28 Co 15/2026

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované 2. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované obě zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. září 2025, č. j. 65 C 126/2023-279 I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a II. potvrzuje.II. Ve výroku V. o nákladech řízení účastníků se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 46 277,66 Kč, jinak se potvrzuje.III. Ve výroku VI. o nákladech řízení účastníků se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 54 457,26 Kč, jinak se potvrzuje.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 978,70 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .V. Žalobkyně a 2. žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že 1. žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené na listu vlastnictví č. , číslo, Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.) a pozemku parc. č. , číslo, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené na listu vlastnictví č. , číslo, Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok II.), a rovněž, že 2. žalovaná není vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené na listu vlastnictví č. , číslo, Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok III.) a pozemku parc. č. , číslo, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vedené na listu vlastnictví č. , číslo, Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok IV); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 2. žalovanou (výrok V.) a žalobkyní a 1. žalovanou (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala shora uvedených určení s tvrzením, že má za 1. žalovanou vykonatelnou pohledávku ve výši 54 062,04 Kč s příslušenstvím, dále jí je 1. žalovaná povinna zaplatit náklady nalézacího řízení ve výši 15 231 Kč a náklady exekuce, které byly příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 29. 6. 2022 č. j. , spisová značka, stanoveny na částku 4 719 Kč. První žalovaná dne 17. 2. 2021 jako prodávající uzavřela kupní smlouvu k předmětným pozemkům se společností , právnická osoba, , na základě které bylo na tuto společnost převedeno vlastnické právo k předmětným pozemkům. K témuž dni přitom měla žalobkyně za 1. žalovanou pohledávku ve výši 17 127,27 Kč na základě smlouvy o bankovních službách ze dne 6. 3. 2019 a smlouvy o povoleném debetu ze dne 2. 7. 2019 ve znění dodatku ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 20. 12. 2019 a rovněž čerpala úvěr z kreditní karty na základě smlouvy ze dne 6. 2. 2020. Jak 1. žalovaná, tak společnost , právnická osoba, byly zastoupeny týmž jednatelem, panem , jméno FO, . Na základě kupní smlouvy ze dne 20. 1. 2022 byly tytéž pozemky společností , právnická osoba, převedeny na společnost , právnická osoba, . jednající rovněž panem , jméno FO, . V obou případech činila kupní cena 94 900 Kč. Následně došlo k převodu pozemků na 2. žalovanou. Žalobkyně považuje kupní smlouvu, jíž 1. žalovaná předmětné pozemky prodala společnosti , právnická osoba, , za neplatnou pro obcházení zákona.

3. Obě žalované založily svou obranu na tom, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále uvedly, že ke dni 17. 2. 2021 neměla 1. žalovaná jakýkoliv závazek po splatnosti a čerpání povoleného debetu nikterak nevybočovalo z rámce jejího běžného obchodního styku. Kupní cena předmětných pozemků byla zcela přiměřená a odpovídala ceně stanovené znaleckým posudkem č. , číslo, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a byla řádně zaplacena.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry shrnuje.

5. Dne 6. 3. 2019 1. žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o bankovních službách pro č. účtu , č. účtu, , jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu pro 1. žalovanou. Dne 2. 7. 2019 uzavřela žalobkyně s 1. žalovanou smlouvu o povoleném debetu k účtu č. , č. účtu, , na základě které jí byl poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 30 000 Kč, který byl dodatkem ze dne 20. 12. 2019 navýšen na 50 000 Kč. Žalobkyně sdělila 1. žalované dopisem ze dne 11. 1. 2021 vznik nepovoleného debetu ve výši 986,84 Kč. Ke dni 31. 5. 2021 byl stav na účtu -54 003,04 Kč a ke dni 17. 6. 2021 byl zůstatek -54 062,04 Kč. Dopisem ze dne 7. 6. 2021 žalobkyně od smlouvy o vedení běžného účtu odstoupila z důvodu přečerpání do nepovoleného debetu. Na základě smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 6. 2. 2020 byl 1. žalované poskytnut úvěr s výší úvěrového limitu 200 000 Kč, vedený na účtu č. , č. účtu, . Za období od 6. 1. 2021 do 5. 2. 2021 měla 1. žalovaná k datu výpisu vyčerpáno 199 948,74 Kč a za období od 6. 2. 2020 do 5. 3. 2021 měla vyčerpáno 198 951,30 Kč. Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. , spisová značka, , uložil 1. žalované zaplatit žalobkyni částku 54 062,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 54 062,04 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení a částku 1 200 Kč a náhradu nákladů řízení, přičemž uplatněný nárok vycházel z výše uvedeného poskytnutí úvěru ve formě debetu k účtu. Vůči 1. žalované byla následně zahájena exekuce (exekučním titulem byl rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 24. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , kterým soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 200 687,30 Kč s úrokem 30 443,39 Kč, úrokem z prodlení 1 704,89 Kč, úrokem 19,99 % ročně z částky 199 187,30 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 199 187,30 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení včetně nákladů nalézacího řízení).

