši 12 131 Kč a nedoplatku na podnájemném ve výši 134 Kč, v tomto ohledu soud prvního stupně považoval žalobu za důvodnou. Jde-li pak o vyúčtování služeb na částku 1 727 Kč, i v tomto ohledu soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že žalobce vyúčtoval služby řádně, přičemž toto vyúčtování doručil žalované i ostatním podnájemcům. Jde-li pak o námitky vůči tomuto vyúčtování, ty byly učiněny opožděně. Pokud pak jde o škodu, která byla způsobena v předmětném bytě a žalobce byl nucen vynaložit na její odstranění náklady, i v tomto ohledu soud prvního stupně považoval žalobu za opodstatněnou. V průběhu řízení totiž vyplynulo, že žalovaná sama žalobci oznámila rozbití lampy v hodnotě 3 500 Kč, stejně tak i poškození kuchyňského náčiní (teflonové pánové) a byt žalobce rovněž byl nucen uklidit, přičemž náklady na úklid představovaly částku 2 917 Kč. Jde-li pak o požadavek žalobce na smluvní pokutu ve výši 40 382 Kč, soud prvního stupně dospěl k závěru, že i tento nárok je důvodný. Ze smlouvy o podnájmu vyplynulo, že v rámci této byla sjednána povinnost platit podnájemné řádně a včas, jen pro ten případ žalovaná měla nárok na slevu z podnájmu. Žalovaná však sama potvrdila, že poslední podnájem neuhradila. Protože pak podnájem trval v době od 14. 9. 2021 do 25. 6. 2022, soud prvního stupně uzavřel, že žalobci náleží smluvní pokuta ve výši poskytnuté slevy 4 296 Kč za měsíc, což představuje částku 40 382,40 Kč celkem. K námitkám žalované ohledně výše smluvní pokuty poukázal na to, že účastníci ujednali, že jejich smluvní vztah se nebude řídit ustanoveními ohledně nájemní smlouvy, jednalo se totiž o smlouvu podnájemní. Dle judikatury Nejvyššího soudu si pak účastníci v rámci smlouvy o podnájmu mohli sjednat smluvní pokutu pro případ porušení povinností podnájemce. Poukázal dále i na to, že podnájemní vztah se vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, je na něm závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Podnájemce však nepožívá stejné ochrany jako sám nájemce. Současně soud prvního stupně zkonstatoval, že v daném smluvním vztahu se nejednalo ani o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť žalobce sám v rámci smluvního vztahu vystupoval v pozici soukromé osoby.

8. K námitce započtení, kterou žalovaná vznesla ohledně částky 38 850 Kč jako nároku na zaplacení pokuty s ohledem na to, že vyúčtování služeb za rok 2022 bylo žalobcem poskytnuto opožděně, respektive nesplňovalo náležitosti dle zákona č. 67/2013 Sb., soud prvního stupně nepřihlížel, neboť tato námitka byla opožděná. V průběhu řízení totiž vyplynulo, že dané vyúčtování bylo žalované doručeno již dne 18. 7. 2022.

9. Současně ohledně všech nároků žalobce soud prvního stupně dle § 1970 o. z. žalobci přiznal i odpovídající úrok z prodlení.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalobci přiznal náklady právního zastoupení, včetně zaplaceného soudního poplatku.

