28 CO 163/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne datum rozhodnutí, č.j. 13C 259/2019 - 52,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky částka (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s tvrzením, že je vlastníkem pozemku p. číslo v k. ú. obec, na kterém vystavěl v roce rok halu a další objekty a pro nečinnost příslušného silničního správního orgánu nemohl dosud halu ani vedlejší stavby zkolaudovat, neboť nebylo možno zhojit nedostatek v komunikačním napojení stavby. Žalovaná částka sestávala ze škody ve výši částka za ztrátu asi čtvrtiny hodnoty stavby, kterou nebylo možno připojit na pozemní komunikaci, dále ze škody ve výši částka za žalobcův ušlý zisk za pronájem haly, který by získal v případě, že by areál pronajímal k podnikatelské činnosti, a rovněž z peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka z důvodu nejistoty způsobené mu nečinností silničního správního orgánu. Nesprávný úřední postup měl spočívat v nečinnosti Městského úřadu Nýřany, odbor dopravy, neboť dosud nebylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby komunikace, která byla provedena v daném území jinou společností a nesplňuje parametry místní komunikace.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že žalobce dobrovolně upustil od řízení, v němž hodlal získat stavební povolení na stavbu trvalé přístupové cesty v jeho areálu již v roce rok a tím je vyloučena existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby a tvrzenou škodou. Žalobce měl přístup k nemovitosti zajištěn po dočasné komunikaci a dále i po přístupové komunikaci právnická osoba s. r. o. Žalobce nebyl dostatečně aktivní a nedomáhal se zřízení věcného břemene v podobě práva nezbytné cesty, ani nepodal žádost o určení, zda se na pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Žalovaná zpochybnila rovněž vznik a výši tvrzeného ušlého zisku, stejně tak i existenci jeho nemajetkové újmy a namítla rovněž promlčení nároků, které žalobce uplatnil.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Žalobce na základě územního rozhodnutí z roku rok a stavebního povolení z téhož roku na svém pozemku vybudoval stavbu skladové a prodejní haly. Územní rozhodnutí nedopadalo na trvalý příjezd k areálu žalobce a ten měl být realizován nejpozději do doby kolaudace, případně povolení stavby skladové a prodejní haly. V roce rok stavební úřad povolil stavebníku právnická osoba stavbu komunikace křížící žalobci jemu povolený přístup k jeho pozemku po dočasné komunikaci a rozhodnutí bylo v roce 2007 zrušeno. Ohledně této komunikace nebylo zahájeno řízení o odstranění stavby. Žalobce byl s rozhodnutím o zrušení rozhodnutí o vydání stavebního povolení, s důvody a dopady tohoto rozhodnutí seznámen v roce rok. V roce rok žalobce požádal o vydání stavebního povolení pro stavbu účelové komunikace ke svému pozemku, a poté vzal svoji žádost zpět a řízení bylo zastaveno. V roce rok stavební úřad zamítl návrh žalobce na vydání kolaudačního rozhodnutí na stavbu skladové haly a souvisejících objektů s odůvodněním, že před vydáním stavebního povolení na příjezdovou komunikaci je potřeba projednat změnu územního rozhodnutí a o to žalobce nepožádal. Žalobce neměl k dispozici souhlas vlastníků pozemků dotčených stavbou příjezdové komunikace, neřešil zřízení věcného břemene zajišťujícího mu přístup k jím vybudované stavbě skladové haly.

5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady číslo Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, a tato ustanovení citoval.