6. Ke dni 1. 1. 2020 byla 1. žalovaná vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, , trvalý travní porost, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále též jen „předmětné pozemky“), jejichž vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2021 přešlo na společnost , právnická osoba, za kupní cenu 94 800 Kč, dále na společnost , právnická osoba, . na základě kupní smlouvy ze dne 21. 1. 2022 a poté na společnost , právnická osoba, , , která je prodala 2. žalované. Jediným společníkem a jednatelem 1. žalované a společnosti , právnická osoba, byl v roce 2022 pan , jméno FO, , narozený , datum, . U 2. žalované byl pan , jméno FO, jediným společníkem a jednatelem od 12. 9. 2023 do 24. 4. 2024 a u společnosti , právnická osoba, . od 14. 1. 2022 do 10. 12. 2022. Ve společnosti , právnická osoba, . byl jednatelem od 12. 12. 2022 do 24. 4. 2024. Ke dni 12. 9. 2023 byla panem , jméno FO, vytvořena 2. žalovaná. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, v posudku č. , číslo, ze dne 30. 4. 2019 určil cenu předmětných pozemků podle cenového předpisu celkem na 93 771 Kč. Dne 19. 2. 2021 1. žalovaná obdržela v hotovosti kupní cenu.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že negativní výrok o určení vlastnictví, jehož se žalobkyně domáhala ve vztahu k 2. žalované nemůže naplnit preventivní funkci určovací žaloby a že na takovém určení nemá žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

8. Dále soud prvního stupně s odkazem na § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne uzavřená dne 17. 2. 2021 mezi 1. žalovanou a společností , právnická osoba, není neplatná. Podle soudu prvního stupně sice obě strany kupní smlouvy věděly o nesplacené pohledávce žalobkyně, a to s ohledem na jejich personální propojení osobou , jméno FO, , avšak v řízení bylo prokázáno, že ujednaná kupní cena vycházela ze znaleckého posudku a 1. žalovaná kupní cenu skutečně obdržela (opak prokázán nebyl a žalobkyně k těmto svým tvrzením ani nenavrhla žádné důkazy). Nedošlo ke zmenšení majetku 1. žalované a k možnému zkrácení uspokojení pohledávek žalobkyně. Navíc záporný zůstatek na běžném účtu ani vyčerpaná částka z kreditní karty nebyly v den podpisu kupní smlouvy nepovoleným debetem či po splatnosti. Soud prvního stupně proto nevyhověl žalobě ani v té části, jíž se žalobkyně domáhala pozitivního určení, že vlastníkem předmětných pozemků je 1. žalovaná.