11. Žalovaná rozsudek napadla včas podaným a přípustným odvoláním. Soudu prvního stupně vytkla, že se vůbec v řízení nezabýval tím, zda žalobce mohl jako nájemce předmětný byt dát do podnájmu. Současně mu vytkla, že nesprávně posoudil jí vznesenou námitku započtení. Lhůtu k vznesení námitek proti vyúčtování služeb ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb. totiž posoudil zcela nesprávně. Nadto se rovněž v průběhu řízení nezabýval ani námitkou žalované v tom smyslu, že není vyloučeno, že solidární dluh zaplatili ostatní spolubydlící. V neposlední řadě opět žalovaná zpochybnila i skutečnost, že žalobce stran nákladů na provedení úklidu neunesl důkazní břemeno. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Odvolání považuje za ryze účelovou snahu o hrubou dezinterpretaci hmotného i procesního práva, včetně spekulací nepodložených důkazy. Pokud totiž žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval oprávněním žalobce dát byt do podnájmu, tuto námitku žalovaná uplatňuje opožděně a nadto v rozporu se zásadou dobré víry v autonomii vůle smluvních stran. Žalovaná podnájemní smlouvu zcela dobrovolně podepsala a posléze na jejím podkladě byt prakticky po celou dobu sjednaného podnájmu nerušeně užívala. Aktuální zpochybňování oprávnění žalobce uzavřít tuto smlouvu je jednáním v rozporu s principem poctivosti a nelze k němu přihlížet. Oprávnění žalobce dát předmětný byt do podnájmu, je výsledkem jeho vztahu s vlastníkem bytu, přičemž obsahem tohoto vztahu je pak i případná odpovědnost žalobce za neoprávněné poskytnutí bytu do podnájmu. I pokud by tedy žalobce jako nájemce nebyl oprávněn dát byt do podnájmu, nepůsobí to neplatnost podnájemní smlouvy. Argumentace žalované v tomto smyslu proto není validní. Jde-li pak o její odvolací námitku, že stran nájemní smlouvy se může jednat o zastřený podnikatelský nájem, v tomto smyslu v průběhu řízení žalovaná neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla ani žádné důkazy k jejich prokázání. Jde-li pak o odvolací námitky ohledně nesprávného vyúčtování služeb a nesprávné aplikace zákona č. 67/2013 Sb., kdy žalovaná má za to, že lhůta zde uvedená je lhůtou pořádkovou, nikoliv prekluzivní, a proto trvá na svém nároku na smluvní pokutu a jejím započtení, i v tomto smyslu je argumentace žalované zcela lichá. Žalovaná nadto v průběhu řízení tato svá tvrzení účelově měnila. Nejprve uváděla, že jí uvedené vyúčtování nebylo zasláno vůbec, poté, kdy uvedené bylo prokázáno, tvrdila, že vyúčtování nesplňuje dané náležitosti. Které náležitosti vyúčtování postrádá, však již neuvedla. V daném případě se jednalo o smluvní vztah – smlouvu o podnájmu, nikoliv smlouvu o nájmu bytu, přičemž smlouva o podnájmu má větší autonomii stran a strany si ohledně placení záloh a pravidelného vyúčtování proto můžou ujednat řešení jiným způsobem, než dle zákona č. 67/20013 Sb. Takto v rámci podnájemní smlouvy bylo i učiněno. Mezi stranami tak nebyla ujednána povinnost k předložení vyúčtování, není proto důvod pro uplatnění zákona č. 67/2013 Sb. a žalovaná si žádnou jí tvrzenou protipohledávku nemůže započíst. Nadto poté, kdy uvedené vyúčtování bylo žalované doručeno, tato je nijak nerozporovala. Vyúčtování pak mělo všechny zákonem požadované náležitosti, námitka vznesená žalovanou k započtení tedy nemůže být důvodná. Žalobce dále poukázal i na další ustanovení podnájemní smlouvy, a to v článku IX, konkrétně body 9.3 a 9.7, v nichž si účastníci ujednali, že podnájemci nejsou oprávněni jednostranně uplatňovat zápočet podobných sankčních nároků proti dluhu na podnájemném. Namítala-li žalovaná v rámci odvolacích námitek opomenuté důkazy v souvislosti s tím, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedla, že není vyloučeno, že solidární dluh splatili ostatní spolubydlící, nutno poukázat na to, že jako účastník řízení měla povinnost tvrdit a ke svým tvrzením navrhnout odpovídající důkazy. Uvedená námitka totiž z její strany nebyla žádným určitým a srozumitelným tvrzením, ale pouhým konstatováním jedné z nekonečného množství potencionálních skutečností. Žalobce už samotným vznesením svého nároku tvrdí, že mu dluh zaplacen nebyl. Jde o negativní skutečnost, kterou pak z podstaty věci nemůže prokázat. Měla-li žalovaná za to, že naopak žalobci bylo zaplaceno, povinnost tvrzení a důkazní stíhala ji. Samotné konstatování nějaké potencionální možnosti, že nějaký dluh vůči žalobci mohl být někým splněn, však není dostatečným tvrzením, a proto se jím soud prvního stupně ani nezabýval. Ve vztahu k nákladům na úklid a uvedení bytu do původního stavu pak žalobce vychází z toho, že tento nárok byl zcela bezpečně prokázán. Žalovaná v podstatě ani nesporuje skutková zjištění soudu prvního stupně, pouze opakuje svoji argumentaci, kterou uplatňovala již v řízení před soudem prvního stupně. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek na podkladě podaného odvolání legitimovanou osobou (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně korektně provedeným dokazováním úplně a řádně zjistil skutkový stav věci a věc posléze správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud tak ze soudu prvního stupně zjištěného skutkového stavu věci vychází.