6. Soud prvního stupně se především zabýval tím, zda žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup, spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby nepovolené komunikace, je příčinou, která se podílela na nepříznivém následku v podobě toho, že žalobce dosud nedosáhl vydání kolaudačního rozhodnutí na jednotlivé stavby v areálu, který žalobce vybudoval. V této souvislosti přihlédl k tomu, že dne datum Krajský úřad příjmení kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, vydal příkaz správnímu orgánu a přikázal Městskému úřadu Nýřany, aby do 20 dnů od vrácení spisové dokumentace z ministerstva dopravy zahájil řízení z moci úřední o odstranění nepovolené stavby. Podle soudu prvního stupně však nelze však předjímat, jaký bude výsledek tohoto řízení, přičemž výsledkem nemusí být rozhodnutí o nařízení odstranění stavby komunikace a i v případě zahájení a skončení řízení o odstranění stavby komunikace nemůže toto řízení samo o sobě zajistit, že žalobce dosáhne zkolaudování jím vybudovaných staveb, tedy že získá rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že stavby lze užívat k určenému účelu. Soud prvního stupně vzal dále v úvahu, že žalobce zatím nedosáhl vydání stavebního povolení na příjezdovou komunikaci ke svému areálu, ale bylo zjištěno, že to byl žalobce, kdo vzal žádost o vydání stavebního povolení zpět, a proto bylo řízení zastaveno. ulice úřad totiž vyžadoval předložení dokladů prokazujících žalobcova vlastnické právo k pozemku nebo stavbě, anebo právo založené smlouvou provést stavbu. Již v roce 2011 stavební úřad seznámil žalobce s tím, že vydání stavebního povolení na příjezdovou komunikaci musí předcházet změna územního rozhodnutí. O tom rozhodnuto nebylo a žalobce byl stavebním úřadem poučen, že o to má žádat na stavebním úřadě. Žalobce o změnu územního rozhodnutí vůbec nepožádal, což sám vypověděl. Na tento nedostatek byl upozorněn rovněž stavebním úřadem v rámci vypořádání jeho námitky v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne datum. Podle soudu prvního stupně žalobce nepodnikl všechny potřebné kroky, a to ani ty, které měly předcházet dalšímu pokusu o získání stavebního povolení, bez něhož nebylo možné stavbu komunikace provést, spočívající ve změně územního rozhodnutí a zajištění souhlasu vlastníků dotčených pozemků.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neučinil vše, co učinit mohl a že je zřejmé, že nezahájení řízení o odstranění stavby komunikace proto nemůže být příčinou vzniku tvrzené škody, čímž byla vyloučena odpovědnost státu za tvrzenou škodu, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl. Z tohoto důvodu se již nezabýval otázkou příčinné souvislosti ve skutkové rovině, tedy zda mohl tvrzený nesprávný úřední postup zapříčinit vznik právě takové majetkové škody a nemajetkové újmy, jak žalobce tvrdil a nezabýval se rovněž ani vznesenou námitkou promlčení, neboť promlčen může být pouze nárok, který vznikl, což nebylo v souzené věci splněno.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalované ve sporu.

9. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným závěrům. Poukazoval na to, že doprava v daném území nebyla řešena do té doby, než on požádal o vydání územního rozhodnutí na stavbu haly, k tomu došlo dne datum. Toto rozhodnutí zahrnuje i umístění místní komunikace a účelové komunikace k jeho hale a místní komunikace měla vést od sjezdu ze silnice první třídy do prostoru budoucí průmyslové zóny a v blízkosti jeho pozemku s halou měla kolmo z této místní komunikace odbočit přípojná komunikace jen pro příjezd k hale. V době, kdy bylo o umístění stavby rozhodováno, se hovořilo o sjezdu z komunikace první třídy, ale ten byl zbudován cizí osobou načerno a dodatečné povolení bylo vydáno dne datum, do té doby nebylo možné na sjezd navázat v rámci povolovacího řízení, protože úředně neexistoval. Byl tedy omezován v pokračování výstavby. Mezitím došlo k situaci, že v místě, kde měla být podle platného územního rozhodnutí vedena místní komunikace, cizí osoba provedla terénní úpravy a asfaltový povrch v rozsahu, který neodpovídal místní komunikaci. Po jeho upozornění bylo nezákonné povolení této stavby zrušeno a Krajský úřad příjmení kraje – sekce stavební, vyjádřil názor, že příslušný silniční úřad – sekce dopravy, by se měl nadále stavbou zabývat jako nepovolenou. Uvedl dále, že dokončil stavbu haly v roce 2011 a požádal o kolaudaci, stavební úřad zjistil některé vady, které žalobce odstranil a že došlo i k dodatečnému povolení změny na stavbě, ale zásadním nedostatkem bylo to, že nebyla vybudována komunikace místní a namísto ní je zde nepovolená účelová komunikace a nebyla ani komunikace přípojná, neboť nebylo na co se napojit. Podotkl rovněž, že měl uloženo k hale vybudovat komunikaci vhodnou pro nákladní dopravu nad 3,5 tuny, ovšem tomu načerno vybudována účelová komunikace nevyhovuje. Namítl pak, že nežádal o stavební povolení na místní komunikaci podle územního rozhodnutí a nevykoupil pozemky pro komunikaci, neboť musel předcházet škodám, které by si mohl způsobit, jestliže by musel platit dokumentaci na stavbu a stejně tak platit za pozemky či věcná břemena a neměl by zaručeno, že bude moci místní komunikaci vybudovat. Podle žalobce je zřejmé, že není možné předjímat, jak bude rozhodnuto v řízení o odstranění nepovolené komunikace a nelze po něm požadovat, aby vynakládal zbytečně další náklady. V řízení o odstranění stavby nemusí dojít k nařízení jejího odstranění, ta může být dodatečně povolena a budou určeny parametry jejího užívání. Předpokládá, že poté budou zohledněny jeho požadavky a bude odstraněna překážka nedostatečného příjezdu k jeho nemovitosti, která brání kolaudaci jeho stavby. Pokud by došlo k nařízení odstranění, pak ihned zadá projekční práce a podle rozsahu projektované stavby bude usilovat o zajištění práv k pozemkům pro její výstavbu. Jakýkoliv výsledek řízení o odstranění nepovolené stavby komunikace mu může zaručit přístup k jeho nemovitosti. Uvedl též, že silniční úřad ovšem neměl v úmyslu ani v minulosti ani nyní vést řízení o odstranění nepovolené stavby komunikace, což je v rozporu s tím, jak dne datum rozhodl Krajský úřad příjmení kraje - odbor dopravy, který přikázal řízení o odstranění nepovolené stavby zahájit. Zdůraznil dále, že od roku rok je silniční správní úřad v prodlení, neboť měl takové řízení již tehdy zahájit a jeho nečinnost trvá. Namítl také, že soud prvního stupně se nezabýval výší škody a neprovedl k tomu ani dokazování. Navrhl tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného, neboť případné zahájení a skončení řízení o odstranění stavby komunikace, kterou vybudovala právnická osoba s. r. o., nemůže samo o sobě zajistit, že žalobce dosáhne kolaudace jím vybudovaných staveb. Žalobce nepodnikl potřebné kroky, a to ani ty, které měly předcházet dalšímu jeho pokusu o získání stavebního povolení, bez něhož nebylo možné stavbu komunikace provést a nezasadil se ani o změnu původního územního rozhodnutí, byť věděl, že podle něho již nelze postupovat. Nezajistil si souhlas vlastníků dotčených pozemků a netvrdil ani neprokázal, že by měl užívací práva s vlastníky pozemku alespoň předjednána. Jestliže žalobce tvrdil, že jednal tak, aby předcházel vzniku škody na jeho straně, pak poukázala na to, že žalobce vybudoval skladovací halu v době, kdy nebylo vyřešeno dopravní spojení v dané lokalitě a nyní se nepřípustně snaží přenést své podnikatelské riziko z toho plynoucí na stát. Zdůraznila dále, že žalobce se dokonce nezasadil ani o zřízení věcného břemene jízdy přes pozemky vedoucí k jeho areálu, ani neinicioval řízení o deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace. Podle žalované žalobcovo tvrzení o nedostatečnosti komunikace vedoucí k areálu právnická osoba s. r. o. je účelové a nepravdivé, neboť podle leteckých snímků, které jsou součástí veřejně dostupných mapových portálů a jsou založeny i ve spise, je evidentní, že v areálu této společnosti se vyskytují nákladní vozidla nad 3,5 tuny.

11. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že s její argumentací nesouhlasí. Podrobně rozvíjel své odvolací námitky uplatněné v odvolání a akcentoval, že silniční správní úřad pochybil, což uznal i krajský úřad. Podstatné je, že žalobce musí mít k dispozici místní komunikaci, na které se mohou pohybovat nákladní automobily nad 3,5 tuny a jinde než v původním koridoru nelze v daném území komunikaci vybudovat. Tento koridor zabrala účelová komunikace, kterou silniční správní úřad nechce řešit v řízení o odstranění stavby. Tyto podstatné okolnosti žalovaná ani soud prvního stupně nevzali v úvahu.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž nařizoval odvolací jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci (§ 1 odst. 1 OdpŠk).

14. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 OdpŠk).

15. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (§ 13 odst. 2 OdpŠk).

16. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

17. Zadostiučinění se poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

18. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věta druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 OdpŠk).

19. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, náležitě zjistil skutkový stav, který správně posoudil rovněž po stránce právní a na přesvědčivé a správné odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud proto odkazuje, s ním se ztotožňuje a odvolací námitky žalobce nepovažuje za důvodné.

20. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že úspěch žaloby o náhradu majetkové a nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to podmínky existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, podmínky vzniku majetkové či nemajetkové újmy a podmínky existence vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce. Bylo na místě se primárně zabývat tím, zda nesprávný úřední postup, dle tvrzení žalobce spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby nepovolené komunikace, je příčinou, která se podílela na vzniku škody na jeho straně, neboť nedosáhl vydání kolaudačního rozhodnutí na jednotlivé stavby v areálu, které vybudoval. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, že žalobce se nechoval dostatečně aktivně při střežení svých práv, neboť nelze odhlédnout od skutečnosti, že dne datum žalobce podal žádost o vydání stavebního povolení ke stavbě přípojné komunikace, a poté, co byl vyzván k doložení dalších rozhodných skutečností, vzal svoji žádost zpět a dne datum bylo právě z tohoto důvodu řízení zastaveno. Rozhodnutím ze dne datum byl zamítnut návrh žalobce na vydání kolaudačního rozhodnutí na stavbu skladové haly a dočasné komunikace po dobu výstavby, neboť mimo jiné byl vjezd do areálu umístěn v rozporu se stavebním povolením a bude nutné před vydáním stavebního povolení na příjezdovou komunikaci změnit územní rozhodnutí, o což měl žalobce požádat na stavebním úřadě a poté měl požádat o stavební povolení na příjezdovou komunikaci. Žalobce přesto o změnu územního rozhodnutí vůbec nepožádal, což sám vypověděl, a to ani poté, co byl na tuto okolnost upozorněn znovu dne datum stavebním úřadem. Za této situace nemůže být důvodná jeho argumentace, že bylo povinností Městského úřadu v Nýřanech, aby z moci úřední zahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, kterou zřídila právnická osoba s. r. o. Žalobce mohl proti nečinnosti úřadu brojit od roku rok, kdy byl seznámen s rozhodnutím o zrušení stavebního povolení na komunikaci zbudovanou právnická osoba s. r. o., měl možnost nechat úřad rozhodnout o žádosti o vydání stavebního povolení, měl možnost proti případnému pro něho nepříznivému rozhodnutí podat opravný prostředek, což neučinil a zůstal pasivní při hájení svých práv. Relevantním v této souvislosti není ani odkaz žalobce na vysoké náklady, které by s tím byly spojeny, a naopak lze přiznat opodstatněnost poukazu žalované strany na to, že v době, kdy nebylo v dané lokalitě vyřešeno dopravní spojení, žalobce vybudoval skladovací halu a má snahu přenášet podnikatelské riziko, které z toho plyne, na stát. Odvolací soud se proto ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že nezahájení řízení o odstranění stavby komunikace nemůže být příčinou vzniku tvrzené škody. S ohledem na tento závěr se soud správně nezabýval otázkou výše tvrzené škody ani námitkou promlčení, neboť posouzení těchto otázek je nadbytečné.

21. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v této fázi řízení byla žalovaná procesně úspěšná a vznikly jí náklady ve výši částka za vyjádření k odvolání (§ 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně k Nejvyššímu soudu České republiky, za podmínek § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání rozhodne dovolací soud.