9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

10. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, jež směřovala výslovně proti jeho výroku I. a II. ve věci samé týkajícím se požadovaného určení jen ve vztahu k 1. žalované a proti výrokům V. a VI. o nákladech řízení mezi účastnicemi. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o platnosti kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2021. Zopakovala, že ze strany 1. žalované šlo o účelové jednání, neboť věděla, že žalobkyně má ke dni uzavření této smlouvy za žalovanou pohledávku z nepovoleného debetu a pohledávku z úvěru ke kreditní kartě, které 1. žalovaná nesplácela včas (je přitom irelevantní, zda předmětné pohledávky byly splatné či nikoli, po převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem navíc 1. žalovaná přestala své závazky vůči žalobkyni splácet úplně). Podle žalobkyně jsou důkazy o zaplacení kupní ceny podle předmětné kupní smlouvy nevěrohodné (žádný z předložených důkazů nemá povahu příjmového pokladního dokladu) a samotná kupní cena není adekvátní, jelikož byla určena podle znaleckého posudku, který byl v době jejího uzavření již tři roky starý. V řízení nebylo ani prokázáno tvrzení žalovaných, že převody předmětných nemovitostí prováděly v rámci své běžné podnikatelské činnosti. Žalobkyně rovněž s poukazem na § 13 o. z. odkázala na rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 17. 4. 2025, č. j. , spisová značka, , v němž soud dospěl ve skutkově totožné věci mezi týmiž účastníky ohledně jiných pozemků k závěru, že kupní smlouva mezi 1. žalovanou a společností , právnická osoba, je neplatná a že 1. žalovaná je nadále vlastníkem předmětných pozemků. Žalobkyně následně poukázala na to, že odkazovaný rozsudek Okresního soudu v , adresa, byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 28. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , z důvodu procesního pochybení spočívajícího v tom, že Okresní soud v , adresa, nepostupoval v souladu s § 95 o. s. ř. poté, co žalobkyně „vnesla do řízení doplňující tvrzení k původní pohledávce ze smlouvy o bankovních službách pro č. účtu , č. účtu, a nově tvrzení o pohledávce ze smlouvy o kreditní kartě, na základě které mohla 1. žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 200 00 Kč“. Stejného procesního pochybení se podle žalobkyně měl dopustit i soud prvního stupně v nyní projednávané věci. Žalobkyně dále namítala, že jí neměla být uložena povinnost k náhradě nákladů 2. žalované, neboť žalované jsou zastoupeny týmž zástupcem, jehož úkony směřovaly ke stejnému skutkovému i právnímu základu. Nadto, formulaci petitu vůči 2. žalované učinila žalobkyně až poté, co byla soudem prvního stupně poučena, že i vůči ní musí petit nějak formulovat. Žalobkyně rovněž navrhla, aby o nákladech řízení bylo případně rozhodnuto podle § 150 o. s. ř.

11. První žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že setrvala na své předchozí skutkové i právní argumentaci, a navrhla, aby zamítavé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně i jeho rozhodnutí o nákladech řízení bylo potvrzeno.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

13. Vady řízení, k nimž přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud v postupu soudu prvního stupně neshledal. Námitce žalobkyně, že soud prvního stupně zatížil řízení vadou, pokud nepostupoval podle § 95 o. s. ř., odvolací soud nepřisvědčil. Tvrzení o další (ze smlouvy o kreditní kartě vzniklé) pohledávce žalobkyně za 1. žalovanou je toliko uvedením další relevantní skutečnosti, jež podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není změnou žaloby, nýbrž jejím doplněním (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo3732/2017, či usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1171/2014, a ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 770/2020).

14. Odvolací soud se dále zabýval otázkou absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2021. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která hodnotil jako správná a úplná.

15. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 589 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno (odst. 1). Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba) (odst. 2).

18. V rozsudku ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 24 ICdo 20/2019, se Nejvyšší soud v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 přihlásil k závěru, že „jestliže smluvní strany učinily právní jednání ve společném úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů jedné z nich (dlužnice), je takový záměr důvodem absolutní neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 588 o. z.“. V rozsudku ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1046/2022, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že „sledoval-li by úmysl zkrátit možnost uspokojení pohledávky věřitele při uzavření smlouvy jen dlužník, nebyla by smlouva neplatná, ale – za předpokladu, že strana, v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena nebo které z ní vznikl prospěch, o tomto úmyslu dlužníka věděla (byl jí znám) nebo musela vědět (musel jí být znám), a za splnění dalších podmínek odporovatelnosti podle ustanovení § 42a obč. zák. (v současnosti § 589 a násl. o. z.) – věřitel by se mohl domáhat určení, že smlouva je vůči němu právně neúčinná (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 980/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2077/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3297/2017).“19. Soud prvního stupně dospěl podle odvolacího soudu ke správnému závěru o tom, že kupní smlouvu ze dne 17. 2. 2021 nelze na základě zjištěných okolností jejího uzavření považovat za neplatnou. Tvrdila-li žalobkyně, že 1. žalovaná uzavřela tuto smlouvu v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávky žalobkyně, na nějž bylo možné usuzovat z personálního propojení účastnic kupní smlouvy, způsobu stanovení kupní ceny a její výše a rovněž z pochybností o jejím skutečném zaplacení, pak kromě personálního propojení účastnic předmětné kupní smlouvy v řízení nevyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dojít k závěru, jehož se žalobkyně dovolává. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů uzavřel, že kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem a byla skutečně zaplacena, takže se majetek 1. žalované nezmenšil. Žalobkyně přitom nenavrhla a nepředložila žádné důkazy, na základě nichž by bylo možno uzavřít, že sjednaná kupní cena byla příliš nízká, nebo které by byly způsobilé zpochybnit pravost dokladů o jejím zaplacení. Odvolací soud se s hodnocením důkazů soudem prvního stupně ztotožnil a shodně s ním uzavřel, že zjevný společný úmysl účastnic předmětné kupní smlouvy zkrátit možnost uspokojení pohledávek žalobkyně z nich dovodit nelze.

20. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích ve věci samé (I. a II.) jako věcně správný potvrdil.

21. Výroky III. a IV. týkající se požadovaného určení ve vztahu k 2. žalované nebyly odvoláním napadeny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), tudíž nebyly předmětem odvolacího řízení.

22. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni stran nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proto podle § 220 odst. 1. písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu o náhradě nákladů mezi žalobkyní a 1. žalovanou co do jejich výše, přičemž pro aplikaci § 150 o. s. ř. žádné důvody neshledal.

23. Plně úspěšné 1. žalované náleží za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů právního zastoupení za 6 úkonů právní služby do 31. 12. 2024: příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „a. t.“), třikrát účast na jednání (dne 13. 2. 2024, dne 5. 11. 2024 a 20. 12. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a dvakrát vyjádření (ze dne 1. 2. 2024 a ze dne 19. 11. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 v sazbě 3 100 Kč snížené podle § 12 odst. 4 a. t. a 6 paušálních náhrad podle § 13 odst. 3 a. t. Dále jí náleží náhrada nákladů za 6 úkonů právní služby po 1. 1. 2025: čtyřikrát účast na jednání (dne 18. 7. 2025, dne 16. 9. 2025, dne 19. 9. 2025 a dne 26. 9. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a dvakrát vyjádření (ze dne 11. 9. 2025 a ze dne 19. 9. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 v sazbě 5 620 Kč snížené podle § 12 odst. 4 a. t. a poměrná část ze 6 paušálních náhrad podle § 13 odst. 3 a. t. Celkové náklady 1. žalované za řízení před soudem prvního stupně činily 45 206 Kč; s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 9 493,26 Kč pak činily 54 457,26 Kč.

24. Plně úspěšné 2. žalované náleží za řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby do 31. 12. 2024: příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „a. t.“), dvakrát účast na jednání (dne 5. 11. 2024 a 20. 12. 2024) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a vyjádření ze dne 19. 11. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 v sazbě 3 100 Kč snížené podle § 12 odst. 4 a. t. Dále jí náleží náhrada nákladů za 6 úkonů právaní služby po 1. 1. 2025 [čtyřikrát účast na jednání (dne 18. 7. 2025, dne 16. 9. 2025, dne 19. 9. 2025 a dne 26. 9. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a dvakrát vyjádření (ze dne 11. 9. 2025 a ze dne 19. 9. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 v sazbě 5 620 Kč snížené podle § 12 odst. 4 a. t. a poměrná část za 6 paušálních náhrad podle § 13 odst. 3 a. t. Celkové náklady 2. žalované za řízení před soudem prvního stupně činily 40 329,20 Kč; s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 5 948,46 Kč pak činily 46 277,66 Kč.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě měla 1. žalovaná v odvolacím řízení plný úspěch, přičemž jí vznikly náklady řízení za její právní zastoupení. Náklady odvolacího řízení sestávaly ze čtyř úkonů právní služby, a to za podané vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., dvakrát účast na jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a účast při jednání, kde došlo k vyhlášení rozhodnutí podle § 11 odst. 2 písm. f) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. a. t. v sazbě 5 620 Kč. Dále zástupci 1. žalované náležely čtyři paušální náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Celkové náklady odvolacího řízení 1. žalované tedy činily 21 470 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 4 508,70 Kč pak činily 25 978,70 Kč.

26. Druhé žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto ve vztahu mezi ní a žalobkyní odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.