15. V dané věci je zjevné, že mezi žalobcem a žalovanou jako jednou z podnájemců označenou pod č. 3 byla uzavřena smlouva o podnájmu specifikovaného bytu, a to na dobu určitou od 14. 9. 2021 do 30. 6. 2022. V rámci této podnájemní smlouvy bylo ujednáno měsíční podnájemné, které pak bylo pro jednotlivé podnájemce, kteří byli čtyři, rozpočítáno na jednotlivé částky, přičemž, žalované, jakožto podnájemce č. 3 se týkala částka 14 396 Kč měsíčně. Bylo též ujednáno, že nad rámec podnájemného budou podnájemci, tedy i žalovaná, povinni hradit i vyúčtování služeb, přičemž pronajímatel mohl vystavit vyúčtování za aktuální období na podkladě posledních známých faktur za předchozí období, pokud již neobdržel faktury za období aktuální. Pro případ, že podnájemce splní všechny své povinnosti stanovené smlouvou, zejména zaplatí platbu a dodrží uzavřenou dobu podnájmu, pronajímatel poskytne snížení platby ve výši 4 296 Kč, tj. 8 % nájemného před snížením. Platby, které byly uvedeny jako podnájemné, pak byly uvedeny již včetně snížení. V rámci smluvního vztahu též byla ujednání ohledně náhrady škody, a to za případné poškození bytu či jeho vybavení, které bylo specifikováno v příloze předmětné smlouvy. Z písemné komunikace mezi účastníky sporu bylo též prokázáno, že žalovaná oznámila žalobci, že není z finančních důvodů schopna zaplatit podnájem za měsíc červen 2022, přičemž též na její straně byl dán dluh z předchozího období ve výši 134 Kč. Dospěl-li tak soud prvního stupně k závěru o tom, že nárok žalobce na úhradu dlužného podnájemného celkem ve výši 12 265 Kč je důvodný, nepochybil. Jde-li pak o vyúčtování služeb, které žalobce učinil a spočítal pro jednotlivé podnájemce, pro žalovanou pak ve výši 1 727 Kč, zcela správně soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že toto vyúčtování bylo řádně žalované doručeno, přičemž ta proti němu nevznesla žádných námitek. Má-li však žalovaná za to, že soud prvního stupně se ohledně uvedeného dostatečně nezabýval aktivní legitimací žalobce, zda byl skutečně oprávněn předmětnou smlouvu o podnájmu uzavřít či nikoliv, nutno poukázat na to, že tento vztah je předně dán mezi žalobcem jako nájemcem a vlastníkem bytu, který mu byt pronajal, přičemž pak žalovaná i ostatní podnájemci byli ve smyslu § 2274 a následující o. z. proti případné této skutečnosti chráněni tak, že smlouva o podnájmu není neplatná. Má-li pak žalovaná za to, že vyúčtování služeb bylo provedeno opožděně, respektive nemá předepsané náležitosti ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., konkrétně § 8, nutno konstatovat, že ani tato odvolací námitka není důvodná. Jednak žalovaná to, jaké případné náležitosti vyúčtování nemá, nespecifikovala, současně pak zcela přehlédla, že vztah mezi účastníky není vztahem nájemním, k němuž se váže zákon č. 67/2013 Sb., ale vztahem podnájemním, a proto uvedený zákon na tento vztah vůbec nedopadá. Nadto je zjevné, že vyúčtování tak, jak bylo v rámci dokazování provedeno, má předepsané náležitosti, přičemž rovněž vyplynulo, že poté, kdy jej žalovaná písemně obdržela (15. 7. 2022), nevznesla proti němu žádné námitky, respektive vůbec je nesporovala. Lze tak jednoznačně uzavřít, že z tohoto důvodu žádná vzájemná pohledávka žalované vůči žalobci vzniknout nemohla, nadto, i kdyby tomu tak bylo, ve smlouvě, mimo jiné, bylo ujednáno, že vzájemné započtení takových pohledávek účastníci smluvního vztahu zapověděli (viz čl. 9 předmětné smlouvy o podnájmu). Zcela nedůvodná je pak i námitka žalované stran skutečnosti, že žalobce neprokázal náklady na náhradu škody, představující úklid bytu, neboť tato jeho tvrzení byla provedeným dokazováním jednoznačně prokázána. Naposledy pak žalovanou uvedená tvrzení údajně opomenutých důkazů k jejím neurčitým tvrzením, a to, že nebylo vyloučeno, že solidární dluh podnájemců za žalovanou některý z nich uhradil, je zcela irelevantní. V dané věci totiž žalobce jednoznačně vychází z toho, že nároky, které svojí žalobou proti žalované uplatnil, mu ze strany žalované, ale ani ze strany nikoho jiného uhrazeny nebyly. Má-li pak žalovaná za to, že tomu tak není, že tato povinnost byla splněna, ať již z její strany či ze strany někoho jiného, bylo na ní, aby v průběhu řízení zcela jednoznačně tvrdila, jaká osoba, kdy a v jaké výši nárok žalobce za ni uhradila. Takto však žalovaná v průběhu řízení vůbec nečinila, vznesla pouze zcela neurčitou námitkou o jakési potencionální možnosti, a pokud tuto soud posléze v průběhu řízení neřešil, nepochybil.

16. S ohledem na to, že veškeré námitky žalované, které v rámci podaného odvolání uplatnila, nebyly relevantní, odvolací soud dospěl k závěru o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé, včetně výroku o nákladech řízení, je správné, a proto jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v průběhu odvolacího řízení úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu v této fázi vznikly. Náklady řízení žalobce sestávají ze 2 úkonů právní služby advokáta po 3 500 Kč (§ 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), ze 2 paušálních náhrad po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a z 21% daně z přidané hodnoty (§ 14a advokátního tarifu) ve výši 1 659 Kč, tj. celkem odvolací náklady řízení žalobce ve výši 9 559 Kč.